Červen 2013

Vzpomínky na Jadran…

28. června 2013 v 9:13 | Wess |  Společnost

Vzpomínám na Jadran často nejenom, že ze starých českých filmů a osudů tehdejších hvězd se často pojí s azurem moře kolem Makarské. "Nejkrásnější hvězdy planou ve Splitu nad mořem" - to byl velký slaďák v době, kdy tam svoje bohémské léto trávili také čeští herci, malíři a fotografové…








Také jsem byl - ovšem až v roce 1985 - v malebném městečku Tučepi a pak ještě v osmdesátem devátém v neméně malebném Tjesnu. Krásné pláže písčité, s pestrými oblázky a skalnaté, ty bohužel s mořskými ježky, burcující k pozornosti při vstupu do skvělého moře.
Tehdy jsme viděli nejenom ostrov Korčulu a přírodní rezervaci Krk se sladkovodními vodopády a půvabnými osvěžujícími jezírky. A taky Dubrovník , Trogír… pohoří Biokovo a tak dále…!

A pak, po převratu v 89., nějak na Jadran nebyl čas… mnohým se zdál příliš "socialisticko - nostalgický", samozřejmě kromě maďarského Balatonu a tak se na Jaderské moře "z té strany" poněkud pozapomnělo. I já jsem Jadran viděl z italské strany několikrát a netroufal jsem si sám před sebou, natož před známými, říci : "…v Jugoslávii byl Jadran nesrovnatelně lepší…Úžasný".
Teprve po koupání na plážích mnoha městech francouzské Riviéry , Tyrhénském moři na západním pobřeží Itálie a také Ligurském moři na Capri - jedině srovnatelném s makarským Jadranem - a taky v jižním Lybijském moři na Krétě, jsem ocenil modř chorvatského mořského koupání.

A tak jsme se letos rozhodli vrátit se do Tučep - po více než čtvrt stoletím!! Našli jsme to městečko stejně krásné - nové vícepodlažní penzióny, nové atrakce pro děti i dospělé ( trampolíny, lety padákem za člunem a vodní skútry… atd.). A nová měna - Kuna a její setinky, tedy Lípy.
Ale byli jsme také rádi, že se v některých souvislostech taky "trochu zastavil čas." Třeba, že jsme nalezli penzión pohostinného a upřímného starého chorvatského partyzána Tisových oddílů, byť již přestavěný třetí generací tohoto rodu. On již nežije, ale jeho pětaosmdesátiletou manželku jsme alespoň na ulici pozdravili, byla, jako vždy milá, samozřejmě již nás nepoznala.
My jsme zase nepoznali hotel Jadran, v 85. roku urbanisticky nejkrásnější budovu a zahradou a molem s malou hotelovou pláží. Dnes jej nikdo neprovozuje, od války v 90. létech, kdy prý sloužil jako ubytovna pro raněné vojáky, je neuvěřitelně zdevastovaný. Snad jako relikt "titovské monumentality" a současně lidské hlouposti - kdo ví? Prý jej, podle místních lidí, chce koupit nějaký ruský investor a zprovoznit!! Bylo by to určitě přínosné!
Ale dost nostalgie, my jsme prostě opět prožili devět dnů plných slunce a skvělého modrého moře, "ohromně nadlehčujícího" a taky výborné ubytování v penziónu "Biokovo" s vyhlídkou na pohoří stejného jména a necelých 5O m od úžasné pláže s borovicemi sehnutými směrem k moři. To prý od silných větrů vanoucích od pohoří - to vše až "po sezóně". Ikdyž jednu velmi teplou a silnou noční bouřku plnou blesků v poslední noci jsme zažili. A dopoledne ovšem zase skvělé koupání, "jakoby se nechumelilo". Smějící se

Tučepi v roce 2013 byly skvělé, jako kdysi ty jugoslávské. A chtěl bych doufat, že makarské riviéře se bude dařit i v EU, kam Chorvatsko již zakrátko směřuje…



