Leden 2014

Obraz, který nemá název…

31. ledna 2014 v 9:30 | Wess
Dnes ráno jsem si při pročítání webového tisku vzpomněl na prastarý vtip o obrazu se souložící nahou dvojicí, který ještě neměl název a jeho malíř při hledání vhodného názvu zjistil, že každý nadpis v denním tisku by se pro pojmenování jeho obrazu hodil - byť by byl i poněkud delší!
Zkusme to s dnešními novinovými titulky, které se spíše týkaly ekonomického světa a obrazu společnosti v naší české kotlině:

Uvádím - cituji:
Hrstka nejbohatších lidí světa může připravit brzy o práci miliony lidí. Když vše zautomatizuje...

Půl století stoupala produktivita práce. A zaměstnancům nepřinesla skoro nic

U Jílkové řádil rozzlobený důchodce: Co si za těch 36 korun koupím!

Bulvár přináší špatné zprávy. Ceny porostou víc, než se čekalo

Poslankyně Havlová (VV): Úsvit mi zakázal scházet se s příznivci!

Jak pravila matka Tereza.
Není problémem nasytit chudé, ale je problém nasytit ty bohaté...

Končí doba vkusného porna. Jaké spodní prádlo letí?
(Konec citace)

P.S.
Ano, je skutečně snadné pojmenovat ten obraz…, méně již tu společnost!


...A zkuste přepnout jinam!??...

Psáno dne 31.ledna 2014

Na naší hlavní třídě…

29. ledna 2014 v 10:45 | Wess |  Společnost
"Senioři se na nižší valorizaci důchodů adaptují, uskromnit se totiž museli už během války."

Na tu hloupou paní jsem si opět vzpomněl při letošním lednovém "zvýšení důchodů". A také na to, ač narozen až v lednu 1945, jak to vlastně tehdy, v tom pátém desetiletí dvacátého století a na počátku 60. let, bylo v našem městě… třeba s obchody a vůbec s dalšími budovami veřejných služeb na hlavní třídě, která v té době již měla název Stalingradská.

Jako malý samozřejmě vzpomínám na hračkářství "u Špraneckého", kde jsem u výkladu prohlížel dřevěné hračky a plechové revolvery s kamínkem do zapalovače. K Vánocům jsem tehdy dostal elektrický vláček….:-)

Později jsem obdivoval železářství "u Sofra", dřevěnou podlahu prodejny s dlouhým pultem a množstvím dřevěných poliček na šroubky a matice, všehochuť vodoinstalačního materiálu. V druhé místnosti pak prodávali kamna a sporáky, ale také zahradnické pozinkované konve, smaltované kuchyňské nádobí a nářadí - rýče, lopaty, vidle - hnojačky i bramboračky s bambulovitým zakončením hrotu. A na dvoře měli hutní materiál a plechy a také váhu decimálku a často i vůz s koňským potahem, který vjel pro náklad až do dvora. Můj děda Tomlíř tam koupil dřevěnou "kývací" pračku s ruční klikou…. Krásný obchod!

Podobně zajímavý obchod - "Chemodroga a barvy laky"- jsem viděl díky jeho vedoucímu, panu Mühlbauerovi- ochotnému a odborně poradivšímu každému zákazníkovi. Já jsem tam chodil se sklenicemi pro líh do vařiče, petrolej pro údržbu svého jízdního kola a různá ředidla a barvy.

Rád jsem měl prodejnu jízdních kol - jednak ve spojené prodejně Elektra - kde jsem se chodil dívat na krásně kovově modrou metalízu kola s přehazovačkou i předním přesmýkačem zn. Favorit….! V té prodejně dále prodávali tehdy také rádia, televizory, ledničky a pračku, později magnetofony atd.
Teprve později se prodejny specializovaly - televizory na náměstí - tehdy K. Gottwalda - a vlastně také jízdní kola a střelné sportovní a myslivecké zbraně a náboje, pochopitelně každá z prodejen na jiné místo na náměstí.

Hudebniny na hlavní třídě, nezapírám, tam jsem prostál drahný čas prohlížením kytar akustických a elektrických, než jsem si kytaru zn. Jolana zakoupil za 800.- Kč, když předtím jsem měl ( a mám dosud hrající) pouze dřevěnou za 143.- Kč. V té prodejně měly také písničkové sborníky "Zpíváme s kytarou", a také všechny dechové a strunné nástroje. Vonělo to tam tehdy dřevem kytar a plyšem futrálů na nástroje.

Zapomněl jsem málem na Mototechnu, kde bylo možno zakoupit motocykly a skútry a k nim náhradní díly a duše s pneumatikami. Neobešlo se to tam často bez slůvek prodavače "nemáme a dostaneme možná až…" Koupil jsem si tam v 62. roku Pionýra za 2200.- Kč. Auto tam koupit nešlo, bylo tehdy "na pořadí" ve větších prodejnách - nejblíž v Uh. Hradišti nebo v Senici na Slovensku.

Na rohu hlavní křižovatky byl další obchod mých snů - "Supraphon". Hlavním sortimentem byly gramofonové desky a samozřejmě gramofony, později kufříkové přenosné… Také jsem si za 700.- Kč jeden koupil, a on po drobné úpravě sloužil také jako předzesilovač ke el. kytaře. Tam jsem tehdy koupil i dvoustopý kotoučový magneťák SONET DUO. Stál také kolem 2000.- Kč a díky němu jsem si založil i s pomocí kamarádů velkou sbírku písní z Luxemburgu a Ö3.

Mým dalším obchodem na Staligradské, kde jsem se vždy zastavil, bylo také knihkupectví tehdy s názvem KNIHA. Bylo tenkrát jediné - stojí tam dosud a to je dobře!! A byl na hlavní třídě také Antikvariát s krásným mnohasvazkovým v kožené vazbě vyvedeným "Ottovým slovníkem naučným" aj. knihami za výlohou. Stál "přes dva domy" od typické maloměstské kavárny, prý původně se jmenující Adler, a v padesátých letech již Slávia, kam otec pravidelně chodil v neděli dopoledne hrát šachy a tehdy velmi populární farář Prnka zase taroky.

