Červen 2015

Chytří tak akorát…!

28. června 2015 v 10:53 | Wess |  Společnost
Kdesi na webu jsem četl myšlenku asi tohoto obsahu - cituji:

"Chytří tak akorát, abychom dokázali pracovat, ale zase ne tolik, abychom se ptali proč!!"

(Konec citace)

No řekněte, že má ta myšlenka zvláště v souvislosti se systémem cosi do sebe!? Kdyby napadla mě samotného, okamžitě bych ji, pro jistotu, zavrhnul a sebe sama označil jako člověka postiženého paranoiou.

Ptát se "proč" se nenosí v některých společenstvích a situacích. Tak např. německý technologický postup při výrobě určitého předmětu nestrpí otázek dělníka, proč postupovat právě takto!
To českému dělníkovi se meze nekladou Úžasný ! Vzniká tak mnoho zlepšovacích návrhů a trvá legenda o zlatých českých ručičkách. Bohužel, ale někdy také bývá mnoho zmetků, způsobených nízkou technologickou kázní v české kotlině.

Trochu jsem, ve snaze odlehčit vážnost tématu, odběhl od školství a možná i od politických rozhodnutí našich představitelů a zastupitelů.

Vzpomínám si, že jsem se ve svém životě potkal s lidmi, kteří neměli slovíčko "proč" rádi! Asi k tomu měli svůj ryze osobní důvod nebo jednali ve věci "vyšších zájmů" Zamračený.

"Chytří tak akorát", to je limitní stav, který ovšem je jiný v případu např. Chodů vůči Lomikarovi v otázkách lidských práv nebo Darwina vůči Bibli ve věci vznikání světa.

Kdosi moudrý, když přirovnával střední a vysoké školství, řekl, že na střední škole se učí, "že něco nějak je". O vysokém školství pak pravil, že učí, "proč tomu je právě tak"!

Samozřejmě, ne každý bude chtít absolvovat vysokou školu, ale každý by měl být schopen ptát se "proč"!?



P.S.

Proč? Protože jen schopný člověk dovede klást otázky, nejenom "proč"! A blbovi, tomu je jasné všechno, ten se neptá! Smějící se

Psáno dne 28. června 2015

Komín koželužny na Anenské….

21. června 2015 v 8:13 | Wess |  Nostalgie

Na svém, mezi veřejností velmi populárním webu http://www.hodonin.ic.cz/ nedávno můj spolužák ze střední školy a přítel uvedl tuto fotografii mně velmi blízké budovy.

A tak dovolte něco málo k té hezké fotce z roku 1978, kdy "koželužna" měla ještě komín.
To již byl celý objekt opraven pod mým šéfováním jako prostory učňovského zařízení. Soudím tak, že fasáda budovy je čistá a světlá, ve štítu má již luxferová okna, poněvadž jsme byli nuceni vybudovat 6 velkých a 3 světlé malé odborné učebny. Totiž v té době jsme zavedli 4 letý studijní obor mechanik - seřizovač pro obráběcí stroje a linky a státní učňovská škola svojí kapacitou ( SOU) ul. Dobrovolského tu naši expanzi nemohla zachytit.

Ostatně byl to předvečer vzniku SOU Hodonín strojírenského a pak sdruženého se ZPD n. p. Hodonín, ul. Anenská 7 od 1. 9. 1982, kde jsem řediteloval až do 30. dubna 1990 již v budově nové školy s 10 učebnami v Lipové aleji, kterou jsme dokončili a otevřeli na jaře 1988 - dnes již jako ISŠ Hodonín s nedávno dodělaným zateplením a tím novou fasádou budovy.

Ale já jsem vlastně chtěl psát o tom komínu, kterým pro mě a věřím, že i pro mnohé, měla celá "koželužna" velkou romantiku manufaktury. Vždyť jsem tam pracoval od roku 1967 jako dělník a od roku 1972 jako pracovník učňovského zařízení a na ten komín jsem nedal dopustit. Vzpomínám si na hlavního mechanika, staršího zaměstnance tehdy k. p. Sigma Hodonín, který by případnou likvidaci komína měl ve své kompetenci.
Naštěstí i on chápal onen komín jako svoji "srdeční záležitost" a náš společný důvod k jeho zachování. Říkávali jsme, že náš komín je "důležitým orientačním bodem" mezinárodních leteckých cest" a já jsem k tomu dodával, že jednou se v bývalé koželužně bude točit druhý díl známého filmu Postřižiny. Usmívající se
Ten komín padl, možná, v roce 1991, snad proto, že nové vedení SOU našlo i "bez výběrového řízení" levnou soukromou firmu pro tuto státní zakázku?!

Tak, tak - trocha nostalgie nikoho nezabije!


Psáno dne 20. června 2015

Jenom malá vzpomínka na pana učitele Antonína Páče…

19. června 2015 v 10:56 | Wess |  Nostalgie

Tento náš pan učitel byl důstojného vzhledu a všechny svoje vyučovací předměty bral vážně. Já jsem měl to štěstí poznat ho v předmětech Kreslení a Hudební výchova.
V hodinách kreslení jsem se tak trochu trápil, ať to byl požadavek pana učitele, abych krásně vystínoval tužkou nakreslenou sklenici vody nebo nakreslil na jablko, které jako předlohu jsme si přinesli z domu, odraz venkovního okna, hledícího na dvůr školy….

Krásným motivem, k němuž jsme po několik vyučovacích hodin přicházeli ke starému rameni řeky Moravy, byl opravdu již tehdy velmi starý mohutný strom u budovy mlýna - později archivu města. My jsme snažili jej zvěčnit, pochopitelně s různým výsledkem!?!
Míval jsem z milosti dvojku z tohoto předmětu snad za výsledky v tom druhém předmětu, který nás náš učitel pan Páč učil na "osmileté střední škole". Tak se ta moje základní škola nazývala v soustavě tehdejšího školského systému.

A teď tedy k mému oblíbenému předmětu - "Hudebce". Tam jsme se i se spolužáky "vyřádili" v tom dobrém slova smyslu. Tehdy, v těch 50. letech, obecně mládež ráda zpívala a ve školách se zpívalo hodně. Přiznávám, neměl jsem rád hudební teorii - noty, tóniny atd., atd. Ovšem ta část, kdy pan učitel prováděl výklad třeba Smetanovy Vltavy při poslechu ze školního gramofonu nebo při jeho produkci na housle nebo harmonium, to jsem poslouchal pozorně. Uměl to totiž pan učitel udělat poutavým pro všechny….!
A co písniček ze školního zpěvníku jsme znali! Potrpěl si na lidové nejen z našeho Slovácka a tak jsme znali mnoho písniček z Valašska, jižních Čech i Chodska ( v nářečí) a samozřejmě písničky slovenské.
Pan učitel však citlivě vybíral i z písní jiných Slovanů - Rusů, Ukrajinců, tady snad překrásnou dumavou píseň "Hučí a sténá Dněpr širý". Tam nás učil ty typické krásné táhlé dvojhlasy.



Zvlášť bych ale chtěl zmínit dvě polské lidové písně, které měl pan učitel velmi rád a nebral je jenom jako "písně spřátelených zemí".

Oj ty Vislo jasně modrá….




Goralu či ti ně žal…




P.S.

Všechny tři písně samozřejmě v podání naší třídy zněly určitě méně umělecky než přiložené ukázky, ale náš pan učitel byl spokojený. Vím zcela určitě, že dokázal všechny třídy, které učil, připravit na vystoupení na školní akademii a slavnostní školní příležitosti.
Vzpomínám na něho moc rád, ostatně jako na všechny svoje učitele…. Usmívající se


Psáno dne 19. června 2015

Už Vinetou....!