Psáno dne 28.června 2013

Princip z klukovských let…

27. června 2013 v 14:47 | Wess |  Společnost
Vzpomínám na všechny klukoviny svoje a mojí party, které se děly a mezi něž patřilo "neoprávněné česání třešní a ořechů" na pro nás veřejných prostorech let padesátých. Vždy jsme včas před právě přicházejícím hospodářem utekli. Snad dvakrát jsem byl tak nějak líný a zůstal jsem "na místě činu." V jednom případě na ořešáku tak, aby na mě ten starší člověk se složeným deštníkem nevyskočil. On si nejprve zlomil o větev, na které jsem stál, svůj deštník, kterým mně hrozil, a pak odešel smířen se skutečností malého úbytku plodů na své vánoční cukroví.
Ten druhý můj případ "neútěku" se stal tak, že při klukovské bitvě hroudami hlíny na sotva započaté hrubé cihlové stavbě rodinného domku jsem se "operativně" rozhodl neběžet s ostatními kluky, ale vyskočit na střechu provizorní stavební boudy na nářadí a materiál a tam si lehnout. Netušil jsem, že přiběhnuvší majitel mě při tom ještě stačil zahlédnout…..Na jeho třetí výzvu, abych slezl, jsem ho uposlechl…. A on, když viděl, jak strachy "cvrkám do gatí", mě propustil jen s důrazným varováním při opakování bitev na stavbě. On se spíše bál o zdraví nás, dětí, než o svůj majetek…..

….Proč jsem si vzpomněl právě na tyto moje dětské zážitky? No prostě proto, že jsem četl krátkou glosu známého advokáta Sokola o "stavu české společnosti v otázkách případného boje proti korupci."

Cituji:

"Tak to přece bývá vždycky, že to schytá ten nejnevinnější. To je princip, který platí už od klukovských let. Ten, kdo jenom čuměl, měl vždycky největší malér - ostatní zdrhli, a on stál jak bluma, tak ho chytli."




P.S.
Pozorný čtenář jistě pochopí, že já jsem taky sklízel ořechy a házel hroudami hlíny s ostatními kluky …a snad jenom z furiantství jsem se rozhodl neutíkat. Ale rozhodně jsem se necítil jako "bluma"Nevinný.


Psáno dne 27.června 2013

Když skončil nečas…

27. června 2013 v 12:24 | Wess |  Politika
Kdysi jsem četl knihu "Když nastanou deště" od Louise Bromfielda… Tento román má na titulní straně také poznámku, že se jedná o "román moderní Indie" a kromě toho také rok vydání 1941 vydavatelstvím Fr. Borový - Praha jako desáté vydání. Zaujalo mě i autorovo věnování románu"všem indickým přátelům - princům, učitelům, politikům, lovcům, lodníkům, metařům - bez nich bych nikdy nepoznal zázrak a krásu Indie ani nepochopil indický sen…"

Pozn. Wess: U nás skončil jeden nečas a možná taky nastanou deště a já doufám, že o budoucnu nebude dlouho platit úvodní motto ze jmenované knihy:

"Ze dvou světů jeden je mrtev, druhý bez moci se zroditi."

Pozn. Wess: V souvislosti s dnešním společenským marasmem se zachtělo i jiným nechat se inspirovat z literatury - viz citace:

Žižka byl taky zeman

Tak máme dvě vlády, pane Švejku!
Zaplať pánbůh, paní Müllerová!

Kdyby nic jiného Zeman nezpůsobil, než že jsme mohli vidět smečku vypelichaných vlků, jak se třese do kamer, jak soptí s knedlíkem v krku, stálo by to za to. Všichni ti vyžírkové, bába od vychladlé plotny, vrchní skokan na vysychajícím prameni, kníže trpící spavou nemocí, kamarádi z mokré čtvrti, kmotři, strýčkové, fridolíni a dětřichové se sčuchli do houfu a zaujali děravou kruhovou obranu.

Nikdo je už nechce, ale oni nemohou pochopit, proč musejí od koryta, když ještě není vyžrané do dna.
Hoří jim koudel u prdele, a ta už nezhasne!