Musím teď odbočit do "potravinových obchodů" na hlavní třídě Stalingradská. Tak tam jsme přímo milovali pekárnu "Mlýnských" vedle banky - prodávali tam skvělé dalamánky…. A vůbec voňavé solené i makované pečivo. To se nám velmi hodilo, poněvadž naproti byl koňský výsek pana Dovalila, kde nám ochotná paní Dovalilová za malý obnos prodala skvělý koňský salám nebo kabanos téhož druhu. Říkali jsme tehdy, že si toho koupíme "za 3.- Kčs dvakrát kolem pasu".

Pamatuji masny "u Ševelů" - tam venku visívali také zajíci a koroptve často plné broků -, a na náměstí "u Čechovského". Pamatuji samozřejmě v městě i jiné masny, třeba na Dukelské, Štefanikově "u Stehlíka" nebo nucený výsek v ulici Dobrovolského. A také někdy dlouhé fronty, masa bylo často málo!

Dalším mým oblíbeným obchodem byl Mléčný bar, který měl nahradit ty bufety na Stalingradské v blízkosti hlavní křižovatky - nejprve ten vedle "kulatého rohového domu" a pak přestěhovaný na druhou stranu ulice do domu vedle hotelu Central. Ty bufety byly v létě i v zimě plné lidí a páry z kouřících horkých knedlíků k těm gulášům a před tím z polévek, které tam rádi ve stoje u vysokých úzkých stolíků snědli, pozorujíc přes zarosené výkladní skříně pohyb na ulici.
Ale zpátky k tomu "Mléčňáku", jak jsme mu říkali. Byla tam zmrzlina - tehdy jako nový a velký hit italská točená z automatů. Ale taky poháry se šlehačkou, jahodové koktejly, obložené chlebíčky a… - vlašský salát s rohlíkem - velká "papačka" srovnatelná snad jenom s později smaženým sýrem s tatarkou v tehdejších restauracích. Ten byl oblíbený také pro svoji cenu zejména mezi mladými. Co však bylo na "Mléčňáku" zvláštní? Měl první neonovou reklamu - dokonce pohyblivou - a to ruku s kornoutem zmrzliny, která měla tři polohy, do kterých trhaně, ale nepřetržitě ve svislém směru sem tam přecházela. Hotové TokioUsmívající se!

Nikdy nezapomenu na otevření první samoobsluhy "Pramen" v městě a ten zvláštní pocit nákupu do drátěného košíku - jako kluk jsem si tam také poprvé sáhnul na čs. žvýkačku Pedro. A nezdálo se mně, že by lidi v této prodejně kradli. A pokud přece, tak určitě ne z hladu! Pamatuji, že takoví byli vystavení na fotografiích ve výloze samoobsluhy!

Na hlavní třídě tehdy byly jednak hotel Central, kde o večerech hrála i hudba a zmíněná kavárna Slávia, které se staraly o pohostinství v městě. Kdy k nim připočítám hotel Grand naproti nádraží a restauraci "Na radnici", jak jsme té "ponorné" restauraci vskutku ve sklepě krásné radnice z roku 1904 říkali.
Pochopitelně restaurací bylo v městě mnohem více, sice již méně reprezentačních, ale o to více zejména po večerech navštěvovaných…

Ve výčtu budov bych nechtěl opomenout také budovu Československé státní spořitelny, do níž jsem odjakživa vcházel s úctou nejenom pro mramorem obložené mohutné sloupy ve velké místnosti s květináči s asparagusy, ale také když jsem usedal do hlubokých kožených pohovek a čekal, až na mě přijde řada jít k některému okýnku ve skleněné přepážce. Tam čekala důstojně a často i veledůležitě se tvářící úřednice. Zvláště u uzavření půjčky, to měl člověk pocit, že to bankovní úřednice půjčuje "ze svého". A vážnosti v jejím chování neubylo, ani když tam občan přinášel uložit své úspory!
Dalším peněžním ústavem v městě byla Státní banka československá, která ovšem v té době měla klientelu pouze mezi státními podniky.

Mohl bych dál pokračovat třeba "přes zdraví občanů" ( novou nemocnici, polikliniku a závodní lékaře atd.) nebo školství. Samozřejmě byly tenkrát docela dobře funkční, ale …. většinou nebyly, s vyjímkou polikliniky, na naší hlavní třídě…, jak tématicky vymezuje nadpis mého dnešního vzpomínání!Smějící se

Takže, paní poslankyně, my "dříve narození" se opravdu umíme uskrovnit, ale to neznamená, že také obelhávat a okrádat!!

Psáno dne 29.ledna 2014

Skoro nevím, jak to myslí…

25. ledna 2014 v 9:46 | Wess |  Společnost
Na začátku nového roku člověk bilancuje ten předchozí třeba "přes výroky roku". Jsem rád, že jsem si mohl vybrat výrok člověka, který nejenom v oblasti IT (informačních technologií) mnoho dokázal - zakladatel Microsoftu a nejbohatší člověk na světě Bill Gates údajně o sobě řekl:
"Jsem natolik velkým optimistou, že si troufnu předpovídat. Do roku 2035 na této planetě skoro žádné chudé země nebudou."

To já si sám pro sebe říkám, že bych se již nechtěl mýlit s žádnou politickou stranou…., teď dodávám, že bych ani Billu Gatesovi nepřál, aby se ve své bezmála dvacetileté sympatické prognóze zmýlil!
A také jistě uznáte, že slůvko "skoro" od tohoto člověka pohybujícího se velmi často ve světě dvojkové soustavy "1 pravda - 0 nepravda" dost překvapí!!




