Září 2014

Volby, to je období bičující….!

25. září 2014 v 18:51 | Wess |  Politika
Pražské komunální volby jsou zase nabité, vždyť je voleno jedno zastupitelstvo - vlastně na úrovni kraje! Mimochodem je to 29 subjektů a v něm pouze 3 ženy!!
Jedna ovšem, dokonce vysokoškolská pedagožka UK, zvolila obzvláště razantní vstup do předvolební kampaně - viz bilboard:




Ne, že by zvolila špatného koně, který ji má vyvézt k metám nejvyšším…! Maně ale vzpomínám na "čtyři veverky" a jejich hezký předvolební bilboard před lety, vybízející tehdy k jisté "feministické apolitičnosti" slovy: "Kluky pusťte k vodě, volte naše holky!"


Kandidáti se holt před volbami vybičují k těm nejvyšším výkonům - jak a o čem promluvit před voliči, všechny je uvidět, pohladit jejich děti…. Někteří zvolí možná i "pozitivní sebebičování", ale hlavně bičují voliče jednak tím, že oni vědí " kam jet, aby společenský vítr byl dobrý, i když jsou lidé jako my,…..a hlavně - třeba i sportují(!)" a že proto my, voliči, činíme dobře, když zvolíme právě je.

I u nás je tomu letos prostě taky tak. U nás na Slovácku prostě nijak za Prahou v nápaditosti nezaostáváme! Podívejte se na billboardy, které mám denně na očích, poněvadž jsou na místech, kde jsem byl vždy rád! I když jeden je na hodně nepěkné fasádě ze začátku 80. let minulého tisíciletí. A ten druhý - mimochodem jinak velmi pěkný - je svým umístěním "na špatné straně"… škoda! Usmívající se.



Já jenom doufám, že po letošních komunálních volbách nezbudou v ulicích obvyklé, již neaktuální billboardy, které bičuje ostrý podzimní vítr ze strnišť….?!
A hlavně přál bych si ve zvukových zprávách z jednání zastupitelstva našeho města slyšet jenom věcná a odpovědná jednání, závěry a rozhodnutí. V posledních létech tomu tak alespoň "u nás doma" nebylo!!

P.S. "Kapitáne, kam s tou lodí, nevlečte ji do poschodí, probudíte partaje....!", zpívala svého času Pavlína v Semaforu, a tehdy to byla to pěkná doba!!


Psáno dne 25. září 2014

Potřebujeme jich víc…!

24. září 2014 v 10:10 | Wess |  Společnost
Opravdu osobnosti chybějí v každém odvětví či oboru. Tak i při sledování sportovních přenosů TV, v poslední době třeba neúspěšného DC našeho mužstva ve Francii jsem si to zvlášť uvědomil. Tam komentátor detailně(!) radil našemu hráči z první desítky TOP, jak ten který míč měl zahrát, podobně směšně si často vedou zejména fotbaloví reportéři…., atd.
To Gabo Zelenaj nebo Karol Polák, to byli jiní kafábři, kterým by to ti experti s tablety plnými "taháků" před sebou a fixem jenom kazili.
Jenom dvě ukázky těchto osobností z jejich "řádění" u mikrofonů:


"Nemecký šprinter Kokot bezkonkurenčne vedie a kde sú naši, ďaleko za ním, bodaj by sme aj my mali takých Kokotov."

(Z reportáže z dávného MS v lehké atletice v Německu)

dostaaavame sa do tretej tretiny zapasu a , aano, budeme hrat presilovu hru proti rusom, ktoze to tam nastupuje, vidim tam Igora Libu, je tam aj Dusan Pasek, VYHRALI sme buly, puk sme posunuli na modru ciaru, tocime Rusov, Liba...Pasek....opat Liba......Pasek.........Liba....Fetisov, Makarov, gol.

(Z reportáže z MS v LH ČSSR - SSSR)

Ano potřebujeme jich víc, takových, co rozumí věci, práci dělají se zájmem, entuziasmem, profesionalitou a přitom umí myslet i na pobavení.
I v politice, ve státní službě, ve společnosti - prostě všude.

