Duben 2015

Čarodějnic slet...

30. dubna 2015 v 1:04 | Wess |  Společnost


PĚT JEŽIBAB

Pět ježibab s jedním okem
Letí, letí nad potokem
Letí jako hejno ptáků
Pět ježibab na smetáku


Pět ježibab s jedním uchem
jako hejno letí vzduchem
Letí letí v letu svačí
Pět ježibab na tryskáči


Pět ježibab s jedním nosem
Volá na mě: kluku pojď sem
A když nejdu tak se štětí
pět ježibab na koštěti...Smějící se



Lidská omezenost od přirození… k přirození?!

29. dubna 2015 v 7:07 | Wess mj. z webu |  Společnost

"Lidská omezenost je nutná k tomu, aby lidstvo jelo podle programu, pro který bylo stvořeno, podobně jako rostliny nebo zvířata. Víme, že na planetě existuje lepší čich, zrak nebo chuť a přesto jimi lidstvo nedisponuje. A podobně je to i s rozumem. Není žádoucí vědět příliš mnoho, protože pak to narušuje lidskou přirozenost."

"Plné pochopení Boha je pochopení velmi vysoké. Náš mozek je ještě příliš primitivní, aby toho byl schopen. Stejně jako mozek ježka je příliš primitivní, aby pochopil třeba algebru."

"Podobně tak věřím, že existuje nějaké vyšší vědomí a základ nehmatatelnosti (BŮH), které je spojeno do jednoty, které jsme součástí i když se chceme vzájemně separovat. Je mi jedno, kde se nachází - třeba v jiné dimenzi. Usmívající se Věřím, že Japonsko existuje i když jsem tam nebyl Usmívající se"

Citováno z webových diskuzí bloggerů "O víře a stvoření..."

P.S.

Podobnou metodou, jako je ta výše uvedená "o existenci Japonska", na to jde i Bolek Polívka ve filmu "Dědictví, aneb…", kde se ptá přítomné paní doktorky na její víru v Boha!


A přiznávám, že vlastně proto jsem zvolil i název fejetonu takový, jaký jsem zvolil! A taky proto, že nemohu zapomenout na ono hrobové ticho v sálu kina při premiéře tohoto filmu, kdy zcela určitě všichni přítomní v tu chvíli byli věřící…! Usmívající se

Psáno dne 28. dubna 2015

Jako skutečné harfy v nebi...

26. dubna 2015 v 8:35 | Wess z webu |  Muzica
Když se na společném díle sejdou takové osobnosti jako je básník Josef Kainar, skvělý kytarista a písničkář s krásně poetickými vlastními texty Karel Plíhal a zpěvačka, na kterou všichni rádi vzpomínáme - Zuzana Navarová, tak může vzniknout následující nahrávka písničky Harfy v nebi.
Ta, kterou před lety zpívala poprvé Jarmila Veselá svým krásně mazlivým hlasem…..

Tak tedy slyšte tu hudební poezii:

Harfy v nebi

Text: Josef Kainar

Až nám budou jedenkrát
všechny harfy v nebi hrát
Až budem na obláčku svém
se slunit a snít

Tam nad kouřem komínů
moc věcí ti prominu
a budu příjemná a vlídná
jak strážný anděl má být

Dokud jsme ale tady
dokud tě na zemi mám
chci hlídat tvoje spády
proč chodíš z domu a kam

To však milý pamatuj
mám-li býti anděl tvůj
tak budu na tě zlá a přísná
jak strážný anděl má být…

Dokud jsme ale tady
dokud tě na zemi mám
chci hlídat tvoje spády
proč chodíš z domu a kam

To však milý pamatuj
mám-li býti anděl tvůj
tak budu na tě zlá a přísná
jak strážný anděl má být…


P.S.
Musel jsem si poznamenat v mém blogu!!