P.S.
Teď ještě stanovit pregnantně standard "chudá země" třeba tak, jako pojem "chudoba" popisuje např. Wikipedia:



Psáno dne 25.ledna 2014

U lavice dítě stálo…

24. ledna 2014 v 13:42 | Wess z webu |  Trocha poezie nikoho nezabije
Kdesi na webu jsem četl po mnoha letech Erbenovu Polednici. Vyhledal jsem ji jenom proto, že moje vnučka Verunka ji měla za domácí úkol a sdělila mně to mobilem.
Ze svojí školní docházky - to už je hodně dávno - si pamatuji jenom první sloku a znovu si uvědomuji, jak jsem dlouhé básně - např. Toman a lesní panna - neměl rád. A pokud jsem míval z JČ výbornou nebo chvalitebnou, pak kvůli dobrým diktátům a slohu. Byla to asi tenkrát moje lenost, poněvadž s pamětí problémy nemám.
Ale teď k obsahu básně nebo, chcete - li, k jejímu rozboru - cituji, "jak jsem koupil" na webu, jeden možný pohled čtenáře:

Polednice
Matka má příliš práce na to, aby zabavila své dítě, které pláče a zlobí. Ve vzteku mu pohrozí, že na něj zavolá polednici. Polednice opravdu přichází. Ačkoliv se před ní matka pokouší dítě zachránit, marně.
Otec přijde domů, vzkřísí manželku, ale dítě je již udušené...
Konec citace

Poznámka - Wess
Když jsem byl malý žáček, tak soudružka učitelka vyslovila o básni Polednice tvrzení, že matka se zřejmě polekala průvanu, který rázně otevřel dvéře do kuchyně a sama ještě rozrušená i ze svých slov si sama představila příchod polednice a přitiskla dítě k sobě, až je sama udusila.
Tuto hypotézu jsem tehdy, co by kluk bral s velkou úlevou, že "žádné polednice nejsou…." A byl jsem tak připraven o jistý, v kinech chybějící, dobový thriller s nadpřirozenou bytostí v hlavní roli.

Naší Verunce jsem jenom předal informaci, že v poměrně novém filmu Kytice hraje polednici Bolek Polívka. Nevěřila mně a smála se přitom… Nebojí se a dobře se učí - i tu Polednici vzala s chutí -, veverka jedna!

Psáno dne 24.ledna 2014

Věčné téma

23. ledna 2014 v 10:54 | Wess |  AC Sparta a fotbal vůbec
Kterých fandů je víc, to nevěděla rozhlasová moderátorka, až prý se zjistilo, že Sparta má v současnu fanoušků dvakrát více než Slávie.
A pak se pustila do úvah nad tím, kdo fandí Spartě a kdo Slávii?! Prý Slávii fandí intelektuálové a vzdělanci, kdežto Spartě dělníci a toho prý se mylně chytli komunisti a od těch dob to byl vládní klub a naopak Slávia po roku 1948 byla výrazně utlačována, že prý proto, že za ni hrál i pozdější prezident Edvard Beneš. A to ještě nevěděla o názvech jako Dynamo Praha a Spartak Praha Sokolovo ČKD.
Naštěstí všechny tyto "povídky malostranské a zkazky z dědečkovy krabičky" zakončila zprávou z dnešní reality - "Spartě údajně fandí hlavně mladí!!"
A já si myslím, že ti mladí dnes nefandí Spartě proto, že Sparta je aktuálně na čele fotbalové i hokejové extraligy!! Domnívám se, že v ní vidí bojovnost, věrnost a dynamiku v klubovém počínání jako hodnoty pro současnost obecně neocenitelné.

Jako Sparťan tělem i duší bych si kromě pravidelně vybojovaných mistrovských titulů přál bez nějakých politických skrupulí, aby Sparta měla zpět ve svém klubovém znaku rudou hvězdu, kterou nosila na hrudi i za první republiky. Měl jsem mj. další oddílové odznaky Sparty také její kovový jubilejní odznak z roku 1938 se zlatým věncem a hrdě vystavuji i vlaječku s oním znakem a s podpisy mistrů ligy z roku 1965.

Mimochodem velmi podobný krásný odznak měl také chorvatský fotbalový oddíl Hajduk Split, z něhož rudá hvězda po rozpadu Jugoslávie taky zmizela.


Nicméně nechejme symboly symboly, i to velké zakladatelské sparťanské "S" je pěkné!
Hlavně ať nezmizí sparťanský duch ze srdcí hráčů, funkcionářů a fandů, kteří chodí na zápasy vyhrát po skvělé hře.
A Slávii přejme, aby hrála s námi extraligu, neboť bez ní by nás ta hra ani nebavila. Věřte tomu, zažil jsem to na vlastní kůži diváka např. v sezóně 1964 - 65!

P.S.
Splitský klub před sto lety, 13. února 1911, založili v pražské restauraci U Fleků právě příznivci slávistického klubu a od té doby panuje mezi Slavií a Hajdukem přátelství. Proto si Slávii pozvali do Splitu na oslavy 100 let svého vzniku a ta jim pokazila radost vítězstvím 0:2.

Psáno dne 24.ledna 2014

Zaujalo mne tvrzení o učitelích…

22. ledna 2014 v 9:47 | Wess |  Školství a vzdělávání
Přečetl jsem článek, který měl název "Učitelé se bojí, to je větší problém než jejich platy".

Totiž proto, že já jsem poznal sám ve své pedagogické praxi, že učitel - zejména ty mladé kolegyně - se opravdu bojí… A bojí se žáků i jejich rodičů, někdy ředitele a hlavně počtu skutečně studujících na škole…., a jak se jejich strach projevuje? Sníženými nároky na žáky, např. připravovaný "ostrý diktát v JČ nebo písemka v M" je v úplném zadání procvičován předem a několikrát, promíjeny jsou přestupky žáků během vyučování - výkřiky, oplzlé výrazy, ignorace výkladu…!
S obavami jsou dávána špatná hodnocení žákům rodičů s významnějším postavením či "sponzory školy" atd. atd. Obavy má učitel nejen z onoho rodiče, ale také z reakce ředitele školy vůči němu. Pak tedy nastane - a dávno nastalo - to "změkčování všeho"…

To jsou ovšem věci známé, ale zajímavější v článku jsou jistě krásná předsevzetí budoucího ministra Chládka, který chce posilovat "úlohu vedení školy, prý" ředitel školy by měl mít možnost v rámci variabilní složky posílit kvalitu učitele tím, že dá vyšší plat pedagogovi, o kterém má zpětnou vazbu, že je dobrým učitelem."

