Leden 2010

Teď už nás nikdo nepase, pochvaluje si Cyril Svoboda

31. ledna 2010 v 19:55 | Z webu dle Lidových novin |  Aktuality
Schodek rozpočtu chce řešit tažením proti korupci, víc do voleb neprozradí. My jsme jediní, kdo tu opravdu bojuje proti korupci, tvrdí Cyril Svoboda. Téma si prý lidovce našlo samo.

LN : Chápu, že jako jeho přímý protivník v Praze útočíte na Pavla Béma, ale proč zrovna přes Opencard? Ten měl přece na starosti Bémův rival na magistrátu Rudolf Blažek.

Opencard je poslední kapka. Já na jednom ze svých billboardů říkám, že za Pavla Béma se korupce stala normou. A ukazuje se, že já a KDU-ČSL jsme jediní, kdo může pojmenovat věci a říct je do očí Pavlu Bémovi. Podívejte se na magistrát: ČSSD, ačkoliv je v opozici, mlčí jako hrob, komunistický předseda kontrolního výboru mlčí jako hrob. To znamená, že naše strana, obzvlášť po minulém sjezdu, je stranou svobodnou, nás nikdo nepase.

LN : Kdo vás pásl do sjezdu?
Já říkám, že teď nás nikdo nepase.

( Citace z LN na webu dne 31.1.2010 - část rozhovoru s C. Svobodou )

Pozn. Wess .

A já , hlava děravá , jsem si vždy myslel , že paseny mohou být jenom buď kozy i prostitutky nebo voli apod.

Inu člověk se musí učit permanentně .

Slovo velitele ....

31. ledna 2010 v 12:13 | Wess |  Nostalgie
Slovo velitele pplk . gšt . Františka Heřmana

" Kraj hodonínský , mající ráz písčité plochy s měkkou a sypkou zemí , místy porostlý rozsáhlými lesy , z větší části však rovinatý a jen mírně kopcovitý , byl snad i v starších dobách předurčen pro vojenskou posádku jezdeckou ……

V roce 1883 , kdy byly postaveny velké jezdecké kasárny , v nichž se vystřídalo hlavně mnoho dragounských pluků rakouských , a později po roce 1900 , kdy každoročně na podzim se konaly lovecké hony tehdejší vysoké jezdecké školy vídeňské na pláních holičských , počíná se datovati vojenský život hodonínské posádky …… .

Tak vypadala hodonínská posádka dříve , dokud v ní žila generace vojska rakouského . Po převratě bylo třeba usilovati o to , aby nová posádka prodchnuta byla moderním duchem a aby k tomu účelu využito bylo všech výhodných podmínek hodonínského kraje . ….. "

( Konec citace velitele 7. jezdeckého pluku T.G.M. )

Pozn. Wess
Velmi mne zaujalo s jakým patosem vždy uměli a umí mluvit o svém útvaru dobří velitelé a to mne vlastně vedlo ke vzpomínce na hodonínskou posádku touto neobvyklou formou .

Pokračujme dál v citaci krásných slov velitele o svých vojácích :

" Voják - jezdec - má více práce než jiný voják , neboť má na starosti ještě svého koně . Ale koná vše rád . Slezáci , Slováci moravští i slovenští , Hanáci , které zde u pluku máme , milují svého koně . Oni všichni vědí dobře , že kůň je učí dobrým vlastnostem povahy : odvážnosti a hbitosti a přitom jasné a veselé mysli . Jezdec ráno vesele vstane , nakrmí svého koně , na něm si pak vyjede za svitu ranního slunce , veden svým velitelem , a myslí si , že není většího pána nad něj na světě .

Z počátku je to trpké , zvykati si jízdě na koni a nejednomu muži skane slza hořkosti po tváři .Ale časem se člověk všemu naučí .
Pak je náš voják hrdý na to , že umí jezditi . A když umí dobře stříleti , dobře s koněm projížděti přírodou , je z něho celý muž a může si pak hrdě vykračovati večer po boku své slovácké děvčice po hlavní ulici města " Dra A. Švehly " . Takový je život našeho vojáka …. "

( Konec citace velitelova zamyšlení )

Pozn. Wess
Nu a pak dále čtu další romanticky i věcně formulované myšlenky velitele , jehož článek spolu s dalšími prezentacemi představitelů dalších oblastí hospodářského a společenského života v našem městě byl zveřejněn v roce 1935 za účelem " propagace Československa " pod protektorátem města a okresu .

Jistě uznáte , že jestliže vzpomínání je velkou nostalgií , pak v tomto případě to platí zvláště . Samozřejmě mám na paměti také ono " Když mluví zbraně , mlčí múzy " a tak vlastně mohu říci , že naše město zrušením posádky přispělo " svojí trochou do mlýna " ke zmírnění jinak vojensky docela hektického stavu ve světě ….

A také doufám , že nebude platit také velmi známé rčení , že " každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán . " A když , tak jenom proto , že v budoucnu bude zpochybněna krásná slovácká písnička " V Hodoníně za vojáčka mňa vzali ... " :-)))


Psáno dne 31.ledna 2010

Na vojenském cvičení ...

26. ledna 2010 v 18:12 | Wess |  Hradní stráž
Nic tak dobře neutře slzy jako vlastní ruka ...
Arabské přísloví



Poněvadž jsem byl na základní vojenské službě o 2 měsíce déle - 26 měsíců - , říkalo se , že o to míň bude cvičení v záloze . Nevěděl jsem , kolik cvičení tedy budu muset k mojí nelibosti absolvovat .
No a tak se stalo , že jsem byl povolávacím rozkazem povolán na vojenské cvičení k vojenskému útvaru v sousedním okresu , které mělo proběhnout v měsíci lednu 1978 v délce 15 dnů . V té době již jsem byl 11 let ženat a měl jsem dva syny . To jsem nevěděl , že naštěstí to cvičení bude jedno jediné …

Nastoupil jsem tedy k tomuto cvičení , když jsem na státní útraty opět jel na jízdenku povolávacího rozkazu vlakem Břeclav - Přerov a vystoupil v místě určení ( pozn. Čtenář si jistě povšimne , že vojenské tajemství je moje hobby ) . Pak jsem musel přes hlubokou orbu naštěstí zmrzlého pole místního JZD jít k vysokým retranslačním stožárům.Ty ,vysoké údajně 200 m,se hrdě tyčily v oplocení vojenského prostoru,který byl střežen strážní četou , která byla ubytována v dlouhých přízemních barácích , kde jsem měl svoje cvičení odbýt .

