Listopad 2012

Pamětník

30. listopadu 2012 v 14:14 | Wess |  Nostalgie
Nechci si to připustit, ale…jsem už pamětník. Moje generace těch, co se narodili na konci války nebo těsně po válce ( myslím až po té druhé světové Smějící se), zažila třeba nástup televize, slávu Beatles a kytary, případně elektrické, v každé ulici, a v parku a na koupalištích a u táboráků…..Také japonské minikalkulačky z Tuzexu "za bony" v přepočtu za 2000.- Kč s vědeckými výpočty - třeba faktoriálem a funkcemi, a později ty "TI" Texas Instruments programovatelné basicem.
A hlavně, zažili jsme také nástup počítačů "do výrobního procesu" - ty velké sálové, které na jednojehličkových tiskárnách uměly černobíle vytisknout i hlavu Lenina nebo kondiciogram jedince podle jeho osobních dat, SMEP střední počítače do IS podniků….

A pak přišly - to již jsem byl pedagogem - školní mikropočítače IQ 151 české provenience a slovenské ekvivalenty značky PMD. Jeden takový slovenský, jako stavebnici, jsem pro školu, na které jsem působil, zakoupil z hodonínského Svazarmu a posléze i několik, jako svátost opečovávaných "íkvéček" co by předzvěst nové počítačové učebny. Ta v té době před převratem byla chloubou mnohého ředitele školy….

A co teprve slušovické počítače s monitorem - televizorem Minitesla moderního oblého tvaru s anténou. Takový jsem zažil na ekonomické fakultě VŠB v Ostravě. Dostal jsem jako úkol spolu s ostatními kolegy postgraduálního studia sestavit jednoduchý prográmek, v němž měla být počítačem nakreslena otevřená dopisní obálka. Zvládnul jsem tehdy tu - z dnešního hlediska - trivialitu mezi prvními. Přednášející mně proto dal další úkol - postavit tu otevřenou poštovní obálku na "špicu". Věděl - lišák - stejně jako já, že tento úkol již zřejmě nezvládnu…. Pak si odskočil do kabinetu … a já jsem tehdy otočil pouze monitor Miniteslu s předchozím obrázkem o 180 stupňů …. Vzal to jako dobrý vtip. Užilo se s tehdejší IT hodně legrace.

Vzpomínám, že když se ve strojovém jazyku podařilo obětavému a počítači okouzlenému matematikovi udělat v tiskovém editoru háček nad velkým S, svolal na to "neoficiální okresní seminář" kolegů, stejně nadšených učitelů. S obdivem a láskou jsme tehdy v 88. roce hleděli na třeba maličký plotter, kterak nasazenou tužkou v souřadném systém x,y kreslí maličké číslice - známky do klasifikačního pololetního výkazu třídy. No, a až se mi podařilo sehnat "od soudruhů z NDR" na tehdejší dobu skutečně skvělou jehličkovou tiskárnu Robotron, bylo naše štěstí dokonalé - jako první škola v Hodoníně a asi i v okresu jsme poprvé vytiskli vysvědčení žáků na školním mikropočítači IQ 151….. Měli jsme tehdy velkou radost i hrdost. Kupodivu zaskočili jsme tehdy nadřízené KŠI - krajské školní inspektory v Brně - , když jsme je operativně žádali o povolení této, proti "ruční práci", historické změny, která osvobodila definitivně učitele od mnohahodinového trápení nad vysvědčeními a katalogy ….

Po převratu v osmdesátém devátém roce padly veškeré zábrany a mezi ty pozitivní řadím nástup osobních počítačů PC. Měl jsem tehdy štěstí v neštěstí - přestal jsem sice vlastní volbou být pedagogem, ale za to jsem mohl být nablízku výpočetní technice v mém mateřském podniku. Vzpomínám na ta všechna systémová opatření na hospodářských střediscích podniku a zpracování i archivaci číselníků pro provoz velkých počítačů. Ale také na tiskový editor T 602, který umožnil šťastlivcům opustit tehdy moderní elektrické psací stroje dokonce již s pamětí. To jsem poprvé viděl na monitoru barevné pozadí a písmena, uslyšel kouzelné slovíčko "preview" a mezníkem pro mne tehdy byl americký tabulkový kalkulátor Quattro, jehož základy mne naučil můj mladší kolega, skvělý systémový inženýr a správce sítí. A po pozdějších zkušenostech s MS Office a v něm zejména Excelem jsem tabulkový kalkulátor již nikdy neopustil. Později, sám pracujíc ve velmi mladém kolektivu v nově vzniklé soukromé firmě, která zpočátku i vyvíjela podnikové informační systémy, zaváděla sítě , jsem byl velmi rád. Rád jsem pozoroval, jak spolupracovník nadšeně popisuje, jak úspěšně nainstaloval ten či onen SW do "serverů a PC v LAN sítích", jak "fachčí" ta či ona centrální tiskárna či kopírka v různých firmách. Byl jsem u toho, a tak jsem třeba viděl na počítači poprvé video - film a později program TV.

Výpočetní technice také vděčím za to, že jsem se opět vrátil k pedagogice zpočátku jako externí a později kmenový učitel předmětu Práce s PC a dalších odborných předmětů. V tom cca 96. roce jsem viděl, jak malá je připravenost škol na toto vyučování. Měl jsem přece jenom náskok a tak jsem si sestavil vlastní "učební osnovy" - naučit žáky na PC psát, počítat a kreslit, prezentovat vlastní činnosti. Čím jiným tedy začít než kancelářským balíkem MS Office… , vždyť ze základní školy přišli mnozí žáci k počítači poprvé a nebo na otázku, co ve škole předtím dělali, odpovídali:"Hráli jsme si." Tehdy, jak jsem poznal i dříve z jiných případů, ministerstvo školství tomu "dalo volný průběh" a jako vždy "nasávalo z terénu ex post". Navzdory tomu a díky také nám, nadšeným pedagogům, evidentně rostla počítačová znalost žáků geometrickou řadou hlavně v oblasti fotografií a stahování a úpravy hudby. IT byla již tehdy prostě parketou mladých

Smiřoval jsem se s myšlenkou, že "jsou okamžiky, kdy žák ví o věci více než učitel". V duchu jsem však za to děkoval, musel jsem totiž se svými znalostmi "práskat do koní" a také koupit domů lepší PC, abych stačil i s videi, naučil se upravovat formáty souborů, ale také systémové nástroje WIN a předtím NC Commander, Volkov. Měl jsem v té době za 33 tis.Kč nově koupený PC - značkový IBM - HDD 700 MB a paměť RAM 4 MB a v něm WIN 95 a poslední MS Office - to bylo mnohem více, než např. v Komerční bance!! A když si vzpomenu na svoje začátky výuky PC, musím s humorem písničkáře Rédla podotknout: "Eště včíl sa stydím, co sem všecko tropíl…"

Moji žáci u počítačů "museli nejdříve vytrpět ty jeho editory a tabulkové kalkulátory", ale pak, jsme se věnovali"burze nápadů a SW"… a což teprve až jsme do učebny zavedli internet - nejprve zoufale pomalý. A byli jsme spolu rádi… Horší to bylo s mými kolegy učiteli, ti naopak zpočátku "počítačově gramotní být nechtěli". Ale já jsem na to myslet musel, poněvadž jsem na škole zaváděl školní informační systém SAS. Chtěl jsem učitele získat a nadchnout a proto jsem nejdříve zavedl tisk pedagogických dokumentů a vysvědčení na PC. To se psal tak rok 1998…považte na mojí dřívější škole to bylo zavedeno již před 10 lety - před převratem. Ono taky dalo hodně práce přesvědčit především ředitele školy a jeho sekretářku a zkoušel jsem to i s pomocí počítačové firmy, kde jsem předtím pracoval. Nakonec se to podařilo také…

Ale byla a je to radost - tahleta oblast IT…. Po létech jsem se v těchto dnech odměnil nákupem nového NtB ASUS již s Win 8….
A včera jsem byl také krásně odměněn jinou událostí. Potkal jsem se "U Šviháka" náhodně s několika bývalými spolupracovníky oné bývalé počítačové firmy. Všichni - ti kdysi mladí inženýři, dnešní padesátníci - jsou již roztroušení v jiných firmách- se zatoužili vidět a pokecat. O čem? O počítačích přece a s humorem, poněvadž tu práci každý z nich miluje!
Chtěl jsem se před nimi s mými "Osmičkami" pochlubit a jeden z nich mi s úsměvem řekl: "Jeden můj známý je měl taky, už má zase staré dobré XP." Chtěl mě určitě jenom "poštengrovat" …. Poněvadž mě kdysi léty naučil klávesovou zkratku CTRL+PrintScreen, okamžitě jsem mu odpustil Úžasný.

Už se těším na chvilky při tvorbě vánočních koláží a prezentací, videí, vyhledávání SW free Usmívající se a také na korespondenci nebo skajpování s přáteli.

Pamětníkem být je vlastně štěstí - je dokladem toho, že si můžeme a máme co pamatovat!


Psáno dne prosince 2012

Tasemnice

28. listopadu 2012 v 18:21 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije

Tasemnice z Tasova…
Kdoví jak se zachová…
Možná, že je z Tasmánie -
- fúrie

Psáno dne 28. listopadu 2012

Zákon je zákon…

25. listopadu 2012 v 18:51 | Wess |  Aktuality
Pobavila mě před léty osobní zkušenost s porušováním přírodních zákonů…. V jisté slévárně (prý možná na Ostravsku Smějící se) vyteklo z tavících pecí hmotnostně více kovu než do nich vsázkou bylo vloženo !! A dělo prý se tak docela často?!
Velmi jsem se tehdy tomu smál.
Dnes existuje obdobný problém, pro změnu tentokrát s podpisy na petičních listech prezidentských kandidátů a zpochybňováním matematických zákonů…. Posuďte sami!?

Postěžovala si jistá právnice v souvislosti s přímou volbou prezidenta- cituji:

"Chápala jsem, že v této zemi jsou určité problémy s tím, aby platily zákony. Ale že to dospěje do takových absurdit, že tady bude problém, aby platily matematické zákony, tak si myslím, že to je celosvětová inovace. Aby ústavní principy závisely na tom, jestli někdo umí nebo neumí základy matematiky, to prostě nejde!" v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

S tím železem to tehdy dopadlo tak, že bylo prokázána statistická manipulace s produkcí slévárny, aby nebyla dostatečně transparentní skutečná zmetkovitost při výrobě odlitků. Kdoví, jak to dopadne v té matice….. Mimochodem, slyšeli jste to? Prý nulou dělit nelze!! Cha cha…Nula sem, nula tam…Úžasný


Psáno dne 25. listopadu 2012

Kolumbovo vejce

24. listopadu 2012 v 8:20 | Wess |  Politika
Prastará otázka a prastarý bonmot, prý - co bylo dříve, vejce nebo slepice ? - a odpověď - dřív bylo všecko!

Lidé, zvláště ti ve středním věku a starší se často ptají, proč v předchozím "výrobním způsobu" bylo na všechno? I můj přítel z mládí se takto ptá a chce si sám odpovědět "nějakým kultivovaným způsobem.." Hodlá jít cestou zjištění a porovnání stavu naší armády - mužů ve zbrani - jako členů Varšavské smlouvy a v současné době, kdy armáda pilně cvičí….angličtinu v NATO a možná i nalézt místo nebo rezort NH, kam byly směřovány úspory z podstatného snížení počtů vojáků.

Nepředpokládám, že by chtěl po vzoru ekonomů zjišťovat efektivnost armády podle obecného vzorce:
e = U/N , kde e je efektivnost armády, U je užitek ( zisk v širším slova smyslu) , N jsou vynaložené náklady na armádu

Všeobecně je známo, že armáda sice patří mezi veřejné statky stejně jako zdravotnictví, školství, soudnictví, policie , atd., které slouží všem a sanují se ze státního rozpočtu. Ten je ovšem na příjmové straně tvořen pouze z daní především poctivých daňových poplatníků - a těch nebude nikdy dost. Nedivme se, zejména ti bohatější volají "po větší svobodě" v podnikání a po stále "menším státu". Prý proto, že je nejhorším hospodářem?! Ačkoliv v dnešní době, díky našim "odpovědným politikům" tomu skoro věřím.

Snad i babička dnes vidí, že bohatí ztrácejí zájem o veřejné statky, poněvadž mají dost prostředků k tomu, aby si sami uhradili soukromé zdravotnictví a školství. Po státu požadují pouze ochranu svého majetku a osobnosti - tzn. policii a soudy "proti vnitřnímu vetřelci".
A armádu proti "vnějším nečekaným návštěvám" ? Proč, v době globalizace "skutečných západních hodnot" snad tak jenom armádu jako policii "proti terorismu", kdy za potencionálního teroristu pokládáme, podle onoho známého, každého, "kdo nejde s námi…….." Zde bychom mohli případně hledat to U - užitek pro dosazení do výše uvedeného vzorce.

Obávám, že na armádu a "vůbec na všechno" není proto, že podle "zákona o zachování hmoty", se prostředky z veřejného prostoru přesunuly ( či byly přesunuty samozřejmě, nejen korupcí ) do prostoru soukromého. Ubývá bohatých a roste počet těch super bohatých. Ještě rychleji ovšem přibývá také chudých a hodně chudých.