Já se domnívám, že ředitel školy má v současné době dostatečně velké pravomoci pro řízení školy, přijímá a propouští svoje zaměstnance - pedagogy i ostatní nepedagogické pracovníky - a rozhoduje o výši jejich platu v rámci variabilní složky mzdy.
Má tedy odpovědný a odborně plně zdatný ředitel školy "vše v rukou", dokonce i onu zpětnou vazbu, kterou si ověřuje kvalitu práce jednotlivého učitele. To ovšem chce dodržovat nejen existující vlastní hospitační činnost ve vyučovacích hodinách a analýzy výsledků každého učitele za jeho přítomnosti.
Zažil jsem však i pravý opak, kdy pro nadřízené učitelů bylo často pohodlnější "sedět ve své kanceláři a nevytáhnout z ní paty" a pak na každé pedagogické radě jenom spolu s kantory "lát svým nadřízeným na kraji a na ministerstvu ohledně výše učitelských platů a jejich společenské nedoceněnosti ". V tu chvíli si všichni - ředitel a učitelé - byli rovni…, takže kdo si vlastně přeje ocenit kvalitu pedagogické práce a také odstranit rovnostářství?!?
Ministr školství…, jenom…, to je málo?! Zamračený

P.S. Ale přemýšlet o statusu "učitele - snad jako veřejného činitele s jeho ochranou - jako policisty, mj. s jeho platem či výsluhou, když od policie odchází?? To do toho článku nepatří vůbec!!
To rozhodně především naše tržní společnost musí vrátit na přetřes mravy, morálku a také ideály - ideál, že učitelství je poslání, patří mezi ně.

Psáno dne 22.ledna 2014

Kondelíci…

22. ledna 2014 v 7:34 | Wess |  Společnost
Vzpomínám si, že zejména "za komunistů" byl Haškův Švejk velmi uznáván. Možná také kvůli Haškovi a jeho pobytu v Sovětském svazu. A na druhé straně "kondelíkovština" že byla tehdy spojována s maloměšťáctvím hodným zavržení. Kladně hodnoceno tehdy bylo "švejkování" Švejka vztažmo k mocnáři a c. k. armádě a jeho "boj za mír a humanismus" - viz např. dělostřelecká palba nepřítele a v ní Švejkův známý výrok: " Neblázněte, jsou tu přece lidi!"

Švejkování pravděpodobně "nemusí", a nikdy tomu nebude jinak, národy blízké němectví. Naopak nám v České kotlině označení, "že jsme národ Švejků" nevadí, ale vadilo by nám rozhodně označení - Kondelíci!
Kniha o maloměšťáctví Otec Kondelík a ženich Vejvara od Ignáta Herrmanna je mile populární snad jako červená knihovna i dnes, zejména pro ty nostalgiky, kteří v první republice nežili…
Postavy "kondelíků" známé také z knih Bassových a Poláčkových jsme i ve starých černobílých filmech měli rádi. Ale pokud mluvím sám za sebe, nechtěl bych takovým být, ani jako oni žít.

Pro definice švejkovštiny a kondelíkovství jsem "po googlu" šel o radu k povolanějším… Tady je citace obou pojmů:

"Švejk je především člověk, který chce žít a přežít. Přikládá samé biologické hodnotě života takovou cenu, že nemůže být pochyb o jeho absolutní skepsi vzhledem k nadosobním životním hodnotám."

"Kondelíkovština je v tomto smyslu obrana prostého člověka před světem, který nechápe, protože mu tento svět neodpovídá. Čím větší bude rozpor mezi přirozeným lidským mikrokosmem a světem, tj. čím méně budou ideologie odpovídat lidským potřebám, tím více poroste maloměšťáctví. A to není dobře. Protože Kondelík není jen záchovný, slušný a v jádru mravný člověk, ale je to také, jak z habitu maloměšťáka nutně plyne, i člověk omezený a přízemní, kterému chybí právě ona nejlidštější dimenze, jíž je heroický přesah osobního k nadosobnímu." http://aluze.cz/2009_03/09b_recenze_jedlicka.php

Pozn. Wess
Přiznám se, že po této lekci z teorie zmíněných pojmů jsem pochopil, že my v České kotlině nechceme být jinými národy považováni za omezené a přízemní, kteří nerozumí tomuto světu. Proto nechceme být - ani po sametovém převratu - kondelíky.
A pokud bychom ortodoxně - z definice - Švejka kladně hodnotili jenom ve smyslu "žít a přežít" a prominuli mu absenci nějakých "nadosobních životních hodnot", pak jistě švejkování je ten nejpravější projev češství!
Naštěstí existují i "kolektivní a cenné životní hodnoty" v tomto dosti egoistickém světě a také lidé, kteří nechtějí být pouhými švejky a kondelíky… !
Nevím ovšem, jak to je s růstovými trendy těchto kategorií a jejich poměru ke globálnímu "přehřívání" planety Země Smějící se?!

Psáno dne 21.ledna 2014

Úterní ráno

21. ledna 2014 v 8:57 | Wess z webu |  Trocha poezie nikoho nezabije
To jenom dnes na ranním ČRo 2 začal den tak nostalgicky - Těšínskou vzpomínkou Jaromíra Nohavici. Teprve na papíře, když jej máte před sebou, vynikne text, lépe řečeno báseň s úžasnými rýmy a pointou…, paráda!
Hodí se do deštivého lednového rána, které se chytá každé maličkosti, aby alespoň trochu bylo kouzelné:



Těšínská
Jaromír Nohavica

Kdybych se narodil před sto lety
v tomhle městě
u Larischů na zahradě trhal bych květy
své nevěstě

Moje nevěsta by byla dcera ševcova
z domu Kamińskich odněkud ze Lvova
kochał bych ją i pieśćił
chyba lat dwieśćie

Bydleli bychom na Sachsenbergu
v domě u žida Kohna
nejhezčí ze všech těšínských šperků
byla by ona

