Kováci z Armaturky…

24. srpna 2015 v 7:52 | Wess |  Nostalgie
Muselo uplynout dalších 33 roků, aby se chlapci a dívky z učňovského střediska Buchlovan stojícího na hodonínském "lágrplacu" rozhodli po druhé sejít v Mutěnicích ve sklepě.
Poprvé se sešli po 20 letech po vyučení, tedy v roce 1982 v Učňovském středisku Sigma k.p. Hodonín v ulici Anenská 7.


Tentokrát nás bylo jenom 12 - 5 děvčat a 7 chlapců ve věku 70 let Úžasný! Věk ani počet však nijak neovlivnil atmosféru tohoto setkání. Nejdál to měl na mutěnské "Búdy" Jenda Vaca, který dlouhé roky bydlí v jižních Čechách, na kterém ovšem bylo vidět, jak rád je u nás na Slovácku. Naše milá děvčátka napekla a přivezla "kabele fšeckého", přestože Fana Špéra měl ke kvalitnímu vínu bohatý stůl obložených mís.
Já jsem se těšil na Fanu Luňáka, muzikanta a zpěváka, Vaška Koplíka - celostátně známého mykologa z Ratíškovic a precizního organizátora tohoto setkání. V průběhu se projevil jako zpěvák intelektuálních písní J. W. - Narodilo se štěně a semafóráckých hitů 60. let Sup a žluva a Škrhola.
Nezklamali ani další, třeba Jenda Štětka svým cynicko - skeptickým humorem leteckého mechanika a hlasem jak zvon. Další "hodonínský Mutěňák" Ota Nedvídek, s nímž jsem po učení také studoval večerně na strojní průmyslovce a současně pracoval po více let na jednom pracovišti a pak v podniku a bydlím s ním dodnes v jednom domě. Ota při společných zpěvech hitů při mojí kytaře skvěle intonoval a překvapil i vtipným vyprávěním o tom, kolik jeho rodinných příslušníků pro n.p. JMA Hodonín, později Sigmu a dnes opět JMA pod zahraničním protektorátem pracovalo. Všimnul jsem si také po vyprávění Jendy Vacenovského o svém životě nejenom jeho vtipu, zřejmé životní houževnatosti, ale také jeho vlahých očí při loučení s námi na konci setkání. Nebyl v těch chvílích sám...!

K vyprávění o sobě a svojí rodině a také svých zaměstnáních vyzvala, jak jinak, naše milá děvčata. Když jsem poslouchal životní osudy svých spolužáků, uvědomil jsem si, že jsme již opravdu zkušenými pamětníky. Smekám před mými spolužačkami a tím, co všechno musely zvládnout - dál studovat, vychovat děti, mít manžela, pracovat po dlouhé roky v zaměstnání i v domácnosti. A dnes, když některé z nich již manžela nemají, dál zůstat optimistické, zábavné a milé.

Já se letos a vlastně každoročně setkávám s mými vrstevníky z ulice mého mládí, osmiletky a vojenské základní služby a při tom našem "učňovském" jsem si uvědomil, že ač jsou to věkem zase stejní lidé, tak jejich vzájemné vztahy a vzpomínky jsou jiné. Samozřejmě platí zásada, že každý vzpomínal na společně prožité chvíle pouze výběrově - ty hezké!

Toto naše setkání ovšem potvrdilo, že:

- do učení do JMA byli tehdy, na konci 50. let, přijímáni pouze žáci se slušným vysvědčením ze základní školy
- nás během studia naučili vztahu k mateřskému podniku a hrdosti na řemeslo, kterému jsme se vyučili
- dosud je zřetelný náš zodpovědný vztah k životu, k rodině a také vzájemný upřímný a kamarádský vztah mezi námi - bývalými armaturáři

Byli jsme spolu od 14. hodiny do půlnoci a ten čas byl moc krátký na všechno, co jsme si ještě chtěli říci, na všechny ty vzpomínky na momentky z výuky, ze zájezdů, z chmelové brigády, lyžařského zájezdu na Lučinu a ze života.


P.S.

Loučili jsme se napůl smutní, napůl šťastní, že se všichni máme a že o sobě víme! Snad jenom jedno smutné určitě mezi námi zůstalo, těch 13 spolužáků, kteří se dnešních dnů nedožili…!

Za dva roky uplyne 55 let od našeho vyučení strojními zámečníky a soustružníky kovů, což je určitě důvodem pro naše třetí setkání!

Určitě mluvím za všechny, když i takto poděkuji Fanovi Špérovi za umožnění setkání v jeho krásném vinném sklepu a taky nezdolnému optimistovi a organizátoru Vašku Koplíkovi, za impulzy a nápady!!! Smějící se


Psáno dne 24. srpna 2015
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama