Květen 2011

Ať nás blbost nezaplaví

24. května 2011 v 18:37 | Wess |  Společnost

Otázka :
V současné době ale získávají navrch zastánci teorie, podle níž má mít vysokoškolské studium ekonomický charakter a vědění jako takové už není důležité.

Odpověď :
Naprostý význam má přitom základní výzkum. Kdyby někdo nutil Einsteina, aby bádal jen nad něčím, co lze zpeněžit, nikdy bychom neměli teorii relativity.


Pozn.Wess

Vypůjčil jsem si titulek rozhovoru , poněvadž nejlépe vyjadřuje i moji obavu o směřování - chcete - li údajnou globalizaci , ovšem se silným ekonomistickým akcentem , které snad " mnohem více než oteplování planety " ohrožuje nejbližší budoucnost lidstva .

Vypůjčil jsem si dále také jednu otázku a jednu odpověď z tohoto zajímavého rozhovoru zveřejněného v " Literárkách v síti " ze září 2010 . Vím samozřejmě , že mezi aktuality v mém blogu zrovna nepatří .
Učinil jsem tak , poněvadž odpověď spisovatelky Věry Noskové absolutně nejlépe ilustruje , že největším " hýbatelem dějin lidské společnosti " nejsou peníze a další základní atributy TRHU , ale prosté chtění člověka pochopit základní souvislosti života a prostředí , v němž život existuje .

P.S. Vím , možná by se našel zase nějaký major Terazky s otázkou - " povedztě mi , Kefalín , na čo je napríklad takému človeku , ako som ja , taká teória relativity ?"

Psáno 24.května 2011

Jsou věci mezi nebem a zemí …

23. května 2011 v 10:00 | Wess |  Společnost
S chutí a s jistým očekáváním jsem včera opět sledoval Otázky VM . Složení - ministr práce a soc.věcí , bývalý ministr financí, bývalý premiér a bývalý ( dosud z Česka nejvyšší ) evropský ministr . No a nejvyšší odborář …obdivuhodný pouze svojí suverénní výřečností . K tomu ještě dva mladí ekonomové , a na dálku česká expertka ze světové banky.
Probírala se reforma ze strategického i detailního hlediska , řešila se ochota vlády naslouchat opozici,odborářům a její schopnost empatie k běžnému občanu naší vlasti.
Mne zaujaly tyto úvahy :
  1. H.Brixi se vyjádřila mj. k zaměstnanosti žen s dětmi do 3 let a konstatovala , že u nás je nejnižší na světě vůbec .Nevím , zda tím kritizovala výši současné mateřské dovolené nebo nízkou úroveň péče státu a okolí o její dítě , takže matka do pracovního procesu nemůže .
Pozn.Wess : Maně vzpomínám na popřevratové období , kdy se říkalo , že naše , budováním socialismu udřená matka nemá čas věnovat se dětem , jako tomu bylo za 1.republiky , která ctila mateřství jako hlavní poslání ženy .
A v tomto duchu každá nová absolventka VŠ studia z oblasti sociálních věd zcela chápala a souhlasila s rušením státních i podnikových jeslí a mateřských školek , poněvadž odcizují děti rodinnému životu , atd.

2. Při debatě o důchodové reformě mne zaujal názor , že proti krachu " průběžného pilíře - systému " je třeba postavit se vhodnými investicemi mimo území ČR .Ty by měly zachránit státní krach , kdy by nemohly být vypláceny mj. také důchody

Pozn. Wess : Snad omlouvá tohoto ekonoma jeho mládí . Na druhé straně udivuje mne absence jeho odhodlání vést stát k prosperitě a blahobytu a spoléhat na vlastní síly …

3 . Při debatě o zvyšujícím se průměrném věku dožití člověka mne zaujal názor známé socioložky a publicistky Jiřiny Šiklové - " sice se prodlouží průměrný život člověka , ale lidé pro něj nemají náplň … "

Pozn.Wess : Před více než dvaceti léty jsem věřil tomu , že člověk má mít svůj den rozdělený zhruba na ony známé " třetiny " - 1. práce , 2. sebevzdělání , relaxace sportem,kulturou , 3 .spánek .
Věřil jsem , že svět může kultivovat pouze všestranně vzdělaný člověk … mající práci , rodinu a ideály .

A jako blesk z čistého nebe - prý " lidstvo nemá pro současnost náplň " . Paní Šiklová jistě nemyslela , že by jediným smyslem života měla být výroba a prodej potřebných statků a služeb efektivním způsobem - tedy s patřičným ziskem.A naopak neefektivní , nebo staří lidé by měli být dáni " do humánních sociálních urychlovačů " v systému " dvoustupňového zdravotnictví ? "

Co je to za globální systém , že nevede lidstvo mít touhu po smysluplné životní náplni … mezi nebem a zemí je toho nějak mnoho , čemu nerozumím a zdá se mi , že toho spíše přibývá .

