Leden 2015

Mají vyšší ambice než kdysi státní pracovní zálohy…?

29. ledna 2015 v 10:35 | Wess |  Školství a vzdělávání
Na jižní Moravě to vře v učňovském školství??! To je dobře, kvalitních řemeslníků ubývá zejména ve strojírenství, kde to nejde řešit pouhým zaučením na jednotlivých např. obráběcích strojích.

Kdysi v 50. letech existovaly tzv. státní pracovní zálohy (SPZ), které svojí výukovou odbornou metodikou a velmi dobrým vymezením základních a rozšiřujících odborných znalostí a dovedností byly dlouho vzorem pro učňovská střediska a střední odborná učiliště strojírenská. Proto v 60. letech a vlastně až do roku 1990 to byla záležitost především státních (národních, koncernových atd.) podniků, které zajišťovaly praktické vyučování materiálně i personálně v odborné oblasti a tehdejší krajské úřady pak teoretické vyučování - tj. učitele odborných i všeobecně vzdělávacích předmětů. Ale to je známé, stejně jako skutečnost, že se jednalo o systémové řízení učňovského školství s úzkou návazností na potřeby průmyslu!!

Musel jsem v posledních 25 letech pozorovat ten téměř panický útěk žáků od učňovských a odborných škol ke studiu na gymnáziích, jakoby jiné střední školy nebyly! A často jsem se ptal, jak dlouho to může vydržet??
Nechci však teď mluvit o úrovni studentů např. na bakalářském studiu, kteří přibývají jako houby po dešti…!!

Totiž, velmi mne těší to, že zrovna čtu v Hodonínském deníku - cituji:

"V Kuřimi se chce kraj zaměřit na strojírenské vzdělávání od mateřských škol až po vysoké. Ve Valticích se tamní vinařská škola spojí se Svazem vinařů České republiky a s národním vinařským centrem. V praxi budou ale do těchto škol jezdit studující z celé jižní Moravy."

"Touto centralizací chceme zkvalitnit výuku na učilištních a středoškolských oborech. A taky, aby si navzájem nekonkurovali," komentoval krajský náměstek pro oblast školství Stanislav Juránek.
Konec citace

Pozn. Wess

Nic proti centralizaci, která umožní sdružit synergickým efektem nejen finanční prostředky ve prospěch odborné přípravy mladých.
Úsměvné je paradoxně pouze to, že krajský náměstek nechce konkurenci!! Takže Brněnsko má předem zajištěno strojírenství a stavebnictví? Doufám, že se mýlím!!

Úsměv trochu vzbuzuje téměř mládežnické nadšení ředitele střední školy, která v zamýšlené centralizaci zřejmě již našla svoji perspektivu - řekl, cituji:

"Například pro kominíky zřídíme budovu, ve které postavíme velké množství komínů. Aby se na nich učili, jak je správně čistit. Pro dřevoobráběče zase pořídíme speciální CNC stroj."


Pozn. Wess:

CNC stroje na obrábění kovů začínaly se svým uplatněním na učilištích již před 30 léty, ale na čem učili kominické učně vymetat komíny, vskutku nevím?! Smějící se
Rovněž myšlenka ekonoma o kladech centralizace odborného školství je trochu "opožděným hlášením o tom, že stěrače stírají!" - cituji: "…tato centralizace žáky může zase přilákat. Investovat do odborného vzdělávání je potřeba. Na tyto školy se v posledních letech hlásí velmi málo žáků. Všichni by chtěli mít vysokoškolský titul. Ten ale přece nezaručí vyšší plat. Obráběč může mít víc než manažer" - Konec citace

Nicméně, je to ale myšlenka rovněž ve prospěch učňovského školství a tedy především skvělá zpráva, že se snad ledy hnuly!!

Doufám, že i na Hodonínsku a Kyjovsku se nezaspí, poněvadž právě ve strojírenství zde jsou dlouholeté zkušenosti i výsledky. A věřím, že i zájemci o tento pěkný obor lidské činnosti!



Psáno dne 29. ledna 2015

Kýč je když…

28. ledna 2015 v 8:00 | Wess |  Společnost
Přiznám se hned v úvodu, že rád nahlížím do bakalářských nebo magisterských diplomových prací, zveřejněných na webu. Jednak se pídím po filozofiích "nové" doby, po nových metodách managementu firem v dnešních tržních podmínkách nebo třeba po nových technologiích v průmyslu elektrotechnickém i automobilním a také ve strojírenství. A taky chci vniknout do způsobu myšlení dnešních absolventů vysokoškolského studia….!

