Září 2012

Když ubývá státu…

28. září 2012 v 10:05 | Wess |  Společnost
Příliš mnoho důkazů existuje o tom, že ubývá státu a zejména toho sociálního. A to bez ohledu na "jaksi zuřící boj za lidská práva, charitu, aktivitu církve, humanitu a pod."

Že ubývá sociálního státu a proč ne? Vždyť v současném světě existuje na "trhu ideologií" jen jediná - kapitalismus!? Tomu byla sociálnost dobrá po druhé světové válce a proti konkurenci ve studené válce.
Jak ubývá, o tom existují třeba statistiky od sousedů. Údajně devadesát procent Němců - zaměstnanců - zbohatlo za posledních 50 let v průměru dvou- až trojnásobně. A ta nejbohatší vrstva Němců za stejnou dobu zvětšila svoje jmění v průměru dvanáctinásobně.
Ještě zajímavější však je v Německu vývoj podílu společenských vrstev na daních. V roce 1951 se zaměstnanecké vrstvy podílely na dani pouze jednou čtvrtinou a v roce 2000 zaměstnanci zaplatili čtyři pětiny z celkového objemu v Německu vybraných daní.

Je z toho zřejmé, že "sofistika kapitálu" dospěla k vrcholu - " nechť si sociální stát ve stále větší míře financují ti, kteří z něj potřebují čerpat" ….
A tak výsledkem je deficit v rozpočtu státu, likvidace veřejného sektoru….. , a krizi mají zaplatit ti, jejichž příjmy nerostou…… Asi proto, že je jich nejvíc a ten balík, který sice oni nerozebrali, zaplatí sami.

A "ekonomicky průměrný" občan slyší od politiků, "že se musí šetřit" a na druhé straně, "že málo se spotřebovává"

Maně si vzpomínám na vtip " z rádia Jerevan" , prý: "Naši vedú hrdinné boje o mostík, chvílu ho mal nepriatěl, chvílu my… až se bača nas.ál a vyhnal nás všetkích."

A existuje ještě jiná verze finále předchozího vtipu, prý "až nám ho vzala voda".

No řekněte, může nám stát někdo vzít ?
A nakonec …. Zrovna v těchto dnech je v Čechách originál historické "Zlaté buly sicilské."




P.S. Svým fejetonem přispívám k svátku sv. Václava.


Psáno dne 28. září 2012

Plastikové mouchy

27. září 2012 v 9:19 | Wess |  Politika
Před mnoha léty jsem četl v novinách nenápadnou zprávu o tom, jak na amsterodamském letišti na toaletách řešili "špatnou orientaci" pánů u pisoárů. Prostě tehdy jenom vtipně přidali na střed této nádoby plastikovou mouchu a současně využili přirozenou soutěživost silnějšího pohlaví - strefovat seÚžasný . A bylo po problému…

Od té doby i v Česku je tato "kauza" řešena podobně - i na venkovských hospodských toaletách je již možno spatřit (samozřejmě v pisoáru) třeba malou plastikovou fotbalovou branku i s částí zeleného pažitu.

Jak to ale vypadá na některých našich ministerstvech, když docela nedávno jeden ministr řekl o jiném bývalém silovém ministrovi, že ve svém úřadu "s bídou trefil na toaletu" a ten mu opáčil ve smyslu, že " je to sprosťárna, jako bych já řekl, že on s bídou trefí do toalety" ?

Místo do toalety se ministři nevkusně trefují jeden do druhého a to v době, kdy se prý "odměňuje za produkty mozku a ne za produkci žaludku."


Doufám, že alespoň volič má touhu trefit se….!

Psáno dne 27. září 2012

Je ten fejeton Suchý nebo ne ?

26. září 2012 v 19:37 | Wess |  Společnost
Na internetu si vzájemně mejlujeme a často prezentujeme cizími "powerpointy", někdy víceméně málo vkusnými jak formou, tak obsahem. Jsou v těch mailech také texty ať ve formátu .doc , či .pdf. Některé jsou plné "všelijakých výzev", jiné zase s recepty na zdraví a věčné mládí , podepsané často známými osobnostmi a přesto taky často podezřelé a málo důvěryhodné.
Dnes jsem však od dobrého přítele, o jehož vkusu nepochybuji, obdržel textový dokument, podepsaný mým oblíbeným již klasikem - Jiřím Suchým. Zaujal mě hned obsahem i elegantním nadhledem autora, ale přesto jsem pro jistotu "zagugloval" a nalezl Suchého webový zápisník a v něm skutečně jeho srpnový fejeton…. Skvělý!!

