Prosinec 2010

Když zmoudří neznámý autor citátů ...

26. prosince 2010 v 8:39 | Zapsal:Wess |  Drobné moudrosti

I . Z filozofie


Když každý moudřejší ustoupí, potom si hlupáci budou dělat, co se jim zachce.


Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe.


II . Z logické matematiky ( nebo prostě jen z nepřímé úměrnosti ... )


Inteligence na naší planetě je konstantní. Jen počet obyvatel stále roste.


Světové jmění je téměř konstatní . Jen počet nejbohatších stále klesá - ve prospěch těch super bohatých .



Pozn.Wess : Na Štěpána není pána !

Psáno 26.prosince 2010

Co dnes píší Parlamentní listy.cz ...

24. prosince 2010 v 8:20 | Wess - Citace z Parlamentních listů |  Aktuality

Halík: Ať Santa zůstane komerci a Ježíšek pro ty, co se jen nepřežírají

Halík: Ať Santa zůstane komerci a Ježíšek pro ty, co se jen nepřežírají
23.12.2010 13:07 - Tomáš Halík vysvětloval, proč člověk potřebuje duchovní rozměr, ale i jaký je rozdíl mezi Santa Clausem a Ježíškem.
Proč člověk v moderním 21. století potřebuje duchovní rozměr? Na to odpověděl známý katolický kněz, ale i filosof a kritik způsobu uzavření koalice ODS a ČSSD v Praze Tomáš Halík.

"Lze to říci velmi jednoduše: aby byl skutečně člověkem. Právě duchovní rozměr odlišuje člověka od všeho ostatního v celém kosmu. Nabídl bych tuto definici: duchovní je to, co souvisí s hledáním a prožíváním smyslu života. Právě otázkou po nejzazším smyslu člověk uskutečňuje transcendentální povahu lidství: člověk "je" touto otázkou, není však sám sobě odpovědí, pro odpověď musí "překročit" sám sebe a fakticitu světa, "jít do hloubky" či "vystoupit výš" (podle toho, které z těch prostorových metafor sebepřesahování dáváte přednost). Proto je toto hledání smyslu srdcem veškeré kultury," řekl Halík pro nejnovější číslo Psychologie dnes.

Redaktorku zajímalo, jak by rodičům poradil, jakým způsobem vysvětlovat českým dětem, že dárky nosí Ježíšek. Copak může mimino někde běhat a nosit dárky, zněla otázka.

Sám děti nemám

"Nejsem expert na náboženskou výchovu dětí, sám děti nemám, konvertoval jsem ke křesťanství až v dospělém věku a pracuji v Akademické farnosti s dospělými. Řekl bych, že je dobré rozdělit si kompetence - nechť je Santa Claus patronem těch komerčních Vánoc a nechť dítě Ježíš není taháno do výkladů supermarketů a zůstane uchováno pro ty, pro které Vánoce nejsou jen trumfováním v množství dárků a přežíráním. Považuji za dost nebezpečné používat pojem "víra" pro mýtopotetické legendy a vánoční mýty - pak se totiž může stát, že si někdo omylem myslí, že víra v Krista, tj. následování Ježíše (křesťanská víra jako existenciální akt) je něco analogického infantilní "víře na Ježíška" poletujícího za okny. Spíš bych dětem asi řekl, že jim něco hezkého koupíme, protože společně na celém světě slavíme Ježíšovy narozeniny. Ale možná děti podceňujeme: zdá se mi, že děti podobně jako lidé archaických kultur (viz o tom nádhernou studii antropologa P. Veyna: Věřili Řekové svým mýtům?) si do jistého věku uchovávají báječnou schopnost žít paralelně v mýtickém i "reálném" světě. Teprve někdy ve školním věku se tato schopnost ztrácí a dospělý už umí žít jen v jednom nebo druhém a většinou navíc od toho mýtopoetického (není-li třeba umělec) ztratil klíče," uvedl známý duchovní.


Recept na salát nestačí k vánoční pohodě

A jak stráví Vánoce sám Halík? "Do Štědrého dne kromě obvyklých univerzitních a jiných povinností trávím desítky hodin nasloucháním zpovědím lidí, kteří si chtějí před svátky uklidit nejen v bytě, ale i v duši; také jsem potravou médií, která tuší, že recepty různých zpěvaček na vánoční salát lidem nestačí k sváteční pohodě. Pak přijdou vánoční bohoslužby - letos bude půlnoční z našeho kostela přenášena Českým rozhlasem Praha - a po nich několik kýžených dnů volna, kdy každoročně chci zdolat pyramidu knih, které jsem si pro ty dny během roku nashromáždil," prozradil časopisu Halík.
( Konec citace z Parlamentních listů )



P.S. Doktor filozofie i teologie Halík a jeho názory byly , jsou a jistě i v budoucnu budou zajímavé , inspirující a moudré ...


Psáno 24.prosince 2010

Tenkrát o vánocích …

23. prosince 2010 v 19:10 | Wess |  Společnost
Tenkrát o vánocích …

V předchozím " výrobním způsobu " vždy o Vánocích rozhlas i televize vzpoměla s jistým patosem
ty naše spoluobčany , kteří o Vánocích nemohou být se svými rodinami .Jejich zaměstnání - lékaři,pracovníci v elektrárnách a jiných nepřetržitých provozech , námořníci na lodích čs. zámořské flotily , pohraničníci , střežící hranice státu,záchranáři ,železničáři a mnoho jiných profesí - které jim nedovolovaly , jako běžným občanům,aby mohli oslavit tyto krásné svátky doma .

Dnes tyto lidi , postrádající z pracovních důvodů vánoční teplo rodinného krbu , , kromě jejich rodinných příslušníků , nikdo ani nevzpomene . Možná pod dojmem , že " mají svoji práci a jsou za ni někdy i slušně zaplaceni . "

Zato v těchto časech existuje jedna " občanská kategorie " , která rodinné teplo Vánoc také postrádá - totiž bezdomovci .

A na tu myslí snad jenom " Armáda spásy , pár charitativních institucí a my občané , kteří o Vánocích dáme k popelnicím , pokud nejsou po ruce " sběrné dvory "  určené k tomuto účelu , obnošené šaty , boty aj.

A možná zákon - zákon , ten na ně myslí také ….


Je obdivuhodné, jak zákon měří každému stejně.
 Zakazuje bohatým, stejně jako chudým, spát pod
 mostem, žebrat na ulici a krást jídlo.





P.S . Kdekterý politik v ohnivých , nekonečných diskuzích na půdě parlamentu , předvolebních mítincích je " odpůrcem nesystémových řešení " , ovšem naprosté neřešení problématiky lidí bez domova jim naprosto nevadí , nechybí a podle nich samotných zřejmě " ani nepřísluší ….. " , nebotˇvyznávají heslo - " Každý je strůjcem svého štěstí . "

Jenomže je možné představit si také modifikaci toho hesla třeba takto : " Někdo je strůjcem neštěstí jiného . "
Vážení , zavažte se svým voličům a občanům , z jejichž daní žijete ,  i problém bezdomovců řešit systémově …. ! Zde ovšem nemyslím obecní pastoušky …,ale např. domovský list a domovské právo
Samozřejmě , mnohem lepší systémové řešení je moderní sociální společnost , odpovídající všeobecně a ústavně proklamované humanitě ve vyspělých evropských zemích ....


Homelist





Psáno dne 24.prosince 2010

PROSIT 2058

22. prosince 2010 v 19:20 | Wess |  Aktuality
PROSIT
2058


A je tady zase krásné období Vánoc a velkých přání a taky předsevzetí na prahu nového roku 2011 .
Pro řadu lidí je to příležitost zastavit se , přemýšlet o jsoucnu , o budoucnosti …. A také o životních moudrostech …...

Víte, mám ve svojí knihovně knihu z roku 1988 JAN WERICH - LISTOVÁNÍ , mám ji velmi rád a když ji beru do ruky , mám slavnostní pocit …..
Teď , na konci roku , je možná vhodné přečíst si jenom malou část z myšlenkového bohatství J.W . a to přípitek , který pronesl údajně Jan Werich na slavnostním zasedání světové společnosti optimistů
… Přípitek s názvem PROSIT 2058 … ( byl uveřejněn v Literárních novinách č 1 , ročník 1958 )

V knize formátu A5 zabírá tento přípitek 4 a půl stránky a každé slovo v něm má hluboký smysl , moudrost , myšlenkovou eleganci , vtip , skromnost i hrdost na to , co lidé svojí prací jsou schopni dokázat a také Werichovu víru , že lidé jsou schopni uchránit si také přirozenost a lidskost , smysl pro krásno , přírodu ……...

Předem se omlouvám , že budu citovat jenom části z Werichova přípitku , tedy :

Drazí současníci !
                        Není tomu tak dlouho , co jsme se s tatínkem skláněli nad věcí , zvanou krystal , majíce sluchátka na uších . Slabounce pípalo violoncello a my koukali jeden na druhého jako u vyjevení .Maminka nechtěla vařit , dokud se sama nepřesvědčila .
                      " Až z Vinohrad do Dejvic !" opakovali jsme jeden po druhém .
                        " Bezdrátový věk!"

                       No a vidíte . Malé děti dnes vám vysvětlí , proč televize mrká a proč nemrká .To je prostě tím , že malé děti se do tohoto věku narodily , kdežto my jsme se do něho museli vžít .
                        Narodit se do nového věku , to je bezbolestná metoda .Vžít se do nového , z toho mnohdy bolí hlava …………………………….
                         Člověk je Velký Šťoura . Člověku jest dáno býti právě takový - tak někteří vědci tvrdí - , aby mohl existovat , přežít …………………. To , co z dvounohého savce dělá člověka , jest ona vlastnost šťourání se ve věcech ………

                          Jednoho dne zjistíte , že jsou stroje , lépe řečeno , že kousek od vás bydlí stroje , které myslí . Hrají šach , vypočítají přehradu . ……………. To ovšem , řeknete , že je zázrak . Že prej vůbec ne . Ten stroj není ještě vůbec hotový …… A navíc vám sdělí , že Stroj bude schopen vypočítat sám sebe , navrhnout sám sebe lépe , než jej udělali vědci . Jakési sebeoplodnění , samotěhotenství …………………….

                          Sputnik……………………….. Proč nechodí lidé s obličejem zdviženým k nebi ? Proč se víc nediví ?.....................................

                           Trochu déle bude trvat , ale za sto let to určitě bude , že matky budou rodit nevlastní děti ……………….vajíčko se oplodní spermatem , jež bude živé chováno v jakési bance …………………..
                            Člověk se bude umět podívat do vlastního mozku ,……………bude znát všechny rytmy mozkových funkcí ……………………. Nebude se muset dorozumívat řečí …… . Člověk se prostě " naladí " na člověka a novými cestami bude jeden druhém sdělovat své představy . Nebo vnucovat zlo . Jak kdo .. !
                              Lidstva bude asi sedm miliard . Nebude však nedostatek jídla . Lidstvo se naučí vyrábět potraviny z mořských řas. Z hmyzu . Z mořské vody , náhradních hmot , z " náhradních materiálů náhradních materiálů " atd .,atd.
                              
                              Pravda , chuť tím utrpí . Leč chuti lze odvyknout. . Bude možnou staré chutě nahradit chutí novou , univerzální , kontrolovatelnou .Pracovat bude člověk tři , maximálně čtyři hodiny.Všechen ostatní čas bude mít pro sebe .

Počítat budou stroje .
Problémy řešit budou stroje.
Samy sebe budou opravovat stroje .
Mluvit se nebude.
Děti budou nevlastní.
Líbánky až na Měsíci .

Člověk bude vypadat , jak bude chtít ……………………..děti budou takové a tolik , kolik jich budou chtít ……bude odposlouchávat , koho bude chtít a odkud bude chtít .
                                  Zbude tedy něco , co ještě bude člověk chtít ?

                                  Ovšemže ! Plno !

                                  Bude chtít nové Chapliny,nové Piccasy , nové Trnky.Nové jaro . Nové milence……………………..

                                  Bude se mu chtít ležet v trávě , na znaku a dívat se na velký bílý mrak nad černým lesem .Bude chtít vidět tentýž mrak , který vídala babička babičky našeho dědečka…………………………

                                  Ten člověk za sto let napíše písničku o tom sluníčku a tu písničku po dešti zahvízdá kos . A ta nová písnička novému človíčkovi vyloudí staré slzy , vyvolá starý smích .

                                   Technologie je veliká věc . Věda vůbec !

                                   Ale člověk je víc než stroj . Stroje nepláčou , stroje se neumějí smát .

                                   A to mi dodává odvahy , přátelé , abych s vaším dovolením a doufám s vaším souhlasem připil už dnes :

PROSIT 2058 !

( Konec citace z knihy Jana Wericha Listování - vydáno v edici Československý spisovatel Praha v roce 1988 . )


P.S. Ten Werichův svět bych si přál a netěším se jaksi na nejbližší novoroční projev , i když vím , že určitě nezačne oním televizním a staroprezidentským , kterým se nám ,občanům , téměř denně v letošním podzimu a zimě  připomíná , že " ......naše země nevzkvétá ……. "

A úplně nakonec ještě jednou Jan Werich - z jeho citátů  :

Nadšení je nakažlivá věc a člověku je těžko mlčet, když kolem všechno jásá.


Psáno dne 22.prosince 2010

Moc je to nejlepší afrodisiakum

18. prosince 2010 v 9:57 | Wess |  Drobné moudrosti
Henry Kissinger, někdejší
ministr zahr.věcí USA , nositel Nobelovy ceny a tehdy úspěšný a světově uznávaný politik i v době studené války a bilaterárního světa řekl :

1. Moc je to nejlepší afrodisiakum.


Pozn.Wess : Ministr tak odpověděl mnohým na otázku " Jak chutná moc  ? "

2. V následujících týdnech nemůže být žádná krize, můj diář je již plný.

Pozn.Wess :

S jistou nonšalantní nadsázkou skutečného elegána myšlenek i ve společnosti , vyslovená pravda o tehdejší mezinárodní situaci a vztazích  a neopomenuty  a zdůrazněny svoje velmi četné osobní aktivity .

Ovšem , všimli jste si , přátelé , jak před TV kamerami naši politici , obtěžkáni těžkými kabelami , plnými jistě závažných dokumentů a směrnic , spěchají . Říkával jsem si , proč asi ?
Teď již nepochybuji ,  i oni mají jistě taky " plný diář ...... " !

Tak tedy , přátele , neutrácejte za Viagru , najděte si vhodné afrodisiakum , nechť se " Moc bezmocných " změní na " Bezmoc mocných "  ! A nebo naopak ? Je toho nějak moc ........!

PF 2011
Orloj

Psáno 18.prosince 2010











Výstavba mého rodného města

17. prosince 2010 v 11:40 | Wess |  Nostalgie
Optimista prohlašuje,že žijeme v nejlepším možném světě,
a pesimista se obává,že je to pravda
J.B.Cabell




                        Nemám v úmyslu popsat výstavbu města Hodonína oficiálně,bylo by to " nošení dříví do lesa",neboť existuje více brožur,které fundovaně popisují rozvoj města.Mám  k dispozici jak léta1.republiky,tak budování socialistického Hodonína , i období po převratu v roce 1989 a mohl bych fakta popsaná v nich jenom opsat. Já bych však chtěl popsat ,jak jsem rozvoj města viděl a chápalna konci 50. a 60.let .Vím,že to bude subjektivní pohled , navíc zatížený optikou bezstarostného mládí.

                        Jako malý kluk do roku 1951 jsem bydlel na Nádražním řádku č. 9..V nejbližším okolí byly obecní činžáky - šedivé mohutné budovy od Brandlovy ulice směrem k železniční trati.Mezi těmito činžáky stála dřevěná bouda,kde se prodávaly noviny,cigarety a pod.Mne zaujala výzdoba a byly to jednak plakáty,ale také reklamy - např." Boty z Jasu jsou nejlepší " , nebo náborový plakát " Staň se horníkem ! " ,na němž horník s bělostným chrupem ( kterým mohl současně dělat reklamu tehdejší zubní pastě Thymolin ) stál před černozelenou hornickou zástavou.To taťka mne poslal pro noviny jako pětiletého a já jsem přeskakoval kaluže na chodníku po nedělním dešti a také růžové až růžovofialové dešťovky, kterých bylo všude plno.V Brandlově ulici si pamatuji na rohu holičství pana Palečka,jehož bílého pláště jsem se velmi obával.Naproti bylo vonící pekařství pana Hránka ( ten měl husté, drobně vlnité vlasy později úplně bílé - vídal jsem ho na fotbalu nebo tenisu ,byl to sportovní opálený typ chlapáka ).

                         V té době Janáčkova a další ulice kolem činžáků k železnici byly prašné,dlažba Brandlovy ulice končila na křižovatce s ulicí Marxova a Brandlova ( později Leninova , teď opět Brandlova ) ulice pak pokračovala již jen jako prašná a končila u polí - tam směrem k dnešní nemocnici stály 2 stodoly.Předposlední křižující ulicí byla Lidická ( Mendelova ) a paralelní ulicí byla Partyzánská ,a protínala Husárkovo a Novákovo zahradnictvím.Na pozemku Novákovy zahrady pak cca od roku 1953 postupně vznikala zástavba jednak činžáky pro důstojníky ČSLA a také zdravotníky a směrem k železnici individuální výstavba vilek a " naftové domky - rodinné " v bloku ,který vymezovaly ulice Lidická a Partyzánská.Znám důvěrně tento kout,tam jsem prožil s kluky ze Lidické pěkné 4 roky svého dětství.

                          Nedaleko - na kdysi "Koňském trhu "se na počátku 50.let započalo se stavbou Nemocnice Hodonín.V té době jsem neexistenci nemocnice v Hodoníně vnímal jenom přes moji spálu,kterou jsem vyléčil 14 denním pobytem v nemocnici v Uherském Hradišti.Nemocnice byla tedy budována i s porodnicí a nezbytnými vilami pro lékaře velkou potřebou okresního města Hodonína.Jako kluk pamatuji její slavnostní otevření a zejména jsem tehdy obdivoval obří akvária s překrásnými rybkami a krásnou vnější parkovou úpravou okolí nemocnice. Postupně tam byla vybudována překrásná zimní botanická zahrada s exotickou květenou.( Po nedávném zrušení hodonínské porodnice se bohužel bude stále více Hodoňáků rodit v Kyjově , či Břeclavi... )

                          Další výstavbou ,která mne velmi zaujala, byla výstavba sídliště ve staré Bažantnici.Jako malý kluk jsem s taťkou chodil na fotbal k Červeným domkům.Ty se mi zdály ve velmi útlém dětství jako v hlubokém lese a to ještě před hřištěm bývalého SK Hodonín bylo další hřiště a to DSK Morávie Hodonín( dnes toto bývalé hřiště rozpůlila jednak betonová silnice v ulici bří Čapků - vedoucí kolem nové slévárny JMA Hodonín a část hřiště ještě je zřejmé jako část házenkářského hřiště. To nám v 7O.létech posloužilo k oblíbenému " fotbállku" a jehož část je od roku 1994 zastavěna budovou pochybné architektury - některým připomíná razítko, jiným pračku " špinavých peněz ").

                          Hřiště U červených domků v současné době slouží,otočeno o 90 stupňů,jako hřiště škárové pro tréninky a zčásti je pak využito na volejbal , hokejbal a atletům pak jako plocha pro hod kladivem.Je součástí sportovního areálu dříve TJ Sigma Hodonín,v němž v 70. a 80.létech bylo vybudováno kvalitní travnaté fotbalové hřiště,sektory pro technické discipliny a běžecká dráha ( tato v roce 2001 byla pokryta umělým povrchem).

                           Dnešní stará Bažantnice vznikala zřejmě jako typový projekt v lese ,u jehož realizace se podařilo stavebním firmám uchránit stromy před zbytečným kácením - a to se psala ,prosím pěkně,50.léta.Velmi rychle byl vybudován celek lesního města ,které mělo i občanskou vybavenost,tj prodejny,školu,kavárnu ,kino,zavedenu autobusovou místní dopravu i dokonce malé náměstí a bazén,který však plnil své poslání jenom velmi krátce.Mne zaujaly také internáty pro učňovskou mládež ,postavené na okraji Bažantnice .V jednom pracovala maminka mého kamaráda Milana z Tylovy ulice.V nich se mi líbily světlé čisté chodby a jako malého kluka také " prameníky " s pitnou vodou ,kterou bylo možno pít jako z vodotrysku.Tyto internáty po vícerém užívání dnes slouží jako ubytovny pro mladé začínající rodiny.

                            Na začátku 50.let však nosnými akcemi byla především modernizace tradičních hodonínských podniků a zejména výstavba Elektrárny Hodonín.My kluci jsme samozřejmě vnímali postupně do stometrové výšky rostoucí dva a posléze další dva komíny a pod ní stavba mohutné provozní budova elektrárny.Považte,v té době byly nejvyššími domy v Hodoníně jenom dva 4 podlažní obecní činžáky,které hlavní budova elektrárny jak výškou,tak svojí mohutností výrazně převyšovala..V průběhu stavby a možná v několika dalších létech EHO - stavbu socialismu,jak se jí tehdy říkalo - hlídali vojáci Vnitřní stráže,kteří měli objekt obehnán drátěným plotem nahoře zakončený ostnatým drátem a postaveno bylo pár strážních věží ne nepodobných věžím na tehdejší státní hranici.Tento detail nám,klukům ,neunikl,stejně jako požár dopravního tunelu ,v němž byl umístěn dopravník ,kterým byl přivážen lignit z podnikových hald do vysokotlakých kotlů.Domnívám se ,že tento požár,který údajně zavinilo zadřené ložisko válečků na pohon pryžového dopravního pásu, byl někdy v roce 1954 nebo 55.

                              V té době každého občana mohlo zaujmout také úsilí hodonínského JZD v čele s předsedou Drahomírem Gájošem pěstovat v blízkosti Veslařského klubu Slovanu Hodonín rýži.Dokonce se tam snad i šli  podívat účastníci buď prvomájového nebo nějakého jiného průvodu.Tento pokus zpestřit produkční sortiment JZD a obohatit stůl občana o národní jídlo tehdy spřátelené Číny se prostě nepovedl.( Pikatní jistě je připomenout,že stejný pokus učinil pravý čínský občan na Uherskohradišťsku v 90.létech se stejným nezdarem ).

                               Velký význam,zejména pro nás - dospívající mládež - měla výstavba krytého zimního stadionu s nejmodernější chladírenskou technikou,která započala v roce 1957 a dokončena v roce 1958.Byl jsem u stavění prvního nosníku ( první od hlavní třídy ).Zimní stadion byl stavěn s nadšením,byly pořádány sbírky občanů,kteří příplatkem v pokladnách kin Svět a Oko se zakupovali symbolické cihly.Je faktem,že zimní stadion svými atraktivními sportovními ,ale i dalšími akcemi byl velmi významným pro většinu občanů města i okresu.

                                Zde je třeba připomenout,že popřevratová aktivita podnikatelů všeho druhu hodoníské občany málem o tento stánek přípravila. V první polovině 90.let jej totiž zakoupila privátní společnost GEREX - údajně zlínská ( pro naše město je Zlín hokejově fatální  :-) - a ta nechala nejen zlikvidovat tribunu pro sezení,ale tím že pronajala halu vietnamským trhovcům,se jí podařilo zlikvidovat hokej ,který byl po několik generací zábavou nejen pro Hodonín,ale i široké okolí.Teprve po zpětném odkoupení zimního stadionu Městským úřadem v Hodoníně v roce 2001 mohl být tento vrácen původnímu účelu a tak již po základních úpravách - rekonstrukci chladících agregátů a trubek ,mrazících umělou ledovou plochu - mohla na konci roku 2001 být omezeně zahájena sezóna hokejistů a krasobruslařů.K velké radosti mládeže se po šesti létech také začalo veřejně bruslit - tedy výsada mých vrstevníků bruslit i v horkém srpnu se zřejmě vrátí.

                                 Nelze opomenout výstavbu nové slévárny a strojíren v n.p. Jihomoravská armaturka - tento podnik v té době míval 1600 zaměstnanců pracujících ve dvou a třísměnném provozu.Podstatné rozšíření dřevařských podniků Lignum a Tatra a jejich spojení do n.p. Závody na překližky a dýhy a jejich osazení moderními finskými zařízeními a linkami zvedlo produktivitu,ale také zaměstnanost občanů města a okresu.

                                  Hlavní křižovatka v Hodoníně byla na počátku 50.let velmi úzká .Na rohu tehdejší Stalingradské ( dnes Národní ) ulice a ulice Fučíkovy ( dnes Měšťanské ) stál dvouodlažní dům a já si matně vybavuji,že dole bylo buď papírnictví ( koupili jsme tam s taťkou kdysi do průvodu papírový československý praporek s kartonovou rukojetí opatřenou trikolórou).Vedle snad byla trafika,či nějaký jiný velmi malý obchůdek.Celý ten roh byl zbourán možná v roce 1950 a do dnes je toto uvolnění křižovatky využito pro informační tabule s nedaleko stojícím památnikem na generální stávku dělnictva v roce 1920.Vybavuji si,že na hlavní třdě dnešní Vietnamci obsazené tržnice stávala budova prodejny Kovomatu ( prý dříve " U Sofra " ) a před ním přes ulici jednoduchá benzinová pumpa z první republiky.Ta byla velmi brzy nahrazena novou poněkud větší benzinka (dnes již neexistuje ) v blízkosti již také neexistující staré zástavby ulice Polní.Dnes na stejné straně silnice o zhruba 150 metrů dále stojí benzinová pumpa ČSAD.

                                  Mezi zásadní stavby patřila bezesporu výstavba sídliště " U cihelny ".Já jsem odešel v létech 1964 - 66 na vojnu a když jsem se vrátil , mohutné moderní panelákové sídliště již stálo.Mělo rovněž plnou občanskou vybavenost - tzn. 6 třídní mateřskou školu s vlastním stravováním,obchodní dům Marína,dostatek parkovacích míst i oddechových ploch a nedaleko později nově postavenou základní školu pavilonového typu.Byly to stále ještě ty optimistické 6O.roky,kdy paneláky a další objekty s plochými střechami byly nejenom ryze socialistickými stavbami.Jak jsem mnohem později mohl vidět také v mnoha městech tradičních západoevropských zemí - např.ˇv Římě,Neapoli , Cannes,Marseile,Avignonu,Klagenfurtu a konec konců i ve Vídni.Toto sídliště nás , budoucí mažele a rodiče, velmi přívětivě oslovovalo prostornými vícepokojovými byty s tehdy " hitovým " omývatelným bytovým jádrem,širokými okny ,s balkony  jejich zavěšení jsem se již tehdy bál a jako jediné mě tehdy na nových bytech vadily .

                                   Samozřejmě i dostupnost získání takového bytu byla pro začínající manžele příjemnou skutečností.Je zajímavé,jak my mladí a nejenom my ,jsme tehdy velmi rychle odvrhli mosazná kování a členité dveřní klivy a závěsy a klidně je nahradili tmavě hnědými bakelitovými klikami.Jak jsme odivovali jednoduché kovové zárubně vnitřních dveří natřené zpravidla černou barvou,zcela vyjímečně šedou.Jak dokonce i v rodinných domcích s vysokými stropy nastalo hromadné jejich snižování,výměny oken a dvéří s celkovou snahou prosvětlit rodinný domek a připodobnit moderním bytům v panelácích.Mohu o tom mluvit,poněvadž jsem žil s rodiči v rodinném domě,stejně jako moje manželka a jak jsme chtěli takový byt. ( Z toho plyne,že pro každou generaci je typické,že i ve výstavbě domů,bytů a jejich vybavení se snaží být originální,využívá soudobé úrovně a výsledků vědy a techniky a v každém případě se domnívá,že právě to ,co ona tvoří, je to nejlepší ,co dosud lidstvo mělo.A toto obecné povědomí a konání lidí by nemělo být ideologizováno alespoň těmi rozumnějšími ....

                                    Další větší sídliště " Jihovýchod " bylo postaveno zejména na konci 70. a začátku 80.let.Tam již byty byly menší,podlahy pouze pogumované,či opatřené jednoduše obloženými čtverci,zdi jenom tapetované apod.Byla zde zřejmá snaha postavit co nejvíce bytů s minimálními stavebními náklady.Takto stavěnému sidlišti po dokončení chyběl nejen dostatek prostoru pro hry dětí ,místa na parkování.Pozitivem však pro město Hodonín a občany bylo,že se využil prostor po velmi staré zástavbě v ulicích Polní,Luční,Šafaříkova ,Horní Plesová ,kde některé domky byly velmi staré,vlhké odpovídající prvorepublikým poměrům.Jistou oprávněnou výsadu však má , v tom sídlišti hrdě stojící tzv. " Páčova vila " .Je v každém ohledu vyjímečnou vzpomínkou na dřívější zástavbu.Možno vzpomenout také tzv.Dělnický řádek,kde bylo několik domů pro více rodin .Vstupy do těchto domů architektonicky vycházely ze Slovácka - oblouková bílá žúdra s jednoduchým folklórním motivem,světle šedou fasádou a kolem oken s bílým pruhy.Takový dům mimochodem stále stojí na rohu dnešní Marxovy a Sušilovy ulice!!

                                    V 60. a 70.létech se velmi rozvíjela i individuální výstavba ať družstevního nebo soukromého charakteru ,ale také podniky umožnily svým zaměstnancům rodinné bydlení zejména v řadové zástavbě.Vzpomínám,jak jsme s manželkou chodili ( a nejenom my ) pro inspiraci obhlížet stavby rodinných vilek na Mrkotálkách naproti nemocnice.Byly zde vidět již velmi výrazné snahy majitelů řešit okolí domů anglicky střiženým trávníkem se skalkami se skalničkami a minijezírky s lekníny.Vnějšími detaily byly mj.třeba sluneční hodiny někdy velmi jindy méně vkusně a hlavně funkčně vyvedeny..Ploty ,branky a ozdobné mříže,panty těchto domků jsou již opatřeny velmi vkusně kovářsky zhotovenými kovovými prvky.Do interiérů i exteriérů dorazily velmi vehementně bezbarvě lakované samorosty,cigáry z rákosu ( uměly nevhodně vysemenit v obýváku ),svícny z exotických lahví,kovu a dřeva.Letěly tehdy většinou méně vkusné maxivázy
pro členité větvičky na bílém pozadí,vyvedené z pálené cihlářské hlíny nebo ocelové i s imitací minipahýlů větví   " poprskané " elektrodou,ale také " Obří číše " a "Napoleónky ",umístěné na nejrůznějších ,většinou podomácku zhotovených poličkách ( víme své !?).

                                    Samozřejmě v té době již je naprosto vyloučeno a za nevkusné již tehdy považováno použití kovových motivů tzv. Bruselu (Světová výstava v Bruselu - která ovlivnila mnohé i v domácnostech) nebo poněkud později vystavených z drátů po domácku zhotovených káčerů Donaldů,Pepků námořníků,které v té době bylo možno spatřit ještě na vesnicích. Mimochodem,na vesnicích výstavba rodinných domků prožívala naprostý " boom ". ". Málokterý vesnický hoch nestavěl v té době domek ze státem dotovaného ,tudíž velmi levného stavebního materiálu,obtěžkán výhodnými stavebními půjčkami ,ti velmi šťastní měli i nenávratné půjčky.No a že se stavěly domky velké a několikagenerační.Nevím,zda v této době by bylo možné - při současných " úspěších " v zemědělství pracujících vesničanů - takto radikálně přeměnit vesnice .

                                    Některé fotografie by jistě vhodně doplnily moje vzpomínky a což teprve moderní technika.Samozřejmě,prozíraví byli v té době ti,co měli 8 mm kamery,dnes mají jistě unikátní důkazy o výstavbě a růstu města.

                                    Nové architektonické podněty dostal Hodonín také po roce 1989.Devadesátá léta jsou typická snahou sprovodit ze světa ploché střechy na činžácích.Pravda , jejich údržba a opravy jsou složité a nákladné.Někdy se takto podaří změnit k lepšímu vzhled domu , jindy celková koncepce stavby ( generelu celé zástavby ) a záměr architekta je narušen.Výstavba nových rodinných domků s ohledem na nové společenské poměry má trendy vybudovat rodinná sídla u těch movitějších občanů.Méně movití pak pomocí mnohdy " hypotéční křeče " chtějí mít u vlastního domku alespoň venkovní montovaný bazén.Typické jsou okenní a dvéřní oblouky,moderní plastová především bílá okna nebo " eurookna " zhotovená z rustikálních dřev s okenními skly se zlatým zpevněním.

                                    Také o současné výstavbě města platí,že obyvatelé nakonec , jako vždy předtím , vyřeší svoje i společné potřeby, poněvadž ctí známé slovácké úsloví - Eště tak nebylo,aby nejak nebylo -.

                                     Nu a dnešní generace, majicí k dispozici velmi dobrou videotechniku i na amatérské úrovni,by neopakovatelné rodinné okamžiky,události v bydlišti ve svém městě měla průběžně zaznamenávat. Ta další generace jí za to budou budou zcela jistě vděčné. ( Ikdyž i potom možná autor bude muset vyslechnout třeba i kritické poznámky a smířit se s  více či méně shovívavými úsměvy ).

Psáno v roce 2001 na podzim …

Kostelík bílý

Dodatek :
        Dnes se píše rok 2010 - 17. prosince a moje informace a poznatky jsou bohatější,
hlavní třída Národní je krásnější
díky novým chodníkům a osvětlení , sportovní areál v Bažantnici je doplněn o moderní víceúčelovou sportovní halu , město má vlastní fontánu a zbrusu nového starostu……
a také můj pohled je , koneckonců , širší i díky krásným webovým stránkám Hodonín nostalgický  … a snad i pro ty kvapem se blížící se Vánoce 2010 .

PF 2011 Milí Hodoňáci !!

Inspirace písněmi v času …

13. prosince 2010 v 11:25 | Wess |  Kytara a texty písní ( s akordy )


                         V této chvíli nechci psát o písních nějak angažovaných , ať jsou to písně pochodové , např. o letadlech , vojenské maríně nebo pracovní , při nichž se vyhrnují rukávy , či dokonce politické o tom , že " teď už máme , co jsme chtěli " atd.
                         Myslím teď pouze a jenom písničku Holubí dům , překrásně zpívanou Jiřím Schelingerem a složenou známou proslavenou dvojicí Uhlíř - Svěrák .
                         Při jejím hraní v rádiu si vždy vybavím přehradu Mlýnky , která je na Slovensku , ale pro nás u Strážnice . Do přehrady vtéká potok , který tvoří oficielní státní hranice mezi historicky krátce vzniklými státy - také našimi .
                         A za tím potokem je překrásná a dlouhá louka , která mezi 60. a 70 . léty byla také krásně zatravněná a pravidelným kosením udržovaná .A tam , když jsme předtím písemně o souhlas požádali Štátnú melioračnú správu v " Blave " , jsme jezdili na letní branné tábory s chlapci a děvčaty povětšině se učícími pro tehdejší Jihomoravskou armaturku , zvanou kdysi také Sigma a dnes opět mající svůj starý název .
                         Louka , okolí i samotná přehrada nám velmi vyhovovala pro sportování , branné hry , koupání a také romantické stanování .
                         A právě v tu dobu , v jednom krásném létě , jsme se seznámili s děvčaty - mladými požárnicemi ze Strážnice . Náhodou , jak to většinou bývá … Došel jim chléb a poněvadž stanovaly blízko našeho tábora , který , byť v polních podmínkách , měl plné zabezpečení pro cca 40 táborníků , včetně mrazniček , televizoru , polní kuchyně a venkovní umývárny ... Prostě neodešly s nepořízenou ...
.
                         Děvčata s jejich nezapomenutelnou , obětavou, starostlivou a těmi děvčaty milovanou vedoucí Marií , se seznámila s našimi stejně starými chlapci a dívkami . To pak byly táboráky a závěrečný " velký oheň " …. U nás na Slovácku umí dobře zpívat téměř všichni , ale ty holky ze Strážnice předváděly při kytarách krásné sbory … paráda !
                         No a tam právě zněly všechny ty parádní písničky , např. Zelený pláně , Povídej a vlastně všechny od Petra Nováka , Olympicu , Waldy Matušky , folk i trampské songy  … A také a samozřejmě naše slovácké písničky - Otvírajte sa , strážnické brány a družebně zase Hodonín je pěkné město . Tam jsem také, myslím , poprvé slyšel Wabiho Rosu na kolejích …. že , Ondro !
                         Ovšem Holubí dům …. , ten se stal a v té době asi byl , naší hymnou po všechna další léta , kdy jsme si s děvčaty domlouvali společný termín tábora na Mlýnkách . A několikrát také ona byla za námi na návštěvě v učilišti …      .( jenom kolik vtipů tehdy na mého Trabanta
tyto pěkné ďáblice vymyslely a sesbíraly).
                          Věřím , že i naši kluci a holky na tyto hezké a milé Strážničanky - Janu zvanou Honza , Marii a další - nikdy nezapomenou , stejně jako na tehdy zpívaný Holubí dům .
                          Rubrika Texty písní s akordy   ( klikni ,chceš - li ) v mém blogu , je místo , kam hodlám zařazovat především všechny písně , které mne vždy inspirovaly a byly svázány s nějakým prožitkem …

( Klikni níže ! )

Holubí dům 

 Interpret/autor: Jiří Schelinger / Svěrák, Uhlíř 


Emi D    C        Hmi     Emi
1. Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
       D    C     Hmi       Emi
   stával v údolí mém starý dům.
    G        D         G          Emi D
   Ptáků houf zalétal ke krovům,
  
D   C       Hmi        Emi
   měl jsem rád holubích křídel šum.

2. Vlídná dívka jim házela hrách,
   mávání perutí víří prach.
   Ptáci krouží a neznají strach,
   měl jsem rád starý dům, jeho práh.


Emi E7
Ami     D            G         Emi
R: Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví,
           Ami       D          G
   míval stáj roubenou, bílý štít.
        E7 Ami     D       G          Emi
   Kde je dům holubí a ta dívka kde spí,
           
Ami           Hmi            Emi
   vždyť to ví, že jsem chtěl jen pro ni žít.

3. Sdílný déšť vypráví okapům,
   bláhový, kdo hledá tenhle dům.
   Odrůstáš chlapeckým střevícům,
   neslyšíš holubích křídel šum.

4. Nabízej úplatou cokoli,
   nepojíš cukrových homolí.
   Můžeš mít třeba zrak sokolí,
   nespatříš ztracené údolí.
R:

Zpívám ptákům a zvlášť holubům,

stával v údolí mém starý dům ...



                                                   Je čas Vánoc , každý člověk o těchto svátcích bývá " vzpomínavější " a tak i já , inspirován touto písničkou , chci popřát všem někdejším táborníkům na Mlýnkách a zvláště pak děvčatům , které jsme rádi nazývali " požárnice ze Strážnice " , krásné letošní Vánoce a krásný nový rok 2011 .

Hlava

Psáno 12.prosince 2011

Vánoce ….

13. prosince 2010 v 9:19 | Wess |  Aktuality

Lidové noviny dne 11.prosince 2010 napsaly v docela zajímavém článku " To je vánoční showbyznys " o původu vzniku vánočních písní . Kupodivu se však tyto , jinak křesťanské noviny , nevymanily ani při této příležitosti ze zajetí politiky a ideologie ….

Pro mne však v době vánočních svátků vždy pro doplnění jejich klidné a oduševnělé atmosféry patřily písničky , z nichž musely Vánoce dýchat  - samozřejmě , že to nebyly jen koledy ….

Mezi naše nejlepší písničkáře řadím Karla Plíhala - skvělého básníka a hudebníka :


Vánoční píseň     hudba:Karel Plíhal / báseň :Jaroslav Seifert




Obrázky Josefa Lady se sáňkujícími dětmi vždy k mým Vánocím patřily ….


Jsem z jižní Moravy a snad proto mi v době Vánoc ( a nejenom ) byli nejbližší
Valaši , měli vždy dostatek sněhu , " narodil se u nich Ježíšek " a tak koledu

Pásli ovce Valaši … jsem vždy miloval .





Vánoce přicházejí …. , tato písnička , jako jedna z mnohých vánočních hitů , vznikla ve šťastných 60.létech . A ani po létech nevadí , že se v ní zpívá také o dědovi Mrázovi…..



Purpura
Jiří Suchý - toť další vánoční klasika z téhož období …. Tuto písničku vnímám snad i čichem , když kromě purpury cítím také " kostelového františka " , koupeného od skvělého drogisty Muhlbauera



Dny zázraků a přání … o vánočních dnech zpívá Karel Gott



Chtíc aby spal Karel Gott koledující …


Bylo natočeno mnoho filmů , jejichž děj se odehrává uprostřed Vánoc . Ovšem žádný z nich mi tak absolutně nesplynul s těmito krásnými svátky jako francouzský  film " Země odkud přicházím " . Hlavní roli v něm hraje skvělý šansoniér a herec Gilbert Becaud …poslechněte si ústřední melodii filmu …..




Skvělý zpěvák s romantickým jménem - Bing Crosby a jeho Bílé Vánoce


" White Christmas (1942) Píseň skladatele ruského původu Irvinga Berlina (vlastním jménem Israel Balie) poprvé Bing Crosby uvedl na Štědrý den roku 1941 ve svém rozhlasovém pořadu The Kraft Music Hall. Podle vlastních slov byl přesvědčen, že nemá šanci na přežití. Přesto ji v květnu příštího roku natočil na desku - trvalo mu to pouhých 18 minut! Podle Guinnessovy knihy rekordů se této nahrávky dodnes prodalo přes padesát milionů kusů, což z ní činí nejúspěšnější singl všech dob!" ( Citováno z Lid.novin )


" V 70.létech válka ve Vitnamu ve světě nechala vzniknout patrně nejparadoxnější vánoční písni - protestsongu Happy Xmas (War Is Over), který v říjnu 1971 natočil pod producentským dohledem proslulého výtržníka a střelce Phila Spectora v newyorských Record Plant Studios John Lennon, Yoko Ono a Plastic Ono Band. I když podle některých muzikologů je píseň ve skutečnosti jen přezpívaným folkovým standardem známým jako Stewball, faktem zůstává, že je to skladba odsuzující válku ve Vietnamu. " ( Citováno z Lid.novin )

Poslechněte si Happy Christmas jako oslavu vánočních svátků - Trio Pavarotti,Domingo , Careras netřeba dlouze uvádět …




Tichá noc     ( klikni)
a Elvis Presley - Silent Night

NEJPRODÁVANĚJŠÍ VÁNOČNÍ ALBUM
Elvis' Christmas album (1957) Svou v pořadí teprve čtvrtou desku zasvětil král rock'n'rollu Vánocům. Zařadil na ni slavné písně jako Santa Claus Is Back In Town od Jerryho Leibera a Mikea Stollera, White Christmas od Irvinga Berlina či Silent Night autorské dvojice Joseph Mohr a Franz Gruber. Na vrcholku zámořského albového žebříčku setrvala deska čtyři týdny a dodnes se jí prodalo přes třináct milionů kusů, což z ní činí komerčně vůbec nejúspěšnější vánoční album.
( Citováno z Lid.novin )

Děda Mráz, nebo Santa Claus?

" Kdo by nevzpomněl na český text k písni Jingle Bells, který sepsal Vladimír Dvořák: "Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas?/ Kašpárek maličký, nebo děda Mráz?" Píseň nazpívala Hana Zagorová nebo Karel Černoch a dnes už dávno zlidověla -
a tak v této "koledě" přežil vánoční muž ze Sovětského svazu až do současné doby. A to navzdory skutečnosti, že Karel Gott tuhle skladbu nazpíval v roce 1995 - v té době již s aktuálnějším - Santou Clausem. "( Citováno z Lid.novin )

Proč to řešit těmi dvěma ? - Ježíšek je přece ta největší , trvalá i tajná láska .... ( pozn.Wess )


Rolničky   a " ideově nezávislý " - Frank Sinatra



Rolničky znám ovšem také ve skvěle secvičené " psy štěkané verzi " , kterou jsem poprvé slyšel snad v roce osmapadesátem v čs.rozhlase a pak ještě mnohokrát  ….


Vánoce jsou nejkrásnější chvíle v roce a krásné jsou i písničky o nich … Ať jsou i letošní Vánoce " standardní " , když navíc máme přislíbeno , že skutečně budou bílé …

Vánoce03




Psáno 20. prosince 2010

Klukovské party v dětství

12. prosince 2010 v 11:19 | Wess + kamarád Franta |  Nostalgie
V mládí každý věří,že svět začal teprve jím,
že je tu vlastně všechno kvůli němu

J.W.Goethe

            Nehodlám v této části dělat nějaké sociologické průzkumy o vlivu party na rozvoj kluka v dětství,pubertě atd.V každém případě ,ač jsem nebyl vyložené dítě ulice , neboť rodiče ,spolu s babičkou ,dědou a tetou m vytvořili docela pěkné rodinné zázemí , pobyt s mými vrstevníky volně venku hrál však velkou roli - kamarádství se tenkrát uctívalo .

Můj kamarád František si na svoje dětství a své klukovské party v ráji trampů a sportu- Českém Šternberku vzpomíná takto : ( Dále pro autentičnost užita přímá řeč mého kamaráda - pozn.Wess )


                            Musím předeslat,že parta kluků,do které jsem patřil ,vždy byla z mého " trvalého nebo přechodného bydliště ".A tak jsem vlastně měl kamarády nejdříve z Nádražního řádku - tedy od roku 1949 - 51 ".Vzhledem k mému věku, se tam spíše jednalo o dozor nade mnou ( blízkost železnice ) a tak si vybavuji 2 starší dívky - jedna z nich se určitě jmenovala Burešová .Vím to přesně,neboť měla bratra s krásným námořnickým oblekem a tatínka v nádražácké uniformě a fešáckým služebním kufříkem . Z té doby si pamatuji zejména sáňkování na železničních přejezdech u starých činžáků a velké jámy a příkopy ,když pokračovala výstavba činžáků ..

                          První skutečná parta mých kamarádů byla až na okraji města - ulici nebo spíše uličce Ratajská ,kde jsem ze školy docházel na obědy , příp. i večeře k dědečkovi a tam byl vlastně až do odpolední 5. až 7. hodiny a teprve pak jsem šel domů - do centra města ,kam jsme se s rodiči přestěhovali. V Ratajské ulici byl pro kluky ráj,byla prašná,vprostřed s potůčkem dešťové vody ,který se vždy vytvořil po letních bouřkách a my jsme po něm závodili s lodičkami z kůry po celé délce ulice - měla i velmi dobrý spád a kanál až dole - za cílem závodu.V zimě ,když napadlo hodně sněhu a obyvatelé uklízeli chodník tak,že jej naházeli doprostřed silnice,zase tato velmi úzká ( a neprůjezdná ) ulice působila svými průchody jako Aljaška - mohli jsme stavět i
"bunkry" - ne nepodobné eskymáckému iglú.

                        
                         Co však bylo pro nás obzvláště velkým darem a příležitostí - to byla blízkost polí na okraji města,Lukešovo zahradnictví,potůček od trati s romantickými křovisky,ale i prostory pro fotbal,lukostřelbu,podzimní pouštění draků,opékání brambor na ohni ,boje na poli kukuřičnými palicemi po vytržení z půdy opatřených velkým drnem,stavění bunkrů v zemi ( zemljanek ?!) přikrytých třeba velikou smaltovanou reklamní tabulí zrušené firmy nebo deskami ze stavenišť rodinných domků .

                         Hrubé stavby domů a činžáků byly pro nás pevnostmi,které bylo třeba dobýt ( po pracovní době zedníků) - byla to i nebezpečná místa našich her - vzpomínám na na jámu s hašeným vápnem,jak jsem šel k babičce v po kolena bílých teplácích.

                         Naše aktivity zde byly velmi rozmanité,ale nestačily nám prostorově,takže se chodilo na blízký rybníček ,koupat se,chytat ryby i bruslit.Hodně se chodilo na " Mýtinu " - na Sázavu a nejen chytat ryby.Nalézali jsme tam také úlomky z pálené hlíny - no a věřili tomu,že jsou to pravé zbytky starých uren našich pohanských předků.

                            Pomáhali jsme také na poli někdy legálně,ale hlavně jsme sklízeli " nelegálně "
- krmnou řepu zvanou tehdy " kvaku " . I kukuřičné klásky … A také jsme mezi zuby drtili pšeničné zrno ( později dortové tenké voskové svíčky,příp.obarvené šumákem - o žvýkačce jsme cosi tušili
- někdy pravou peprmintovou ti šťastnější i okusili - a tak jsme žvýkali při vhodné vnější teplotě vzduchu alespoň tak).

                           
                            Naše parta měla také nepřátele - stejně staré kluky z činžáků - byli to kluci,kteří se rádi rvali ( ?!?) a vím,že jsme dokonce proti nim vytáhli i mimo svoji nedobytnou prašnou uličku do sousední ulice,kde se prodlužovala silnice směrem do polí a byla plná podkladového makadamu - kamení . Měl jsem odpovídající vybavení - bábinin dřevěný poklop z kotle na praní.Pamatuji,že přes takové zbraně se nikomu nic nestalo a výsledek bitvy asi také byl kompromisem.Měl jsem s těmito boji problém,poněvadž soupeř věděl,že k večeru půjdu od dědy domů kolem parku na Školním náměstí - tam mne také někdy čekali a já ve vypjatých chvílích musel volit jiné trasy na cestě domů.

                             V dědečkově ulici se žilo velmi družně a obzvláště pěkné byly Velikonoce - to jsme vyšlahali hodně vajec a tehdy zejména kraslic - speciální kraslice ,totiž modrofialové s červenými jahůdkami nám každoročně dávala paní Staňková a Horová ,ale také jiné milé paní.

                            V té naší úzké ulici se jednou po letní bouřce splašil kůň,urval z vozu oje i s přední nápravou a zběsile pádil ulicí dolů,nám se přitom zdály výstupky domovních dveří velmi plýtké - nic se však,kromě odřených soklů několika domků v ulici nestalo.Do ulice v té době jezdily povozy prý snad až ze Slovenska a prodávalo se V-á-p-n-o a nebo také drátenicí a sklenáři hlasitě nabízeli své služby voláním D-r-á-t-o-v-a-t h-r-n-c-e- f-l-i-k-o-v-á-á-t.V roce 1953 mne zastihla celostátní měna peněz na ulici,kdy po informaci z městského rozhlasu ,že nová měna je podložena zlatem a veškerou prací čs.lidu, jsem se na novém pětníku,mlátic do něj kamenem,chtěl přesvědčit ,zda nějaké zlato obsahuje.

                               Na kluky z dědečkovy Ratajské ulice rád vzpomínám - Kája ( dědeček měl ve skříni legionářskou uniformu a senzační dýku,jeho babička Kolínková ,bydlící v jeho sousedství uměla senzační pečené kukuřičné klásky potřené máslem ),Tonda ( výborný kluk s velkýma hnědýma očima,jeho maminka měla výborné kvašáky a naložená zelená kyselá rajčata ),Saša
( bohužel ,již nežije ,velký to rybář a sportovec - jeho maminka natáhla přes celou ulici napříč volejbalovou síť a navečer hráli dospělí i děti volejbal) . Dále Jožka a Petr ( Jožka neuvěřitelně hlasitě mlaskal jazykem a rychle běhal,babička a jejich rodiče měli více polností,na které o žních chodívaly pomáhat i jiné babky z ulice a tak jsem poprvé viděl mlátičku s transmisním řemenem od parního stroje ),Mirek ,( měl pěkné jízdní kolo s berany obalenými žlutou špagetou) - měl jsem pak také takové též se špagetou barvy brčálově zelené - jiná už nebyla)Jarda ( byl starší ,neuvěřitelný sedmilhář rybářský a je dodnes - měl dědečka Kodeše s překrásnou dlouhou fajfkou a drobnými brýlemi,který stejně , jako mnozí starší lidé , sedával ve výstupku a pozoroval , jak hrajeme karty nebo kostky vybroušené o dlažbu z kousků cihel ) .

                             Při jedné takové cestě od dědy domů , jda výkopem pro inženýrské sítě v sousední ulici , mi cestu zahradili 2 mladší kluci,které jsem neznal.Poněvadž byli mladší , tak jsem je " rozhodným způsobem požádal ",aby uhnuli.Uhnuli, ale vyhrožovali,že zavolají nějakého Mirka ,který prý má v současné době ruku v sádře a ten " že mi tou sádrou ukáže " .Byli to kluci z ulice Janáčkovy , kteří se později stali mými nejmilejšími kamarády a " Janáčka " byla snad nejpěknějším obdobím mého dětství a dospívání.

                              
                                Měl jsem však také období,kdy jsem na nějaký čas nechodil do žádné party,ale spíše ke kamarádům - spolužákům.Např.k Pavlovi jsem chodil rád ,protože měli velký dům a velký dvůr s patrovou dřevěnou kůlnou - tam jsme měli utajenou klubovnu v patře a vytáhli jsem žebřík a četli svázané Mladé hlasatele,které přinesl Ivan ,který bydlel o dva domy dál a musel tedy přelézt dva ploty,aby se k nám dostal. Pavlův tatínek měl kompletní dílnu snad i se soustruhem - snad také proto byl Pavel velmi manuálně zručný a později se stal také velmi dobrým chirurgem .

                               Jiní moji spolužáci Karel , Zdeněk , později Jenda ,Vašek a Jirka stejně jako já rádi hráli hokej a fotbal - tak tedy fotbalový stadion " Na blatech ", ale také park u atletického stadionu nebo také velký prostor v místech dnešního autobusového nádraží - tam byla místa pro nás a naše sportování vhodná.

                               
Nebo Slávek - spolužák a velký kamarád - bydlící na Mísečkách - ten měl na zahrádce plechovou dvojitou kabinu nákladního auta a v něm dělal letadla,tam jsem se s modelářstvím setkal poprvé stejně jako s první televizí Tesla ( radio s obrazovkou v levé polovině ( velikost cca 150 x 1OO mm ) a v ní hokej MS ČSR - USA,přičemž před obrazovkou tak osm spoluobčanů ze sousedství,moc jsme neviděli ,ale byli jsme šťastní.

                                  Samozřejmě i v mojí ulici Svatopluka Čecha byly děti,ale tam jsem znal spolužačku Petru , která bydlela téměř naproti - v té době mne však holky málo zajímaly - .Tak jsem se skamarádil s Jožkou ,který bydlel asi o pět domů dál u své tetičky ( v průjezdu toho domu měl jeho strýc stolařskou hoblici a plno nářadí na dřevo a také krásnou roubenou chatu v lesích nedaleko města ,kde jsem také jednou byl ).

                               Od Jožky také cesta vedla už jen do Janáčkovy ulice ,které bych chtěl věnovat samostatné odstavce vzpomínání.

                                Také jsem měl období,kdy mi nevadilo prožívat dny sám - hodně jsem četl ( na to ,abych měl dobré knihy ,dbala nejen dárky o Vánocích svobodná a bezdětná teta ),snil o tom,že budu knihkupcem nebo typografem jako můj otec ( ten to nechtěl a říkal: v písmenech je olovo ,to je škodlivé na na plíce ) . Také jsem na kole jezdil sám nejraději k Sázavě ,  na starý přívoz a na všechna sportoviště v městě dívat se na tréninky oddílů ( dělal jsem rekreačně téměř všechno - snad kromě lyžování,ale aktivně jenom přes jednu zimu jsem začal fotbal za žáky,ale toho jsem nechal příliš brzy,aniž bych sehrál jediné mistrovské utkání ).

                                  Až dosud jsem popisoval období zhruba od roku 1949 do 1956.Nu a pak přišla doba mých pubertálních a postpubertálních zážitků v Janáčkově ulici , tedy vlastně téměř až do mého odchodu na vojnu v roce 1964.

                                V ní byli ti původní klukovští obyvatelé  a kluci z okolních ulic .Později přibyli další naši spolužáci ze základní školy , to - však až kolem roku 1962 ,kdy byly již našimi zájmy např.taneční,dívky atd.

                                Vzpomínám však , jak původní parta " Janáčky " chtěla žít ortodoxně podle Rychlých šípů a dle jejich vzoru také nově příchozí se museli o členství ucházet za tvrdých podmínek.Vím,že i já jsem měl zájem být stoprocentním členem party .

                               Mám zato,že členem tohoto bratrstva jsem se nikdy potom nestal nejspíše proto,že s novými kluky přišly také nové klukovské priority -sport,modelářství,šprtes,kytary a tak se také pozice v partě pro některé členy party změnily .

                                Chtěl bych popsat nejprve prostředí ulice - byla prašná - nedlážděná
- i s pásy trávy - tam bylo možnou hloubit tajné skrýše ( nedokonale utajené pak mohly k překvapení majitele být naplněny např . shnilým rajčetem nebo i něčím zcela jiným ),popelnice v této ulici sloužily jako tyče branek hokejových i fotbalových nebo jenom k sezení,hluboké výstupky domů pak jako místo ,kde se dalo sedět,ukrýt se před deštěm.

                          
                                 Hlavním našim útočištěm však byl dům rodičů Káji ,zvlášť po tom ,kdy nám umožnili mít v jejich největším pokoji se samostatným vchodem, vlastní klubovnu.Tam jsme měli o vánocích vlastní vánoční stromek,pracovní stůl k modelaření atd.,atd.Dokonce někteří z kamarádů nejen nahlíželi do této klubovny otevřeným oknem zvenku-stojíc přitom na kameninovém soklu vnější fasády ( vzpomínám ,že Jenda - chlap to koumavý - vymyslel hroznou zbraň -foukací trubičku dlouhou asi 40 cm a z ní pak střílel plastelinou - i z výstupku protějšího domu dokázal trefit klubovním otevřeným oknem kohokoliv uvnitř ) .

                           Přesto ,že jsme měli klubovnu ,naše možnosti v domě byly ještě větší - velká zahrada se studní a meruňkou ,která sloužila nejen jako ovocný strom,ale také jako hrazda ( vis na jedné skrčené paži či dolů hlavou pouze za narty - špičky botů patřily k našim povinným exhibicím ).Na zahradě se odehrávaly např.stavba první lodě z desek - jméno měla Medúza ,dále pak kánoe z vrstveného lepeného novinového papíru a žebrovým dřevěným - subtilním.Obě lodě měly křest na Sázavě - kánoe se zavřela po nástupu osádky ,Medúza nám velmi sloužila.

                         Zahradní studna nám např. posloužila při našich muzikantských pokusech nahrát píseń "Tam,kde šumí proud ...na mikrofon spuštěný do studně,kam jsme lili vodu - natočený zvuk připomínal spíše plemenného býka při malé potřebě ). Písek kopaný , zbylý po úpravách fasády domu , sloužil nejen jako pískoviště,ale i jako střelecká základna či terč pro Jendou zhotovený kanon metající nefalšované kulky ulité v stejné výrobně,na zahradě byly zkoušeny vrtule pracně zhotovené v klubovně,motory - Junior 1,8 cm3 s krásnou modrou hlavou,nebo silnější - 2,5 cm3 MVVS - namontované na plechové věži fixované na domácí štokrdli.

                         U naší party bylo zajímavé,že vždy se určitá většina kluků vrhla na určitou činnost - letecké modelářství,sport - bruslení,plavání, hru na kytaru či nahrávání tehdejších hitů na magnetofon z rozhlasových stanic Östereich III či Luxembourg .

                         Tak jako většina kluků - resp.již mužů - je přesvědčena,že to byli právě oni,co měli tu nejlepší partu,která je schopna
kdykoliv se sejít a zavzpomínat na společné chvíle.I já jsem o tom nepochyboval.
                         
A na alkohol , cigarety nebo snad drogy tak nějak nezbýval čas …………


( Pozn. Wess - Můj kamarád dokončil své vzpomínání na dětsví a jeho klukovské party . A já , po probuzení z toho snění , jsem měl pocit , že i já mám stejné štěstí a zážitky z dětství .

A to je pravděpodobně důvod , proč my dva si i po létech rozumíme … Krásné Vánoce a ....



Hlava



Psáno dne 12.prosince 2011


Vot kakaja ťochnika …. To je technika ….

9. prosince 2010 v 12:04 | Wess |  Aktuality

                Kdysi dávno frčel vtip , jak dva Rusové jedou v rychlíku a jeden se ptá toho druhého : " Kam jedete ? " . " Do Leningradu " , zní odpověď . A původní tazatel na to nadšeně : " Já do Moskvy , úžasné , vot kakaja ťochnika ( to je ale technika ! ) , vy do Leningradu a já do Moskvy , a oba v  jednom vlaku ."

                Proč jsem si vzpomněl právě na tento vtip ? No četl jsem si dnes mj. i v mých oblíbených internetových Britských listech a narazil jsem na dva poměrně velmi antagonistické články - posuďte sami …


Britské listy

9.12.2010
Kde berou tu drzost
Petr Jánský

Státní zaměstnanci vyšli do ulic. Na transparentu měli Nejsme poddaní žádného Dráb(k)a. No to tedy nejste. Máte práci, teplo, světlo, stravenky a máte každý měsíc jistou výplatu. Pro zbytek společnosti neskutečný zázrak. Protože zbytek společnosti tu výplatu jistou nemá. Většina firem se musí zatraceně ohánět, aby vůbec výplata byla. A víte, vy ukřičení stávkující, že podnikatelé a jejich zaměstnanci, to jest ti, kteří na vás pracují a z jejichž daní jste placeni, mají výplaty nižší, než jsou ty vaše?

Musí k tomu být opravdu hodně otrlá povaha, jít si říct na ulici o peníze. Spíše to vypadá na prostou lidskou hloupost. Sedli jste na lep odborářským bossům. Těm, kteří mají 10 a vícekrát větší peníze. Sedli jste na lep socanům, kteří vás použili jako nástroj pomsty. Nástroj ke státnímu vydírání. Nástroj k destabilizaci vlády a společnosti. Styďte se!


Britské listy
9.12.2010
Buržuj se už vrátil…
Pavel Pečínka

V jedné ze starších povídek Šimka a Grossmanna uchovávaných potají na šelestících kazetách v osmdesátých letech (spolu s rakouským ušmudlaným pornem, žádaným to artiklem ve studentském prostředí) vysvětluje otec - dělnický předák z Tesly Karlín - synovi: "I když už podniky patří nám, stávkovat se musí, aspoň dopoledne. To proto, aby buržuj viděl, co by se stalo, kdyby se vrátil." Syn se drží otcova doporučení a stávkuje. Netrvá dlouho a octne se v sanatoriu uprostřed lesů, kde může svobodně stávkovat od rána do večera... Geniální zkratka vystihla tenkrát všechno.

Jenže buržuj už se doopravdy vrátil. Přiznejme si, že se vrátil z vůle lidu, protože komunistický hloupý byrokrat se zdál tomuto lidu mnohem, mnohem horší. Ale po jednadvaceti letech každodenní zkušenosti dochází tomuto lidu, že individualismus ostrých loktů nemusí být ve všem lepší než individuální tvořivost ubíjející šedý kolektivismus. Jedním z projevů procitnutí je i stávka státních zaměstnanců. Vláda odolává, prý neuhne ani o fous. Jistě, než se zeď svalí, je potřeba do ní bušit vytrvale. Jedná se o jednu z prvních zkoušek solidarity mezi různými profesemi zaměstnanců. Všichni plavou na stejné lodi. Doktoři i policajti, vrátní na fakultě i profesoři, učitelé stejně jako uklízečky. Dnes jsou na řadě jedni, zítra dojde na ty druhé... Snad na to nikdo nezapomene.

Brněnský deník Rovnost, 8.12.2010         


Samozřejmě , ten úvodní vtip má svoje drobné podobnostní nepřesnosti a tak snad ještě jeden valašský , rčení  mého blízkého přítele a kolegy : " Madam, p-dněte si , ať se mohu orientovat ."
Ten , si myslím , aktuální společenskou situaci charakterizuje mnohem přesněji .

Totiž , v duchu toho rčení , je nutné zorientovat se , neboť např. ve výtahu v činžovním domě mých přátel , když zmáčknete knoflík " P " tak nejste v přízemí , ale v suterénu …..

Dalo by se dodat víc zejména k článku Petra Jánského , který považuje " stávku za drzost " , " jistotu práce , tepla a světla atd. za zvláštní privilegium státních zaměstnanců  !! "

No to si snad tendle Petr " dělá bobky , resp. kozy " ... z naší demokracie , či samotného kapitalismu ...?!?



Psáno 9.prosince 2011

Ukázka z novely NOVOTY - 4.část

6. prosince 2010 v 11:56 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije

.............Tím posledním ze tří stejně starých chlapců , narodivších se v roce 1932 v jednom městě  ,je Josef :


                     Josef se narodil manželům,kteří patřili společensky do střední vrstvy a to nejen tím,že bydleli v nájemním domě stojícím ve dvoře a obklopeném rohovými domy hlavní městské křižovatky.
                     Tatínek pracoval jako soudní úředník a maminka byla v domácnosti,ač absolvovala rodinnou školu.Rodina to byla pobožná , každou neděli navštěvující dopolední desátou mši a odpolední korzo po hlavní třídě.Byla zcela jistě prototypem vzorné měšťanské rodiny , žijící " na maloměstě ". Tatínek dokonce hrával v kostele sv.Vavřince na varhany a zpíval v městském pěveckém sboru .
                       A tak tedy nebylo od věci,že Josífek začal rovněž brzy a pěkně zpívat  při církevních slavnostech , o Vánocích,Božím těle. A také ministrovat při mších ,pohřbech i veřejných příležitostech.Nechyběl ani na přivítacích ceremoniálech při návštěvách významných pražských politiků v městě,stejně jako tam nechyběl ani jeho tatínek a maminka, kteří se takto nejen veřejně prezentovali , ale přitom i vždy zatlačili slzu dojetí nad zdárným synáčkem.

                       Josef žil jako jedináček a kromě spolužáků po cestě do školy a o přestávkách ve vyučování neměl žádné kamarády mezi chlapci. A tak velmi přivykl na přítomnost dvou sousedovic děvčátek,která bydlela ve stejném pavlačovém domě.S nimi si hrával s panenkami a dalo se o něm říci,že byl velmi zženštilý,vždy slušně a čistě oblečený,výrazně se odlišující od tehdejších kluků - to se projevovalo nejen v hodinách tělocviku.Josefova bohatá a pohotová slovní zásoba a výřečnost však vždy odrazila posměšné výpady spolužáků na jeho adresu.Nu a děvčata - spolužačky již tehdy měly geneticky vtisknut smysl pro ochranu slabých.

                        Josefův otec ovládal němčinu a tak na okresním soudu neměl problémy se zastánci nových - německých pořádků v době Protektorátu.Byl typickým loajálním státním úředníkem,o kterém ale nebylo možné říci,že by kolaboroval. A stejně " naoko " loajální byl ke své manželce,velmi však obdivoval místní operetní subretky,z nichž nejednu obloudil svým přirozeným šarmem.

                          Takto zbožný otec si kupodivu představoval budoucnost Josífka " blíže Bohu " tak,že jej v roce 1947 dal studovat do Brna na katolické gymnázium.Tam si Josef osvojil samozřejmě také všeobecné znalosti - jazyk český a německý,přírodovědní předměty a filosofii nejen materialistickou. V jedné době se dokonce ani nebránil pomyšlení jeho otce a matky na vlastní dráhu duchovního - tedy " studovat na faráře " , jak se na konci čtyřicátých let víceméně posměšně říkalo. Josefa zřejmě od této budoucnosti v jistém smyslu zachránil rok 1948 a další související podmínky.

                           A přestože byl , jak již řečeno , Josef věřící člověk,nikdy nijak a ničím neprojevil lítost nad tím,že se oním farářem nestal.

                         Naopak,svým sebejistým vystupováním vzbuzoval spíše dojem světáka a okamžitě se zapojil do veselého života mládeže roku 1950,která tehdy často skandovala - " My jsme mládež nová - mládež Gottwaldova ".


V té době byl ovšem levicový celý svět,když vzpomeneme amerického černošského zpěváka Paula Robesona,básníka Pablo Nerudu,spisovatele Ernesta Hemingwaye,šansoniéra Yvese Montaina,herce Gérarda Philipa a tehdy velmi známý slogan " S rudou Čínou nás je celá miliarda ".Oslaveno bylo 100 let od vydání Komunistického manifestu

Také umělci Československa jsou v té době ve své většině nadšení vývojem společnosti.BásníkS.K.Neuman píše báseň " Červená knížka ", František Halas zase báseň Dělnice  .

Ladislav Mňačko svým článkem " Černý žár " obdivuje ostravské doly a hutě a všímá si největšího lisu v Evropě - 6 tis.tun tlaku . " U něho stojí starý chlap a drží v ruce páku , posune ji dopředu a 6 tis.t mačká žhavé železo , tak vzniká hřídel pro zaoceánské lodi - ten chlap pracuje v závodě 45 let a učební doba byla nejméně 20 let , než ho sem postavili." ( citace z dobového tisku )


Kudy se dále ubíraly životní osudy našich tří hrdinů všedního dne ?


***


Tak s těmi " třemi mušketýry " snad zase někdy v roce 2011 !



Psáno 6.prosince 2010

Moje " ne vánoční " koláže

5. prosince 2010 v 18:15 | Wess |  Obrázky - Fotografie
Obdivuji IT a vše , co souvisí s digitalizací . A současně miluji staré plakáty , noviny,pohlednice ...
A měl jsem kamaráda , který vytvářel krásně nápadité koláže pracným vystříháváním obrázků a fotografií a pod. z časopisů. Skutečné to umění ruční práce .
Teď chci napsat , že " naše generace to má díky PC snazší " , nebyla by to však pravda , jsme totiž vrstevníci .On však , řekněme , miloval klasické postupy tvorby .....

To mně internet slouží jako zdroj a přenos informací , zdroj inspirace a vzdělávání . A také , málem bych zapoměl , je velkým zdrojem zábavy ...

A tak na konci roku 2010 bych chtěl tuto techniku oslavit také mými nesmělými pokusy koláže ...

Koláž1

Zasedla si něj múza ... :-)

Koláž2

Moje osobní vzpomínka na ostrou zatáčku s mnoha agáve okolo - prostě Monte Carlo .....

Koláž4

České pivo ve Státech znali již dávno .... bluesmani v New Orleáns i v celém povodí Missisippi .

Koláž7

Těžní věž ve staré Ostravě a starý psací stroj ... věčné dilema fyzické a duševní práce ....


Koláž12

Pánové , patřím k té starší generaci z 60.let a tak můj výběr žen je pro mne něco , jako sestava hvězd NHL  ... a mezi nimi hned tři české stars ... inu ženy i hokej mají rády vítěze ...

Koláž12

Zasazena do vhodného rámce i věda umí být fotogenická ...

Koláž10

Nechť vás nemýlí podobně skvělá sestava světových novin - nechci je tentokrát připodobňovat k ženám , i když ty také někdy lžou , jako když tiskne ....



Přeji vám všem , vážení přátelé, krásný mikulášský večer , krásný předvánoční čas a Vánoce i Silvestra ve zdraví a v pohodě !
PF 2011


Psáno 5.prosince 2010