Únor 2011

Lidem se postupně zmenšují mozky

28. února 2011 v 9:15 | Právo a Wess |  Drobné moudrosti

Lidské mozky se během posledních třiceti tisíc let zmenšily, podle vědců však nejsou doklady, že by to vedlo k úpadku duševních schopností. Spíše naopak: "motor" myšlení je prý nyní štíhlejší a efektivnější.

( Citace z dnešního Práva - 28.února )

P.S. Zpráva , která potěší jistě každého člověka na Zemi ..., vždyť " vše se zeštíhluje a zefektivňuje ".....doufám jen , že to nepovede evolučně také ke zmenšování hlav .To by mohlo ohrozit mj. strategickou perspektivu kloboučnického průmyslu a implicitně i pohyb hodnoty jeho akcií na burze... a sekundárně i ohrozit zaměstnanost v některých příhraničních regionech .

Psáno 28.února 2011

NERV: ČR se musí přizpůsobit světové konkurenci

27. února 2011 v 8:58 | Wess |  Aktuality

26.2.2011 17:44 - Odborníci z Národní ekonomické rady vlády (NERV) spolu s experty a zástupci resortů vypracovali zprávu o konkurenceschopnosti České republiky.
Zpráva NERV se zaměřuje na silné a slabé stránky České ekonomiky a přináší návrhy, jak zlepšit postavení české ekonomiky v globální konkurenci.
"Tento materiál je důležitý nejen pro odbornou a širokou veřejnost, ale zejména pro vládu, která z něj bude čerpat při sestavování své Strategie konkurenceschopnosti," ocenil výsledky NERV premiér Petr Nečas.
(konec citace z článku )

Diskuze ke článku - citace :
1 . NERV je docela zajímavá skupina teoretiků ,kde jsou manažeři a pracovníci průmyslu, asi by byl hlavní úkol získat je pro zapojení. To ale pan premier nepotřebuje. Radši se baví s teoretikem prof. Mejstříkem , který vybádal, že ke zvýšení produktivity je nutné snížit mzdy, teoretizovat o vědě a výzkumu bez privátního kapitálu pro investice na realizaci. . Smutný pohled na bezmocného premiera bez vizí, ale obklopeného partou teoretiků bez vlivu na průmysl a kapitál.

2 . "Problém české ekonomiky jsou podle Mejstříka zejména základy konkurenceschopnosti." Po systematické likvidaci vlastního průmyslu a výzkumu se nelze divit, to tedy objevili Ameriku. Proč se tak stalo, je otázka na ty, kteří to tak zařídili. Další problém je, že co se tady ještě vyprodukuje a prodá , je zatíženo nenasytnými požadavky a korupcí vládnoucích garnitur od počátku 90 tých let. Ale dostali jsme výbornou radu: Musíte se vic snažit, pane správče!" ( Pozn.Wess - Proslavený výrok velitele hasičů a člena správní rady pivovaru Čepka ve skvělém filmu Postřižiny )


Pozn.Wess
Přiznám se , že jsem si počkal na ČT brífink o tom dokumentu , zpracovaného NERV - em .
Slyším - li o " analýze a definování silných a slabých stránek zkoumaného systému " , vzpomenu na těsně popřevratovou situaci v nejmenovaného podniku .
Bylo tehdy před konkurzem na pozici nového ředitele a já jsem měl možnost číst jeden " Krizový plán podniku " , kterým se prezentoval jeden z uchazečů .
Poněvadž tehdy pojmy , uvedené v něm nebyly ještě příliš užívané a působily velmi zasvěceně,tak prostě autor této koncepce pochopitelně v konkurzu zvítězil …… a pak byl ve funkci ředitele pouze " jednu zimu " . Holt teorie je proti praxi , onomu zelenému a košatému stromu přece jen šedivá … a kromě toho ten , kdo má odpovědnost , " musí za to skutečně vzít " .
V té době , před divizionalizací tohoto nejmenovaného podniku , která byla předehrou k jeho fragmentaci a postupnému zprivatizování , jsem v této souvislosti služebně jel na " zkušenou " na severní Moravu - Slezko do podniku podobné velikosti a typu výroby .Údajně tam nastoupila americká firma , která měla " reorganizovat po hluboké analýze a stanovit zásadní strategické cíle v ekonomické efektivnosti veškeré činnosti podniku " .
Měl jsem v tom podniku kolegy z okolí výpočetního střediska a ti mne ochotně informovali , jak Američané předvolávají jednotlivé pracovníky z ekonomického útvaru a také z obchodního úseku .Byli opravdu důkladní - stanovili i " průběžné úhradové scóre " a v něm zásadu " za jedno dílčí zlepšení organizace podniku jedna dílčí peněžní úhrada " .
Připadalo mi to zvláštní , zvláště když tito externí experti vůbec nepospíchali do praktických oblastí - oblasti výroby,technologie a marketingu …..nu , po více než roce působení těchto externích organizátorů bylo konstatováno vedením podniku , že poměr mezi přínosy cizí firmy a náklady na její činnost je neúnosný a musel skončit .
Dodnes si myslím , že management toho moravskoslezského podniku cítil nutnost " racionalizovat organizaci podniku " .Bál se však v té revoluční době " něco s tím udělat sám " a tak pozvali cizí firmu ( mimochodem se ukázalo , že je složená z pravých čechomeričanů a svoje největší manažerské úspěchy slavila v bývalé Indonésii ) .
Prostě moravskoslezský podnik tehdy bohatě zaplatil " za tahání hada z košíku cizíma rukama " . Domácí vedení sice prokázalo " před pracujícími svoji progresívní revolučnost " , ale pak postupně bylo stejně vyměněno …samo v praktickém řízení podniku totiž bylo v té době již bezradné .

Nevím , čím mně činnost NERV - u připoměla tuto moji životní zkušenost ? Vždyť se jedná přece o naše vědecké pracovníky … a teoretiky….


Psáno 27.února 2011

Tudy cesta nevede ...

25. února 2011 v 17:11 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije
Jenom testovací článek , který bude smazán , jakmile bude vyjasněna vládní koncepce reformy ...

Rub a líc jedné mince …nebo jiné ?

25. února 2011 v 11:16 | Wess |  Společnost
A . Skromný úspěšný podnikatel …a jeho životní zkušenost a manažerská praxe

" Nikdy nezapomenu, že před pár lety jsem řídil Trabanta a vlastnil pouze červené trenýrky a bílý nátělník. A byl jsem mladý, nadějný, bezpartijní referent. Bez sametové revoluce navždy referent. Děsím se návratu…... "

Jeho zásady při vedení svojí firmy :

Ø Provádím velmi tvrdou , ale férovou personální politiku.
Ø Spolupracuji v tomto směru s externími špičkovými odborníky .
Ø Jsem nemilosrdný - kdo nestačí , musí odejít . Odchody jsou obvykle velmi rychlé.
Ø Odborová organizace zaměstnanců ve společnosti není .
Ø Snažím se o nadprůměrné odměňování .
Ø Nemám rád odbory a arogantní ochodníky
Ø Nezkoumám stupeň a úroveň vzdělání , klíčové jsou pro firmu pracovní schopnost , schopnost unést odpovědnost a sociální inteligence .
Ø Jsem si vědom , že používám metody řízení, které byly již mnohokrát analyzovány a popsány.
Ø Jsem si vědom , že naše případné úspěchy jsou často spíše neúspěchy konkurence.
Ø Přeji si proto , aby management u konkurenčních firem měl svoje pozice dlouho a bezpečně obsazené . Nahlas a upřímně jim to říkám .
" Nejlepší manažeři se musí se svým talentem narodit, pak jej pouze usilovnou prací vyšlechtit . Kdyby toto neplatilo , chodily by po světě miliony skvělých v nejlepších školách vyškoleným manažerů . Například v České republice jich však tisíce chybí …" ( konec citace úspěšného podnikatele )

B. To světová ekonomika má jiné starosti ….

Světová ekonomika by dnes měla být se svými kapacitami schopna nasytit veškeré světové obyvatelstvo - v rozporu s katastrofickými předpověďmi šedesátých a sedmdesátých let minulého století.
Přesto se něco děje a mnozí si lámou hlavu, co vlastně se děje. Jak je možné, že dochází k nepokojům v zemích, které ještě před měsícem či dvěma vypadaly jako oázy klidu? Co vlastně to dřímalo pod povrchem, na který jsme v našich zemích, které tak rádi nazýváme vyspělé, nebyli schopni dohlédnout? Ba nebyli jsme schopni ani připustit, že by k něčemu takovému a tak rychle mohlo dojít.

Vždyť se nad tím zamysleme. Na jedné straně jsme - světová ekonomika jako celek - schopni vyrobit dostatečné množství spotřebních statků a zejména potravin a - na druhé straně - nejsme schopni je distribuovat tak, aby miliarda světového obyvatelstva - každý šestý netrpěla hladem.
Neznamená právě tento fakt, že systém, který zde funguje a který by měl onu distribuci zprostředkovat, je špatný a přinejmenším neefektivní

Patrně nikdy v lidské historii nebyla taková polarizace bohatství a bídy. Mají-li pravdu některé analýzy, pak dnes je rozdíl v příjmu na hlavu mezi nejbohatší světovou ekonomikou - USA a nejchudším regionem tj. Afrikou větší než 20:1. Tvrdí se, že 10 nejbohatších lidí na světě má majetek za 340 mld dolarů a přitom za méně než 2 dolary žije na světě 2,7 mld lidí - bezmála polovina lidstva

Před dvaceti lety byl poměr mezi platem dělníka a generálního ředitele v USA 1:40, před pár lety to již bylo 1:400. Dokonce i ve Švédsku se poměr mezi platem průměrného dělníka a generálním ředitelem v posledních dvaceti letech změnil z 1:9 na 1:46. A poslední údaj - v devadesátých letech vzrostl plat vedoucích pracovníků v americkém průmyslu 6 krát, plat průměrného průmyslového dělníka o 40 %.
. ( Konec citace z BL24.2.11 - Jaroslav Ungerman Kapitalismus na rozcestí?)

( Pozn.Wess )

- Kromě bílého trička a červených trenýrek mne zaujalo ,že manažer nemá rád odbory a pravděpodobně ani současný zákoník práce … a pozoruhodné je jistě také nadprůměrné odměňování zaměstnanců jeho firmy . V dnešní době , kdy 66 % občanů je pod celostátním průměrem mzdy , je to jev vzácný - téměř šlechetný .

- Ve druhé části - o světové ekonomice - jsem si při slovech " o miliardě lidí ve světě trpící hladem " vzpoměl na dávný prvorepublikový obrázek , na němž námořník lopatou vyhazuje obilí přes palubu lodi do moře , poněvadž tržní cena obilí klesla a nebylo " výhodné " ji prodat . A ani tehdy neuvažoval obchodník darovat ji hladovějícím - to by to obilí raději spálil….

- Kdo by před dvaceti lety tímto obrázkem chtěl kritizovat trh a jeho principy , ten by bezpochyby byl označen za beznadějně " starou strukturu . "

- Ale , jak se praví v jedné populární písni " Časy se mění …. "

- O explicitně nemravném poměru mezi " výplatami " mnohdy tzv. manažerů a zaměstnanců nechci už vůbec mluvit a napadá mne jediné - " Děkujeme , odejděte " , ale komu vlastně poděkovat ?

- A titulek zajímavé úvahy Jaroslava Ungermana - Kapitalismus na rozcestí - tam mne napadá , jaký úhel mezi sebou na tom rozcestí svírají 2 nebo více možných cest civilizace , aby ještě mířily vpřed ….

Psáno dne 25.února 2011

Svoboda a jistota

22. února 2011 v 11:35 | Wess |  Společnost


Charles Montesquieu  tvrdí, že svoboda není volnost, ale právo dělat vše, co dovolují zákony.


                      Jestliže v odborných kruzích byly zavedeny pojmy " pozitivní svoboda " ( viz vlastní svoboda ,resp.možnost jedince ) a " negativní svoboda " ( možnost - pozitivních svobod všech ) , pak zřejmě proto , aby bylo možno formulovat jakousi " morální shodu " mezi zájmy každého jedince a ostatních ve společnosti .A tím méně je třeba regulace zákony .

                       Formulována byla i hypotetická pravda , že " čím více je morální shody , tím více je prostoru pro naše pozitivní svobody - ( možnosti ) ?
                       A existovalo již v historii lidstva docela nedávno období , kde se " chtěli a měli všichni na všem shodnout , aby jejich společenství bylo absolutně svobodné ."
                       V duchu dnešních hodnot se i žáci ZŠ učí , že tento pokus prý byl nelidský v tom , že typickými vlastnostmi člověka je " soutěživý a kreativní individualismus a nikoliv kolektivismus, udupávající osobnost jedince " . A dokonce někteří " drsňáci " připomínají přirozený výběr silných jedinců , a ti " hyper " neopoměli dokonce uvést i příklad z přírody - zákon džungle … ?
                       Přesto je však zřejmé a nezpochybnitelné , že pozitivní a negativní svobody jsou dvě různé strany jedné mince !

                       Liberalisté volají - " svoboda je více než jistota ", myslí tím opravdu i na " morální shodu " všech lidí …. Nemyslí tím jenom např. " nedefinitivní stav svazku manželského " …. ?

P.S.
                        Snad jenom dodávám , že celkem běžná je v životě skutečnost , že " dokud je dívka svobodná , nosí jí muž květiny mnohdy každý den … až ji pak má jistou , pak možná jen na Valentýna nebo na MDŽ … "
                       A také , tentokrát vážněji , dodávám , že jestliže na jedné straně " teď moderně horujeme pro trvale udržitelný život na Zemi " , jak současně potom , v době vyčerpanosti zdrojů ( ropy , pitné vody , úrodné souše ) , chceme se současnou  prioritou - naším individualismem přežít v budoucnu ? Tam totiž bude potřebná " globální morální shoda … " !

Psáno dne 22. února 2011

Včera byli skvělí naši kluci ...

18. února 2011 v 11:44 | Wess |  AC Sparta a fotbal vůbec
            Včera s FC Liverpol byli naši kluci skvělí .... Tak skvělí jako kdysi jiní kluci z Liverpolu ... totiž The Beatles ....

            SPARTA včera konečně hrála , jak bych si přál - sebevědomě a kolektivně a bezesporu - Pamič , Řepka , Kweuke a s nimi  celé mužstvo  bylo na hřišti těmi lepšími .... ve vší úctě k soupeři
         
            I včerejší pěkná návštěva diváků - 17 tis. diváků ......... a nebyli zklamaní na konci utkání !

            Atmosféra na Letné byla zase po delší době podobná - té jako v " šedesátom pátom " , kdy byla Sparta mistrem- Kvašňák , Mráz, Vojta , Jurkanin ,Mašek ,Táborský , Tichý , Pospíchal a vůbec celé mužstvo ( Sparta měla v této sezóně průměrnou domácí návštěvu 21 750 diváků. Venku na ní chodilo průměrně 15 500 fanoušků! ).
             Chodil jsem tehdy i já - jako voják v létech 64 - 66 - ..... tehdy ovšem za 15 .- Kčs ( když žold jsem měl 75.- Kčs měsíčně ....

Sparta 65


            Tým to byla VŽDY velká devíza mužstva Sparty  a také včera s FC Liverpol - chlapci děkujeme !!

Sparta

SpartaForever


Psáno 18.února 2011

Odliv je vždy signálem , i ten neobvyklý ...

17. února 2011 v 18:13 | Sestavil Wess |  Co napsali jiní ...
                        Odliv peněz do zahraničí je důležitým signálem, který svědčí o výrazných změnách české ekonomiky. Na počátku minulého desetiletí ještě investice převažovaly, ovšem jejich podíl každoročně klesal. V roce 2008 byly reinvestice dokonce čtyřikrát nižší než vyvezené dividendy. To byl extrém daný automatickým snížením investic v době klesající poptávky a současně potřebou krizí zasažených skupin doplnit kapitál z relativně zdravých českých dcer. Již nyní je ovšem prakticky jisté, že odliv kapitálu prostřednictvím dividend bude pokračovat.

                         Co to znamená pro českou ekonomiku? Experti se shodují, že v podstatě nic dramatického. Investoři, kteří v minulých letech lili kapitál do firem působících v Česku, dosáhli svých cílů a nyní vybírají zisky.


( Text i obrázky - HN.Ihned.cz )


Bilón 1

I ty ,  Kypře ...!?

Bilión2

Ta produktivita práce nám ještě stále dělá potíže , ale snad je okolí jakžtakž spokojené ...

1,88bilónu

Co to je billión , nic ...... nesmí ovšem chybět ve státním rozpočtu .... hmm , ale to je zase jiný bilión



( Pozn. Wess - Tak to jsme , díky výše zmíněným expertům úplně klidní . Spřátelení zahraniční sponzoři naší ekonomiky zřejmě již vidí , že " dítě chodí samo " , tak odcházejí ….. s dobrým pocitem , že naučili " rybáře chytat ryby " a ne , že by mu darovali peníze " jenom tak " … . Jak dlouho ještě budeme lukrativní zemí ? Po odlivu na moři přichází zase příliv …. Po zemětřesení však někdy i tsunami  . Ale to platí jen pro přímořské státy …. To jsem si oddychnul ) .


Psáno 17.února 2011

Bankovky a státovky

17. února 2011 v 16:16 | Wess sestavil |  Co napsali jiní ...
                 Začalo to tvorbou koláže z bankovek různých států …. a pokračovalo připomenutím si faktu , že v oběhu existují , či existovaly bankovky a státovky….. a pak již bylo blízko k pojmům - hodnota peněz , inflace , kupní síla , vliv množství peněz v oběhu , úvěrová politika …..až ke světové krizi …, ta ostatně začala nenápadně také …. .
                  Možná , že to bude , vážení , zajímat i vás .....

Bankovky



Definice bankovek a státovek uvádějí různé zdroje, jako příklad lze použít např. definici Encyklopedie Diderot 2000 (CD) (Praha, Diderot s.r.o 2000):

  
    * bankovka, cenný papír na určitou peněžní částku; vydává ji emisní banka, je bezúročná, zní na majitele a ze zákona musí být přijímána jako platební prostředek.
    * státovka, papírové kreditní platidlo emitované státem; původně cenný papír na určitou peněžní částku, vydávaný státem, neúročitelný, znějící na majitele a který byl u pokladen státu přijímán na zaplacení státních pohledávek, např. daní.
    * bankovky a státovky, papírové peníze. Státovky původně představovaly dluh státu u emisní banky, který měl být splácen jejich stahováním z oběhu; postupně se státovky staly součástí celkového objemu peněz. Bankovky emitovala vždy emisní banka a z historického vývoje byly označovány jako úvěrové peníze. Rozdíl mezi bankovkami a státovkami je pouze právní, ekonomická podstata je stejná. V ČR obíhají jako platné peníze pouze bankovky a mince. V. t. Česká národní banka.

( citace z webu ČNB )

               Peníze se tisknou ve Státní tiskárně cenin, na pokyn centrální banky ČNB. ČNB vydává pokyn k tisku peněz, na popud bank. Když klient přijde do své banky a má na účtu aktivní saldo, nebo schválený úvěr a banka hotovost na pobočce, peníze dostane okamžitě. Pokud se jedná o vyšší částku, může banka klienta odmítnout a odkázat ho na příští den, než peníze doveze z centrální banky.
V případě že ČNB takové množství bankovek na skladě nemá, dá pokyn k vytištění. Tečka.
               Nemluví se tu o žádném krytí, které by omezovalo množství bankovek v oběhu. Jaký je tohle průšvih, je asi každému jasné... Příště o tom , jak funguje americký FED ( tamní centrální banka ) , tam je to ještě o trochu složitější a neuvěřitelnější.
( citace z webu )


Hodnota peněz :

1) hodnota peněz je určena jejich relativní vzácností;
2) nejdůležitějším úkolem měnové politiky je snaha udržet tuto hodnotu tak stabilní, jak je to jen možné;

( Pozn. Wess - Ano čím , je zboží - tedy peníze na trhu vzácnější , tím je dražší … )

Byl to papírový standard, který nás poprvé naučil znát plný význam slova "inflace". Bylo by vskutku obtížné nalézt jedinou papírovou měnu, která se nestala dříve či později obětí poklesu kupní síly, protože dotyčná vláda nebyla schopna a často ani ochotna udržet množství peněz v určitých mezích.

Teorie, že kupní síla peněz je určená primárně poměrem mezi množstvím peněz a množstvím zboží (kvantitativní teorie peněz) je zásadní .


            Takzvaná "tvorba úvěrů" komerčními bankami je možná jedině tehdy, když je oběh krátkodobých úvěrů ekvivalentem oběhu peněz. Poskytnout úvěr tedy znamená vytvořit nové peníze.

( Pozn.Wess - Vznikly nové peníze , ale ještě žádné zboží ? … ale ano , nové peníze jsou přece zbožím banky , které prodává za úroky …. Je proto nejvlastnějším zájmem bank " vytvářet nové peníze " … )

V dlouhém období je to vždy inflace a dnes zvláště vnitřní inflace úvěrových peněz, která představuje to největší a nejhrozivější nebezpečí.

             Efektivita (nebo její nedostatek) s níž udržuje peníze vzácné, může sloužit jako kritérium, podle něhož můžeme posuzovat a porozumět výkonu jakéhokoliv peněžního systému. Svázání peněz s drahým kovem, požadavek na povinné minimální rezervy centrální banky, vytrvalá snaha kontrolovat operace emisních bank - všechna tato opatření slouží témuž konečnému cíli - udržet peníze vzácné. A dnes již desetiletí svět bojuje s tímto akutním problémem a snaží se nalézt tu nejefektivnější metodu, jak zbrzdit úvěrotvornou moc moderního bankovního systému.

Z dávné finanční historie USA

Hodnota dolaru byla každý rok uměle snižována o 3 až 3,5 procenta, aby mohly růst mzdy. Důvodem bylo aby lidé uvěřili, že dostávají víc, zatímco ve skutečnosti dostávali méně. K tomuto procesu přispěl také Kongres, tím, že každý rok schvaloval federální rozpočet, vyžadující tisknout stále většího objemu peněz na financování státního dluhu vůči bankám, který v současné době činí více než 4 800 000 000 000 (4,8 triliónu) dolarů.
Když byl prezidentem Wilson, státní dluh činil jednu miliardu dolarů; v roce 1974 byl dluh kolem jednoho triliónu.

"Je dost dobře možné, že národ nechápe náš bankovní a peněžní systém, protože kdyby mu rozuměl, věřím, že dřív než zítra ráno by tu byla revoluce."

Henry Ford, zakladatel Ford Motor Company

Optimistické resumé :

V České republice byly ke konci loňského roku 2010 v oběhu přes dvě miliardy kusů bankovek a mincí, což je ve srovnání s rokem 2009 nárůst o zhruba 45 miliónů. Rovněž stoupla hodnota peněz v oběhu z předloňských více než 386 miliard korun na téměř 391 miliard korun na konci roku 2010. Vyplývá to ze statistik České národní banky.

( leden 2011 )

( Pozn.Wess - To je dobře nebo špatně , když jsou peníze na trhu méně vzácné , poněvadž je jich více ? …. Jistě , jak pro koho ,  většina jich lidí mnoho nemá … a ve srovnání s bankami si jich " vymyslet" více nemůže . Úvěry pro investory jsou sice levnější a kupní síla obyvatel menší .... inu , " jednou jsi dole , jednou nahoře ...."    )


P.S.
Při posuzování naší koruny a valuty musíme si uvědomiti jedno: že nemáme přece bankovky, podložené kovovým pokladem (Hlas: Okolkované!), my máme státovky, za něž ručí stát, a kurs naší valuty (Hlas: Náš cukr!) jest pouze vyjádřením důvěry ciziny v náš stát. Všechno, co podlamuje důvěru v náš stát, tedy i vnitřní rozpory politické, jsou pro náš hospodářský a tím politický vývoj eminentně nebezpečné. (Výborně! Potlesk.)

( Citace z jednání NS ČSR v r.1920 )

( Pozn.Wess - Nu vidíte , zřejmým pokrokem proti první republice je , že naše ČR má dnes výhradně bankovky , takže část této lekce - O státovkách - byla jen teoretická .... a také se omlouvám všem , které stav peněz na finančních trzích nezajímá .... vy něžní barbaři ! )


Psáno dne 17.února 2011

A Cvachy nebrat a poslat do Němec !!

16. února 2011 v 19:31 | Neznámý diskutující + Wess |  Co napsali jiní ...
Vážení , dnes jsem četl diskuzi k jednomu velkém společenskému problému ..........   jestlipak uhodnete , jaké téma bylo na přetřesu ?

Přiznám se , že mne velmi potěšila vzpomínka neznámého diskutujícího  na skvělého českého herce - pana Vinkláře , který rolí doktora Cvacha téměř přišel o oblíbenost u filmového diváka .


Psáno dne 16.února 2011

Čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou …

12. února 2011 v 12:07 | Wess |  Nostalgie


                       Pro titulek svojí dnešní poznámky - vlastně VÝZVY - jsem zvolil část textu písničky Wabiho Daňka " Ročník 47 ". Úžasně se hodí  do tohoto období , kdy mnoho mých vrstevníků a nejenom ….  znenadání a nebo konečně zatouží uvidět zase svoje dávné známé - kamarády, kamarádky,spolužáky,spolubojovníky z vojny, kolegy ze zaměstnání atd.atd.

                        Kdysi v  roce 1982 jsem si takové přání splnil , když jsem byl spoluorganizátorem setkání bývalých učňů JMA n.p. Hodonín po dvaceti létech .Samozřejmě bylo to setkání krásné … bohužel dosud jediné .

                         Od roce 2007 a pak každoročně se setkáváme my , kamarádi z vojny " na Pražském hradu " . Představte si , po více než 40 letech se vzájemně na sebe těší cca 15 z nás a přibývají …letos v červnu se zase uvidíme po 3 letech v Praze po několik dnů

                         A letos také připravujeme dosud  neuskutečněné setkání žáků 8.B ( ve šk.roce 1958 - 59 ) tehdy Osmileté střední školy na ul . Legionářů , Hodonín . Doufám , ba pevně věřím , že úsilí rodícího se " přípravného teamu " ve složení Andělka B., Petra G. , Václav S. , Zdeněk Z. a Staňa V. nebude marné , ikdyž zadání je obtížné .

                         Bude se totiž jednat o nalezení a svolání cca 26 chlapců a dívek ( ročník 44-45 ) , z nichž část je v Hodoníně , někteří v Brně a zbytek , jak doufám , alespoň na Moravě . No uvidíme …. !

                         Vyzývám a prosím tímto případné návštěvníky mého blogu , aby upozornili své rodiče , resp. babičky a dědečky , pokud by se jich toto setkání mohlo týkat !!!

A teď již je jasné , proč dále už jen Wabi Daněk - nám věkem i jinak velmi blízký - a jeho nostalgické ale překrásné písničky :



A Emi Emi7 A
1. Nás bylo sedm romantiků netušících, že se všechno mění,
Emi Emi7 A
a stačilo pár okamžiků, patnáct let, to vlastně tolik není,
F#mi C#mi Hmi D E7
však sotva pátek odhoukaj', to pomyšlení každýho z nás svádí:
A Emi Emi7 A
svý tělo sádlem obalený napasovat do maskáčů z mládí.

2. Léta kráse nepřidaj' a nevyléčí naše ztuhlý klouby,
jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí,
zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy,
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy.

3. Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou,
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou,
text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá,
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.

4. A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu,
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu,
[: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří,
čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří. :]




    G          C           G          C
1. Málo jím a málo spím a málokdy tě vídám,
    G          Hmi          Ami D7
   málokdy si nechám něco zdát,
    C           G G/F# Emi         C
   doma nemám stání už od jarního tání,
    F                       G
   cítím, že se blíží listopad.

             F       C            G
R: Listopadový písně od léta už slýchám,
             Ami C           G
   vítr ledový přinesl je k nám,
               F           C          G
   tak mě nečekej, dneska nikam nepospíchám,
             Ami C           G
   listopadový písni naslouchám.

2. Chvíli stát a poslouchat, jak vítr větve čistí,
   k zemi padá zlatý vodopád,
   pod nohama cinká to poztrácené listí,
   vím, že právě zpívá listopad.

R:

3. Dál a dál tou záplavou, co pod nohou se blýská,
   co mě nutí do zpěvu se dát,
   tak si chvíli zpívám a potom radši pískám
   píseň, co mě učil listopad.

R:




Psáno dne 12.února 2011

Brífinky u nás v české kotlině ….

11. února 2011 v 10:49 | Wess |  Aktuality


V poslední době se s nejrůznějšími brífinky na ČT 24 dvéře netrhnou . Pozorný posluchač mnohdy již " na první poslech " pozná , jak ti protagonisté fabulují , jak vaří z vody , jak si protiřečí , jak padne mnoho slov a žádná myšlenka ….

Často se nedivím ani přítomným novinářům , kteří nemají žádné dotazy a mlčky odcházejí určitě s pocitem , že v tuto chvíli věcnou pravdu neuslyší … přestože se jedná např. " jenom " o zdravotnictví

A jakmile brífink skončí , ozve se ČT 24 s pozvaným novinářem , který má " reagovat a říci svůj názor
. " . Padnou sugestivní otázky moderátorky a mnohdy i odpovědi hostů " jsou padlé " … nekompetentní a trapné .Prostě bez nich se divák obejde , poněvadž mu mnohdy jenom " hlásí , že stěrače stírají " ...

A tak po té bídě často vzpomenu např. na známého pábitele Bohumila Hrabala a jeho rozhovor se dvěma vesničany na jeho oblíbeném Kersku :

Citace - : "O tom, co mi tady říkáte, napíšu knihu - a jestli mi ji nevydaj', tak to pošlu jako udání."


Pábitelskými povídkami se Hrabal stal tím, koho současná česká literatura dlouho, leč marně hledala: básníkem v próze - jenom vzpomeňme Postřižiny , Slavnosti sněženek , Můj svět , Domácí úkoly z pilnosti ….. mám je ve své knihovně rád .

Jiné citáty Bohumila Hrabala také potěší :

Už jsem toho viděl v životě hodně. Převrácenej komediantskej vůz, blít koně v barvách francouzské trikolory. Ale takovejhle bordel jsem ještě nezažil.


Kdysi jsem se domníval, že za rozbřesku jarních jiter ptáci vítají zpěvem příchod slunce a světa. Dneska vím, že těch několik jitřních minut křičí hrůzou ze světa.

Buďte na lidi hodný, nebo vám nepřijdou na pohřeb.

Jsou skvrny , které nelze vyčistit bez porušení podstaty látky.


Ještě , že máme tu demokracii a v ní " co není zakázáno je dovoleno "……jinak bychom toho cynika museli zakázat … .

A pro návštěvníky mého blogu chci dodat - nemám pouze negativistické postoje k současnosti , jenom mne uráží , jakým způsobem a s jakou suverenitou ( v porovnání s tím  , o co se skutečně zasloužili ) vystupují naši volení zastupitelé na veřejnosti .





Psáno dne 11.února 2011

Ukázka z novely Novoty – 6.část

5. února 2011 v 16:00 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije


( Maturant Josef si užívá společenského života v Brně , posléze je odveden … a slouží …. )

                     Josef tedy v roce 1950 zdaleka ještě nezačíná přemýšlet o blížící se maturitě a plně žije veselým studentským životem,ač konzervativně laděný profesorský sbor chlapeckého katolického gymnázia vynakládá velké úsilí ve výchově studentů k víře,serioznosti,mravnosti a dalším atributů křesťanského života.

                     Josef si však ze všeho předkládaného vybral a na celý život zapamatoval ono známé a pragmatické - " Co je božího Bohu a co je císařovo císaři ."A tedy již na gymnáziu velmi pozorně dodržoval všechny punkty vnitřního školního řádu,takže byl v očích profesorů považován za hluboce věřícího a snaživého studenta.Ovšem mimo školu bohatě využíval kulturní a společenské nabídky tehdejšího Brna.

                     Samozřejmě, změny poměrů ve státě akcentovaly také v městě spíše ovzduší plnění výrobních plánů významných brněnských strojírenských podniků,přípravy jejich budoucích i současných zaměstnanců na kvalifikované dělnické a technické profese,výstavbu bytů,které by vyřešily příliv nových strojařů do Brna a také výstavbu občanské vybavenosti pro expandující moravskou metropoli.

                     Josef v té době uspokojoval své společenské zájmy jednak občasnými návštěvami Janáčkova divadla, když byly dávány klasické kusy. Mnohem častěji se však objevoval v brněnském varieté Rozmarýn a úplně nejčastěji navštěvoval ty brněnské restaurace, před jejímiž vchody stáli zřízenci v informách se zlatými prýmky a nepřehlédnutelným počtem knoflíků téže barvy. Měl rád tlusté koberce na schodišti ,které směřovalo dolů k mahagonem obložené recepci a současně šatně ,kde obstarší muž ve smokingu v případě studenta Josefa přijal jeho , do šatny odkládané svršky , s nepředstíranou lhostejností.Ta se týkala také případných dívek , které si Josef do restaurace přivedl.

                    Na personálu takových restaurací a barů sice Josef viděl,že obstarší a plešatější muže ,které od vchodu až k východu tituloval slovy " pane generální řediteli " , pane vrchní rado " , " pane továrníku " a podobně a samozřejmě dámám v jejich doprovodu zase " paní radová ", " milostivá paní " , " madam " .To vše s kamennou a hluboce loajální tváří a úklonou,pokorně leč viditelně čekající na zpropitné.I když se vše v kontextu s dobou zdálo vrstevníkům Josefa staromódní a nehodné 20.století, on osobně tyto rituály předstírané úcty a měšťácké přetvářky neodsuzoval a ikdyž se ho zatím netýkaly,líbily se mu.Ostatně věřil,že v životě nebude patřit k těm,kteří se hrbí.

(Později tak ovšem ve svém pragmatismu činil ke všem " světským císařům " neotřelým a servilním způsobem ).

                    Ve vztahu k děvčatům se Josef nijak nevázal k něčemu konkrétnímu a sám si neuměl sebe sama představit v nějakém trvalejším a hlubším vztahu k druhému pohlaví.Ostatně neměl ani kamarády se vztahem upřímným a úměrným jeho věku 18 let. Josefovo chování bylo vždy účelové a portfólio jeho známých bylo rozloženo tak,aby získal výhodu či protekci v každé oblasti.Nebylo pro něj již při svých studiích v Brně žádným problémem získat vstupenky na lukrativní divadelní představení a to ještě v době , kdy bylo " vyprodáno ".Pro své dívky sehnal na černém trhu americké cigarety Pallmel nebo koňak Henessy či " gruziňák ". Potravinové lístky nebo dětskou výživu Nestlé úspěšně měnil za známosti v Čedoku, který nabízel svým známým levněji než ostatním.

                    Rok 1951 se naplnil pro Josefa dvěma vrcholy.Jednak úspěšně maturoval a nastoupil do knihkupectví na Náměstí svobody.To samo o sobě nebylo nijak lákavé po stránce platové. Na své si ovšem v té době spolu se svým vedoucím přišli,kdy část sortimentu rozšířili o antikvariátní prodej knih. Jejich dodavateli se stali tzv. " zlatokopové " ,kteří využili osídlování pohraničí , když v opuštěných domech po Němcích nalézali cenné knihy starých klasiků a totéž zcizovali také z opuštěných venkovských statků a  sídel a jejich knihoven.Tito lidé museli svůj lup zpeněžit až po několika létech a to cestami přes hranice nebo pololegálním prodejem právě přes zmíněné knihkupectví.A že to byli mnohdy lidé , kteří sice znali hodnotu peněz ,ovšem neznali tržní ceny ukradených knih..... No a to byla velká škola i příležitost pro Josefa.

                   V tomto velmi úspěšném roce byl také odveden a svým "třídním profilem " katolíka byl předurčen do útvarů PTP, kam v roce 1952 nastoupil. I když to byla služba beze zbraně,absolvoval Josef řádnou školu pro důstojníky v záloze,kde si osvojil nejen taktiku a strategii nové lidové armády,ale také materialismus - ba dokonce marxismus - leninismus.Ani zde nezapoměl na svoje pragmatické zásady a vynikal zejména v teorii " Obrany lidově -demokratického státu ".Opět byl mezi svými považován za budoucího důstojníka oddaného ,novému zřízení ".

                   Tím , že ještě v důstojnické škole založil dramatický kroužek ,který se docela úspěšně pokoušel hrát scénky z Osvobozeného divadla V + W a písněmi Hej rup,Svět patří nám, Holduj tanci pohybu aj.protkané sborovými písněmi " Věčernyj zvon " a Stalinovou " Sulikou " si definitivně získal velitele školy.

                   Takto " prokádrován " přišel k pracovnímu útvaru v síle dvou rot .Tam jako velitel čety,ve které byl také farář ,synek majitele velkostatku,doktor filosofie,ale také kluci ,kterých rodiče nechtěli vstoupit do nově zakládaných zemědělských družstev ,samozřejmě musel Josef prodělat další metamorfózu,nemohl pochopitelně dál hrát " dvojí hru " .Jednu se svými vojáky a tu druhou se svými nadřízenými.Tento jeho závěr byl opět poplatný jeho pragmatismu,zvitězil tedy světský císař - jeho velitel roty.Ten rozděloval úkoly na stavbách,přiděloval k četám a zejména k těm,které neměly velitele ze středních nebo vysokých škol stavebního charakteru,mistry - civilní zaměstnance.

                    A tak Josef jako velitel velmi dbal,aby denní úkoly byly plněny.Za to bral velmi slušný žold a prémie.Nu a " nepřátelé lidu " - jeho vojáci si také přišli na slušné peníze.Rozhodně to představovalo mnohem vyšší částky než měsíční služné vojínů základní služby sloužících " se zbraní v ruce " .

                   Poněvadž měl Josef k dispozici také nákladní automobily,dokázal zorganizovat soukromé formanky pro obyvatele obcí,v jejichž okolí vojáci stavěli objekty nově se tvořících státních statků a jiné objekty pro vojenské i civilní potřeby.Těmito černými jízdami si spolu s řidiči velmi slušně přivydělával, a ještě po mnoha létech říkával,že v nikdy neměl pro svoji osobní spotřebu více peněz,než jako důstojník u " pétépáků ". Také prováděl se svými vojáky výstavby silnic a mostů,jednou dokonce v okresním městě na rakousko - moravském pomezí.A právě tato akce , trvající několik měsíců , se mu stala životně osudovou . Dvě čety od jejich útvaru byly ubytovány v bývalém velkostatku a Josef se svým kolegou - velitelem druhé čety v těsném sousedství v místním hotýlku.

                   Během dne - vlastně od 7. do 16.hodiny - budozery zn.Stalinec nejprve hloubily denní úsek vytrasované budoucí silnice a v několika vrstvách byl pak navážen makadam od nejhrubšího po jemný,když mezitím byl důkladně válcován parním válcem.Výstavba silnice se neobešla bez pozornosti dětí,které za vojáky s černými výložkami na pracovních oděvech rády chodily,neboť vojáci na ně pamatovali s vojenskou " cukrkávou ". A tak se kluci a děvčata vůbec nepodivovali,čím to je ,že vojáci z jejich města na rozdíl od stavitelů silnice mají výložky červené s označením motostřelců a tankistů.

                   V tomto kraji vína se Josef cítil dobře.Po práci,která ostatně pro něj nebyla nijak namáhavá,rád odvedl svoje vojáky na jejich ubikace,kde již až do budíčku příštího dne je měli " na povel " poddůstojníci.Nu a on se svým kolegou pak v hotelovém pokoji kuli pikle - co s načatým večerem.Během svého pobytu se seznámili nejen s místními milovníky kulečníku a taroků,ale také při tanečních čajích s místními děvami víceméně lehkých mravů.Svoje volné chvíle tito důstojníci lidové armády,majíce dostatek peněz , trávili jako rakouští feldvébli a óbrlajtnanti při divokých radovánkách buď v hotelu nebo ve vinných sklepech v okolí města.

                   Až jednou Josef narazil a nemusel přitom z hotelu vůbec nikam daleko .Jak tehdy bylo častým jevem,vedoucí hotelu,který  byl vlastně jeho bývalým nájemcem , měl dosti afektovaně se chovající dceru - statnou pětadvacátnici - absolventku rodinné školy. Byla takříkajíc " na vdávání " ale místní se nehrnuli, ačkoliv ona byla určitě lukrativní partií.Otec totiž úsilovnou prací jako hoteliér za první i druhé republiky nashromáždil slušné jmění i věno pro tuto jedinou svoji dceru Annu .

                    Anička si brzy povšimla mladého a docela pohledného podporučíka.A tak jednou,kdy se střetly pohledy obou " tak nějak jinak " když se opět Anna míjela s Josefem na plyšovém purpurově zbarveném koberci napnutém na schodišti s nablýskanými mosaznými tyčkami ,neodolala a v jeho pokoji se mu cele , jako v červené knihovně odevzdala. Josef byl jejím panenstvím a rychlostí, s jakou tuto událost to Anička oznámila svým rodičům , tak zmaten,že ještě před odjezdem jeho jednotky přišel požádat o Anninu ruku. Došel totiž k  poznání,že ač je jeho nastávající o více jak tři roky starší , má nesporně jiná aktiva,která by bylo hříchem nechat ladem.

                    Ještě před odchodem Josefa do civilu byli oba mladí oddáni ve zdejším kostele .Nutno říci,že obojí rodiče novomanželů , jako , zbožní katolíci , neskrývali slzy štěstí.Nu a Anička, bytost sice málo vzdělaná , ale přirozeně chytrá a vědoucí ,  čeho chce v životě dosáhnout,od samého počátku jejich manželství,ač často podváděna manželovými krátkodobými flirty,hrála vedoucí roli v rodině .
                    A pro široké okolí byla " matronou ctihodnou ",nejen svým poněkud staromódním oblečením ,ale i přepjatým , jejímu věku neodpovídajícímu chování.

Psal se listopad 1954 ...


( Další osudy Oskara , Edvarda a Josefa - dvaatřicátníků z jednoho města - mají svoje pokračování …)



Psáno dne 5.února 2011