Jako důkaz, že i tam nějací jsou, poskytuji následující citací:

""Snad si vzpomenete na politika, který říkal: "Potřebujeme více Viktorů Kožených. Já jsem mu tehdy oponoval a říkal jsem: Potřebujeme více Tomášů a Janů Baťů. Historie nás rozsoudila, ale Viktor Kožený mimo jiné stačil prodat naše námořní loďstvo, a to bylo čtrnáct obrovských lodí, stačil zašantročit desítky dalších podniků a nakonec skončil na Bahamách…""


P.S.

Je před volbami, věnujte, prosím, alespoň "půl hodinky v poločasu" letošní volební kandidátce Úžasný !!

Psáno dne 24. září 2014

Myslím…!

20. září 2014 v 14:22 | Wess |  Společnost
"Myslím, že čas pro masivnější šíření myšlenky ekonomiky daru ve většinové společnosti ještě nenastal, nejprve totiž musí vzniknout vzácnost těch skutečných hodnot. Dnes jsou lidé stále ještě zotročení myšlenkou egoistického mamonu a konzumace. Bohužel, válka je jedním z dobrých nástrojů, jak vrátit váhu skutečným hodnotám, jako je důvěra, transparentnost, pravdomluvnost, vzájemnost, štědrost, laskavost nebo odpovědnost…"

Vybráno z webtisku


Často přemýšlím o období svého dětství a mládí - v podstatě o tom poválečném období, kdy svět byl jaksi mladý a optimisticky naladěný…, možná i výrazně levicově.
Asi i černobílý, jako ty překrásné italské a francouzské filmy o životě prostých i bohatých lidí. Právě v těchto dnech má velké životní jubileum Sophia Loren, herečka, která to období svým životem i filmy velmi potvrzuje. Vzpomeňte, v jakém prostředí se pohybují a žijí postavy, které ztvárňuje! Třeba její první film Horalka a také všechny filmy s Mastroanim, třeba Slunečnice aj.


Ty poválečné filmy plné domů s oprýskanými fasádami a zárubněmi dveří bytů z dnešního hlediska chudě vybavenými s množstvím lidí, kteří tam pospolu a družně bydleli. Okolí domků i činžáku se zbytky po válce, křoviska a plevel na okrajích velkých měst s velkými kalužemi… A davy lidí, proudící třeba do státní automobilky Fiat nebo nezaměstnaní, postávající po rozích ulic a diskutující o fotbalu…!

Ale lidé se i v těch dobách uměli v neděli obléci do svých nejlepších šatů, chlapi do bílých košilí s pravou furiantsky pestrou italskou kravatou nebo ženy či dívky do široké sukně se širokým pásem. Však si vzpomeňme na Sophii a Marcella!...
A jak se ti lidé uměli radovat!! A nejen třeba v Itálii. I v našem městě po válce ti lidé dokázali po návratu z práce třeba natáhnout volejbalovou síť přes ulici, a hrát volejbal - staří, mladí. Ano, tehdy nebyla ta úzká ulice jednosměrkou a nebyla asfaltová, ale prašná, ostatně stejně jako více ulic mnohem blíže středu našeho města.

Ano, ten tehdejší poválečný svět byl někdy černobílý až příliš! To dnes se zdá barevnější, pokud ovšem na něj nahlížíte bez nějakých podrobnějších úvah a souvislostí.

A snad proto i někteří lidé dnes, ve středním věku, při pohledu na nostalgické černobílé fotografie svého města někdy utrousí např.: "Je to vůbec pravda, že jsme žili v takovém prostředí?" Myslím si a nahlas říkám, že ano a rádi!

A teď k meritu věci či pointě mého dnešního psaní. K myšlenkám miliardáře, který údajně bojuje proti mamonu…; a které cituji v úvodu svého fejetonu! Až potud hezké, ale když o kousek dál čtu o válce jako, že "je jedním z dobrých nástrojů, jak vrátit váhu skutečným hodnotám…", není mně po tělo nijak dobře.