Můj přítel určitě již před vlastní analýzou stavů armády " před a po" ví , jaký bude výsledek… A dojde určitě k závěru, že globální majetek zůstává vzhledem k velikosti vesmíru a historii lidstva konstantní, pouze zřetelněji a rychleji je jinak přerozdělován. Ve prospěch menšiny a to ……………….není vůbec pěkné!

Poznámka nakonec : Bojím se doby, kdy bude možno ze veřejných statků vyřadit právě tu armádu nebo třeba zásoby podzemní a pitné vody….


Psáno dne 24. listopadu 2012

Slova vtesaná ….životem národního umělce

17. listopadu 2012 v 10:09 | Z citátů Jana Wericha vyjmul Wess |  Společnost
"Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzo dny, kdy to bude daleko horší, budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci."
JAN WERICH


Psáno 17. listopadu 2012

Blýská se na lepší časy…!

15. listopadu 2012 v 18:53 | Wess |  Aktuality
"Děkuji za slušný
byť i kritický příspěvek na můj názor.Nevím, proč mě jiný anonym hned nazval blbým hovadem, mohl mě zkritizovat a vyjádřit svůj nesouhlas s mým příspěvkem věcnou formou."


Pozn. Wess
Výše uvedená citace názoru jednoho z diskutérů k danému tématu musí každého naplnit nadějí, že kultivovanost národa má trend…Úžasný


Psáno dne 15. listopadu 2012

750 let od založení našeho města….

15. listopadu 2012 v 11:53 | Wess |  Nostalgie
Když jedu na konci víkendu z chaty, vždy na výjezdu z Petrova vnímám odbočku přes železniční trať na Sudoměřice tak "nějak speciálně."

Dříve to totiž byla "křižovatka tvaru Y" a na ní šlo v začátku 60. let "o řidičák"… To když se opomělo při cestě do Hodonína přímo přes Rohatec ukázat blinkrem odbočování vpravo a byl v té chvíli nablízku učitel autoškoly pan Václavovi - pedantní odborník na tehdejší Vyhlášku o silničním provozu č. 141, kterou mnozí tehdejší absolventi kurzů znali nazpaměť.
V dnešní době je křižovatka, byť nezměnila svůj tvar ani jinak v nejmenším, zřejmě považována za křižovatku s hlavní cestou a vedlejší silnicí, odbočující vlevo. A na té dnešní šoféři, odkojení testy, nejede - li nic v protisměru, ani vlevo při svém odbočování neukazují. Já se držím "tézí pana Václavoviče - velké osobnosti hodonínské, tehdy svazarmovské autoškoly… Prostě i když nikam z hlavní silnice neodbočuji, ukazuji blinkrem do prava. Dělám to automaticky a tak mohu naplno při průjezdu křižovatkou mj. vnímat po celý letošní rok i upoutávku, že obec Sudoměřice, která donedávna měla i vlastní celnici, slaví 750 let od svého založení.

A vždy si uvědomím, že moje rodné město takové vskutku kulaté jubileum slavilo před mnoha lety také a to velmi důstojným způsobem.

Existují fotografie a také pozvánky na ty tehdejší pěkné oslavy. A poněvadž listopad vždy bývá a také letos je poněkud nostalgičtější, chci alespoň pozvání občanů na oslavy v tom roce 1978 připomenout.



P.S.
Vidíte, začalo to nenápadně - křižovatkou, na které se má ukazovat, "kam se chce jet - už kvůli těm ostatním, co jedou za námi nebo proti nám.
A ještě "kvůli rechtu" ty kulaté siluety města jsou vloženy dodatečně, poněvadž v těch místech měla pozvánka otvor s průhledem na další svoji stranu.(Kvůli transparentnosti...Smějící se)

Psáno dne 15. listopadu 2012

Kde jsem to jenom viděl…?

13. listopadu 2012 v 10:25 | Wess |  Společnost
Někde jsem zahlédl tuto myšlenku - líbí se mi Usmívající se.

Lidé musejí sami pochopit, že
ten současný systém se utápí ve slepém
konzumismu a že jim nenabízí hlubší
smysl života.


Při jejím "bližším ohledání" jsem zesmutněl….., přece ti, co denně čumí na pořady typu "ordinací, pojišťoven, ulic, česko-slovenských talentů a života našich celebrit to pochopit pro samé "umělecké prožitky" prostě odmítají…. A zahlceni " svobodnými informacemi" jsou šťastní, že banány o vánocích a toaletní papír po celý rok jsou vyřešeny…… a v nejhorším případě nakonec mohou vyjet do "vyspělejšího šengenského prostoru", kde jsou tyto "komodity" levnější! ÚžasnýPro benzin a naftu platí výhodnost koupě pouze do 100 kmÚžasný

"A vo to jde" - nejen o Vánocích! I salámová politika se tomu také kdysi říkávalo! A řekněte sami, ta šunka tedy je!



Psáno dne 13. listopadu 2012

Taky by to byla kulatá jubilea…

10. listopadu 2012 v 15:05 | Wess |  Školství a vzdělávání
Téměř na každé datum v roce v současnosti vychází "Mezinárodní den něčeho…" někdy oslavovaného po zásluze, jindy se ovšem mnohý podivuje, proč vlastně to "celebrování" ?
Probíral jsem se vlastními "archiváliemi" a ejhle, naleznul jsem podnikovou brožuru z roku 1961, kdy n.p.Jihomoravská armaturka Hodonín oslavoval 80 let svého trvání - 1881 - 1961..





Nahlédněme do ní a uvědomme si , že rok 1961 byl teprve šestnáctým rokem po 2. světové válce. Vzpomíná se v ní na historii podniku vzniklého ze dvou podniků a chlubí se tehdy aktuálním odborným i společenským životem v podniku. A na závěr se v brožuře praví - (citace):

"Dívajíce se kupředu, kam nám ukazují plány a úkoly, vzpomínáme své předchůdce, dělníky a pracovníky kapitalistického období s uznáním a úctou. Pracovali s trpkým vědomím, že plodů své práce plně nevyužijí, a přesto nezaháleli: posilovala je naděje, že když ne oni, alespoň jejich děti nebo vnuci se dočkají spravedlivého řádu. Ten byl u nás šťastně vybojován a my dnes víme, že když plníme a překračujeme uložené úkoly, budujeme a rozvíjíme základy své šťastné budoucnosti.
Do třetí pětiletky socialistického Československa a do dalších desetiletí dobré práce.
Mnoho zdaru, soudružky a soudruzi, pracovní kolektive Jihomoravské armaturky!"

A taky jsem v té brožuře našel zmínku o učňovském středisku JMA s tímto textem - citace:

"Přitom, jak stoupají nároky na přesnost, rychlost a hospodárnost manuální práce i práce u strojů, je pro každý strojírenský podnik stále důležitější, aby se staral o výchovu vlastního dělnického dorostu. Je to tím důležitější, že především z lidí, kteří vyrostou v podniku, lze s úspěchem vybírat jedince schopné dalšího odborného růstu a z nic postupně vytvářet kvalifikované kádry srostlé s podnikem.
I v JMA Hodonín bylo zřízeno učňovské středisko a to v roce 1957. Poskytuje se v něm tříletá odborná výuka v oborech strojní zámečník a soustružník kovů. V prvním roce bylo přijato devět učňů, pak se rok od roku počet zvyšoval na 41, 79 a 94 v roce 1960. Jeden z objektů podniku byl zařízen jako praktické učiliště - dílna se stroji. Praktická výuka je doplněna teoretickým školením. Učni 3. ročníku pracují již na plánovaných úkolech na výrobních pracovištích a jsou odměňováni podle zvláštních norem. Protože podnik potřebuje kvalifikované dělníky i jiných oborů např. slévače a elektrikáře. Vyvstává otázka, jak zajistit výuku těchto oborů."

Armaturka pod novým názvem Sigma svoje potřeby v budoucnu zajistila nejenom pro sebe, ale také pro další podniky okresu i koncernu Sigma tím, že v roce 1982 vzniklo Střední odborné učiliště strojírenské s komplexní výukou učebních a studijních oborů a výstavbou nové školy ( dnešní ISŠ na Lipové aleji) a úplného stravovacího zařízení s otevřením v roce 1988.

Takže učňovské školství má v armaturce svoje kořeny již 55 let a její SOU by letos mělo jubileum - 30 let svého trvání.

Nu a hodonínská armaturka, vyrábějící armatury od roku 1881 by loni oslavila 130 let svého trvání….

Současná armaturka, na rozdíl od Integrované školy "vyrábějící strojaře už jen velmi sporadicky", vyrábí opět krásné a kvalitní výrobky v pěkném prostředí, a rozhodně by jí slušelo, kdyby opět chtěla také věnovat pozornost i výchově vlastního odborného dorostu, hrdého na svůj podnik. Hodonínsko a jeho okresní město má svoji strojírenskou tradici, vzpomeneme - li také kvalitní ústřední dílny v někdejší Naftě, cihelnách, dolech, elektrárně. A tam ti v Hodoníně vychovaní strojaři budou chybět! .... A možná, že již chybí i ty podniky, aby naše město začalo zase žít mladě!


Psáno dne 10. listopadu 2012

Červené domky….

10. listopadu 2012 v 9:46 | Wess |  Nostalgie
To byl náš cíl téměř každou neděli. Tam jsme s mým taťkou chodili na fotbal a z mého hlediska 5 - 8 letého kluka na krásně bublinkovou malinovou limonádu v romantické lesní restauraci "U červených domků" s velkou zastřešenou dřevěnou terasou ohrazenou dřevěným ozdobným plůtkem - vše v zelené barvě.. Ta limonáda měla tehdy téměř parametry proslavené "Zónky" z Velkého Meziříčí. A ty solky, jak jsme říkali slaným tyčinkám v papírovém sáčku, kde jich za 1.- Kčs bylo pět,….mňam.

Těšil jsem se na nedělní odpolední procházky, poněvadž sotva jsme přešli železný hrubými nýty spojený nosníkový most přes trať Břeclav - Přerov, jednu z mála tratí, kde vlaky jezdí vlevo, byli jsme v lese. Jeho krajem se šlo nejprve lipovou alejí z tereziánských dob a pak odbočilo doleva na spleť lesních pěšin s malým pařízky po utlých kmenech listnáčů.
Někdy taťka odbočil hned za tratí, to abychom šli kolem hřiště Morávky Hodonín, konkurenta tátova SK Hodonín. Často jsme se zastavili u pomníčku strážmistra Čudovského, kterého zavraždil zločinec Hasík a toho pak zastřelili četníci v roce 1933 u Milotic ve stohu, kde se ukrýval a před zatčením bránil… ( Po létech, když jsem našel tento pomníček uprostřed podniku JMA před dílnou montáže a to hřiště již bylo rozděleno "betónkou" a zastavěno novou slévárnou..., a jsem si uvědomil, jak daleko postoupila výstavba města v oněch padesátých létech…

Vraťme se však na romantické Červené domky, na krásnou velkou celodřevěnou tribunu fotbalového hřiště SK Hodonín. Na tribuně byly ještě prvorepublikové kreslené reklamy, z nichž nejvíce pamatuji reklamy BAŤA, zubní pasta Thymolín 32, bonbóny KUFFERLE ( čti kifrleUsmívající se) e.t.c.. Celá tribuna zvláštně voněla - jako stará roubená chata někde u Sázavy …- a když letně pršelo, cítil jsem se tam velmi bezpečně, když jsem během utkání běhal mezi řadami lavic s žhavým železem vypálenými římskými číslicemi a vůbec jsem si nepřipouštěl, že vyrušuji křičící diváky, to již hrávala NAFTA, resp.Baník. I můj taťka křičel - nejčastěji nahlas "soudce je mrkev" nebo"ofsajd". Věděl jsem, že volá spolu s jinými Hodoňáky na "toho v černém" a naopak jsem vůbec nevěděl, co je to "ten ofsajd". Tehdy mně to vadilo, dnes už vůbec ne, poněvadž ono "postavení mimo hru" je stále evergreenem fotbalových diskuzí odborníků i divácké veřejnosti.
Před restaurací se ale také konala různá setkání a oslavy. Utkvěla mi taneční zábava "pod zeleným", kdy mezi tančícími chodil jako maska "hotař nebo prvorepublikový městský policajt s flintou a knírem" a hlídal hrozny visící mezi vinným listem na drátech. A koho chytil, že si při tanci utrhnul, toho vsadil do "šatlavy" ne nepodobné provizorním "voňavým búdkám", tolik typických při větších "shromážděních lidu."

Vzpomínám na zastřešenou dřevěnou kuželnu s úžasnou, byť pouze jedinou dráhou, u které bylo rovněž dřevěné koryto pro vracení koulí, které o sebe ťukaly, což se mně velmi líbilo. A hráči v bílých košilích s povolenou kravatou a vyhrnutými rukávy a mnohdy impozantním břichem měli všude na trámech konstrukce kuželny odloženy rozpité půllitry s pivem.
Tato krásná lesní restaurace byla také "dílčím cílem" mého prvního školního výletu naší třídy 1. B s paní učitelkou Kristovou. Tam mi zaskočil v puse zrovna zakoupený velký cucací špalek s různobarevnou hvězdičkou uprostřed - bál jsem se tehdy udušení a poškrábané hrdlo nějaký čas bolelo.