Mluvila by polsky a trochu česky
pár slov německy a smála by se hezky
jednou za sto let zázrak se koná
zázrak se koná

Kdybych se narodil před sto lety
byl bych vazačem knih
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti
a 7 zlatek za to bral bych

Měl bych krásnou ženu a tři děti
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti
celý dlouhý život před sebou
celé krásné dvacáté století

Kdybych se narodil před sto lety
v jinačí době
u Larischů na zahradě trhal bych květy
má lásko tobě

Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru
slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by
sváteční oběd

Večer by zněla od Mojzese
melodie dávnověká
bylo by léto tisíc devět set deset
za domem by tekla řeka

Vidím to jako dnes šťastného sebe
ženu a děti a těšínské nebe
ještě že člověk nikdy neví
co ho čeká





Psáno dne 21.ledna 2014

Když zášť vyhrává…

20. ledna 2014 v 7:21 | Wess |  Společnost
"Milujeme svoje nenávisti, protože nemáme jiný vlastní pozitivní a do budoucnosti otevřený program."
( Citát z webu )

Pozn. Wess
Je neuvěřitelně mnoho lidí, kteří kromě závisti také nenávidí. A nejlépe se nosí a kryje zášť k okolí pod nějakým pláštíkem - třeba antikomunismu. Neuskutečněné osobní "sametové" ambice - nedostání se ke společenskému "lízu" v dobách rozdělování státního majetku a pašalíků - to otřese lidmi z regionů, kteří stáli u tehdejších seznamů podniků jimi doporučených k privatizaci a jejich vedoucích pracovníků k "odchodu bez pocty". Dále pocit kruté nespravedlnosti novodobé české historie k zásluhám lidí, kteří na jejím počátku shromáždili bezmála dvě stovky "nejlepších a nové době oddaných" odborníků a k jejich přípravě ke konkurzům na vedoucí manažerské posty, je k zbláznění.

A já takovým doporučuji, aby kolem sebe tolik nekopali a byli rádi, že nebudou také jim do osobního morálního konta započteny všechny ty "finální zásluhy o rozval státu".
Ne proto, že by účinně nepomáhali "otcům trhu v Čechách" na začátku, kdy bylo zapotřebí vykonat tu špinavou práci drába!!
Ale potom "Al kuponi" a z DIK-ů povstavší MobbyDickovéÚžasný - na "své věrné maličké" pozapomněli.

Mezi lidem se říká, že to se stává i v lepších rodinách! Ale toto vskutku nebyla a není dobrá rodina!
A těm "potrefeným" přes to vše, co mají za sebou, přeji pár let spokojeného a klidného života v jejich stáří.


Psáno dne 19.ledna 2014

Když jsem byl tenkrát kluk…

18. ledna 2014 v 7:34 | Wess z webu |  Kytara a texty písní ( s akordy )
Ami7 Dmi7 G
Když jsem já byl tenkrát kluk
G7 Cmaj7 F
To zněly písně líp a sladší měly zvuk
Dmi E
A hráli jsme je tak, co stačil dech a hlas
Ami
Já tehdy ještě žák - v ten požehnanej čas

To ryby braly víc, byl veselejší smích
A v létě větší hic a v zimě čistší sníh
I stromy rostly vejš k těm bílejm kadeřím
A v sen jsem věřil, v nějž kdy sotva uvěřím

Když jsem já byl tenkrát kluk
To zněly písně líp a sladší měly zvuk
A řeky byly čistý, tak jak jsem je znal
A zelenější listí, tráva a tak dál

A delší bejval den a závaznější slib
A ruce krásných žen mě hladívaly líp
A kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl
Škoda, že jsem, co jsem a kluk, že jsem už byl

A delší bejval den a závaznější slib
A ruce krásných žen mě hladívaly líp
Kam odnes bílej šíf čas moruší a slív
Co bejval dřív

Když jsem já byl tenkrát kluk
To zněly písně líp a sladší měly zvuk
A hráli jsme je tak, co stačil dech a hlas
Já tehdy ještě žák - v ten požehnanej čas

A delší bejval den a závaznější slib
A ruce krásných žen mě hladívaly líp
A tam, kde je dnes asfalt, tam byl tehdy jíl
Škoda, že jsem, co jsem a kluk, že jsem už byl



Pozn. Wess

Na ČRo 2 bývají sobotní rána někdy hodně nostalgická…
Třeba když Mistr Karel zapěl svoji píseň o tom, "kdy on byl klukem", tak i já jsem si vzpoměl na bílé moruše u školy na Míráku, na ještě prašnou cestu v ulici Sušilova… A naše řeka Morava se nám tehdy zdála opravdu čistá, ostatně nevzpomínám nějakou infekci z její vody při koupání. A také na dlouhé dny a teplé večery o letních prázdninách… A nakonec ty klukovské sliby byly opravdu nějak závaznější a měli jsme sny, kterým jsme tenkrát věřili.
Karel má ve všem v té písni, která sice nebyla hitem, pravdu, když zpívá: "Škoda, že jsem, co jsem a kluk, že jsem už byl…"



Psáno dne 18. ledna 2014 - tzn. 69 let je tady !Usmívající se

Někdy jde o střet generací, jindy o soumrak ideí…

16. ledna 2014 v 18:36 | Poznamenal Wess |  Drobné moudrosti
Citáty neznámých autorů:
Nové lži se poslouchají lépe než staré pravdy

Nebezpečnou není falešná idea, ale idea částečně správná
Konec citace


Pozn. Wess

Netvrdím, že výše uvedené je významně objevné, ale zdá se být nezpochybnitelně pravdivé a to s dlouhodobou platností.

Psáno dne 16.ledna 2014

Sextant jako GPS !!