(Citace ze zápisníku)

Jiří Suchý - Stáří versus mládí

Čas letí jako spřežení
Nad kterým práská bič
Člověk se párkrát ožení
A hned je mládí pryč

Píseň krále Jindřicha VIII. ze hry Šest žen


"Začal jsem srovnávat své mládí s mládím dnešním a samozřejmě tak, aby to mé z toho vyšlo líp. A musím říct, že nelituju toho, že jsem upínal své zraky k předešlým generacím. Mou inspirací byla dvacátá léta, která jsem v létech padesátých objevoval a hltal. Vzhlížel jsem k Nezvalovi, k Seifertovi, k V+W a kdyby mě některý z nich požádal o basu Kofoly, ochotně bych mu ji přinesl na rameni (auto jsem ještě tehdy neměl) a cestou bych se zajíkal štěstím, že je mi něco takového dovoleno. A tenhle obdiv k předcházející generaci jsem pak vlastně zúročil ve své práci."
(Konec citace malé části fejetonu J.S.)


Pozn. Wess
To někteří mladí se spíše zajíkají smíchem, jak se stará babička potýká se svým mobilem ….a o nějakém obdivu k předcházející generaci nemůže být řeč….! Vždyť ta nerozumí fenoménu dnešní doby…IT!

Jaký obdiv zúročí mladí ve své práci…..?


Psáno dne 26. září 2012

Někdy matka, jindy otec….

26. září 2012 v 7:49 | Wess |  Společnost
ale vždy PRÁCE měla, má a doufám, že i bude mít vážnost. Před časem Píseň práce byla často zpívána na manifestacích a ve druhé sloce začínala velebnými slovy "Ta práce matka pokroku…."

A jindy a jinde vyslovil zase geniální anglický ekonom William Petty myšlenku, že "práce je otcem a příroda matkou všeho bohatství". Darwin a Engels zase hovořili o práci, která polidštila opici…. A často bezvýznamní současníci k tomu dodávají: "aby poté zotročila člověka."

"Nucené práce nejsou ničím nelidským" , zde zase myšleno vztažmo k vagabundům odsouzeným za trestné činy…

Trochu mrazí, když si vzpomenu na melodii i slova Písně práce a zároveň mne mrazí, když si uvědomím , co všechno bylo v konsekvencích o práci vyřčeno: " třeba i to o problému dostatku banánů v té či oné době … dnes bych raději stál frontu na ty banány, než na práci…"


Psáno dne 26. září 2012

O kubáňských kozácích

18. září 2012 v 7:31 | Wess |  Nostalgie
Ani nevím, jak jsem přišel na webu na diskuzi o filmu pouze jediného jejího účastníka, který se takto projevil:
"Líbila se mi píseň o žních na Kubáni…"

Zbystřil jsem, poněvadž na začátku padesátých let jsem také já shlédl sovětský barevný film "Kubáňští kozáci." Jako kluk ještě z obecné školy jsem sice myslel, že to budou boje z dob občanské války "rudých proti bílým", prostě "šavlovačka" čapájevců, jedoucích tryskem se vztyčenou šavlí, s rozevlátými jezdeckými pláští širokých ramen a beranicemi s červeným dýnkem a bílým křížem." A také s koňmi taženými tačankami s "maximem" - tedy vodou chlazeným kulometem.
To tehdy bývalo v sálu kina hlučno jak při sportovních utkáních - fandilo se našim.

A nebylo to ono …. Film byl o "boji kolchozníků o zrno". Nu což, ale píseň o řece Kubáni Isaaca Dunajevského se mi tehdy velmi líbila.

Zde jsou po létech její slova:

Po řece, řece Kubání, zpívající vlny jdou,
široké kubáňské pláně, zlátnou svěží úrodou.
Sýpky nepostačí zcela, kolik klasů bude v nich,
však nám říká země celá, mistři sklizní kolchozních.
Bohatá, je úroda, teď poslední přišla naše chvíle,
eh,/: když nám země zrno dá, budou chleby bílé. :/

Ještě jednou jsem se v těch létech podobně spletl u sovětského filmu. Jmenoval se "Rytíř zlaté hvězdy". Neměl jsem nejmenší důvod myslet si na středověkého rytíře, ale myslel jsem … a na film s kamarády šel. A opět boj o zrno , o "bogatuju urožaj …" Vím ale, že i dospělých diváků na těchto filmech bývalo hodně.


