Duben 2011

Mám rád Prahu - „ kmotru města Hodonína , rodiště TGM „ ….

25. dubna 2011 v 17:26 | Wess |  Nostalgie

Výše uvedené jsem se kdysi dočetl v nějakých prvorepublikových novinách nebo v tehdejším časopisu . I tak mám odjakživa Prahu rád . Rád do Prahy jezdím , pravidelně navštěvuji všechna historická a památná pražská místa … Hradčany , Vyšehrad , centrum Prahy , divadlo Semafor ….. a samozřejmě bych rád častěji na letenský fotbalový stánek , nějak to nevychází … ?

Na druhé straně mým dalším oblíbeným je prof.Jan Keller z Ostravské univerzity , známý sociolog , jehož přednášky a články rád čtu pro své poučení .
Dnes jsem v internetových " Parlamentních listech " dočetl Kellerův názor o vlivu Pražanů na reformní politiku vlády . Zdá se možná v této chvíli , jako bych to myslel nějak ironicky . Nikoliv , já panu profesorovi následující slova z článku věřím .

Na druhé straně je mi ovšem líto , jak " malý vliv má český venkov " na dění ve státě :

( Dále citace z Parlamentních listů )

Bez Pražanů nemají odbory šanci

Že by však mohly odbory v krátké době uspět s demonstracemi proti reformám Keller nevěří. "Naprosto pragmaticky se domnívám, že žádné velké protestní akce nemohou být, dokud se tato situace bude líbit Pražanům. To prostě nejde, přivézt několik autobusů a několik vlaků většinou lidí z Moravy, na které to dopadá více, když životní úroveň v Praze je na 160 procentech úrovně v celé České republice," vysvětluje Keller.

"Dokud Pražané budou mít pocit, že z toho, co se tu děje, výrazně profitují, tak lidé z venkova to prostě nezachrání. Až Pražané zjistí, že už to dopadá i na ně - a ono to na ně bude dopadat, protože pražská populace je stará a reformy se výrazně dotknou důchodců - tak potom se dočkáme toho, že Pražané vytáhnou svoje transparenty, které mají určitě ještě někde schované od roku 89, a na kterých je napsáno nechceme být poslední," dodal Keller.

"Zkrátka dokud Pražané se na ty demonstranty budou dívat z tramvaje a budou se zlobit, že nepřijedou včas na nějakou schůzku, do té doby odbory nic nenadělají," uzavřel známý sociolog.
( Konec citace )


Vzpomenu - li na někdejšího lisaře a pak ministra Millera , jak v osmdesátém devátém na náměstí přivedl dělníky z ČKD …. Nejsem si jistý , zda vůbec i rodilí mladí Pražané dnes vědí , co znamená značka ČKD Praha …. A už vůbec si nejsem jistý , zda by bylo koho přivést ?
Prahu budu mít dál rád , ale tomu , že by byla opravdovou kmotrou Hodonína , už asi věřit nebudu .
Psáno 25.dubna 2011

Krásné Velikonoce ....

25. dubna 2011 v 9:19 | Wess |  Aktuality



Sluníčko - hele, z mraků se dere,
přeji Vám krásný den!
Jarem to voní, lidi se honí
v obchodech za žrádlem.
Tak všeho nechte, o tom to není,
vystrčte svoje hlavičky
a ohřejte někde v parku prdýlkou lavičky!
Krásné Velikonoce.


Psáno 25.dubna 2011

EU doporučuje jesle

20. dubna 2011 v 19:28 | Wess |  Společnost


" Jak se ukazuje na srovnání jednotlivých zemí v EU největší překážkou zapojení žen do veřejného života, do rozhodovacích procesů i řízení firem je možnost sladění kariéry a péče o dítě. Tato srovnání říkají ještě něco. Země, kde ženy mají možnost sladění profesní a rodinné role, kde se ženy podílí stejně jako muži na výkonu společnosti, patří k ekonomicky nejúspěšnějším na světě.
Evropská komise proto doporučuje, aby členské země zajistily možnost kapacity pro péči o 30 % nejmladších dětí, tedy vytvořili podmínky pro to, aby ženy mohly do práce, pokud si to přejí.

