Srpen 2012

Prvňáčci

31. srpna 2012 v 9:09 | Wess |  Aktuality
Náš nejmladší vnouček už jde taky do školy. Jeho velký den 1. září však netradičně začne na sportovním hřišti školy, poněvadž tentokrát vychází na pátek.
Takže ten první školní den začne asi hrami a až v pondělí pak skutečně vstoupí do svojí první třídy.
Začátek školního roku i pro mě byl a dosud je vždy významným dnem v roce.
Z 1. září v roce 1951 si pamatuji sice pouze širokánské schody do školy na Mírovém náměstí. A na nich starší žáci naší školy nás vítali úsměvem a uváděli do naší třídy 1. B. Tam na nás čekala starší, ale milá paní učitelka Marie Kristková. A spolužáci a spolužačky, z nichž některé jsem znal již z mateřské školky v ulici Scota Viatora.

Samozřejmě 1. září v roce 1974 a 1975, kdy byli prvňáčky moji dva synové, kterým to tehdy velmi slušelo a do školy se těšili.

Ještě jedno "první září" bylo pro mě velmi zvláštní a to v roce 1972, to jsem začínal svůj první školní rok jako mladý pedagog - mistr odborného výcviku.

Zvláštními pocity hrdosti pro mě byla provázena první září dnes již gymnazistů Ondřeje a Michaela a také jediné vnučky - odvážné školačky Verunky.
A teď vlastně již čtvrtý vnouček jde do školy. Říká, že se těší na to, až si přečte všechny nápisy kolem a časopisy. A obavy má jenom z krátkosti přestávek, prý "aby mohl sníst svačinku".

Se školou obecnou - tj.základní - jsem měl vždy spojenu dětskou knížku Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberyho Finna a námořnické či pruhované oblečení včetně slaměných kloboučků kluků a holek kolem Mississippi.
Proto jsem hledal v tomto stylu i ilustrační fotku. Není z toho Tomova amerického prostředí, ale docela zblízka - z Moravy. Na fotce je totiž jako prvňáček Jiří Wolker…. budoucí slavný český básník.





Tak Adámku, pěkně si užij svůj slavný den a hodně úspěchů a štěstí ve škole a nejenom !




Psáno dne 31. srpna 2012

Ani žaba uchem nehne…

30. srpna 2012 v 9:41 | Wess |  Aktuality
Stále trvá okurková sezóna, i když zrovna teď slyším, jak v TV ministr vnitra ujišťuje novináře o tom, že ihned odstoupí, zmýlil - li se ve svém včerejším rozhodnutí o neprodleném odvolání prezidenta Policie ČR a jeho propuštění ze služebního poměru.

Přitom se dívám do našich místních novin a hned v úvodním článku vévodí skvělý název "Nablýskaní veteráni projely Slováckem"…?! To asi redaktor - jazykozpytec "poněkud nezvykle umístěným - y " chtěl definitivně ujistit čtenáře, že se nejedná o veterány z významných bojových misí armády, či o spolek hrdě pochodujících starých a vyznamenaných c.k. hasičů a veteránů, ale o 16. ročník veterán rallye projíždějící Vracovem.

Hned na druhé straně téhož periodika vidím článek s nadpisem "Na Slovácku nejsme na západě". V něm asi dle značky stejný redaktor píše, že v několika obcích odcizil neznámý pachatel z nezajištěných automobilů osobní věci a peníze. A následně v duchu kdysi velikého hitu Rozálie, v němž se zpívá " o jódlující dívce , žijící v zemi, kde lidé nemají zámky u dveří", mravokárně připomíná, že "běžným a zaužívaným zvykem bývá ve vyspělých západních zemích Evropy, že když odchází řidič od auta, tak ho nezamyká." Přesto nebývá okraden…!

Jó, tenkrát na Západě, to byla ta destinace ještě psána s velkým Z…


A mnozí z nás tak skutečně kdysi "před n. l." dokazovali úžasnou morálku občanů ve vyspělých zemích Západu …! Jiní ovšem zase po návratu z jiné, pro změnu východní země, tvrdili, že "…i ty stromy jsou tam zelenější…." A ono to vlastně ani tak dávno není…Úžasný
Nicméně v současném automobilovém průmyslu Západu mnoho proslulých značek soutěží mezi sebou právě v úrovni zajištění automobilů jejich provenience proti zlodějům. Tak nevím,… snad chtějí úspěšně a naplno expandovat k nám, na Slovácko ?

A ještě něco málo nakonec, když se u nás na Slovácku řekne "ani žaba uchem nehne", pak se tím myslí třeba "s tím nic nenaděláš, nic se nestane…!"


Psáno dne 30. srpna 2012

Frézařka koulí

30. srpna 2012 v 7:59 | Wess |  Nostalgie
To jsem po převratu ve funkci hlavního kontrolora stále ještě státního podniku procházel neprozíravě v obleku a s kravatou dílnou strojírny ve druhém patře. Cítil jsem se v pohodě v hluku obráběcích strojů a vůně hydraulického a řezného oleje. Jako za mlada, kdy jsem sám na dílně mozaika jako dělník pracoval.¨
Snad proto, jdouc kolem frézky, na níž drobnější padesátnice frézovala drážku do koule kulového kohoutu kotoučovou frézou, jsem se zeptal: "Tak jak to jde?" Paní nakvašeně odpověděla: "Tak si to pojďte zkusit sám a uvidíte!" Uvědomil jsem si stupidnost mojí otázky, která je typická pro delegáty nějaké exkurze. A když se takto "kravaťák" zeptá v horkém letním neklimatizovaném prostředí…..?
Já jsem však podle pravdy frézařce řekl: "Mladá paní, tuto práci jsem dělal na začátku 60. let, tedy v době, kdy vy jste ještě jako mladá a snědá prodavačka ve velmi slušivé semišové minisukni prodávala knihy nad hlavní křižovatkou.
Tato vzpomínka zachránila celou situaci, paní zjevně polichocena a já spokojen s finále této frézařské anabáze jsme se rozešli s úsměvem,
Ani jsem se nezeptal na její jméno…!


Červenec 2012

Velký formát 2012

14. srpna 2012 v 18:48 | Wess |  Obrázky - Fotografie
Realismus dneška v našem městě - a poněvadž dnešní doba je prý stále ještě raná, je to pěkně raný realismus ...




Psáno dne 14. srpna 2012

Co si neumím představit…

14. srpna 2012 v 9:09 | Wess |  Politika
Z krásného stínu LOH v Londýně a také ze stínu skvělé dovolenkové atmosféry v zahraničí i u nás doma najednou zčistajasna - v poštovní schránce obálka s "důležitou informací k volbě prezidenta ČR v roce 2013".
Hrůzná představa, že ten rok se blíží….Mně nevadí ta třináctka, tu jsem svého času považoval za šťastnou zvláště na sportovním dresu. Mně vadí ten výběr nebo spíše ta nabídka.
A to ještě tato obálka nabízí vcelku dobře, to některé jiné mně uvádějí v zoufalý úžas.
Nevím ještě, jak se vyrovnám se svým voličským svědomím….? Z duše mi mluví krátká úvaha v dvouměsíčníku Listy, k němuž stále zachovávám určitou pietu s ohledem na minulost.

(Citace)

"Představme si situaci z hlediska osoby, která je zvolena. Jenom člověk jedinečně vyrovnaný a střízlivý může bez újmy na duševním zdraví přežít příchod na velký hrad nad městem, velkolepé a pompézní fanfáry z Libuše, když zavítá do divadla, nutnost moudře promlouvat ke kdečemu, profesionální devótnost okolí atd. Podíváte-li se na současné uchazeče, o kolika můžete říct něco víc, než že jde o pouhé oportunisty? Že vědí, že je čeká nesnadná práce, a jsou na ni připraveni a nedali se svést jen pomyšlením na pocty a privilegia?"
Ivan Vlček

(Konec citace)

Musí to být vskutku osobnost v každém ohledu a já si nejsem jist... při pohledu kolem. A tak se sám sebe přesvědčuji o "občanské povinnosti a angažovanosti a o svoji voličské odpovědnosti za vývoj v ČR atd.,atd." … a nevím…..?


P.S. Tím, prosím, vůbec nenabádám k nějaké neúčasti…..,ta by asi nikomu neposloužila. Pouze se přiznávám k momentálnímu mentálnímu deficituÚžasný .
Snad je to jenom dozvuk bezstarostného léta roku 2012!?!

