Září 2013

Past chudoby… u nás?!

29. září 2013 v 9:14 | Wess - glosa |  Společnost

Narazil jsem dnes na webovém Aktuálně.cz jsem na článek Past chudoby. Na obživu nemá až milion Čechů. "Hodně se rozmáhá fenomén chudých zaměstnaných, tedy domácností, které pracují, ale nestačí jím to k obživě", vysvětluje k tomu zasvěcený ředitel speciální vládní agentury.

Již název článku je burcující ke svědomí normálního člověka a proto i reakce webových čtenářů jsou takové. Uvádím příklady:

a) Názor českého občana, který sice příliš nedbá na pravopis a úpravu (možná úmyslně!), leč rozhodně doslova tvrdí: "Tak těch milion Čechů jsou někde schovaný.a ten zbytek už neví coby roupama skoupily v různých řetězcích po naši zemi.oproti jejich plných nákupních košiků si připadám jak chudý přibuzný.to samý v restauracích.pomalu si nemáte kam sednout.těch bohatých 9 milionů furt jenom chlastaj a žerou.takže tamk špatně na tom nejsme.až tady bude opravdová chudoba,tak vám dám vědět."
b) Jiný Čech říká: Past chudoby sklapla. Na obživu nemá až milion Čechů......a nyní je potřeba zprovoznit past na pravicové zloděje, aby si v klidu malé cely také trochu užili "blahobytu", který nám tu zavedli.
c) Nejvíce konstruktivní je zřejmě Čech žijící v Německu. Popisuje stav v Německu, kde prý je snaha politiků po řešení chudoby, a dodává mj.: "V CR mají neuvěřitelnou konjunkturu pravicové , v podstatě sociálně darwinisticke teorie, které normálně nemají v Evropě žádné tradice. Chudoba se buď charakterisuje jako něco normálního, anebo jako něco, co je v podstatě vinou těch chudých samotných. Něco tak vulgárně stupidního člověk na demokratickém západě nezažívá příliš často. Snad jenom v USA."
A dodává nakonec: "Demokracie je nejsilnější tam, kde se co největší vrstvě obyvatelstva vede dobře a kde se proti extrémním formám chudoby ze strany sociálního státu něco dělá."



P.S. Ano, nacházejí se i v našich končinách "myslitelé - sociální darwinisté", hovořící o přirozeném přírodním výběru, o právu silných potírat slabé, aby společnost nedegenerovala, atd. atd.
Poznal jsem před více léty jednoho "sociálního darwinistu - amatéra", který mj. říkával, že "větší pes je-e". Překvapil mě tím výrokem, poněvadž o něm bezpečně vím, že rozhodně není milovníkem antiky, ba ani umanutým kynologem?!

Pro zajímavost a jistou úplnost nutno uvést, že i sám Darwin patřil mezi první kritiky takových a podobných názorů a zdůraznil naopak význam solidarity a mravnosti v lidské společnosti.:-)

Psáno dne 30. září 2013

Proč je u nás tolik psů?

28. září 2013 v 11:19 | Wess |  Politika
Nepatřím již mezi nejmladší občany v naší "rozvinuté tržní společnosti" a tak se možná zdá mým mladším známým a přátelům, že již nemohu sdílet tak intenzívně "nadšený občanský pozitivismus" právě pro svůj věk. Uznávám toto tvrzení nerad, ba víc, nesouhlasím s ním, leč přesto si dávám v poslední době pozor, abych nebyl příliš pesimistický k budoucnosti…, i když dnes je obtížné předvídat i počasí na tři dny dopředu.

Nicméně zpět k tématu! V Britských listech jsem si přečetl zajímavý názor mladého výzkumníka z Mikrobiologickém ústavu AV ČR, kterým reaguje na údajný fakt, že Češi , kromě pití alkoholu, jsou evropskými rekordmany v počtu psů ČR na jednoho občana.

Chci citovat některá tvrzení tohoto mladého člověka:

"Dnešní uspěchaný způsob života v ČR v podstatě popírá základní lidské potřeby, krom jídla a v omezené míře také spánku, protože upřednostňuje individualismus a kdo nechce být okraden a zneužit, nesmí důvěřovat a nikoho si moc nepřipustit k tělu.

Takové prostředí nepřeje navazování mezilidských vztahů ani plození dětí. Vládě se podařilo nastavit podmínky tak, že lidé jsou nuceni založení rodiny odsouvat na samou fyziologickou hranici. Rodiny jsou nestabilní a 30 % dětí se rodí svobodným matkám. U lidí v penzi dochází k opuštěnosti zase proto, že na ně děti nemají čas. Cestovat například 300 km za účelem navštívit rodiče, to prostě nejde každý týden. A to jsou prý Češi ještě pořád málo ochotní stěhovat se za prací a tím zároveň málo ochotní trhat rodinné vazby."



Velmi moc chci na tomto místě zdůraznit, že s myšlenkami mladého spoluobčana téměř bezvýhradně souhlasím a zejména se závěrem:
"Naprostá většina lidí potřebuje někoho, komu může bez obav projevit náklonnost a lásku a kdo ji dovede vrátit zpět. Proč tedy nedoplnit rodinu milujícím, vždy vás radostně vítajícím a zábavným psíkem? Vyjde to levně. Proto je v ČR tolik psů!! "Usmívající se

A moje poslední poznámka (jakoby "mimo mísu"):
Kdo jsou ti, kteří pod pláštíkem " jakýchsi hodnot" nastavili dnešní naši společnost na pouhý individualismus tzv. tržního mechanismu s chladnou a efektivní "konkurenceschopnosti kohokoliv a čehokoliv"?

Ve čtvrtek před naší radnicí zase po několika létech zazněla píseň prezidentů "o synkovi a jeho zlámaném kolečku" a následovala rada současného prezidenta o "koupi losu do nadcházející loterie" (tj. voleb), že jenom voliči to "zlámané kolečko" mohou spravit!?

Určitě půjdu, i když předem vím, že se opět ono kýžené terno v České kotlině konat nebude!! Egoistických kazisvětů je neuvěřitelně hodně a jejich exkrementy běžní a poctiví daňoví poplatníci nestačí sbírat!!

Psáno dne 28. září 2013

Reklamní slogan ze Slovácka…

24. září 2013 v 8:29 | Wess |  Společnost
Mám svoje rodné Slovácko rád nejenom kvůli krajině, řece Moravě, rázovitým lidem, ale taky pro ten lidový humor… nejen z Búd, Nechor, Šidlen nebo Plžů!
Posuďte sami třeba dnešní reklamu " z regionálního rádyja" - ( úmyslně neúplná citace)

"Mamko, dyž na tebja tak čučím, tak bych si ťa vylúskl! Ale tato, vylúskni si radši dyňové jádra od starej Babáčky z Krumvířa, Národní 1. Tá jich má najlepší široko daleko!"

(Konec citace)

Uznáte sami, ten slogan má všechno…!Smějící se

Psáno dne 24.září 2013

Vzpomínka na školní léta…

20. září 2013 v 9:02 | Wess |  Nostalgie
Mám rád nostalgii vzpomínek lidí starších než já. Čas od času takové potkám u řeky, kde i já rád sedávám na lavičce. Mluví zpravidla, jako vrstevníci, mezi sebou a vzpomínají na starý Hodonín. Já poslouchám na sousední lavičce a po vzájemném pozdravení se jich ptám a tak trochu "hecem" je povzbuzuji k dalšímu vzpomínání a vyprávění. Rádi a ochotně se do toho pustí a tak jsem se dozvěděl třeba o leteckém náletu na naše městu v listopadu 1944 z úst přímých pamětníků nebo o sportu, divadelnictví a školství v našem městě… a vůbec!

Rád, jako pedagog v.v., čtu také vše o školství současném i o jeho historii. Tentokrát mě zaujal spíše osobní názor webového čtenáře, mnohem staršího ode mne. Je to vlastně zajímavě krásná vzpomínka dnes již hodně starého člověka na svoje školní léta v první republice.

(Cituji)