Psáno dne 26. dubna 2015

Nejenom jeho generace…

23. dubna 2015 v 7:17 | Wess z webu |  Společnost
Generace spisovatele Milana Kundery, jež věřila velkému snu proměny člověka a společnosti, se různou měrou ve svém životě potýkala s hlubokou a bolestnou deziluzí, jež přinesla proměna a nový "zeitgeist".

Citováno z Literárních novin 1/2014 k jeho poslednímu románu Milana Kundery Oslava bezvýznamnosti




Psáno dne 22. dubna 2015

Jak je to s tím pářením brablenců…?

21. dubna 2015 v 7:43 | Wess |  Společnost
Mezi lidem vždy frčelo rčení " to má vliv na páření brablenců", když se jednalo o marginální problém a jehož případné řešení za to ani nestálo.
A teprve dnešní doba tomuto rčení marginality dala nový rozměr! V souvislosti s důležitostí občana ve svém státě je asi nejlepším přirovnáním!

Proč, pohleďte - Cituji!

"Ano, to je ten hlavní rozdíl mezi totalitou a demokracií, za totality si nemůžete dělat, co chcete, protože vaše jednání by mohlo mít vliv na systém, kdežto dneska si můžete dělat, co chcete, protože vaše jednání nemá vliv vůbec na nic."

Konec citace


Vybráno z diskuze občanů!



Psáno dne 21. dubna 2015

Ještě že jsou jiné světy, kde se zpívá…

19. dubna 2015 v 9:26 | Wess z webu
Jako téměř každou neděli i dnes jsem poslouchal na ČRo 2 pořad Dobré ráno Česko, do něhož moderátor Kepka zařadil mj. krásné záležitosti také vzpomínku českého herce na epizodu ze svého dětství.
A tak jsem poslouchal se zatajeným dechem i dojetím následující - cituji:

Když byl Milan malý, byla jeho rodina jednou z mála v okolí, která měla telefon. Ještě k té béžové krabici na skříni u schodiště nedosáhl, ale fascinovalo ho, když do ní máma mluvila. Jednoho dne si přisunul židli a objevil, že v krabici bydlí úžasná osoba. Jmenovala se "Informace, prosím" a nebylo nic, co by nevěděla.

Jednoho dne byla máma zpívat se sborem na svatbě a on si hrál v dědově dílně u ponku a praštil se kladivem do prstu. Strašně to bolelo, brečel, ale doma nebyl nikdo, kdo by jej utěšil.

Chodil zoufale po domě, cucal si prst, ve kterém to cukalo, až přišel ke schodišti. Telefon! Pamatoval si jen čísla 1 a 4, tak je vytočil. A tichý hlas mu řekl do ucha: "Informace, prosím." "Bouchl jsem se do prstu," zabulil se slzami v očích do telefonu, vědom si toho, že má konečně posluchače. "Copak maminka není doma?" ozvala se otázka. Vzlykal. "Teče ti krev?" zeptal se hlas. - "Ne, ale uhodil jsem se kladivem." - "Můžeš si otevřít ledničku?" Odpověděl, že ano. "Tak si odštípni kousek ledu a přidrž si ho u prstu," řekl hlas.

Nu a pak volal "Informace, prosím" na všechno. Dozvěděl se, že Aljaška a Kamčatka jsou blízko sebe, ač to tak nevypadá. Pomohla mu s matematikou. Řekla mu, že veverka, která utekla ze zoo a on ji našel a přinesl domů, bude jíst ovoce a oříšky. A až se uklidní, aby ji do zoo vrátil...

Brzy nato se stalo, že uhynula Péťa, jejich andulka. Zavolal "Informace, prosím" a sdělil jí tu smutnou novinu. Chlácholila ho, ale on se ptal: "Čím to, že ptáčkové mají krásně zpívat a přinášet radost jenom proto, aby skončili jako hromádka peří na dně klece?" Asi cítila, jak mu na tom záleží: "Milane, pamatuj si jednou provždy, že jsou jiné světy, kde se zpívá." Konečně se mu ulevilo... A jindy se do telefonu zeptal: "Jak mám správně napsat 'fix'?"

Když mu bylo sedmnáct, z městečka se přestěhoval. "Informace, prosím" zůstala v kouzelném přístroji v domě, kde žili už jen babička s dědou. Teprve teď mu došlo, jak byla trpělivá a laskavá, když trávila čas s malým klukem. V okamžicích pochybností si často vyvolával ten pocit bezpečí, který zažíval, když zvedl sluchátko.

Do rodného domu se vrátil už jako dospělý muž. Objal se se svým bratrem, který se tam nastěhoval, pozdravil ostatní příbuzné, ale najednou, skoro bez přemýšlení, zase stál u té staré šedivé krabice a vytáčel čísla 1 a 4.

"Informace, prosím," řekl ten tichý, zřetelný hlas. Vlastně Milan nic takového neplánoval, ale najednou se slyší, jak říká: "Mohla byste mi prosím říct, jak se správně napíše 'fix'?" Nastala dlouhá pomlka a pak následovala tiše pronesená odpověď: "Tak bych řekla, že se ten prstíček už zahojil." Zasmál se. "Tak jste to opravdu vy," vydechl překvapením, "to bych rád věděl, jestli tušíte, jak moc jste pro mě v té době znamenala." - "To bych ráda věděla, jestli máte tušení, jak moc vaše volání znamenalo pro mě. Sama nemám děti a těšívala jsem se na každé vaše zavolání," odpověděla. Vyprávěl jí, jak často na ni za ta léta myslel, a zeptal se, zda se může zase ohlásit, až přijede navštívit bratra. "Prosím, udělejte to," řekla, "prostě řekněte, že chcete Kateřinu."

Tři měsíce nato byl v městečku zase. Na informacích byl jiný hlas. Mladý muž se ptal po paní Kateřině. "Jste přítel?" zeptala se slečna v ústředně. "Ano, docela dávný přítel," odpověděl. "Je mi líto, že vám to musím říct," ozvalo se ve sluchátku, "Kateřina posledních pár let pracovala už jen na částečný úvazek, byla nemocná. Je to pět týdnů, co zemřela."

Ještě než mohl zavěsit, řekla: "Počkejte minutku, neříkal jste, že se jmenujete Milan? No ovšem, paní Kateřina tu nechala vzkaz pro případ, že byste zavolal. Já vám to přečtu. Napsala: 'Řekněte mu, že jsou jiné světy, kde se zpívá. On už bude vědět.'" Poděkoval a zavěsil.

Konec citace



Poznámka Wess:

Příběh byl upraven z vyprávění o vlastním dětství do 3. osoby - vyprávění o Milanově dětství!
Nemaje přímou možnost z archivu ČRo2, poněvadž se jednalo o dnešní pořad, převzal jsem příběh z jiného blogu, jehož autora zaujal již dříve stejně, jako mě dnešního rána!
A zaujal mě ten příběh malého chlapce a neznámé ženy na druhém konci telefonního drátu, mezi nimiž se vytvořil vzájemný vztah s krásnou pointou pro oba a na celý život.


P. S.

Pořady ČRo 2 jsou pro mě obohacující nejen krásnou hudbou, ale i krásným slovem. Patří také mezi moje světy, kde se ještě zpívá!! Usmívající se


Psáno dne 19. dubna 2015

Tak nevím, blbost skutečně dál kvete…

16. dubna 2015 v 9:27 | Wess |  Politika
Čas od času si přečtu Britské listy a přiznám se někdy se zájmem, ale někdy nerozumím záměru autora článku. Tedy, tak říkajíc "Co tím básník chtěl říci?"
Autor české verze dnešního článku Sankce nefungují... uveden není, ale je tam odvolávka na autora zahraničního, který ve svém anglicky psaném textu kritizuje především sankce západních mocností vůči různým zemím - cituji z něho pouze vybrané myšlenky!

- Sankce se staly automatickým modem západní diplomacie, přijatelnou tváří agrese, běžným výrazem pohrdání bohatých vůči chudým.

- Sankce se dnes staly pro západní diplomacii tak posvátnými jako byly jaderné bomby před padesáti lety. Nikdo se je neodváží kritizovat, aby nebyl osočen, že je zbabělec. Agresora nestojí skoro nic, ale dávají mu dobrý pocit. Sankce potlačují obchodní soupeře. Jsou většinou zaměřeny na vnitropolitickou spotřebu. Jen chudí lidé (a hrstka bohatých) ve státech postižených sankcemi trpí.

- Mají diplomatickou jemnost slona v porcelánu.

- Jedinému násilí, jemuž diktatury rozumějí, je střílející armáda. (!!)

Konec citace




Poznámka Wess:

Za nejnebezpečnější myšlenku, nejen pro její rozporuplnost s ústředním tématem - řešení sankcemi, považuji tu poslední - "Jedinému násilí, jemuž diktatury rozumějí, je střílející armáda."Konec citace
Nejen proto, že ta myšlenka může být chápána jako znenadání vynořivší se výzva k vojenskému zásahu, který může mít světový rozsah a dopady. A současně zde autor "sám pro sebe" zřejmě ví o zemích, které mají morální(boží!) právo definovat jiné země jako diktatury a "přimět je k porozumění dle návodu"!?

Zajímavý je také názor autora na sankce jako strategii, s nímž ovšem musím souhlasit - cituji:
"Všechny sankce jsou založeny na pošetilé představě, že v moderním státu je moc motivována penězi."Konec citace

A na tomto místě musí ovšem každého člověka napadnout, že určité systémy jsou rovněž diktaturami, totiž preferujícími pouhý moderní diktát peněz před jinými humánními a demokratickými hodnotami, obohacujícími život bez vyjímky každého člověka!!

Psáno dne 16. dubna 2015

Mám rád dixieland… a Gustava Broma…

12. dubna 2015 v 7:00 | Wess |  Muzica
A protože je 12. duben, tak také jeho písničku věnovanou prvnímu kosmonautovi světa, který v "šedesátém prvním" právě v tento den ve věku svých sedmadvaceti roků obletěl Zemi.

A toho 12. dubna v "pětačtyřicátém", tedy právě před sedmdesáti lety bylo také osvobozeno moje rodné město vojáky ze stejné země jako byl Jurij Gagarin.

Mám právě letos kulatých sedmdesát roků a jsem rád, že Gustav Brom písničku "Dobrý den majore Gagarine" tehdy složil a nazpíval se svým skvělým orchestrem jako velký šlágr - hit v naší zemi.



Psáno 12. dubna 2015

Československé myšlenky týdne

9. dubna 2015 v 19:19 | Wess z webu |  Společnost
1. "Je přece přirozeností člověka si ověřovat, než slepě věřit."

Pozn. Wess

Před Velikonocemi jsem navštívil veřejnou přednášku vzdělaného člověka, který však v ní v rámci cyklu Stvoření či Darwin a evoluce upřednostňoval spíše stvoření světa v šesti dnech. V nějaké souvislosti s biblickou potopou světa také uvedl, že "uvnitř Země je obrovské množství vody….atd., atd.".
Poněvadž jsem něco takového slyšel poprvé, nevěřil jsem tomuto absolventu matematicko - fyzikální fakulty UK a taky v besedě jsem mu to otevřeně sdělil. Na konci přednášky jsem si s mladým lektorem podal sice ruce a na jeho další v podstatě nábožensky laděné přednášky jsem již nešel.
Nedalo mně však "spát pomyšlení", že mladý vzdělanec v moderních oborech věří ve "stvoření" a tak jsem hledal…. A našel!! A potěšilo mě, že v oblasti vědy!! - viz následující odkaz:


Můj závěr: Jsem rád, že pro člověka je přirozené spíše si ověřovat, než jenom věřit!!