A to samozřejmě znám všechny ty ekonomické teorie a nakonec i skutečnou praxi po ukončené světové či jiné válce. Opravdu, přišel vždy růst - konjunktura všeho - nového rozdání karet majetníkům z minula a možná i některým pozůstalým po obětech války.
Tomu zbytku lidí ovšem nezbylo, než téměř "z nuly svého nového bytí, kdy bylo potřeba znovu budovat střechu nad hlavou" být na začátku šťastní a veselí v kolektivismu poválečných let! A byli...!!

No což, snad možno doufat, že ke svému dalšímu společenskému rozvoji lidstvo již nebude potřebovat "hot válku", jak věřili bez vyjímky snad všichni lidé, začínající svůj život v těch poválečných "černobílých rocích", ve kterých vznikaly ty krásné zmíněné filmy….!


Psáno dne 20. září 2014

Inocencův zlepšovák…

19. září 2014 v 10:02 | Wess |  Nostalgie
Kdysi dávno jsem jako kluk, mj. přečetl milou dětskou knížku "Dýmka strýce Bonifáce", vypůjčenou z městské knihovny, stojící tehdy na náměstí hned vedle radnice. Chodil jsem do ní rád a po několik svých let během základní školy. Mimo jiné taky proto, že tam knihy milým způsobem půjčovala nám dětem vždy usměvavá pí. Polínková.
Ale zpátky k té knížce…! Tu si budu také pamatovat po celý život. Totiž vždycky při škrabání brambor zejména v syrovém stavu ve studené vodě.
Příležitostí k této činnosti jsem měl mnoho zejména v době svojí základní vojenské služby. Kde těch brambor bylo ve velkých neckách až až a škrabali jsme je "po rotách pro celý výcvikový prapor". To nepředstavitelné množství brambor pouze vlastní lžící od příboru. To aby nebyl odpad slupek nadměrný. Škrabka na brambory věčně nefungovala - asi záměrně kvůli zmíněným úsporám. A tak jsem si tehdy přál mít pytel ze žraločí kůže, jak o něm píše spisovatel František Pilař - cituji:

"Každá geniální myšlenka je vlastně hrozně jednoduchá. A tahle nedělá výjimku z pravidla. Začalo to tak, že jednou, když jsme jeli na Přátelské ostrovy, spadl nám plavčík přes palubu."
"Utopil se?"
"Utopil, neutopil, to je vedlejší a nepřerušuj mě," řekl pan Inocenc káravě. "Hlavní věc je, že spadl zrovna mezi dva žraloky a ti se o něj otřeli."
"Ano, otřeli se o něj docela lehce. A řeknu ti, že když jsme plavčíka vytáhli na palubu, vypadal přesně jako tyhle brambory. Kabát pryč, kalhoty pryč, tričko pryč, ani slupička na něm nezůstala. Víš, žralok má kůži jako struhadlo. A tak jsem dostal nápad s těmi brambory."
"Ohromná myšlenka, pane Inocenci!"
"Ano," připustil pan Inocenc zřejmě potěšen. "Každá myšlenka se ovšem musí důkladně promyslit a vypilovat. Zprvu jsem se, přiznávám, dopouštěl chyby. Házel jsem brambory do moře mezi žraloky. Byly sice v minutce pěkně oškrabané, jenže byly v moři, chápeš? Až pak jsem přišel na to, že je výhodnější hodit žraloka mezi brambory než brambory mezi žraloky."
"A tak jste ulovil žraloka, ušil jste z jeho kůže pytel a…"
"Jsi chytrá hlavička!" řekl pan Inocenc uznale.

(Konec citace z knihy Františka Pilaře "Dýmka strýce Bonifáce")

Tuto epizodu z té dětské knížky, pokud ji sám nečetl, mně málokdo věřil. A já po mnoha létech a díky internetu jsem ji našel "ve formátu .pdf" a mohl jsem do ní nahlédnout. Již předmluva knížky je krásná, vždyť ji také napsal skvělý český spisovatel Adolf Branald a to jazykem blízkým dětské duši.
A možná dalším důvodem, proč jsem "Bonifáce" měl rád od počátku…? Totiž hlavní hrdina - ten kluk - se jmenoval František Pařízek, zrovna jako můj spolužák "ze druhé obecné"!!
A František Pilař svým monogramem a svojí knihou ty správné klukovské sny jenom stvrdil!!

P.S.
Tak, tak, přátelé - strýček Bonifác říká v doslovu Františkovi: "Dobrodružství, které jsi prožil, nebylo nadarmo. Nic není na světě nadarmo, také jsem míval takové sny, když jsem byl ještě mladý."
Sakra, sakra, až tak nostalgické to zase být nemusí! Vždyť vlastně jde jenom "o snadné škrabání brambor" Úžasný!!

Psáno dne 19. září 2014

Před volbami…

16. září 2014 v 8:45 | Wess |  Politika
Je opět před volbami, byť tentokrát "jenom" komunálními. A toto období má vždy svoje charakteristické znaky.
Od známého politika je možno v těchto dnech zaslechnout jistý skepticismus, zřejmě podložený dlouholetými zkušenostmi ze "služby vlasti".

Cituji:

"Začíná foukat ze strnišť a smrdět z fasciklů kompromitačních materiálů volebních štábů."

Konec citace

P.S.

Ale pořád se práší za kočárem…, smrad - nesmrad!!


Psáno dne 16.září 2014

Dva zajímavé výroky jednoho muže…

15. září 2014 v 9:43 | Wess |  Společnost
Britský historik Tim Stanley se velmi pochvalně vyjádřil o zahajovacím ceremoniálu olympijských her v Londýně 2012. Sdělil deníku The Telegraph mj., že "ceremoniál řekl mnoho příběhů o britské historii".
Měl nespornou pravdu nejenom jako historik…



Olympijský ceremoniál jsem tehdy (ten čas!) samozřejmě sledoval také a snad jako každého diváka mě okouzlil.
Nevěděl jsem však nic o zmíněném historikovi…. Až nyní, díky bulváru….vím!?!!
A také o novém typu muže, jehož složený název "spornoherec - spornosexuál" prý skrývá discipliny - "sport i P herectví". Charakteristickým znakem takového muže prý je "pekáč buchet na břiše a narcismus". Alespoň mezi lidem obecným se tak říká…?!

Britský historik ovšem přispěl do pokladnice nových pojmů pregnantnějším a velmi originálním názorem - cituji:

"Posilováním, voněním se a zachycováním každé křivky pomocí selfies na Facebooku změnili svá těla ve vlastní masturbační nástroje," prohlásil historik a publicista Tim Stanley pro britský deník The Telegraph.



P.S.

Co všechno přináší nová doba, stačí jen číst a nasávat…Usmívající sePřekvapený!! A cvičit a cvičit!!?
Nebo raději příště možná, to kvůli konzistenci, něco o těch selfies… ? Smějící se



Psáno dne 15.září 2014

Nic nemá být zadarmo…!?

13. září 2014 v 9:56 | Wess |  Společnost
"Oběd zadarmo neexistuje - za služby platíme firmě Google svými osobními daty, a pokud si nedáme pozor, nakonec i svou osobní a sociální svobodou. Je základním úkolem liberalismu a sociální demokracie zkrotit zdivočelý datový kapitalismus."



Poznámka - Wess

Vzpomínám si, jak jsem sám bral velmi vážně a s úlevou fakt, že "internet a navíc zdarma je velmi sympatickým výstupem nadcházející informační svobody a demokracie".
A teď se mám dovídat z nejrůznějších i politických prohlášení, že tomu tak není a že " v tom má prsty zdivočelý, tentokrát datový kapitalismus"??!?

V průběhu let po převratu jsme "přestali mít rádi - ismy a také přívlastky k pojmu demokracie"….
Avšak z ničeho nic si vlastně nedobrovolně máme zvykat i na přívlastky u pojmu kapitalismus - viz "Akademický kapitalismus šlape na plyn".

Citace z toho článku:

Návrh reformy vysokého školství a z něj vědy a výzkumu si ji vytkl přímo jako své motto: "Vytvořit inovační prostředí tak, aby platilo: Věda dělá z peněz znalosti, inovace dělají ze znalostí peníze."

O reformě vysokého školství, popsané v tzv. Bílé knize se o místních samosprávách či občanské společnosti nedočteme zhola nic. Zřejmě se v těchto místech netočí množství peněz, které by stálo za povšimnutí. Pojem "společenského užitku" je vytunelován komerční hodnotou.

Konec citace

P.S.
Pod pojmem "společenský užitek" - ekonomie sice umí definovat kladné a záporné externality,
ale vztah: kapitalismus = tržní systém, znající pouze ekonomickou efektivnost e= U/N,
skutečně trvá na tvrzení, že "nic není zadarmo" a proto snad i "lásku k čemukoliv (! kohokoliv) je možno (nutno) si koupit".
I nedostatek schopnosti a vůle jedince ke vzdělávání, které sice koupit nejdou, je možno "řešit" - no přece koupí "glejtu o něm".



A líbí si mně poslední věta v tom citovaném článku k reformě VŠ, kterou jsem však upravil k lepší obecné srozumitelnosti:

"Nenechme si namluvit, že neoliberalismus je NEpolitickou nutností dneška. Jinak se nutností stane."


Psáno dne 13.září 2014

Pár od Freuda...

12. září 2014 v 18:11 | Wess z webu |  Drobné moudrosti
"Nevědomost je nevědomost. Nevyplývá z ní žádné právo něčemu věřit."

"Před tím, než si diagnostikujete depresi a nízké sebevědomí, ujistěte se prosím, že nejste obklopení blbci."

"Rozum a zkušenost nemohou být v opozici natrvalo."

"V drobných věcech se spolehni na rozum, ve velkých věř srdci."

Sigmund Freud

Psáno dne 12.září 2014

Veškeré kvaltování…

9. září 2014 v 18:25 | Wess |  Společnost
Nedávno jsem četl o metodách léčení manažerů z jejich přepracovanosti, pracovního vytížení, atd., atd.

Známým lékařem v této oblasti je "doktor slov nikoliv prášků" - MUDr Jan Hnízdil, internista a rehabilitační lékař. Radí nejen managerům, jak mj. změnit životní hodnoty, od dravosti ke spolupráci, k úspoře energie, k péči o životní prostředí, k obnově rozpadlých vztahů… O neustálém ekonomickém růstu má tento úspěšný lékař pravděpodobně stejné mínění jako kdysi známý učitel národů - cituji:

"Veškeré lidské kvaltování toliko pro hovada dobré jest. Což dobytek jsem, že vše , co dělám, pro břicho dělám a ještě hůře?" J.A.Komenský.

(Konec citace)

Dále MUDr. Hnízdil mimo mnohé jiné říká:

"Manažery často léčíme jako malé děti. Učíme je znovu chodit, jíst, dýchat… Oni to všechno zapomněli."

(Konec citace)

Také bych si chtěl přihřát polívčičku… Jsem starší ročník, tak jsem si mohl zkusit "zamanagementovatUsmívající se" i v předchozím režimu. Ale měl jsem možnost taky spolupracovat s mladšími manažery" v dnešních nových tržních podmínkách soukromé firmy". A zažil jsem pochopitelně také stresové situace, když slíbené termíny "hořely a spolupráce s kooperující firmou vázla". Bylo to tehdy, když se v časové studii projektu zapomnělo na důkladnou technologickou přípravu a ekonomickou rozvahu a kalkulaci a "střílelo se od boku".
Ostatně to mně někdy na mladých kolezích vadilo nejvíce v tom jejich mladém svatém nadšení - řídit. Ale nutno podotknout, že ti, s nimiž jsem měl já tu čest, alespoň měli potřebnou a velmi slušnou kvalifikaci, uvážlivost, ale také smysl dále se učit všemu včetně odpovědnosti! Proto jsou dnes výborní a k lékaři zatím nemusí!

Znám ovšem firmy a manažery, kteří jsou "známí známých" a navíc k tomu se "vzděláním z nějaké plzeňské fakulty" a tak jejich skutečné osobní schopnosti je zřejmě nutí být v zaměstnání "od nevidím do nevidím"…. Ano, tak tito ten stress v honbě "za ekonomickým růstem", který po nich požaduje mnohdy stejně "kvalifikované" vedení firmy, zažívají zcela určitě!