Tolik toho bylo " před časem poměrně nedávným " řečeno o lidských právech , demokracii …. o malebných obchůdcích a hospůdkách … tož tak .

Psáno dne 23.května 2011

Stát a revoluce .... né , stát aj vinaři

19. května 2011 v 9:45 | Wess + Čabelka |  Drobné moudrosti
»Vinaři by potřebovali půjčit peníze. Budou si muset koupit hrozny, aby měli alespoň nějaké víno.«
Jiří Čábelka,
předseda Cechu českých vinařů, o následcích květnových mrazů pro české vinice.
E15, 12. 5. 2011

( Citovano jako citát týdne z časopisu EKONOM )


Pozn.Wess - Jsem z vinného kraje a nejenom situace ve státě je mi blízká.... šak ano , víno sa dá udělat aj z hroznů :-))

Psáno 19.května 2011

Svůj majetek rozdám …

19. května 2011 v 9:10 | Wess

Věřím , že uvedený titulek upoutá všechny , kteří jej zahlédnou , stejně jako upoutal mne .Čas od času si rád přečtu odborný časopis EKONOM a ten dnešní právě na titulní stránce měl " tuto nepřehlédnutelnou nabídku " .
V době , kdy politici na jakékoliv úrovni se zuby nehty drží svého koryta , korupce jenom kvete a národ jen zírá na rozmach českého tržního hospodářství ,najednou taková zpráva ….
V tom článku mne zaujaly zejména tyto úvahy - cituji :


1. Šéf skupiny ČEZ se vydává ve šlépějích amerických miliardářů, kteří chtějí odejít ze světa »chudí«.
2. Již první německý kancléř Otto von Bismarck vypozoroval zákonitosti, které určují vztah lidí k majetku: první generace vytváří, druhá spravuje, třetí studuje dějiny umění a čtvrtá zpustne docela.
3. Finančníci jsou si vědomi, kam až nerovnoměrný rozvoj lidské společnosti může vést, a části majetku se sami vzdávají.
( Konec citace )


To , že po vzoru např. Billa Gatese , chce český miliardář obdarovat zejména oblast vzdělávání a jak říká , všechny potřebné , je chvályhodné . Již tak učinil , když věnoval 100 mil. Kč pražskému gymnáziu , které řídí prezidentův syn .
Možná , že si donátor českého školství povšimne i učňovského školství . To dosud nijak zvláštní podporu nemá a také podle toho vypadá . Nechceme se dočkat pouze narůstání gigantických skladů zboží na dříve zemědělské půdě . Stát má mít svůj silný průmyslový výrobní program a zdatné zemědělství a potravinářství.

" Všechno nelze dovézt z Unie " a zůstat tak na ní závislí ……… Jenom skutečnou " přidanou hodnotou " z uskutečněné vlastní výroby lze zachovat pracovní místa a pracovní zdroje s odpovídající kupní silou a životní úrovní .

Pracoval jsem dlouhá léta právě v učňovském školství a situace např. ve strojírenství mne velmi mrzí . Proto právě takto lobuji … spíše se jenom přimlouvám !


Psáno dne 19.května 2011

Dnews na Tiscali ....

15. května 2011 v 8:16 | Neznámý diskutující |  Aktuality
Bože, Bože, ty to vidíš........... Bravo! Vláda konečně dělá reformy ! A začala vytvořením STANDARDŮ. Standard Bezpáteřní politik, standard Mediální blbec, standard Huba nevymáchaná, standard Nadlidi, standard Já na bráchu, brácha na mě, standard Zažraný klíště, standard Žumpa - sorry, obsah žumpy vznikl z něčeho původně dobrého, což o činnosti vlády nejde říci.

( Citace z diskuze ... o vládě jednoho státu v Micronézii )

Pozn.Wess - Pregnantnost lidové analýzy tentokrát prostě nešla přehlédnout ...

Psáno dne 15.května 2011

Sbornaja v roce 1954 a naši v Naganu ...

14. května 2011 v 20:12 | Wess |  Nostalgie
Československo Československo - Finsko Finsko 18:2 (3:1, 7:1, 8:0) v roce 1954
ČSR: Jendek - Gut, Kasper, V. Bubník, Bacílek - Vl. Bubník, Bartoň, Danda - Hajšman, Zábrodský, Pantůček - Rejman, Sedlák, Vidlák.

