Červen 2012

Před mnoha léty byly LL – Literární listy…

23. června 2012 v 19:21 | Wess |  Politika
myslím tím rok 1968, předními novinami pro občany - čtenáře, kteří chápali upřímnou podporu Dubčekova "socialismu s lidskou tváří" jako svůj vše předstihující a zastiňující světový názor a osobní úkol.

A stačil další milník ( nebo mylník ?) - totiž rok 1989 a "vše je opět jinak".
I současné Listy v červnovém čísle 2012 a nejenom v něm, ale spíše permanentně zveřejňují názory vzdělanců i oněch slušných lidí z někdejšího sametu.

Níže uvedený názor je mne velmi zaujal - cituji pana Václava Jamka:


Komunistický ekonomismus v sobě zahrnoval étos, záhy cynicky popřený; kritika se mohla na nedodržení závazku odvolávat, a na základě úplného popření tohoto závazku také komunismus odsoudit. Dnešní liberalismus žádný étos nemá, totiž má étos negativní (takže v korupci může být shledáván systémový rys). Protože si žádné obecné dobro za cíl neklade a všechny jeho tzv. reformy se naopak představě obecného dobra vysmívají, není, na jakém základě ho opravovat; žádná relativní kritika není na místě, musí se obrátit proti samé jeho podstatě. Proto je veškerá ekonomistní (někdy i právní) argumentace ze strany dnešní moci jen propaganda, která si chce zdáním esoterické náročnosti, vyhrazené zasvěceným, zajistit neomylnost: lid by se měl mít před vládou tzv. odborníků na pozoru, ne po ní hloupě volat!
Václav Jamek


Poznámka Wess :

Vždy jsem přemýšlel, proč ten minulý režim spojený s komunisty, je tak nostalgicky vzpomínán a vzápětí hned ironizován, aby se občané před volbami "nezbláznili".
Myslím, že pan Václav Jamek mi docela přesně odpověděl. Totiž on dnešní liberalismus skutečně žádný étos nemá - on si opravdu za cíl neklade obecné dobro. A proto je lidem nekritizovatelný , ikdyž se jim ústy mocných tzv. odborníků v podstatě vysmívá.

A lid pak svoji bezmocnost, čas od času poštván předvolebním bojem, alespoň "vybíjí na komunismu, který jim tu pohádku o všeobecném dobru, ke kterému se veřejně zavázal, kdysi nesplnil."

Říká se často, že komunismus je nereformovatelný… dobře! Ale nabízí se vzápětí otázka o možné reformovatelnosti liberalismu. Ten, jak se zdá, žádnou konkrétní formu kromě tvrzení, že trh vyřeší vše, nemá.

Kde není forma, nemůže být ani reforma……

P.S. Snad přece jenom- existuje- li BARBORA, může existovat i REBARBORA, že a..... ......opáčně ?!Úžasný

Psáno dne 23. června 2012

Kobylky v akci…

21. června 2012 v 18:07 | Wess |  Nostalgie

Nemyslím ty zelené, červené aj. , v obrovských hejnech letící a skákající postrachy afrických, latinskoamerických a australských zemědělských pozemků , ani sympatické a užitečné kobylky ze Sekorovy dětské knihy O Ferdovi mravencovi… ikdyž u nás byly obojí.


I když, mám - li se držet vyprávění zakládajících členů, tak ta parta kluků ze Sušilky se prý vypravila ve vhodném vegetačním období na konci školního roku v 50. létech - jak jinak - na cizí třešně. Při jejich spěšné konzumaci přímo na stromě údajně nejstarší Mirek tehdy památně prohlásil: " My jsme jako kobylky…", takže, jako všechny klukovské party tehdy, byly postrachem třešní kolem silnic. Já vzpomínám zejména na bojanovskou a mutěnskou silnici, ale také obrovské třešně nad chatami u Tvarožné Lhoty. Ale to bylo později…. Nebo dříve?!?

No a pak již následovalo odhodlání Mirka, Káje, obou Zdeňků a dalších mít po vzoru prvorepublikových "Rychlých šípů" také svůj "Klub Kobylek". A možná také vlajku a stanovy a legitimace členů klubu… To již nevím, poněvadž pocházím ze sousední ulice našeho rodného města a do té klukovské party jsem přišel později. Po pravdě, název Kobylky i celá jejich myšlenka se mi velmi líbila, poněvadž Foglara a jeho "Rychlé šípy" a knihy Stínadla…, Hoši od Bobří řeky a Mladého hlasatele aj. jsem tehdy velmi vyznával. V tomto jsem byl možná víc ortodoxní než kluci se Sušilky a tak jsem se chtěl stát členek tohoto klubu také. Podařilo se mi to, ale až na podruhé - ale to je již jiná historie.
Tak tito skvělí kluci, jejich sestry a manželky se 15. června 2012 již potřetí sešli na Jožkově zahrádce za hraniční řekou Moravou, aby zavzpomínali při dobrém grilování a při kytaře na ty časy, kdy bez nějaké přímé návaznosti na činnost Kobylek později získali vlastní klubovnu. Toto štěstí se mohlo podařit jenom díky velkému pochopení a toleranci rodičů Káje a Evy W. A vzpomínky na ně, na jejich tetu Vilmu, zvanou "Vilmacku", a také na zahradu těchto mládeži přejících lidiček byly toho odpoledne vlastně vyjádřením díků právě jim. A vzpomínalo se rádo i na rodiče svých kamarádů, zejména na tatínka Jožky, který v nás pěstoval mj. zájem o vzpírání a zápas. Tatínek Zdeňka ve snaze pomoci vyřešit "pyrotechnický problém" nalezené pistolky přišel k úrazu, na hodnou dobráckou paní Slámovou a jejiho manžela, typického bankovního úředníka. A také na všechny ty sousedy a zejména sousedky v ulici, kteří si někdy pochvalovali a jindy zase ne naše hrátky na ulici. Jedna z nich - pí Tichá řekla prý jednomu klukovi: Ivane, ty jsi tak nehodný, že ani nevyrosteš a on této postavou malé paní bezelstně odpověděl něco ve smyslu, že ona asi nebyla taky příliš hodná… Pozoruhodné je, že vždy se to obešlo ve slušné rovině a dá se říci, že dospělí nás měli rádi - snad tehdy vůbec mezi lidmi bylo zřejmě více soudržnosti.


Já jsem patřil před seznámením se s Kobylkami ze Sušilky do několika part, jednak z ulice, kde bydleli můj děda a babička a také mezi kluky, kteří "operovali" v parku u budoucího zimního stadionu nebo na obrovské ploše u cukrovaru na místě dnešního autobusového nádraží. A také na stadionu v Rybářích, kde kromě fotbalu jsem se naučil stolní tenis.

Díky těmto všestranně sportovním partám jsem rekreačně na slušné klukovské úrovni dělal všechny letní i zimní sporty - snad kromě lyžování.

Ale díky této partě Sušiláků jsem prožil také pěkné dospívání, hudební začátky a kamarádství, které trvá dodnesSmějící se !

Pěkné je, že nás na našich setkáních stále pomalu, ale jistě přibývá - k naší radosti samozřejmě.
A já si troufám říci, že takových part kluků a děvčat není mnoho. I když je nám většinou více než šedesát let, těšíme se na příští rok…

Psáno dne 21. června 2012

Tak to je hudba...

21. června 2012 v 10:48 | Wess |  Muzica
"Hudba, to jsou vaše vlastní zážitky, vaše myšlenky, vaše moudrost. Když ji neprožíváte, nedostanete ji ven ze svého nástroje.
Říkají, že hudba má hranice. Ale věřte mi, umění je bez hranic."

Charlie Parker


Pozn. Wess:
Citát slavného amerického saxofonisty a jazzmena uvádím snad proto, že obdivuji jednak skladatele a také špičkové muzikanty při improvizaci.
Ti totiž, každý z nich svojí hudbou, sdělují svoje prožitky a pocity, svoje štěstí i strasti....
Přestože jsem pouze hudební samouk s malou hbitostí při prvním čtení not, cítím to také tak, ikdyž já pouze neuměle interpretuji hudební myšlenky jiných...


Psáno dne 23. června 2012

Jakže to napsal ten básník?

21. června 2012 v 8:34 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije
Básník Vítězslav Nezval je stále čtivý svými básněmi, ale také docela prozaickými a věčně zelenými výroky.
Jeden z nich uvádím níže:

"Vyjadřovat dnešek starým klišé, to nic není, to je vulgarismus, schématismus. Ale odhalit si pro dnešek nové uchopení - neřeknu formu -, novou citlivost, v tom je to všechno."