Takoví mně ovšem vždy budou připadat jako alchymisté u dvora Rudolfa II, kteří před císařem předstírají, že bádají a bádají… A neubývá jich!! A jsou dnes všude, ti alchymisté!!

P. S. Od těch nám ovšem nepomůže ani Dr. Hnízdil!

Ilustrační foto - proforma! Úžasný




Psáno dne 9. září 2014

Voják...

6. září 2014 v 8:24 | Wess |  Muzica
Kdysi mě docela dojaly americké vojenské filmy Četa nebo Zachraňte vojína Ryana. To byly hrané filmy a ve své době i možná významné.
Dnes jsem na ČT 2 viděl reprízu tentokrát německého dokumentárního filmu "Voják Jon Hendricks". Také velmi zajímavý zejména živým vyprávěním hlavního protagonisty o svojí vojenské kariéře černého vojáka v americké armádě ve 2. světové válce, který zejména tam prožíval život občana černé pleti a tedy proto 2. kategorie.



Jsem rád, že na konci tohoto i smutného dokumentu o rasismu nakonec "zvítězí dobro nad zlem"!
Totiž Jon Hendricks, tento úžasný jazzový zpěvák, mj. také učí na Harvardu jazzovou hudbu - zpěv.
A v závěru svého povídání v tom filmu si vzpomněl na otázku svých studentů: "Pane profesore, proč je jazz v Evropě oblíbenější než u nás?
A Jon jim na to odpověděl: "Evropané v nás nevidí bývalé otroky!"


P.S.
A já jsem rád, že je to tak!Úžasný

Psáno dne 6.září 2014

Zrovna čtu…

5. září 2014 v 9:20 | Wess z webu |  Společnost
Od "hromadného povyšování na generály až k celkové společenské devalvaci" - z toho všeho se snad ani člověku generalizovat nechce.
Nicméně z diskuze na dané téma se mně velmi líbí tři téměř nevulgární názory, které chci citovat:

Názor 1:

Takže chudák Švejk zůstane nadále jen vojákem 91. pluku z Českých Budějovic. I když se ve světě proslavil víc než mnohý z generálů (hlavně našich). On totiž bojoval s blbostí a za toto se tituly nerozdávají. Ač možná by měli. Ale s blbostí bojovat je setsakra těžká věc. Nebo se mýlím? A u nás by asi nevyhrál.

Názor 2:

Devalvuje všechno. Peníze, tituly, hodnosti... Za první republiky byl člověk s maturitou skutečně vzdělaný, dnes stačí k získání titulu JUDr. na univerzitě ve Sládkovičově opsat ze zákona, jak založit JZD. Kardinálů bylo kdysi 30, pak papež Sixtus V. stanovil v roce 1586, že kardinálů nemá být více než 70, dnes jich je 185. Kdysi, když se řeklo pan profesor, tak se spoustě lidí vybavil pan profesor Josef Švejcar. Dnes? Profesor Putna. Když se říkávalo pan prezident Masaryk, mělo to váhu. Dnes by snad stačilo málo k tomu, aby byl prezidentem Dominik Hašek nebo Karel Gott. Nějak se nám ten svět v prdel obrací. Vlastně neobrací se. My ho obracíme. :o((

Doplňující poznámka dalšího čtenáře k výše uvedené "všeobecné" devalvaci:

Jde o přirozený fyzikální proces. Entropie systému stoupá.

Konec citace z webu



P.S.

Jenom doufám, že se díky entropii nesměřuje k nějakému nežádoucímu společenskému orgasmu?! Zamračený

Psáno dne 5.září 2014

Náš člověk v cizině…

4. září 2014 v 9:35 | Wess |  Společnost
Prý se nemá nic vtrhávat z kontextu!! Já si to však v tuto chvíli přesto dovoluji, poněvadž jednak do toho nechci zatahovat politiky, vojáky či církev…, prostě ten další současný společenský balast a marasmus.
A taky chci zvýraznit ze slov vzdělaného Čechokanaďana to, co zřejmě je skutečným "jádrem pudla" v dnešním světě, který sice bojuje za lidská práva, ale současně jedním dechem "dehumanizuje" ty nejzákladnější lidské vztahy.