Česká republika se ústy ministra Nečase proti tomuto doporučení vehementně staví. Tvrdí, že jesle jsou špatné a ženy si nic takového nepřejí. Jesle v České republice jsou z těch věcí, kterou ODS v tehdejší koalici s KDU- ČSL po roce 92 rušila jako symbol bývalého režimu a jako ve většině těchto věcí s vaničkou vylili i dítě " .( Konec citace )





Pozn.Wess :
Ještě , že v té Evropě " má placama rozum " alespoň vyspělejší západní část EU . Ona totiž doporučuje a údajně také granty chce zajišťovat výstavbu firemních školek v ČR .
Věřím , že se nadějeme také dalších rad EU třeba k zakládání firemních středních odborných učilišť ve strojírenství . Alespoň někdo si uvědomuje , že v ČR nepostačí rekvalifikační kurzy logistiky se znalostí AJ a ICT , pro obsluhu nekonečně velkých skladů hotových produktů , které jsou převáženy " just in time " ( sem a tam ) po republice .

Je zajímavé , že u nás zpravidla po každé " vylijeme vaničku i s dítětem " , místo abychom vylili ty , co tak " prozíravě " rozhodují " hned v tom a po volbách zase v onom rezortu " , majíce pouze jakousi univerzální kvalifikaci , mnohdy získanou na " rychlozkvašených vysokých školách " sice s krátkou historií , ale za to s úžasnými urychlovacími pedagogickými zkušenostmi a neotřelou vstřícností ve vyučovacím procesu ).

A tito pánové nechtějí ani uznat pochybení …… ?! Holt míchat někdejší chybná vyloženě politická rozhodnutí se skutečnými potřebami existence osvědčených veřejných statků se nevyplácí ...... Vše zprivatizovat nejde , a ani zrušit jenom pro " čísi ideologické ukojení ... "

Psáno 20.dubna 2011

To by němý neřekl ....

18. dubna 2011 v 9:03 | Wess |  Aktuality
Dnes mám dilema , kam zařadit ve svém blogu tuto poznámku . Nejprve jsem uvažoval , zda do rubriky " Drobné moudrosti " . Ale vzhledem ke skutečnosti , že se těchto myšlenek dopustili veřejně dva čelní politikové , tak jsem je nakonec zařadil do rubriky " Aktuality . "

1. myšlenka : " Mohu s každým sedět u stolu , pokud mi neplivne do polévky "

( Pozn.Wess Autor je asi přesvědčen o nekonečné a vzácné vlastní tolerantnosti . Druhou možností však mohou být , proboha, snad ne , osobní absorpční schopnosti podobné stoce )

2. myšlenka : " Je to iniciativní blb ! "

( Pozn. Wess : Autor zná nepochybně celý slavný výrok - " Iniciativní blbec je horší než třídní nepřítel " . Nechtěl si však pravděpodobně , s ohledem na svoje aktuálně pravicové smýšlení , zadat s myšlenkou existence společenských tříd )

Psáno 18.dubna 2011

Jde o čas ….

14. dubna 2011 v 10:15 | Wess |  Aktuality

Dnes jsem nejprve v jedněch novinách četl o tom , zda může být prezident nějak potrestán za nedodržování ústavy .
Prý může , ale jen v jediném případě ……, to se musí dopustit velezrady .
V dalších novinách jsem se dočetl o flexibilním názoru konkrétního právníka , že " prezident velezrazuje "…..

( Cituji )
"Odkládáním přijetí návrhu na odvolání ministrů za Věci veřejné se prezident stává spoluviníkem stavu ohrožení práv a svobod občanů. Pokud na svém postoji setrvá i nadále, jak jeho poslední vyjádření i naznačují, dopustí se velezrady, kterou zákon definuje jako 'jednání prezidenta směřující proti demokratickému řádu' České republiky, "
( Konec citace )

Je tu ovšem poněkud jiný názor jiného právníka , že " prezident si nemůže klást podmínky, ale může váhat , některé věci si ověřit nebo s někým promluvit, ale nakonec musí vyhovět . "

Ústavní právník k tomu šalamounsky dodal : ""Samotný fakt, že si dává podmínky, není protiústavní, ale jde spíš o čas. Dnes to ještě protiústavní není, ale příští týden už to být může. Prezident může o personálních otázkách ve vládě s premiérem jednat, ale mělo by to být v řádu hodin či dnů, pak mu nezbude nic jiného než ty návrhy akceptovat,"

V předchozím mne nejvíce zaujala věta ústavního právníka - Dnes to ještě protiústavní není , ale příští týden už to může být .

Přemýšlel jsem o schématu myšlení dnešních mocných , když jsem v jedněch dnešních novinách četl rozhovor s vládním politikem o tom , " jak by s tím mohl praštit , ale neudělá to , neboť má odpovědnost … "

Myslím si , že se pochopení jejich " filozofie " blížím .

V ní zřejmě , podle mocných této země , jádro pudla vězí , totiž ono pozitivní : UŽIJME SI , ZA TÝDEN MŮŽE BÝT VŠE JINAK , VŽDYŤ JDE SPÍŠE O ČAS !

Psáno 14.dubna 2011

Někdy není žádoucí zobecňovat …. příliš

13. dubna 2011 v 17:05 | Wess |  Společnost

" Lidé nebudou lepší, dokud budou mít lidské vlastnosti."
( Arnošt LUSTIG ve svoji nové knize Zasvěcení )

Když jsem poprve přečetl spíše skeptickou myšlenku našeho a světového spisovatele , hned jsem pomyslel na možnost , jak se alespoň pokusit úspěšně oponovat tento smutný názor .
  1. Mým východiskem byla známá tržní teorie " neustálého růstu " , v níž se snad i člověk touží stát lepším v údajně stále lepší lidské společnosti . Ty veškeré boje za lidská práva a svobody , charitativní akce ve prospěch chudých a nemocných samy o sobě přece nemohou být jediným důkazem , že člověk chce být lepším a lepším . Tady jsem cítil , že by mohla vést cesta ….. Prokazatelně nevede ! Ekonomické nůžky se rozevírají stále více a jejich hroty , možná již svírající velký tupý úhel ….., se neustále vzájemně nevratně vzdalují .
  2. Jinou cestou a nadějí může být naroubování ( promiňte ten výraz , který byl upřímně převzat ze sadařství ) nových vlastností do myšlení a chování lidí .Ty by ovšem předtím byly přijaty jako LIDSKÉ a POTŘEBNÉ v dnešním globalizovaném světě .V tom světě , který v nejbližší době bude trápit nedostatek energetických a dalších nejzákladnějších životních zdrojů .Současný hypersvět se bude muset uskrovnit ve prospěch slabších a společně čelit výzvám v nutnosti trvale udržitelného života na planetě Zemi .Ony nové lidské vlastnosti určitě musí potlačit egoismus jedince , uznat potřeby jiných lidí , umět a chtít pracovat ve prospěch celku podle svých schopností co nejlépe….. nu vidíte , již v tento okamžik jsem asi obviňován " ze znásilňování lidského jedince jakýmsi roubováním " .
Ta druhá cesta by mohla být akceptovatelná , ale …

Ale co , raději jsem sáhnul po anotaci nové knihy a ulevilo se mi .... Arnošt Lustig " to s těmi lidskými vlastnostmi až tak nemyslel " a naději na jejich zlepšení pitval poněkud jiným směrem :

Nový svazek sebraných spisů Arnošta Lustiga vypráví příběh o sexuálním a životním zrání mladého Richarda Ludviga. V tomto prozaickém triptychu se události i myšlení ústřední postavy, která má nejen autobiografické východisko, ale je navíc prohloubena autorovou životní zkušeností, soustřeďují kolem trojjediného mystéria lásky, erosu a sexu, jež dospívající chlapec postupně objevuje a v kulminujícím aktu zasvěcení rozpoznává jako aspekt vždy ohrožené existence člověka i lidstva………..



Psáno dne 13.dubna 2011

12.duben v Hodoníně

12. dubna 2011 v 10:34 | Wess |  Nostalgie
Pro mne - rodilého Hodoňáka - představuje datum 12.dubna hned dvě významné asociace :
- osvobození Hodonína v roce 1945 a pro obyvatele města konec války
- vesmírný let J.Gagarina v roce 1961

Z osvobození Hodonína si nepamatuji nic , poněvadž jsem byl mlád 3 měsíce .Ovšem za to mi utkvěla souvislost čísla tanku T - 34 , který byl v 70.létech postaven na podstavci naproti Zámečku - dnešního Masarykova muzea . Nebyl to sice onen slavný tank č. 23 z pražského Smichova , který nakonec jako " růžový " byl odstraněn po devětaosmdesátém . Ten hodonínský měl číslo 124 a jako šifru data dubnového osvobození Hodonína je uložil na tank tehdejší předseda Městského národního výboru E.Schwarz . I tento tank byl i s podstavcem po více létech po 89. roku odstraněn - neměl prý žádnou historickou cenu .

Zato místo , kde jsem poprvé uslyšel o letu prvního kosmonauta a to z pouličního městského rozhlasu , si pamatuji jako dnes . Tehdy jsem se spolužákem zrovna pod hodonínským viaduktem u kasáren tlačil káru s prázdnými kyslíkovými a acetylenovými " flaškami " - byl jsem tehdy učněm 2.ročníku oboru strojní zámečník a mířil jsem na dřevomodelárnu n.p. JMA Hodonín vedle malých kasáren

A byl jsem tehdy docela hrdý na to , že je to právě Gagarin .... občan spřátelené země . Inu po válce bylo pouhých šestnáct let .....

Pozn. Je potěšitelné , že na hodonínského hřbitově jsou právě dnes kladeny věnce na hroby vojáků padlých ve 2. světové válce ( a možná i první ... )
Na konec proč ne , i světový vyhledávač Google si připomíná let Jurije Gagarina svým speciálním logem .... po 50.létech !





Psáno 12.dubna 2011

Osmá ukázka z novely Novoty

12. dubna 2011 v 9:01 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije

V novele jsou popsány životní příběhy a osudy tří mužů - vrstevníků od jejich narození v roce 1932 až do roku 1968 . Tito muži se v uzlových momentech setkávají a snad i přátelí . Jako pozadí jejich života je zvolena tehdejší aktuální společenská a politická situace ( zde využito mj . citací z knihy Kronika dějin XX.století a dobového tisku )


Ekonomický náměstek si pochopitelně svého podřízeného provozního účetního Edvarda všimnul,poněvadž mezi tím nepřeberným množstvím různých fakturantek , mzdářek byl jedním z mála mužů. A tak Eda v roce 1957 - snad u příležitosti zvolení Antonína Novotného prezidentem ČSR - dostal od náměstka nabídku,zda by nechtěl dělat hlavního účetního podniku.Jedinou podmínkou bylo,že Eda se stane členem Svazu československo - sovětského přátelství a na konci roku také předsedou celozávodní organizace této složky Národní fronty ( Náměstek se bytostně a nutně potřeboval této funkce zbavit a přijat funkci v předsednictvu OV strany ).
Eda považoval tuto příležitost za fatální a proto nabídku bez nejmenšího zaváhání přijal včetně oné druhotné , nicméně zásadní a tu první podmiňující .