Tentokrát mě zaujala práce bakalářky z oblasti hudební vědy a v ní kapitola, v níž si klade diplomantka následující otázku - cituji celou stať:

Dávají diváci přednost umění, nebo zábavě a kýči?

Zohledníme-li charakteristiku publika z pohledu mediálních studií a sociologie, dostáváme se k závěrům podporujícím výše zjištěné informace. Problematikou distribuce znalostí a schopností přijímat inovace se zabýval např. teoretik médií, sociolog Everet Rogers, který vytvořil typologii potenciálních příjemců inovací. Kategorizoval příjemce do pěti skupin na základě relativní doby osvojení si informace, a výsledný obraz tak získal povahu křivky ve tvaru písmene S. Z Rogersova výzkumu mimo jiné vyplynulo, že k aktivním příjemcům inovací, tedy těm, kdo informace sami iniciativně vyhledávají, patří pouze 2.5 procenta populace. Dalších 13.5% tvoří tzv. Raní osvojitelé, často čerpající informace od inovátorů a názorových vůdců, 34% lidí patří k tzv. Rané většině, stejné procento představuje čtvrtá skupina, tedy pozdní většina, poslední skupinu pak tvoří tzv. opozdilci, čili nejkonzervativnější část publika, kterých je 16%.
Chápeme-li tedy umění jako primárně inovativní, je charakter ohlasů na českou novou vlnu vcelku logický a těžko ovlivnitelný.
Možná je jen smutným faktem, že si společnost masové kultury vynucuje distribuci určitého druhu produktů a jejím nevyhnutelným vzorcem se stává opakování stále stejných, osvědčených a předem předžvýkaných forem, jak upozorňuje Adorno. Naprostou nutností ale podle mého názoru zůstává umožnění plurality názorů a uměleckých přístupů, které jsou toto schéma potenciálně schopné narušit. Slovy A. J. Liehma: "Film jako umění vznikající průmyslově, s velkými náklady, je bezprostředně závislý na skutečnosti kolem sebe, na společenských podmínkách tvorby." Ten samý autor, hovořící už v roce 1964 o české nové vlně jako o "československém zázraku", pak dodává: "...Ale k tomu, abychom udrželi naši kinematografii na dobytých pozicích, je třeba jisté velkorysosti, která nemá nic společného s lehkovážným plýtváním a trpěním nekázně, plynoucí z nedostatečné profesionality, ale předpokládá naprostou důvěru k tvůrcům, ke skupinám a k jejich vedoucím. Čím rychleji proto definitivně skoncujeme s pohledem na kinematografii jako na průmyslové odvětví, tím lépe."
V mimořádně dobrých podmínkách umožňujících rozvoj filmových autorů pak může dojít k něčemu, co se ze zdánlivě efemerního "filmového zázraku" může změnit na vlnu a z vlny na více či méně ustálenou filmovou kulturu, svébytnou národní kinematografii. Jakkoliv masa inklinuje k tomu její existenci ignorovat, nebo si ji vykládat po svém.
(Konec citace z bakalářské diplomové práce)

Výhodou odborného vyjadřování je, že laik obtížněji rozumí, což třeba v medicíně v určitých situacích může být výhodou (viz např. tzv. "milosrdná lež").
Mám za skutečnost fakt, že v citovaném textu se slova "zábava a kýč" vůbec neobjevila a naopak byla stať vyplněna vatou spletitých názorů teoretiků umění, resp. filmu a téměř vůbec nic z toho, co by vyslovila samotná autorka diplomové práce.
Snad jenom autorčino poznamenání, že - cituji: "Naprostou nutností ale podle mého názoru zůstává umožnění plurality názorů a uměleckých přístupů, které jsou toto schéma potenciálně schopné narušit."

(Konec citace)


Jsem smutný, poněvadž čemu dávají tedy diváci přednost, jsem se z práce nedozvěděl!! Možná, že je to způsobeno tou autorčinou milosrdnou lží o pluralitě názorů a uměleckých přístupů v naší "době hektické"…?