"Do obecné jsem chodil od r. 1934. Učili jsme se z Poupat a na Vánoce
jsme už plynně četli. Ve 3. třídě jsme se jednou týdně učili při
vysílání rozhlasu pro školy podle jednotných osnov. Vlast jsme
poznávali z naučných výletů, třeba do Prahy, Hřenska či na Macochu,
měli jsme ruční práce, kde jsem se naučil šít a ošetřovat
rostliny, sázeli jsme stromky. Učebnice jsme si platili, jen chudí je
dostávali zdarma a dokonce někteří dostávali části oblečení; na
dějepis na měšťance učebnice nebyla, tak nám pí. učitelka
vyprávěla a diktovala látku do sešitu, třeba o Číně, nebo
památkách Egypta, které navštívila. Škola nám přibližovala naši
historii, buditele a klasická díla včetně básní a národních
písní. Kreslili jsme uhlem perspektivu ulic i krajiny a malovali barevné
javorové listy podle předlohy, měli jsme také měřictví a rýsovali
tuší objekty v kvadrantech i s průměty. Cestou do školy žáci
sbírali traviny a všechny jsme se naučili znát; autokarem jsme byli na
pohřbu TGM, platil jsem za to 5 Kčs. Tyhle znalosti a praktika mi
zůstaly na celý život, dodnes pamatuji z mládí víc než z nedávna.
Manželka učila 10 let na vesnické dvojtřídce 3. až 5. třídu, kde
měla 45 dětí, žačku se zlámanou nohou denně nosila na zádech do
třídy v patře a denně obsluhovala žáky u oběda. Sešity na opravu si
nosila domů do města, kde bydlela a to zde ještě chodila do pěveckého
sboru, vedla skupinu mládeže, dělala Mikuláše a stačila jezdit do
Nár. divadla na předplatné. Lidé dříve byli zvyklí nezahálet a
radovat se z maličkostí. Jednotné osnovy a pracovní výchovu bych
uvítal. Sám jsem jezdil 3 roky do učení v továrně a 2x týdně chodil
do učňovské školy. Za války nám maminka přešívala za starého
oblečení, nosil jsem na nohou dřeváky - jiné boty nebyly, chodili jsme
paběrovat brambory a klásky na poli, které jsme si potajmu šrotovali a
pekli chleba. Dodnes ctím práci dělníků a nositelů kultury. Kéž by
dnešní mládež mohla podobně hodnotit svou minulost, vyznávat
národní a lidské hodnoty."
(Konec citace)

Psáno dne 20.září 2013

Lidé mají právo vědět, kdo je okrádá…

18. září 2013 v 11:26 | Wess |  Společnost

Zrovna čtu, že obec Kravaře musela zaplatit pokutu za to, že na webu zveřejnila jména obecních zlodějů. Tamtéž se dozvídám také názory některých politiků, že "by se měla změnit legislativa, neboť lidé mají právo vědět, kdo je okrádá…"
Nepochybně zlatá slova, ale připadají mně jako" ty stírající stěrače z filmu, které není třeba hlásit…" Jak je vůbec možné, že existuje předpis "o zatajování jmen zlodějů"….? Vím, ono to celé má hlubší "dobové konsekvence".

Vzpomínám na jinou již dávnou dobu, kdy ve dvou samoobsluhách (potraviny, drogerie) našeho města byly vícekrát za výkladní skříní zveřejněny fotografie a jména spoluobčanů, kteří se "bezplatně samoobsloužili" v těchto obchodech.
Znám také konkrétní případy, kdy ředitelství školy po zprávě od policie řešila přestupky svých žáků na veřejnosti - třeba i drobné krádeže v obchodech apod. Vím, stalo se to v předchozím režimu….., ale kvůli tomu snad nebyla porušena lidská práva nebo svoboda jedince? Ba ani presumpce neviny, poněvadž ti zlodějíčci prostě kradli a byli přistiženi!




Uvědomuji si, že dnes existuje "Úřad pro ochranu osobních údajů" a současně ale také skutečnost o tom, kde všude a ochotně občan sám "vrazí své osobní a intimní údaje" a jak díky dokonalosti integrovaných IT je zmapován jeho majetek, aktivity i bydliště včetně leteckého snímku dvorku s gumovým bazénkem Usmívající se. Nebo ty skutečné kauzy o tom, kde všude "švajnerajnem úředního šimla" se najde "pohozený"archiv s úplnou databází občanů, pacientů či klientů!
"Velký bratr" má tedy velké "informační hody" a připadá mně docela směšné vedle toho, že osobní údaje malého zlodějíčka i "tržních gigantů" mají být chráněna?

Ano lidé mají mít právo vědět, kdo je okrádá!! A zloděj se má bát nejenom trestu, ale hlavně společenského odsouzení - ztráty úcty a důvěry….! Je známo, že výčitky svědomí nebo blízkých tíží často víc než trest.

Nebo to "směšně naivní - kdo nekrade, okrádá rodinu" má být nahrazeno oním prudce moderním -"nebát se a krást", vždyť existuje ochrana osobních údajů!!?

Pak je mně ale velmi líto…!?