Karel SÝS
Konec citace

P.S.
Kdo je Karel Sýs? Nejenom sympaťák a nejenom člověk, který vidí….



Psáno dne 27. června 2013

Zlatokop Jim…

15. června 2013 v 8:13 | Wess

Nebojte se přátelé, tentokrát to nebude aktualita o našich demokratických politicích - podnikatelích a zlatokopech či kmotrech, kterými "houstne v báru dým", jak zpívá famózní arizonská pěnice Tornádo Lou ve filmu Limonádový Joe…. Nebo přeci jenom?

Dále citace textu z webu neznámého autora:

Starý zlatokop,

vedoucí starou, unavenou nákladní mulu, se dovlekl do městečka El Indio, Texas. Starý muž si to namířil přímo do jediného hostince v městečku, aby si zvlažil vyprahlé hrdlo.
Přišel k salonu a uvázal svou starou mulu ke kládě před hostincem. Jak tam tak stál a setřepával alespoň část prachu z tváře a svého oděvu, vyšel z hostince mladý pistolník s lahví whisky v jedné a s pistolí v druhé ruce. Zrak mladého pistolníka spočinul na starém muži, rozesmál se a řekl, "Hej staříku, umíš tancovat?" Starý muž se podíval na pistolníka a řekl, "Ne synu, já netancuji... a nikdy jsem po tanci netoužil." Kolem se shromáždil dav, pistolník se ušklíbl a řekl, "Tak dobrá, ty starý blázne, teď si ale zatancuješ!" a začal střílet pod starcovy nohy. Starý zlatokop, protože nechtěl, aby mu ustřelil prsty u nohou, začal poskakovat jako blecha na horké pánvi.

Všichni kolem se začali smát.
Když mladý pistolník vystřelil poslední kulku, stále se ještě směje, dal pistoli do pouzdra, otočil se a namířil si zpět do hostince.Starý muž se obrátil ke své mule, vytáhl dvouhlavňovou brokovnici a natáhl obě závěrky. Hlasitá cvaknutí se jasně nesla pouštním vzduchem. Dav se okamžitě přestal smát.
Mladý pistolník ten zvuk také uslyšel a pomalu se obrátil.

Ticho bylo ohlušující. Dav pozoroval jak mladý pistolník hledí na staříka a do velkých otvorů v hlavních jeho dvojky. Puška se nezachvěla v mužových rukách, když tiše řekl: "Synu, už jsi někdy líbal prdel muly?" Pistolník těžce polknul a řekl, "Ne pane..., ale...ale vždy jsem po tom toužil."

Z tohoto příběhu pro nás plyne několik ponaučení:

*Nikdy nebuď arogantní.
*Neplýtvej municí.
*Whisky způsobuje, že si myslíš, že jsi chytřejší, než ve skutečnosti jsi.
*Vždy se ujisti, že víš, kdo kontroluje situaci.
*A nakonec, nezahrávej si se starými lidmi; nezestárli proto, že by byli hloupí.

Miluji příběhy s dobrým koncem. Ty ne?

Konec citace

P.S. Ten příběh chodí po internetu a já mu zrovna teď věnuji pozornost jenom proto, že jsem se vrátil ze 4. setkání "Dětí ze Sušilky", kde kromě krásného vzpomínání a povídání nejen o začátku 60. let, zněly písničky Zlatokop Jim, Kid, Jesse James, Zuzana, Na západ je cesta dlouhá - prostě western, country…
To bude asi ten pravý důvod, že jsem si poněkud více povšimnul příběhu toho starého zlatokopa, který mj. nebyl vůbec hloupý…!


A taky proto, že mám rád dobré konce - i svoje dobré kamarády z dětství…!