Moje generace v těch šťastných šedesátých letech to měla lehčí!! Frčely skvělé černobílé Formanovy filmy a filmy západní provenience možná díky cenzuře k nám docházely pouze ve velmi slušné až výborné umělecké hodnotě. A v nových panelových domech, v bytech mladých lidí, kteří chtěli žít vkusně, visely litografické obrázky, na policích se vyjímaly dekorativní samorosty z kořenů stromů, japonské ikebany, štíhlé vázičky a lustry lampionového tvaru.

A také kýč byl nám mladým tehdy jasný, - velký sádrový trpaslík… Usmívající se! A pro některé přemýšlivé takovým trpaslíkem bylo také třeba plastové nádobí čtvercového tvaru z NDR, byť úroveň chemického průmyslu v návaznosti na spotřební byla tehdy společenským kritériem i na západě.

Ano ten trpaslík, kterého uvidíte již jen jako plastového ve stáncích a kamenných obchodech se zbožím z Asie…. A myslím, že již naštěstí "má po sezóně".

Ne však filmy "thrillerovaté a katastrofické, nebo plné krve a majetkových intrik". Ty, bohužel svojí "úrovní" urážejí dokonce i toho sádrového trpaslíka…!
A že je filmové společnosti chrlí o stošest pro zábavu milionů. Že by šlo o masový "brainstorming", nebo kýmsi objednaný požadavek "společenského bezvědomí" zábavnou formou?!! Úžasný

Asi zcela zřejmě nejde o filmové umění, "chápeme - li ho jako primárně inovativní"! Ale to ani velmi opatrně nepoznamenala v závěru své diplomové práci mladá bakalářka, byť si původně chtěla otevřeně odpovědět na svoji úvodní otázku.





P. S.
Mladá bakalářka mě poněkud zklamala, neboť slíbila víc, než ve svojí práci uvedla v nějakých přínosech, jak v takových pracích bývá zvykem!!

Ovšem v její diplomce uvedená citace: (!)

"Imbecilita komerčních zájmů a nesmiřitelnost ideologického dogmatu, to jsou dvě zla ohrožující filmové umění. Když byla česká kinematografie hned po válce znárodněna, osvobodila se z moci prvního zla, a během šedesátých let se pomalu zbavovala druhého. V té krátké chvíli svobody (svobody relativní, ale tak vzácné na naší planetě) se narodila velká plejáda mladých českých filmařů." (Milan Kundera)

To je to nejcennější a nejpravdivější, co bylo dnes o čs. a českém filmovém umění vysloveno! Usmívající se

Psáno dne 27. ledna 2015

Lítám v tom…

25. ledna 2015 v 11:23 | Wess |  Společnost
Nadpis svojí úvahy jsem zvolil tentokrát podle amerického filmu, který byl velmi komerčně úspěšný již v roce 2009. Já jsem jej viděl včera poprvé, poněvadž vyloženě nepasu po filmech, o nichž je napsáno, že je to komediální drama. Zaujal mne spíše představitel v hlavní roli G. Clooney a hlavně úvod filmu, kde je veden rozhovor mezi "profesionálním vyhazovačem ze zaměstnání", kterého Clooney hraje, a postiženým nešťastníkem, kterého zrovna v tom okamžiku postihla "podniková optimalizace nákladů".

V té chvíli jsem to však nevěděl a když pronášel Clooney slova, že každý "tvůrce imperia také nejdříve seděl na místě vyhazovaného zaměstnance", myslel jsem, že je veleúspěšným generálním manažerem velké korporace.

A on zatím je jenom "zaměstnanec společnosti, která se zabývá podnikovou optimalizací, nepřetržitě létá po Spojených státech a snižuje stavy ve firmách, jejichž šéfové nemají dost odvahy na to, aby své lidi propustili sami."

Byl jsem se "služebně podívat" před mnoha léty, těsně po sametovém převratu v jednom moravském podniku, kde také "šéfové neměli dost odvahy v nových podmínkách optimalizovat řízení dříve koncernového podniku", a tak povolali externí, jak jinak americkou firmu, která jim měla v podniku udělat moderní kapitalisticko tržní podmínky a pořádky. Později se ukázalo, že tato firma dělala podobné pořádky v bývalých koloniálních zemích Indonézie. To "chytání hada cizíma rukama" se českým manažerům nevyplatila. Nejprve pro neudržitelné průběžné finanční požadavky i faktické efekty a výsledky musela tato externí firma z podniku a posléze manažeři - poseroutkové také. Já jsem si tehdy myslel, že to jsou jenom "důsledky naší příliš mladé revoluce".