Závidím sám za sebe Vítězslavu Nezvalovi jeho srozumitelnou a prostou pravdu... a moc bych si přál, aby mu stejně záviděli třeba i naši tzv. politikovéÚžasný

Psáno dne 21. června 2012

Několik slov nebo vět o fotbalu…

14. června 2012 v 13:58 | Wess |  AC Sparta a fotbal vůbec
Když jsem obdržel s You Tube, zřejmě jako tisíce jiných, také slova baviče Karla Šípa , musím řící, že mi mluvil z duše. Myslím tu besedu po tom utkání s Ruskem. Určitě se líbil také jiným a jiným možná zase ne…?!
Po Řecku se pomalu hodlal omluvit, že není nepřítel českého fotbalu …! Ale protože je čestný chlap, fotbalu rozumějící, nemohl si odpustit i k tomuto těsně vyhranému utkání říci: "ale o fotbalu se radši moc bavit nechci…".
Všichni jsme zírali na prvních 7 minut a ty dva góly, kterými jsme s Řeky vedli 2 : 0, byly překrásné.
Nad těmi kolmými přihrávkami jsme my, čeští diváci, žasli. Naši hráči dělali "jakoby nic", ale žasli asi také, čeho jsou schopni. A pak již z úžasu přešli v dalším průběhu utkání do "všedních dnů", jak je známe z posledních let.
Ani já o tom dál raději nebudu psát a tak jenom níže cituji:


Praha - Vždyť to ještě máte v čerstvé paměti: nejcitovanější osobou po úvodním debaklu českého týmu od Ruska (1:4) nebyl trenér Bílek ani kapitán Rosický, ale bavič a moderátor Karel Šíp.

Český tým po jeho prvním vystoupení na Euru zasypal zdrcující kritikou a doporučoval šest změn v sestavě.

Deník Aktuálně.cz zajímalo, jak se Karlu Šípovi líbil druhý český zápas s Řeckem (2:1). "Vyhráli, mají tři body, já jim to přeju. Ale už se o fotbale radši moc bavit nechci. Ono to pak skoro vypadalo, že jsem nepřítel českého fotbalu číslo jedna, a to tedy nechci, protože to tak rozhodně není," říká Šíp.

Co vlastně po porážce od Rusů řekl?

"Reprezentace hraje bezpohlavní impotentní fotbal. Buď trenér okamžitě udělá šest změn v sestavě, nebo takové facky dostaneme na šampionátu ještě dvě," rozvyprávěl se tehdy Šíp ve studiu České televize, kam byl pozvaný jako host.

( Konec citace )

P.S. Mám veliké přání, abych od našich viděl ještě alespoň jeden zápas, který by se trochu podobal pohárovým utkáním většiny evropských klubů, a taky i naší Plzně - bojovnost, nadšení, odvahu udělat "něco i s míčem" ….. prostě do toho!
A taky bych si přál, aby náš národní tým byl stejně dobrým bavičem jako fotbalu rozumějící a proto mně zvláště milý - Karel ŠípSmějící seÚžasný


Psáno dne 14. června 2012

Sešli se sešlí i nesešlí někde u Brna…

12. června 2012 v 11:21 | Wess |  Hradní stráž

Tak opět po roce, jako obvykle v červnu, tentokrát ve známém Mariánském údolí v Podolí u Brna se sešli…. vojáci Hradní stráže Praha sloužící v létech 1963 - 1967. Ač každý z nich sloužil pouze 26 měsíců, dohromady opravdu "zabrali" uvedené roky. Přítomni totiž byli tzv. "supermazáci" se svými bažanty a i ti již měli přítomné "svoje ptáky." Přestože jsem naznačil proslavenou vojenskou hierarchii, tak v těch dnech od 8. do 10.června t.r. to bylo připomenuto pouze s velkými nostalgickými legracemi a bez špetky smutku.

Ubytování, stravování a vůbec základna naši ekipy byl na těch pár pěkných dnů penzion "Kadlcův mlýn" . Zorganizoval vše potřebné a velmi dobře zajistil tento pěkný kout Leoš V.
Kromě "staré gardy" ve složení Jara Kot., Jarda Krat.,Jarda L., Honza N., Mira D., Jožo G., Julo B., Staňa V., Olda S. a domácí Leoš V. Ti všichni byli min. na jednom předchozím setkání.