S Červenými domky jsem vždy spojoval také les a později výstavbu "Staré bažantnice", zahájené v roce 1952. Chodil jsem tam později s kamarády dívat se na stavbu, na níž bylo velmi cenné, že zachovávala původní stromy - které byly obedněny a tak ochráněny pro budoucnost. Vše postupovalo rychle a tak domy i internáty, které tam vznikaly, byly brzy naplněny bydlícími lidmi a také mládeží …. Snad jenom pro ilustraci po roce 1945 žilo v Hodoníně 13 700 obyvatel a v roce 1971 již cca 22 500.

Holt, dnes, kdy v místech Červených domků je sice malá a úspěšná ZOO a krásný sportovní areál, by se slušelo obnovit i krásnou lesní restauraci ….. a třeba dokončit v 80. létech uvažovaný lesopark v tomto krásném koutu našeho města.


Psáno dne 10. listopadu 2012

Titulky svobodného tisku inspirující…

9. listopadu 2012 v 9:52 | Wess |  Politika

Budeme Pekárka přemlouvat, aby opustil sněmovnu, míní Nečas

Klaus: Je dobře, že vláda bude dál fungovat. Kdyby padla, nastal by chaos

Schwarzenberg vyhrál spor s nevlastní sestrou. Zámky mu patří

Fischer: Proč byste mě měli zvolit prezidentem? Osvědčil jsem se

Franz a Fischerová posilují, Zeman dohání Fischera …

Jágr: společně to dokážeme, rodino! …

Církve slíbí, že nebudou mít další požadavky

Osmička LIDEM je na klub málo, koalice změní zákon


Uznáte sami, že výše uvedené tituly článků z dnešního elektronického tisku jsou skutečně inspirující, s mírnou nadsázkou třeba takto:

- Přemlouvat poslance, aby opustil sněmovnu hodlá premiér v době, kdy jiný ministr s úsměvem dodává, " že kolem je tolik lumpů a zlodějů, že potřebují také svoje zastoupení v parlamentu…" Smějící se
- Prezident vzdává vládě a jejímu vládnutí překvapivě velký hold, přestože i jemu je jistě znám recesní výrok, že "pořádek je na nic, inteligent ovládá chaos…."Rozpačitý
- Někdy se stane i mezi šlechtici, že nevlastní sourozenec nic nevlastní …..Mlčící
- Autoevaluace škol je velmi požadovaná metoda řízení a hodnocení práce školy, proto je chvályhodné, že u jednotlivců je průkopníkem evaluace dokonce kandidát na prezidenta…. Tento kandidát prý v této chvíli vede, ale dohánějí ho….! ( prosím neplést evaluaci s ejakulací nebo dokonce se samochválou… )Nevinný
- Dovolává - li se někde veřejně pomoci široké rodiny, nemusí ještě nutně být mafiánem….Úžasný
- Musím se ještě vrátit na začátek - nepřemlouvejme poslance k opuštění sněmovny, když slíbí, že už nic neudělá…. U církve to postačuje S vyplazeným jazykem
- Proč bránit založit klub tak významnému politickému subjektu, vždyť se přece dá aplikovat sociologická zásada, že skupina jsou již tři lidé - odtud mj."švédská trojka…"Mrkající


Psáno dne 9. listopadu 2012

Augiášův chlív

7. listopadu 2012 v 12:33 | Wess z internetu |  Aktuality

"Když se čistí chlív, lidé cítí smrad. Není nic platno, že hnůj tam leží již roky od časů našich předchůdců, mnohdy z jiných politických stran. My zavádíme pořádek, my ten chlív čistíme a linoucí se zápach si veřejnost spojuje i s námi."

Aktuálně velmi neznámý autor


Pozn. Wess
Pokud zde neplatí rovnice chlív = státní pokladna, souhlasíl bych i s tímto anonymem, ale chlív je právě ve státní pokladně a některým při jejím čištění ani ten smrad nevadí.

Psáno dne 7. listopadu 2012

Stará tichá….

6. listopadu 2012 v 9:58 | Wess |  Nostalgie
Když se mezi rodáky našeho města řekne "Stará tichá", pak každý z nich a taky já máme na mysli ramena řeky Moravy v Očovském lese. Stará tichá - Morava - odjakživa svojí stojatou vodou, do ní spadlými větvemi stromů, svými meandry a vodními zátišími, zakrytými klenbou listnatých stromů s prosvítajícím sluncem poskytovala velkou příležitost rybářům, fotografům nebo milencům pro jejich vášeň …. Ale také nám klukům z přelomu 50. a 60.let.

Tam jsme chodili nebo jezdili na kole po hrázi až na Perunské třeba hledat úlomky hliněných džbánů našich prastarých předků, chytat ryby bez rybářského lístku na "cvíbovou udici", která místo navijáků měla jenom dva hřebíky na namotání vlasce.

Tam se ve 4. a 5. třídě odehrávaly pochoďáky naší školy s ohníčkem a opékáním buřtů a taky pionýrské schůzky našeho třídního oddílu v přírodě s hrou na "četníky a zloděje" apod.

I v zimě romantická Stará tichá měla pro nás velký význam. Než totiž napadl první sníh na její zamrzlou hladinu, měla ideálně hladký led pro naše hokejové zápasy. Jedinou nevýhodou bylo, že puk, když padnul gól, profičel brankou "z botů" a skončil často pod převislým břehem nebo v palachu a nebyl k nalezení. Taky spadané drobné větvičky způsobovaly nečekané pády protagonistů. Ovšem toto ideální závětří a cesty za hokejem na kole někdy s již obutými "kanadami" skončily s prvním sněhem. To když několikeré střídavé oblevy a zamrznutí zlikvidovaly naše plácky….

Nejvíc jsem ovšem vnímal naši Starou tichou po jedno nebo dvě krásná léta, kdy jsme se v partě zabývali stavbou lodí bez předchozích zkušeností. Tak jsme postavili z prken loďku s názvem Medúza. Připomínala nějaký podlouhlý mnohoúhelník a nebýt našich "kosmetických" úprav, kdy jsme příď lodi vytvořili pozinkovaným plechem a horní prostor lodi opatřili vlnolamem z fólie silonu, moc krásy by nepobrala. Na lodní salon by asi i tak nemohla. Nicméně právě tato naše "jinak funkční" loďka nám umožnila být po vodě u jezu " ve vývalech" na ramenu řeky k Hodonínu. A pak již putovala na Starou tichou do křoví, kde jsme ji po vzoru indiánů dovedně zamaskovali do lesních houštin.