14. ledna 2014 v 7:28 | Wess |  Společnost
Přátelé, zhruba před šesti lety mně moji studenti na můj dotaz "po původu slovních novotvarů" v jejich mluvě sdělili, že užívají všechny ty moderní výrazy, tj. "je to hustý, to dáme" atd., atd. proto, "aby jim ti staří dinosauři nerozuměli." Mne však, k mojí velké radosti vzápětí ujistili, že já pro ně dinosaurus nejsem. (Snad proto, že jsem je tehdy mj. učil v předmětu "Obsluha PC".)
Mohl bych být s tímto postojem mých studentů, na které vzpomínám rád, ukolébán. Ale nejsem!! Naopak si často uvědomuji, kolik mezer ve znalostech hovorových výrazů tak blízkých dnešní mládeži mám, když pozoruji svoje vnuky při hbitém psaní SMS a všelikých zkratek a smajlíků, které nemohu rozluštit.
Rozhodl jsem se permanentně se učit jim rozumět. Ač je to těžké a oni mně to nijak neulehčují….!
Ale já s odhodláním chci obohacovat svoji slovní zásobu - a právě dnes ke mně byl internet po delší době opět milostiplný, zrovna čtu na webu:

Jde o první podobný rozsudek nad mladistvou v Kanadě související s takzvaným sextováním, tedy posíláním nahých fotek či sexuálně laděných textových zpráv, uvedla americká CNN.


Tak tedy slovo SEXTOVÁNÍ je další nové slovo, které doslova hltám. A také tajně doufám, že je moji miláčci ještě neznají!!?
A já, hrdý Čechomoravan, na jehož území byl objeven a současně hned plně rehabilitován ve světě do té doby neznámý výraz - tunelování - tuneling -, chci také přispět svojí troškou do moderního mlýna!!

Slovo SEXTANT, jež je dosti známo mezi čtenáři třeba dobrodružných knih, ale asi ne všeobecně, hodlám navrhnout jako sice také nečeský, leč krásně znějící ekvivalent pro populární GPS ( dží pí es). Sloužil přece také k určování polohy třeba lodě na moři, ne?!
A v základu slova je i ono nezbytné a tolik módní - SEX - a přitom nehrozí žádný rozsudek za pohoršování veřejnosti.
Nakonec svojí "chytlavost ", chcete - li sexappeal, ten výraz např. mezi gymnazisty, tou nezanedbatelnou množinou naší mládeže, může získat - viz SEXTÁN, že?


P.S. My svůj jazyk obrodíme třeba i proti vůli EU!

Psáno dne 13.ledna 2014

Důležité je dívat se pozorně…

12. ledna 2014 v 10:41 | Wess |  Společnost
"Tak vidíte, sám jste řekl definici pravdy: že to víte bezpečně, protože jste se pozorně díval ... Když mermo chcete definici pravdy, řekl bych: pravda je to, co bezpečně a kriticky víme, co je skutečnost uvědomělá. ...
Vidíte něco bílého a černého, co se pohybuje; že to jsou straky, to už je váš soud. Pravda je v soudech, ne v představování. Posuzujeme představované věci, máme o nich své mínění, své přesvědčení. To je to plus, které z pouhé představy dělá poznatek."

Hovory s T.G. Masarykem - Karel Čapek

Pozn. Wess

To tenkrát Karel Čapek viděl v parku létat straky, poněvadž se díval pozorně a znal také způsob letu bílých holubů. A tak si prezident Masaryk pomocí mladších očí spisovatelových bezpečně ověřil vlastní poznání…
Tehdy nejen tito dva velikáni naší historie měli potřebu jistoty a potřebu přesvědčení,- ale také pravdy.
Říkalo se části filosofie tehdy NOETIKA - teorie poznání…., ale ten pojem již dnes málokdo zná.

P.S.
Někteří si třeba i mohou myslet, že je to složenina ze dvou cizích slov - no etika?!?

Naštěstí mnozí z vysokoškolského "marxáku", a možná i ti z VUMlu - tomu říkali a stále říkají GNOSEOLOGIE a ctí i dnes potřebu jistoty a přesvědčení a soulad svých poznatků a představ se skutečností.
Ať je ten 14. rok dobrý!!


Psáno dne 12.ledna 2014

Nemáte jiný glóbus?

10. ledna 2014 v 15:19 | Wess |  Politika
Náš prezident měl opět velký den, když před novináři během zhruba 40 minut "rozehnal chmury o své strašné osobnosti, jíž je tak blízké porušování ústavy, tolik živené v některých denících papírových i digitalních atd. atd.
Nejenže zcela pregnantně sdělil termíny jmenování premiéra - 17.ledna a současně i termín jmenování ministrů do konce ledna 2014. Uvedl také, jak si představuje kompetentnost ministra určitého rezortu, přičemž nezapomněl na "vysokoškolské rychlokvašení některých politiků"….a jejich trafikantství Úžasný

Mě ovšem zaujala prezidentova zásadní a účinná snaha dát skutečnou příležitost novému ministru financí, aby splnil svoje předvolební sliby " snížit státní výdaje a zejména zlepšit efektivnost státu bez zvýšení daní" !
Prostřednictvím všeobecně očekávaného jmenování nového ministerstva financí chce totiž prezident uspíšit schválení nového služebního zákona ve státní správě a zamezit tak "povolebnímu přílivu politiků - laiků do ministerstev a dalších úrovní státní správy.
Je zřejmé, že v prezidentovi se nezapře prognostik a ekonom -, který někde v hloubi duše by se chtěl dožít ryze českého zázraku na úrovni "perpetua mobile ve finančnictví". (Pozn.Wess - Tady si realizuji svoji touhu také já.)

A pak ten kouzelný prezidentův vtip o starém židovi, který, když si v cestovní kanceláři nemohl ani po několikáté nemohl na obrovském glóbusu vybrat destinaci pro svůj další pobyt, požádal vedoucího kanceláře - zda nemá jiný glóbus, ten je ovšem nepřehlédnutelný….. Prezident jej prý den před tiskovkou vyprávěl i budoucímu premiérovi….!

A jak jinak, našel se na tiskovce vtipný novinář, který samozřejmě hned přispěchal na prezidenta s otázkou: Co pan Sobotka na to? A prezident prozradil, že mu premiér v očekávání odpověděl, že "žádný jiný glóbus nemá"!