Psáno dne 18.září 2013

Před volbami…

18. září 2013 v 8:17 | Wess |  Politika

Tenhle cirkus není pro děti. Jednak nejsou voliči, jednak tleskají, jen když se jim představení opravdu líbí.
Jacob van Blom


Pozn. Wess
Tahle pravdivá, byť zčásti smutná myšlenka se mně opravdu líbí…, jenom prvovoličů je mně v této souvislosti trochu líto! Snad to již nejsou děti?!


Psáno dne 18.září 2013

Jak se kdysi studovalo na večerní průmyslovce…

15. září 2013 v 9:36 | Wess |  Společnost
I v dnešní době studují lidé při práci - tedy dálkově, či o víkendech aj. -, poněvadž potřebují nějak doplnit svoji kvalifikaci nebo prostě jen naplnit "pozdě si uvědoměné" osobní ambice.
Samozřejmě situace to asi není lehká a pro studium ideální. Student má možná na studium "času dost", poněvadž třeba nemá právě práci. Ale to zase nemá potřebné finance na školné. Zpravidla ani nemůže počítat s tím, že by si takto nechal proškolit podnik svého současného nebo budoucího zaměstnance "na vlastní náklady". Podnik totiž ví, že v tržním prostředí je "před branou" dostatek hotových plně kvalifikovaných lidí práci hledajících.
Podnik zatím nemá objektivní zájem podporovat školství třeba sponzoringem středních odborných škol a učilišť. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by nadcházela takto "osvícenecká doba", v níž by si podnik, jako kdysi a nejenom "za Batě", vychovával "vlastní mladé muže a ženy" mající dostatečnou erudici a loajalitu k mateřskému podniku (bože, jak cize a někomu i směšně dnes tento název zní Zamračený).
Věřím, že ta doba nastane třeba ve strojírenství, až skončí ta dnešní, a tzv. manažeři vzešlí z bůhvíjakých oborů a "vzdělávacích ústavů" nebudou stačit inovačním požadavkům doby. Věřím, že nastane doba, kdy studenti nebudou přicházet na školu pouze "pro výstupní glejt", ale že skutečně zase budou chtít být právě konstruktéry, technology a stavbaři. A budou předem vědět, že se budou muset během studia vyrovnat "s úskalími" matematiky, deskriptivní geometrie, fyziky a mechaniky se všemi svými podskupinami…
Věřím, že nastane doba, kdy si znovu budou absolventi VŠ před svými jmény psát svoje akademické tituly s hrdostí a touhou obhájit je svými znalostmi.
A také věřím, že nastane doba, kdy nebude zájem o "školy plzeňského typu" nebo o gymnazisty, kteří by kdysi pro svoje výsledky ze ZŠ a hlavně skutečné znalosti nemohli být přijati ani do tříletých učebních oborů.

A teď k tématu - jak to bylo na těch večerních průmyslovkách, které jsou dnes známy pouze z velmi oblíbeného filmu "Marečku, podejte mi pero!"

Pár čísel k organizaci vyučování na 5 letém večerním studiu strojní průmyslovky na konci 60. let:

Týdenní docházka : pondělí, středa, čtvrtek vždy od 14. do 18. hod.
Týdenní počet vyučovacích hodin: 3 x 5 = 15 hod.

Podnik, jestliže schválil svému zaměstnanci středoškolské studium v patřičném souvisejícím oboru, zavázal se tím, že na řádné vyučování bude studenta uvolňovat a také pak platit zameškanou pracovní dobu max. do celkové měsíční výše 16 hodin průměrné mzdy.

Tak např. student pracující ve dvousměnném provozu ranní - odpolední směna zameškal měsíčně studiem:
Na dvou ranních směnách: 6 x ½ hod = 3 hod.
Na dvou odpoledních směnách: 6 x 3,5 hod. = 21 hod
Tedy za měsíc celkem studiem bylo zameškáno 24 hodin.
Z toho plyne, že student musel "naddělat" 8 hod. Zpravidla to provedl dvěma prodlouženými odpoledními směnami do 2.noční hodiny, případně jednou úplnou noční směnou do 6. hodiny ranní.

Snad jenom třeba dodat, že podnik, který povolil a hradil ze svých nákladů zaměstnanci studium při zaměstnání, očekával od zaměstnance věrnost podniku - loajalitu a setrvání v pracovním poměru, což bylo taxativně zajištěno ve smlouvě o studiu.