Kubáň je kozácké území v ukrajinsko - ruském regionu a kozáci - ti divocí, skvěle tančící lidé - jak jsme viděli a poznali u vojenských tanečních a pěveckých souborů sovětské armády, účinkujících v padesátých letech na přírodním hledišti v našem městě o májových dnech. Bylo a je v nich něco chlapáckého… vzpomínám, že každý tehdejší kluk tehdy chtěl jako speciální tělocvičnou dovednost umět kozáčka v podřepu.

Kubáňští kozáci vždy hráli svoji velkou roli v bojích Ruska či Ukrajiny proti sultánovi, ať vzpomenu písničku o Stěnkovi Razinovi, Záporožce Tarase Bulbu a jeho syna Ostapa proti Polsku, nebo již zmíněnou občanskou válku, kdy však kozáci byli na obou válčících stranách. Nu i ve 2. světové válce stáli kozáci také proti sobě… jak je zřejmé z fotografií.





Bůh suď…, ale písně a tance mají dosud obdivuhodné !!


Psáno dne 18.září 2012

Nic není nemožné a opáčně…

12. září 2012 v 9:40 | Wess |  Politika
Před volbami padají zábrany… jeden politik znenadání se rozpomene, ve kterém městě to měl první schůzku a první sex a vzápětí ochraňuje naše exportní možnosti podle ministra zahraničí nevhodným způsobem, když prý otevřeně kritikou častuje projevy podpory Pussy Riot a politiku dalajlámy.
Jindy zase generuje omluvy tomu nejvyššímu za vyřčené výroky kolem DPH aj…. Asi se nebude stačit omlouvat.

Chudák volič….. ten opravdu prožívá politický nečas nebo marast - jak se říká u nás na Moravě rozbředlému sněhu na chodnícících!

A tak raději něco moudrého - nečetl jsem totiž v masmediích v poslední době nic podnětnějšího:

"Nikdo nedělá větší chybu, než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, je bezvýznamné" - Edmund Burke (britský zakladatel konzervatismu)

"Intuice je posvátný dar, racionální mysl je věrný sluha. Vytvořili jsme společnost, která ctí sluhu a zapomněla na svůj dar" - Albert Einstein ( E= mc2 )


Resumé:

Má - li tedy být podle Einsteina více užívána intuice a současně podle jiného klasika nemít pocit bezvýznamnosti, nezbývá než k volbám jít, budiž…nebudeme řešit "proč ne", ale "proč ano",…… ano?

Psáno dne 12. září 2012

Jdu si to užít…

12. září 2012 v 9:22 | Wess |  AC Sparta a fotbal vůbec
Mám rád sebevědomé lidi, zejména sportovce, kteří svůj skutečně sport umí a při odjezdu na olympiádu třeba řeknou, " chci být na bedně". Máme jich dost a skutečně na světové scéně nezklamou a dělají nám radost a vzbuzují naši hrdost na ně …a vůbec..

Ale nesnáším tu hloupou frázi " jdu si to užít, " užili jsme si to" apod. Dle mého názoru ten sportovec si "jde utkání užít", když přitom myslí na vítězství a podle toho i na hřišti bojuje třeba o míč a také …. o diváka, kterého chce pobavit a odměnit vlastním výkonem!!

To se vůbec nedá říci o našich současných reprezentantech ve fotbalu. Ti všichni předem sdělovali novinářům, "jak si to jdou užít" a s tím Finskem to bylo trapné. A vůbec nechápu ty řeči moderátorů a fotbalových odborníků v TV přenosu, kteří vždy říkají:"….kdyby naši hráli od začátku, tak jak ve 2. poločasu…" atd., atd. Vždyť je zřejmé, že něčeho takového tito hráči nejsou schopni se dopustit. Oni totiž neumí a nemají na to ani … bojovné srdce.

Vždyť už si konečně řekněme, že my "bychom si to chtěli užít" a nejen v "ďolíčku, na Letné a Vršovicích" , ale snad všude v české kotlině a ve všem…ale.

