Listopad 2010

Mluviti stříbro - mlčeti zlato ?

30. listopadu 2010 v 10:55 | Wess |  Fejetony


                  Jen tak jsem brouzdal po internetu a narazil jsem na citáty , které mi sice připadají amatérské , nicméně mnohem zajímavější a jaksi více ze současného života , než některé " myšlenky slavných , např.ono známé o mlčení a mluvení ,o filozofii a oslu  ."

                  Postůjte chvíli se mnou , vždyť v době adventní je příjemné trochu zvolnit ve svém běhu životem ………


Muž umí mlčet tak rafinovaně, že nikoho nenapadne, že vlastně mnohdy nemá co říci.

Rozum a pravda spočívají spíše na dně myšlení a mlčení , než na povrchu mluvení .
Často jsem litoval svých slov, ale nikdy svého mlčení

Raději chci trpět pro to, že říkám pravdu, než , aby měla pravda trpět pro mé mlčení

Bude-li Ti líto, že jsi nepromluvil, bude Ti stokrát líto, že jsi nemlčel .

Umlčování nepatří do výzbroje chytrých, protože umlčováním druhého přestává být chytrý chytrým. Hloupý nemá být umlčen, ale vyslyšen. Mlčící hloupý se těžko pozná .


Jistě jste si povšimnuli někdy trochu rozporných a ne ale nemoudrých myšlenek o mluvení a mlčení

Za " moudro některých " , ale bohužel velmi často vítězící v našich končinách , osobně považuji spíše  na Slovácku známé rčení legrační : " Já neříkám nic , ale na moje slova dojde ."

No a pro úplnost - já spíše upřednostňuji  ono " mluvení , než mlčení " . Snad proto ještě stále chodím  k volbám a " za plentu " , to kvůli platnosti mého hlasu .


Psáno 30.listopadu 2010

Ukázka z novely Novoty - 3. část

29. listopadu 2010 v 10:43 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije
( Pokračujeme  v popisu dětství druhého chlapce - Edy - v období 1932 - 50 , v novele  druhého ze tří protagonistů " dvaatřicátníků " z jednoho města .... )

