Srpen 2015

Veď mě dál, cesto má...

30. srpna 2015 v 9:48 | Wess |  Společnost
Na konci letních prázdnin vlastně jsem byl po celý život vždy trochu posmutnělý, dříve jak žák, nebo student jsem se ale těšil na spolužáky a nebo třeba jako kantor na kolegy.... V této chvíli myslím spíše na svoje vnuky, kterým škola zase začne a přeji jim a také všem studentům v naší rodině, aby vše mělo svoji správnou cestu a taky dobrý cíl!



A neznám lepší spojení mojí nostalgicko - prognostické koláže než se skvělým Pavlem Bobkem v evergreenu "Veď mně dál, cesto má...!" Úžasný

Psáno dne 30. srpna 2015

Pan profesor má velkou pravdu…

28. srpna 2015 v 11:57 | Wess |  Společnost
Když jsem v roce 2008 zakládal svůj blog, byl jsem plný energii a hlavně odhodlání kritizovat vše, "co se do něj vejde". A připadal jsem si jako písničkář v dobách socialistických, kdy se to jimi jen hemžilo…!

Kde jsou ti písničkáři teď? Buď po devětaosmdesátém dosáhli svého ve svých touhách a nebo také vůbec nic! Někteří skončili mlčením, jiní moudrými tvrzeními např. o kulaté zeměkouli, po níž poutník mířící na západ přijde na východ a totéž že platí o cestě na sever…! Možná, že byli i takoví, "jejichž ruce sny jejich nedohnaly" a kteří sice nebudou zapomenuti, ale již nejsou… mezi námi.

Nechci být písničkářem ani dneška ani včerejška a spíše si všímám osobností včerejška i dneška. Takovým je např. profesor, filosof a bývalý ministr školství Jan Sokol, který před časem i kandidoval na prezidenta ČR.
Přiznám se, tehdy mě nijak nezaujal a taky nebyl i z jiných důvodů "moje krevní skupina"! Myslím si, že od té doby se podstatně nezměnil, ale konzistence jeho názorů v kontextu se současností ve společnosti i v politice i hloubka jeho myšlenek je k serióznímu zamyšlení!

Nejlépe bude citovat pár z nich:

Cituji:

"Učit se vybírat a "kritizovat" čili rozlišovat je těžké a mnoho lidí už teď trpí informační obezitou. Musíme si uvědomit, že člověk nežije jen z informací a už vůbec ne kvůli informacím."

"Skepse je lákavá věc, odhalovat "mýty" a "pověry". Jenže když je jen "odhalí", zůstanou po nich jen informace, čili prázdno. Různé "naděje" zklamaly a liberální společnosti nás začaly učit, že jediná společná naděje je v tom, že se budeme mít ještě lépe, že HDP bude růst a růst. To je evidentní nesmysl a dnes už to mnoho lidí ví.
Naději vnášejí do světa jen malé děti a my je proto tak obdivujeme.
Ale jsou lidé, které něco "chytlo" a "zaujalo", takže se tomu "věnují" - a tak jim naděje nechybí. Je to jako se štěstím, které je podle jednoho francouzského filosofa "odměna těch, kdo je nehledali".


Konec citace

P.S. Nepřestávám být "bloggerem" i když si placama myslím, že už vlastně není o čem psát!
Poněvadž mě to psaní "chytlo a zaujalo" asi napořád, tak mně, alespoň podle pana profesora, naděje nechybí!
Věřím, že v tomto má pravdu Usmívající se!

Psáno dne 28. srpna 2015

Zlo

25. srpna 2015 v 15:47 | Wess |  Společnost
"Je neveselou skutečností, že většina zla na světě nevznikla ze zlomyslnosti satanského typu, ale z bezmyšlenkovitosti a nedostatku odvahy, nebo lépe řečeno z kombinace obou."

Z knihy: Stanislav Komárek, Západ v mlze

P. S.

Já jenom k této zajímavé úvaze dodávám, že původ zla, holt, má ve svých zdrojích "bohaté portfólio" a odstranit satana je mnohdy snazší, než odstranit u lidí jejich bezmyšlenkovité (neuvědomělé) chování a nedostatek odvahy!!

Psáno dne 25. srpna 2015

Kováci z Armaturky…

24. srpna 2015 v 7:52 | Wess |  Nostalgie
Muselo uplynout dalších 33 roků, aby se chlapci a dívky z učňovského střediska Buchlovan stojícího na hodonínském "lágrplacu" rozhodli po druhé sejít v Mutěnicích ve sklepě.
Poprvé se sešli po 20 letech po vyučení, tedy v roce 1982 v Učňovském středisku Sigma k.p. Hodonín v ulici Anenská 7.