Vím, že teď ze mě mluví docela zlost proti těm v bílých, že kvůli nim musím říct, že včera ti modří si vítězství zasloužili, protože " si to nešli jenom užít"…


Psáno po přípravném utkání s Finskem dne 11. září 2012

Před volbami...a po nich

8. září 2012 v 9:33 | Wess |  Politika

Pánové, začíná být zase před volbami, atmosféra houstne - vida, odkud ta dnešní mládež čerpá ve svém newspeaku. http://cs.wikipedia.org/wiki/Newspeak

A to já, když je nejhůř, obracím se na klasiky. Jeden z nich mě svojí prozíravou intuicí nikdy nezklamal - národní umělec Jan Werich.
Ve svém textu ze známé hry Těžká Barbora, který uvádím níže, JW také rozlišuje " období před a po volbách." Holt, je to poučený detailista… to současní zejména mladší voliči říkají, že "na nějaké rozlišování nemáme čas a nakonec - ať jsou rádi, že vůbec jedeme k volbám…"



Konšelská

Víno naleje,
do domu dodá,
každému prodá,
kdo co chce a jak.
Když městu zle je,
ví kudy na to,
nic nechce za to,
že je kabrňák.
Zvolili jsme ho, abychom ho měli,
teď ho tu máme, zdalipak ho znáš?

Jakpak bychom to všichni nevěděli?
Že je to zlatý bürgermeister náš!
Sláva mu, on je pašák!
Piškumpré a krucajda!
Žumpajda a hujaja!
Zdar, zdar, zdar!

Do vína leje
špínu, pomeje,
doma se směje,
že je kabrňák.
Ve jménu vlasti
dukáty chrastí,
kapsu si mastí,
je to darebák.
Vždyť mu jde věru jen o kariéru,
kdo je ten vykuk, zdalipak ho znáš?

To nebude nikdo jiný, věru,
než vypečený bürgermeister náš!

A krucajda! A hele ho!
A všechno on a my prej nic!
Tak tohle ne! To nepude!
Fuj, fuj, fuj!
( Zkráceno bez svolení autora tak, aby se v textu nevyskytoval výraz "hejtman! - pozn.Wess)



Jó volby, doufám, že po nich, stejně jako po koridě v Madridu, nebudou letos prodávat mnohem menší porci tradiční a chutné "býčí lásky" než loni jenom proto, že tentokrát v aréně vyhrál býk:-)

Psáno dne 8. září 2012

Duch strojařiny mně chybí…

7. září 2012 v 10:03 | Wess |  Školství a vzdělávání
Bydlím v městě, kterého tradicí je průmyslovost a strojírenský průmysl ,ať myslím kdysi bezmála dvoutisícovou armaturku, Slokov a další menší provozy, třeba ústřední dílny naftových a lignitových dolů, tepelné elektrárny, státních statků a strojní traktorové stanice. Tam všude se dělala nejen v rámci generálních oprav strojů a výroby vlastních speciálních strojů, nástrojů a přípravků pravá strojařina.

A také učňovské školství v městě mělo, zejména po válce státní pracovní zálohy a pak nejprve učňovské škola s učňovskými středisky vyučujícími odbornou praxi strojních a provozních zámečníků a soustružníků kovů, svoji vážnost a úroveň.
Byli v budově školy na ulici Dobrovolského učitelé, kteří uměli nadchnout tehdejší chlapce a děvčata pro černé řemeslo. A byly v našem městě podniky, které dobře chápaly potřebu vychovávat vlastní řemeslníky - strojaře.

Nezapomenu na odborného učitele, který osobitými sugestivními metodami (sic) naučil učně trojrozměrnému promítání v technickém kreslení, kde se tuší nesměly kreslit "asagáje", ale elegantní štíhlé šipky a tenounké vynášecí čáry, vyžadováno bylo estetické šrafování řezů částečných a celkových. V technologii pak zejména význam lícovací soustavy ve výrobě umožňující zaměnitelnost jednotlivých dílců strojů a zařízení. Druhy třískového a beztřískového obrábění a nutná znalost geometrie břitu obráběcích nástrojů a také tváření nás učně přirozeně okouzlovaly. No a výrobou surového železa, oceli a litiny a SiemensMartinskými pecemi, Bessemerovým konvertorem a kelímkovými konče…, které jsme v těch Vítkovicích také skutečně viděli na vlastní oči.
Nevím, čím to bylo, že nám dílny a vyrobené dílce voněly, že jsme se před staršími a nakonec i jeden před druhým styděli, že ještě něco neumíme. Učitel technologie měl v těch koncích 50. let, kdy jsem se učil, a chtěl mít čas prohlédnout si naše jízdní kola ve stojanech na školním dvoře. A to se pak v hodinách technologie poptal např. čí je to červené kolo s rezavým řetízkem . Určitě padla slova " o olejíčku - polovičním zámečníčku" a "žluté kartě, po které hrozila červená", tedy záporný bonus při hodnocení v předmětu Technologie.