Psáno dne 15.června 2013

Jiná doba – host vyhazuje vrchního…

12. června 2013 v 10:18 | Wess |  Sport
V mladším věku jsem byl velkým fanouškem ledního hokeje a také jako většina mládeže našeho města velmi častým uživatem i samotné ledové plochy ať jako "bruslící veřejnost" nebo hráč školního nebo podnikového hokejového mužstva při amatérských turnajích a přátelských utkáních.
Vzpomínám také, že v této hale postavené v roce 1958, mající dřevěný strop a dřevěná prkna v tribuně pro stojících 4 - 5 tis. diváků, se přes zákaz i kouřilo v průběhu mistrovských utkání… A to tak, že modravý dým vždy na konci třetiny houstnul přímo úměrně s napínavým závěrem aktuální části utkání. Po závěrečném hvizdu se kuřáci vrhli do hlavního toku těl mířících před zimák. Tam stačili ukojit nikotinové vášně i svoje názory a prožitky během utkání - mezitím byla otevřena vrata "do průvanu" - a nová třetina mohla začít. Někteří vtipálkové si povšimli čistého a průhledného ovzduší vyvětrané haly a vyjádřili obavu, "zda ten příliš čistý vzduch nebude našim borcům vadit"? K naší radosti tento zlozvyk jim nevadil, ani nepomáhal dlouhé roky a já rád a nostalgií na ty okamžiky na našem zimáku vzpomínám.
Přes "modravý dým baru" hale nikdy nehrozilo "něčí prohlášení" , že je nezpůsobilá k mistrovským utkáním tehdy druhé nejvyšší soutěže mužstev celého Československa.

To dnes to mají provozovatelé sportovních hal mnohem těžší. Technická způsobilost té které extraligové haly je posuzována velmi přísně.
Zrovna teď čtu následující - cituji:

Způsobilost Stadionu BA k zápasům ELH pro sezonu 2013/2014
V návaznosti na předchozí analýzu je zřejmé, že prodej či jiná distribuce piva značky odlišné od Radegast při ELH v BA, má za následek nezpůsobilost BA k takovým soutěžním zápasům, dále bude pro Klub implikovat a) významné majetkové sankce, b) výpověď smlouvy s BPA a ztrátu dalších marketingových partnerů, c) ztrátu schopnosti plnit své závazky vůči hokejovým subjektům.

Nebo dopisy významných managerů extraligových oddílů a jejich servisu, kterým zřejmě "hodně leží na srdci" sportovní úroveň hokeje v jeho tradiční líhni a mnohaleté baště - známém krajském městě - např.:

Láďo,
musím uznat, že jsi skvělý demagog a manipulátor. Gratuluji, dosáhl jsi svého. Teď už se v tom opravdu nikdo nemůže vyznat. Pravděpodobně ani ti Tví odborníci, kteří vědí vše o porušování hospodářské soutěže.

Pozn. Wess:
Jistě jste, přátelé, poznali moji ironii, kterou zakrývám, podle mého, tu "současnou ostudnou devalvaci podstaty sportu, který mají rádi sportovci samotní a také jejich fanoušci."
Nedávno jsme s ironií sledovali volbu nového předsedy fotbalového svazu - byl totiž jediným kandidátem - why…? V prostředí fotbalu tolik kritizovaného poctivou veřejností.
Vím, svět také zná svůj "bohatý sever a chudý jih"… a tak momentálně "na sponzory hokeje" chudé Budějovice, protože pro čepování piva během mistrovského duelu "zvolily jinou než požadovanou značku při sportování tolik oblíbeného moku" - možná budou bez hokeje.
Holt, je jiná doba, to bychom my starší nikdy nepochopili…!


P.S. A jenom pro úplnost - navzdory mému vzpomínání na naši městskou halu - individuálně a aktivně podporuji nespornou škodlivost kouření již více než deset let Usmívající se!


Psáno dne 12.června 2013

Je mezi lidem prostým moudrosti dosti!