Tentokrát nás bylo jenom 12 - 5 děvčat a 7 chlapců ve věku 70 let Úžasný! Věk ani počet však nijak neovlivnil atmosféru tohoto setkání. Nejdál to měl na mutěnské "Búdy" Jenda Vaca, který dlouhé roky bydlí v jižních Čechách, na kterém ovšem bylo vidět, jak rád je u nás na Slovácku. Naše milá děvčátka napekla a přivezla "kabele fšeckého", přestože Fana Špéra měl ke kvalitnímu vínu bohatý stůl obložených mís.
Já jsem se těšil na Fanu Luňáka, muzikanta a zpěváka, Vaška Koplíka - celostátně známého mykologa z Ratíškovic a precizního organizátora tohoto setkání. V průběhu se projevil jako zpěvák intelektuálních písní J. W. - Narodilo se štěně a semafóráckých hitů 60. let Sup a žluva a Škrhola.
Nezklamali ani další, třeba Jenda Štětka svým cynicko - skeptickým humorem leteckého mechanika a hlasem jak zvon. Další "hodonínský Mutěňák" Ota Nedvídek, s nímž jsem po učení také studoval večerně na strojní průmyslovce a současně pracoval po více let na jednom pracovišti a pak v podniku a bydlím s ním dodnes v jednom domě. Ota při společných zpěvech hitů při mojí kytaře skvěle intonoval a překvapil i vtipným vyprávěním o tom, kolik jeho rodinných příslušníků pro n.p. JMA Hodonín, později Sigmu a dnes opět JMA pod zahraničním protektorátem pracovalo. Všimnul jsem si také po vyprávění Jendy Vacenovského o svém životě nejenom jeho vtipu, zřejmé životní houževnatosti, ale také jeho vlahých očí při loučení s námi na konci setkání. Nebyl v těch chvílích sám...!

K vyprávění o sobě a svojí rodině a také svých zaměstnáních vyzvala, jak jinak, naše milá děvčata. Když jsem poslouchal životní osudy svých spolužáků, uvědomil jsem si, že jsme již opravdu zkušenými pamětníky. Smekám před mými spolužačkami a tím, co všechno musely zvládnout - dál studovat, vychovat děti, mít manžela, pracovat po dlouhé roky v zaměstnání i v domácnosti. A dnes, když některé z nich již manžela nemají, dál zůstat optimistické, zábavné a milé.

Já se letos a vlastně každoročně setkávám s mými vrstevníky z ulice mého mládí, osmiletky a vojenské základní služby a při tom našem "učňovském" jsem si uvědomil, že ač jsou to věkem zase stejní lidé, tak jejich vzájemné vztahy a vzpomínky jsou jiné. Samozřejmě platí zásada, že každý vzpomínal na společně prožité chvíle pouze výběrově - ty hezké!

Toto naše setkání ovšem potvrdilo, že:

- do učení do JMA byli tehdy, na konci 50. let, přijímáni pouze žáci se slušným vysvědčením ze základní školy
- nás během studia naučili vztahu k mateřskému podniku a hrdosti na řemeslo, kterému jsme se vyučili
- dosud je zřetelný náš zodpovědný vztah k životu, k rodině a také vzájemný upřímný a kamarádský vztah mezi námi - bývalými armaturáři

Byli jsme spolu od 14. hodiny do půlnoci a ten čas byl moc krátký na všechno, co jsme si ještě chtěli říci, na všechny ty vzpomínky na momentky z výuky, ze zájezdů, z chmelové brigády, lyžařského zájezdu na Lučinu a ze života.


P.S.

Loučili jsme se napůl smutní, napůl šťastní, že se všichni máme a že o sobě víme! Snad jenom jedno smutné určitě mezi námi zůstalo, těch 13 spolužáků, kteří se dnešních dnů nedožili…!

Za dva roky uplyne 55 let od našeho vyučení strojními zámečníky a soustružníky kovů, což je určitě důvodem pro naše třetí setkání!

Určitě mluvím za všechny, když i takto poděkuji Fanovi Špérovi za umožnění setkání v jeho krásném vinném sklepu a taky nezdolnému optimistovi a organizátoru Vašku Koplíkovi, za impulzy a nápady!!! Smějící se


Psáno dne 24. srpna 2015

Myšlenky… a jejich cesty

23. srpna 2015 v 10:49 | Wess z webu a blogu |  Společnost

Znal jsem spíše knihy spisovatele Jana Procházky, než jeho dcery, rovněž spisovatelky Lenky Procházkové, která v dnešních dnech v jednom svém článku v PL citovala v závěru následující prý něčí německý výrok:

"Člověka možno postavit ke zdi, myšlenku však nelze zastřelit!"