Proč vlastně o tom píši? Možná proto, že mám ve svém okolí celou řadu školáků a studentů a nechci obtěžovat mluveným slovem …. a taky, abych po dalších pár letech nezapomněl, co jsem vlastně chtěl říci. Usmívající se


Psáno dne 15. září 2013

Jak jsem se k tomu dostal ?

14. září 2013 v 10:43 | Wess |  Společnost

Nedávno jsem se opět s kamarádem z dětství dostal "k velké debatě o naší společnosti." Jeho oblíbenou "vše předtím a po tom generalizující větou" je, že neštěstím u nás jsou nedokonalé zákony, že u nás "je všechno jako" !?. A já mu na to v dobré víře vždy kontruji tím, že v naší zemi chybí především morálka - mravy. A tak to jde pořád dokola…!
Někdo by možná řekl, co chceš po bezmála sedmdesátnících!??:-)

Protože mám rád mnohé společenské vědy a navíc jsem se kdesi dočetl, že "dlouhou tradici politiky založené na morálce zdědili Američané od Johna Stuarta Milla", podíval jsem se "operativně" do Wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Stuart_Mill -, abych věděl, odkud tento stát, prý s nejdokonalejší ústavou, čerpal.

Dozvěděl jsem se, že britský filozof Mill přes utopický socialismus a pozitivismus a svojí nejznámější esejí o svobodě, kterou považoval za nejvyšší hodnotu člověka, dospěl k názoru, že "demokracie je tou nejlepší formou vlády." Rozlišuje ovšem "pravou a nepravou demokracii" a preferuje zastupitelskou demokracii.

Zajímavé jsou jeho myšlenky: "...jak dalece podporuje vláda dobrou správu záležitostí společnosti pomocí stávajících mravních, rozumových a činných schopností svých členů a jaký účinek jeví vláda na zdokonalení nebo zhoršení těchto schopností." Nebo tato: "Práva a zájmy každého člověka jsou nejlépe hájeny tehdy, když je může hájit sám. Prosperita společnosti je přímo úměrná množství osob, které k ní přispívají."

Poznávám tedy, že Spojené státy si pro svoji politiku morálky nevybraly špatně. Ovšem také poznávám po léta, že často nejenom v tomto platí, že aplikace čehokoliv v praxi je často svízelná.
A tu ještě ztěžuje uznávaný názor jinak odsuzovaného Machiavelliho, "aby se do politiky nepletla morální hlediska vhodná v osobním životě a vztazích". Jakoby politiku nedělali lidé jako službu jiným lidem. A já v tom slyším, že existuje "několik druhů morálky".

Nechci si sám před sebou přiznat, že reálně existují morálky vítězů a poražených, bohatých a chudých, bílých a barevných, podnikatelů a zaměstnanců, většiny a menšiny, pravice a levice…? To by totiž znamenalo, podobně jako v matematice, že "v matici rovnic je více neznámých než rovnic samotných". A to potom matice nemá řešení!!

Mojí dobrou vírou je, že pokud chybí morálka jednotlice i společnosti a tu lze trpělivou výchovou a všeobecným odmítáním téze, že "vše co zákon nezakazuje je dovoleno", dosáhnout!
Na druhé straně nevěřím příliš americkému truismu, že člověk, mající dobrou vůli, přece nemůže způsobit zlo! Příkladů je totiž přespříliš!





P.S.
Nevěřte tomu, že spravedlnost je slepá…..!! To jenom římské bohyně Justice má oči převázané šátkem, aby neviděla účastníky pojednávání - jejich původ, moc, postavení či majetek, aby rozhodovala beze strachu a vidiny prospěchu, ale řešila spravedlivě konkrétní případ, vznikl název práva = justice. Justicie, římská bohyně, je symbolem mravního zákona a zosobňuje spravedlnost.


Psáno dne 14.září 2013

Samorost z krásnej dědiny…

13. září 2013 v 8:41 | Wess |  Nostalgie
Petr svérázný zámečník - svářeč v generálních opravách jednoho z mnoha větších hodonínských podniků v roce1960. Tak jsem jej poznal já, tehdy patnáctiletý učeň 2. ročníku, který, vědom si svých odborných nedostatků, měl obavy z tohoto hlučného, chlupatého a věčně zarostlého chlapíka.
A možná, že jsem v tehdejším věku jen nepoznal, že za jeho hrubou fasádou se ukrývá citlivý člověk. Rozhodně, když dokázal ve své hlučnosti být i vulgární a svými nadávkami nezanedbatelně přispíval do pokladny jejich brigády socialistické práce. Mám však dodnes pocit, že když při výrobních poradách dílny mistr GO poplatek za sprostá slova vybíral, že Petr platil ochotně, spolehlivě a rád.
U něho i u dalších chlapů - skutečných odborníků - jsem se naučil hodně věcí z drobné zámečničiny a vzpomínám rád na ten byť pouze rok v této skvělé partě.
S Petrem jsem se potkal po mnoha létech - v roce 1979 - v obci Radějov, v jejímž katastru jsme tenkrát začali stavět chatu. Bylo to setkání nečekané a stalo se to tak…