Před odjezdem na cvičení jsem si předem napsal úřední žádost vedení podniku veliteli útvaru o moje uvolnění asi v polovině cvičení na dva dny.Tento dopis měl být poslán ve vhodnou dobu na můj útvar .Tak se i stalo a já jsem mohl na pátek a sobotu domů , což by jinak vůbec nebylo možné ..
Na toto cvičení nastoupilo nás záložáků zhruba 7 a jeden poručík v záloze . Nikoho z nich jsem neznal , ale ukázali se jako dobrá parta , která byla rozumná ve všech věcech včetně strážní služby . Zmíněný poručík byl konstruktérem z koncernového podniku Slatina Brno a tak jsme k sobě jako brzo našli cestu .

Dalším mým společníkem i na světnici ( tam ovšem spalo snad 15 vojáků i základˇáků ) byl nějaký Arnošt z Prostějova , který měl k mému městu blízký vztah , poněvadž jezdil mj.také automobilovou soutěž " Slovácká rallye " , kterou tehdy po několik let pořádal místní automotoklub spolu se Svazarmem . Svoje soutěžní auto s výztuhami kabiny,vnější přední hrazdičkou plnou doplňkových reflektorů do mlhy apod. , stejně jako někteří jiní záložáci , zaparkoval s laskavým svolením velitele útvaru ve vojenském objektu - ( Pozn . - jak se později ukázalo , to neměl dělat ) .

Tak tedy já - voják v hodnosti vojína , ovšem se zkušenostmi vojáka Hradní stráže , který si tehdy myslel , že ho nemůže nic z vojenského života překvapit - jsem zahájil po létech vojenský výcvik pro zálohy vnitřní stráže OZO ( Pozn. - rozuměj objektů zvláštní důležitosti ) .

Tento útvar v síle asi 40 vojáků měl za úkol střežit retranslační stanici pochůzkou mezi dvěma jejími stožáry , staticky zajištěnými mnoha kotevními lany . K těmto kotvám byli v nočních hodinách přivazování také vycvičení strážní psi - statní vlčáci . Objekt bylo možno spatřit z vlaku a to lépe v zimě , kdy tento velký , do mnohoúhelníku oplocený prostor , nebyl kryt listím mnoha stromů švestek a zčásti topoly , které ve slušné hustotě obklopují vojenský objekt útvaru i provozní budovu stanice.

Nejvíce mi utkvěla příhoda ze strážní služby , kdy v noci jsem chodil po stanovené trase mezi stožáry - byl leden , tedy sníh a na otevřené rovině s holými stromy patřičně ostrý vítr . Najednou vidím , jak sněhem se pohybuje směrem ke mně tmavá kontrastující hmota . Myslel jsem , že je to kočka , ale neustále se to ke mně blížilo a stále se zvětšovalo . Měl jsem na pravém rameni samopal hlavní dolů s nasazeným bodákem a v tu chvíli , kdy jsem poznal , že je to pes , jsem pravou rukou zbraň za hlaveň přidržoval tak , aby ji bylo možno proti němu alespoň nastavit . Poněvadž jsem o střelbě neuvažoval vůbec, bylo ode mne asi velmi naivní myslet si , že by se 60 kilový pes při skoku prostě jenom napíchnul .

Naštěstí pes ke mně klidně přišel , očichal mne a zřejmě zjistil , že naftalínem páchnoucí maskáče zná, sednul si před mnou a čekal . Já jsem měl ke psům vždy respekt ( co, já jsem se jich bál ) , přesto jsem mu řekl - " pojď se mnou za pánem " a on šel předpisově " u nohy " směrem , kde já jsem tušil domeček psovodů . Přišli jsme k domku , otevřel jsem dvéře do naprosto tmavé místnosti , kde pouze mírně žhnula skvělá kamna zn. " Petry " V tom se ozval nějaký škrabot a než jsem si vůbec něco uvědomil další vlčák s náhubkem se v celé své výši opřel o mé , nikoliv hrdostí se dmoucí prsa .

Bylo to na infarkt , naštěstí však ihned byl na nohou psovod - vojín 1.ročníku , teprve " ucho" - ten psy uklidnil a mně v klidu vysvětlil , že černý Baron, vlčák , kterého jsem přivedl , se často umí vyvléct z obojku , neboť údajně má prý geneticky neobvykle malou hlavu a širokou hruď . Já si myslím , že přes tuto fyzickou anomálii prokázal tento pes skvělou inteligenci a zkušenost na rozdíl od psovodů , kteří mi při pozdějších cvičeních svěřených psů připadali nejen svojí uniformou spíše jako pasáčci vepřů .

Tento útvar byl v každém ohledu zvláštní nejen tím , že této samostatné četě velel starý , klidný a spokojený podplukovník - jistě dobrý člověk . K dispozici měl staršinu roty, který nijak zvlášť nepečoval o čistotu ošacení vojáků , případně o jejich vybavení zimními doplňky do stráže . No a pak tam byl růžolící velmi mladý poručík , který kvalitně uměl pouze stolní tenis , jinak jako bývalý vedoucí samoobsluhy neměl u vojáků základní služby žádný respekt . Byl jsem naprosto ohromen , když tomuto poručíkovi při nástupu a čtení denního rozkazu celé nastoupené jednotce srazil sněhovou koulí z hlavy jeho brigadýrku řidič, který byl schován za rohem baráku . ( V té době již starý velitel zřejmě uháněl ke svému domovu a tak vojáci měli pré ) .

Zažil jsem také PŠM ( politické školení mužstva ) , které vedl již zmínění mladý poručík . Velitel strážního útvaru při tom seděl vedle něho a vše sledoval . Diskuze a iniciativa vojáků byla na mrtvém bodu . My záložáci jsme četli noviny a domnívali jsme se , že od nás se diskuze nečeká . V tom ale starý pplk. vyzval právě nás slovy - soudruzi , oživte diskuzi vašimi názory ze života . Než jsme se vzpamatovali v němém úžasu , kde se to ve veliteli vzalo , zachránil celou situaci zdravotník - četař v základní službě .Velmi kultivovaně a zejména hbitě provedl úvahu nad možným vývojem ceny vajec na tuzemských jarních trzích . Poněvadž tento mladý voják mne tím zcela a velmi překvapil , vyhledal jsem ho v době volna , když seděl na zemi svojí světnice a poměrně dobře hrál na kytaru a k tomu pěkně zpíval .