15. června 2015 v 6:40 | Wess |  Obrázky - Fotografie
Pochyboval snad hrdý náčelník Apačů o ženách, nebo jde jenom o špatný překlad?! Úžasný





Psáno dne 14. června 2015

Lucille

12. června 2015 v 22:20 | Wess z you tube |  Muzica

Kdysi, snad ve dvaašedesátém, jsem koupil gramodesku polské skupiny Czerwono czarni ..... Byl tam twist Lucille, zpívaný polsky s úžasným sólem tenorsaxofonu "chraptícího na pokraji sil" a ten jsem mezi dalšími skladbami na té desce stavěl nejvýše!!
Ta deska měla kromě toho také úžasné Sorrento a country písničku My rifle, my pony and me, která mně sice trochu připomínala českou "Starý mlýn špatně mele" a snad proto, že se mně líbila, jsem jí opatřil vlastní český text. A ta čtvrtá - velmi známý twist Letś Twist Again!!
To tedy byla deska společnosti "Polskije nagrania" a jak vidíte, řádně nabitá a vše velmi slušně zpívané polským zpěvákem!! Tu desku mám někde dobře založenou na dobu, až přijde její čas.



Proto snad začínám tou Lucií, tentokrát v originálu s Little Richardem a se snad ještě "výživnějším" chraplákem toho tenorsaxu :-).



Také evergreen Sorrento není z té polské desky, ale kdo jiný, než Elvis Presley...?! Ikdyž i Pavarotti by nebyl špatný!



Starý Don Williams a jeho hlas mám rád z jeho mnoha známějších písní!! Ale My Rifle, My Pony and Me si zaslouží zahrát hned dvakrát...!




A konečně Chubby Checker a jeho "Lectwistegejn", jak jsme jej znali z rádia Luxembourg, či rakouského Ö 3 Úžasný


No tak vidíte, co způsobilo tuto moji velmi nostalgickou vzpomínku!

Psáno dne 13. června 2015

Placama je to politický bulvár…

11. června 2015 v 16:01 | Wess z webu |  Co napsali jiní ...
Tak nějak mně některé noviny a přispívající osobnosti našeho společenského a politického života připadají. Dnes mě obzvláště "nepotěšila" slova kdysi velmi známé herečky v Parlamentních listech, které je zveřenily pod názvem:

Magda Vášáryová pro PL: Rusko, atomová velmoc a přitom ekonomický "trpajzlík", je hrozbou pro svět. Putin využívá pitomce. Lidé, kteří schvalovali ploty s elektřinou, teď asi nebudou vítat uprchlíky




Jeden z mnoha "těch něžnějších" ohlasů na její nepříliš moudrý rozhovor v tomto článku - cituji:

"Kdysi...., dobrá herečka,milá žena - dnes blboučké jelito v CEVRO institutu. To jsou konce.....!"

P.S.

Paní Magdě to moc slušelo v Postřižinách, když ji manžel zlehounka ztrestal "šlauškem" z hustilky na jízdní kolo za její módní krátké mikádo. A vůbec mnoho je v tomto krásném filmu z krásného období krásné.
I já bych, za všechny ty všechny její skvělé a hezké role, také zůstal při takovém potrestání i po přečtení dnešních Parlamentních listů!!
Musela by však tato krásná žena slíbit, že již nikdy nebude komentovat veřejně vysokou světovou politiku a ekonomiku a vyprávět to taky svým studentům.Usmívající se


Jsou strany, kterým to vadí…!

11. června 2015 v 9:41 | Wess |  Politika
Citace z nedávného tiskového prohlášení ODS:


Registrační pokladny jsou návratem do časů udavačství. Pokud zákazník nebude důvěřovat obchodníkovi, že odeslal účtenku do centrálního počítače, má využít web určený k udávání. To je pro nás všechny, pro které svoboda není jenom prázdné slovo, naprosto nepřijatelné.