12. června 2013 v 9:01 | Wess |  Drobné moudrosti
Znám ve svém rodném městě člověka, který nikdy nebyl mým kamarádem, a pravděpodobně jsme spolu nikdy neprohodili ani slovo. V podstatě jsem ho jako rodáka ze stejného města dlouhé roky jenom potkával. Přesto jsem o něm od svých známých věděl, že prý je to koumák a "lidový myslitel".
Nedávno, jako náhodný kolemjdoucí, mě tento nenápadný prostě oblečený pán překvapil a přiznám se, i zaskočil otázkou: "Pane, může být blb sebevědomý?" Rychle jsem si uvědomil, že znám "několik takových", ale než jsem stačil odpovědět, odpověděl si sám: "Nemůže, poněvadž, kdyby to o sobě věděl, okamžitě by ho to jeho sebevědomí přešlo!"… a se slušným pozdravením odešel stejně tiše, jako se předtím objevil.

Dlouho jsem se za ním díval… Vždyť díky němu jsem si tu známou pravdu, že BLB přece sebereflexe schopen NENÍ, znovu uvědomil! Usmívající se
V tu chvíli nám oběma bylo určitě dobře - on si přece veřejně "před sice mlčícím posluchačem" odpověděl na svoji otázku a já jsem se zaradoval, že v tom werichovském boji "proti blbství" stále existují slušné argumenty, jenom je chtít použít!

Psáno dne 12.června 2013

Z ničeho nic…

11. června 2013 v 10:46 | Wess |  Společnost
Je jistě dostatečně znám vtip o pravdomluvném žáčku obecné školy, který hlásí tátovi, že dnes dostal ve škole pětku. Táta se ptá: "A z čeho?" Žáček na to odpoví skoro udiveně: "Z ničeho nic, tati!?"

Proč ten vtip? Ano, zdá se mi případný v dnešní zvláštní době, kdy jsme denně překvapováni třeba každodenní poštou v naší schránce poštovní i mailové - "kdo všechno nám píše a kde vzal naši adresu a zve na zdarma zájezd do Turecka nebo, že jsme vyhráli milión Kč….atd." Jindy zase nám volající neznámý v mobilu, jsouc "nápadně slušný" a proklatě mnoho ví o naší smlouvě o mnohém, případně o našich aktivitách.
A vůbec nám mnohdy nepřipadne divné, že nejenom přátelé vědí bezpečně o našem novém bazénu ve naší okrasné zahrádce s pergolou a přitom nemusí mít známost třeba v Mountfieldu… nebo o čísle parcely vaší nemovitosti, přestože v ní nikdy nebyli.

Přiznám se, že i já se, naplněn obdivem k možnostem webu, zatím příliš nevzrušuji tímto faktem, že "všichni vědí všechno". Možná, že při troše fantazie si však člověk může představit zneužití těchto informací proti jemu samotnému.
Jsou ovšem optimisté, známí jednak výroky typu, když se ti nelíbí tv program, přepni jinam, když nejsi spokojen se službami či zbožím, nekupuj je! (To, že mnohdy tyto "tržní možnosti nefungují často ani jemu samotnému, jaksi tento optimista trvale přehlíží…) A právě ti také se samozřejmostí sobě vlastní říkají: "Když budeš žít jako slušný člověk, tak se nemusíš bát… "uší a očí velkého bratra", na jehož existenci ostatně nevěří. (Ten prý zmizel s minulým režimem, případně se studenou válkou?!!)
A přece najednou a - "z ničeho nic" - se objevují v poslední době zprávy a velká mezinárodní společenská diskuze o nich. A já je níže cituji:
"Obří internetové firmy ztrácejí důvěryhodnost ohledně špehovacího systému Prism."

"Technologické firmy popírají, že poskytují vládním špionážním agenturám přímý přístup k svým serverům, vytvořily však složitý právní a technologický mechanismus, který je totéž. Bůh ví, které další státní orgány mají přístup k těmto informacím."


"Firmy Apple, Facebook a Google vydaly prohlášení, že prý se špehováním svých uživatelů americkými úřady nespolupracují, jenže další odhalení to zpochybňují….".



Dál, přátelé, současný stav "informačního boomu" nijak komentovat nebudu… Jenom jedinou otázku si kladu: " Opravdu stačí být slušným člověkem, aby se nemusel v dnešní demokracii obávat často nejenom o svůj majetek?"
Aby "zničehonic" nebylo pozdě bycha honit, nota bene, když ani sám nevím, "kterého pana Bycha". Zamračený


Psáno dne 11. června 2013

Zaslouží si to ta krásná krajina…?

