Září 2010

Dost dobré nadčasové úvahy ….

30. září 2010 v 11:23 | Wess - vybral |  Co napsali jiní ...

" Až budeme bezmocní, umocníme se na nultou a budeme zase jedničky! "

" Při tvorbě někdy dochází ke vzniku vedlejších produktů, které jsou mnohem lepší, než produkt hlavní. "

" Je těžké uvěřit lháři, když říká zrovna teď pravdu."

" Kluci jsou jako cibule, člověk loupe jednu slupku za druhou a to co nakonec zbyde je k pláči... "

" Hopla , srdíčko , hopla, to Tě jen láska do prdele kopla! "( Vtipná SMS )



Vybráno dne 30.září 2010

Pozn.Wess - ze zajímavých web stránek : http://www.rajumelcu.cz/literatura/uvahy/

O strachu a kradení….

27. září 2010 v 10:13 | Wess |  Společnost
Ivo Šmoldas je člověk , kterého jsem před léty poprvé viděl v televizním pořadu o jazyku českém , jeho gramatice atd. Na první pohled , vlastně hlavně na první poslech , mne zaujal a potom ještě mnohokrát  a v podstatě asi napořád , svým hlasem , dikcí , vtipem , ale hlavně obsahem svých výroků.


V dnešním svém rozhlasovém zamyšlení nad známým slavným výrokem TGM , ( který se zejména Čechů - Moravanů , Slezanů týká ) , přišel k názoru , že hned dvojitá negace není vůbec pozitivním přístupem k tomuto zapeklitém problému . Navrhuje tedy elegantní řešení , buď :


-         " bát se a nekrást "
nebo
-         " nebát se a krást "


Ivo Šmoldas mne , ostatně jako vždy , inspiroval a tak jsem původní výrok uvedl ve vyhledávači Google a ejhle !
Mezi mnohými řešiteli dilematu " téměř na úrovni onoho hamletovského - být či nebýt " jsem nalezl mnohé v naší malé republice - např.


- V Čechách se vždycky kradlo, což o to. Ale dřív se lidi alespoň styděli. (…) Amerika, která je nejúspěšnější kapitalistickou zemí, má ale také národ, který je nábožnější, než jsme my. Ne že by v tom nebyly mouchy. Ale celkově je americký systém založen na přísných, puritánských a často i pokryteckých duchovních základech. My jsme to budovali bez nich, což bohužel mělo a má své výsledky. Heslo TGM "Nebát se a nekrást" jsme si trochu zkrátili na "Nebát se krást".

- Ostatně už za tatíčka Masaryka se zpívalo: "Nade hradem, pode hradem, kradu, kradeš, krade, kradem". Starý kočí v Chýňově říkával: "Pane doktore, rakouský vorel, ten zobal, ale náš lev, ten žere."

( konec citace )


Modifikace Masarykova " Nebát se a nekrást " se setkává se smiřlivostí současníků , z nichž zejména ten první - I.Š. - hýří vtipem a druhý - K.S. - svoji diplomatickou mluvou naznačuje , že pouze " odvážným s trochou pokrytectví bude štěstí přát " a že " i přísný purismus ovšem může mít své mouchy " .

Resumé :

Nemůže být lepšího počinu , než zobecnit to celé čertovskou replikou z Troškova filmu : " Jsem malej , ale šikovnej "!
Tak , a to nám všem se hned i k volbám půjde lépe A mlčící většina ? Ta neříká nic , ale na její slova dojde .

Psáno 27.září 2010

Klaus zahajuje návštěvu Spojených států

23. září 2010 v 19:22 | Dle ČT 24 cituje Wess |  Co napsali jiní ...

"V současném světě je několik nebezpečných myšlenek. Jednou z nich je globální oteplování. Nebezpečné jsou také některé -ismy. Ale jednou z nejvíce nebezpečných myšlenek poslední doby je myšlenka globální vlády. Je to totální nesmysl a já se tuto myšlenku pokusím zneškodnit. (...) Je to totální levicový kosmopolitní nesmysl, který nikdy nemohu přijmout."

Václav Klaus

( Wess pozn. : Schválit nelze neschválit ! )

22.září 2010

Moudrosti jiných

23. září 2010 v 9:04 | Sestavil Wess |  Co napsali jiní ...


Zdvořilostí nic neztrácíme - nanejvýš místo k sezení.


Vítězství je vždycky něco jiného, než vítězové mínili.


Demokracie je hledáním minima povinností a maxima svobody.



Kapitalistický realismus je systém, v němž se jakákoli změna zdá nemožná, protože možné je tu

definováno servilně vůči tomu, co je. Co se stalo s naší budoucností? Jaké dopady má tento

"kapitalistický realismus" na práci, kulturu, vzdělání a duševní zdraví?



Kdo věří, není nikdy sám.

Benedikt XVI současný papež


Psáno 23.září 2010

Pragmatický člověk …

18. září 2010 v 8:03 | Wess |  Společnost


Před pár léty při takříkajíc domácí debatě " o politice a tak vůbec " jsem svému kamarádu z mládí řekl , že je příliš pragmatický .

V té chvíli jsem myslel spíše na jeho malou ochotu studovat společenské vědy více , zamýšlet se nad podstatou a příčinami společenských jevů … a prioritně jsem měl v tu chvíli na mysli , že mu poněkud schází ideály a naopak nechybí podivný a silný egoismus .

On si tehdejší označení " pragmatikem " po celá ta léta stále pamatuje . Zřejmě  mu toto označení vyhovuje a možná ho i těší . A tak teď " v době jeho přímé účasti v rámci regionálních voleb " , mi je připomněl jako zdůvodnění této jeho nové , pro mne dost překvapivé , aktivity.

Tak jako tehdy , tak i teď jsem mu řekl , že skutečně je pragmatikem , avšak , " že mu tím
velmi hodně lichotím " .

Pro vlastní klid duše jsem si proto oživuji touto úvahou aktuální přístupy k pragmatismu z dostupných odborných pramenů a pokusil se je shrnout v několika následujících řádcích .

O pragmatismu bylo mnoho napsáno a já jsem např. v Čapkových Hovorech s TGM naleznul následující : ( citace )

V Hovorech s TGM nadhodil K.Č. prezidentovi TGM , že " je také tak trochu pragmatista " .
TGM se kategoricky ohradil : " Pragmatista , to ne ……….W.James ( napsal , že pragmatista je jen nové jméno pro staré methody myšlení ) - nemám rád nová jména pro staré věci ".

( Ovšem tento americký filosof a psycholog /1842 - 1910 / mj.je autorem tvrzení : "Co je užitečné a účelné pro mě, je pravdivé." )


K.Č. se nedá a říká prezidentovi , že " Komenský,Palacký a Havlíček jsou filosofové , ale svoje myšlení k praktickým věcem života , k životním věcem národa . " Dále K.Č. říká , že " všichni tři jsou politikové , neboť typická česká filozofie je vlastně politická - snad proto , že malý národ si nemůže dovolit luxus myšlení pro myšlení ". ( konec citace )

( Pozn. Wess : Jestli má platit to o národu , pak i " myšlení malého člověka je zbytečným luxusem ? " - " Kolik by za ten čas mohl udělat práce ... ! "
by asi řekl jiný " malý člověk ." , nedej bože , pragmatik - nevědoucí o tom .

Americký pragmatismus měl na Karla Čapka velký vliv . K jistému překvapení mnohých milovníků tohoto spisovatele , vlastence , antifašisty on sám uznával např :

- že , " pravda je to, co je pro užitečné "
- "Svět není jednotné universum, ale je multiversum - existují různá hlediska a já si vybírám, co je pro mě užitečné."

Jedna z mnohých definic pragmatismu z dalších zdrojů praví : ( citace )

Pragmatismus se odmítá tázat na podstatu a příčinu věcí. Nezajímá se o obecné teorie, ani o poznání. Orientuje se na praktickou stránku života, na denní život člověka . Je to"
filosofie činu a užitku "
.
Podle ní neexistují všeobecné platné pravdy - Pravda je to, co člověka efektivně vede, co se mu nejlépe hodí.


( Citace ze zajímavé  eseje Jany Šrámkové Pragmatismus - Romantismus nebo filosofie dolaru? ) :

Slovo pragmatismus nebo pragmatický je dnes již zcela běžným pojmem. Stalo se synonymem slov praktický, účelný nebo výhodný.

Málokdo si při jeho vyslovení vybaví filosofický směr počátku 20. století. Ale i mezi hrstkou těch, kteří si tento termín s danou filosofií spojí, se dozajista utvoří okamžitě dva tábory.

Zastánci prvního s uznáním pokývají hlavou na znamení plného souhlasu:
"Ano, konec jalovému hloubání a plácání o abstraktních entitách. Konečně se filosofie dotkla
lidského života a má nám co říci. Každý současný člověk, který umí používat hlavu, žije a jedná pragmaticky!".

Přívrženci druhého tábora se při pouhém zaslechnutí tohoto slova téměř oklepou
hrůzou:

"Pragmatismus? Nejnižší pudové vypočítavé jednání? Život bez ideálů? Obhajoba
anarchie a sobectví? Nikdy!".

( Konec citace - následuje odkaz na celou esej na webu )


Resumé :

1. Můj kamarád z mládí je pouze intuitivním pragmatikem  , leč s velmi vyvinutým smyslem pro vlastní ego .

2. Pravděpodobně mnohým , nejenom jemu , není dosud vlastní egoismus (racionálně pojímaný) , který , podle americké filosofky a spisovatelky Ayn Rand (1905-1982) , není zlem, ale je dobrem, ctností, a morálkou umožňující a podporující život člověka.

3. I přesto svým " osobitým pragmatismem " se můj kamarád z mládí dostal v mých úvahách " mezi slavné " … , když jsem zkoumal , zda se nějak a jak vejde do jejich teoretických tvrzení , což samo o sobě by pro něho mohlo být lichotkou …

A pokud se týká mne , já jsem vždy spíše chtěl poznat a pochopit " proč něco je právě tak , jak je
"   a využít přitom především poznatky vědců či badatelů v nejrůznějších oborech lidského žití
.
Byl mi však vždy bližší " romantismus poznání " a naopak " filosofii dolaru " jsem měl vždy spojenu s bezohlednou vypočítavostí nebo alespoň se zbabělou vyčůraností v životních postojích , jednáních a názorech ….

Ale  současně mi nevadí dále se " verbálně setkávat "  dokonce i s pragmatiky … zejména , jsou - li zároveň kamarády z mého mládí


Psáno 17.září 2010

Restaurant „ V dobrých časech "

16. září 2010 v 13:34 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije
… " pohostinný , romantický a inspirující ….
Tak nějak na mne působila kdysi také malostranská hospůdka " U kocoura " v Nerudovce .


V dobrých časech



Na shledanou v lepších časech
Jiří Voskovec, Jan Werich & Jaroslav Ježek

My dva nic nemáme
Nic neznamenáme
Ze století do století jdem
Ti co něco mají
Ti nám nic nedají
Tak hledáme zaslíbenou zem

Dokud bude země kulatá
Na chudáky bude bohatá

Jdeme dál
pořád dál
dál a dál

Každý z nás něco má
Co občas tlačívá
Co mu dělá na tvář vrásky
Každý z nás starost má
V sobě ji ukrývá
Pro peníze nebo z lásky

Rozdělme bolesti rovným dílem
A pak dejme se za jedním cílem
Všichni se sejdeme
Až svou zem najdeme
Na shledanou v lepších časech


Na počátku 60.let oslavili úspěch kubánské revoluce příslibem " lepších časů " básník Pavel Kohout a brněnští zpěváci žertovných kupletů Pantůček a Fuchs satirickou písní v rytmu latinskoamerického tance cha- cha :


"Tetičko Ameriko co ty,
co ty říkáš na novoty,
svět ti přestal čistit boty,
a žije si, jako ty…
Kuba si, Yankee no -
ne, lid neprodá svou kůži lacino,
Yankee no, Kuba si,
ať se blýská na časy.
Z módy už vyšel moudrý bača,
ne národy už nejsou ovce,
svět už není dětská káča,
a žije si, jak chce…"


Časy se mění ( Ukázka z textu vyjadřujícího tu úžasnou dynamiku a proměnlivost času )
Golden Kids / Marta Kubišová / Václav Neckář / Helena Vondráčková / Bob Dylan

Jsi básník a píšeš o tajemství snů
   a vidíš tak dál až do konce snů.
   Bydlí v propasti slov a na poušti vět,
   znáš podstatu lidského dění,
   jednou jsi ztracen, zítra patří ti svět,
   každý ví - časy se mění.
  
Tátové a mámy přistupte blíž,
   jsme vaše děti a s dětmi je kříž
   zlobíme od mala nechcem jít spát,
   teď ke spaní vhodná chvíle není.
   Je za pět minut dvanáct a čas nechce stát,
   každý ví - časy se mění.

Je možno skončit něčím " aktuálnějším a údernějším " , kde exkluzivním atributem je rovněž čas   ( časy ) ? Ano !

" S kýmkoliv na věčné časy a nikdy jinak " - toto univerzální heslo dokonce se závazným příslibem se hodí i v dnešní době při prosazování " společných hodnot " .


P.S.

Mimochodem ta slovní vazba " v dobrých časech " , vyjadřuje ona vlastně " něco o něco míň " , než slovní spojení " v lepších časech " ( podle mluvnického vzoru dobrý , lepší , nejlepší ) ?

A nebo si máme myslet , že " dobré časy první republiky " nebyly časy nejlepšími , jak se dnes často tvrdí . A vezmeme - li si na pomoc slavnou V+W a Ježkovu písničku " Na shledanou v lepších časech " , tak ani příliš dobrými …. ?

Jó , " čas je běžec s dlouhým krokem - chvíli pokoj nedá si … " ( citace textu Píseň o času )

No vidíte , co všechno se v hlavě honí již na druhý den po návštěvě vkusné , nové restaurace s krásně romantickým názvem a s dvěma staršími milými pány po skromné konzumaci ( jedno velké a ještě malé nealkoholické pivo Birell - točené , za přijatelnou cenu ) …

Doporučuji Vám - případným čtenářům mého blogu - návštěvu tohoto milého restaurantu !


( Chci jen doufat , že V + W nikdy nebyli špatnými proroky ... )

Psáno dne 15.září 2010

Všechno souvisí se vším ...

15. září 2010 v 20:09 | Zdeněk Svěrák a Wess |  Co napsali jiní ...
         Můj oblíbený herec , režisér , pedagog a člověk Zdeněk Svěrák ve filmu Nejistá sezóna ( 1987 ) , který však režíroval jeho životní souputník Smoljak , uvedl - (cituji ) :

" Moc úředníků se letos urodilo . Bude potřeba víc kanceláří a míň divadel . "

          S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány v 80.letech .

          Tento předpřevratový film má zcela určitě " divákům co říci i dnes " , kdy nabobtnalý státní aparát sice nelze přímo spojit s klesajícím počtem divadel , ale za to s hypervysokým  státním dluhem , který stále roste .

          Ovšem v současné době , kdy se říká , " že už ani nejde o to růst dluhů zabrzdit . Ve hře prý je spíše , na koho budou přesunuty , kdo je ponese a kdo je bude splácet " ( konec citace z článku Světová banka a Otec Goriot ze 2.září 2010 Salon Práva ) by se Svěrák musel zcela určitě vyjádřit mnohem obsažněji , než ve zmíněném filmu .

           Nevystačil by s pouhým uvedením nárustu státních úředníků a jejich špatných strategických rozhodnutí ve státních zakázkách . Musel by se zmínit o korupci a aroganci mocných ... a celkové blbé náladě .

A to by vlastně už nebyla ani  " nostalgická a hořká veselohra z toho osmdesátého sedmého .... "

P.S.
A já ještě stále  vyznávám ono známé , " když mluví múzy , mlčí zbraně " ...
Ať raději roste počet divadel - tím ovšem nemyslím ty " smutné a trapné live tragikomedie " v parlamentu nebo na radnicích našich měst a obcí ....

Psáno 15.září 2010

Co je štěstí … ?

14. září 2010 v 10:18 | Wess |  Společnost

Možná definice :

Dle českého.filmu Škola - základ života " je štěstí muška jenom zlatá "

Vzpomeňme :

Čuřil ( Ladislav Pešek- student ) začíná znuděně recitovat: "Štěstí, báseň od Adolfa Hejduka. Štěstí, co je štěstí, muška jenom zlatá, která za večera …"

Kolísko ( Jaroslav Marvan - učitel ) : "Dost!!! To je nějaký přednes? Musíte recitovat s citem. Štěstí. Co je štěstí? Muška jenom zlatá …"

Čuřil pořád stejným lhostejným hlasem: "Muška jenom zlatá …"

Kolísko nadšeně: "Muška jenom zlatá …"

Čuřil ho chce namíchnout, pořád recituje nedbale: "Muška jenom zlatá …"

Kolísko: "No dovolte, no to je hrozné! Sedněte si! Dyť vy ste cynik! Muška jenom zlatá! Dnešní mládež nemá kouska citu v sobě. Studenti? Vy nejste žádní studenti! Vy jste barbaři! Muška jenom zlatá! No tak dost! Básnička zůstane na zítřek." )

Tak , odlehčeně jsme definovali pojem ŠTĚSTÍ a můžeme se podívat , jak se na potencionální nebo skutečné vlastníky štěstí dívají starověký filozof , spisovatel detektivek a současní protagonisté populární hudby :

1.
Nic není nesnesitelnějšího než hlupák, který má štěstí.


2.
Úspěch je dostat to, co chceš, a štěstí chtít to, co dostaneš.



3.

Víš,
štěstí je krásná věc,
štěstí je krásná věc,
štěstí je krásná a přepychová věc.
Ale prachy si za něj nekoupíš.

Petr Hapka , Michal Horáček , Richard Muller



Závěr :

Trend exaktního vysvětlení okolností kolem štěstí a jeho podstaty a významu pro lidský život měřítky dneška roste - starý filozof " jenom tiše závidí " , spisovatel detektivních děl jenom zajímavě vysvětluje vztah mezi úspěchem a štěstím …. , no a současníci - ti to říkají naplno :

Za štěstí si prachy nekoupíš …

A mně nezbývá než věřit , že k " získání prachů " upřednostňují především cestu za získáním vzdělání , potažmo za osvojením si skutečného umění v určité oblasti, a tak se uplatnit na " drsném , ale svobodném " trhu 


Psáno dne 14.září 2010

Bohatí žádají svobodu

6. září 2010 v 12:22 | Wess |  Společnost


                    Čas od času surfuji po internetu jen tak a je to úžasné … I nedávno jsem v jednom blogu našel údajně myšlenku známého řeckého filozofa : " Bohatí žádají svobodu , chudí spravedlnost " . Pátral jsem v jeho citátech a uvedený výrok jsem nenašel , nicméně mne tak , jako tak , velmi zaujal.

                   Skutečně , bohatí žádají svobodu prostřednictvím požadavku na čím dál volnější trh podle kapitalistické utopie , že " čím volnější je trh , tím více je svobody " . Kapitalismus , jako ideologie považuje svobodu za nejvyšší smysl života . S tím vědomím , že případná jiná ideologie si tuto myšlenku nedovolí zpochybnit . ( v tom je jistě pravda ) .