Dalším příkladem snah socialistické vlády zasahovat do soukromí lidí je návrh na plošný zákaz kouření v restauracích, barech a na koncertech. Nenechme si namluvit, že socialistické vládě jde o zlepšení zdraví obyvatel. Jejím cílem je mít větší moc nad našimi životy.


Poznámka Wess:

Vzpomínám si na, že mnoho debat s přáteli se točilo vždy kolem "poctivosti v placení daní". Vždy jsem zastával stanovisko, že nejpoctivěji platí daně zaměstnanci firem a podniků včetně státních zaměstnanců. Jenom jsem dodával, že však si tito zaměstnanci nemohou být jisti tím, zda jim z měsíčních hrubých mezd sražené částky daně z příjmu a sociální dávky leckterý majitel firmy opravdu včas odvede do státní pokladny?!?

Vzpomínám také na exministra Tlustého batoh a jeho superhrubou mzdu a teď jsme zase svědky odporu proti registračním pokladnám a také, světe div se po kolikáté už, proti plošnému zákazu kouření na veřejných místech.

A souvislost, naznačená velikananánským oslím můstkem, je jasná:

a) "Návrat do časů udavačství" - ty proklaté pokladny Smějící se
b) "Návrat k větší moci nad životy občanů" - to "nařízené" nekouření Zamračený

Vzpomínám, jak okolo listopadu 89 mnozí ekologové a nekouřící zdravě žijící občanští aktivisté horovali, samozřejmě mj., také proti kouření, které ohrožuje spoluobčany a koneckonců i výdaje státního rozpočtu na léčení rakoviny atd., atd. Těch filmu ze socialistického realismu a výrobních porad a schůzí ve vesnických hospodách, které měly odpuzovat zdraví milující občany…., co těch tehdy bylo v protikuřáckých kampaních!

To, že se často naopak ve filmech západní provenience vyskytuje věta: "Co mě obtěžujete, jsem řádný občan a řádně platím daně!", tito "poctiví neudavači" již nedodávají! Ano, tam jsou poctiví občané hrdí, že řádně platí daně!

U nás se však kdysi, i když to není vlastně tak dávno, dělili lidi na "slušné a staré struktury"…!

Myslím si, že ti slušní se registračních pokladen nebojí zrovna tak, jako se nebojí přiznání o původu svého majetku!!



Psáno dne 11. června 2015

Chtěl bych, aby byli šťastní….!

9. června 2015 v 9:43 | Wess |  Společnost
Vzpomínám si, že v mládí jsem si byl vždy jistější při jízdě na motocyklu s kamarádem, když jsem držel řídítka, takříkajíc "osobně - vlastnoručně". Totéž cítím i ve chvílích, kdy sedím v automobilu a nedržím při jízdě volant sám.
Ten pocit asi znáte mnozí…!?

A tak nějak přemýšlím i o jízdě životem svých synů a vnoučat, i když vím, že již nemohu držet volant v "jejich autech". Chtěl bych jenom, v dobré vůli, pomoci jim splnit jejich přání o šťastném životě.
Je to hloupost, projev nedůvěry či co vlastně?!

Včera jsem v celkem nevýznamném článku v Britských listech četl skvělou myšlenku, kterou uvádím níže - citace:


Každý, kdo nevěří v budoucnost svých dětí, prohrál. Je trestuhodné, má-li navíc potřebu tento defétismus hrdě šířit a prohlašovat "na má slova dojde".


Konec citace

P.S.

A ten plk, známý na Slovácku jako: "Neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde!", jsem nikdy nebral a raději nebudu brát vážně! Usmívající se


Psáno dne 9. června 2015

Veteráni ve „Mlejně“ 2015

7. června 2015 v 19:59 | Wess s Jardou Lenerem |  Hradní stráž

Veteráni ve "Mlejně"

Jarda Lener

Zas po roce jsme se sešli,

stará garda od "Hradu".