Psáno dne 14. srpna 2012

Týn 2012

13. srpna 2012 v 10:14 | Wess |  Nostalgie
Rádi jsme s Boženkou přijali pozvání kamarádů z dětství, kteří bydlí po mnoha životních stěhováních v pěkném městě Týně u Vltavy.
Do jižních Čech se těšíme od naší první dovolené, kdy jsme je projížděli naším nezapomenutelným Trabantem v roce cca 1973.
Již jsme v Týně díky našim přátelům po několikáté a vždy, když překonáme útrapy "dé jedničky" a odbočíme na Humpolec a známým filmem proslavený Pelhřimov, dýchne na nás romantika starých břízových alejí kolem cest. Dnes to nejsou aleje, jak je maloval třeba Mikoláš Aleš - ty úvozové úzké, kde si sotva dva koňské povozy vyhnuly. Dnes díky mnohem lepším povrchům silnic ( a mnohem, mnohem lepšími ve srovnání s moravskými ) zůstávají podobně romantickými. To když se blížíte k Táboru a máte čas si jej prohlédnout. Zrovna tak lázeňské město Bechyně se slavným rodákem Františkem Křižíkem a obrovským klenutým mostem. Vždy vzpomenu na tv film o akademiku Bechyně a jeho předpjatém betonu, z nichž stavěl na hranicích ve 30. létech mj. také českou "maginotovu linii."
Samotný Týn nad Vltavou má zvláštní kouzlo samozřejmě u řeky a jeho okolí. Uvědomil jsem si jeho kopcovitost a také svoji nadváhu, když jsme "rozvážně stoupali a klesali po mnohých schodech" z procházky k domovu.
Po procházkách v pěkné přírodě, která vás doslova obklopuje, se nám posezení u Vltavy velmi hodí, zejména při dobrém pivě nebo kávě. No a odpolední odskočení na romantickou zahradu našich kamarádů se skleníkem plným zeleniny, ale také posezeními u chatky i v prostoru zahrady u kamenného jezírka se zurčícím potůčkem vody téměř dokazujícím, že perpetum mobile lze vyrobit. Ano, kamarád si sám vyrobil kompas, pamětliv starých skautských poznatků a dodržujíc fyzikální zákony …. A ještě k tomu přidá i vlastnoručně skutečné sluneční hodiny s odborným výkladem, v němž nezapomíná občas se optat na skutečný časÚžasný.
Pak skromně přismýčí stojan se žulovou deskou … a začnou gastronomické orgie …. Grilované maso a klobásy… stále vytahuji kapesník, neboť můj nos je po těch chutích a vůních "orgasmický" … no prostě paráda.
Když pak druhý den, jak je v plánu, spatříme zámek Blatná a jeho oboru s daňky, kteří po ní volně procházejí a návštěvníci, nejenom ti malí, si jejich sametové parohy a hřbety mohou pohladit…. a v tom přijíždí starý kočár s návštěvníky tohoto malého městečka… Kupodivu má toto městečko náměstíčka dvě. Na jednom z nich důstojný velký a pěkný hostinec, na němž pamětní deska oznamuje, že zde přenocoval také J.K. Tyl, jsa nemocen a na cestě z Vodňan do nemocnice v Plzni.
Potom jsme zamířili do Písku, města s krásným a v Čechách nejstarším mostem se sochami a širokým klenutím , jemuž asi i ten Karlův v Praze musí vykat. Viděl jsem jej ve skutečnosti poprvé a nejen nezklamal, předčil naše očekávání. A u něho každoročně v rámci " Pískoviště" obrovské sochy z písku ( v Písku ) - prý od května tam stojí téměř neporušeny po letošních červencových deštích - obdivuhodné.
A písecké gymnázium, no to musí ohromit již pohledem na majestátnou a úctyhodnou budovu…
Mezi mnohé věhlasné pedagogy a absolventy píseckého gymnázia patří mnohý český velikán. A taky Fráňa Šrámek, který zde studoval.
Městu Písku říká ve své básni toto:

Sem, vzpomínko věrná má, slétni
ku břehům otavských vod
a dnové až zaplanou letní,
sem kytičku pozdravů shoď!
Tu v lesy kolem hoch zapadal rád
a k harfě Otavy ladíval sen,
aspoň, má vzpomínko,
zůstaň tu stát
a nelituj, neteskni, poděkuj jen!