Finsko jsme ještě dlouho považovali za outsidery MS , než je začal trénovat náš Gustav Bubník a jeho finská sestava naše mužstvo ČSR poprvé šokovala ...

V roce 1954 poprvé na MS nastoupili hokejisté SSSR , předtím prý skvěle hráli na ledě jenom hokej s míčkem. Pamětníci nikdy nezapomenou také na jejich cyklisticko - tankistické kožené přilby ..... Ovšem jejich vstup na MS byl impozantní ...

SSSR SSSR - Canada 1921 Kanada 7:2 (4:0, 3:1, 0:1)
7. března 1954 (15:00) - Stockholm (Olympiastadion)
Branky: 6. Guryšev, 12. Šuvalov, 18. Bobrov, 20. Byčkov, 31. Šuvalov, Kuzin, Kučevskij - 24. Galand, 47. Shill.
Rozhodčí: Olivieri, Toffel (SUI)
Diváků: 16 726
Kanada: Lockhardt - Campbell, Robertson, Jamieson, Sayliss - Galand, Gray, Clemens - Scott, Kennedy, Petro - Shill, Unger, Sluce.
SSSR: Pučkov - Žiburtovič, Vinogradov, Kučevskij, Ukolov - Babič, Šuvalov, Bobrov - Krylov, Uvarov, Kuzin - Byčkov, Guryšev, Chlystov.

1.Mistovství světaURSCANSWETCHGERFINSUINORVRPSkóreB
1.SSSR SSSR***7:21:15:26:27:14:27:061037:1013
2.Canada 1921 Kanada2:7***8:05:28:120:18:18:060159:1212
3.Švédsko Švédsko1:10:8***4:24:05:36:310:151130:1811
4.Československo ČSR2:52:52:4***9:412:17:17:140341:218
5.Německo SRN2:61:80:44:9***5:13:37:121422:325
6.Finsko Finsko1:71:203:51:121:5***3:32:011512:523
7.Švýcarsko Švýcarsko2:41:83:61:73:33:3***2:302515:342
8.Norsko Norsko0:70:81:101:71:70:23:2***10



Hned další rok Kanada přijela se třemi nezapomenutelnými bratry Warwicky a Sovětům loňskou prohru výrazně vrátila . Od té doby do dnešních dnů úžasná rivalita obou hlavních nositelů hokejových stylů posunulo tuto krásnou hru na současnou úroveň ...


Canada 1921 Kanada - SSSR SSSR 5:0 (1:0, 2:0, 2:0)
6. března 1955 (17:00) - Kolín nad Rýnem (Rheinlandhalle)
Branky: 4. Shebaga, 28. Bill Warwick, 32.Shebaga, 41. Bill Warwick, 43. McAvoy.
Rozhodčí: Hauser, Müller (SUI)
Kanada: McLelland - McAvoy, Tarala, Conway, Taggart - G. Warwick, B. Warwick, D. Warwick - McDonald, Kilburn, Fairburn - Bathagate, McIntyre, Shebaga (Middleton).
SSSR: Pučkov (Mrktyčan) - Kučevskij, Ukolov, Sologubov, Tregubov - Babič, Šuvalov, Bobrov - Krylov, Uvarov, Kuzin - Byčkov, Guryšev, Chlystov.

K tahounům světového hokeje již patřili naši hokejisté se Švédy - těmi férovými tvrdými soupeři našeho týmu ... bohužel i letos v roce 2011 .




V roce 1956 byly OH v italské Cortině d Ampezzo , pamětníci si pamatují náš špatný výsledek - 6.místo ..... a vtip , kterak na maškarním plesu je jako maska hokejista a pro jistotu má transparent " Nebijte mne,nebyl jsem v Cortině " . Náš fanoušek . holt , chce vidět jenom vítězství a v případě prohry je místy velmi krutý a nespravedlivý k našim hokejistům ...



Od těch dob uteklo hodně vody a 12 našich titulů a OH v Naganu jsou nezapomenutelné ...
Světové poháry ( dříve kanadské ) , v nichž vynikali také naši reprezentanti ..... :


a teď Nagano !!!!


Posledními mistry světa jsou v této chvíli naši - z roku 2010 .....
a zítra v Bratislavě naše skvělé mužstvo sehraje " malé finále " s Ruskem .... hodně štěstí naši zlatí hoši :-))

Psáno v předvečer 14.května 2011

Tehdy to byly zlaté časy vztahů mezi panovníkem a šlechtou …

13. května 2011 v 8:58 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije


"A on řekne, tak přijeďte na Hrad a odvyprávějte mi, jaký je to na Kárlštejně . Já zavolám a on řekne, tak přijeďte, jak vám skončí schůzka... Dveře mám otevřený kdykoliv k němu. A když mu řeknu, že má něco todle, tak on to udělá, protože za tím vidí nějaký svůj efekt," dodává žoviálně Bušek z Velhartic.

A opravdu se tak stávalo často , kdy

Král Karel s Buškem z Velhartic ;;; teď zasedli k dubovému stolu - ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic. "Nuž dej sem zlaté číše, páže, a nalej vína - dolej výš - dnes, pane Bušku, čehos zvíš!" král Karel vesel káže. "Zde po tom víně, Bušku, slyš, domácí slunce naše vloni hrálo - toť první víno, které v Čechách zrálo - aj tedy vzhůru, pijme již!" A pili - král však náhle prsknul - "To že je víno? Tenhle kvas? Vždyť křiví ústa, láme vaz!" A zlostně rukou mrsknul. "

( citace z Karla IV. od Jana Nerudy )



Psáno dne 13.května 2011

Moudrost dramatika

12. května 2011 v 10:35 | Wess |  Drobné moudrosti
Moudrost dramatika …

William Shakespeare :
"Darebáci jsou samý lesk, grobiáni šlapou čistá srdce v prach, sílu lidu uhlodává strach, tupost, která vrchovatí, lidé pro lotry dřou, pravda sklízí leda smích a blbci na trůnech jsou ctění víc než svatí".



Pozn.Wess -
Tedy ani bezmoc mocných , či moc bezmocných , pouze jakási univerzální smutná jsoucnost ….
Kéž se mnohým nabízí spíše nehamletovská otázka - " Co s tím … lide ? "

Psáno 12.května 2011

Pár koláží...

5. května 2011 v 9:01 | Wess |  Obrázky - Fotografie
Moje rodné město sice není " stověžaté " , ale kostel a radnice i z neobvyklého pohledu působí důstojně .... Záběry z hlavní třídy Národní - dříve Staligradská , kdysi také Hessova či Hauptstrasse .... na té je dnes čilý dopravní ruch a působí " fotogenicky barevně ... " Křižovatka svými hodinami a množstvím reklam může připomínat jiná , mnohem větší města .... a u městské tržnice , která současným stavem občany netěší , objektivu postál nejmladší vnuk .... další sprejerské pokusy jsou však legální - letošní vydařené dětské hrátky na Mírovém náměstí se soutěžemi a odměnami pro mnoho dětí ...



A ještě jedna koláž , sestavená z překrásných fotografií starých industriálních budov old factory - s kouzlem oprýskaných zdí , ještě nýtovaných ocelových konstrukcí a přístrojů ....




Psáno 5.května 2011

Kam až to dojde … když ?

4. května 2011 v 10:25 | Wess |  Drobné moudrosti
ICT je moje hobby a také zdroj mého permanentního vzdělávání … Proto i dnes ráno jsem otevřel menu s vybraným tiskem a poněvadž současným tématem je " Usáma " , padl mi do oka zejména dnešní titulek Britských listů v článku známého britského televizního dokumentaristy a publicisty Adama Curtise


Uznáte názor jistě velmi zajímavý a možná pro řadu lidí - " zajímajících se " - nepříliš překvapivý . Mne spíše mrazí ta samozřejmost , s jakou ten Brit uspořádal svoje myšlenky .

Chtěl jsem se o něm dozvědět více a tak jsem sáhnul k mojí oblíbené Wikipedii , kde sice v některých případech nebývá " ctěna komplexnost " ,ale pro běžného uživatele je dostatečná .


Zaujalo mne vše o Adamu Curtisovi , ale zejména jeho osobní krédo , které níže cituji :

Měli bychom říkat lidem: «Vezmu tě teď na cestu mimo tvůj vlastní svět a ukážu ti něco, o čem jsi nepřemýšlel, něco, co je buď úžasné nebo neuvěřitelné, nebo něco, co tě inspiruje.» "
- Adam Curtis

Přestože již delší dobu otevírám Britské listy - kde zejména dovětek v záhlaví , že je to " deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví " , mne stále inspiruje k nahlížení . Přece jenom jsem se znovu chtěl vrátit k prapůvodu a důvodu jejich vzniku .
Hle Wikipedii ..., co říká :


I " vnímaná levicovost " BL je pro řadu lidí tajemně zajímavá a dráždivá , a když pak na jiném místě byly BL označeny za " hlásnou troubu udavačů a diktátorů atd " , no to mne zaujalo ještě více ...
Prostě je zřejmé , že BL nenechávají čtenáře i novináře lhostejnými , nejsou holt " mrtvým Francouzem " , jak rád říkává můj přítel z Valašska - mají svoje příznivce i nepříznivce .