7. června 2013 v 9:19 | Wess |  Společnost
"Existují národy, které si jakýkoli systém tak zabydlí, zateplí vlastním smrádkem, znefunkční a přizpůsobí vlastnímu prospěchu, že jim je demokracie platná jako bezzubému párátko."

Pozn. Wess
Jsou zde citována slova jednoho cizího spisovatele o svém národu a úpadku jeho morálky i lidskosti.
To u nás to tak zlé není…!?!


Psáno dne 7.června 2013

Ládik má vizi…

4. června 2013 v 10:10 | Wess z webu |  Aktuality
Ládik je zřejmě kulminačním bodem internetové diskuze na téma - povodeň 2013. Přináší sice jen dva, ale za to svěží nápady, inspirován možná wimbledonským řešením ústředního tenisového kurtu. Neznám ho osobně, možná, že tím svým přístupem nezapře společné předky s Járou Cimrmanem. Je vtipný - je to však naše sluníčko Smějící se, když to pravé nechce v těchto, pro některé nelehkých hodinách, vylézt a pomoci nám všem a hlavně postiženým velkou vodou.

(Citace z webu)

Ládik!!! napsal(a):
"A nešlo by přikrýt Čechy plachtou?"

Čechy jako zemi nebo lidi? O tom druhém jsem četl ve Starých pověstech českých: Až zbude Čechů, že by se pod vozovou plachtu vešli, vyjedou z hory Blaničtí rytíři ... . To bychom si snad opravdu nepřáli.

Ladik!!!:
"Jo. A vyspadovat na Moravu :-)"

(Konec citace)

P.S.
Přestože stejné řešení by na Moravě bylo levnější - viz rozměry plachty - zřejmě s ohledem na vinohrady volí celkově technicky i ekonomicky náročnější variantu. Při ní zřejmě myslí na řešení současné vyšší nezaměstnanosti na Moravě, neboť zřejmě počítá se vznikem nových pracovních příležitosti při celkové úpravě horno a dolno - moravského úvalu, příp. Baťova kanálu.
…. Nebo má předky na Moravě? To by pak i Jára Cimrman…?
Srandičky, srandičky, ale Labe ještě nekulminovalo, Ládiku!

Psáno dne 4.června 2013

Alternativní pravda dneška

4. června 2013 v 8:56 | Wess |  Aktuality

Některé meliorační trubky se naštěstí ucpávají a brzy bude třeba překreslovat mapy. Kde dříve byla na podhorské louce bažina, zas bude:-)



P.S.
Vždy, když vidím ty neustále a častěji se opakující "povodňové události" nejenom u nás, ale zrovna v těchto dnech také v jiných vyspělých evropských zemích "s historicky nepřetržitým růstem HDP a nekomunistickou minulostí " , uvědomuji si znovu, že pokušení "poroučet větru dešti" nesouvisí a nikdy nesouviselo s ideologií, s hranicemi států atd., atd., ale se znásilňováním přírody… " prý ve jménu obecné poptávky po pohodlném žití" - v této chvíli vůbec nemám na mysli touhu po zisku a různé lobby, které však na tomto "pokroku" mají zásluhu největší.
Snad proto se mně líbí ten názor čtenáře webové stránky na "obligátní" článek výzkumníka z vodohospodářského ústavu….z roku 2002.


Psáno dne 4.června 2013

Postaru se žít nedá…

3. června 2013 v 10:10 | Wess |  Společnost
Opět po nějakém čase jsem byl s přítelem na pivě. A jako vždy jsme se přes nostalgické vzpomínky na svoje dětství a mládí, řemeslné dovednosti a stavební materiály za socialismu i ty dnešní, včetně kvality ČSLA, opět neomylně dobrali až k někdejším svým pracovním zážitkům, ať k pozitivním, či těm negativním. Můj přítel tentokrát vzpomněl okamžiky svých "kádrových prověrek, možná o souhlasu se vstupem..." z období roku 1968 a nebo možná jedné z kontrol plnění jeho úkolů z " komplexního hodnocení osobnostního rozvoje a růstu" jako technicko - hospodářského pracovníka ve svém mateřském podniku…, tak nějak se, tuším, tento celostátně zavedený spisek, uložený o každém technikovi na personálním útvaru, nazýval.