A potom Křižíkova elektrárna - jak je ten kraj propojen a prodchnutý naší historií - s vůní starých strojů řemenic a kluzných ložisek s olejem a figurínami obsluhy elektrárny a výběrčích ze dodávku elektřiny. A varovné bezpečnostní nápisy - poněvadž tehdy ještě neznali nulák v el. vedení - brané smrtelně vážně, ale i ty recesní s humornou nadsázkou., jako například pokyn pro vozku či formana na svém voze taženým koňmi, prý :"Nepráskej bičem, jsi - li u elektrického vedením". A pak romantický splav u elektrárny, který jsme fotografovali z ostrůvku, patřícímu k této technické a velmi zachovalé a funkční památce.




No a v mezičase, při jízdě autem kolem se střídají husté lesy a romantické háje s březovými alejemi a já myslím na Josefa Švejka, jak se mu asi touto krajinou pochodovalo "k svému regimentu elokovaném v Budějicích".
Je to prostě kraj požehnaný, když nedávno sužovaný velkými povodněmi a záplavami. A přestože v minulých dnech ustaly velké lijavce a počasí nás nechalo být, usuzuji, že někdo nahoře poznal, že máme tento kraj rádi, stejně jako kamarády, kteří nám jeho návštěvu umožnili pěkně prožít….
V neděli odjíždíme, rozhodnuti nevracet se dálnicí přes Brno, ale přes Jindřichův Hradec, Telč, Moravské Budějovice, Znojmo atd , abychom si prodloužili pobyt ve skutečné přírodě, po čtyřech hodinách jízdy s přestávkou pouze v obci Pavlice s prodejnou s mnoho slibujícím a pravdivým názvem " Klobásový ráj" jsme doma… a oba si uvědomujeme, že všechno pěkné uteče obzvlášť rychle.

Psáno 13. srpna 2012

Rozebrat

7. srpna 2012 v 8:33 | Wess |  Společnost
Měl jsem to tehdy v 50.létech do školy necelý kilometr klikatými ulicemi a uličkami okresního města.
Moje ranní cesta do školy byla přímočará a rychlá - šlo o to přijít do školy včas a zkonzultovat třeba sportovní dění v městě nebo klukovské odpoledne předešlého dne a často také "prodiskutovat" řešení domácích úkolů převážně matematických.
Ovšem cesta ze školy, to celé jaro bylo hraní kuliček - frčel v těch šťastných létech " pocestňák". To když průběžně po cestě k domovu, to vedle chodníků byly tehdy ještě pruhy hlíny, byly z čáry házeny kuličky a vzájemně se musely ťuknout po hodu nebo "hodu a šutu", když vzdálenost od kuličky byla větší.
Když bylo více času, hrálo se na důlek, vyhloubený zpočátku ostrou patou školní polobotky.
Do klidné nebo i hlučnější hry však čas od času zavítali nebo spíše vpadli cizí a zpravidla starší kluci s pokřikem ROZEBRÁÁÁÁT!! Většinou to byly "známé firmy"- kluci,kteří buď jinde svoje kuličky prohráli a nebo je nikdy neměli a ukrást kuličky "právem silnějšího" jim prostě nebylo cizí.

Kdoví, zda to takovým dětským zlodějům nezůstalo i v dospělosti.? Jak se vlastně liší sloveso ROZEBRAT od jiných sloves, frekventovanými u "dospěláků"? Např. nechvalně známé pojmy ZPRIVATIZOVAT, ZNÁRODNIT, podivně ZRESTITUOVAT…

Vždyť jde o totéž - znovu rozdat karty majetku a přivlastnit si cizí. Totiž přivlastnit si vlastní ani nejde, že? A to, že bylo i zaplaceno obálkou nebo obálkovou metodou či holandskou nebo "cinknutou" dražbou, na věci nic nemění.

Tehdy, mezi kluky, končila akce ROZEBRAT často velkou rvačkou, poněvadž ti menší se prostě nedali…a svoje kuličky, třeba ty krásně nové od tatínka, bránili…

P.S K mému překvapení oficiálně existuje instituce, která nedovoluje svými pravidly akci "ROZEBRAT" -


Psáno dne 7. srpna 2012

Je to snad axióm?

2. srpna 2012 v 17:49 | Wess |  Politika
"Volební systém je v míru totéž jako jaderný štít za války! Chrání státní zřízení a demokracii, která není ničím jiným než vůlí většiny" ( Slova šéfa ústřední centrální komise jisté velmoci...)

Pozn. Wess
A bez toho štítu by to nešlo?.....Asi ne - viz tradiční jaderné velmoci i ty nově se objevující jaderné země s připraveným implicitním heslem " Více jádra, více demokracie!".


Psáno dne 2.července 2012

Nový věk

2. srpna 2012 v 10:37 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije
Nemyslím tím a priori jako narážku na z filmu Dědictví aneb… to známé: "Nová doba, nová doba, host vyhazuje vrchního!"
Chci jenom vzpomenout Kamila Lhotáka, ty jeho "francouzsky" tříbarevné vlajky a barely v prostoru, vzducholodě a balóny, stará auta a motocykly z Dědečka automobilu svojí malou koláží z jeho obrázků.



A také básní z knihy Karla Sýse Vzducholoď v parku, která vychází k 100. výročí narození Kamila Lhotáka a která se mi velmi líbí……


Nový věk

Cíl
je jen metál
zavěšený na zádech
chvátajících chvil
A přece
díky že jsem žil
že jsem se přiblížil



Psáno dne 2. července 2012

Vem to nešť

2. srpna 2012 v 9:20 | Wess |  Společnost
Sportovní komentátor dnes při zprávách o výsledcích našich olympioniků použil známé a pro mne ryze české "vem to nešť". Kupodivu totéž bylo vzápětí použito i při zprávě o tom, že kterási banka "hodlá zachránit eurozónu".
Nikdy jsem neměl s významem fráze potíže, poněvadž jsem si představoval místo ní třeba: je mi to fuk, volné, vážně jedno … atd.atd.
Až dnes to slovo "nešť" , to mě zaujalo?!
A zde je překvapivé vysvětlení -http://www.e-kniha.com/proc-se-rika-vem-to-nest.html :

A pak tu máme ještě to "nešť"! Nebo tu "nešť", nebo snad toho? Mimořádně povedená zvukomalebná fráze, "vem to nešť", významově nemá nic společného s částicí nechť, vyjadřující lhostejnost a už vůbec nic se slovesem nechat. Vznikla ve středověku s určitostí po 12. století v období, kdy islámská expanze přenesla z Asie do Evropy a severní Afriky pravé neštovice. Vlny tohoto onemocnění se pak opakovaly napříč stoletími, neuznávajíc hranice ani sociální postavení. Byly doby, kdy zahynula i třetina evropské populace a právě tehdy se objevilo to tak zoufalé a úpěnlivé volání: "Vem to nešť!!!" Jde vlastně o proklínání a význam je jasný. Ať to odejde, ať už si to vezme kdokoliv, hlavně ať už je ta strašná nemoc pryč!

(Konec citace)

Tak vidíte, vznik docela frekventované fráze má původ z morových dob, kdy Evropě bylo nejhůř díky expanzi z Východu.
To ze Západu, to tak zlé asi není, ikdyž si lámu hlavu nad skutečností, že díky "evropské dělbě práce" z české kotliny již pomalu vymizelo chování hospodářského zvířectva.
A to přesto, že dále v informaci o " vem to nešť" se můžeme mj. také dočíst, že - cituji:

Roku 1796 si venkovský lékař Edward Jenner všiml, že lidé pracující s dobytkem obvykle neštovicemi netrpí. Infikoval malého chlapce výtažkem z neštovice dojičky a poté pravými neštovicemi, a hoch skutečně neonemocněl. A to byla, považte, první aktivní imunizace očkováním.

(Konec citace)


Jak je vidět, dobytek je společensky vítán nejenom kvůli výživě obyvatelstva země, ale také jako ochrana "proti pravým neštovicím".
Kde nemá rozhodně "práce s dobytkem" co dělat? Tedy zejména v politice tuzemské i v té evropské - tedy asi proto to komentátorovo VEM TO NEŠŤ


Psáno dne 2. srpna 2012