Citováno z :

Poznámka - Wess:

Líbil si mně např. Procházkův román Přestřelka - viz http://wess.blog.cz/1201/prestrelka-maly-roman-z-velke-doby a líbí si mně také většina postřehů spisovatelky Lenky Procházkové v jejich článcích ze současnosti!

Psáno 23. srpna 2015

Stužková v 87. roce minulého století…!

18. srpna 2015 v 8:41 | Wess |  Školství a vzdělávání
Našel jsem ve svých domácích archiváliích krásně tmavomodrou stužku maturitní třídy SOU strojírenského Hodonín - studijní období 1984 - 1988.

A jak to bývá, na ní motto:

POSPĚŠME! ČEKÁ NÁS DIVADLO ZNAMENITÉ!

Když jsem tehdy, jako pedagog tohoto učňovského zařízení od svých studentů tuto stužku na památku také dostal, netušil jsem, z jak moudrého pramene motto převzali …! Byla to lyrika od básníka Victora Huga, tedy přesněji "Neronův slavnostní zpěv".

Chtělo by se mně dnes pokračovat alespoň citací jediné sloky; té, v níž si naši studenti - budoucí strojaři - dovolili "aktualizovat pro sebe" jediné písmeno!!

Pospěšte! Čeká vás divadlo znamenité!
Slavnost, jež překoná, jak sami uvidíte,
svou nespoutaností nejpustší orgie,
proti níž oslava zrození mého syna,
při níž sám Seneka důkladně přebral vína,
nevinnou kratochvílí je!

Konec citace


P.S.

Také jsem netušil, jak předvídavé bylo to jejich motto!!
Ale proč o tom píši právě teď? Blíží se konec prázdnin a také nový školní rok, pro někoho maturitní, pro jiného jinak důležitý nebo zásadní.
Hodně úspěchů!!


Psáno dne 17. srpna 2015

Jak vypadá radost Sparťanů :-)))))!

15. srpna 2015 v 8:35 | Wess převzal z FB AC SPARTA |  AC Sparta a fotbal vůbec

Včerejší výsledek našich borců v Mladé Boleslavi - 4 : 2 - je třeba si považovat, poněvadž ve skvělém utkání také soupeř měl mnoho příležitostí.

Ale vyhráli, holt, NAŠI zlatí hoši!
A i divačky to umí ocenit, poněvadž fotbalu rozumějí!!


Psáno dne 15. srpna 2015

Kdo vlastně selhává...!?!

14. srpna 2015 v 10:59 | Wess z webu |  Politika


Britské listy na webu čtu se zájmem vždy a docela dobrým nápadem p. Čulíka - šéfredaktora v poslední době jsou videorozhovory lidmi, kteří "vždy něčím zaujmou"!!
Například níže uvedený rozhovor s názvem "Čeští intelektuálové selhávají?" - který uvádím níže:





P.S.

Tak prý chybí příběh nebo mýtus!!?
A ten příběh má být evangelium nebo ideologie!? Jak je vidět, "peníze a zisk, jako jediné pragmatické a prý spravedlivé tržní náboženství", totiž v "postrevoluční české kotlině a nejenom", nestačí!!
Abych řekl pravdu, mně také ne!! Na druhé straně se bojím říci, že chybí prostě LIDSTVÍ nebo také LIDSKOST, poněvadž až po roce 89. jsem si pregnantněji uvědomil a denně uvědomuji, co všechno v posledním čtvrtstoletí pojem "HUMANITA" skrývá!!
Dosud jsem si vyčítal a vyčítám, že aspoň sám pro sebe jsem nenašel nějakou únosnou odpověď a jenom chabou náplastí na mojí bolístku je, že ani vzdělanci - specialisté.........!?Mlčící


Psáno dne 14. srpna 2015

V ten den kdy se vrátí déšt

10. srpna 2015 v 16:15 | Z webu |  Nostalgie

Tato krásná písnička Jiřího Vašíčka je v těch dnech velmi aktuální! A pro mě hned dvakrát a vlastně i vícekrát!
Mám ji spojenou s chmelovovou brigádou v roce 1960, kdy jsme po prvním ročníku učení v JMA jeli někde k Žatci na sběr tohoto "zeleného zlata", jak se tehdy v Československu chmelu říkalo.

A jelo se tehdy, jak jinak, s kytarou, na které byl umně vyobrazen palmový háj z Hawaie a přivezl ji Jožka. Bohužel uměl při ní zpívat sebevědomě (sic!) písničku Tři malé rybky (event. Tři malé citronky), kdy oblíbené "kolečkové akordy" C - Ami - F - G7 tehdy nahrazoval jenom prsty tlumenými strunami na krku kytary. Nevadilo nám to tehdy a nadšeně jsme zpívali - kluci a holky, co se chtěli vyučit strojními zámečníky a soustružníky kovů pro n.p. JMA Hodonín Usmívající se, tuto chytlavou písničku a řadu dalších.
Ale po chvilce se tehdy ke kytaře přihlásil Franta, o kterém se vědělo, že je výborný trumpetista a má v té době velmi populární nástroj - totiž "Jelínkovského" corneta!! A také to byl levoruký houslista v cimbálce a takto muzikálně vybaven, samozřejmě uchopil i kytaru strunami s normálním umístěním na nástroji!!
A když Franta spustil následující hit tehdejší doby - V ten den, kdy se vrátí déšť....!! Krásně a nejen já jsem měl husí kůži!!