Rozhodně je u těchto novin cenné , že zveřejňují neotřelé názory , inspirativní myšlenky a tak čtenáři nehrozí , že " by se se stranou mýlil … "

A také nikomu neuškodí čas od času " vydat se na cestu mimo svůj vlastní svět . " Jenom nevím , zda teď , kdy zařazuji myšlenku Adama Curtise do rubriky drobné moudrosti , ji dostatečně doceňuji !

Psáno 4.května 2011

Ukázka z novely Novoty

3. května 2011 v 11:55 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije
Období let 1961 až 1968 - " krystalizace ducha společnosti i lidských duší "

Tři muži , Oskar,Eduard a Josef ,narození v roce 1932 , tedy vzájemní vrstevníci , jsou v novele popsání , řečí současnosti , stylem " profesního strukturovaného životopisu " a zdůrazněna je především jejich kariéra v zaměstnání , jejich společenské postoje a chování v různých obdobích do roku 1968 . Není zde téměř užívána přímá řeč a není také blíže popsán rodinný život hlavních protagonistů .

( Josef s plnou vervou od roku 1959 začal pracovat rovnou ve funkci zástupce vedoucího zásobování,neboť vedoucí tohoto oddělení to vlastně byl , kdo způsobil , že české země přišly o pedagoga . Josef zanechal v tomto muži velký dojem z jeho předchozího působení . To tehdy totiž Josef nejen sehnal svému nadřízenému kouřové sklo - v té době něco téměř nevídaného - do nově dokončeného rodinného domku . Josef ovšem tehdy vymyslel , že to sklo bude koupeno na fakturu pochopitelně za velkoobchodní cenu pro podnik . Vedoucí zásobování po dodání skla přes brány podniku chtěl podniku hotovostí zaplatit , aby to byl pouze podvod na státní cenovou politiku .V té chvíli se ukázal Josef v celé své velikosti a " vytáhnul hada z koše vlastníma rukama " za svého šéfa . Vůbec totiž nenechal sklo projít branou podniku a nechal je zavést rovnou na dokončovaný rodinný domek svého chlebodárce ).

Na počátku roku 1961 již byl Josef vedoucím celého zásobování a prvním zástupcem obchodního náměstka . Svoji manželku Aničku stačil " vytáhnout " na samostatnou referentku zásobování , poněvadž nebylo dále pro ni únosné být v blízkosti obchodního náměstka , který ač pohledný a středního věku v návalech vlastní politické aktivity pohlížel na Aničku jako na kus nábytku ( ostatně svojí " stále více kredenciózní " postavou mu však byla podobná ) . Ona snad netoužila po lichotkách z šéfovy strany , ale cítila se být dámou a tento člověk jí dával najevo , že je pro něho s definitivní platností pouze soudružkou .Uráželo ji to a manžel Josef tak měl důvod zařídit Aničce místo , kde by byla svojí paní a přitom by příjmově zbytněl jejich rodinný rozpočet .

Šedesáté roky byly pro zásobovače Josefova typu Klondykem - i se zlatou horečkou.Uměl využít nedostatků centrálně plánované ekonomiky . Nesčetnými jízdami po vlastech československých si připadal jako námořník z tesklivých trampských písní - ten měl v každém přístavu svoji dívenku , která buď toužila po výdělku a některá snad i po opravdové lásce . Postupně si vybudoval celou síť z kolegů zásobovačů , skladníků strojů , traktorů , nákladních automobilů a náhradních dílů na ně. A " jelo se " , za flašky koňaku,francouzskou hořčici z Vodičkovy ulice v Praze,později za adekvátní protislužby , týkající se tuzexových bonů , zajištění přijetí dcery či syna ke studiu na střední či vysoké škole atd.atd .

Josef v tomto směru dokázal zkorumpovat celé svoje okolí , kterému rád sloužil a nechal se pochopitelně také obsluhovat a hýčkat .

Portfólio jeho známých bylo pestrobarevnou , dobře složenou mozaikou - dnes by se řeklo - ,že vedlo " napříč politickým a společenským spektrem . " Korupčně se Josef nechoval pouze v prostředí blízkém jeho církevním přátelům a neustále bližším a bližším bratrům z Lidové strany , do které se v tichosti chystal vstoupit a také vstoupil . Po členství roce svým agilním způsobem již byl předsedou místní odbočky a známý v lidoveckých kruzích v Brně .

Samozřejmě plnil přitom také úkoly pro svůj podnik , zajistil dodávky potřebného materiálu , převážně však " pracoval výhradně pro své zájmy " . Úspěšně všelikými službami uplatil a zavázal si vedení svého podniku i dalších v okresu významnějších podniků, ba dokonce i funkcionáře městského výboru strany . Jeho vystupování bylo takové , že se téměř blížilo servilitě některých členů strany . Josef vyhověl všem - zpíval v rámci Měsíce československého přátelství tklivé písně " Rudý partyzán " , " Věčernyj zvon " a vzápětí , byl - li požádán , pak nábožné písně na kůru místního chrámu.

A aby uspokojil v rámci svého pragmatického rčení císaře i Boha , tak vstoupil do Svazu československého - sovětského přátelství a to téměř současně se vstupem do místní organizace lidovecké strany. Naráz se z Josefa stal dvojnásobný člen Národní fronty . Dokonce paradoxně jako nečlen vedoucí strany , uvažoval , jak se sblížit s podnikovou jednotkou Lidových milicí - líbila se mu totiž jejich cvičení , kdy v romantické polní kuchyni vařili dobrý guláš , pili pivo a domácí víno a hlavně nechodili na vojenská cvičení .

Později , vždy ovšem v pohnutých rocích historie země a i v dobách svojí osobní politické a společenské konjunktury se Josef o LM vyjadřoval jako " o Rudých gardách nejortodoxnějších komunistů - tedy lidí zavrženíhodných " ) . A o sobě rád říkával , že je pragmatik a ani v nejmenším se za svoji " kůži chameleona " nestyděl .

Naopak velmi souvisle a komplexně popisoval , že veškeré jeho počínání v dobách " největší moci komančů " směřovalo k bourání tohoto starého systému . Jeho okolí sice vědělo , že v jeho případech vždy šlo buď o " inteligentní přivlastňování si socialistického majetku , okrádání mateřského podniku přinejmenším o pracovní čas a zahraniční diety jeho služebních cest po Evropě , kdy rozhodně většinou nepracoval pro podnik . Ostatně po mnoha létech , při inventurách skladů se ukázalo mnoho položek náhradních dílů , koupených za valuty , jako několikanásobně nadbytečné , stejně jako nadbytečné byly Josefovy výlety do Itálie , tehdejší NSR a Skandinávie , ze kterých se přátele - zásobovači vraceli " plní dojmů a tolik potřebného materiálu . "

Psal se rok 1965 , svět oslavil 25 výročí konce 2.světové války a Josef rovněž v květnu se stal krajským tajemníkem Lidové strany . Zdálo by se tehdy i po létech , že tento politický post nebyl pro Josefa nijak významný.Opak byl pravdou . KSČ právě proto , že měla ústavou zajištěnu svoji " vedoucí úlohu při budování rozvinuté socialistické společnosti " , mohla být a byla prostřednictvím svých funkcionářů velkorysá k funkcionářům jak , socialistické , tak lidové strany , na kterých " byla vidět " loajalita v rámci Národní fronty . Josef tímto způsobem postupně navázal a legalizoval vztahy s nejvyššími stranickými funkcionáři podniku , města , okresu i kraje a bylo otázkou jenom času , kdy stane na předním místě jednotné volební kandidátky do Národního shromáždění ČSSR.

I zde se projevil Josef jako velký pragmatik ( zde by se hodilo spíše užít slovo prostitut ) . Pro něho to byla jednoduchá matematika - kvalitativní rozdíl mezi krajskými a celostátními informacemi nebyl až tak fatální , že by toužil za každou cenu stát se poslancem NS a později Federálního shromáždění ( s refundací mzdy za dobu zasedání tohoto orgánu ).Spokojil se s krajskou funkcí a vlastním sílícím postavením v městě a podniku.

V podniku obzvláště tím , že chodil společně s jeho nadřízeným obchodním náměstkem na porady vedení , byl vlastně nejmenovaným náměstkem .Všichni mu byli zavázáni a Josef " byl velmi považován ." Na poradě vedení podniku totiž vždy nejprve přítomné květnatě seznámil s katastrofickou situací nezajištěností výrobního materiálu a ohrožení plánu podniku a pak vzápětí vždy uklidnil obavami napůl mrtvé vedení podniku nejméně dvěma variantami úspěšného vyřešení tohoto stavu . Samozřejmě , Josef často byl oním pohotovým zachráncem , neboť svoje sugestivní vystoupení a ihned následující " krizové řešení " měl velmi pečlivě připraveno nejméně dva dny před termínem zmíněné porady.
Josef touto nikterak jiným neznámou taktikou , kterou ovšem cizelérsky dovedl k vrcholu , pochopitelně platil za člověka bystrého , socialismu a výrobním úkolům podniku zcela oddanému .
Samozřejmě , že " líné " , kreativitou často neoplývající vedení podniku , tuto hru hrálo s sebou . Proč ne , když oni mohli být v klidu a používat jako " dálkové ovládání " systému Josefa , který byl schopný být schopen všeho ………….

Tehdy sice ještě nebylo známé krédo " hospodářský zisk je privátní - hospodářská ztráta národní a věcí státu " , dnes hojně uplatňované na všech manažerských postech .

Josef , s osobním krédem " vždyť to děláme pro ty lidi " , měl ještě jednu zásadu - " ve veškerých svých činnostech nezapomněl nikdy na sebe " ……. a , jak se ukázalo mnohem později , pro blízkou budoucnost byl " skvěle vybaven . "


( Dodatek Wess ) - Pro většinu obyčejných mladých občanů , jako jsem byl tehdy já , to ovšem byla především doba Formanových filmů , The Beatles , Semaforu , stanování a kytary ..... prostě krásná .
A to , co je popsáno v novele , jsem odpozoroval a pochopil vlastně až mnohem později ….
Tož dospělí , holt, v šedesátých létech žili a stále žijí mnohem " šedější život ….. "
A to nyní užívám jenom velmi mírné výrazy ….

Psáno dne 3.května 2011

1.máje padesátých let

1. května 2011 v 18:06 | Wess |  Nostalgie
Jsem člověk - nic lidského,myslím,
mi není cizí ...
Menandros z Athén


Předvečery 1.májů z pohledu školních dětí,tak , jak si je sám pamatuji, nebyly ve znamení velkých předmájových veselic,ohňů a tak , jak se stalo později zvykem.

Mně utkvěly třeba koncerty dechové hudby vojenské posádky v Hodoníně v parku na Mírovém náměstí.Tam zazněly skladby třeba s ozvěnou , kdy trumpeťák byl na střeše budovy školy a odpovídal svoji trubkou hrajícímu orchestru .Stavění májí bylo asi záležitostí dospělých,nás,děti,zaujala spíše barevnost výzdoby,která byla v městě velmi patrná a úklidy před domy,na veřejných prostranstvích , před školami,v parcích i v samotných školách a jejich třídách.

V den 1.máje již od 7.hod. ranní vyhrávaly dechovky jednak v místním rozhlasu , ale také vojenská dechovka již pochodovávala po městě s ráznými marši . Hlavní ulice města - tehdy Stalingradská -, ale také všechny větší ulice byly vyzdobeny girlandami fáborů z krepového papíru , státními a rudými vlajkami a my - školní mládež - jsme tehdy rádi spěchali - na 8 .hodinu ke své škole , abychom tak mohli společně přejít na seřadiště průvodu .
Podobně tak i dospělí většinou mířili ke svým podnikům,byli oblečeni svátečně a já jsem tehdy měl velmi příjemný pocit vzájemné pospolitosti dospělých a dětí.Samozřejmě , tak jako jiní , jsem byl pyšný na bílou košili a rudý šátek,čisté kalhoty a vyleštěné boty.V kapse jsem měl pár korun na nezbytný párek s hořčicí, který pak na seřadišti nebo po průvodu ve stánku v městě jsem s velkou chutí snědl.

Pokud se týká oficiální části manifestace, jsme my děti snad velmi vnímaly hymny, při kterých jsme většinou velmi ukázněně stály nehnutě a zdravily křečovitě ztuhlou rukou při pionýrském pozdravu ( tady jsem se těšil ,až budu v ČSM - svazáci nezdravili rukou). Poněvadž jsme sami šli v průvodu , tak jsme z něho velkou část neviděli. Proto až při opětovné přehlídce alegorických vozů jsme mohli vysmát se ustrašenému kapitalistovi ve fraku a pruhovaných kalhotech v typickém vysokém cylindru, kterak křečovitě drží měšec s dolary a krčí se před obrovskou pěstí lidu ( "S rudou Čínou je nás miliarda !" bylo tehdy velmi aktuální heslo ).Obdivovali jsme také vojáka s bubínkovým samopalem, který hlídal zbabělého Němce. Živou krávu , která nadojila nejvíc mléka ze všech krav v okresu a i na alegorickém vozu stála důstojně. Líbili se nám ztepilí šohaji, kteří s děvčaty v krojích dokázali v dopředném tanci projít s cimbálkou ( přenosným cimbálem a basou) celé město.