2. Problém je nedostatočne poznaná prekážka. Úloha je poznávacia a realizačná cesta ako sa zbaviť problému. Riešime úlohy, nie problémy. Poznávacia povaha riešenia úloh je preto domovom tvorivosti. Tvorivosť sa nedá "navzdelať", rodí sa a kultivuje v svete nami riešených a realizovaných úloh.


Pozn. Wess

Znal jsem sice člověka, který často říkal při každé příležitosti - cituji: "To není problém!"
Bylo by to sympatické a odvážné tvrzení, ale ten můj známý to spíše chápal povrchně a většinou "problém vůbec neviděl jako překážku"! Natož, že by měl potřebu přijat jako úkol poznávání a vyřešení problému.

Chyběli a vždy budou chybět lidé kreativní a naopak tlučhubů a radilů nejenom v politice bude dost a dost! A tak i ta druhá myšlenka má svoji váhu!!


Psáno dne 9. dubna 2015

Velikonoce v Mendelovce…

6. dubna 2015 v 7:51 | Wess |  Nostalgie
Dnes se ta naše uzoučká a romantická Mendelova ulice jmenuje Lidická, ale v 50. letech to v ní žilo. Lidé byli k sobě velmi družní. Po odpolednech sedávali před domy a nejenom to. Ti mladší dospělí byli ochotní i natáhnout přes ulici volejbalovou síť a v o letních pozdních odpoledne hráli "staří - mladí", rodiče a jejich děti…, jen se prášilo! Doslova, poněvadž skutečně byla ta ulice prašná - nedlážděná.
Proto i prudké letní bouřky působily dramaticky, když se prostředkem ulice hnal menší potok a my kluci jsme v něm pouštěli lodičky - vlastně nalezená dřívka - a závodili.
A krásné byly v Mendelovce i zimy… To když lidé uklidili z chodníků sníh na okraj uzoučké vozovky a vznikly závěje, přes které jsme my děti z obecné školy neviděly na druhou stranu. Ale zato tam bylo plno sněhu a auta nemohla projet, ostatně těch tehdy bylo málo!!

A co teprve velikonoční svátky - to pondělí "šlahačky" - tam byly snad nejvíce kouzelné. Vzpomínám, že my, kluci, jsme důsledně brali všechny domovní dvéře domečků v naší Mendelovce a jenom výjimečně jsme některé vynechali. Vždyť ve většině bydleli naši kamarádi a hlavně holky. A také jejich maminky a babičky. A věřte, všechny se na šlahačku poctivě připravily. Krásné fialové kraslice s červeným jahůdkami a bílým škrabaným vzorem - krásné; vynikala jimi hlavně paní Stahalová. A těch kraslic klasicky "po slovácky zdobených", poněvadž každá maminka se chtěla vytáhnou. Buď je sama uměla zdobit nebo někdo z její rodiny na vesnici. A jenom ty mladší maminky - třeba úřednice, kraslice koupily v obchodě.

My kluci jsme v tom věku do deseti let "šlahali jen za vajíčka", ale některé ženy nám dali i drobný peníz. Pamatuji ty červené papírové koruny nebo modré tříkoruny… Ty jsme pak stačili odpoledne na kolotočích a houpačkách, případně housenkovém toboganu utratit. V každé rodině nás přivítali jako svoje vlastní děti a měli z naší návštěvy radost… A ta barvená uvařená vajíčka s nálepkami velikonočních zajíčků, jehnědů a kočiček, ty jsme snídali ještě další týdenMrkající!!