Dnes vím, že tomu tak není. Již jsme si zvykli, že firemní personální práce se dnes nazývá "řízení lidských zdrojů" a že výběr kandidátů na manažerské pozice ve firmě bývá často svěřen plně cizí, prý specializované firmě. Nejsem si jistý, jestli je to jenom "touha po objektivitě" nebo obava nejvyšších představitelů - majitelů firmy se sídlem někde v zahraničí, před korupcí v té jejich "pobočce v české kotlině"!?! V tuto chvíli ale opouštím tento tenký led úvah a všelijakých konstrukcí a domněnek, platících v našich ryze českých tržních podmínkách.

Vracím se k filmu, který je pro mě důkazem, že i ve vyspělé kapitalistické zemi existuje poptávka po lidech a funkcích, kteří nahradí "připosraženost šéfů", když mají třeba jen přímo pohlédnout do očí dlouhodobě loajálního leč propouštěného zaměstnance.

A potvrzeno také to, že je v každém okamžiku připraven nějaký ambiciózní kolega - inovátor, který v rámci úspor vymyslí třeba "propouštění lidí online" podle asociálního algoritmu, který může ohrozit i pracovní pozici hlavního hrdiny, jak to vidíme ve filmu.

Ve filmu je mj. také zaměstnanci explicitně doporučeno "v každém okamžiku myslet tržně a pozitivně" a přitom pamatovat na rodinu, pro ni pracovat a o ni se opřít. Film nenabourává tržní filozofii, že peníze hýbou světem, jenom dodává, že štěstí si za ně koupit nelze.
Nezakrývá, že doba je zlá, poněvadž lidé ztrácejí práci a ve svém životě mají spíše deprese. Konec krize zatím není v dohlednu a proto se film chvílemi staví na stranu zaměstnanců. Není útokem na bránici, ani na city diváka a také jeho happy end není typicky americký.
Hlavní hrdina ztrácí lásku, kterou sice nikdy neměl, ale za to je mu vrácena možnost dále létat po Státech za svojí prací vyhazovače… a svým dalším milionem mil s jedinou leteckou společností.
A v závěru filmu jsou se svými životy spokojeni spíše lidé spíše nemajetní nebo velmi málo bohatí!!Úžasný

A o to, kromě komerčního úspěchu, u filmu tohoto typu zřejmě šlo!


Psáno dne 25. ledna 2015

Kdyby to tak bylo možné…

13. ledna 2015 v 9:25 | Wess |  Společnost
V této době, kdy je ve světě příliš zloby, nevraživosti…, někdy ve jménu víry, jindy třeba ve jménu demokracie nebo nějakého -ismu…., jsem zase jenom tak "gugloval" a ejhle!

Prý "Kdybych byla bílá, to by nebylo špatný…!" A pak už jsem jenom četl a měl při tom nejrůznější pocity, převážně dobra a moudra, přestože se jednalo o mladičké Rómky - cituji:

Jana: "Některý Češi jsou dobrý!"
Eva: "Některý ne!"
Jana: "Prostě já mám některý bílý ráda. Ale některý bílý jsou takový protivný. Maj takovou hnusnou povahu. No jak bych to řekla."
Eva: "Štítěj se nás."

"Byla jsem ještě malá, ale teď je mi třináct. Tehdy se to stalo. Že moji maminku postihly drogy. Pak byla závislejší a už se to nedalo snášet, tak se rozešla s tatínkem a nechala nás jen tak u babičky a dědy. Jsem moc vděčná mým zlaťoučkým prarodičům, že si mě vzali a dělají pro mě a mojí menší sestřičku vše, co je v jejich silách. Dávají nám lásku. Máme u nich důvěru. Jsem u nich šťastná. Vedou nás k dobrému životu a líp to zvládat nemůžou. Ale strašně se mi stýská po mojí mamince i tatínkovi a mých dvou bratrech.

Žákyně osmé třídy vysvětluje, proč jí záleží na známkách a z jejího příspěvku je cítit, že je motivována tvrdou sociální realitou:
"Ano, záleží mi na známkách, protože nechci zůstat doma a čekat na podporu nebo na to, až mě máma bude živit. Proto se učím, abych se dostala na dobrou školu a potom i do skvělé práce. Líbí se mi víc život, který bude mít nějaký cíl. Vědět, že se nemusím bát o to, jestli budu mít na jídlo, na šaty a na nájem. A že nebudu muset dělat dluhy, které bych musela splácet celý život. Chci se ráno probouzet hrdá, s vědomím, že nemám takové starosti, užívat si život s lehkostí. Proto mi záleží na známkách, které jsou prvním krokem k tomu mít krásný bezstarostný život.(…)"
Citováno z webu



Poznámka:

No řekněte, člověka až zamrazí, když čte ty řádky a nějak tak mě mrazilo před mnoha lety při poslouchání krásných písní ve filmu "Cikáni jdou do nebe"…., měl jsem tehdy radost, že kdosi v té době chtěl udělat tak krásný příběh s povznášejícím uměleckým i výchovným akcentem….!