Bylo mi jasné , že tento , léty ještě kluk , svojí inteligencí převyšuje drtivou většinu vojáků ZVS , a je mezi mezi nimi jako bílá vrána . Ke svému diskuznímu příspěvku mi sdělil , že již druhým rokem takto vždy s kvartálním předstihem probírá ceny vajec v každém ročním období .

Velmi rád jsem ho vyhledával , poněvadž on mi pomohl pochopit , " jak a proč to tady vlastně takto chodí " . Kromě toho mi ukázal , jak skvěle umí malovat - měl skvělé vlastní olejomalby starých mistrů , které kopíroval z obrázkových barevných časopisů typu Květy a pod ., když si předtím na předloze udělal " rastr " a totéž na svém plátně v příslušném měřítku . Tento , v civilu konstruktér dětských kočárků z podniku Eska Mělník - dnes by se zřejmě spíš řeklo designer - měl skutečně těch pláten mnoho a velmi úspěšně je prodával .

U tohoto útvaru skutečně v době volna činorodý a vitální člověk měl velmi těžký život , neboť veškerá kultura - ať útvarová , tak v okolních obcích , nebyla valná . Jak se později ukázalo , hospoda a čas od času hody v okolí byla jediným zpestřením všedních dnů .Nedostatek kultury uměla vojákům vyplnit místní děvčata . Když uvážím , že já jsem u útvaru byl jenom necelé 3 týdny a přesto jsem byl velmi překvapen po vstupu do světnice - místní holky na postelích vojáků ZVS . Jak se tam dostaly, když oplocený objekt - pozemek , plochou velký s baráky nikoliv u plotu , ale uprostřed , byl opatřen výstražnými tabulkami a střežený ve dne i v noci ?

Jaká byla úroveň ostrahy objektu , mi dokreslila epizoda strážného , který v průběhu stráže si ocitnul před obrazovkou televizoru . Bylo to tak ......

Seděli jsme v době po 19.hodině v kulturní místnosti a sledovali - všichni vojáci , kteří měli volno - jak jinak , televizor . Mohutná kamna příjemně hřála . Co mně osobně vadilo i přesto , že jsem byl kuřák ? V té místnosti kouřila většina vojáků , z nichž mnozí již byli v typických oranžových pyžamech ( kdoví , zda umytí ) , takže šedý nikotinový kouř se mísil s neskutečným pachem nohou . Hlasitě jsem vyjádřil svoji nespokojenost s tímto zarmucujícím stavem a otevřel jsem okno baráku .

To jsem neměl dělat , neboť tím jsem vlastně " vážně narušil strážní režim v objektu " . V otevřeném okně naší přízemní nízké budovy se totiž vzápětí objevil strážný s ostře nabitým samopalem a se slovy - já se na to mohu vysr..t - vlezl oknem , sedl si do první řady a samopal si bezpečně uložil mezi nohy hlavní nahoru . Nutno říci , že objekt s kulturní místností byl poměrně vzdálen od osy pochůzky strážného . Popravdě , počínání strážného mne sice překvapilo , ale již dříve jsem rezignoval na to , že bychom měli my - záložáci - dělat těmto vojákům nějaký vzor - stejně bychom v jejich očích byli spíše volové .

Zmínil jsem dříve , že možnost nějakých zábavných aktivit vojákům zdejší strážní čety chyběla . Pak se to projevovalo naprosto tupým jednáním některých vojáků - nebyla tam žádná parta v dobrém slova smyslu , jak jsem byl zvyklý z mojí základní služby .

Vyprávěl mi četař - zdravotník , o kterém již jednou byla řeč, že v létě pořádali vojáci tzv. "safari " . Po odjezdu 3 vojáků z povolání domů vzali známý náklaďák V3S - ku a jezdili po areálu mezi stromy a stříleli údajně pobíhající divoké králíky . Stačilo prý málo a kulky mohly svištět na hlavami občanů sousední vesnice .Jindy prý se zase vsadili dva vojáci , že vylezou na střežené stožáry . Již při prvním lezení asi v polovině dostal lezoucí strach a bál se lézt i dolů . Naštěstí měli mezi sebou kluka z Liberce , který závodně dělal horolezectví a ten tomu hrdinovi pomohl dolů , ale nejprve musel za ním do zhruba 100 metrové výšky .

Sám osobně jsem zažil jednu úsměvnou příhodu , která svědčí o mnohém , co se nějaké "bojové morálky" této strážní čety týkalo . Zavolal mi telefonem můj Sigmák - poručík v záloze a požádal mne , abych přišel k němu , že mi ukáže , co jsem určitě ještě neviděl .On sloužil toho dne jako " dévéťák ( DVT - dozorčí vojskového tělesa - jak kouzelný je po létech tento terminus technicus ).Přišel jsem a skutečně poručík mi jenom smutně ukázal na bíle šňůry s typickými dvěma nábojnicemi , kterými je běžně označen pomocník DVT a opasek se služební pistolí .To všechno svému veliteli zanechal poddůstojník základní služby , neboť jej zlákali jeho kolegové na atraktivnější zábavu , než je " služba vlasti "
.

A šel s nimi do sousední vesnice, kde zrovna byly hody a taneční zábava .Seděl jsem chvíli se smutným poručíkem v záloze a v tom se z vycházky vraceli někteří vojáci do objektu . Jeden z nich , dvoumetrový a silně podnapilý chlap , lezl přes plot a vůbec neocenil dobrou vůli DVT - áka , který otevřel bránu . A tak tedy dva metry od otevřené brány tento dobrý voják překonával oplocení objektu se slovy - kur - a , vždycky jsem lezl přes ,tak polezu i dnes .


Ještě jedna příhoda svědčí o tom , že zdejší vojáci mají ocelovou kázeň . Byl nástup na škrabání brambor , které zpravidla bývá u řádných útvarů velmi časně zrána . Zde to bylo sice místo rozcvičky a přesto jsme na škrabání brambor nastoupili jenom my - záložáci a to víceméně jen proto , že pro nás to bylo nostalgické vzpomínání na naší základní službu . A tak jsme se vrátili zpět na světnice a cítili jsme , že konečně zažijeme nějaké " vzrůšo " ze strany velitele . Nic z toho nebylo , i když nevědoucí velitel dokonce zastavil i nás se slovy - proč jste , soudruzi , nebyli škrabat - a já jsem mu s chutí opáčil , že když vidím tu chuť k práci od těch mladých kluků , tak se zřeknu oběda . K tomu obědu je nutné dodat , že tak mrazem sladké brambory ke karbenátku jsem nikdy předtím , ani potom nejedl . Za tu službu si zdejší vojáci snad ani lepší kuchaře nezasloužili a nebo to bylo opačně podle přísloví - Láska prochází žaludkem "? - kdoví !