Největší požitek nám však umožnila dřevěná "pískařská" pramice v hrubých rozměrech asi 6 x 3 m, zapažená přiměřeně hrubými žebry. Zastavila se o hodonínský jez při nějaké větší vodě a naše parta si ji všimla a hybaj domů pro pádla - aby nás "negdo nepředběhl…"

A tak jsme toho "obra" v šesti lidech usilovným pádlováním přemístili na Tichou. No a tam celé prázdniny pro nás pak stará Morava byla "Ostrovem pokladů" od Louise Stevensona s Cooperovým "Posledním mohykánem". Již předtím na Medúze jsme pojmenovali několik zátok podle našich klukovských událostí. Třeba Zátoka dutých hlav - to na paměť toho, kdy jsme podplouvali loď a hlavy nám duněly o její dno. Nebo "Dračí tlama" - to byla soutěska vstupu do zátoky s mělčinou a navíc napadanými větvemi a kořeny na dně. Ten, kdo jako kormidelník proplul bez doteku boku lodě, získal titul "Kormidelník Vlnovský". To jméno pocházelo z nějaké dobrodružné dětské knihy.

Všechno má svůj konec, i náš vodní ráj - nějaká jiná parta našla v houští naši Medúzu a od té doby jsem ji už nikdy neviděl. A také pískařskou pramici po dlouhé době nalezl asi původní majitel….

K zátočině, kde je vodní vjezd do tohoto krásného koutu hodonínského okolí, stále chodím. V létě od ní plavu po hlavním toku na prám veslařského klubu a na jaře či na podzim alespoň na kole projedu po hrázi až "k plynovodu", kde u řeky stávala romantická osada vodních svazarmovských motoristů s osadní hospůdkou "U dubu". Tam před léty zazněla píseň Zátoka, Rovnou a Jesse James u velikého táboráku při kytarách, banju a mandolíně, kde ani přemnožení komáři tenkrát těm mnoha přítomným kamarádům a známým vůbec nevadili….


Psáno dne 6. listopadu 2012

A takové slovní perly byly také házeny ….

4. listopadu 2012 v 17:52 | Z internetového tisku |  Co napsali jiní ...

…………Nikdo jsme nevěděli - myslím, že takoví " vědátoři" tady nejsou - co Petra Nečase a jeho vládu čeká. Do vínku dostal od voličů a osudu stoosmnáctičlennou koalici, stoosmnáctičlennou většinu a my jsme si mysleli, že bude pracovat, že budeme moct řešit věc. Nakonec mnohé jsme dojednali a rozřešili. Nikdo nečekal, co nás čeká……

……..Petr Nečas vede vládu, se kterou by si těžce radil i Churchill. Věřme, že to vydrží a vládu udrží……..

…………..Já jezdím po setkáních soukromníků, kteří mnohdy nadávají na ODS a vládní koalici. Já jim mnohé věci vysvětluji, ale někteří už začali volit "doleva"………………….

…………Prosíme vás o to, aby se nám to dílo, které jsme s panem Stanjurou započali se svolením pana premiéra, abychom ho mohli dokončit. K tomu je nutné, aby se podařilo udržet tuto vládu. Aby se o tom mohlo hlasovat, tak musíte v parlamentu ještě vydržet.

Citace z internetového tisku - viz odkaz


Pozn. Wess - Bez komentáře, ten by totiž řečníkovo nadlidské úsilí mohl znehodnotit!


Psáno dne 4.listopadu 2012

Je to pravda veliká…

4. listopadu 2012 v 10:11 | Wess |  Aktuality
Ne, že bych byl příznivcem ODS, ale přeci jen jsem v přestávkách mezi gamy FED Cupu se Srbskem nahlédl…
A snad jedna jediná myšlenka mě zaujala - požadavek diskutujícího, "aby strana měla ve svých řadách zejména aktivní občany."

Je to velká pravda, kdysi to bylo přání i té velké levicové strany… Ona upřednostňovala kolektivní myšlení a státní majetek před soukromým a předpokládala velkou zapojenost členů "pro společnou věc."…. A podle mnohých také utlačovala přirozený lidský individualismus a soutěživost, kreativnost…. atd., atd.

Současná pravicová koalice stran upřednostňuje individualismus a soukromý majetek a co nejslabší stát (přitom roste státní aparát a náklady na jeho provoz a pudové chování podnikavých soutěživců ve státních službách), poněvadž "vše vyřeší trh"….. A samozřejmě také sdílí "společné západní hodnoty ( nejen Evropy!)". A ten občan se podle toho chová - jeden hromadí stále větší a větší majetek a ten méně úspěšný je pouze plně zaujat základním zajištěním svojí rodiny. Tak "kdo má čas být ještě aktivní pro stranu?"
A být aktivní pro stát - no to je "přes plná ústa vlastenectví našich leaderů" absurdní, neboť ještě hrozí, že padne podezření z antievropanství….nebo snad neonacismu (cha cha - čti ča ča)

Ne, ne až dosud jsem si dělal legraci, abych ukázal, jak se dá také "lacině balancovat". Netroufám si definovat pojem "aktivní občan" , ale rozhodně by měl mít dán do vínku smysl pro lidskou empatii, vědomou etickou odpovědnost k rodině, společnosti i za osobní chování, dále potřebu osobního vzdělání a vzdělávání a pracovitost.

Nevím, jestli "takový profil člena" některé straně vyhovuje, poněvadž každá vyžaduje "prioritu většiny před menšinou" a každá vyžaduje jednotné stranické vystupování na veřejnosti……? Implicitně tedy řadí nějaké individuální svědomí až na druhé místo za …pokud vůbec někam!

A co když se takový aktivní občan "již nechce mýlit s žádnou stranou" ?
Na tuto otázku mu odpoví velmi lehce každý i pouze místně protřelý současný politik: "Tak si založ vlastní…."

A občan, přestože ví mnohé o kodexu lidských práv, o zásadách základní lidské slušnosti, má také historickou i osobní zkušenost, si v té chvíli připadá, jak …….. ne raději řeknu, jak "málo aktivní Alenka v říši divů…"

Přátelé, mysleme pozitivně - ve FED -u již vedeme 2:0 a ten kongres … regres?!? Snad nebude mít žádný historický význam….


Psáno dne 4. listopadu 2012

Když chce malý klub výš…

3. listopadu 2012 v 9:55 | Wess |  AC Sparta a fotbal vůbec
"V roce 1922 nastaly v SK Hodonín velké změny. Z Hanácké Slávie přestoupili nejlepší hráči, především Jožka Silný. Ten se stal v Hodoníně nejoblíbenějším fotbalistou. Mnoho let si pamětníci vypravují celé pohádky, "jak skvěle procházel kolem několika soupeřů s míčem k brance soupeřově - a jakmile zvedl ruku, vstřelil vždy vzápětí gól. Za bariérami byl přirozeně zbožňován vším hodonínským publikem".