V den kdy přijde déšť

V ten den kdy se vrátí déšť
kouzelný dlouhý déšť
tmou na uvadlé růže
tmou na žíznivá ústa.

Až přijde ten moudrý déšť
kouzelný dlouhý déšť
v něm se rozvíjí růže
v něm naleznou má ústa
ústa tvá.

Až nad vyprahlou zemí stín
se bude snášet k zahradám spáleným
až zašumí v korunách
radostný déšť opojný déšť.

Až obilí se zavlní
až prázdné sýpky bohatstvím naplní
já ti snesu k nohám tvým
všechno co mám
všechno ti dám.

Až přijde ten moudrý déšť
kouzelný dlouhý déšť
v něm se rozvíjí růže
v něm naleznou má ústa
ústa tvá ústa tvá.


P. S.

Proč píši o tom nejenom proto, že v dnešních dnech "by zapršet zvláště u nás na Slovácku, mělo"!!
Ale hlavně proto, že v pátek 21. srpna 2015 se tato skvělá parta kluků a dívek po mnoha létech sejde po druhé od roku 1962 - poprvé po dvaceti letech v r. 1982 a tedy letos!!!
Nemohu se dočkat, až je zase uvidím pohromadě Úžasný!


Psáno dne 10. srpna 2015

Čas od času….

3. srpna 2015 v 8:59 | Wess z webu |  Co napsali jiní ...

Čas od času nahlédnu do myšlenek a citátů moudřejších…. I tentokrát, doufám velmi, snad budu mít štěstí a potěším jimi své přátele Usmívající se!

(Citace)

Žena zřídka pochopí, že milovat ji věčně vůbec neznamená milovat ji celou tu dobu bez přestání.


Odvaha, naděje a moudrost, stejně jako ctnost, bohatství a neřest, jdou jen zřídka ruku v ruce;
Zatímco odvaha je ctností mládí a naděje bohatstvím chudých - moudrost je neřestí starců.

(Konec citace)


P.S. Ano, naděje je vždy! Usmívající se

Psáno dne 2. srpna 2015

Vzkaz hraběte

1. srpna 2015 v 9:45 | Wess |  Společnost

"Hledej ve smyslu svého bytí ducha a šlechetnost"
Hrabě Zdeněk Šternberg


Tímto vzkazem končil pořad ČT 24 dnešního rána, který jsem stihnul bohužel sledovat pouze z malé části.
Hrabě Zdeněk Šternberg odpovídal na otázky novinářky a občas byl rozhovor proložen ukázkami z dokumentárních šotů, mající vztah k životním osudům pana hraběte a samozřejmě také ukázek z filmu Černí baroni, v němž postavu hraběte ztvárnil herec Vydra.
Dojalo mě, s jakou samozřejmostí pan hrabě v rozhovoru o současnosti mj. také řekl, že "i když zákon to sice nezakazuje, ale slušný člověk to nedělá…."

Mám vzpomínku na jeho tatínka, který v padesátých létech dělal na tehdy již státním hradu Český Šternberk kastelána. Potkal jsem ho tehdy v obchodě jako obyčejného člověka, kterého občané města zdravili s úctou. A pak jsem ho slyšel při výkladu o historii hradu pro turistické výpravy, kam mě vzali strýc s tetou.

Byl jsem tehdy malý kluk, který dokončil 2. třídu obecné školy a do Českého Šternberku přijel na prázdniny ke strýci, tetě a bratranci. Strýc byl poštmistrem a bydleli v polovině místní pošty, budovy to rovněž velmi romantické. Z ní byl krásný pohled na hrad a nejenom…, taky mapy okresu s romantickými názvy obcí v Posázaví.

Krásné prázdniny, kdy jsem také poprvé viděl stanovat trampy s usárnami, kotlíky na trojnožkách a s "topry" - klobouky upravenými proštepováním podomácku, které měly nahradit pravé kovbojské "stetsony".

Ti tehdejší trampové se svými ušlechtilými ideály se přece podobají kladným westernovým lidem v těchto kloboucích.

A romantické městečko Český Šternberk i pan hrabě Šternberg, k nim přece patří také…! Usmívající se


Psáno 1. srpna 2015