K naší velké radosti se však přihlásili a skutečně také přišli Franta Pat., Laďa Jur., Pepa Vr. a Ivan Dol. Byli obzvlášť srdečně přivítání, poněvadž se projevili jako velmi zdatní zpěváci při kytaře. Bohužel všichni přijeli pouze v pozdním odpoledni prvního dne a navečer odjeli. Věříme všichni, že se jim setkání líbilo a že příště přijedou "na plný úvazek".

Bohužel, přijet v letošním roce ze zdravotních, či rodinných důvodů nemohli Franta Š., Olda M., Vašek H. a Karel Mar. Velmi nám chyběly jejich zpěvácké výkony - Franty a Oldy, kteří však na setkání zatelefonovali a alespoň tak mohli k naší radosti být s námi.
Bohužel tentokrát opět chyběl Staňa Urb.. "Staňo, jak Ti můžeme pomoci?"Smějící se

Kromě vzpomínání nad fotografiemi zazněly staré klasické, často již vylepšené vojenské příhody, ale s novými účastníky setkání také "fungl nové příběhy a situace". Leoš mj. ovšem připravil na druhý den skvělý program zaměřený na " Bitvu tří císařů u Austerlitzu". Navštívili jsme bojiště na Žuráni a odtud si snad každý z nás musel uvědomit, na jak velkém území operovala nepřátelská vojska i spojenecká koalice proti Napoleonovi. Ten "to hemžení" asi jediný pochopil a proto slavně a historicky zvítězil. Zejména návštěva Mohyly míru a jejího muzea i obdivuhodných sálů s audiovizuálními technikami nám ještě více přiblížila autentičnost bitvy i zajímavosti ze setkání Napoleona s německým císařem a jejich "hodnocení významu bitvy".
Velmi stylový a samozřejmě chutný byl oběd v restauraci U Napoleona Bonaparte. Svíčková s brusinkami se některým , zřejmě po "trpkých zážitcích na bitevním bojišti", sice zdála příliš sladká…. Ale co?

A pak v napoleonském stylu jsme pokračovali v programu prohlídkou slavkovského zámku, který jsem já osobně, přestože je pro mne tak blízko, nikdy nenavštívil. Krásný …. A pro mne další inspirace pro prázdninové výlety se svými vnuky.
Nebýt epizody na parkovišti, kdy jsem "odmontoval přední umělohmotnou lištu o velmi vysoký pankejt" díky mojí řidičské nepozornosti k úskalím dost ze svahu jdoucího parkoviště mně, ani nikomu z kamarádů trvalý dopolední déšť nevadil.


Pěkné prožitky a dobré menu nás provázely i odpoledne a navečer. Ikdyž po příjezdu na základnu - Kadlcův mlýn - jsme seděli pod krytými vkusně zhotovenými přístřešky. Počasí nepřálo, pršelo přesně podle čtrnáctidenní předpovědi. Nám, teple oblečeným, to ale nevadilo. Byli jsme zase spolu, tak jako na těch všech nočních a zimních cvičeních , "ve sněhu a blatisku", na "opičí dráze s kluzkou bariérou" na podzimní pražské Markétě nebo na srpnové Barboře roce 1964, kde jsme málem i sníh zažili…


Po nedělní snídani jsme se opět rozjížděli, někteří do Brna a jeho okolí, jiní na Prahu, někdo na Hanou a někdo jenom kousek odtud - k nám na Slovácko…. a dva z nás dokonce také k nám, na Slovensko … s odhodláním na další setkávání s dvoudenním noclehem.Úžasný


Psáno dne 12. června 2012

Odborný nebo odporný názor ?

7. června 2012 v 10:21 | Wess |  Společnost
Ne, nebojte se, nehodlám dnes psát o názorech politiků nebo ekonomů v našich končinách. K tomu nadpisu jsem přišel čirou náhodou, to když jsem na Google hledal obrázek, který by odpovídal heslu "odborný názor".
Bohužel jsem se "překlepl" a místo "b" jsem napsal "p" - tedy "odporný názor". Až se objevily obrázky, nebyl jsem nijak nadšený nějakou zřejmou souvislostí s požadovaným zadáním?
No a pak jsem svůj omyl spatřil… a tak jsem alespoň pár obrázků (fotek) vybral a udělal z nich koláž….

Teprve potom jsem zadal správně požadavek "odborný názor" a…………….. vyšly mi obrázky, které se v zásadě nijak nelišily svým obsahem od těch předchozích. Z nich vytvořenou koláž rovněž uvádím níže.