Závěr našeho cvičení byl nešťastný a stejně ironický, jako celý náš třítýdenní pobyt u tohoto útvaru . Našemu spolubojovníku Arnoštovi totiž kdosi ukradl 4 mlhové reflektory z hrazdy jeho speciálu . Poněvadž se to odehrálo ve střeženém objektu , nemohl s největší pravděpodobností být pachatel zvenčí . Náš hodný,ale naprosto neschopný velitel - pplk.nás svolal , formálně vyšetřoval . My jsme pohrozili , že to ohlásíme na vyšší vojenskou instanci . On však prosil , abychom nic nehlásili , poněvadž povolení k parkování našich civilních aut dal on atd., atd.
Bylo nám ho líto a nic jsme nehlásili .

Vojáci základní služby se s námi také nijak zvlášť nerozloučili , až na vyjímky - např.:četař zdravotník - , kteří se rozpačitě pouze očima omlouvali za tu trapnou a nevyřešenou krádež.

Ten útvar svojí úrovní a " bojovou upotřebitelností " byl přímo hoden toho , aby o něm bylo napsáno něco podobného , jako je třeba Tankový prapor nebo Černí baroni aj. Byla to prostě parodie na vojáka tehdejšího MV - tento útvar byl v kompetenci Krajské vojenské správy a zcela určitě byl ostudou tehdejší armády .
O tomto svém cvičení jsem se nikdy podobným způsobem nezmínil nejen proto , abych " neprozradil případné vojenské tajemství . " Spíše však to bylo proto , že jsem se nechtěl vůbec přiznat
, že s něčím takovým se setkal ……… Bylo to cvičení jediné , ale stálo za to !


Zveřejněno dne 27.ledna 2010

Výhodnost evropské spolupráce očima žáka ZŠ

25. ledna 2010 v 11:40 | Wess |  Drobné moudrosti

( Citace ze slohové práce žáka ZŠ )

" Král Václav IV každoročně posílal z Čech do Němec 120 volů . Díky tomu k nám zpět přicházela západní kultura . "


( Pozn. - Není známo , zda to byla slohová práce psána před nebo po revoluci v roce 1989 )


Psáno 25.ledna 2010

Ukázka z novely Novoty

21. ledna 2010 v 11:44 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije


V ní jsou popsány životní příběhy a osudy tří mužů - vrstevníků od jejich narození v roce 1932 až do roku 1968 . Tito muži se v uzlových momentech setkávají a snad i přátelí . Jako pozadí jejich života je zvolena tehdejší aktuální společenská a politická situace ( zde využito mj . citací z knihy Kronika dějin XX.století a dobového tisku )



Období let 1950 až 1960 - objevování nových skutečností a " sebe sama "

Rok 1950 začal pro novináře dnem 31.ledna,kdy americký prezident Truman oznamuje,že předal Komisi pro atomovou energii pokyn,aby byla vyrobena vodíková superbomba - mnohokrát destruktivnější ,než ta svržená na Nagasaki.

Nu a 14 dnů na to,dne 15.února ,po dvouměsíčním jednání mezi Stalinem a Maoem byla mezi SSSR a ČLR uzavřena smlouva o přátelství a vzájemné obraně na 30 let..
V červnu téhož roku se rozhoří válka v obou částech Korei a v podstatě jen o 38.rovnoběžku,která rozděluje zemi na severní prosovětskou a jižní proamerickou část,přičemž v těchto částech také operují a proti sobě otevřeně bojují i vojenské jednotky jmenovaných velmocí.
V říjnu v Praze se scházejí ministři zahraničních věcí SSSR,východního Německa,Polska,Bulharska,Maďarska a Rumunska a žádají sjednocení Německa a německou mírovou smlouvu.

V lékařství je pokrokem,když v Chicagu je provedena první transplantace ledviny a dánská expedice nalézá živé organismy v hloubce 34 000 stop v Pacifiku,tedy mnohem hlouběji,než se předpokládalo,že může život existovat.

I novinářské zprávy v dalších nejbližších létech se nesly v v oblasti politiky v duchu studené války a současně plné optimismu levicového světa,že spravedlivost je na straně obyčejných ,prostých lidí.Z nich nikdo si nepřeje další války.Naopak,zprávy z oblastí vědy naplňují lidstvo stále více a více myšlenkou ovládnutí přírody člověkem. ( poručit větru dešti chtějí v SSSR a v USA zase odkloňují tok Colorada,aby na úkor dosavadních podmínek byla postavena města Las Vegas a další.

V čs.oficiálním tisku jsou zveřejňovány fotografie usměvavých presidenta republiky K.G. a ústředního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského z IX.sjezdu strany .

V lidových kalendářích jsou stále otiskovány jednak kalendář římskokatolický,také však kalendář československý a evangelický ,ale také fota z letního Máchova jezera -nejkrásnější rekreace pracujících. Pozornost je věnována osobnostem všedního dne - Paša Angelina ,první sovětská traktoristka,dále zveřejněna Kostromská kráva - obvod vemene téměř 2 m.Francis Cohen píše v článku " Sen je pro nás první podobou plánu ".V něm ukazuje práci pod mezititulky "Vládci přírody ""Step se mění v zahradu ", " Vůdce vědců,teoretiků a praktiků " T.D.Lysenka z moskevské univerzity.Rok 1950 je označován za mezník ve stavebnictví - mechanizováno je omítání fasád,ale i doprava stavebnin k zedníkům transportéry.


Oskar , který se vyučil v roce 1949 u fy König zámečníkem, byl tedy již 1 rok tovaryšem a užíval si svobodného života v rodném městě.Ve firmě dělal běžné ruční zámečnické práce a ze strojních prací si nejvíce oblíbil frézku a nejenom proto,že ji zpopularizoval Jindřich Plachta svým slavným výrokem - Jó frézka , to je dravec.
Na dílně pracovali ještě " staří pardi " ,kotlář Tomlíř,soustružník Vagunda , starý Král a jiní , kteří stále chodili nebo jezdili do práce již z domu v montérkách .Ti svoje řemeslo ovládali a byli mladším vzorem , málokdy však bezprostředními rádci .Totiž stále v nich byla ta přirozená obava,aby v očích mistra nebyl někdo jiný - lepší, jenž by je připravil o výsadní postavení ,či dokonce o místo.