Ano, prezident ví, že "jiný glóbus v české kotlině není k mání" a právě proto se alespoň docela přesně vyjádřil o úskalích, pro které by "nejradši nejmenoval…".
Ale budoucímu premiérovi je připraven v duchu svojí knihy o vlastních politických omylech rovněž tolerovat alespoň " čtyři omyly v návrhu ministrů !"

On totiž prezident nechce být tím, co "nic neříká, ale na jeho slova dojde". A tím ukázal dnes velkou péči a starost o náš stát!


P.S.

Měl jsem dobrý pocit také z uctivé atmosféry na dnešní tiskové konferenci našeho pana prezidenta.
Do reality "zaprděné kotliny plné politického smogu" mě jakoby chtěla vrátit bezprostřední reakce jednoho známého vysokoškolského pedagoga, plná podezření "o prezidentské vypočítavé nekalosti".
Inu, nemáte jiný glóbus?!

Psáno dne 10.ledna 2014

V globálu sníme každý 50 kuřat ročně…

9. ledna 2014 v 10:45 | Wess |  Společnost
ale někdo skutečně pouze 5 kuřat za rok. Ten prastarý vtip každý z vás jistě zná.

Zajímavější je to ovšem s průměrným příjmem (platem,mzdou, chcete - li výdělkem)!
K tomu je třeba osvěžit si pár statistických pojmů:

Co je mzdový medián?
Když seřadíme mzdy a platy všech zaměstnanců do řady od nejvyšší po nejnižší, pak ta mzda přesně uprostřed je medián, tedy 50% platů všech zaměstnanců je nad ním a 50% platů pod ním.

Horní decil - 10% zaměstnanců s nejvyššími platy
Dolní decil - 10% zaměstnanců s nejnižšími platy


Např. v roce 2010 se v ČR uváděla jako průměrná mzda 23 951 Kč a vyšší mzdu než 24 tis. Kč tehdy pobíralo pouze 39% zaměstnanců
Jak vysoký je medián proti průměrné mzdě? (ve vybraných zemích OECD)



Nejen z tabulky je zřejmé, že čím vyšší je % mediánu obsaženém v průměrné mzdě, tím "sociálněji" je rozdělena mzda - viz Švédsko bezmála 90% průměrného platu a jako protiklad Turecko pouze s 55% průměrného výdělku.

Jen pro informaci:
V roce 2013 činila průměrná mzda v ČR 24 953 Kč (Hrubá mzda)

Poměr mezi mediánem a průměrnou mzdou činí tedy v ČR aktuálně: 20944/24953 = 83, 9 % - tedy pokles proti roku 2010 - viz tabulka výše uvedená! Tedy klasické rozevírání nůžek mezi platy nejvyššími a nejnižšími?!

Cituji z úvahy sociologa prof. Kellera:

"…….Jen hodně jednoduchý člověk by však usoudil, že pokud máme nejméně chudých, patříme k těm nejbohatším. Ve skutečnosti z tohoto údaje neplyne nic o životní úrovni většiny našich domácností a už vůbec nic se z něj nedovíme o životní úrovni u nás a v zahraničí. Země, jako je Francie, Německo nebo skandinávské státy, vykazují vyšší míru chudoby než Česká republika, přesto si v nich naprostá většina obyvatel žije výrazně lépe než u nás. I naše domácnosti se středními příjmy by spadly pod francouzský práh chudoby a naopak řada chudých francouzských domácností by si v Česku mohla dopřát více, než kolik si může dovolit většina našich zaměstnaneckých rodin. Snadno to pochopí český turista v každém francouzském hotelu a v každé restauraci.
Hlavní potíž je však v něčem jiném. Podíl obyvatelstva žijícího v určité zemi pod hranicí chudoby může být nízký a dále se snižovat nejen tehdy, když daná země bohatne, ale bohužel také tehdy, když chudne. Práh chudoby bývá někdy stanoven jako 50 %, jindy jako 60 % mediánu čistého příjmu……"

(Konec citace)

Ano, přátelé, práh chudoby má být především stanoven pomocí čistého (disponibilního) příjmu zaměstnance a občana vůbec!
A další atribut - např. Francie či Německo -, když tyto země bohatnou, mohou vhodnou hospodářskou politikou snižovat počet chudých. Tyto země asi nebudeme řadit mezi ty chudnoucí…!
Ovšem v těch skutečně chudnoucích zemích "se to nějak srovná" - myslím "ty mediány, decily a potažmo průměrné mzdy".
Lze jen doufat, že není cílem České kotliny mít medián vyšší než průměrnou čistou mzdu!! ( To, abychom "všechny nejen dohnali, ale i předehnali"!)
A taky chci věřit, že současně neexistuje "něčí vůle v tom boji za vyšší medián"Úžasný vytvořit šedou privátní mlžící ekonomiku - totiž ty podstatné super vysoké příjmy vůbec nezahrnovat do veřejných statistik ČR!?

A chudobu, tu řešit charitou!

Napsáno dne 9.ledna 2014

Konečně jsem zase více občanem…

8. ledna 2014 v 11:00 | Wess |  Společnost
Tak tedy nový občanský zákoník, platný od 1.ledna 23014 má 3080 paragrafů… Ten z roku 1964 měl po všech novelizacích do roku 2012 paragrafů pouze 880...

Asi příliš ctil zásadu vyslovenou kdysi Fierlingerem, že "Základem socialistického občanského práva musí býti zásada veřejnoprávní, musí jím býti dána možno státu zasahovat do soukromých smluv a podříditi je zájmům celku." Výsledkem takového nazírání bylo údajně totální (obsahové i formální) odchýlení občanského zákoníku z r. 1964 od evropské kontinentální konvence.

Zajímavá je další poznámka z důvodové zprávy k novému OZ - cituji:
"Po událostech z listopadu 1989 bylo vzhledem k změněným společenským, politickým a hospodářským podmínkám zcela zřejmé, že platný občanský zákoník novým poměrům nemůže vyhovět, neboť z jeho osmi částí byly relativně použitelné sotva tři, a to ještě za podmínky jejich podstatných změn."