                     Edvard se narodil v manželství,kde tatínek v té době jen příležitostně pracoval v místní cihelně jako nekvalifikovaný dělník,která patřila do akciové společnosti ve slovenské Skalici.Jeho maminka byla dělnicí továrně na cukrovinky fy " Küfferle " ,která byla později vybombardována.Bydleli v dělnické kolonii na okraji města z druhé strany ohraničené jedním z ramen řeky.
                     Zděné domky byly dlouhé 30 - 40 m s chodbou uprostřed půdorysu a vstupními dveřmi doleve i doprava.Tyto přízemní budovy měly kominy pro každý byt ,společnou kuchyň a několik společných klozetů.Malý Eda měl štěstí, bydlel v jednom ze pěti těchto baráků.To jiné děti a jejich rodiče na tom byly hůře.Jako obydlí jim totiž sloužily zelené osobní nebo červené nákladní vagony bez kol,ale za to ve střechách upevněnými plechovými komíny pro zatopení v kamínkách.
                      Kolonie byla protkána neuvěřitelně dlouhými prádelními šňůrami ,napnutými mezi baráky,na kterých bylo sušeno prádlo a oblečení kolonistů.Tak ,jako neutěšeně šedý až rezavě šedý byl pohled na obydlí,tak šedivé bylo i jejich prádlo.
                     Také malý Eda měl mnoho kamarádů zejména z kolonie.Blízkost velkých podmočených luk a lužního lesa skýtala těmto klukům mnohé zábavy.Hráli si s luky a šípy,později měli praky ,kterým se místně říkalo " flajty ". I řeka v blízkosti a její hlavní tok s jezem poskytovala zábavu mladým a dokonce obživu mnohým.Edův táta - často nezaměstnaný ve 30.létech - měl hodně času a tak s dalšími chlapy stejného osudu chodili chytat ryby.
                       Samozřejmě,že " na černo " a tak se často s prvorepublikovými strážci vod - porybnými dostávali do křížku.Po bohatém úlovku do " čeřeňů " nebo na lískový prut,kde místo navijáku byly zatlučeny jen dva hřebíky na namotání vlasce,bylo večer u ohňů před baráky velké opékání ryb a blízkost hospody zaručovala,že tyto - zejména letní večery,byly šťastnými chvilkami také pro Edu.
                        Eda ,v době kdy chodil do obecné a později měšťanské školy ,stýkal spíše s kluky z jeho okolí.A tak nepoznal např. knihovnu,neboť doma kromě modlitební knížky žádnou jinou knihu neměli.Nepoznal ani " nóbl " byty měšťanů.Když však chodil kolem domů na hlavní třídě dra Preisse kolem výstavních domů a advokátních kanceláří,vzbuzovalo to v něm sice něco neznámého - úctu,ale také se rodilo předsevzetí,že se musí dostat mezi tyto lidi živnostenského stavu.
                        Poněvadž se slušně učil a koneckonců i otec na něm poznal,že se příliš nehodí na manuální práci,bylo v rodině rozhodnuto,ať se Eda připravuje na dráhu úředníka.
Do toho přišla válka,kdy práce v cihelnách téměř ustala a otec jeden čas dokonce dělal obecního posluhu,když na nádraží přinášel a odnášel kufry cestujícím.Jeho maminka přišla o práci v " Küfferlovce " a teprve po válce našla práci v tabákové továrně.
                        Již v deseti letech pomáhal Eda tatínkovi v noci pašovat z nedalekých vesnic špek z načerno zabitých prasat.Bylo to velmi nebezpečné,poněvadž Němci hlídkovali na okraji města a kontrolovali tyto pozdní cyklisty.V té době městě nebylo dostatek potravin a tak městští nezaměstnaní často pouze za stravu pomáhali sedlákům na polích a ve vinohradech.
                         V nejbližších létech po válce se pro Edu mnoho nezměnilo,neboť stále žil s rodiči až do roku 1950 v kolonii - vagónce. Také on vnímal zejména rok 1948 - rok,který přinesl zásadní politickou změnu režimu.On to však pociťoval trochu jinak,neboť v té době zrovna byl v první třídě obchodní akademie,kde se připravoval na dráhu účetního.Představoval si sám sebe jako velmi dobře oblečeného úředníka menší firmy.Ovšem současně si také všímal toho,že žádný z jeho nejbližších kamarádů podobný cíl nemá a že se spíše hlásí do učení na řemesla , " která mají zlaté dno ".
                       Eda ,jako mladý člověk sdílel tehdejší davové nadšení národa tak trochu rezervovaně.Působili na něj jeho profesoři.Ti,jako odborníci přes ekonomické vědy,samozřejmě viděli důležitost výchovy mladých odborníků a tu také vštěpovali svým studentům.Jistě však oni i mladý Eda tušili,že prioritu v této chvíli má dělnická třída spolu se zemědělci moderního kolektivního hospodaření .
                        " Na nich leží hlavní tíha budování lidově demokratické země " ,znělo odevšad , " a bude jenom dobře ,když pracující inteligence jim co nejdříve začne v tomto historickém díle pomáhat " .

I v Edvardově životě se právě teď píše rok 1950...


Psáno 29.listopadu 2010



Dámy a pánové ...

22. listopadu 2010 v 17:35 | Michael Moore |  Aktuality
Autenticky z projevu prezidenta Roosevelta
s komentářem Michaela Moora ve fimu " O kapitalismu s láskou "


Dámy a pánové,
prezident Spojených států.

" Bývalo mým zvykem podat tuto výroční zprávu osobně. "

( Takže ji podal rádiem z Bílého domu.Když bylo po všem, požádal zpravodajské kameramany,aby vstoupili do jeho pokoje, protože chtěl, aby americký lid viděl jednu konkrétní část jeho řeči. - pozn.komentátora z filmu )

Prezident Spojených států pak učinil radikální krok návrhem druhé listiny práv ústavy.

" V dnešní době se ekonomické pravdy stávají běžně přijímanými.
Druhá listina práv,na které může být založen nový základ bezpečí a prosperity pro každého,bez ohledu na stav, rasu, nebo vyznání. . "

Mezi nimi jsou:

Právo na užitečné a lukrativní zaměstnání;

Právo na to vydělat dostatečně na zabezpečení adekvátní stravy,ošacení a rekreace;

Právo každého zemědělce pěstovat a prodávat své produkty,což na oplátku dá jemu a jeho rodině slušnou životní úroveň;

Právo každému podnikateli velkému či malému obchodovat v atmosféře svobody,volnost od neférové konkurence a dominance monopolů domácích či zahraničních;

Právo každé rodiny na slušný domov;

Právo na odpovídající lékařskou péči a příležitost dosáhnout a těšit se dobrému zdraví;

Právo na přiměřenou ochranu proti ekonomickým obavám stáří,nemoci, úrazu a nezaměstnanosti;

Právo na kvalitní vzdělání.


Všechna tato práva vyjmenovávají bezpečí. A po vyhrané válce musíme být připraveni postoupit uplatněním těchto práv k novým cílům lidského štěstí a pohody.Protože pokud není bezpečnost zde doma,nemůže existovat trvalý mír ve světě. "

( Konec citace prezidenta Roosevelta)

( Dále citace anglického komentáře Michaela Moora - resp. českých titulků )

Roosevelt byl mrtev o trochu později než za rok. Nedožil se konce války.Ani se neuzákonila jeho nová listina práv.

Kdyby žil a podařilo se mu to,každý Američan bez ohledu na rasu by měl právo na slušné zaměstnání... životaschopnou mzdu...všeobecnou zdravotní péči...a dobré vzdělání...dostupné bydlení...placenou dovolenou...a přiměřený důchod.

Nic z toho se nestalo.Žádnému Američanovi není nic z toho zaručeno. Ale lidem v Evropě a Japonsku se dostalo každému z těchto práv.
Jak se to stalo? Po válce lidé z Rooseveltovy administrativy odešli do zámoří pomoci při obnově Evropy.
Během této doby byly sepsány nové ústavy pro poražené národy Německa, Itálie a Japonska. Italská ústava zaručovala všem ženám rovná práva.
A to byl rok 1947.

Německá ústava říkala, že stát má právo převzít majetek a výrobní prostředky pro společné dobro.

A toto jsme sepsali pro Japonce.Všichni pracující mají právo se organizovat v odborech.
A je zaručena akademická svoboda.

Po dalších 65 let jsme se nestali zemí, kterou si přál Roosevelt.




Pozn.Wess

Posouzení , případně kritiku předchozího textu ponechávám čtenářům mého blogu - a to i v návaznosti na :




Psáno 22.listopadu 2010

Kritici a jejich životní úděl v umění …

22. listopadu 2010 v 10:03 | Wess |  Aktuality

Kritici to nemají ve svém životním poslání , jak jistě svoje profesní konání pociťují , lehké .Musejí dbát
mj. na standardní úroveň vzdělanosti národa , dohlížet na to , aby nepronikl mezi občany ani kýč , ani nesprávné životní hodnoty .

A jistě se závistí pohlížejí na porotce v nejrůznějších soutěžích v TV v hlavních vysílacích časech .Ti totiž mohou předem být režisérem rozděleni na " hodné a zlé " . Ti se mohou při výkonu funkce i zasmát - ať hodnotí podle hodnot nebo nehodnot .

Ne tak kritici umění . Ti musejí být zřejmě jenom neúprosní , přísní , podezřívaví . A asi si vůbec nepřipouští , že by mohli být směšní - nicméně ……..

Nicméně uvádím dva příklady kritiky filmů . Z nich nejen Hrabalova předloha , ale i film , dosáhly značné popularity u diváků .

A film Michaela Moora je podle mne přinejmenším aktuálním oživením " příliš strnulého pohledu na americké hodnoty " , denně veřejnosti předkládané masívním způsobem ….



Obsluhoval jsem anglického krále / Už nastavovali zrcadlo?
kritika / Kamil Fila / komentáře (83)

" Říct o posledním, dlouho odkládaném snímku Jiřího Menzela, že je to nezdar či prohra, případně pouze, že jde o špatný film, zavání ostýchavým eufemismem. Obsluhoval jsem anglického krále je totiž tak bolestný zážitek víceméně pro kohokoli literárně a filmově gramotného, že těžko nalézat srovnání. Obhajovat, že každý autor má právo na své pojetí adaptace proslulého románu, či se ohánět "solidním řemeslem" a odkazy k tradici "hezkého českého filmu" je v tomto případě velké pokrytectví a slepota. Filmová verze totiž popírá něco, co by popíráno být nemělo, a její líbivá, akademicky zmrtvělá fasáda maskuje vše životné, co nabízí kniha. Zcela bez obalu: je to film zpozdile zbytečný, anachronický a navíc ideologicky odporný, a to po více stránkách. "

( Konec citace kritika )


O kapitalismu s láskou / Propagandistická lovestory
kritika / Kamila Boháčková / 7.4. 2010

"V aktuální filmové koláži O kapitalismu s láskou došel Moore ve své demagogické metodě nejdál. Možná je tomu tak proto, že v ní bojuje příliš zeširoka a obecně s "celým kapitalismem", zatímco ve starších snímcích se věnoval vždy konkrétní (americké) kauze, ať už to byla kritika postupu prezidenta Bushe po teroristických útocích z 11. září 2001 ve filmu Fahrenheit 9/11 (2004), nebo napřímený ukazováček na nefunkční americké zdravotnictví ve snímku Sicko (2007). Tentokrát se filmový demiurg (http://cs.wikipedia.org/wiki/Demiurg ) snaží co nejkřiklavějšími prostředky ukázat, že současná podoba kapitalismu připomíná spíše plutokracii, která se zcela odvrátila od původní americké ústavy i amerického snu 50. let, kdy se podle Moorea měli všichni dobře. Současný korupční kapitalismus, v němž prezidentovi radí šéfové předních bank a byznysmeni z Wall Street, přirovnává režisér ke státu, který se řídí jako firma: tedy neoliberalistickou snahou po co nejvyšším zisku. "

( Konec citace výše uvedené kritičky )

P.S.   Někdy kritiky uměleckých děl podezřívám ze závisti , že " oni něco takového nedokážou " . Jsem ovšem jenom občan - laik , pamatující také  období , kdy se více vyžadovala sebekritika … .

Ikdyž kvůli objektivitě vzpomínám na všechny ty dávné knižní předmluvy a doslovy , např. u Osudů dobrého vojáka Švejka z 50.let , v nichž  byly " zažehnávány obavy , aby byl autor čtenářem správně pochopen " .

Psáno 23.listopadu 2010

Ukázka z novely Novoty - 2.část

21. listopadu 2010 v 17:52 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije

Dětství a dospívání 1932 - 1950

Malý Oskar se narodil ve manželství pánského krejčího a jeho ženy,která byla v domácnosti. Bydleli ve třípodlažním nájemním domě Na valech spolu s dalšími rodinami.Nájemní dům byl důstojný,ale také tajemný s velikou zahradou a dvorem.Mohutné klepače na koberce sloužily Oskarovi a jeho partě kluků jako fotbalové branky.Zahrada rozdělená na záhony zase uspokojovala většinou ženy, které pro vlastní domácnost pěstovaly zeleninu - salát,mrkev,kedlubny,hrách,fazoli,ale také obrovský křen.Okolí jednotlivých záhonů bylo zarámováno do keřů červených a bílých rybízů a nechyběly ani angrešty.Uprostřed některých záhonů byly vzrostlé stromy meruněk a v rohu zahrady a vlastně pro všechny se tyčily mohutné stromy - ořešáky.

Zděný plot,který odděloval zahradu Oskarova dětství od zahrady řezníka Otáhala a jiných živnostníků,jejichž domy měly svoje průčelí na náměstí města,byl zarostlý jednak planým chmelem, " psím vínem " a také křovinami lískových ořechů .Nechyběly ani moruše,šeříky a další keře,které malým nájemníkům - chlapcům a dívkám - sloužily ke hrám na" schovku " ,honěnou,na četníky a na zloděje apod.

Tajemným se pro malé obyvatele i Oskara stával dům večer nebo o pozdních podzimních odpolednech.Schodiště do jednotlivých podlaží byla osvětlena spoře a poněvadž v té době neexistovaly časové spínače ,osvětlení bylo kvůli šetrnosti nájemníků většinou zhasnuto.A pokud byl dům večer uzavírán,tak také uvnitř vládnul těžký vzduch ovlivněný starým nábytkem,ale také těžkými zbytky koberců,které sloužily jako předložky před jednotlivými byty.

I v tomto nájemním domě si Oskar brzy všimnul,že v prvním patře,jsou pouze dvojí vstupní dvéře do bytů,kdežto v přízemí a ve druhém patře byly ty dvéře a tedy také byty čtyři.V prvním patře totiž bydlel vládní rada se svojí manželkou a jeho skvělý apartmán mohl malý Oskar vidět,když přinášel panu radovi nově ušité či upravené pánské obleky - dílo svého tatínka.Oskar při takových " služebních cestách " byl někdy paní radovou pozván do bytu" na zákusek ". Přitom mohl obdivovat velkou knihovnu,piáno,ale také originální obrazy,které v neuvěřitelném množství visely nejenom v salónním pokoji.

Velkému Oskarovu obdivu se těšil také různým dřevem vykládaný šachový stolek s bohatě vyřezávanými bílými a černými figurami,jakoby připravenými jen a jen začít partii.Oskarovi bylo při takových příležitostech později,až již chodil do školy, dovoleno prohlížet si knihy.Zaujaly ho knihy Tři mušketýři,ale mnohem více knih.Také stojánek s velkým počtem dýmek a lulek pana vládního rady ,jeho pracovní stůl s typickou loukoťovou ohrádkou .V koutě byl stál také zvláštní stolek vzácně a náročně zhotovený , z ebenového a mahagonového dřeva s mosaznými aplikacemi a bohatě zdobenými nohami.( Mnohem později se od své maminky dozvěděl,že paní radová,která se při časté nepřítomnosti svého v 30.létech velmi agilního manžela nudila a tak si zvala do bytu dámskou společnost na duchařské seance ).

Malý Oskar v tomto domě tedy prožil také smutné doby německého Protektorátu Čechy a Morava,chodíc do nedaleké obecné a měšťanské školy.Zažil také osvobození města a tomu předcházející boje včetně leteckého náletu na město,při kterém bylo poškozeno a zničeno hodně domů.Při tomto náletu nebo jen při vyhlášení leteckého poplachu se běžel i s rodiči schovat do blízkého lesa.

Dobu těsně po válce,kdy bylo třeba rychle opravit domy,silnice,ale také služby obyvatelstvu vnímal tehdy třináctiletý Oskar velmi intezivně.Líbila se mu solidarita lidí a také tatínek měl stále dost práce ,kdy krejčovské služby potřebovaly po válce všechny vrstvy bez ohledu na společenské postavení.Všímal si úslužnosti svého otce,který každému svému zákazníkovi při odevzdání šatů velmi uctivě s úklonou poděkoval za zájem o jeho živnost.

Velmi vnímal také rok 1948 , kdy v jeho 16 létech jej nadchla myšlenka lidové demokracie a později socialismu . Dvouletý plán a hesla Roztočme kola pětiletky bylo pro Oskara něčím moderním,nezlomným.Vůbec se necítil být synem živnostníka,tedy příslušníka jakéhosi středního stavu, který s proletariátem nemá nic společného.Ostatně jeho tatínek provozoval živnost v jednom z pokojů svého nájemního bytu a později plynule přešel do tvořícího se městského podniku služeb,kde jako krejčí ještě pár let do důchodu pracoval.

Oskar měl v padesátém roku pocit ,že spolu se svými vrstevníky a všemi občany města skutečně
" staví nový svět " ,svět bez válek a plný štěstí pro všechny lidi .


***

V lednu tohoto roku jsem  ve svém blogu zveřejnil 1. část svých Novot . Jsou o třech chlapcích , narozených v roce 1932  ve stejném městě .....a o jejich životních drahách a křižovatkách , meznících a milnících... tak , jak v české kotlině šel čas . Proč jsem je vlastně nazval Novoty ? Ano , už si vzpomínám ....

Období mezi roky 1932 - 50 dalších dvou souputníků Oskara dáme příště !

Viz odkaz : wess.blog.cz


Psáno dne 21.listopadu 2010

Zhůvěřile ...

15. listopadu 2010 v 19:03 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije

Karel Gott & Olympic @ Trezor

........................................
ve zdi byl totiž po dědovi velký trezor ocelový.
Mám tedy ztrátu zdánlivě minimální.

Na to že náhodně v krámě vášnivé dámě
padl jsem za trofej,
tvrdila pevně: přijdu tě levně,
nezoufej, ó jé, jé, jé, jé.
Jenže potom v naší vile chovala se zhůvěřile,
aby měla správné klima,
dal jsem ji do trezoru, ať v klidu dřímá.


Zhůvěřilost

Toto velmi nehezké slovo se v poslední době často objevuje ve vyjadřování českých politiků a lidé se právem ptají, odkud se vzalo a co od původu znamená.

Můžeme dát odpověď jen částečnou. Jde o slovo zcela nové, české slovníky je nezaznamenávají. Pravděpodobně jde o individuální výtvor některého našeho politika, možná s posměšným významovým odstínem. Vypadá to, že jde o hanlivou zkomoleninu utvořenou jako protiklad k slovní čeledi důvěra, důvěřovat, důvěřivost, což je míněno jako zneužitá důvěra, promarněná důvěřivost.....

..... Připomeňme Hrabalovo dílo Pábitelé, kdy autor vytvořil nové sloveso pábit s podstatným jménem pábení a činitelským odvozeným slovem pábitel pro činnost naprosto originální, jejíž pojmenování kterýmkoli tradičním označením považoval za zcela nevhodné; v tomto případě známe jméno tvůrce a čas vzniku (rok 1962), v případě slova zhůvěřilost si můžeme tyto skutečnosti jen domýšlet (bezpochyby se však jedná o první desetiletí 21. století, slovníky neologismů z doby do r. 2000 toto slovo neznají a neuvádějí).

( Citace z  Haló novin ze dne 15.11.2010 - Jazykový koutek  )

Adjektivum zhůvěřilý má kolem sebe celou menší čeleď: zhůvěřile, zhůvěřilost, zhůvěřilec.

V 60. letech prodělala tato slovní čeleď konjunkturu, která (podle jedné z klientek jazykové poradny) začala Drdovými Dalskabáty. Další doklady se najdou u Lenky Haškové (zhůvěřile jsme se smály), Ivana Kříže (nesnáze a zhůvěřilosti) nebo Jindřišky Smetanové. Ta píše o podivínském holiči, k němuž dovedla syna na ostříhání, aby se cosi dověděla, a své vnitřní dilema popisuje takto: Měla bych se vykašlat na budovatele Suezu, měla bych především sledovat holiče a nepřipustit jakoukoli zhůvěřilost na vlastním dítěti. Snad nejznámější doklad je ze Štaidlovy a Černého písničky Trezor: Jenže potom v naší vile / chovala se zhůvěřile. Dokonce i Rudé právo napsalo v roce 1969 napadl zhůvěřilec chodce boxerem. V 90. letech se slova dostala znovu do oběhu a někteří konzervativní a nepříliš sčetlí uživatelé jazyka je kárali jako novotvary.

K čemu nám ty výrazy jsou? Původní význam adjektiva zhůvěřilý, ať už ´křivý´ nebo ´křivácký, (společensky) nepřístojný´, zná málokdo. Sahá se po něm právě pro jeho neprůhlednost; proto, že "jaksi" připomíná něco o důvěře (srov. slovenské zdôveriť sa) nebo o přílišné důvěrnosti - ale zejména připomíná slovo zhovadilý, jenže není tak silné a není žalovatelné.

( Citován autor: MUDr Jiří Kilian Datum: 06.09.2008 09:58 )

Ano, výrazy zhůvěřile, zhůvěřilý a zhůvěřilost v češtině fakticky žijí, i když oficiálně vlastně neexistují. V žádném současném slovníku je nenajdeme, což zaznamenal už v roce 1997 lingvista Petr Nejedlý, který se těmito výrazy v časopise Naše řeč zabýval. Odhalil jejich původ, definoval jejich význam a na konci poměrně obsáhlého článku vyslovil naději, že do nových slovníků se už slovo zhůvěřile dostane, protože (cituji) "češtinu rozhodně obohatilo". I po osmi letech tato naděje trvá. Přestože za tu dobu vyšlo několik vydání Pravidel, a dokonce dvě verze slovníku Nová slova v češtině, slova zhůvěřile, zhůvěřilý a zhůvěřilost v nich - opravdu nevím proč - nejsou.


Pozn.Wess

Tak podle Halonovin je slovo zhůvěřilý nové , " poněvadž je začínají používat politici " , podle lingvinisty Petra Nejedlého si toto slovo zaslouží dostat se do nových slovníků , " neboť češtinu obohatilo " a lékař medicíny zná to , co málokdo - totiž původní význam  " podle jiných neexistujícího " slova .

No řekněte , kam se hrabe slovo " hrdobec" ze známé čs.komedie " Marečku , podejte mi pero "


A Karel Gott svůj Trezor zpívá již mnoho let k radosti nás všech , přitom zmíněné slovo nekomolí .... a my jeho textu docela rozumíme .



Psáno 14.listopadu 2010


P. S. Psal bych o městské koalici , ale v těchto okamžicích stále trvá okurková sezóna ....?!







Kdybych já byl kovářem a měl jeho sílu …

14. listopadu 2010 v 17:47 Nostalgie

Tak začíná jedna hezká písnička a ta by se , stejně jako mně , určitě líbila mému dědečkovi z Velkých Pavlovic , který se skutečně kovářem vyučil dne 21.ledna 1906 ve Velkém Meziříčí a pak pracoval jako kovář celý život a mj. i ve Vídni
Vzácný dědečkův výuční list se zachoval . A také se zachoval dokument , který měl po celý život připomínat dědečkovi den , kdy se stal  tovaryšem .

Text této upomínky má určitě v obecném významu a smyslu co říci i v dnešní době mladým absolventům školy . Hovoří totiž o úctě k práci , dalším vzdělávání , mravnosti a ohleduplnosti , vztahu k ostatním lidem a k vyšším hodnotám ve společnosti .

Lidé - čtěte :


V upomínce

                Dnešní den má pro Vás velikého a důležitého významu , neboť jste prohlášen za tovaryše . Při této příležitosti chceme k Vám promluviti takto :

                Buďte pamětliv , že vstupujete dnes na dráhu , která tvoří rozhraní mezi zcela závislým a svobodným , téměř samostatným životem.Tato svoboda jest právě to , čeho rozumným a užitečným způsobem využitkovati máte .

                Především nezapomínejte na Boha a na povinnosti , jež k Bohu , k sobě samému a k lidem zachovati máte .

                Poněvadž z tovaryšů státi se mají dovední mistři a užiteční údové společnosti , tedy jest povinností každého tovaryše , ze všech sil svých kýženého cíle se domáhati . Snažte se , abyste se v řemesle co možná nejvíce zdokonalil .Uposlechněte rady svého pana mistra a následujte jeho dobrých příkladů .Varujte se špatných společností a nočních toulek , užitek svého pána ve všem mějte na zřeteli a dávejte svým vzorným a mravným chováním učenníkům příklad . Tím zajisté vydobudete si všestranné úcty a nestranné vážnosti.

                Jelikož Vaše další vzdělání jest prvním podkladem budoucího štěstí , nesmíte promeškati nikdy , čemu Jste se ještě neučil , doplniti .Dobrou vůlí a snahou svojí dojdete nejlepšího cíle .

                Neobmezujte se na jedno místo, nýbrž cestujte . Učte se jiné lidi , jejich mravy a řemesla znáti a využitkujte dobré z toho pro život .Kdykoliv budete cestovati , necestujte nikdy na zdařbůh , nýbrž vždycky za určitě vytčeným cílem !

                Budete - li se řídit tímto upřímným pokynem naším , položíte si zajisté základ ke svému budoucímu štěstí .

Bůh popřejž Vám hojného zdaru a žehnej krokům na dráze dalšího povolání Vašeho .




Tiskem F.J.FRGALA ve Velkém Meziříčí - 1302 - 4

( konec citace )


Hezké , že !
A dědeček - kovář se výše uvedeným asi řídil . Lidé ho měli rádi a on sám opravdu měl štěstí a taky hodně dětí ...
Měl jsem na dědečky štěstí , můj druhý dědeček byl kotlářem a svoje  řemeslo také miloval .
Však jsem o něm napsal v mém blogu již dříve !



Psáno 14.listopadu

MURPHYHO zákony v komunální politice

11. listopadu 2010 v 10:15 | Wess |  Aktuality

         Je po volbách a do nedávna i Praha neměla definitivní názor na budoucí koalici na radnici .
         A současným přišla vhod " stará dobrá koalice ODS - ČSSD " , kterou před časem dva protagonisté - Zeman a Klaus - nazvali " opoziční smlouvou " .

         Co smlouva s tímto názvem obdržela pojmenování …. Zrada svých voličů apod.. Ale to je už dávno.:-))
         Ani v našem městě není jasno …. !? Přesvědčil jsem se o tom z krátkého improvizovaného vystoupení současného vrcholového funkcionáře města , který na otázku , jak je to v této chvíli po volbách na naší radnici , odpověděl : " Abych pravdu řekl , nevím !! "

         Nejen já jsem byl " z takového sdělení smutný " . A co si pomysleli také ostatní poslouchající, ona zatím " mlčící většina " , není těžké uhodnout .

          V této chvíli mám spíše ironicko - sarkastickou náladu . A v takových chvílích někdy sahám na známé Murphyho zákony . Zasměji se , pobavím a komentuji ( v tomto případě zeleně ).

1. Každý pracovník postupuje po služebním žebříčku tak dlouho, dokud se neoctne na místě, které není schopen zastávat.

Platí také na politiky a politické posty , ovšem na konci kariéry stojí padák a ostuda . Tu však stojí za to vydržet , neboť " s takovými zkušenostmi a konexemi po vás chmatne kde kdo ."

2. V každé organizaci se najde někdo, kdo ví, o co běží. Je třeba ho neprodleně propustit.

V naší společnosti obecně většinou lid , ví také " oč běží " , ale zatím se to projevuje tím nejméně vhodným způsobem …. sporadickou účastí ve volbách . Ikdyž současní politikové hlásají , že 48 % účast je dobrá ?

….. Možná proto , že by jim stačilo a současně zákonu ohledně platnosti volebního aktu postačovalo , aby k urnám přišli jen oni se svými kamarádíčky .

3. Nemůžeš přehádat člověka, který ví, o čem mluví.

Ani já se rovněž nemíním dát přehádat !

4. Chybovat je lidské. Hodit vinu na jiného je ještě lidštější.

Tak lidštější … ! A proto tedy jsou odměny a další požitky našich politiků a
zastupitelů   " mnohem lidštější" , než má průměrný jedinec .

Prostě včas hodit vinu na jiného je dokladem velké flexibility v myšlení a jednání nových bojovníků za hodnoty …

5. Nikdy se nepouštěj do ničeho, u čeho tě nebude vidět.

Tančící dívka se svojí tyče nepouští !


6. Chaos vytváří nové pracovní příležitosti.

Ano , velmi platí také v tzv. revolučních dobách a volby v současné době jsou vždy revoluční změnou
- nejsem si jistý , zda kvalitativní změnou a někdy dokonce pochybuji , zda se jedná o
změnu .


7. Člověk, který se usmívá, když mu jde všechno špatně, už vymyslel na koho shodí vinu.

Skutečně , kdysi se o našich občanech říkalo , údajně hlavně cizinci , že se málo smějeme . Dnes mají mnozí přímo fixováno , jak široce při různých příležitostech roztáhnou rty k úsměvu .

Říká se , že " úsměv je mnohdy víc, než tisíc korun ". Určitě , poněvadž většina našich politiků se skutečně směje " za všechny prachy " a mnozí jsou již vysmátí , i když již v politice nejsou .

8. Z tvé řeči nechť čiší autorita. Ale vyjadřuj se výlučně k evidentním a prokázaným faktům.

Já sám v této chvíli nemám autoritativní ambice , pouze jsem se chtěl pobavit , zarelaxovat si tak trochu . A přál bych si , abyste to tak nějak také chápali …. J)


Psáno dne 11.listopadu 2010