To, že už jsme staří dědci,

nezkazí nám náladu.



Posedíme, vzpomínáme,

při tom dobré vínko dáme.

Když si řeknem, co nás bolí,

vyrazíme do okolí.



Po návratu hekáme,

na dobrý gáblík spěcháme.

A po tom dobrém meníčku,

jdem si dáchnout chviličku.



Při tom sladkém rozjímání,

v duchu máme stejné přání.

Všichni si zas přejeme,

ať se za rok sejdeme.

Kadlcův Mlýn 2015Smějící se

Foto: Leoš Vintr, František Mach




Vtesat do žuly...

5. června 2015 v 22:16 | Wess vybral z webu |  Co napsali jiní ...
"Blbec, který spí,vykonává veřejně prospěšné práce."

Autor neznámý


P.S.
Snad vhodné jen dodat - takového "zástupce lidu" nebudit a hlavně neplatit!Úžasný

Psáno dne 5. června 2015

Vzpomínky na vojnu

4. června 2015 v 10:00 | Jara Lener |  Hradní stráž
Vzpomínky na vojnu
Jarda Lener


"50 "let už je tomu,
co poprvé jsme byli spolu.
Dnes usedli jsme ke stolu,
a dali hovor pospolu.

Na první kroky na " Barboře ",
na cvičáky na " Bílé hoře ".
Na kasárna v " Loretánské ",
i na vycházky po dlažbě " Pražské ".

Každý asi vzpomíná si,
na ty dávno prošlé časy.
Co všechno jsme prožívali,
když na " Hradě " jsme vartovali.

To, že dobré jádro máme,
tak se pořád setkáváme.
Na Slovensku, na Moravě,
ale také v Praze,

Ať nám stále zdraví přeje,
ať se na nás slunce směje.
My se stále budem těšit,
hlavně. že se spolu můžem sejít.


Autor napsal u příležitosti setkání po 50 letech (Praha 2014)

S laskavým svolením mého kamaráda a spolubojovníka jeho verše zveřejňuji ve svém blogu dnes - 4. června 2015 v předvečer dalšího setkání na Kadlcově mlýně.

Hymna pěšáků…

2. června 2015 v 14:17 | Wess z webu |  Hradní stráž
Docela rád vzpomínám na svoji vojenskou základní službu v letech 1964 - 66 v Praze u HS.
Scházíme se s kamarády od roku 2008 každoročně a snad proto si obnovujeme mj. také naše dávné vojenské zpívání a muzicírování.

Měli jsme skvělého velitele čety, staršího kapitána a tomu to naše zpívání dělalo velkou radost. Netrval na hitu tehdejší doby, pochodové písni "Směr Praha - aneb přes spáleniště, přes ……" a tak jsme zpívali třeba "Okolo Hradce v malé zahrádce" a speciálně pro něho slováckou písničku "Slúžili by naši chlapci na vojně…" nebo "V Hodoníně za vojáčka mňa vzali".

Šedesátá léta byla šťastná i u našeho útvaru, poněvadž když se např. pochodovalo do kasáren z 1. nádvoří Pražského hradu z audience, hudba HS hrávávala pravidelně pochod "Na tom Prašném mostě". A to se to pak vykračovalo parádním krokem před Pražany i návštěvníky Prahy třeba v době spartakiády v roce 1965.

Holt, písničky patřily k naší četě a celé rotě, vždyť ta měla i svoji kapelu, malé kombo o 5 - 7 muzikantech.
A tak i dnes jsem četl webové armádní noviny.cz a zaujal mě tentokrát obzvlášť rozhovor novináře s autorem "Hymny pěšáků", nižším důstojníkem Armády ČR. Taky o písničkách a pochodech…?!

Dále cituji z Armádních novin:

Proč by měla mít mechanizovaná brigáda svou hymnu?

JK: Mohu odpovědět citátem ?

