Prosinec 2015

Krásné vánoce a nový rok do Loretánské ulice...

21. prosince 2015 v 16:52 | Wess |  Hradní stráž
Letošní vánoce asi na sněhu nebudou, ostatně jako vždy v posledních letech.......?!!

Přesto o tomto času opět vzpomínám na moje vojenské vánoce v Praze. Prožil jsem tam s kamarády, z nichž některé od roku 2007 znovu vídám na našich ročních setkáních. Vánoční svátky jsem po celý život upřednostňoval a tak jsem si roční vojenskou dovolenou směřoval tak, abych silvestra a nový rok mohl přivítat a oslavit u vánočního stromečku v naší rodině a s kamarády z mládí v rodném městě.
V roce 1964, jako voják 1. ročníku, jsem štědrovečerní večeři - klasický řízek a skvělý bramborový salát - zažil ve strážnici na 1. nádvoří Pražského hradu. Podle záznamu jsem v ten den stál na stanovišti č. 3 u Prašného mostu, tiše padal sníh...,
krásný večer! To proto, že hned další den po službě o prvním svátku vánočním jsem mohl zamířit domů. Poprvé od nástupu na vojnu!! Také další vánoční svátky jsem v roce 1965 slavil doma. Vlastně po třetí doma za celou vojnu, když jenom tak mimochodem počítám ještě jediný opušták po květnovém "vítězném" pochodu na Letenské pláni k 30. výročí osvobození ČSSR.
Holt, moc se tehdy domů z vojny nejezdilo, ale já jsem měl a mám Prahu rád.

No uznejte, není ta zimní stále naše Praha se svatým Mikulášem i zasněženými malostranskými střechami a komíny krásná!?



A vycházky zimní Prahou, to když jsme z Václavského náměstí někdy raději pěšky rychlým poklusem stíhali příchod z vycházky. A finále bylo na níže uvedených schodech, když jsme je zdolali, my kluci - hraďáci, nahoře všichni již "v kyslíkovém dluhu". Vlevo za rohem byla sice restaurace U radnice! Ale tam, v Loretánské ulici s romantickou plynovou lucernou, po necelých sto metrech, naše kasárny. Někdy to bylo dilema, které vyřešil třeba "dévéťák", který již před "22." čekal před kasárenskou branou.....?! Smějící se



Ale zpátky do reality, přeji především mým kamarádům, vojákům 2. i 1. roty a jejich rodinám hodně dárků a pohody o Vánocích a šťastný nový rok ve zdraví a plné síle!!Smějící se

Psáno dne 24. prosince 2015

Burian třeba o pravdě a o svědomí…

15. prosince 2015 v 9:55 | Sestavil Wess |  Společnost



"Pravda je jen jedna, proto ji nemůže mít každý."

"Nejlínější je svědomí. Málokdy se v někom hne."


Vlasta Burian 1891-1962


P. S.
Známý český komik toho napsal víceméně Usmívající se více - třeba o učencích i analfabetech a také o Češích! Překvapený
A zajímavě!! Až tak, že mě při čtení obou jeho uvedených citátů, nevím proč, napadla problematika zdanění lidí s nejvyššími příjmy!

Cituji z webu:

Praha - Zdanění lidí s nejvyššími příjmy v Česku patří v porovnání s ostatními vyspělými státy k nejnižším. Procento nejlépe vydělávajících lidí, jejichž hrubé příjmy převyšují 1,23 milionu korun ročně, se na celkových odvodech (daň z příjmů a pojistné placené zaměstnancem i zaměstnavatelem) do státní pokladny podílejí 6,5 procenta, zatímco jejich příjmy tvoří 6,8 procenta z celkových výdělků zaměstnanců a podnikatelů (OSVČ) v Česku.



Konec citace

No řeknu vám, že ten Vlasta Burian i po letech má šmrnc a hlavně pravdu!! Úžasný

Psáno dne 15. prosince 2015

Tenhle kluk...

13. prosince 2015 v 10:06 | Wess z youtube |  Muzica
Písnička s "nadpisovým názvem" - Tenhle kluk - byla zveřejněna mladou dívčí skupinou Krystalky v roce 1966!! Byla jejich velikánským hitem a po právu! Nepatřila tedy mezi písničky ze Sušilky, ale až do doby mojí základní vojenské služby a tedy do času mého vojenského muzicírování.
A není také ani předvánoční písní a přesto ji uvádím v prosincovém nostalgickém rozjímání. Patří totiž k mému hudebnímu evergreenovému rodinnému stříbru.