Oskar si užíval také civilního života , měl již totiž jako řádný branec po odvodu a také předem slíbeno z vojenské správy,že bude povolán během roku 1951 k leteckému pluku do Olomouce jako pozemní personál.

Ve svých osmnácti létech měl již dívku Lídu , která studovala na obchodní akademii .Lída byla slušných mravů rovněž ze živnostnické rodiny. Její otec měl Papírnictví,ve kterém po roce 1948 pracoval jako vedoucí prodejny n.p. NARPA a maminka mu v jeho práci čas od času pomáhala zvláště na konci prázdnin a to byl vlastně celý srpen a také na začátku školního roku.V té době bylo nutno nejenom prodávat běžné psací a rýsovací potřeby,ale také učebnice pro všechny ročníky základních škol . Učebníce byly dávány zdarma a vedoucí prodejny byl současně garantem,že na základě kuponů,které žáci obdrželi ve škole , budou tyto učebnice v dostatečném množství a sortimentu předány.

Také Lída jako studentka , mající v srpnu prázdniny , musela tatínkovi v obchodě rovněž pomoci.A tak Oskar po odpoledních čas od času docela rád docházel do NARPY svého budoucího tchána,aby v novými knihami vonícím prostředí si jednak odpočinul od černého řemesla a dílenského ovzduší plného plánů a splněných závazků a byl nablízku Lídě, kterou měl upřímně rád.

Po této práci o pozdním odpoledni zašli s Lídou na hlavní třídu .Tam na rohu křižovatky bylo Agitační středisko s bohatou politickou,ale také hospodářskou propagací . Vystaveny za výlohou společně četli tituly Únor 1948 od Jindřicha Veselého , brožury politické ekonomie , které obšírně popisovaly negace kapitalismu , avšak mnohem méně konkrétní a praktické metody a postupy hospodářství v socialismu .Oskar s Lídou si to vysvětlovali historicky krátkou existenci nového společenského řádu .

Rádi spolu také prohlíželi plakátovací plochy s reklamami Čs.čokoládoven Praha I , Příkopy 29 - celostátního orgánu pro průmysl čokolády,cukrovinek a trvanlivého pečiva.Tento gigant zahrnoval DELI n.p. Lovosice,Karlovarské oplatkárny,Pražské čokoládovny,Sfinx národní podnik Všetuly , Zora Olomouc.Na jiném plakátě si mohli přečíst " Pumpy pro všechny obory " od národního podniku Sigma Pumpy Olomouc.Na bývalé prodejně fy Baťa hrdě zářila novotou a ambicemi uspokojovat národ botami firma JAS národní podnik.Na lékárně a na drogerii byly plakáty vyzývající k denní hygieně farmaceutickou kosmetikou SPOFA.

Nad hlavní křižovatkou v tradiční prodejně pánské konfekce ujišťoval hlavní dodavatel Oděvní prodejny ( OP ) Prostějov sloganem " Pracujícím to nejlepší ! " . Ve vedlejší ulici , kde byla také Oskarova továrna,sídlil Velkodistribuční podnik Z.S.S.R.O. - zkráceně VDP a ten zase velkou reklamou sliboval,že " je zárukou spravedlivé distribuce potravin a nápojů ".
Tento slib působil na kolemjdoucí velmi silně,poněvadž také Oskar s Lídou věděli z vlastní zkušenosti,jak v městě po válce bohatli šmelináři se schovanými látkami ,které v průběhu války měli různě po sklepích,pokud s tím ještě mnohem dřív,při záboru republiky Němci , jejich vojákům tuto látku neprodali ( němečtí vojáci měli tehdy za marku 10 .- Kčs a množství zboží a potravin a " pivó - bier a v Čechách si připadali , jak Alenka v říši divů ).

Podobně také Ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky se sídlem v Praze II,Na poříčí slibovalo , že zajistí zemědělcům odbyt a dobré ceny jejich výrobků a spravedlivou distribuci všem pracujícím a dále,že znemožní spekulaci se zemědělskými výrobky.

A Oskar po těchto reklamních sděleních si uvědomil , že jestliže jeho pracovní okolí nadšeně buduje republiku svojí prací , pak existují také lidé , kteří chtějí budovat hlavně svůj vlastní majetek na úkor ostatních .V té době se mu ovšem zdálo, že takových je tak zanedbatelné množství , že nesporné úspěchy nového režimu je odsoudí k samozániku .

Při pohledu na mladého muže a stejně mladou ženu pevně se držící za ruce , kterak odvážně hledí budoucnosti vstříc , jištěni v pozadí vlající rudou vlajkou družstva BRATRSTVÍ - družstva volajícího do boje za lepší distribuci , které budovalo vzorné družstevní prodejny koloniální , mléka , uzenin,ovoce a zeleniny, textilní a bytového zařízení , se také Oskar s Lídou na sebe oddaně podívali a rovněž se uchopili za ruce . ( pozn . později se toto družstvo transformovalo pod sloganem " Zboží z Jednoty do každé samoty " ).

Oskar se ztotožňoval s úsilím většiny národa , obdivoval např. iniciativu mladých , jdoucích budovat Ostravu a také vstoupil do Svazu československé mládeže - SČM ( později ČSM ).Imponovalo mu bezprostřední a spontánní nadšení mladých hochů a dívek . Skutečně ,v té době to byla od celé řady z nich bezvýhradná upřímnost a nezištnost . Proto Oskar nejen rád se účastnil sportovních a zejména kulturních akcí svazáků a samozřejmě nejen jako divák , ale také jako účinkující nebo organizátor akce.

No a byl tady téměř znenadání 1.říjen 1951 - den Oskarova nástupu na vojnu do Olomouce.
Olomouc měla tehdy úroveň krajského města , což samo o sobě pro Oskara vcelku nic neznamenalo . U svého útvaru se měl hlásit ve 12 00 h . a tak , když kolem osmé hodiny vystoupil na olomouckém hlavním nádraží , měl dostatek času .Vyšel z nádražní , červenými cihlami osazené budovy . Dokonce ani nenasednul do tramvaje ( ostatně jel by v ní podruhé v životě - poprvé v Brně , když byl s otcem na rychlostních motocyklových závodech na Masarykově okruhu - dnes Grand prix Brno ) . Prošel do malého parčíku naproti nádraží , kde jej kromě krásných záhonů květin ovšem negativně zaujaly přeplněné odpadkové koše s láhvemi od piva a vína a v jednom místě v křovinách , kam musel " na malou " , také docela silná koncentrace prezervativů.


( Zde ukázka končí a mohla by mít samozřejmě pokračování …. A také je opravdu má ) .

Postavičky a figurky mého dětství a mládí ….

19. ledna 2010 v 9:58 | Wess |  Nostalgie


Chtěl bych předeslat , že chci vzpomenout vesměs staré lidi , kteří žili v mém městě v době , kdy já jsem chodil do základní školy , později na střední školu , na plesy a čaje , na hokejová utkání atd . Prosím čtenáře , aby moje vzpomínky brali nikoliv jako pomluvu popisovaných známých postav rodného města , ale jako součást mého mládí a dosavadního žití , které jsem měl a mám rád se vším všudy a víc a víc….

Bratři Albín a Heinrich

Nejpopulárnějšími pro nás děti byli chovanci Domova důchodců bratři Albín a Heinrich ( tomu se říkalo špatnou fonetickou němčinou " Hajnra " ) .

Albín byl velmi vysoký, věčně chodící v černé brigadýrce neznámého původu a s nezbytnou dlouhou fajkou . Masité , modrofialové rty , kolem fajky věčně usliněné , a jeho velké oči se dobrácky usmívaly na kolemjdoucí a děti zejména . Albín měl rád zejména kapely - dechové hudby , při jejichž produkci po vojensku salutoval po celou dobu , kdy kolem něho hudby pochodovaly . A bylo mu jedno , zda jde o průvod slavnostní nebo pohřební - ostatně jeho účast na občanských pohřbech byla velmi častá .

Jeho bratr "Hajnra " byl menší , s vodovýma očima věčně podlitými krví . My děti jsme možná právě proto měly z něho strach . Byl vzteklý , když děti při hraní křičely a někdy také pokřikovaly přímo na něho v parku na Mírovém náměstí . Ten park byl jeho rajonem , poněvadž byl v blízkosti Domova důchodců . Děti se Hajnry bály , i když popravdě řečeno přes všechny pověsti a jeho přestírané výpady proti pokřikujícím nikdy nikomu neublížil . O těchto bratrech , které lidi považovali za neškodné blázny , se říkalo , že jejich matka jim v mládí vařila odvar " z makovic " , aby ji nezlobili .

Karlíček

Další populární postavou v té době pro nás kluky byl další chovanec Domova důchodců - Karlíček .Ten byl dětmi oblíben spíše tím , jak pravidelně táhnul za sebou malý hnědý čtyřkolový žebřiňáček , který se nám velmi líbil . Na vozíku vozil velkou konev na mléko a tvářil se přitom velmi důležitě . Měl důvěru svého Domova , dělal ochotně nákupy mléka a pečiva v papírovém pytli a také my jsme mu rádi pomohli jeho vozík tlačit .


" Podvaďač "

Další , pro nás kluky zajímavou postavou , byl hlídač parku na "Míráku", kterému jsme říkali " podvaďač " , poněvadž měl klasický čagan . Tím nám nám hrozil a měl jej obrácený zahnutím dopředu .V naší dětské fantazii byl prý tak připraven " podvadit " nám nohy , chytit a pak … vlastně ani nevím co . Nikdy nikoho totiž tento hlídač parku nechytil a možná ani nechtěl , i když jsme lezli na morušové keře a hrozil nám buď úraz nebo alespoň zlomená větev toho ozdobného keře .




Starý Zlámal - vyhazovač na čajích

Tento člověk , tenkrát již ve věku důchodovém , mně za ujal hned svým zevnějškem . Totiž mně připadal i celým svým naturelem jako jistý neherec ve Formanových černobílých filmech 60. let a to neopakovatelný pan Vostrčil . Tento neherec se jistě vryl nesmazatelně do paměti filmových příznivců např.ve filmu " Hoří,má panenko " v roli předsedy místní požární organizace , která připravuje ples . Také jako otec jiného filmového protagonisty Pucholta ve filmu " Lásky jedné plavovlásky " velmi zářil , atd . atd .

Starý Zlámal mi tak připomínal tohoto populárního filmového neherce také svými gesty , hlasem i energickým pesimismem . Prostě popularita této postavy , působící jako pořadatel a v krajní nouzi také vyhazovač z pravidelných tanečních zábav veškeré mládeže , byla obrovská . Tehdy se tyto taneční čaje konaly v kulturních domech EHO , Dělnickém domě , KD Nafta ( později v " pionýrském domě zvaném také " Kravín " kvůli unifikovanému stavebnímu projektu , podle něhož byl postaven ) .

A právě tam jednou řečený pan Zlámal v roli pořadatele přistoupil k mikrofonu na pódiu , rázným gestem naznačil orchestru , který ten den hrál " k tanci a poslechu " , aby přerušil svoji produkci . Důvodem bylo páně Zlámalovo sdělení , které po té vzrušeným hlasem několikrát opakoval do mikrofonu . Pokusím se citovat tento neopakovatelný " oznam " : " Která nezodpovědná maminka nechala svoje dítě v hlubokém kočárku před budovou , děcko řve , je asi hladné nebo pos-ané . Opakuji , která nezodpovědná … "

Jindy zase měl pan Zlámal potyčky s podnapilými mládenci , které po drobné tahanici většinou dostal ze sálu . Tehdy se sice také mezi mládeží pilo , ale pořadatelé v té době byli ještě respektováni …


Populární stomatolog a boxer

Tento pán mne v době raných školních let " oslovil " hned dvakrát a to nejprve virtuálně , jako profesionální boxer z první republiky na dobově hnědé fotografii , kterou osobně věnoval mému taťkovi , jak bylo perem uvedeno v jejím pravém dolním rohu .

Na této fotografii má onen borec vlasy hladce sčesány na obě strany hlavy a uprostřed " půtec " jako podle pravítka . Fotografie je z čelního pohledu a pouze do půl pasu ( jsou mu vidět lesklé tmavé trenýrky s bílým pasem ) a je , jako pravý profesionál bez trička , namazán embrokačním olejem , takže je lesklý jako současní kulturisté . Na rukou má borec nové tréninkové rukavice a zaujal proti objektivu fotoaparátu pozici v pravém gardu . Bez vší pochybnosti tvrdý borec s výbojně vystrčenou bradou.

Podruhé bylo naše setkání velmi emocionální . Jako dentista byl naším školním zubařem a velmi vzpomínám , jak mi chtěl léčit zub , ale předtím mi musel vytáhnou nerv . Učinil tak se slovy: " Člověče , " ty sliníš , jako bejby " a přidal mi do úst , roztažených ocelovou svěrkou další protivné kulaté tampóny .

Pak jsem tuto známou osobnost vídal jenom sporadicky na stadiónu v Rybářích , kde do pozdního věku hrál tenis a byl typický svým servisem , při němž jeho pravá ruka se ocitla nad hlavou a neopakovatelnou dráhou , zakončenou krátkým švihem napálila míček .

Tento sportovec tělem i duší také chodil na veslařský klub a tam i na podzim , jako jeden z posledních plavců okoušel teplotu řeky Moravy . Jednou jsem měl štěstí . Byl na břehu sám a tak jsem se představil jako syn člověka , kterému on před léty věnoval svoji boxerskou fotografii..
Byl tím nadšený a ochotně mi vyprávěl o svých osudových utkáních v městské sokolovně a dalších sálech města . Zdůraznil , že před zápasem se vždy velmi soustředil na budoucí výkon před veřejností .Vzpomněl si také na zápas , který před domácím publikem prohrál , podle jeho slov , " vinou ženy , které se večer před zápasem " příliš věnoval " . Neodvážil jsem se ho zeptat , zda to byl ten zápas , při kterém " utekl velmi těžkému a známému soupeři z ringu " - jak vzpomínal kdysi přede mnou můj otec . Zeptal jsem se ho , kterého boxera považuje z okolí za nejlepšího a on zřejmě především vzpomněl rodáky z našeho města - boxera Sasínka , který byl také mistrem ČSR a zasloužilého mistra sportu a reprezentanta Machů .

Jinak vzpomněl také Maďara Lászlo Pappa a zejména Sověta Jengibarjana , který byl prý největším technikem , jakého kdy viděl . Když o těchto borcích mluvil , názorně mi ukazoval boxerské situace a stínoval reakce na veslařském prámu , takže náhodní příchozí při tomto pohledu na nás dva museli mít rovněž silný zážitek….

Vzpomínám na něho moc rád…



"Vašnosta " - montážník v Armaturce

Ani si už nepamatuji, jaké bylo vlastně příjmení tohoto malého a sporého muže , který jako nekvalifikovaná síla, pracoval v montáži Armaturky . Svoji přezdívku získal tím , že každého , s nímž mluvil , oslovoval " Vašnosto " .

Byť neoplýval žádnou odbornou dovedností , byl mezi spolupracovníky oblíbený . Byl to vyprávěč a zřejmě také velmi dobrý " fabulátor " se zkušeností člověka , který prošel mnoha zaměstnáními včetně cirkusu a podobně zajímavými podniky .

Vašnosta proslul také tím , že v závodní jídelně dokázal sníst 8 - 11 knedlíků k jakékoliv omáčce a ještě v připravených hliníkových " obědácích " si odnesl jídlo domů . Není mi známo , proč byl kuchařkami takto protěžován , prostě to s nimi uměl .

Možná ovšem kuchařky věděly to , co věděli mnozí zaměstnanci , kteří se s Vašnostou po pracovní směně sprchovali . Tento nevelký muž s pleší , působící spíše jako skřítek , byl ovšem v dolní polovině těla od přírody vybaven více než vydatně . Byl sice již starší , takže ta jeho " hadice " volně plandala jako mokrá kůže z jelenice . Přesto okolní dělníci se smíchem a možná i s obdivem říkávali : " Půjč mně ho na svatbu " …apod .

Vašnosta v létě chodil v černém nátělníku a světlých krátkých kalhotách ( " kraťasech " ) a zlí jazykové říkávali , že i ty kraťasy musel mít tento " naturální obdařenec " nadměrně dlouhé .
Také na onom muži - Vašnostovi - je však možno uplatnit přísloví " Všechna sláva - polní tráva " . Osud si s ním krutě a nezaslouženě zahrál , kdy již jako důchodce byl v podnikové jídelně na obědě a pak , jako vždy , se vracel s nezbytnými " obědáky " domů . A před branou jej smrtelně zranil projíždějící náklaďák……

Snad jenom hrabalovský film Slavnosti sněženek měl podobně smutný konec ….


……………..Figurek a milých postaviček mého dětství a mládí bylo dost a dost . A já se ptám , jak vlastně vznikly o těchto , v našem městě známých postavách všechny ty historky ?

Domnívám se , že vznikly nikoliv ve zlém úmyslu - i když mládí je téměř všechno směšné a potřebuje " oběti svých vyprávění a žertů " ať to byli učitelé , lékaři , sportovci , hlídači městských park , pohodní - rasi apod.


A takováto pozice jim zaručuje trvalou vzpomínku spoluobčanů na ně i po smrti…



Psáno18.ledna 2010

Zuzana s Albertem a ten hned třikrát ...

16. ledna 2010 v 17:45 | Wess - citáty a aforismy |  Drobné moudrosti

" Téměř každé politické pozadí vyžaduje toaletní papír ".

( Zuzana Bubílková )


" Dvě věci na světě jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost.
I když s tím vesmírem si nejsem tak úplně jist . "
(Albert Einstein)

" Rozlišovat mezi minulostí a budoucností je jen iluze, ovšem velmi tvrdošíjná ."

( Albert Einstein )

" Inteligentní lidé se snaží problémy řešit, geniální se je snaží nedělat! "

( Albert Einstein )


P.S.
První výrok , na první pohled sice budící dojem politické satiry , však geniálně vysvětluje v praxi skutečně existující " nadnormativní " zásoby toaletního papíru ve velkém sortimentu , vyvolané nadměrnou poptávkou na tuzemském trhu . Snad i proto při skladování této komodity ani v obchodních řetězcích není uplatněna metoda " just in time ". Jistota je totiž jistota .

Myšlenka světového génia o nekonečnosti svědčí o jistotách a pochybnostech v jeho vědecké práci a současně potvrzuje , že o lidské společnosti a jejich intelektuálních kapacitách nijak nepochybuje .

Ve třetím citátu autor upozorňuje na úskalí relativních pravd a bezděky připoměl mezi lidem populárně vysvětlované jeho " Teorie relativity " a to takto : " Strč mi nos do ř-ti , oba pak budeme mít nos v ři-i , ale já na tom budu relativně lépe . "

Hovoří - li o nás okolní svět jako o údajných " potížistech " neustále vytvářejících problémy , pak podle čtvrtého výroku by se mohlo jednat spíše o pracovitost inteligentního národa , který , pokud případné problémy vytváří , tak jenom proto , aby je mohl efektivně řešit !


Psáno 16. ledna 2010

Kdy opravdu skončí krize ?

10. ledna 2010 v 10:51 | Wess z blogu Tomáše Sedláčka |  Drobné moudrosti
Je krátce po silvestrovských oslavách , na počátku roku 2010 a já , respektujíc nutnou všudypřítomnost pozitivního myšlení , jsem si úmyslně nechal vlít moudro od mladého ekonoma Tomáše Sedláčka , kterého docela obdivuji .
Jmenovaný ve svém blogu zveřejnil článek pro HN a já bych z něj chtěl ocitovat jeho drobnou , ovšem moudrou část :

Pozor, šampáňo má bubliny!

Mluví se, byť nesměle, o otvírání lahví sektu. Pomalu ale s tím opojným nápojem plným bublin (spekulativních, dluhových, finančních?), který stoupá do hlavy! Víte, kdy opravdu skončí krize? Až zaplatíme dluhy, kterými jsme ji překryli.

Vím , že poučení z těchto slov v této chvíli zrovna optimismem nehýří - leč dluhy se prostě musejí splácet , " jinak přijde exekutor . "
A to neplatí jenom v " ekonomice domácnosti . "


Psáno 10.ledna 2010


Raději umřít smíchy než vzteky

6. ledna 2010 v 19:47 | Wess - z webu |  Co napsali jiní ...
Raději umřít smíchy než vzteky

Navštívil jsem po čase autorské stránky Jiřího Žáčka . Totiž tento autor mi pomáhá vlét do mojí duše novou energii vždy , když po " obzvláště duchaplném vystoupení " některých našich politiků se cítím spíše hůře a když to vyjádřím pregnantně - tak blbě ….

Proto jsem také motto jeho stránek jsem použil jako nadpis pro moji " upoutávku " na skvělé stránky tohoto současného a skvělého literáta . ( On jistě tuto upoutávku nepotřebuje , to jenom já jsem si přál " něco od něho " mít v blogu ) .

Jiří Žáček
autorské stránky
www.jirizacek.cz

Bajka volební
Volně dle Ezopa

Stojí, stojí voli
na volebním poli,
hádají se, koho zvolit
na vedoucí roli.

Slyšelo je tele,
prohlásilo směle:
"Zvolíme si velevola,
ať nám kráčí v čele!"

Dle té moudré rady
všichni dohromady
zvolili si velevola
a teď hubnou hlady.

Každý vůl i kráva
přesto bučí: "Sláva!
Přišla éra prosperity,
pokroku a práva!"

V téhle bajce není
žádné naučení,
neboť tam, kde volí voli,
svět se sotva změní.

(Hurá zpátky do Evropy!)

Aktuální ten text je , poněvadž , ikdyž již v Evropě jsme , opět máme před volbami …. ( Pozn.Wess )

A když se o někom řekne : " To je někdo " , pak o něm nemusí platit , že to " Někdo " opravdu je . Jiří Žáček to vidí , jak jinak , neotřele . ( Pozn.Wess )

Někdo

Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže

Někdo kypí zvedá činky
Někdo šidí žaloudek
Někdo má rád prasečinky
Někdo je spíš na soudek

Někdo bere tučné renty
Někdo chodí bez gatí
Někdo platí alimenty
Někdo je zas neplatí

Někdo bije svoji paní
Někdo je zas od ní bit
Někdo mlčí Někdo žvaní
Kdekdo zpívá tehle hit:

Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže…

A nakonec opět aforismus , či citát Jiřího Žáčka - a opět moudrý . ( Pozn.Wess )

Někteří lidé mají tak přízemní vědomí, že už se pod něj nevejde žádné podvědomí.


PF 2010 !!!!!! ( Na Tři krále vždy odzdobím náš vánoční stromek , přestanu posílat " péefky " k Novému roku a jako řádný občan se plně zaměřím na rozvoj našeho tržního hospodářství )


Psáno 6.ledna 2010

Poezie roku 2010

3. ledna 2010 v 19:09 | Z internetu |  Trocha poezie nikoho nezabije
Básničky z Básníků …



Básnička pro Borůvku

Namaluji tvoje ruce - dvě ještěrky na opuce na okamžik spící líně.
Namaluji tvoje ruce, dvě lastury na mělčině.
Namaluji tvoje ústa - ránu, která nezarůstá, vykrojenou z milých slůvek.
Namaluji tvoje ústa, šňůru perel od borůvek.
Namaluji tvoje ňadra, dvě kuličky z počítadla, když se spolu usadí.
Namaluji tvoje ňadra, dva domečky v podhradí.




Básnička pro Jeskyňku:
Jsi modrá jako hladina
Jsi řeka, která usíná
Jsi jako nebe za úsvitu
A věříš na lži ze soucitu
Na nemoci a uzdravení
A na hříchy a odpuštění
Ať se v každé roční době
prostíráš ve mně a já v tobě
Krajino nejkrásnějších míst
knížko má, v níž se učím číst
Ať klín tvůj láskou nepohrdne
když nosíš roucho milosrdné

Básnička pro Píšťalku:
Snad proto, že jsi ze zámku
snad pro ten šampon z heřmánku
Dřív nežli budeš vdaná
chtěl bych ti někdy do džbánku
pro pivo skočit k Beránku
Píšťalko ufoukaná




Básnička Popelky a Štěpána:
Zábava se tu nekoná
noc je jak černá Madona
Půlnoc je dávno za horama
a Popelka je pořád sama
Třeba má princ nahnáno
že skončí jako Cyrano
Tvůj nos by obstál při měření
to po čem toužím vidět není

Básnička pro Veverku:
Polož mi ruku do klína a zavři oči
někdy tak všechno začíná a někdy končí
Láska je jako spodní voda sotva se objeví tak zmizí
Láska je po-i nepohoda buď s jinou, vlastní nebo s cizí
Večer je vodou stoletou ráno je louží
sny které hlavy popletou jí neposlouží.
I kdyby čísla v ruletě vyzradit dovedla
z nejhlubších moří na světě poklady by zvedla
Jak řeku mezi horami nezastavíš ji perlami
Co bylo před je za námi Aničko Posedlá
Polož mi ruku do klína a zavři oči
někdy tak všechno začíná někdy končí
Dřív nebo později přijde chvíle
kdy uvadnou i čerstvé květy
z barevných lístků jsou černobílé
z rozvitých vět jsou holé věty
Polož mi ruku do klína a zavři oči
někdy tak všechno začíná a někdy končí ………

P.S. Vždy jsem si přál mít uceleně veršování z milých celovečerních filmů " O básnících v Čechách .

Psáno 1. ledna 2010