Dneškem jsme již prý opět v Evropě - máme totiž soukromé i veřejné právo kodifikováno v souladu s Evropou, umíme zcela bezpečně a moderně definovat třeba občana - bezdomovce, právně ošetřit provádění exekuce majetku, nezaměstnanost, právo na vzdělání, zdravotní péči….

"Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým" - praví se v § 3 tohoto zákona, takže se lze již dnes nadíti, že všechny ty finanční újmy na státní pokladně - majetku "nás všech" v zájmu důstojnosti a svobody člověka budou našemu národu kompenzovány…., a to z majetku těch, kdož ujmu zavinili!?

A nebo to narazí, jako obvykle, na "soukromé právo" Mlčící !?!

Nicméně, nový rok začíná platností nového kodexu občanů, ať je tedy k opravdovému prospěchu důstojnosti a svobody každého občana !!
I my - senioři - jsme letos "od prvního" v průměru o 45.- Kč bohatější Úžasný! To by kdysi bylo 4.50 Kčs - taky "proklatě mnoho!!"






P.S U nás na Slovácku se říká: "To by němý neřekl, kdybys mu hubu rozmlátil!"

Psáno dne 8.ledna 2014

Poučné přání k novému roku 2014

4. ledna 2014 v 9:57 | Wess |  Politika
Mám hodně přátel z mládí, spolužáků a kolegů ze studií, z vojny… a také žáků a studentů, které jsem učil.
A také proto jsem dostal mnoho nejrůznějších milých přání k Vánocům a Novému roku. Každé z nich mělo svoje kouzlo, ale jedno milé a upřímné přání mě zaujalo obzvláště…. A určitě ne proto, že přišlo jako dosud poslední!

Píše jej útlá kamarádka z mého útlého dětství a navíc ze zahraničí, kde dlouhá léta žije v "ustálené skandinávské demokracii". Dovolím si s jejím dodatečným svolenímÚžasný ocitovat část jejího mailu:

"….. všechno jsem si to přečetla, vidím, že si člověk nevybere, Tebe štve politika tam u vás a mě zase tady. Darebáci jsou všude na světě. A v tom fofru se na obyčejné lidi kašle. My tu teď taky máme novou vládu, pro změnu pravičáky, ale jsou v koalici ještě s třemi jinými, takže toho moc nevybojují, každý chce něco jiného. Přestalo mě to dál zajímat, protože mně z toho stoupal krevní tlak…..".

( Konec citace)

Já v tom úryvku obdivuji zejména její postřeh o podstatě a možnostech vládní koalice!! Je v něm kus politologie a také životních i občanských zkušeností ženy, kterých se mnohým z nás v naší "mladé demokracii" jaksi stále nedostává!
A to o tom krevním tlaku bych možná měl také nějak zařadit do svých osobních předsevzetí na počátku nového roku.
Ale asi tak neučiním, i když pravděpodobně nečiním dobře!!

Psáno dne 4.ledna 2014

V Královské zahradě…

1. ledna 2014 v 0:33 | Wess |  Nostalgie
Když jsem zvláště ve 2. ročníku svojí vojenské základní služby na Hradě sloužil v Královské zahradě na některém ze stanovišť, vzpomenul jsem vždy na zahradu ve filmu Pyšná princezna. To když jsem viděl krátce střižený trávník s vzorně upraveným záhony květin nebo skleník zvaný Oranžérie, kde prý se pěstovaly citrusy a mandle již za krále Rudolfa II.
Vždy, jako hlídka, jdoucí nejprve přes Prašný most kolem prezidentských garáží a Jízdárny jsme do Královské zahrady vstoupili a pak kolem Míčovny vlevo a Jeleního příkopu někde vpravo dole šli na stanoviště k prezidentskému domku a na konec Královské zahrady, kde nedaleko Zpívající fontány s výhledem na letohrádek Belveder, správněji Letohrádek královny Anny (Jagelonské) a schody vedoucí z Jeleního příkopu, abychom střežili nejen prezidenta.
V zahradě byla služba krásná - plno stromů javorů a kaštanů a ukázky dovednosti "královského" zahradníka. A také barokní sochy, třeba socha Herkula u Míčovny, ve které si vzpomínám také na nějakou schůzi ÚV strany…byly inspirující k jakémusi vnitřnímu pathosu.
Prezidenta Novotného a jeho ženu bylo možno v Královské zahradě zahlédnout spíše kolem domku v její přední části.
Tříhodinová "stojka u fontány", kvůli utajení ji nečísluji Usmívající se, u nízkého ozdobného plůtku, rozdělující veřejný a chráněný prostor Královské zahrady jsme byli oslovováni turisty a ač to nepatřilo mezi povinnosti strážného, pár slov vždy mezi námi padlo. Otázky většinou zněly: "Odkud jste vojáčku?" nebo často i : "Taky jsem tady sloužil, tady máš, kamaráde, balíček cigaret!" Když to byli lidé z Moravy, byl jsem rád, poněvadž za těch 26 měsíců vojny jsem byl pouze třikrát doma. Ne to si nestěžuji, asi jsem to s tím přidělováním "mimořádných povolení k opuštění posádky HS", tehdy 7. zvláštního praporu Hrad prostě neuměl?!
Služba v Královské zahradě na mě působila vždy jakoby důstojným a vznešeným dojmem. Snad to bylo "tím prezidentem"? Nevím sám, a ani od svých kamarádů jsem nikdy nic jiného nezaslechnul.

Nicméně právě proto začínám Nový rok 2014 vzpomínkou na Královskou zahradu a na službu na Hradě. Uplyne totiž 50 let od okamžiku, kdy jsme 1. srpna 1964 narukovali na vojnu, abychom sloužili právě zde.
Díky velkému pochopení současnému útvaru Hradní stráže Praha budeme moci s mými kamarády z vojny opět letos vidět také svoje kasárny v Loretánské ulici. Těšíme se na to a na sebe vzájemně! Smějící se





Psáno dne 1. ledna 2014