V té době jsem věřil, že je to písnička česká, protože krásně vyprávěla o našich písničkách v našich kytarových začátcích, kdy jsme seděli v naší ulici na schodech domů nebo na popelnicích..., a taky někdy na lavičkách v parku na Mírovém náměstí...!

Ač jsme tehdy pilně poslouchali Radio Luxembourg nebo Osterreich 2, její skutečný zahraniční originál jsem alespoň já nikde nezaslechl.
A uvádím až teď hned dvě různé nahrávky zpěvaček, z nichž jedna z nich hit zazpívala v 60. letech a ta druhá a dvacet let později nejprve jenom sama...:



.... a potom - s tou první Úžasný!!



Hezké, že? A ty naše české Krystalky to stejně zpívají nejlépe...!!

Krásné Vánoce všem a taky šťastný nový rok 2016 přeje - tenhle kluk!!Smějící se

Psáno 13. prosince 2016






Babo, raď….!?!

12. prosince 2015 v 9:50 | Wess |  Aktuality
Jenom skutečně náhodou jsem se dostal na dnešní internetový Týden.cz a kromě jiného, čímž myslím třeba zprávu, že ukrajinští poslanci se poprali v parlamentu, nebo že evropské centrální banky prý v tichosti tiskly stovky miliard eur, mě zaujaly dva výroky - jak jinak, jeden německý a druhý český.

Cituji z tisku



Konec citace

Moje poznámka:

Podle našeho exprezidenta, jestli tomu dobře rozumím, tedy patří německý ministr zahraničí do "evropské multikulturální elity", který mluví o "statisících v nouzi", ke kterým se pohromadě držící Evropa má chovat solidárněji.
V této chvíli mně není jasné, zda ten ministr mluví o statisících nezaměstnaných či bezdomovců - občanů EU??!
Asi ano, poněvadž imigranty, na rozdíl od exprezidenta ČR nezmiňuje vůbec zřejmě pro to, že v Německu jich je již celý milion a stát na ně má vyčleněný zvláštní finanční fond?!

Zlí jazykové říkají, že existovaly a existují země, které dříve i nyní provádějí selektivní "kádrovou imigrační" politiku na svém území a pochopitelně ve svůj hospodářský prospěch…!?
Náš exprezident zřejmě "tak zlý jazyk není" a tak pouze varuje před "uměle mixovaným bezkořenovým sjednocením evropských zemí."

Někdy se říkává: "Babo raď"!? Tady asi bába neporadí! Ale stejně, v duchu bych si vroucně přál, aby česká kotlina měla svoje hovorové zeměpisné označení, kterému každý dobře rozumí, ještě hodně dlouho!

Psáno dne 12. prosince 2015

Předvánoční romantické vzpomínky kluků z našeho města…

10. prosince 2015 v 10:31 | Wess |  Nostalgie
Kluci z obecné školy padesátých a začátku šedesátých let asi na první pohled rozhodně netrpěli romantismem při svých klukovských hrách na četníky a zloděje nebo při veškerých míčových hrách apod.
Přesto byli někteří, kteří zvláště v zimě, když "hodně napadlo a všude zamrzlo" a blížily se Vánoce a předtím ještě Mikuláš, najednou ty skutečné i ty graficky krásně ztvárněné sněhové vločky vnímali intenzivněji.

Bruslení na přírodním sněhu na bruslích na kličku - "kolumbuskách - vidím dodnes na zamrzlých "lúkách" a na rybníčku Cigánka na Mrkotálkách. Desítky dětí odpoledne po škole a hlavně o sobotách a nedělích, mnohé s tatínkem nebo maminkou, bruslily jako o závod na těch velkých plochách třeba i s větrem. Samozřejmě také hokej "s bandyhokejkami" uřízlými z keřů a samozřejmě i s kupovanými - ty nejlepší za 24.- Kč.
Proslulý na bruslení byl tzv. "lavór" v Rybářích, kde byl led superhladký do prvního sněhu a mírné oblevy. Plno palaší a větviček ze stromů nás nemohlo otrávit, přes ty nenadálé pády, kdy brusle podklouzly a hokejista - rybníkář s nekonečným obloukem se snesl na tvrdý led. Byli jsme kluci a tehdy jsme to vůbec nevnímali v tom zápalu hry. To když nasněžilo, kluci z Rybář již měli připravené dřevěné škrabáky na úpravu plácků…., my jsme jim vždy pomohli!