Bylo to holt jiné časy - tehdy…

To dnes na to "kádrování" slušný podnik má Development centrum - tedy "rozvojové centrum"- (dále jen DC), v němž pokud vedení firmy chce, tak v podstatě nabádá zaměstnance : "Chop se svého talentu"!

DC tak chce zjistit, jaké talenty a předpoklady mají účastníci a jaké jsou jejich znalosti v daných oborech. Nejde o to vybrat z účastníků toho nejlepšího, ani nějak hodnotit jejich kvalitu (?), ale o zjištění jaké různé kapacity mají, v čem by jejich rozvoj mohl společnosti přinést největší užitek(!). Umožňují tak nastavení rozvojového plánu pro každého z nich.

Finálním výstupem DC by měl být dobrý kariérový plán, který jednotlivci pomůže najít jeho silné stránky a rozvojové možnosti a ukáže mu cestu jak se stát mimořádně úspěšným člověkem. Možná v jiné společnosti a v jiném typu práce, kdo ví. Umět zacházet se svým talentem či pracovat na svých rezervách je v dnešním konkurenčním mezilidském boji obrovskou devizou.

To je péče o pracující - ne jako tehdy…!

Podobně dosti důležitou záležitostí pro moderní tržní podnik je tzv. outplacement neboli převedení na jiné místo - resp. umístění uvolněného pracovníka jinam ( možná i na Úřad práce).
Ano management podniku - resp. pracovníci oddělení personálních a podobně nazvaných- mají speciální kurzy a tréningy na hromadné nábory, ale zejména na hromadná propouštění svých zaměstnanců. Tam jim speciální externí vzdělávací firmy vysvětlí zejména přínosy snižování stavů, jako jsou podpora firemní kultury a atmosféry mezi zaměstnanci, zvýšení loajality zaměstnanců, udržení pracovního nasazení a výkonnosti a udržení fungujících mezilidských vztahů. A nakonec také úspěšné zvládnutí procesu změny včetně znalosti platné legislativy při propouštění.

Ano, dnešní moderní doba je i v takových okamžicích připravena řešit vše kvalitně a rozhodně - nic neponechává náhodě…! Kam se hrabou někdejší slaboduší personalisté a kádrováci!

Ne, postaru se žít …nedá!



P.S.
Nakonec, prej i voják Švejk v dnešní osvícené době přestává frčet - možná proto, že volal: "Nestřílejte, kdyť tam sou lidi!"

Psáno dne 3. června 2013

O duchovní korupci…

1. června 2013 v 9:58 | Sestavil Wess |  Aktuality

"Zkaženost není skutkem, nýbrž stavem, osobním i sociálním stavem, ve kterém si dotyčný zvykl žít…….Mohli bychom říci, že hřích se odpouští, duchovní zkorumpovanost odpustit nelze. Jednoduše kvůli tomu, že kořenem této zkaženosti je omrzelost z transcendence. Před Bohem, který v odpouštění neochabuje, vystupuje zkažený člověk jako soběstačný, pokud jde o jeho spásu. Omrzelo jej prosit o odpuštění."

Současný papež František - jeho Promluvy o duchovní korupci z dubna 2013

Citováno z webu


P.S.
Ano i já - ateista - beru si raději v tuto chvíli "ve věci duchovní zkorumpovanosti" na pomoc autoritu sice pozemskou, ale snad pro mnohé oprávněně úctyhodnou…
A činím tak u příležitosti Mezinárodního dne dětí, všech těch našich ještě nepopsaných a krásně čistých listů ….


Psáno dne 1.června 2013