Velikonoce v naší ulici

7. dubna 2012 v 10:01 | Wess |  Nostalgie
V 50. létech jsem chodil v první a druhé třídě do školy na Mírovém náměstí a proto také po škole i na oběd k babičce a dědovi, bydlícím v nedaleké kouzelné malé ulici Lidická ( dříve Mendelova).
Tehdejší obyvatelé, bydlící v malých domečcích - často jenom s kuchyní a jednou světnicí - žili velmi družně a k tomu vedli i svoje děti.
Přestože jsem s tatínkem a maminkou bydleli v ulici Scota Viatora, tedy mnohem blíže středu města, měl jsem v Lidické hodně dobrých kamarádů, s nimž se i dnes rád setkávám.
V Lidické se hodně sportovalo, hodně rybařilo a chodilo na vojenské cvičiště Pánov stavět bunkry a do vojenských zemljanek a okopů. A také na řeku Moravu, rybník Na Cigánce a na Lavór plavat a v zimě hrát hokej.
No a Velikonoce, to byl pro nás kluky velký svátek. Několik dnů před nimi jsme šli na "prútí na žile". Tehdy jsme ještě neměli velkou žílu a chodili jsme po sousedech po celé ulici sami nebo s pár kamarády. "Nešlahali jsme za peníze", ale za vajíčka a nějaké drobné cukroví. Přesto některé tetičky a jejich dcerky - spokojené s vyšlaháním - daly i drobné koruny, tehdejší papírové pětikoruny a " u sestřenic" to byla i hnědá papírová desetikoruna.
Na co ale nejraději vzpomínám, na kraslice vlastnoručně zhotovené paní Stahalovou a její proti nám starší dcerou. Byly tmavomodré až do fialova, měly bílé kontury slováckých ornamentů a některé z nich také červené jahůdky nebo maliny. I od jiným jsme také dostávali kraslice kupované, ty již pro nás tak velkou cenu neměly. Ovšem vajíčka nejprve uvařená "natvrdo" a obarvená na hnědo v cibulové vodě nebo jinými pestrými barvami s obtisky zajíčků a slepiček s kuřátky, ty tenkrát byly hitem.
Měl jsem vždy na paměti nejíst tato vajíčky bez posolení, " aby ti nebylo špatně od žaludku", připomínala vždy mamka a babička.
Tehdy ještě, poněvadž jsme byli žáci 1.stupně základní školy, alkohol nebyl samozřejmě " vyšlahanými ženami a dívkami" nabízen. Šlahání ještě "probíhalo na amatérské úrovni."

Teprve později, kdy jsme chodili s velkou žilou v partě a někdy již také s kytarou, se alkohol přidal od maminek spolužaček a my bujaří jsme dostali na žilu barevné pentle, dětské hrkávky a dětské dudlíky. Vzpomínám, že některá odvážná dívka poskytla z legrace a zcela vyjímečně i obnošenou podprsenku.

Samozřejmě v našem městě chodilo takových " partyjí" mnoho, ne vždy se chovali šlaháči slušně a tiše. Někteří svoji povznešenou náladu často předstírali, jiní " měli opravdu dost." Vzpomínám, že z ulice Polní do Horní Plesové - malé uličky - stál v průběhu roku visacím zámkem uzamčený sklápěcí kůl, zabraňující nežádoucímu průjezdu automobilů…. Samozřejmě o Velikonocích jej kterýsi dobrák nechal odemčený - to byly "držkopády" nic netušících šlaháčů, kteří se ze zvyku o kůl opřeli.

Jako mladý tatínek jsem chodil se svými dvěma syny "šlahat po rodině a nejbližších známých, kteří měli stejně staré děti. Domů jsme se vraceli s velikými kabelami plnými čokoládových zajíčků a vajíček a již mnohem méně bylo kraslic nebo vařených barvených vajec.

Ve dvanáct hodin " naša šlahačka" skončila a prý pak platila jejich - "děvčatská."
Po obědě ti malí šli "prokolotočovat" peníze, které dopoledne vyšlahali a ti starší kluci " před vojnou" šli pro svoje dívky, zda půjdou na procházku do okolí Hodonína nebo alespoň na městkou hlavní ulici. Po ní již chodily rodiny s dětmi, ale i, ke shovívavému úsměvu, také značně opozdilí a unavení " dopolední šlaháči".

Bývala kdysi "šlahačka" v Hodoníně velmi veselá, ale od jisté doby to takto již není. Myslím si, že současné ceny vajec s tím mnoho společného nemají ….

Psáno dne 7. dubna 2012
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama