Červenec 2010

V rámci hromadné korespondence ...

29. července 2010 v 18:45 | Wess |  Co napsali jiní ...
                  Tak, jako mnohý uživatel internetu , jsem svými přáteli a známými dostatečně zásobován nejrůznějšími prezentacemi převážně vytvořenými v " powerpointu " . Mají různou úroveň svojí formy i obsahu .

                  A někdy je to jenom oskenovaný leták nebo výstřižek z novin .
Mnoho jich po přečtení vymažu nebo ani neotvírám . Jsou však některé , které musí zaujmout ...

                  Jako třeba ty následující , z nichž ten první mi připomíná film Otakara Vávry " Jan Hus " a jeho kázání v Betlémské kapli ...
( Film vznikl v roce 1954 a hlavní roli hrál skvělým způsobem národní umělec Zdeněk Štěpánek - klikni !).

Jan Hus

                       A následující novinový výstřižek glosy Jana Kellera ( klikni ! ) , jehož myšlenky ve vysokoškolských přednáškách čtu se zájmem a rád ....
                      

Glosa Jana Kellera                  Myslím , že nejenom Jan Hus předběhl dobu  , teď jde pouze o to dohlédnout , aby lidi  v české kotlině " zase někdo nedoběhl ", když upalování na hranici již není možné , poněvadž není demokratické ... a mohla by tím být vážně porušena lidská práva.( klikni ! )


Psáno dne 29.července 2010

Moudrý polárník Shackleton

29. července 2010 v 7:21 | Podle zprávy ČT 24 Wess |  Drobné moudrosti
Shackleton

chtěl být prvním mužem, který stane na jižním pólu, ale neuspěl. V boudě na Rossově ostrově pak musel nechat většinu zásob včetně pěti beden whisky a brandy.

Doma ho pak proslavila věta, kterou se přivítal s manželkou:

Lepší být živý osel než mrtvý lev.



( Wellington - Odborníci z Nového Zélandu začali pomalu rozmrazovat lahve stoleté whisky, které polárníci vysekali z ledu Antarktidy letos v únoru. Tři bedny skotské za sebou zanechal průzkumník Sir Ernest Shackleton, který se v roce 1909 neúspěšně pokusil jako první dobýt jižní pól. Antarktická whisky ale není a ani nebude na prodej  ).


Psáno 29.července 2010

To je ale diplomat …

28. července 2010 v 19:03 | Wess |  Nostalgie


               Každý otec je často bezmezně hrdý na konání svého syna a mnohdy je považuje za téměř geniální .

               Také tak kdysi i můj známý , který za mnou přišel se slovy : " Ten můj Zdeněček je ale diplomat ! " A vyprávěl mi , jak se synkem byli na houbách " u sv.Jána " .

               Stalo se to tak , tatínek Pepa při sehnutí se ke kapitálnímu hřibu " vypustil ducha " poněkud hlasitěji . Byl si v tu chvíli jistý , že se nedopouští žádného společenského  faux pas , poněvadž byli se synem sami . Svoje rozpaky  zamaskoval tatínek otázkou : " Kdo to udělal , Zdeněčku ? ". A ten prý s nevinnýma očima odpověděl : " Já nevím , tati ! "

No a právě tuto odpověď svého synka považoval tehdy tatínek Pepa za velmi diplomatickou ….


Na tuto příhodu si vzpomenu často tehdy , když v běžném životě existuje ještě jiná eventualita vysvětlení konkrétního jednání , která nakonec postaví hlavního protagonistu do mnohem horšího světla .


Psáno dne 25.července 2010

To nejsou pampelišky …

28. července 2010 v 18:50 | Wess |  Nostalgie


Mému staršímu synovi byly tehdy zhruba tři čtyři roky , když jsme byli někdy na podzim na nedělní dopolední procházce městem .

Šli jsme tehdejší ulicí Dolní Valy , která byla ještě rodinnými domečky rozdělená a každý z domků měl předzahrádku s květinami a skalkami , které občané pečlivě a pravidelně udržovali .

Syn se zastavil u jedné z předzahrádek , ukazuje na malé žluté kvítí a ptá se : " Tati , jaké je to kvítečko , jak se jmenuje ? "

Já jsem si v tu chvíli uvědomil dvě skutečnosti , jednak to , že moje botanické znalosti jsou slabší a současně také nedaleko stojící mladou maminku , rovněž se svojí malou dcerkou obdivující květiny . Ta bude slyšet mojí určitě chybnou odpověď , pomyslel jsem si .

A tak jsem se dopustil tohoto podvodu - " Staničku , to nejsou pampelišky …. " , odpověděl jsem tehdy svému malému synovi .


P.S.
Prostě slovy básníka " ještě dnes se stydím , co jsem včera tropil " .

Slabou útěchou mi může být , že i dnešní politici také lidu docela často odpovídají " na jinou , než skutečně položenou otázku " .

A někdy dokonce lidu - voličům  nezodpovídají vůbec nijak ……a vůbec se přitom nestydí .
.


Psáno 25.července 2010

To že si Jára Cimrman dovolil ?

18. července 2010 v 17:37 | Wess |  Společnost


            Ladislav Smoljak na stanici ČR právě dovyprávěl příhodu , kterak Jára Cimrman v dopise svému příteli Aloisi Jiráskovi vytýká pojetí pověsti o Blanických rytířích , která prý vede Čechy k trvalé " perspektivní skepsi " .

            Jára po familiérním oslovení slavného historického beletristy jeho jménem   " Alojz ! " mj. uvádí , že " Blaničtí rytíři po celou dobu , např. nadvlády Habsburků , ze své hory Blaník nevyjeli , a to může znamenat , že to , co Čechy čeká , není nic proti tomu , co právě prožívají …. " .

             Po odeslání dopisu prý jejich přátelství skončilo jednostranně ze strany J.C.


Pozn. Wess

Že Čechy nečeká nic veselého , jistě Jirásek neměl v úmyslu ve svém díle prezentovat , což ostatně dokázal popsáním doby husitské , nebo knihou Psohlavci .

Naopak je v " Starých pověstech českých " velmi nadčasový , poněvadž inspiruje Čechy i v naší moderní době k vytvoření ochranného deštníku " nad českou kotlinou " vlastními silami - historickým Blaníkem ….

Jára Cimrman nesporně je a bude v každé době geniální , ale v tomto případě přece jenom " trochu střelil kozla " .


Psáno 14. července 2010

Povrchová úprava a jádro…pudla ?

18. července 2010 v 17:16 Politika


                                  Dnešní dopolední zprávy na stanici ČRo znovu konstatovaly , že " dnešní stav výuky na některých dalších vysokých školách - tentokrát v Praze - není valný " . Prý někteří pražští politici , jak bylo průzkumem zjištěno , dokončili studium za poloviční dobu a dokonce " byli schopni absolvovat několik zkoušek v jednom dnu . "

                                  Zřejmě mají tito vyjímeční muži mimořádné schopnosti a jsou také mimořádně skromní . Nepíší si , až na vyjímky , kdy naopak někteří " JUDři " neměli rigorózní zkoušku  a před svoje jméno si " svoje "  akademické tituly psali nebo nechali psát .

                                 Je to skromnost a nebo vědomí , že za titulem musí být jeho každodenní obhajoba odborností v osobním konání a na to " mnohý nemá " ?

                                 Ve strojařině povrchová úprava součásti - broušení , pokovování , superfiniš či honování - vyžaduje jádro součásti, zhotovené z ušlechtilé oceli pomocí legur a nebo mezioperačního tepelného zpracování součásti . Jenom tak má pak povrchová úprava součásti smysl . Platí tedy , že nestačí pouze povrchová úprava bez existence kvalitního jádra ….

                                " Povrchová úprava člověka " ( rozuměj jeho vzdělání ) předpokládá v současné době vysokou školu , se znalostí světových jazyků , dovednostmi v oblasti IT . Přesto však  …. , světe div se , od určité úrovně manažerských funkcí jakoby " přestalo frčet " používání titulu .

                                  Často se ovšem neví , jaké vzdělání vlastně mají mít někteří z nich a zda jedinou kvalifikací není osobní známost s nejvyššími … Namítnete , že přece člověk je hodnocen v současné době podle jeho výkonu a není povinností zaměstnavatele používat nějaký celostátní katalog kvalifikací a profesí . Nesouhlasím , poněvadž vím , že " rodinného prominenta " lze obklopit týmem schopných domestiků .

                                   Že to lze provádět v soukromých podnicích , prosím , tam riziko nese majitel fy. Ovšem ve státním aparátu ? Tam jsme svědky běžné praxe , kdy politik třeba s novinářskou praxí řídí strategické ministerstvo nebo během své kariéry vystřídá hned několik rezortů , byť v předchozím období " nebyl žádný lumen ".

                                   Dnešní povrchnost v mnohém lidském konání je zdůvodňováno hektičností doby . Takže není čas na " povrchovou úpravu člověka " , nedbá se ani na " kvalitu jádra osobnosti " a o " legurách , šlechtících jádro jedince " ani nemluvě ….

                                   Snad tedy na závěr mi připadá příhodný výrok starého a známého šlechtice
Karla Schwarzenberga , který v těchto dnech řekl asi toto  : " Držet pohromadě , nezneužívat situace ve prospěch své strany , poněvadž vláda má nejtěžší úkol od konce 90 . let , totiž osud naší republiky .

" Možná právě takové myšlenky a předsevzetí by mohla být onou legurou , která bude zušlechťovat nejenom naše politiky …


Psáno 13. července 2010

Rozdíl mezi detektivkou a kriminální povídkou

18. července 2010 v 17:03 | Wess |  Fejetony

Někde jsem četl úvahu nad rozdílem mezi detektivkou a kriminální povídkou ( tj.tím , čemu třeba Angličan říká thriller ) . A také upozornění na to , že " zaměňování těchto dvou žánrů velmi poškodilo dobrou pověst detektivky " . Přitom nechci tvrdit , že neexistují dobré kriminální povídky .

Rozdíl však je očividný . V detektivce spáchal zločin neznámý pachatel a jde pak o to ho najít a odhalit . Kriminální povídka nic neznámého a žádné tajemství neskrývá . Čtenář nesleduje práci detektiva , ale prožívá takřka společně se zločinci nebo gangstery jejich zločiny.Inteligence detektiva nebo čtenáře v tomto případě zkoušena není . Kriminální povídka vždy vypráví o násilí jako takovém . Je zajímavé , že vášniví čtenáři detektivek bývají málokdy vášnivými čtenáři kriminálních povídek .

Většina přemýšlivých lidí jistě intuitivně chápe a cítí uváděné srovnání . Méně je jisté , že si přitom " srovná toto srovnání " s jinými konsekvencemi .

Co tak kultura a řekněme nejlidovější zábava , televizní inscenace a filmy . Nechci být škarohlíd , spíše naopak , totiž " in " a tak jsem se vydržel dívat na seriál Ordinace v růžové zahradě . Nebýt Báry Munzarové a slovenského sympaťáka hrajícího dr.Pusenského , pak bych ty nekonečně stejné scény dovozu pacienta rychlou sanitkou nebo scény třeba milostné , přerušené mobilem z nemocnice , ať přijde jeden ze dvou protagonistů na operační sál , nemohl vydržet …. Podobně je to s mnoha filmy , které se vyznačují především vulgarismy , nebo frázemi : " jsi v pořádku ? ", " miluji tě " - " já Tebe taky " , " jsem rád , že jsem Tě viděl " apod.

Tak tady je rovněž nikoliv náhodná podobnost s bezduchými akčními kriminálními dramaty s hektolitry krve . Seriály z předpřevratové doby byly oněmi " detektivkami " , které k něčemu burcovaly - dokonce i tehdejší disidenty … a samozřejmě po běžném člověku požadovaly přemýšlení o společnosti , v níž byly vytvořeny.

Nebo vezměme písníčkáře , ať ty " trampy " s ekologickou agitkou ", či písničkami o čestnosti , kamarádství ( Wabi Daněk , Nedvědi ) , společenskými vztahy ( Dobeš , Plíhal , Nohavica ) .

Jejich písničky a vystoupení by v přeneseném slova smyslu mohly být přirovnány k " detektivkám požadujících inteligentní posluchače " . Zde ovšem chybí v našem " duelu " ta druhá strana , " laciná krimipovídka " . Čím to je , že chybí současní písničkáři , nebo témata , v nichž se bojuje proti " společensky negativním jevům ) ?

Doufám pevně , že to není způsobeno deficitem mladých inteligentních posluchačů . Vždyť " vylizování mozků účelovými marketinkovými produkty " , i když zasahuje bezmála jednu lidskou generaci , přece trvá historicky krátkou dobu .

O politice vůbec v tomto srovnání nechci psát .Tam by zřejmě " detektivka od krimipovídky ( pozn.- Angličan by řekl , thriller J) nešla v současné době rozpoznat vůbec .

V této chvíli se zdá být jediným pozitivním " power pointem " nový předseda vlády se svými upřímnými plány a současným majetkem ….

A to možná bude také detektivka s koncem obvyklým , že " viník bude za své dobré skutky po zásluze potrestán …. !

Psáno 11.července 2010

Všichni moji dobří učitelé …

18. července 2010 v 16:44 | Wess |  Nostalgie


Prolog: Jsou prázdniny , ty již nemohu prožít jako tehdy , tak proč alespoň nevzpomínat na školní léta a léta prázdnin …

Začal jsem chodit do obecné školy v září 1951 do školy na Mírovém náměstí u největšího hodonínského parku , rozděleného tehdy na třetiny ulicemi , kterými málokdy projelo auto.
Mojí první učitelkou v první a druhé třídě byla paní Marie K . Měla kulaté , laskavé a pěkně hnědé oči .Byla to tehdy starší dáma s hladce dozadu sčesanými vlasy zakončenými copem do drdolu tvaru podkovy . Prošedivělé vlasy a drobné chmýří pod nosem v nás budilo respekt , ale byl zbytečný a změnil se brzy v kamarádství - naše paní učitelka nás měla ráda . Na konci školního roku v první třídě jsme šli pěšky s chlebníky a svačinkou k Červeným domkům , kde byla romantická lesní restaurace - tehdy " víkendová Mekka " rodinných výletů Hodoňáků . Ve druhém ročníku jsme jeli do Lednice vlakem . Doprovázely nás dvě maminky našich spolužáků .Viděli jsme zámek a minaret a také jsem si koupil plechovou turistickou známku , kterou si staří turisté připevňovali na turistické hole speciálními hřebíčky a totéž jako přívěsek se šňůrkou v barvách naší trikolóry .Ten spolu s dalšími přívěsky z pozdějších školních výletů jsem pak nosil na opasku s pionýrským znakem .

Naše paní učitelka nás učila všechny předměty , ale byl tam ještě muž - kaplan , jehož jméno jsem zapomněl . Po dva školní roky mne učil náboženství a za dobré znalosti základů bible , desatera a hříchů nás odměňoval svatými obrázky . Pamatuji si obrázek Panny Marie , která prý ochránila naše vojska před krutými Tatary.Abych pravdu řekl , pan kaplan mi v paměti příliš neutkvěl a ze svého náboženského života jsem si uchoval vzpomínku na pěkně barevnou i svatým obrázkem opatřenou svíci .S tou jsem totiž absolvoval svaté přijímání .

Před nástupem do třetí třídy jsem byl přeřazen do školní budovy v ulici Legionářů .V této budově jsem absolvoval základní školu až do 8.třídy .V té době se již škola nazývala       " osmiletá střední škola " a budovu sdílela s " jedenáctiletou střední školou " . V té studovali po 3 roky se na maturitu připravovali studenti .

Ve třetí třídě byla naši milou učitelkou paní Růžena D .Paní učitelka byla dětmi milována . A právem . Snad i proto, že neměla vlastní děti , veškerou lásku věnovala nám. Vzpomínám na její krásný rukopis a její kladné poznámky v mojí žákovské knížce , např." Pečlivý , výborně čte a recituje ." Vzpomínám i na jednu méně kladnou : " Háže po třídě papír . " Ve čtvrté a páté třídě jsme měli třídní učitelku Annu . Byla přísná výrazem tváře , ale spravedlivá . Byla obávaná i oblíbená , prostě bezesporu dobrá pedagožka , která uměla děti naučit " i samy když nechtěly " .Stejně jako předchozí učitelky měla velmi úhledný a " rozhodný " rukopis , používala krásně modrý inkoust a pero s tenkou linkou .

Šestá třída - tehdy po staru nazývaná " měšťankou " , to byl zlom nejenom pro mne. To , když začali do naší třídy chodit učitelé aprobovaní na určité vyučovací předměty , se svými specifickými požadavky , návyky a nároky .

Prvního ze všech bych chtěl samozřejmě jmenovat pana učitele Stanislava K . - třídního učitele , který vyučoval předměty Matematika a Tělesná výchova . Byl to učitel přísný a spravedlivý , s pěkným opáleným obličejem s energickou bradou . V tělocviku , který jsem miloval
, měl tento náš učitel rád , když jsme byli schopni dobře reprezentovat naši třídu a školu ve fotbalu , hokeji či atletice . V matematice jsem patřil mezi žáky spíše chvalitebné a rozhodně mezi nejlepší žáky ve třídě jsem v tomto předmětu nepatřil .V té době nebyla matematika mým oblíbeným předmětem .

O to více jsem měl rád předmět Jazyk český . Ten učil člověk velmi hřmotný a vzbuzující velký respekt - Cyril V . , proslavený neovyklými výukovými metodami na více školách . Tam jsem ovšem patřil mezi žáky jedničkáře . V diktátech jsme s několika spolužáky soutěžili , kdo bude mít více jedniček . Miloval jsem slohové práce a poněvadž jsem rád četl knihy , měl jsem o čem psát a taky jsem měl " ohleděný , do paměti vrytý " pravopis . Proto jsem nikdy beze zbytku nemusel umět tzv. " vyňatá " - vybraná nebo taky vyjmenovaná slova , jak se jim v různých obdobích říkalo .A neměl jsem rád dlouhé básně typu " Toman a lesní panna " . Náš Cyril to snad věděl a tak mne nechal vyniknout spíše diktáty , slohem a poezií čtenou .

Jiřina K . , zvaná žáky Krysa ( nikoliv ve zlém úmyslu , alespoň tak se mi to tehdy jevilo )nás učila ruštinu . Byla totiž velmi subtilní s propadlými lícemi a výraznou bradou a šedivými delšími vlasy . Měl jsem u ní téměř vždy známku výborný a vzpomínám na " pěčatnyj zavód " -česky tiskárna , kde pracoval jako typograf můj taťka a také na ruský výraz pro " cihelnu " , který zněl jako " kirpičnyj zavód " , Naučila nás píseň " Stěp da stěp krugom " a také na ni vzpomínám rád , poněvadž žádnému z žáků neubližovala .

Dalším učitelem byl Josef M . , který k nám docházel ze školy na Mírovém náměstí , pravděpodobně nemaje tam plný úvazek .Byl to malý , sporý muž se šedivými vlasy , jejichž hustotu zdůrazňoval
krátký sestřih rakouského feldvébla z 19.století . Učil nás dějepis , který pěkně a zajímavě vyprávěl . Krátce nás učil také češtinu , kde byl přísný a rád používal mírné fyzické potrestání - krouživé tahání žáka za kotlety . Nebyl jsem však nikdy svědkem nějaké bolestivé reakce žáka , poněvadž ten to většinou " vykompenzoval " stoupnutím si na špičky .

Mladým učitelem , který přišel z nějaké vesnické školy , byl Josef K .Učil u nás předměty Zeměpis a Občanská výchova , a myslím si , že i krátce ruštinu .V zeměpisu požadoval námi ručně do sešitu nakreslené mapky právě probíraného státu a v nich záznam polohy hlavního města , rozmístění průmyslu , pěstování zemědělských plodin a výskyt nerostného bohatství . Neublížil žákům , spíše to bylo naopak . On byl velmi nervní typ , vždy velmi křičel a přitom se mu na krku velmi rychle nahoru a dolů pohyboval vystouplý ohryzek . To nám , pubertálním žákům bylo ještě víc k smíchu . Měli jsme jej rádi , poněvadž k nám byl spravedlivý .

Měli jsme tenkrát v některém ročníku také vyučovací předmět " Pozemky " a ten nás učil učitel Jan Ch .Záhony jsme měli pod okny naší třídy , takže naše pěstitelské úspěchy jsme měli na očích denně . Až později se školní pozemek přesunul do zahrady domu v Radniční ulici , v němž tento učitel také bydlel . Vzpomínám si , jak jsem jednou dostal dílčí známku - dobrý - z rytí záhonu , poněvadž jsem vyrytou půdu nepřeklápěl podle učitele dostatečně daleko na předchozí řádek . Tento epizodní učitel snad ani vystudovaným učitelem nebyl .

Dalším učitelem , který mne příliš neupoutal , byl mladý Pavel M . Mám pocit , že učil předmět Biologie a to pouze jeden školní rok . Možná se líbil mým spolužačkám svým zevnějškem - jako herec Ilja Racek za mlada a tedy výrazně černovlasý s hustým obočím .Víc o něm říci nedovedu .
Antonín P . , učitel s oduševnělým vysokým čelem hustými bělostnými vlasy , působil na nás impozantně a přísně . Také jeho hlas a velmi spisovná čeština jej velmi doplňovala .Tento vysoký muž nás učil v předmětech Hudební výchova a Kreslení . Nikdy nezapomenu na zpívání u něho , jež jsem miloval .Písně " Oj ty Vislo jasnomodrá " , " Jedú , chlapci , jedú " a všechny naše slovácké , kde důsledně učil a vyžadoval také druhé hlasy dodnes zpívám . Horší bylo , když pan učitel otočil školní tabuli na notovou osnovu a začal s hudební teorií .Nikdy také nezapomenu na jeho skvělou hru na harmonium a housle a také na jeho prezentaci hudebního díla Má vlast a Vltavu obzvlášť s překrásným výkladem jednotlivých jeho částí . Prostě zpívání , tam byla známka " výborný " , ovšem v kreslení jsem míval známku chvalitebný často jenom z milosti , aby mi nekazila vysvědčení a také " za zásluhy ve zpěvu " . Rád jsem ale kreslil vycpané ptáky , zapůjčené z kabinetu Biologie a snad také sklenice s odrazem okna , provedené vodovými barvami . Velmi si pamatuji krásné hodiny kreslení u ramena řeky Moravy s mohutným stromem u obilné sýpky - dnes okresního archivu .

Pavel N . byl učitel zvláště pozoruhodný pro nás , někdy i rozdivočelé puberťáky . Byl zvláštně nervózní , přísný a někdy budící strach a jindy smích žáků . Ti se až později dozvěděli , že byl během války vězněn Němci v koncentračním táboře a odtud si nějaké trauma přinesl . Tento učitel nás učil v osmé třídě předmět Dílny , kde jsme s ním probrali základní druhy obrábění kovů - pilování , řezání , ohýbání . Také však spojování kovů - tj. měkké pájení cínem a nýtování a také vrtání na sloupové vrtačce . Námi zhotovené výrobky měly i praktické využití - dlouho jsme doma užívali mnou zhotovený věšák , který byl přišroubován na dřevěných dveřních zárubních v kuchyni .
Tento učitel také někdy v naší třídě suploval v předmětech Hudební výchova a Matematika .V souvislosti s ním znám mnoho příhod z vyučování , které na tomto místě pouze označuji zkratkami : kulička cínu při pájení , pilování čelistí svěráku ( Kája W.), kolik má metr centimetrů - panebože,osviť toho blbce , co je to housle nebo viola ? , jakou chceš buchtu , makovou nebo tvarohovou , modré šátky německých pionýrů , branné cvičení pro studenty i žáky celé školy .
Krásné to vzpomínky na učitele , kterého měli všichni rádi pro jeho nezáludnost a přímočarost !
Nu nakonec jsem si nechal učitele , kteří běžně vyučovali na " jedenáctiletce " jako středoškolští profesoři a k nám zřejmě zašli doplnit svoje úvazky . Jim však zejména děkuji za to , že mohu říci - " měli jsme skvělé učitele !"

Na prvním místě pan učitel Josef S . , ten nás učil náročným způsobem předmět Fyzika . Traduje se , že když absolvent tehdejší " jedenáctiletky " při přijímací zkoušce na vysoké škole , kde byla fyzika , sdělil , že jej učil na gymplu v Hodoníně pan učitel S . , měl respekt přijímací komise , poněvadž také požadovanou úroveň díky právě svému středoškolskému profesoru měl .Tento pan učitel na mne v osmé třídě dělal dojem vědeckého pracovníka
v dlouhém černém plášti a s výrazem šachového velmistra s hustými havraními vlasy a výrazným obočím . Prostě přísnost , náročnost a autorita sama při samozřejmé kvalitě vyučovacích hodin , to je moje vzpomínka na tohoto mimořádného kantora .

Chemie nebyla mým oblíbeným předmětem , poněvadž se mi zdála příliš suchá a příliš teoretická . Koneckonců , stejně jako další středoškolský profesor Rudolf J . Byl to muž malé postavy,modrých studených očí a nepřístupného chování . Nutno však říci , že byl náročný , ale spravedlivý . I přes můj malý zájem o učivo Ch jsem míval chvalitebnou , a dodnes znám bezpečně
vzorce známých kyselin a také přípony " - ný , natý …, - ečný , - ičný , - ičelý " J)

Nejlepší nakonec ! Ludmila Š . patřila bezesporu v celé budově na ulici Legionářů k největším osobnostem a " enfant terrible " učitelského sboru . Byla to žena svobodná s poněkud bláznivýma očima herečky Květy Fialové a taky její chování ve vyučovacích hodinách bylo nevypočítatelné . Studenti " jedenáctiletky " o ní říkali , že několikrát byla vidět v lese Očově v choulostivých situacích , při nichž měla horní část spodního prádla rozvěšenou na větvích stromu.Inu , tehdy byla také mladá a nevybouřená .V naší třídě učila dva předměty a to Biologii a Dějepis . Provázanost obou předmětů jsem pocítil také já . Při rozhodujícím zkoušení jsem v biologii sice znal životní prostředí volavky - brodivého ptáka , ale současně jsem při tomto zkoušení neznal odpověď pí učitelky , který že to vojevůdce doplatil na močály . ( Podotýkám , že tehdy nešlo o bitvu u Sudoměře .A tak jsem z biologie tehdy dostal jedinou trojku na závěrečném vysvědčení .Nicméně i ona však byla kantorkou , která vyučovala ráda a dobře !!

Měli jsme tenkrát , v oněch padesátých létech , naše kantory rádi a tak já na ně vždy vzpomínám v duchu názvu staršího známého filmu , který zní : " Panu učiteli s láskou " ………

Psáno 3.července 2010

Vzpomínka na film Ledoví muži …

6. července 2010 v 14:38 | Wess |  Nostalgie



            Dnes na ČT2 jsem vlastně náhodou shlédl film Ledoví muži , který byl v roce 1962 v létě natáčen v exteriérech také na našem novém zimním stadionu .Na něj jsme tehdy byli všichni pyšní , neboť každý občan zcela určitě přispěl dobrovolným peněžním obnosem na jeho výstavbu a mnohé hodonínské podniky i materiální a odbornou pomocí .
           
             V tom létě o prázdninách jsme měli krásný zážitek právě proto , že z koupání na veslařském klubu jsem mohl na svém pionýru přijet domů ,vzít zimní oblečení a hybaj na zimák .Tam " již točili " někteří naši spoluobčané možná za menší peněžní obnos nebo za to , že je nechali v komparsu v záběru kamery na tribunách a nalíčili " Dermacolem " , aby vyhověli osvětlení záběrů.

              Mám z toho filmu fotografie , jak je zveřejnila televize , ale dnes jsem v jednotlivých záběrech stačil mezi diváky v pohybu zahlédnout Andulu R , kterak mává z první řady tribuny na hlavního hrdinu filmu , odnášeného na nosítkách .Na jiném místě jsem v puntíkovaném šátku poznal " Lolitu " H.  na hlavní tribuně . Samozřejmě , mne a ostatní kluky vidět nebylo , byli jsme tenkrát od kamer beznadějně daleko .    

              Mezi třetinami ústředního utkání Slavoj Hudební nástroje - Havránkovo domácí mužstvo ve světle modrých dresech s fialovou notovou osnovou na hrudi hráčů - a jejich soupeře Sklárny v dresech červených , se širokými žlutými velmi " in " lampasy s obrysem číše na stopce , nastoupili ledaři v černobílých zebrách a bezpečně po létech jsem poznal p.Kurze - který byl správcem kluziště ještě před postavením ZS .

               Ty dresy jsem popisoval záměrně dlouho , poněvadž je filmaři nechali domácímu Slovanu a ten je po drobné úpravě několik sezón používal .

               V hokejových záběrech z ledové plochy jsem s radostí pozoroval naše , všemi milované , hráče Macelise a Musila při vzájemném bully , mladý " Tylinek " Bohuš Svítil dávající gól , Staňa Kytlica , jak bodyčekuje u mantinelu a pak svým nenapodobitelným stylem ujíždí ze záběru , Gelva Bartoš v brance , a dále Kofroň , Kapoun , Balun , Foukal , Weinberger , Drábek nastupující na led .

               Tedy i po létech jsem musel konstatovat , že to je film svým dějem zoufalý , přestože v něm kromě hlavního hrdiny Jiřího Líra a skvělé krasobruslařky reprezentantky Mileny Kladrubské hráli velmi známí a výborní herci Hrušínský,Lipský,Hlinomaz,Kovařík a mnoho dalších .

               Ovšem nutno dodat , že díky výtvarníkům z ateliérů Barrandov měl náš zimák po dlouhé roky esteticky vkusně ztvárněný exteriér .V něm převládala kombinace tmavě a světlomodré barvy u vnějších i vnitřních nátěrech nosníků tribun , vstupu a pokladen ZS aj . Dlouhou dobu také přečkaly od doby filmování velké , žárovkami prosvícené hodiny a nápisy domácí - hosté .
Film končí triumfálním odjezdem hráčů vítězného mužstva domácích otevřenými Felíciemi jakoby do ulic města . Všude kolem zimáku tehdy zajistili filmaři umělý sníh na kandelábrech i kolem kapličky - prostě dokonalá zimní idyla .

Zimák1962


              A to byl krásný prázdninový červenec a pro nás kluky to byla možnost rovnou od Moravy jít bruslit - prostě byl to tehdy pro nás , slovy Louise Armstronga , nádherně úžasný svět …………………….

Psáno 6.července 2010