Ovšem za hladkým ledem jsme jezdili na "starou tichou" - naši Moravu, která tehdy již plné pouze slepých meandrů. Tam za větrem a na skvělém ledě!! Jedinou nevýhodou byla chvilka, kde nám puk po nepřesné přihrávce či gólu do branky tvořené botami odlétl třeba i mnoho metrů do palachu či pod břeh s kořeny stromů lesa Očova.
Také na bývalém hlavním toku Moravy - u městských jatek - jsme často hrávali, vždyť to bylo nedaleko lavóru, kam se na bruslích dalo přejít krajem Rybář.
Chodilo se i na hlavní tok Moravy před veslařský klub, kde veslaři uklízeli malé hřišťátko na hokej. V jeho okolí zvláště po sněhu bruslit nebylo příliš vhodné a svoji touhu jet na bruslích proti proudu Moravy "třeba až do Rohatca" se nám nikdy nepoštěstilo.
Ovšem takové dálkové bruslení bylo možné uskutečnit na rybnících Písečné od rybí farmy až po silnici vedoucí tehdy z Hodonína do Lužic. To jsme po větru s roztaženou bundou tu zhruba kilometrovou trasu absolvovali velmi rychle několikrát. Proti větru to ovšem byla "makačka".

To od roku 1959 na hodonínském zimním stadionu - s nejlepší chladící technikou v celém Českolovensku - tak nefoukalo, ikdyž stadion zpočátku okna ve střeše neměl. A kromě vánočních hokejových a krasobruslařských sportovních kláních to byla veřejná bruslení, kde jsme vyplňovali předvánoční atmosféru při reprodukované hudbě z amplionů stadinu náramně!!

Předvánoční zimní radovánky jsme v té době prožívali také na saních a lyžích nejprve na kopcích z železničních přejezdů v ulici Janáčkova a Marxova a hlavně - kde jindy než na Mrkotálkách v době, kdy tam ještě nestál přírodní amfiteátr a po něm vilové čtvrť před nemocnicí. Na hodonínské poměry to byl velký kopec, kde to fičelo!! A zvláště, když navečer se část uježděného svahu nakropilo hadicí s vodou a obuli jsme brusle, v té době již "kanadského typu" přímo našroubované na kožených "komisňákách". To jsme už byli páťáci a "páni bruslaři"!

Až dosud mluvím o zimním sportování na místech, které jsme samozřejmě znali i s léta. To se pevné ledové skupenství změnilo v kapalné a na většině těch míst, snad s vyjímkou luk, kde se pravidelně vylévala řeka Morava, jsme se celá parta koupali.

Chci se vrátit ještě k předvánočnímu času a zvláště k tomu, kdy to byly "ladovské" zimy plné sněhu. To ulice Lidická, dříve Mendelova, kde žil můj skvělý děda, nebyla průjezdná. To když sníh vymetený z chodníků vytvořil kopce, přes které jsme v našem věku na protější chodník prostě ještě neviděli. Další toť pro nás příležitost - dělat tunely, sněhuláky a eskymácké iglú!!
A na výpravy po polích jsme chodili směrem "černému" mostu a taky na vojenské cvičiště na Pánov. Šli jsme po polích s hlubokou orbou a sněhem, takže představa, že dobýváme severní pól, byla dokonalá. Zvláště když od Pánova zrovna vál "proklatě ostrý obvyklý protivítr" Smějící se!
Přitom jsme vždy minuli lípu s trojbokým obeliskem, který dnes stojí hodonínském zámečku. To my jsme jej tehdy považovali za dávné hodonínské popraviště a naše klukovská předvánoční představivost se vždy dala do pohybu ještě rychleji.