To dnes už mě nebaví a vůbec netěší číst maily o tom, jak vysoké sociální dávky ta rómská menšina pobírá, jak je nepřizpůsobivá…., atd., atd. a děsím se z obrázků ze sídliště Luník v Košicích. A taky se mně naopak nechce věřit, že národ, který tak krásně zpívá a hraje, je citlivý k životu, a jeho mladí třeba ke svým rodičům nebo ke vzdělání, může trvale jako celek tak selhávat…!

Někde v naší společnosti je chyba, o které se nechce ani jedné straně mluvit…?! Kdyby byl dostatek práce pro všechny a kdyby všichni chtěli pracovat…! A nebyla by to pro ně jenom povinnost vůči někomu nebo něčemu, ale prostě spolu se svým vzděláváním by práce byla "jen" potřebou pro svůj život…! A myslím tím všechny občany naší země…!

Práce prý polidštila opici…!!?!

P. S. Ale já jsem se někde na webu, na kohosi blogu dočetl, že "Bedřich Engels se mýlí, poněvadž opice jsou příliš inteligentní na to, aby se polidšťovaly. Natož pak ještě ke všemu prací. Nejen opice. Je pravděpodobné, že nás delfíni považují za své hračky, a také s námi jako s hračkami jednají…"!!

Přijmout toto tvrzení může být pro někoho uspokojivé, ale pak se jedná o bludný kruh, v němž sice pod rouškou demokracie nikoho "nenutíme" Plačící pracovat, vzdělávat se, vychovávat občany v duchu společenských hodnot kultivovaného člověka, ale sejeme vítr….; a pravděpodobně sklidíme bouři!

Ale ať skončíme optimisticky aspoň dnes, tedy na konec písničky z muzikálu a filmu "Cikáni jdou do nebe" - :

Rada - Nana Toha


Jabloko



Krásné zpívání, že!! Usmívající se


Psáno dne 12.ledna 2015

Vzpomínka na Karla Čapka…

11. ledna 2015 v 10:13 | Wess |  Společnost
Právě před dvěma dny uplynulo 125 let od narození Karla Čapka, který ale zemřel mlád v pouhých 48 letech! Každý čtenář jeho fejetonů a jiných článků a úvah či zamyšlení však musí obdivovat zralost jeho myšlenek. Jeho knihy a dramata patří ke zlatému fondu českého národního písemnictví.
Rád si listuji v jeho povídkách či bajkách a znám také jeho kritické postoje ke společnosti.

Jednu takovou kritickou Čapkovu úvahu, ač já sám vychován spíše v kolektivistickém duchu, chci uvést ve své vzpomínce - cituji!

MY VERSUS JÁ

"My" říká se v pohnutých dobách a též pohnutým hlasem; je to družné, sociální a posilující slovo, zatímco "Já" je nedružné, osobní, samolibé a sobecké. Tak se aspoň zdá. Ale slovo "My" má svůj defekt. Je pohodlné a nezávazné. Lehko se například řekne "My, národ holubičí", ale těžší je říci "Já, člověk holubičí". Každý může říci: "V nás žije veliký odkaz Husův" ale kdo z vás může říci: "Ve mně žije veliký odkaz Husův"? "My" jsme obětovali krev a svobodu za věc národa, ale promiňte mi, "já" jsem ji neobětoval; když "my" jsme trpěli to a ono, "já" jsem seděl doma. "My" jsme veskrze hrdinové, mučedníci a bratří, "my" jsme velkodušnost a obětavost sama, "my" bojujeme, "my" žádáme; opravdu, mohu se pochlubiti velmi krásným "my", velmi statečným, slavným a záslužným "my", ale běda, nemám-li "já" nic, pranic z těchto "našich" předností! Sebedokonalejší "my" nepřidá ani palce mé postavě, ani závažíčka mým zásluhám; žádné "my" mne nespasí, nedal-li jsem "já" aspoň cibuli almužnou.
"Já" je slovo praktické, zavazující a činné; je nekonečně skromnější než "my", je znepokojivé a těžké; "já" je zároveň slovo svědomí i slovo činu.