Byli pro mne vždy vzorem ti strojaři - jak řemeslníci, tak technologové a konstruktéři mého mateřského podniku, pro něž byl jejich obor a profese vším. Poznal jsem i takové učitele a profesory jako student i při studiu na průmyslovce a VUT v Brně - jejich zaujatost a cíl naučit svoje studenty porozumět vyučovanému tématu a vztahu ke strojařině. Vždy ukazovali s hrdostí, že všechny stroje a technologická zařízení v podstatě ve všech odvětvích průmyslu jsou dílem především strojařů.

A zažil jsem výuku strojírenství i jako pedagog a troufám si říci, že od roku 1972 strojírenské učňovské školství v našem městě doznalo velkých změn jak v kvalitě, tak v počtu odborných pracovišť - tedy strojů a zařízení, zřízení strojírenského učiliště s komplexní výukou završenou v roce 1988 otevřením nové školy a stravovacího zázemí na ulici Lipová. Toto učiliště tehdy učilo strojaře nejen pro podniky v okresu, ale také pro podniky na Slovensku a to nejen pro podniky koncernu SIGMA.

To jsem nevěděl, že to je kulminační bod učňovského školství a nakonec i strojírenství v městě….Tak jako končily velké podniky, tak upadal i zájem o nové mladé strojaře. Učiliště postupně ztrácelo strojírenské učební obory a tím i kvalifikované odborné učitele strojírenství….a také skutečné strojaře ve vedení.

A nyní zbyl na nástupnické integrované škole jeden studijní obor mechanik - seřizovač pro obráběcí stroje a linky. A z té plejády kdysi mladých a odborně zdatných mistrů odborného výcviku tam zůstali pouze dva - mj. také absolventi kdysi nejlepšího strojírenského učňovského zařízení v okresu , několikrát vyhodnoceného za svoje výsledky i na úrovni rezortu čs. hutnictví a strojírenství. Ti učí budoucí odborníky ve čtyřech ročnících, které mají možná v každé třídě po dvaceti studentech.

To, že mi dnes chybí duch strojařiny není podstatný. Určitě závažnější je fakt, že začínají v národním hospodářství chybět skuteční strojaři. Určitě nám jako státu chybí také v našem exportním portfóliu .

A co je nejpodstatnější - chybí nám ta strojařina v národním povědomí, když vzpomenu velké podniky ČKD Praha, Škoda Plzeň, ale také brněnské chlouby českého strojírenství.

Zatímco v současné době stále ještě věříme tendencím vychovávat teoreticky vybavené manažery, logistiky ( maskované skladníky) se znalostí webu, PC a angličtiny pro ty na zelené louce stále rostoucí sklady a mezisklady zahraničních podniků.
A také zvyšovat počty vysokoškoláků ze stále se početně zmenšující kvantity a bohužel i kvality studentů ze středních škol. O zvyšujícím se počtu absolventů "nepotřebných" oborů, kteří nikdy nebudou pracovat ve své kvalifikaci.

Přátelé, tím, že mně chybí duch strojařiny, bych chtěl prostě jenom naznačit, že to je obor, kde "se žádná chybějící desetina, setina , či tisícina mm nedá okecat" , tam nelze jenom omluvit zřícenou konstrukci mostu nebo velkojeřábu. Je to obor, který se může dělat dobře jenom při plném zaujetí pro výsledek práce ….tedy prospěšný pro všechny.
Je tedy strojařina i ze společenského a výchovného důvodu hodna, aby mezi mládeží a jejími rodiči popularizována.

Psáno dne 7. září 2012

O čem to vlastně mele?

5. září 2012 v 10:47 | Wess |  Politika
Musím se již na začátku - v duchu současných speakerů - přiznat, že jsem níže uvedené úryvky vytrhl z kontextu v dnešní době zcela běžného článečku, který souvisí s nadcházejícím předvolebním obdobím.
Úryvky, na rozdíl od jiných článků stejného zaměření, napsané slušnou formou mne sice rozesmály, ale zase tak veselé nejsou, spíše naopak…. Posuďte sami!