Klub, navenek tolik slavný, trpěl uvnitř stále větší a větší finanční krizí a spěl k záhubě. Krach nastal v roce 1923 a skončil v roce 1924. Skvělí hráči odešli a zanechali za sebou na 60000.-Kč dluhu." ( Z knihy o moravském fotbalu)

Ano, "legionáři" ve sportu vždy byli - za první republiky i teď, v tom našem tržní prostředí.

Bylo však jedno období, kdy si vážila veřejnost těch klubů, které si umějí vychovat od mala vlastní hráče schopné hrát i vyšší soutěže. Takovým vzorem, alespoň já jsem to tak vnímal, byly třeba fotbalové Ratíškovice, házenkářská Telnice a také na přelomu padesátých a šedesátých let hokejový Hodonín. V něm sice někteří hráči nebyli odchovanci, ale díky hodonínským dívkám a podmínkám v tehdy průmyslovém městě tady zdomácněli všichni ti příchozí Dukláci nebo Brňáci. A diváci poznali, že ti hráči bojují již "za svoje" město a měli je rádi - byli jím vděčni.

Zdá se mi, když čtu a vidím mužstva žáků důsledně po ročnících odborně vedených k hokeji nebo juniory Hodonína věřím, že to především je cesta, jak do vyšších soutěží.


Psáno 3. listopadu 2012

S takovou toho Čapka nepřečteme….

2. listopadu 2012 v 10:58 | Wess |  Školství a vzdělávání
V návaznosti na můj fejeton "Jak jsme přečetli Karla Čapka" http://wess.blog.cz/1211/jak-jsme-precetli-karla-capka snad jenom pár slov. V závěru něm vyzývám "ke čtenářskému úsilí" nejen studentů, ale myslím si, že při kvalitě dnešních možností "undergroundových" studentských webů je k tomu nic nenutí.
Totiž i mně samotnému se líbí např. neotřelý "výcuc" z Čapkových Italských listů, v nichž klasik píše o svém putování po Pyrenejském poloostrově.


Líbily se mu benátské uličky, jsou spletité jako labyrint, je pěkné toulat se po Benátkách, když šplouchají kanály a na náměstí sv. Marka hraje kapela…..
O Florencii umění je tam až příliš, jde z toho hlava kolem, až potom člověk obdivuje i psí patník, protože si myslí, že je to freska…… Neapol je krásná pouze z dálky, to, že leží zlatě ve slunci, moře je krásně modré a jde vidět Vesuv, vládne tam nepořádek lidé žebrají a křičí …….. O druhém významném městě mafiánů Palermu říkají autoři webu ústy K.Č., že v něm jsou lidé důstojnější a nežebrají, Sicílie je přísná země ,tvořena různými kulturami, oslňujícím sluncem, africkou půdou, prachem a překrásnou vegetací. …….. O "věčném městě" Římu K.Č říká, že "moc se mu nelíbí, ani Forum Romanum ani Palatin nelíbí se mu totiž barokní posedlost - stavět pořád kolosálněji barokní posedlost hnala Pavla V., aby zkazil Petrský chrám, v kostele sv. Klimenta je pochován Cyril - velmi skromně a o Trajánově sloupu, prý že to je pošetilý památník, kolem dokola jsou polámané sloupy a na nich je více než 60 koček…… Nelichotivý je také k přístavu Janovu , prý je jako kravín, kde železné a dřevěné krávy jedna přes druhou bučí, pouští vodu, přežvykují uhlí a železo, tlačí se, funí, přešlapují a z chrámů jsou sídla bank………Milánský dóm přirovnal K.Č. k babylónské věží, je prý tam tolik soch, že nás to až pomate - Milán chce být malým Londýnem a lidé se tu nechovají jako na jiných místech Itálie, nespí na chodníku a nevyvěšují špinavé prádlo…… O Bolzanu , té benátské provincii, napsal, že Tyrolsko je německá země, čistá, přívětivá, úhledná, pečlivá…. ( Konec vybraného textu )

No, přátelé uznáte sami, že shora uvedené z webu je čtivé, klidně bych je i já po svých několika návštěvách Itálie podepsal. Ovšem autor toho elaborátu, majícího ulehčit studium o K.Č dodává : (Citace) "Čapek píše různé složité, odborné úvahy o architektonických slozích a umění, tomu moc nerozumím. Potom se hned omluví za to, že je laik….."
A tady je asi ten moment, kdy by pro studenta bylo lepší "nespoléhat na vygůglování", ale něco od Čapka také přečíst skutečně…. Poněvadž existuje např. níže uvedený citát:

CITÁT Z KNIHY:

Raději bych toto ani nepsal, neboť stydím se, že nedovedu přesně říci, je-li nejkrásnější věcí na světě plavba po moři nebo Monreale nebo zahrádka v San Giovanni degli Eremiti. Co se Palerma týče, byl bych vám ještě včera napsal, že to je nejčistší město z celé Itálie; dnes, kdy jsem se potloukal kolem přístavu Cala, myslím, že je nejšpinavější, počítaje v to i Neapol i Rocca di Papa.


P.S : Tahák webu byl zpracován z Čapkova cestopisu Italské listy: feuilletony, vydaného edicí Československý spisovatel, Praha, 1970, 107 stran.

V závěru chci dodat, že onen web je určitě mezi studenty populární, je totiž mnohostranně praktický a např. výběr slohových prací ke stažení je mohutný.
Pokud podobně existuje i výběr v bakalářských a magisterských diplomových pracích, pak se máme opravdu na co těšit. J

Maně vzpomínám na vyprávění mladého českého vysokoškolského pedagoga, kterak na odborné stáži na univerzitě někde v USA v 70. létech chtěl pomoci svému americkému kolegovi, když jeho studenti psali test a on si chtěl odskočit mimo posluchárnu. Chtěl mu studenty "pohlídat proti opisování". Američan se podivil slovy: "Hlídání není třeba, konkurence mezi nimi je veliká, ti opsat nedají……"

Samotní studenti pochvalu nezaslouží, ale autoři webu rozhodně!

Psáno dne 2. listopadu 2012

Nad Prahou vznesla se kráva…

2. listopadu 2012 v 10:37 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije
Mám štěstí, vcelku si pamatuji v mládí zpívané písňové texty a tak jsem schopen hrát na kytaru a zpívat "když zhasnou" - tedy bez zpěvníku třeba u táboráku.
Dnes jsem si vzpomněl na slova dětské písničky "o krávě vznešené nad Prahou", kterou jsem celé desítky let od nikoho neslyšel. Myslel jsem tedy, že to byla "naše lokální dětská zábava?"