P.S.
Obávám se, že i Google pracuje jenom s člověčí logikou: "Názor jak názor, hlavně že nějaký je" - tedy klíčové slovo názor.
A proč ne, vždyť známé IT přísloví říká, že "jaký hnůj do počítače vložíš, takový z něho vyleze." To platí o počítačovém souboru i SW….

A to jsem jenom hledal oslí můstek k tomu, abych mohl vyprávět, jak můj dědeček Josef Tomlíř - kotlář od "Hénika" - odborně radil při práci a také to velmi zručně prakticky předvedl ostatním kotlářům. Za jeho povahu i odbornost jej měli rádi a prý mu říkali - "taťka s fajkou".
To jsem se dozvěděl mnohem později v dospělosti od mých starších kolegů v podniku a jsem na dědu hrdý.
A nebo jak můj kolega - stavař mi jen tak mimochodem velmi slušně, citlivě a hlavně odborně poradil při "mých prvních životních okamžicích podkládání cihly na cihlu při stavění "kantky" na mojí chatě.
Bylo to tehdy takto: Přítel Josef šel kolem mého staveniště a když viděl moje počínání se zednickou lžící, zeptal se, zda hraju stolní tenis? Po mojí samozřejmě kladné odpovědi jen lakonicky a s dobráckým úsměvem dodal: "Zkus to bekhendem".

Měl jsem na všechny své přátele - Josefy - štěstí, byli to moudří lidé se skutečně moudrými odbornými i životními názory.
A moji oba dědové - také byli Josefové!

Psáno dne 7. května 2012

Výrok včerejška

6. června 2012 v 19:42 | Wess |  Politika
"Já bych byl rád, kdybych tady mohl říci víc. Já to prostě nesvedu."
Zdůraznil, že není zbabělý. "Tohle prostě pro mě není zbabělost. Jediný, kdo tady může říci argumenty a důkazy, jsi ty. Není projev zbabělosti, že budu hlasovat pro vydání. Přes všechny pochyby, které mám, nemám pro sebe jiné východisko…"

( Volně z písně Yesterday Man - verze )


Psáno dne 6. června 2012

Chytrá horákyně byla určitě Češka…

2. června 2012 v 9:32 | Wess |  Společnost
A to nejen proto, že je známá z pohádky Boženy Němcové. Vždyť přece v našem běžném životě, zejména společenském, nalézáme celou řadu podobenství s jednáním této ženy (rozuměj horákyně Úžasný).

Její řešení úkolů "ani pěšky,ani jízdmo…ani nahá, ani oblečená atd.,atd je velmi typické pro naši českou kotlinu

Zákaz kouření - mnohokrát ano a ještě více implicitního ne, poplatky ve škole ne, ale zápisné do téže školy ano…..Prostě našlo by se toho hodně a vy říkáte, že jsem si už taky mohl zvyknout.

Mám prostě problém se zcela novou možností "zaplatit si svého operatéra". Že má svoji odbornou cenu vyšší ten nejzručnější lékař - primář než mladý a odborně zdatný specialista, je vcelku jasné.

Proč je má ale poměrně pro běžného občana vysokými částkami platit pacient, když podle vládní vyhlášky on sám, ani nemocnice mu nesmí umožnit "předběhnout v pořadí" jiné.
Třeba i ty, kteří nezaplatili, ani platit nehodlají, poněvadž jsou si vědomi toho, že podle této vyhlášky "mají právo a nemocnice povinnost poskytnout jim stejnou zdravotní péči…"

Nebo si autoři vládní vyhlášky myslí, že ti bohatí budou pomáhat nemocnice dotovat tímto způsobem, vědouc předem, že pro ně nezištně?
Ostatně i některé nemocnice (?co vyhláška) se "zatím nehodlají do tohoto hnutí zapojit, poněvadž prý neuzrála doba nebo, že se obávají , že o tyto služby není zatím zájem.

Každý musí cítit tu neupřímnost a dvojí morálku, rozpaky nad trendem, kterým jdou nejen "ekonomické nůžky". A taky tu typickou českou dvojakost , jakési "švejkovství smějící se bestie" a také polovičatost řešení…Plačící

Inu nakonec, vždyť i tu naši "horákyni" nazýváme někdy chytrou, jindy moudrou. Možná pod dojmem onoho velmi známého, že " chytrý se za svoji chybu omluví a moudrý… ten ji neudělá.



Psáno dne 2. června 2012