                   A co když představa bohatých o svobodě , která má být jediným opravdovým " typem svobody možné jen v kapitalismu "" má ukončit jakoukoliv politickou a společenskou debatu o budoucnosti lidstva?

                   Svoboda má různé podoby a lidé ji uskutečňují různě , někdo v náboženství , jiný v ekonomickém životě či v životním prostředí . A ideologické teorie ji také definuje různě - např.     " Svoboda je poznaná nutnost " nebo že " Svoboda jednoho končí tam , kde začíná svoboda jiného " .

                   Proč ale chudí musejí neustále žádat spravedlnost ? Možná proto , že již dříve pochopili , že nelze jako bláhový pejsek skákat na hranu stolu v naději , že ochutná z množství dobrot na něm ležících ( viz film O kapitalismu s láskou ) . Možná proto , že nejsou přesvědčeni o rovnosti šancí na stále svobodnějším trhu . A také pochybují o platnosti rčení , že každý voják má v torně maršálskou hůl .

                  A rovností šancí na trhu pro každého , tím se současný kapitalismus holedbá nejvíce . Přestože jsme v každodenní praxi svědky nejrůznějších korupčních afér bohužel i z prostředí politiků či státních úředníků .

                  Současná sobeckost těch úspěšných se velmi často omlouvá budoucím blahobytem všech a vysvětluje existencí " teprve raného kapitalismu "u nás a vůbec v postkomunistických zemích .

                  V socialismu se údajně žilo " na úkor našich budoucích potomků " . Vyplývá z toho, že nyní žijeme v době " ve prospěch našich dětí " ?


Tomu mohu začít věřit jenom tehdy , až nebude existovat nekonečná a absolutní důvěra
ve vztah :

                 rostoucí volnost trhu = rostoucí svoboda

A naopak nechť platí :

roste - li svoboda ( demokratizace ) trhu , roste svoboda obecně


Současné pojetí kapitalismu " volný trh dnes, ale svobodu až zítra " na první pohled " spravedlivé k bohatých i chudým ", ovšem typické  investičními nálety a útěky ze zemí po vyčerpání jejich přírodních a pracovních zdrojů , daňových rájů a také občanské trpělivosti má představovat ten volný trh dnes .


K tomu budoucímu svobodu zítra však kupodivu  nikdy nedochází.

Shrnutí :

Možná právě proto žádají bohatí svobodu ( jako nejvyšší smysl života ) a chudí " jenom " spravedlnost .

Pozn.: A nebo to vidím příliš černě a platilo to možná jenom v tom starém Řecku  ? :-))


Psáno dne 6.září 2010

Moje letní pionýrské tábory

5. září 2010 v 16:58 | Wess |  Nostalgie

                   O prázdninách jsme s kamarády intenzívně prožívali léto v našem městě se všemi tehdejšími lákadly a zábavou.

                   Pokud vím , na pionýrské tábory jsem však z mojí klukovské party jezdil sám . Ty první dva tábory organizovala tabáková továrna , kde pracovala moje mamka . Měly dva turnusy po třech týdnech pobytu s dětmi zaměstnanců nejen hodonínského podniku .

                   Ve čtvrté a páté třídě to byla našim dočasným domovem německá celnice z dob protektorátu na Lopeníku . Nikdy nezapomenu na to , když jsem tuto krásnou stylovou dřevěnou a velkou chatu spatřil poprvé . Stěny z přeplátovaných desek hnědě namořených , zelené okenice a mohutná kamenná podezdívka - divočina dávaly pocit bezpečí a hlavně to vše umocněno krásnou přírodní scenérií .

                   Poprvé jsem se ocitl v kopcích Bílých Karpat pod Javořinou . Tehdy a nakonec i dnes , přestože jsem mezitím viděl Tatry , Alpy aj. , se mi Bílé Karpaty zdají krásné a vysoké
.
                   Měli jsme také výborné vedoucí většinou ve věku kolem 22 let . Zvlášť vzpomínám na vedoucího , který hrál na tahací a foukací harmoniku , krásně zpíval a také jódloval.

Vzpomínám na písničku s tímto legračním textem :

Tam na horách , tam je čistej vzduch ,
Samý kravinec , na něm plno much ….
Moje milá peče sýry
A já do nich dělám
díry ….

                   A skutečně , když jsme hráli fotbal na loukách okolo chaty , vždy naše hřiště bylo z kopce , takže pro zakopnutý balón se muselo běžet hodně daleko . A na tom provizorním hřišti se čas od času pásly krávy a také plno jejich koláčů , po kterých " byla radost " se v zápalu hry sklouznout . I z toho důvodu bylo hřiště vybíráno vždy na jiném místě a základním výběrovým kritériem byl počet " kravských gastronomických výstupů " .

                  Na těch loukách a na okraji lesa rostly drobné jahody a její lístky jsme s dalším naším oblíbeným vedoucím používali k přípravě tábornického čaje " maté " . Podle názvu čaje jsme mu také říkali Mates a tvořil se zpívajícím vedoucím úžasný tandem , který pro nás - děti - vymýšleli bojovky , pochoďáky na Lopeník , Mikulčin vrch a do vesnice Březové na poštu .

                  Poprvé jsem tehdy v lese trhal maliny a borůvky , což pro mne , kluka z města , byl neskutečný zážitek . A také krásně kyselý šťovík a púpava s chlupatým okvětím chutným jádrem
s chutí podobnou kedlubně byla ve velkém množství k nalezení na těch lopenických lúkách .
A v hustých smíšených lesech také " sušky " - suché jehličnany - , které jsme po dvou tahali s našimi vedoucími k chatě , abychom z nich sestavili velikou táborákovou pagodu , nacpanou suchým klestím .

                  Byl to můj první táborák , který podle starých zvyků , které jsem ovšem tehdy neznal , mohl zapálit smůlou silně natřenou pochodní nejlepší táborník na konci každého turnusu .Tenkrát byl ten kluk velmi pyšný na tuto poctu a já jsem mu to upřímně záviděl . Táborák a písničky převážně ze Slovácka a  Valašska - např. Chodíme , chodíme , hore po dědině , Anička , dušička , kdě si bola , Nad Myjavú vyšla hvězda , Dobrú noc , má milá a také Chodím po Brodwayi sám a sám a Rodné údolí ….   Prostě nezapomenutelná atmosféra , kdy každý uměl a chtěl zpívat a bavit druhé i sebe , no a také opékání voňavých špekáčků . Tam jsem se také naučil se od svých vedoucích uctívat oheň jako posvátný , dávající všem traperům obživu i ochranu . Proto chování každého trampa u táborového ohně mělo pravidla v chování , např. do něho se nesměl nikdo odhodit žádný odpad
                   Dalším , podle mne dobrým zvykem, byly ranní rozcvičky , ranní úklid pokojů a každodenní vztyčování vlajky , nástupy na " rozkaz " před večeří , kdy byla přečtena jména denní služby a program dalšího dne .

                   Přestože jsme vždy mnozí se slzami v očích odjížděli z Hodonína a od rodičů na tábor , pak jsme po třech týdnech , plní pěkných zážitků a dojmů a s novými přátelstvími a kamarády odjíděli domů a těšili jsme se na kamarády z ulice , ze školy . A odjížděli jsme opět se slzami a s ujištěním , že na rok určitě pojedeme zase .
                   
                    A skutečně , za rok jsem opět jel na chatu pod Lopeníkem , a zase jsem se setkal s táborovými kamarády z loňska a novými táborníky a vedoucími . A také tento druhý tábor byl zase skvělý …..