A tak Eda ve své životní kariéře se stal postupně ještě pokladníkem podnikového Svazarmu , kde vybíral členské příspěvky a kurzovné zaměstnanců na malé motocykly , pokladníkem Čs.svazu zahrádkářů a ovocnářů - tam bylo jeho úhelným problémem pálení slivovice a předtím určení zákonem stanovené přiměřenosti vypěstovaného množství švestek a hrušek členy tohoto svazu ( někteří členové - ovocnáři mu hanlivě říkali " Franta - zákon " podle místního esenbáka , který napařil pokutu i vlastní ženě a ta ho pak odstavila " od stolu i od lože " ).Uniknout pochopitelně nemohl funkci hospodáře podnikové tělovýchovné jednoty mající v kompetenci kopanou - ,tenis , stolní tenis a házenou.Tam jej nejvíce trápily nedostatečné a podezření vzbuzující doklady na dresy hráčů,míče,ale také úhradu muzikantů z tělovýchovného plesu . Neunikl také pozornosti ZV Revolučního odborového hnutí , kde rovněž pracoval jako dobrovolný hospodář . K jeho cti třeba říci , že svého postavení nijak nevyužíval k přidělení podnikových rekreací.( Bylo to asi tím , že nežil nijak zvláštním kolektivním životem - zálibou mu byla zahrádka za městem , kde měl altánek , který velmi často měl o víkendech s Anežkou nejenom k uložení hospodářského nářadí ) .

Eda, byť velmi úslužný k " velikánům " podniku , neopoměl čas od času svoje funkce pokladníka ve společensky nižších organizacích NF " předat " svým podřízeným a to zcela ve stylu svého náměstka , který jej do nynější funkce dostal.

Zajímavým střediskem , které má Eda - hlavní účetní - v péči , je oddělení podnikové propagace . Z hlediska ekonomického je jednak zajímavé , ale také obtížné , sledovat náklady na zakoupení barev , štětců , později rozmnožovací techniky , vlajek , papíru na plakáty a transparenty . Edvard má k tomuto oddělení zvláštní , takříkajíc nostalgický vztah , protože jej považuje za " ostrůvek kultury a umění v každodenní šedi výrobního podniku ".

Toto oddělení má v tom čase dva muže - Emila Románka a Standu Macháčka . Románek je člověk prostý , původně malíř a natěrač se slušným praktickým talentem písmomalíře , nikoliv však obdařen tvůrčími vlastnostmi . A tak kromě transparentů na budovy podniku , záhlaví dílenských nástěnek a poutačů , sdělujících úspěchy podniku ve výrobním sortimentu , pracuje na rozmnožovacím stroji a " na černo " ještě dělá v rámci pracovní doby a z podnikového materiálu svatební oznámení , pozvánky na výroční schůze malých organizací NF, sdělení termínu promocí a soukromé oslavy životních jubileí zaměstnanců od úrovně vedoucího odboru výše.

Standa Macháček je naopak člověkem kreativním . Vyniká opravdu velmi slušným kreslením - kolik ten nakreslil Che Guevarrů , Fidelů , ale také tanků Rudé armády a bílých a fialových májových šeříků , rozesmátých havířů a energetiků ke Dni horníků a jiných typických symbolů doby .

Účetní Edvard si sice nevzpomíná , že by si kdy Standa Macháček troufnul na velikány typu Stalina , Gottwalda , či Zápotockého , co však ví zcela jistě , že Standa patří mezi rekordmany v portrétování Lenina - ať již celého nebo " per partes " . Jím skoro profesionálně namalovaná tvář klasika byla oduševnělá , věčně mladá s jiskrným , odhodlaným , leč optimistickým okem a úsměvem Mony Lisy . Autor znal za ta léta každý detail obličeje i záhybu rozevlátého saka s rukou jednojednoznačně ukazující směr všem lidem . Tento motiv byl rekordně mnohokrát opakován při různých státních svátcích,mírových manifestacích a pod .