"...rozdíl mezi armádou a davem je v tradici a disciplíně. Nemůžete si disciplínu vynutit na davu a proto musíte svým lidem neustále připomínat, že jsou vojáci. Jeden z nejmocnějších nástrojů, jak toho dosáhnout jsou ceremonie. Mohou po nás chtít, abychom se vzdali svých parádních uniforem, odznaků, zástav a tzv. nefunkčních prvků, které používáme. Mají štěstí, že to nedokážou prosadit. Ten den, kdy se jim to podaří, zjistí, že mají armádu, která je nedokáže ubránit. Vojáci si budou na ceremonie a nablýskané parádičky stěžovat, ale jako armáda bez nich nemohou existovat. Muži bojují kvůli hrdosti, ne kvůli penězům a žádná armáda, která jim to vědomí vlastní důstojnosti nedopřeje, dlouho nepotrvá".

Jerry Pournelle, Na západ od cti
(viz dále přiložená ilustrace ke zmíněné knize z webu)





JK: Hymna vznikla proto, aby se hrála hlavně tzv. na živo a je primárně určená pro ty, kdo vymetají kdejaký kout světa, bojují, ztrácí kamarády a pak se po nich doma plive a anonymní zbabělci jim nadávají do žoldáků.

AN: Kde všude si píseň můžeme poslechnout? Jde pouze o internetový projekt?

JK: Nikoliv, nejedná se o internetový projekt. Hymna vznikla proto, aby se hrála hlavně tzv.na živo a je primárně určená pro ty, kdo vymetají kdejaký kout světa, bojují, ztrácí kamarády a pak se po nich doma plive a anonymní zbabělci jim nadávají do žoldáků. Skladba zazněla naživo úplně poprvé při oslavách 20. výročí založení 7. mechanizované brigády vloni na podzim. Samozřejmě ji hraje i Metanoon na svých koncertech a jinak je veřejně dostupná na youtube v podobě dvou klipů. První klip zpracoval "Bob" bezprostředně po zhudebnění Hymny, druhý klip je dělaný přímo na míru 7. mechanizované brigádě.



Konec citace

Metalovou muziku zrovna nemusím a ani nevím, jak se tato údajně současná oficiální hymna konkrétního útvaru jeho vojákům líbí?
Text jistě burcující je, vířící buben vojenského tambora také…!
Podle mého názoru více ve mně, jako ve vojákovi, zanechával větší pocit husitský chorál "Kdož jsú boží bojovníci" nebo "Svatá válka" v podání Alexandrovců….!!

"Proti gustu samozřejmě žádný dišputát", možná se těm dnešním profesionálům bude s jejich hymnou lépe a radostněji pochodovat, kamkoliv je pošlou…!?
Já jsem tehdy věřil, že naše armáda nebude muset "vytáhnout paty z domu". V Československu se zpívala mj. tehdy i písnička s textem …snad v roce šedesátém šestém, až bude vážně všude mír…! Usmívající se

Přál bych těm dnešním mladým stejnou víru a nejenom…!Úžasný


Psáno dne 2. června 2015

The Shadows - to bylo a je věčné téma...

1. června 2015 v 9:58 | Z you tube |  Muzica

The Shadows - to bylo a je moje téma a také kamarádů z mládí. Zvuk jejich kytar, perfektní provedení a zajímavé skladby, většinou hity, nás tehdy fascinovaly.
Pro mě také jejich hra byla a je připomínkou i výčitkou, že nemám dosti píle při hře na kytaru....! Ale když jsem ji neměl tehdy na začátku 6o. let, dnes to asi nedoženu a popravdě, ani se nepokouším!
Neodpustím si však při každé příležitosti poslech této skupiny a tak doufám, že se nijak neprohřeším proti autorským právům, když z you tube (z alba The best song of 1962) umístím do svého blogu dvě a půl hodiny hudební produkce této beatové skupiny patřící ve svém žánru k tehdejší absolutní špičce a já je řadím hned vedle The Beatles!