Cituji:

"Můj čistě amatérský dojem je, že samotný termín "střet civilizací" je zavádějící a zakrývá fakt, že jde o přesun bohatství k těm, kteří se považují za nejcivilizovanější."

Jiří Jírovec - přírodovědec




Psáno dne 4.září 2014

Něco z K.Č. a něco z facebooku…

3. září 2014 v 9:51 | Wess |  Drobné moudrosti

"Pokuste se soudit svět bez brutálních generalizací; za chvilku vám nezůstane z vašich zásad ani šňupka"

Karel Čapek

"A democracy is a sheep and two wolves deciding on what to have for lunch. Freedom is a well armed sheep contesting the results of the decision."
(Demokracie, to jsou dva vlci a ovce hlasující o tom, co bude k večeři. Svoboda - to je dobře vyzbrojená ovce, zpochybňující výsledek hlasování.)

Z facebooku




P.S.

Vidíte, nechci sám, v souvislosti se současným globálním aktuálnem, brutálně generalizovat! Bojím se ale, že z chemie volně převzato, "zmizí nejenom moje zásaditost a zůstane jen kyselost".

Wess

Psáno dne 3.září 2014

Hanzelka z armaturky

2. září 2014 v 11:14 | Wess |  Nostalgie
Jeden z velmi sympatických a osvícených zaměstnanců JMA n.p. byl JUDr. Hugo Mikulík. Byl to také velký turista a pravý blonďák a já jsem ho znal od dětství jako malý účastník akcí turistického oddílu v Hodoníně " 100 jarních kilometrů." Snad proto jsem mu sám pro sebe říkal "Hanzelka", to po tom pravém Ing. Jiřím Hanzelkovi z cestovatelské dvojice po Africe spolu se Zikmundem.

Velmi pamatuji jednak svůj, do té doby nejdelší turistický pochod do slovenské Skalice. Během něho jsme jedli jídlo ze svých chlebníků, měli s sebou polní láhve tehdy z plastu, které jsme doplňovali cestou ze vzorně turisticky označených studánek, o kterých doktor bezpečně věděl. Viděli jsme samoty, za dřevěnou ohradou pasoucí se krávy i ovce a obešli přitom velký kus cesty opět zpátky do Hodonína.

Jindy jsem s Hugem, jeho kolegou dr Aloisem Absolonem a jeho ženou a jinými chodili značkovat turistické trasy po okresu a poslouchali se zájmem jejich poutavé a místy i velmi recesní vyprávění. Dostal jsem od Huga po jedné z výprav krásně ručně ve tvaru ozubeného kola vyšívaný oddílový znak Spartaku JMA Hodonín, který později postoupil do fotbalové divize. Ten znak jsem dlouho hrdě nosil na módním sportovním pytli mezi jiným textilními sportovními odznaky.

Možná ten znak také přispěl k mému rozhodnutí jít do učení do podniku JMA.

Tam jsem se setkal s dr. Mikulíkem opět. Tentokrát jako s mým učitelem v předmětu Organizace a řízení podniku na Učňovské škole, v níž působil po nějakou dobu jako externí učitel. Tento vyučovací předmět námi učni nebyl příliš oblíben, poněvadž nás tehdy zajímaly spíše přímé technické informace v oboru strojní zámečník nebo soustružník kovů a ne "jakýsi popis úřednické práce". A právě díky tomuto plavovlasému sympaťákovi se podařilo jeho nenapodobitelným způsobem vzbudit v nás zájem i o tento předmět.

S doktorem jsem se také později čas od času potkával ve vlacích do Olomouce, kam jsme jezdili na různá služební jednání a porady na GŘ koncernu Sigma.... A vždy to byl pro mne zážitek, poučení i zábava prostě skvělý člověk!!

Červenec 2012

P.S. Na začátku školního roku 2014 - 15 tento vzácný člověk ve velmi požehnaném věku 94 let zemřel.
Čest jeho památce!

Psáno dne 2. září 2014