Moje první formanka na chatu byla samozřejmě pracně získaný a koupený hrubý říční štěrk na základy chaty. Mladý řidič náklaďáku S5 ani já jsme nedbali dobře míněné rady místní radějovské babičky, abychom ten štěrk nevezli teď po dešti tou polní cestou. Ale měli jsme! Pouhých sto metrů za vesnicí jsme zapadli a já musel jít hledat do vesnice nějaké silné auto, aby nás z pole vytáhli. Našlo se a pár ochotných lidí taky a byli jsme "z tej šlamastyky" venku. Ale v tu chvíli jsem věděl, že tu fůru štěrku pro nesjízdnost cesty na místo budoucí chaty dneska nepřivezu.

A zrovna tehdy dělali v dědině zrovna velkou kanalizaci v obci a mezi nimi pobíhal a práce řídil, světe div se, Petr - předseda místního národního výboru. V ten moment mně připadal jako hlavní hrdina z tehdejších budovatelských filmů, počínal si " při řízení prací v terénu" také rázně a rozhodně.

Nabídl jsem tu nešťastnou fůru štěrku tehdy k prodeji Petrovi a on na to reagoval pro mě nezapomenutelně: "Kurva, vysyp ten štěrk na cestu, aspoň uděláš něco pro obec. Stokrát jsem říkal, abyste, vy chataři, v době deště a po něm na tu polňaču za dědinů nejezdili. Akorát ju dodrbete!"
Takový byl Petr - samorost z Radějova…. Štěrk jsem úspěšně prodal při zpáteční cestě v Rohatci.

A na Petra, který bohužel již delší čas na vše dohlíží "jen shůry", vždy rád vzpomenu, když na tu polní cestu "za dědinů" vjedu "za drobného deště"! Usmívající se

Psáno dne 12. září 2013

Malý velký muž…

11. září 2013 v 11:28 | Wess |  Nostalgie

Tak jsem si sám pro sebe navždy pojmenoval malého sporého Mutěňáka Františka , hlavního mechanika v našem podniku.
Byl typ italského muže, hladce učesaného dozadu. Vlasy jako havran a později, po letech bez jejich úbytku, elegantní "pepř a sůl."

Ještě na Anenské, na konci 70. let, přišel za mnou do kanceláře se slovy: "Děláte s učni také brannou výchovu a v ní zhotovení okopu pro klečícího střelce?" Tušil jsem, jak jinak, jeho kulišárnu a tak jsem ještě přidal… :"Ano začínáme s učni metodicky od okopu pro ležícího střelce, pokračujeme hloubením pro postavení klečícího a nakonec stojícího střelce." A aby bylo moje fabulační dílo dokonáno, přidal jsem s tlumeným úsměvem, že ve volných chvílích učni pokračují spojovacími zákopy a dokončí tak obranný val jednotky.

Tenkrát tomu hlavnímu mechanikovi zazářily oči… "Staňo, nemohli by vaši učni v rámci výcviku vykopat příkop pro el. kabel ze súsední Vinopy na Anensků. Šak to děláme pro ty děcka, ne?" Uznáte, že to se nedalo odmítnout, poněvadž jsme potřebovali rozšiřovat strojní park tehdy učňovského střediska.

Uměl se odměnit a to učinil, když jsem potřeboval později zajistit pro učňovské dílny starší obráběcí stroje - frézky a soustruhy. A tak jsme spolu jeli do místní traktorové stanice, kde prý by byli ochotni nám několik odprodat.
František měl tehdy bleděmodrého Spartaka, který při zapnutí levého blinkru také jaksi navíc troubil a tak on musel pečlivě vymýšlet trasy s minimálním odbočením doleva. V ten den jsme ale doleva museli a tak já jsem při troubení stáhnul okénko a mával na lidi. František se ptá, zda ty lidi znám, no a já, že ne, ale mávám, aby to naše troubení mělo nějaký "jako důvod."