K. Čapek Kritika slov

Konec citace

Proč jsem vybral právě takové téma "My - já" ? Při vzpomínání třeba na "doby dávno minulé" občas někdo z mých známých vzpomíná na "fronty na toaletní papír a maso atd., atd." nebo také na zboží z Tuzexu a příběhy se zajištěním tuzexových poukázek - bonů a vždy používá slůvko my. A samozřejmě to jeho "my" také neopomene při dokladování dnešního "dostatku všeho", na který si prý my těžko zvykáme, stejně jako na "západní kvalitu všeho".

Tomuto rektálnímu alpinismu jsem se bránil a ubránil i v dobách reálného socialismu, stejně jako dnes a snad proto takovému řečníku chci "zatnout típec" otázkou, za koho mluví, když používá slůvko "my". A ať užívá sousloví "já jsem…"). A po této mojí výzvě to je zpravidla okamžik, kdy v zájmu možné další debaty je nutné změnit zásadně téma.
Samozřejmě, že toto násilné přerušení třeba i do té doby docela "plodné diskuze Usmívající se" mě později i mrzí a tak jsem docela rád, že i tentokrát mně s vysvětlením pomohl můj oblíbený spisovatel a člověk - Karel Čapek tím svým:

"Já" je slovo praktické, zavazující a činné; je nekonečně skromnější než "my", je znepokojivé a těžké; "já" je zároveň slovo svědomí i slovo činu.
(Konec citátu)

P. S. Já rád užívám vlastní myšlenky, ale když je nejhůře, tak i myšlenky těch moudřejších Usmívající se!


Psáno dne 11.ledna 2015

O kom hovoří…?

7. ledna 2015 v 9:52 | Wess |  Politika

"Žádný jiný národ nezakládal svůj nárok na vůdčí postavení ve světě na altruismu."

Henry Kissinger

P.S.

Nedávno jsem někde na webu četl, že Barack Obama požádal Henryho Kissingera legendárního diplomata - bývalého ministra zahraničních věcí a poradce několika amerických prezidentů, mj. i Nixona, aby se jednání s Putinem o Ukrajině ujal sám.

Mám ve své knihovně dvě zásadnější knihy o Henry Kissingerovi. Jednu napsal on sám a jmenuje se "Roky v Bílém domě" a v originále byla vydána v roce 1979. A já jsem si ji koupil v českém 1. vydání z pochopitelných důvodů až v roce 2006.
O tomto politikovi jsem se poprvé dozvěděl z někdejšího Rudého práva, když jako aktivní politik vedl jednání třeba se severním i jižním Vietnamem, s Čínou a také s tehdejším SSSR… Ovšem mnohem detailněji a později z knihy Milana Syručka z knihy "Kissinger ve službách Bílého domu" v roce 1985, kterou vydala Mladá fronta v edici Archiv.

V ní tehdy ještě výborný socialistický novinář poutavě a mnohostranně popsal tohoto mimořádného politika. V seznamu použité literatury ke svojí knize měl uvedenu mezi mnohými jiným zdroji i již zmíněnou Kissingerovu knihu, vlastně paměti ze svého především diplomatického života. Také proto je kniha napsána autenticky a objektivně a Milana Syručka si velmi vážím, poněvadž témata o tomto politikovi ho neopouští ani v dnešní době a v jedné upoutávce na jeho další knihu "Henry Kissinger - Bůh či ďábel diplomacie" je napsáno - cituji: "…… Někteří v něm viděli génia tajné diplomacie, druzí jej označovali za válečného zločince, pro to, jak neváhal použít sílu, aby podpořil svá jednání. Byl snad jediným politikem, který předstíral milostné schůzky, aby mohl vést tajné rozhovory."
Konec citace

Proč vlastně vedl Henry Kissinger tajná jednání často, vysvětluje on sám ve své knize "Roky v Bílém domě" v kapitole XXVI. Tajná cesta do Moskvy - cituji: "…. Já jsem dával přednost tajné návštěvě, protože mne zbavovala nutnosti vyhovět kritériím, která by stanovila předem média a domácí kritika. Až uspořádáme po této události tiskovou konferenci, budeme to moci udělat v kontextu toho, čeho jsme dosáhli, nikoli toho, co ostatní očekávali, přáli si nebo si usmysleli." - konec citace

Henry Kissinger je nesporně i ve svém vysokém věku stále zajímavý tajemný muž v mezinárodní politice a nakonec i ten jeho citát v úvodu uvedený má svoje tajemství, i když se dá tušit, že on v něm hovoří o Spojených státech….! Co si však myslí o tom "nároku na vůdčí postavení" - čert ví!

Jedno se mně však zdá velmi pozitivní, on se totiž uměl brodit ve vodách (nebo bahnu!) tzv. "studené války" a určitě proto také díky jemu nějaká "ta horká" tehdy bezprostředně nikdy nehrozila…!! Usmívající se


Psáno dne 7.ledna 2015

Múdrosti z Valašska…

5. ledna 2015 v 9:37 | Wess |  Společnost
Z najvětší trúby sa najvěc kúří

Dva hlúpí jedného chytrého uživijá

Pod volem tela nehledaj

Každé hrabě k sobě hrabú

Uč sa a nečekaj, až zmúdříš zestaráním

Vybráno z : Calendarium valachium perpetuum universalis


P.S

Na mého přítele a kolegu - rodilého Valacha - vzpomínám často a proto i na začátku pro mnohé dosti významného roku 2015 obzvlášť.
Nepřestanu nikdy obdivovat jeho moudrost a životní zkušenosti, které vyslovoval "bez varování" a jakoby mimochodem….., někdy s jadrným valašským dialektem…
Vzpomínám na to jeho: "Nejak bylo, nejak bude, tož ale u nás, v Mezříčí, nebylo tři dni nijak…!"Úžasný



Psáno dne 5. ledna 2015

O etice hned na prahu roku…

3. ledna 2015 v 13:57 | Wess z webu |  Společnost
"Reputace je to, jak vás vidí jiní lidi, a charakter to, co děláte, když vás nikdo nevidí"
Eliška Hašková - Coolidge




P.S.
Vždy jsem obdivoval lidi, kteří to umějí říci tak přirozeně…!

Psáno dne 3.ledna 2015

O Silvestru něco chybělo…

2. ledna 2015 v 15:33 | Wess |  Společnost
Nechci se bavit o kvalitě televizní zábavy o Silvestru 2014. Již po delší dobu jsme si postupně zvykli raději se bavit ve společnosti svých blízkých nebo jít na čerstvý vzduch poslední noci starého roku….!

Vzpomínám ovšem na ty dávné půlnoční proslovy třeba starých uznávaných herců, jako byl např. Rudolf Deyl starší nebo jiní jeho kolegové i mnohem mladší, s tituly i bez..., a také naši akademici, vědci, lékaři, lidé známí a oblíbení, či uznávaní…! V pozadí tehdy předtím tikal hodinový stroj Pražského orloje a hrála státní hymna.
Ta jediná z té doby zbyla, byť již zkrácená o slovenskou část…!

Ani na tohoto posledního Silvestra se nenašel ve veřejno - právní televizi nikdo, kdo by neotřele pronesl ke koncesionářům moudrá slova, které by mu národ věřil a také tomu, že jsou pravdivá a odrážející jeho mysl, charakter i životní postoje…?!

Mám pocit, že v dnešní době v české kotlině "nikdo není prorokem" a kdo by se přece jenom opovážil, se "zlou by se ve webovských anonymních diskuzích potázal"…!

Zato v jiných oblastech společenské činnosti, např. ve směřování nových trendů v módě je patrná zásadní inovace…Úžasný Totiž na pánských bílých společenských košilích, alespoň na těch cenou se tvářících jako luxusnější, jsem zahlédl za novoroční výlohou následující vychytávky. Knoflík na límečku košile je perleťově červeno - bílý a totéž na manžetách. Ostatní knoflíky jsou bílé, ale aby to nebylo fádní, tak všechny jsou přišity černou nití a poněvadž knoflíky mají dírky čtyři, září v té celkově bílé barvě mužské společenské chlouby černé křížky.

Holt, něco takového jsem naposled viděl na černých pánských zimnících v 50. letech…, ale proti gustu žádný dišputát - http://www.e-kniha.com/proc-proti-gustu-zadny-disputat.html Mrkající


PF 2015 Smějící se A Silvestra taky raději jinak, třeba tak...!!


Psáno 2. ledna 2015