Rádi jsme později vídali oblíbené sportovce fotbalisty Baníku a Spartaku ( později společně Slovanu ),kteří ve dresech s míči,hokejisté s hokejkami,veslaři s vesly,zápasníci Dukly jenom tak ( aby dali vyniknout svým postavám - byli tam tehdy samí mistři republiky ),cyklisté se závodními koly a fábory vpletenými do drátů kol,Svazarmovci se závodními motocykly a automobily,požárníci s vyzdobenými hasičskými auty,sanitky,vezoucí děti primářů a doktorů , alegorické vozy Družstevních vinných sklepů plné vína , čokoládovnu Maryša plnou čokolád,Tabákovou továrnu plnou - dělnic vyrábějících cigarety a také zástupce okolních obcí .Ty reprezentovala JZD ( jednotná zemědělská družstva), folklórní skupiny a dechovky ( zde pravidelně vynikaly Dolní Bojanovice - později i 2 dechovkami a pak Prušánky hektarovými výnosy zejména pšenice). Na nás kluky však nejvíce zapůsobila pochodující armáda - v té době uměla ještě pochodovat a zpívat a známý Pochod samopalníků svojí svižností zážitek umocnil.

Samozřejmě 1.máje,když vyšly na rok konání Spartakiády ( první byla v roce 1955 a další po nějakou dobu pravidelně po 5 létech), tak byly pestřejší a bohatější , neboť školní mládež i dospělí šli ve cvičebních úborech a za doprovodu hudby příslušné skladby - úbory většinou velmi vkusné a moderní pak i po spartakiádě mládež často nosila k běžnému sportování - (Tím nemyslím ony mladičkými televizními moderátorkami dnes velmi často zmiňované červené trenýrky a bílé nátělníky - ty byly někdy extrémně povinné v hodinách tělesné výchovy ve školách).

Po oficiální dopolední části pak v Hodoníně bylo možno vidět promenádní koncerty dechových hudeb u Zimního stadionu nebo u Červených domků v Bažantnici ( tam byly veselice a nejen ty - viz vinobraní apod.),pořady na přírodním hlediště na Mrkotálkách ( u nemocnice) - tam nejen na 1. máje, ale také při jiných příležitostech přijížděly soubory folklorní i umělecké,ale také armádní z jiných zemí ( schválně vzpomínám - Čína,Mongolsko,Francie,Polsko,SSSR,Korea).Také prostředí stadionu v Rybářích ( tam se slavně propadlo podium pod čínským armádním souborem) poskytlo prostředí slavným souborům Lúčnica,valašským souborům ( utkvěly mi zejména nablýskané valašky),slovácké a dokonce hodonínské cimbálky ( Nafta s manželi Vavrysovými),s Vaškem Mlýnkem z Kuželova..

O tomto prvomájovém dni byla sehrána také mnohá přátelská sportovní utkání (vystoupili např.reprezentanti ČSR v tenisu Javorský a Vl.Zábrodský - také slavný hokejista,dále mistři světa v kolové ,tehdy Jindřich Pospíšil - Svoboda a mistr světa v gymnastice v přeskoku Přemysl Krbec se slavnou letkou).Já si však vzpomínám na fotbal - Iskra Holíč ( junióri sr´dca v očích svých diváků ) proti Slovanu Hodonín na hřišti U červených domků.Utkání jsem shlédl ze staré dřevěné,ale velmi zachovalé tribuny ,pamatující slavné předválečné časy divizního SK Hodonín.Stoper Holíče byl pro naše hráče velkou překážkou a tak jeden divák jej hlasitě nazval " blbým Slovákem" a ten mu opáčil,že vykřikne - li to ještě jednou , půjde si pro něho i na tribunu. Divák zřejmě posílený alkoholem se hlasitě projevil znovu a urostlý Slovák vyběhl na tribunu a v rámci avizovaného slibu mu dal slovácky " po čuni". Postiženého sprosťáka se nikdo nezastal,takže utkání se dohrálo v přátelském duchu do konce.

Samozřejmě odpoledne a vlahý podvečer naplnil okolní les unavenými ,ale také zamilovanými místními občany a také hojně přespolními.To jsme my kluci ze základní školy však příliš nevnímali a plni dojmů,cukrovinek a párků jsme odcházeli domů,případně ještě s kamarády si vzájemně sdělovali,jaký ten letošní první máj vlastně byl a co všechno jsme zažili.

Takový byl téměř každoročně 1.máj v padesátých létech - viděný očima žáka 3. - 8.třídy osmileté střední školy .



Psáno na 1.máje 2011