Eda však vzpomíná na úplně jiný doklad Macháčkova lidového umění . Jednou pomáhal v rámci brigádnické činnosti při výzdobě sálu sokolovny , kde se měl konat podnikový ples.Tentokrát měl mít ples jednotný ráz - koncepci,kterou určil právě Standa Macháček . Sál měl být vyzdoben typickými čínskými hedvábnými závěsy s výjevy ne nepodobnými detailům s akvaria plného skalárů,sumečků,pavích oček proplouvajícími vodními rostinami - přesličkou a kapradím,přičem vedle - shora dolů - bylo nápodobeninou čínského písma sděleno veřejnosti ,že " podnikový mistr Hadač je vůl " , " skladnice Mařenka je vstřícná zejména k mladým mužům " a " vrchní kuchař je snad impotent bez chuťových pohárků " .( Samozřejmě,že pouze člověk zasvěcený do systému tohoto " písma " uvedené nápisy mohl bez problémů přečíst . Edvard patřil jako pomocník při výzdobě k zasvěceným a tak večer v průběhu plesu ukazoval svojí manželce Anežce - krásné ve vlastnoručně ušitých dlouhých šatech - , co všechno napsal ten lišák Macháček na výzdobu ) .Višní na dortu " čínské koncepce " se stal bazén s rákosím a čurajícím sádrovým Amorkem , který svým umělým koloběhem zvlažoval také vzduch v sále,jemuž uprostřed ve své neskutečné realitě vévodil .

Macháček byl prostě umělec - ostatně jednou byl přistihnut na vrátnici při pozdním příchodu do práce ředitelem podniku a na jeho otázku - PROČ ? aranžér Standa odpověděl - My umělci chodíme do práce ,jenom když máme inspiraci - .Ještě mnohokráte osvědčil Macháček svoji kreativitu jak v podniku , v bytech svých známých , kterým v šedesátých létech chyběla určitá exkluzivita ( někdy spíše kýč ! ) ,ale také na své chatě , kterou postavil v duchu pevností z bojů kanadské jízdní policie s Indiány.

Když se ovšem Eda kvůli objektivitě " vnitřního auditu " oprostil od těchto zážitků , musel konstatovat , že náklady střediska propagace jsou podezřele vysoké na to , jak omšelé a staré jsou propagační nástěnky v podniku . Pojal nejedno podezření ( tenkrát se ještě nic nevědělo o tunelování ),že oba šikovní chlapci si přivydělávají za podnikové peníze . Leč ani teď - v roce 1959 - nebylo Edovi dopřáno , aby osvědčil svůj " čich na průsery " , jak rád říkal.

………( dnes by se řeklo - Nebyla k tomu vhodná politická vůle vedení podniku ) ….

Psáno 12.dubna 2011

Nevěřil jsem vlastním očím ….

11. dubna 2011 v 10:14 | Wess |  Politika

když jsem si na Tiscali.cz dnes přečetl mj. následující text :

PRAHA, 11. dubna: Ministerstvo vnitra neřídil jeho šéf Radek John (VV), nýbrž ministr dopravy Vít Bárta ((VV), řekl v rozhovoru pro dnešní Mladou frontu Dnes premiér Petr Nečas (ODS).

"Ministerstvo vnitra řídil de facto pan Bárta. U něj v bytě se každý týden setkávali vedoucí funkcionáři ministerstva vnitra spjatí s Věcmi veřejnými, kde byli v podstatě úkolováni," řekl Nečas. Na jednání o ministerstvu vnitra se dostavoval Bárta, ne John, pokračoval. "Věděl jsem, že když chci něco dohodnout, tak nemá význam jednat s panem Johnem," řekl.

Zdaleka nejsem " dnešní " , a přesto se mi to nechce komentovat jinak , než slovy " Ještě větší blbec , než jsme doufali . " .

P.S. A současně se omlouvám režisérovi českého filmu se stejným názvem …

Psáno dne 11.dubna 2011

Tenkrát , tenkrát voněl čas

6. dubna 2011 v 9:35 | Wess z YOU TUBE |  Nostalgie
kdysi zpíval Jiří Vašíček a měl pravdu - čas někdy opravdu může i vonět …

Televize je nesporně fenoménem doby . Já jsem ji poprvé viděl jako přenos z hokejového utkání a to někdy kolem roku 1955 - tehdy ČSR - USA . Před maličkou obrazovečkou se nás tísnilo tehdy snad patnáct fanoušků. Směr pohybu puku jsme tehdy jenom odhadovali ...
Nesmírně si vážím , že na You Tube je možno shlédnout mnohé historické okamžiky nejen ČT , ale naší vlasti vůbec.
Jenom pár zajímavostí uvádím níže ... z roku 1953



První televizní hlasatelka a moderátorka Kamila Moučková s původním textem prvomájového vysílání Československé TV .... z roku 1954




Zajímavá technická informace o dávném pokusu o " 3 D vysílání " - svědčí o velkém umu a důvtipnosti televizních techniků .
Povšimněte si , prosím, rozdávání polarizačních brýlí návštěvníkům kina a divákům 3 D filmového týdeníku.
Psal se rok 1955



Miloš Kopecký , skvělý herec , při svém projevu v roce 1987 , kde hovoří odvážně k tehdejším mocným a současně věří v moudrost a prozíravost spoluobčanů .
Skutečně odvážné to bylo tehdy a bylo by také dnes ...




Zanechejme historie , je zde současnost a odborný hlas , vždyť za pár chvil bude sehráno první utkání MS v hokeji , které je letos " hned vedle " , tedy na Slovensku ....


Nu , vidíte , kde je hokej ve Washingtonu , mj.díky Ovečkinovi ...

A teď ještě něco z historické kultury v Čechách ...
Nemohu jinak , již tehdy Forman nebyl pouze černobílý , psala se 60. léta...



Bylo to jenom pár zastavení v dávnu i nedávnu ...., jak to uteklo !


Psáno dne 6.dubna 2011

Bez práce nejsou koláže ...

4. dubna 2011 v 19:19 | Wess |  Obrázky - Fotografie
Tovaryšské listy , staré certifikáty , či živnostenské reklamy mají pro mne kouzlo ....


Překroucené titulky novin nejsou typické jenom u nás doma ....


Podívejme se , Facebook i You Tube také stárnou ....


BBC News jsou výrazné mezi " tou mediální šedí - resp.zelení " ......


Psáno dne 4.dubna 2011

Ty stará slévárno …..

3. dubna 2011 v 19:03 | Wess |  Nostalgie

Rád vzpomínám na léta mého učení strojním zámečníkem a období před vojnou , kdy jsem , a ještě pak nějakou dobu po ní , pracoval jako dělník na všech běžných kovoobráběcích strojích . S nostalgií se snažím znovu si představit staré tmavé dílny s nízkými stropy dílenskými lampami se žárovkou .Když si odmyslím ten třísměnný provoz a úkolovou práci někdy lepší , jindy méně, pak to holt byla romantika přelomu 50 . a 60 . let… Ovšem nejtypičtější a průmyslovou romantikou tehdejší doby byla v našem podniku slévárna .

Nutno říci , že stará slévárna byla z 50 . let jako velmi prostorná dílna s monumentální konstrukcí dřevěných oblouků a také s neuvěřitelnou hustotou pracovišť a pracovníků - slévačů . Všechna bez větší mechanizace formování , když nepočítám pneumatické pěchovačky , s velkými pískovými poli . Na nich byly přímo zaformovávány litinové roury,čističe a samozřejmě celý sortiment těles šoupátek a odlitků jejich příslušenství. Tomu všemu vévodily dvě kuplovací pece - které každého exkurzistu uchvátily při odpichu prskající šedé litiny, tekoucí do připravených okovů .

Při ručním lití z fanek do forem zepředu horko a zezadu zima , v létě jenom horko . A povoleno sedmistupňové pivo, které bylo často pouze provizorně označeno víčkem s číslicí 7 , aby zamaskovalo pivaře zvyklé na " svoji desítečku " , přinesenou z domu . Je zajímavostí , že někteří slévači dávali v rámci " pitného režimu " přednost studenému mléku …..