                    V šesté a sedmé třídě jsem zcela " změnil destinaci " - tentokrát to byly nedaleké Vřesovice v našem okresu na Kyjovsku . Organizátorem byla naše osmileté střední škola s jedenáctiletkou v jedné budově v ulici Legionářů . Proto také nejvyššími vedoucími byli učitelé tělocviku a studenti jedenáctiletky , jak vzpomínám , tak také budoucí absolventi pedagogických fakult s aprobací matematika - tělesná výchova .
                     Čekala nás krásná louka pod vřesovickou " přehradou " - malou romantickou vodní nádrží . A na ní do podkovy postavený stanový tábor se stany s podsadami pro nás - táborníky - a s nezbytnými hospodářskými stany - vojenskými hangáry - , kde byly kuchyně , jídelna a společenská místnost ( bez televize ! ) . V každém stanu byli ubytování dva kluci nebo dívky a po ubytování nezbytnou povinností bylo pro oba spolunocležníky rýčem udělat kolem stanu protidešťový " járek ", aby do stanu , který sice byl opatřen dřevěným roštem , při dešti netekla voda . Stan nebyl vybaven elektřinou , takže každý táborník měl vlastní kapesní svítilnu - já , patřičně hrdý , tříbarevnou baterku !

                     " Pevné návyky " z táborů na Lopeníku , tedy rozcvičky , vztyčování vlajky , odpolední nástupy k rozkazu se mi docela hodily i ve Vřesovicích . Ovšem nové pro mne byly služby v kuchyni - škrabání brambor a k ruce kuchařkám . I když kuchařky nás během služby rozmazlovaly dobrotkami , v kuchyni , tam jsem nebyl rád .

                       Další novinkou byly však noční dvoučlenné hlídky , " vyzbrojené " baterkou a vzduchovou puškou ( pochopitelně bez diabolek ) . Tam jsem poznal , jak těžké je vstávat uprostřed noci a pak , zpočátku rozespalý , chodit kolem celého tábora . Ten v noci vypadal úplně jinak , než v letním sluníčku . Větrem se pohybující větve stromů vrhaly podivné stíny
na pěšinu , kterou jsem chodil do místa , kde jsem se s jistou úlevou a zcela již probuzený setkal se svým kolegou - strážným .

                       Vzpomínám ovšem na jednu mimořádnou situaci , kdy náš tábor musel být na jednu noc evakuován , údajně tehdy hrozilo po silném deští protržení hráze nádrže . Tehdy jsem pouze s malým tlumokem spal pod dekou v nějaké vřesovické stodole na slámě - zase nová zkušenost pro kluka z města .

                       V programu tábora byla již střelba ze vzduchovek a z opravdových sportovních luků na terč , ale také branný závod " Hon na lišku " s úkoly , týkajícími se orientaci v mapě a v terénu pomocí buzoly , zakončený sladkou odměnou pro vítěze . Mj. jiné jsem si poprvé zkusil hod pravým australským bumerangem . A fotbalové , nohejbalová a volejbalová utkání , plavání na čas , stolní tenis , ruské kuželky - prostě pro kluka , jako jsem tehdy byl já , ideální program a zábava .

                        A zase několik táborových ohýnků se závěrečným táborákem s obrovskou pagodou ( to jsme již byli vybaveni připravenými hasícími přístroji ) , na jehož stavbě jsem se tehdy významně a rád podílel . Krásný program , několik vedoucích , slušně ovládajících kytary , kamarádské zpívání - prostě romantika …..

                        Prožil jsem tyto tábory jako pionýr , svými mladými vedoucími bez zbytečného pathosu vedený k tábornickým zásadám , vztahu k přírodě , v duchu kamarádství a vztahu k vlasti - to vše v nenucené atmosféře a podobě !

                        A ani dnes , po létech , nemám pocit , že bych tehdy na těchto letních táborech byl vychováván v nějakých , pro mládež a rozvoj jejich osobnosti nestandardních podmínkách ……

Psáno 29.července 2010