Vzpomínám na tohoto spolupracovníka rád, i když byl mezi námi velký věkový rozdíl…měl totiž velké pracovní zaujetí a mladé srdce!

Psáno dne 11. září 2013

Furt ve střehu…

10. září 2013 v 10:31 | Wess |  Společnost
Planeta Země se opět ochlazuje, tvrdí vědci tentokrát….! A když k tomu přidáme další skvělou zprávu dnešních dnů, že i v naší české kotlině je již po ekonomické krizi, co víc si můžeme přát na konci letošního žhavého léta.

Na překvapivé tvrzení vědců o trendu - prý na nejbližších sto let - naší matičky země jsou vskutku krásné reakce na tento článek - cituji:
Chci být vědec. Perfektně placená osoba, která ať řekne, co řekne, tak je to vlastně jedno.

Je fakt, že dneska byla docela kosa :)

Nestudovali ti vědci náhodou v Plzni, společně s panem poslancem Bendou?

Pozn Wess:
Na ten konec krize, bohužel, žádné ohlasy...? Why?

Prameny:



Poznámka nakonec:

Teď ještě, aby ty podzimní předčasné volby nebyly jenom "předčasnou ejakulací", protože jsem kdesi na webu četl, že "knížepán se pro národ stal Andersenovým císařem, co stojí před národem nahý, ale nikdo si netroufne to říct nahlas". A když k tomu přičteme další "odhalené celebrity" a jejich manipulace se státním majetkem a národem….?!

Brněnský silák Kocourek by možná opět řekl to svoje: "Furt ve střehu." Mě by však spíše zajímalo, koho by letos na podzim…. volil?


Psáno dne 10. září 2013

Co je dnes světová politika? Jenom boj o terén

3. září 2013 v 8:49 | Wess |  Politika
Tenhle nadpis jsem nevymyslel sám. Vybral jsem jej z projevu spisovatelky Lenky Procházkové, kterým včera protestovala na demonstraci před budovou velvyslanectví USA v Praze.

Světová politika, že je jenom bojem o terén,…..hmm? Dřív, kdy po dvou světových válkách již toho lidstvo mělo dost, musely v zájmu "imperialistických zájmů" velmoci o nadvládu, o obchodní území, nejrůznějšími "masážemi" usilovat o duši lidstva v rámci tzv. ideologického boje. Světovým míněním, mimochodem tehdy vcelku pochopitelně většinově levicovým, byly přinuceny svým způsobem se tehdy "alespoň snažit" přesvědčit lidi…, získat je do svého paktu politicko - ekonomického i vojenského!

Dnes mě to připadá, že se jde opět rovnou na věc - boj o terén. Nejprve humánním bombardováním zničit předem důležité objekty a osoby… Když jsou v těch místech osoby momentálně nepřítomny a navíc se jinak nesporně inteligentní zbraně "minou", zahynou opět nevinní.

A útočníci, eh, čo vravím, bojovníci za "skutečné hodnoty" jsou si tak jisti svojí pravdou?! A nebo jenom přesvědčeně věří, že ideologický boj o duši občana definitivně vyhráli?
Kdyby to měl být právě prezident Obama, z jehož vítězství v prezidentských volbách jsem měl upřímnou radost, který by byl "spouští", to by mě velmi mrzelo…!

Ale teď od světové politiky domů. Ani u nás se v poslední době nijak "vládnoucí neradí s plebejci" a rovněž bojují pouze "o terén v tej naší české kotlině".

A z toho bych mohl usoudit, že se u nás dělá světová politika Zamračený!? Ouvej!


Psáno dne 3. září 2013

Spor z chodby domu…

1. září 2013 v 7:56 | Wess |  Politika
U nás je opět před předčasnými volbami a tak jako novum se teď množí žaloby potencionálních poslanců a funkcionářů podaných na soud příslušný bydlišti žalobníčka nebo i velmi vzdálený. Co ho trápí, toho obětavého soukmenovce, který vždy chtěl jen sloužit lidem? Malá demokratičnost vlastní strany, poněvadž ho nenominovala na kandidátku na patřičném místě "volitelnosti" a dokonce vyloučila ze svých řad.
Pro případné voliče "napříč politickým spektrem" po všech těch korupčních kauzách odhalených, řešených nebo zametených pod koberec, je to další "hit sezóny".
Holt, soudy mají "nový předmět činnosti" - posuzovat, zda politické strany dodržují vlastní stanovy a zda tyto např. neodporují "demokracii nebo i dokonce lidských právům".