Později, co by starší a v jiné partě, kdy jsme spíše vnímali nejprve Rychlé šípy a jejich klubovnu a později třeba modelaření, jsme najednou díky pochopení rodičů jednoho z nás měli vlastní klubovnu v domě. A v ní vlastní vánoční, vlastnoručně stromek ozdobený cukrovím, ozdobami a svíčkami a taky františka a purpuru, koupenou "u Muhlbaera", na opravdových kamnech s plotnou. No, v tom požehnaném roce prostě paráda!

Pak tak trochu význam předvánočního času stráveného s kamarády "ustoupil spíše našim kamarádkám" a ještě později spíše přípravě Silvestra na chatách či bytu některého z nás.
Prostě romantika dětství a předvánočního času byla vystřídána jinou romantikou - také hezkou Usmívající se.

Pravé Vánoce pro mě a moje dávné kamarády opět začaly až pak, když jsme měli vlastní děti a ty pak později ty svoje!
A tak naši vnuci se svými rodiči na letošní Vánoce k našem stromečku zase přijdou a my se těšíme!



Předvánoční čas se zamyšlením a vzpomínkami je, holt, zase tady!


Psáno dne 11. prosince 2015

Přáníčko

8. prosince 2015 v 9:00 | Wess z You tube |  AC Sparta a fotbal vůbec

Blíží se konec roku 2015 a ještě před tím Vánoce, ten krásný čas nostalgie, rodinné radosti, štěstí a pohody!

A do mojí rodiny patří i SPARTA - ta velká a soudržná parta hokejistů, fotbalistů, tenistů, atletů, basketbalistů... a fanoušků, prostě všech s velkým S v srdci!
Třeba pana Vladimíra Zábrodského - legendárního hokejisty národního mužstva ČSR - si pamatuji v Hodoníně také jako reprezentanta ČSR v tenisu - Javorský, Zábrodský - a hlavně jako hráče Sparty s číslem 15 a bílým forté ručníkem kolem krku na přírodním hřišti stadionu v Rybářích v našem Hodoníně 50. let Usmívající se.
Byl jsem tam tehdy s mým taťkou - velkým životním sparťanem. A mám i další potěšení týkající se Sparty, totiž moji synové a vnučka s dalšími třemi vnuky - kluky jako buky rudému dresu fandí a co je hlavní - úspěšně sportují!!





Krásné Vánoce,hodně štěstí a úspěchů v roce 2016 všem sparťanům a nejen jim - všem lidem!!



Psáno dne 8. prosince 2015

A co na to praotec Čech?

6. prosince 2015 v 16:09 | Wess |  Společnost
V dnešní pro nejrůznější ideologie či náboženské směry velmi kontroverzně napjaté době se v tom "rýpe kdekdo".
Dnes i historikové píši bestsellery a někteří z nich i docela elegantně. Nechci tím ovšem dělat reklamu aktuálně tomu izraelskému - Šlomo Sandovi, který hodlá i v naší české kotlině vydat knihu "Jak byl vynalezen židovský národ".
Již samotný název knihy zaujme! Mě např. tím, že národ lze vynalézt! Dosud jsem měl vznešenější představy…!
Když jsem ovšem objevil v dnešních Parlamentních listech rozhovor s tímto historikem, přiznávám, že mě zaujal docela silně. On v něm, údajně jako izraelský občan, vyslovil docela silnou a opravdu velmi zajímavou myšlenku, že když: "Když nevznikne stát Palestina, poroste na Středním východě moc podobných center zla, jako je Islámský stát!"
A zaujme bezesporu jistě každého, když formou "palby do vlastních řad" také prohlásil, že: "Půl století okupujeme jiné lidi a nikdy kvůli tomu na Izrael nepřišly žádné sankce."

Nechávám však v tomto okamžiku vlastního "mudrování" o tom či onom, poněvadž bych chtěl především prezentovat názor izraelského historika Sanda na původ české národnosti a kultury a nejenom té - cituji:



"……Nevěřím, že před pěti sty lety existovaly český národ, česká národnost. Byly to země Koruny české. Většina lidí, kteří žili na tomto území, neměla o tom, že jsou Češi, ani ponětí. Na vesnicích měli svou vlastní kulturu. Neexistovalo rychlé spojení, takže obyčejní lidé ze vzdálenějších oblastí spolu až tak moc nekomunikovali. Na mnoha místech dnešního Německa se hovořilo tak odlišnými dialekty, že si lidé ani neuvědomovali, že jsou Němci. To samé ve Francii a v dalších evropských zemích. Fenomén národností je nový, starý zhruba dvě stě let. Byly to konstrukce. Pro budování národností nestačí jen jazyk a stát, ale i imaginární historie. Musíte najít lidi, kteří věří, že Česko a Češi byli a jsou věční. Židé se sionismem to mají stejné. Prohlašují, že jsou první národ v historii, starý čtyři tisíce let. To jsou ale mýty a legendy. Myslím si, že je v Evropě a do jisté míry i v ostatním světě konstruování národností více či méně u konce. Proto bychom se měli začít vypořádávat s blufy, žvásty či lži o minulosti. V mé knize Jak byl vynalezen židovský národ píšu, že se, jestliže chceme budoucnost, od historie musíme osvobodit. Žijeme v době, kdy většina věří, že je její budoucností minulost. Lidé řídí auto s velmi zašpiněným předním sklem a bez stěračů, které jede dolů. Vidí však okolí jen ve zpětných zrcátkách. Ostatně ty stěrače jim ukradli lidé jako Hitler, Mao, Stalin, Castro, Pol Pot a další. Myslí, že i když skoro nic nevidí, mohou tak auto řídit. …..."

Šlomo Sand - izraelský historik

(Konec citace)

P.S.

Nejsem a zřejmě ani nechci být nikdy historikem byť na amatérské úrovni! A také je mně hodně líto jak našeho praotce, tak také Ringo Čecha… a po listopadu 89 i husitů!
To bylo a je kdejakých řečí, že "národ, který nezná svoji minulost nebo ji zapomněl, bude………………….." e.t.c. Zamračený


Psáno dne 6. prosince 2015

Učit se, učit se, učit se…

4. prosince 2015 v 11:22 | Wess |  Společnost
Není podstatné pro člověka a lidstvo samé, kdo se kdy tím výrokem proslavil, ale spíše existující pevná vůle každého opravdu se učit a poučit.
A tak jsem po již nechvalně a všeobecně známé aplikaci nedávno nového slova multikulturalismus právě dnes poprvé objevil další - ismus - humanrightismus!

To když náš exprezident se svým tehdejším kancléřem napsali knihu, kde slova multikulturalismus a dnes zmíněný humanrightismus asi jsou velmi frekventovaná.


Podstatu složeniny dvou anglických slov vnímavý a základů jazyka anglického znalý čtenář odhalí takříkajíc ihned. Mě však hlavně zajímalo, kdy třeba na internetu se tento výraz poprvé trvaleji usadil?

Slovo " humanrightismus" mě mj. zaujalo psáno v jakémsi blogu, jehož adresu uvádím: http://komentare.blogspot.cz/2005/12/multikulturalismus-humanrightismus.html.
Paradoxně jsou zde lidská práva, obsažená v tomto "novém - ismu" spojována, - již v roce 2005 -, aktuálně s Irákem atd., atd…

Cituji: "V dnešní době je nejspíše nemyslitelné použít starověkého zákona "oko za oko, zub za zub", pokud ale naše (a tím je míněno i celosvětová) společnost nezačne hledat novou cestu mezi přílišným lpěním na lidských právech a účinným trestem situace se dále nebude řešit. A ve svém důsledku se vyhrotí. Poté možná přijdeme o svá práva rychleji, než pokud bychom se zabývali nyní nad tím, zda již tato tzv. "lidská práva" nejsou přebujelá a nepamatují až příliš i na ty špatné - např. teroristy."
Konec citace

Z uvedeného mě ex post napadlo, jestli to slovo humanrightismus není spíše ironizací přílišného lpění na lidských právech!!?!

P. S.
Exprezidentova kniha, když vyloučíme komerční marketing, se může zdát "nošením dříví do lesa". V zájmu nezaujatosti říkám, že někdy je "nošení dříví vhodné" a to v případě, že "rozblácené a neprůjezdné lesní cesty je třeba zpevnit dřívím nejenom z vlastních zdrojů"!

Pravděpodobně si tu katastrofickou knihu nekoupím, tím ovšem nevyjadřuji zásadní nesouhlas s jejím přepokládaným obsahem, byť ten je ovšem za nepříznivého vývoje lidské společnosti téměř explicitně předvídatelný podobně jako zmíněný - ismus!

Psáno dne 4. prosince 2015