Rád na ty roky, prázdniny a odpoledne všedních dnů, které jsem prožil u dědečka a babičky v Mendelově ulici, vzpomínám…
Schválně, jestli bych dokázal vyjmenovat všechny ty kluky, z nichž někteří již nejsou: Karel, Jaryn, Zdeněk, Ivan, Mirek, Milani hned dva,Tonda, Saša, Jožka, Petr, Igor, další Mirek...!? A to byli jenom ti, kterým v letech 1951 - 1956 bylo šest až 12 roků. A většina z nás, těch menších, se za pouhých pět roků stačila třeba naučit pod "dohledem těch dvanáctiletých" plavat na Moravě "pod jezem". A taky bruslit, hrát hokej a fotbal a po podzimních odpolednech a večerech opékat brambory, chodit na klásky nebo řepu - kvaku na pole, kde ještě nestálo sídliště na "Větrné hůrce….!

P.S.

Proč vlastně právě dnes tato vzpomínka? No jsou tady zase Velikonoce a tak jsem chtěl vzpomenout ty dobré rodiny v Mendelovce, které tam skutečně bydlely a které nám, válečným a poválečným dětem 50. let to hezké dětství a krásné Velikonoce umožnili!!Úžasný



Psáno dne 5. dubna 2015

O bajkách…

5. dubna 2015 v 9:26 | Wess |  Společnost
Osel a liška se spřátelili se lvem, aby spolu šli na lov. Ulovili jelena a chystali se kořist rozdělit. Lev pověřil osla a když osel na lvův rozkaz, rozdělil kořist na tři díly, lev se na osla velmi rozhněval, zaskřípal zuby a rozkázal lišce aby se podělila. A liška hned všechno složila na jednu hromadu a dala lvovi. To se lvovi moc líbilo tak se zeptal, kdo jí učil se takhle dělit. A ona odpověděla že nebezpečí v kterém osel stál, to mě naučilo.
A tak tato bajka říká, že šťastný je ten, kdo se ponaučí z cizího nebezpečí.


Jinou, drastičtější verzi zmíněné bajky o letošní velikonoční neděli ráno vyprávěl moderátor v souvislosti s biblickým Ježíšem Kristem na kříži a jeho posledními slovy: "Dokonáno jest."
Bůh ho však v příštích dnech neopustil a Ježíš vstal z mrtvých!
V té verzi moderátor pozměnil děj bajky tak, že až osel jelena spravedlivě rozdělil na tři kusy, lev pak za to osla vzteky roztrhal a vyzval k dělení kořisti lišku. Liška kusy jelena spojila a postavila před lva a tak tuto choulostivou "chvilku dělení kořisti" přežila.

A vypravěč této "aktualizované" bajky ji dokončil poučnými slovy, že na tomto světě silní a slabí a ty "lišky" nechal tak trochu stranou!!
Poučení z této verze bajky proto bylo nějak "zašmodrchané", ovšem implicitně však byla v tomto slově naznačena jediná spravedlnost - boží!


No vidíte a úplně původní verze Ezopovy bajky prý byla o lvu, vlku, koze a ovci, kdy uloveného jelena sice rozdělili na čtyři díly, ale potom si jej nechal nejsilnější z nich - lev - celého sám.
A poučením mělo být varování před spojenectvím s mocnějšími.



Poučení:

Možná to Havlíčkovo: "Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme."
Nejsem si ale jistý, že se k Velikonocům hodí, i když ty letošní jsou mnohde na sněhu a ledu!!

Možností nalezení životních poučení je hodně a nejen co se týká spravedlnosti pozemské i Boží!

Psáno dne 5. dubna 2015

Jak Marx citoval Hegela…

3. dubna 2015 v 10:10 | Wess z webu |  Co napsali jiní ...
"Hegel kdesi poznamenává, že všechny velké historické události a osoby se takříkajíc vyskytnou dvakrát.
Zapomněl jen dodat: jednou jako tragédie, podruhé jako fraška."
Karel Marx


P.S. Je přece Velký pátek!!

Psáno dne 3. dubna 2015