Na tomto místě vzpomínám , že prý při náboru dělníků do slévárny měl občan rómské národnosti přání buď " vozit to teplo " - myslel tím tekutou litinu - a nebo " kopat na slunku ". Taková legrace to však zase nebyla . Bývalí havíři z Ostravska prý říkávali , že práce tam byla lehčí , než v naší slévárně .Proto také my - strojaři - jsme našim slévačům jejich , na tehdejší dobu vysoké mzdy , vůbec nezáviděli .

Slévači vždy byli tvrdí chlapi ve své těžké robotě a měli v podniku vážnost a svým způsobem i výsadní postavení . Vzpomínám při této příležitosti , jak byly jejich urostlé postavy vykresleny v reliéfech na stěnách podnikové jídelny , která dlouhým spojovacím krkem sousedila právě se slévárnou a společnými šatnami strojařů a slévačů .

Moje osobní vzpomínka se váže nejenom k tomu , že vedle mojí jediné plechové skříňky na šaty měl jeden slévač ve středním věku hned 3 skříňky. On užíval jednu skříňku na čisté šaty , druhou na montérky ( které se , včetně ponožek , již daly o tuto skříňku opřít ) a třetí na velikou lopatu , kterou si jako jediné nářadí nosil z dílny na šatnu . Při jednom z mých prvních sprchování " mezi chlapama " jsem , co by učeň třetího ročníku , najednou ucítil na noze téci podivný teplý pramínek . Zpozorněl jsem a otočil po ….. - vlastně po zdroji a to už mne můj soused ze šatny - nepřerušujíc močení - s úsměvem uklidňoval , "abych nebyl cimprlich " . Prostě šokující drsňák , který tak rozesmál okolí , jenom mne ne . Nikdy později se takový , asi " uvítací rituál " , již neopakoval.

Slévači byli sice chlapi hrubého zrna , ale jak to bývá , také muži se smyslem pro fair play .Poznal jsem to na podnikové rekreaci v německém lázeňském městě Ahlbeck . Město leželo na hranicích tehdejší NDR a Polska , s krásnými písečnými dunami a koši proti ostrému větru z moře . Slévači tam objevili nudistickou pláž - FKK - bez nějakého výraznějšího označení a oddělení od normální pláže . Prostě znenadání , jdouce po rozhraní vody a souše , zjistili , že kolem jsou pouze naháči obojího pohlaví . V té době nuda pláže nebyly zcela běžné , a tak si chtěli pobyt vychutnat . " Kolporativně " , jako jeden muž , sundali plavky rovněž a prostě zbytek slunného odpoledne prožili také nahatí mezi naháči .

U večeře pak všichni účastníci této expedice jedli ve stoje , neboť jejich zadky svoji červenou kůží připomínaly zadky opic ze Sumatry .Bylo to tehdy krásných 14 dnů u Baltu …. s našimi slévači .

To , že slévači měli vždy blíže k činu místo zbytečných řečí , bylo patrné také po podnikových oslavách , které se konaly v podnikové jídelně , která , jak již řečeno , sousedila spojovací chodbou s hlavní halou slévárny .To se prý po bujarých oslavách také někdy druhého dne ve slévárně nacházely na hromadách formovacího písku otisky ženských rukou . Věz , že veselý je život nejen námořníka !

Romantika staré slévárny zhasla výstavbou slévárny nové , moderní a efektivní s velkou formovací a licí linkou a několika kokilovými linkami . Zpočátku i ta byla osazená také dvěma klasickými kuplovnami , později třemi elektrickými ….

Produktivita práce ve slévárně je dnes pod německým vedením nesporně vysoká , slévači jsou určitě stále chlapáci , ale ten šmak staré slévárny tak nějak chybí …. ( možná právě tak , jako starý pivovar v Hrabalových Postřižinách ) .

Psáno dne 3.dubna 2011