( citace )

….skoupí akcie firmy, maso sežerou, vyplivnou kosti a jdou o dům dál….


….arogantní manažerský a personalistický frikulín (krásný český novotvar z free, cool a in)
projevující se v duchu imbecilních frází novodobého manažerského newspeaku.


….někdejší politická školení - o socialismu nám lhali, ale o kapitalismu ne….

…proti rezidencím dnešních špiček jsou vily tehdejších komunistů chudičkými chatkami skromných milovníků přírody...


….nastolilo to, čemu se dnes s oblibou říká demokratura….

….dříve jsme měli ideologický náhubek, dnes ekonomický….

….je však zajímavé, kolik stovek miliard bylo po jejich špatném hospodaření k rozkradení….

…..dnes se stojí fronty na pracovních úřadech. Víte, že bych raději stál frontu na banány?

….bezmocí a vztekem začínaly revoluce a vy děláte, co můžete, abyste si i z netečných udělali nepřátele….

( konec citace )

Luštitelé nejrůznějších tajenek včetně sudoku s tím asi budou mít práci poznat, čeho se článek týká. Bývají často apolitičtí a to odjakživa… Jsou ale apolitičtí občané a zřejmě jich přibývá, kteří spolehlivě poznají z těchto fragmentů "vytržených ze souvislosti skrytou tajenku, o co jde."

Čtenáři nechť mi prominou, rád jsem sestavoval pro svoje spolupracovníky - vášnivé křížovkáře - vlastní křížovky. Vzpomínám, že jedna z mých tajenek byl tehdy velmi lehká, prý "Sparta - stálice na fotbalovém nebi." A kolegové dukláci a slávisté byli po pracném luštění naoko nazlobeni pro ně "tím logickým nesmyslem"….:-)


Psáno dne 5. září 2012

Pythagorova věta

3. září 2012 v 8:37 | Wess převzal z ČRo |  Školství a vzdělávání
Je začátek školního roku a já poslouchám rádio. Mluví se po ránu o zahájení nového školního roku a zaslechl jsem moderátorovu vlastní studentskou vzpomínku o předsevzetí jejich středoškolské učitelky matematiky:

"Já do vás tu matematiku dostanu, že budete Pythagorovu větu odříkávat i na smrtelné posteli!"

A tento student - moderátor dodal, že do hodin matematiky se jejich třída skutečně těšila.

P.S. Snad se takoví učitelé s přísnou tváří, dobrou duší s velkým smyslem pro humor a pevnými zásadami vztažmo ke svému vyučovacímu předmětu vyskytují i v dnešní době. Smějící se


Psáno dne 3. září 2012

Jenom špatní účetní….

1. září 2012 v 10:20 | Wess |  Školství a vzdělávání
"Účetnímu můžete říci, co a jak chcete, a on to vykoná k dobru všech. Zůstane účetním. Jestliže ale účetní říká vám, co a jak dělat, pak se i vy stanete účetním a rozhodování a zodpovědnost vymizí z vašeho světa."


Výše uvedené jsem někde četl v blogu prof. Milana Zeleného "Česká republika 2020 - jak bude, chce, měla by, může a "musí" vypadat?"


Myšleno v široké politickospolečenské souvislosti, pak je to pravda velmi pregnantně a vtipně vyslovená a jenom účetní, svým myšlením na úrovni pár hasičů kdysi protestujících proti filmu "Hoří má panenko", by se mohli cítit myšlenkou pana profesora dotčeni.


Našich "účetních" v nejvyšší exekutivě se to však určitě nedotkne, poněvadž znají vtip o babičkou rozsednutých - na otomanu ležících dědových brýlí. Děda na to prý rozšafně pravil: "Ty brýle už viděly jiné věci…á jé je..!"


P.S. Inspiraci k mnou uvedenému jsem naleznul v Učitelských listech v odkazu na blog pana profesora právě dnes - na začátku školního roku. Pro školství to může být dobrým znamením, i když ohlasy na článek zatím nebyly. No ale je teprve po přípravném týdnu, ne?
Tak hodně pedagogických úspěchů, pedagogové Smějící se!



Psáno dne 1. září 2012