Nemaje lepší nápad, hodil jsem verš začáteční " na gugle" a mj. se mi nabídla diskuze o článku z roku 2009 v i-dnes s názvem Lišky hnízdí na stromě. Co se to děje?
V něm šlo v podstatě o to, že ve Velké Británii prý lišky nežijí v norách, ale světe div se, hnízdí v korunách vysokých stromů..
A poněvadž čtenáři byli redakcí jako vždy vyzváni k "přidání názoru", tak někteří svůj názor, někdy daleko od věci, jindy naopak až moc k věci, přidali. Pozitivem, mluvím pouze za sebe je, že tentokrát přispívatelé nebyli explicitně vulgární a taky proto, že obohatili moje osobní poznání, že moje písnička z dětství je národu známa celostátně.
Tak tedy sem s ní v diskuzi jednoho čtenáře: ( citace )

Jiřík: - Je známá písnička:

Nad Prahou vznesla se kráva,
na buku zakukal slon,
koza je překrásný ptáček,
slepička snesla citron.

Jiná píseň říká:
"Chlapci a děvčata pěstujte koťata...."
Je známé, že koťata, králíci, včely i ryby se chovají a naopak mrkev, brambory a stromy se pěstují.

Učíme děti nesmyslům, jako:
Jdou jdou krávy jdou, nesou mlíko pod vodou,

nebo kdysi HAJAJA již nevěděl co bude dávat další pohádky, tak byla pohádka o tom;
Jak šel trojúhelník s marmeládou do tunelu.

Svět je převrácený, když vidíme:
Liška hnízdí na stromě,
kachna podržela psovi,
ženy spíš věří Robertkovi,
kam to světe spěješ; - Kdo vi, - Kdo ví.


A mám štěstí i v závěru - úvodní verš v nikom nevzbuzuje nic dvojsmyslného… a text z dětství je stále aktuální pro "případné" evoluce v příroděÚžasný . Možná zpočátku - při prvním náslechu - mate trochu ty děti……?


Psáno dne 2. listopadu 2012

Ten by mohl dělat tak nádeníka….

1. listopadu 2012 v 8:31 | Wess |  Společnost
Takto hanlivě se mluvilo třeba mezi vyučenými strojaři o člověku, kterému toto černé řemeslo z různých důvodů "nešlo".
Já jsem si práci nádeníka spojoval s pracovníkem - pomocným dělníkem - na stavbě, kterak do míchačky háže lopatou v patřičném poměru štěrk drobný nebo hrubý, písek kopaný, hašené vápno a cement a míchá to všechno nejdříve "nasucho" a pak zředí vodou na patřičnou hustotu. (Já tenhle "detail" znám z doby dávno minulé, kdy každý chlap si uměl svépomocí s kamarády postavit garáž nebo chatu a nejenom…!)

Kdysi mnohem dříve, než "za první republiky", kdy jsem také ještě nebyl na světě, byl nádeník ten, který neměl trvalou práci a chodil každé ráno na určitá místa, kde byl nebo nebyl spolu s jinými vybírán pro určitou práci na den. Odtud asi "na den - nádeník".
Mimoděk jsem si teď vzpomněl na řadu dobrodružných filmů. Tam lidé byli "na trhu práce" vybírání i podle svalů, zachovalého chrupu a jiných tělesných proporcí - jako koně nebo unesené dívky do harému.

A podle dnešního moderního výkladu by se prý jakási dražba dnešního prácechtivého nezaměstnaného okamžitě propadla mnohem níže, než byli kdysi ti nádeníci.
Dražba prácechtivého nezaměstnaného musí býti podmíněna minimální mzdou za hodinu či den.
Jinak by se levné práce lační podnikatelé domluvili a nakonec by vydražený pracovník ještě platil za to, že byl vybrán . . . Zamračený(citováno z internetu)

Tento předpoklad asi je hlavním důvodem pro zavedení minimální mzdy v řadě zemí i přes námitky mnohých ekonomů " o prodražování produkce" . Podle jiných zase minimální mzda údajně vytváří dvě skupiny pracovníků. Jedna skupina vydělává více, než kdyby minimální mzda nebyla uzákoněna, druhá skupina je bez práce. (Co všechno lze spojit s minimální mzdou!?)

Nádeník tedy v této historické řadě "uchazečů o práci" již není otrokem, ani nevolníkem…. Mezi nezaměstnané s vysokoškolským či středoškolským vzděláním se mně ho však nechce řadit, poněvadž nádeník " pouze nemá trvalou práci…?!"
Nebo mám? Nevím, poněvadž nebýt zavedení minimální mzdy, skutečně by mezi ně nepatřil - stál by totiž nad nimi.
No vidíte a to jsme ještě neprobrali "švarcsystém po česku pro příchozí z Východu".Mlčící

Psáno dne 1. listopadu 2012

Jak jsme přečetli Karla Čapka

1. listopadu 2012 v 8:27 | Wess |  Školství a vzdělávání
"O dobách dávno minulých, kdy i Karel Čapek patřil k nežádoucím jménům." Tak v opakovaných Bakalářích na ČT 1 byl uveden příběh , v němž F. Němec ztvárnil učitele češtiny " ze staré dobré školy", který dokázal odolat řediteli školy, který knihy K.Č. chtěl odevzdat do sběru. Učitel vtipně využil známé reakce občana na " vrchností zakázané věci" a studenti pak čapkovskou zakázanou literaturu ovládali, jako když bičem mrská.
Statečný češtinář jistě mnohým mohl připomnět Fr. Smolíka ve filmu Vyšší princip. Prostě tím, co na závěr napsal studentům na tabuli - ono Čapkovo:

Strom

Daleko vidět: to se musí vysoko vyrůst.

Pozn. Wess: Byl jsem v tom okamžiku nadchnut počínáním učitele - češtináře i hloubkou té myšlenky.
Jenom do té doby, než jsem sám sobě položil otázku : Jak daleko a hlavně proč, chce vidět současný český politik? Obávám se, že ušlechtilostí té myšlenky se asi nezaobírá!
Mám K.Č. rád, měli jsme ho v knihovně i v mém mládí…. A tak mj. vím, že i další Čapkovy malé bajky jsou zajímavé, např:

Hlemýžď

Mravenci jsou sběř. Považte, vždyť ani nevěří, že svět řídí Veliký Plž!

Pozn.Wess: Ano, těm nahoře mohou se jevit lidé jako mravenci, kteří nerozumějí "jejich řízení světa"…

Důležitá moucha

To nevíte? To je přece ta moucha, co si sedla na čelo královo!

Pozn. Wess: Nejedná se o vosu na králově nose, kterou ve známé písničce jednou ranou i s králem zabil Škrhola, tady to K.Č myslel zcela určitě jinak…


Liška

Všechno živé se dělí na tři druhy: na nepřátele, na konkurenci a na kořist.
Pozn. Wess: Inu liška zůstane liškou…zvláště v tržním prostředí.

P.S. Přátelé, čtěte Karla Čapka a čtěte vůbec… !


Psáno dne 1. listopadu 2012