Tyto "poškozené" politiky chci přirovnat ke dvěma skutečným sousedkám skutečného malého bytového domů, kdy žena, které nyní hrozí trest, křičela na chodbě na svou sousedku kvůli tomu, že ji v noci má rušit. "Zvoní na mě podváděné manželky, které se na vás nemohou dozvonit, protože souložíte celé noci," křičela žena.
Zdálo by se, že hádka skončí pořádkovou pokutou s nejvyšší možnou sankcí pár tisíc. Omyl - přes krajský soud možná skončí tato kauzička "z chodby domu" u soudu nejvyššího.

Umím si představit scénu, jak křičí méně úspěšný člen strany na regionálního lídra svojí strany: "Zvoní na mě naši podvádění voliči, že u koryta celé roky hlasitě mlaskáte, podvádíte a nejen duševně smilníte jako na E 55!"
To ovšem nebude ani pro nejvyšší soud - pomyslím-li teď na kauzu Lomikar - Kozina Úžasný, kterou vyřešil Nejvyšší pomocí Lomikarova vlastního svědomí!
Mnozí "politici" totiž asi žádné svědomí nemají!

Psáno dne 1. září 2013

Karel má obavu…

1. září 2013 v 7:44 | Wess |  Politika
V 60. letech byl mým nejoblíbenějším časopisem Mladý svět a noviny Mladá fronta. Nebyl jsem sám mezi svými vrstevníky.
No a v té době také novinář Karel Hvížďala ještě patřil mezi ty známější novináře MS i mezi mladými. Pak zmizel - mám dojem, že do Německa tehdy západního a objevil jsem ho až s jeho útlou, době poplatnou knížkou - Dálkový výslech. A znovu se také v oněch 90. letech krátce objevil ve zmíněných médiích….
Od té doby je novinářem na volné noze a stárne…

Po delší době však má opět podnětný článek, už ten jeho název: " Kdo nechce volit, měl by platit pokutu".
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-hvizdala.php?itemid=20828 .V něm pravděpodobně odpovědný občan Hvížďala popisuje prostřednictvím aktivit a obav dvou německých studentů o demokracii patrně vlastní starosti o malou účast na nadcházejících předčasných volbách v ČR.
Ano i mě nutí případná neúčast ve volbách k zamyšlení PROČ ? - vždyť za toto veskrze demokratické právo "předci v celé Evropě mnohá desetiletí bojovali". A vždy vzpomenu, za co všechno bojovali naši předkové - za osmihodinovou pracovní dobu, za právo na práci ( a věřím, že jim nevadila i všeobecná pracovní povinnost…?!, atd. atd.)

No doba je jiná, a věřte tomu, že po létech bych se ve slabé chvilce málem rděl za to, že jsem jako mladý člen volební komise v jednom roce dokonce chodil s přenosnou urnou do domu k těm, kteří nepřišli do volební místnosti sami. A že nás jeden starší občan "hnal vidlemi", když jsme zazvonili u jeho dveří… V památném devětaosmdesátém toto "socialistické obtěžování občanů přenosnou urnou" bylo často velmi kritizováno tehdejšími "slušnými občany." A teď... snad Karel učinil legitimním i to moje dávné počínání?!Úžasný

A naráz zčistajasna se "jako čertík z krabičky" objeví Karel a jeho objevně skryté nabádání: "Když nevolíme, když účast ve volbách je malá, škodíme nejen sobě, ale celému společenství, domnívají se berlínští studenti." A uvede mj. představu studentů, že "peníze takto sebrané (na pokutách - pozn.Wess) by měla každá spolková země využít k posílení výuky občanské výchovy na základních školách.

Karle, já se také obávám, ale myslím, že o něco jiného… o tu výuku Občanské výchovy v naší české kotlině. Tam totiž k jejímu posílení chybí ne peníze, spíše společenská vůle nebo mravnost…, co vím?

P.S.
A ještě jeden z webovských ohlasů na Karlovu úvahu:

Jedna předsedkyně volební komise prý k příchozímu voliči se zvláštním výrazem ve tváři pronesla:

"Proč volíte, když volit není povinné ...?"
A tak mnohého člověka napadne, že nevoliči se některým politikům a stranám hodí více, než pověstní užiteční idioti.

Psáno dne 1.září 2013 k zahájení nového školního roku 2013/14