Prosinec 2009

Starý dům

29. prosince 2009 v 8:50 | Wess |  Nostalgie


Starý dům ve mně vždy vyvolával nejrůznější asociace a představy ….

V dětství jsem měl o starých a opouštěných domech představy , jak byly popisovány ve Foglarových Rychlých šípech .Atˇv tajemných Stínadlech nebo ve staveních stojících na samotách , tam všude se v mých klukovských představách dalo prožít velké dobrodružství .

Vzpomínám na prázdniny asi v roce 1954 , kdy jsem byl na 14 dnů u strýce - poštmistra s poštou v jednom domě s jeho bytem - ve vesnici zvané Sány u Poděbrad . On to byl vlastně velký " půldomek " , totiž ve druhé jeho polovině bývala obecní Kampelička , jak se dalo usoudit ze zachovalého nápisu z fasády domu . Nedaleko obce protékala řeka Cidlina , malá a romantická , pro nás kluky nebyla nebezpečná. V okolí Sán jsem s partou místních kluků podnikal výpravy a mj . jsme uprostřed polí objevili opuštěný starý dům - nepřipadal mi jako hospodářská usedlost , ale spíše jako menší vila .Co mne však okouzlilo , že jsme mohli v domě " lašovat " .Tak například na půdě jsme našli starou petrolejovou lampu , kufry plné starých novin apod . Pro nás však největším objevem byly sešity Románů do kapsy - " RODOKAPSY " s cowboyskou tématikou .Tato literatura mi byla známa jen z doslechu a jako " braková " , ale to víte , obrázky s pestře vybarvenými koňmi , jezdci s lasem a dobře padnoucími sombréry , která zdůrazňovala ostře řezané rysy spravedlivých ochránců zákona divokého Západu a také neforemnými klobouky lotrů a zbabělců se nám klukům velmi líbily . Doufal jsem , že po vzoru Rychlých šípů na půdě naleznu staré album s nejcennější poštovní známkou světa - Modrým Mauriciem nebo staré zbraně z války . Ani jedno , ani druhé , pokud v domě vůbec něco bylo , návštěvníci před námi se už jistě postarali…

Jiné staré domy s dětství mi utkvěly zejména v rodném městě . Byly to domy poblíž zámečku , kdy nyní stojí malé panelové sídliště .Dříve se tam říkalo " Židovské městečko " a já jsem tam byl několikrát , poněvadž mne otec dával do některého z těchto domků " hlídat " , když jsme žili ještě bez první mamky a on musel do zaměstnání . Ale zpět k městečku , když je bourali , aby uvolnilo místo nové soudobé a moderní výstavbě pro mnohokrát větší počet bydlících - mohlo to být v roce 1956 až 58 , říkal jsem si zcela přirozeně - v pořádku , staré musí ustoupit novému .Tehdy jsem si bez nostalgie snažil vštípit , jak a kde tyto staré omšelé domky stály . Byl jsem přesvědčen , že to nikdy nezapomenu a dnes velmi lituji , že jsem tehdy nefotografoval .

Zrovna tak mne zaujal bývalý Židovský hřbitov s márnicí u jeho vchodu - teď je tam mírně zanedbaný park . Byl v 60.létech velmi zanedbán a neudržován a zdálo se , že slouží pouze klukovským partám nebo snad i mileneckým párům k nevšedním , pěkným i naopak ponurým dobrodružstvím .
Dalším starým , pro mne zajímavým domem v mém městě byla vila majitele cukrovaru , která v době poválečné sloužila jako administrativní budova národního podniku Cukrovar .Byl jsem kdysi ve vile nahlédnout na její široké schodiště s bohatě zdobeným zábradlím a schodištními lampami . Mimochodem zaujaly mne také staré cukrovarnické stroje ve výrobních halách . Měly ještě transmisní hřídele a mosazné zábradlí ne nepodobné zábradlí Nautilu kapitána Nema v Zemanově filmu pro děti .
A také domky pro dělníky , také byly postaveny v 1. republice . Při pohledu na starý dům jsem si vždy snažil představit , co všechno asi všechno takový starý dům zažil , jací v něm žili lidé a jaké byly jejich osudy.

Také stylizované domy na Dělnickém řádku - " na lúkách " , dnes již zbourané , mne jako kluka velmi zaujaly . Do tohoto městského koutu jsem se dostal zpravidla jen v zimě , kdy jsme bruslili na zamrzlých " lúkách " , retenčním pásmu řeky Moravy .
V našem městě , stejně jako v dalších městech a obcích , které jsem z nějakých důvodů navštívil , jsem rád prošel hřbitov . Není v tom nic zvrhlého , či absurdního , ba naopak , domnívám se , že podle hrobů , jmen a úpravy může příchozí usoudit na život a historii příslušné obce . Nemluvím samozřejmě jen o Praze , slováckém Slavínu v Kněždubu nebo skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm .

Na vojně , když jsme byli " na senách " v Chodové Plané , jsem viděl mnoho opuštěných a polozbořených domů , které v této pohraniční oblasti zbyly po Němcích a " zlatokopeckém boomu " z 50.let .Viděl jsem tam i deskami zatlučený opuštěný kostel s hrajícími varhanami . Považoval jsem tyto stavby za doklad již odumřelého světa , který byl nahrazen naší moderní dobou . Jak naivní to představa tehdejšího 20 letého !!

V bývalých prvorepublikových statcích a zemědělských usedlostech v této době hospodařila JZD , případně Státní statky . A nevypadaly tyto stavby tak omšele , jak je po převratu v roce 1989 a po dalších 20 létech prezentují restituenti tohoto majetku . Příčinám a souvislostem jejich názoru ovšem rozumím .

Podivně v současné době působí v našem městě torzo budovy staré " hudební školy " nebo rovněž pouze sklepení mnohem mladší poschoďové skeletové budovy .Ta na konci 80. let měla být moderním hotelem . Po 20 létech od převratu je ve stavu , že mladá generace , stejně jako já před mnoha léty jiné staré budovy , možná považuje tyto stavby za relikt minulého režimu a není jí líto tehdy vynaložené práce.

Připadá mně , že všechno staré , minulé se často stává předmětem zájmu případně nezájmu někdy zcela účelově . Chceme - li vyzvednout první republiku , horujeme např. pro architekturu Baťova koncernu a pokud naopak chceme hanobit poválečný vývoj , postačí nám k tomu panelová výstavba . Přitom v současné době nám vůbec nevadí , jaké "architektonické skvosty " nejenom v našem městě byly postaveny . Kaufland , Lídl - tyto lehké stavby hypermarketů na úrovni stodoly nebo kravínu nebo sedlové klasické střechy , nevkusné na štíhlých věžových domech , nás z míry nevyvádějí .

Naopak , když jsou rodinné domky obestavěny trpaslíky,vodníčky a žabičkami , betonovými květináči , zábradlími , předstírajícími , že jsou z pískovce a pod . , uvádějí v úžas některé " celebrity" ze stránek Blesku a samozřejmě i obecný lid , který se těmito satelitními osadami alespoň prochází . ( Slovo " kýč " se zde nesmí použít , poněvadž je také " z minula " ) .

Nutno však ve prospěch dnešních architektů říci , že kouzlo průmyslových budov z dřívější doby , majících skvělou architekturu - zde myslím např. brněnskou " Vaňkovku " - je možno udržet jako použitelné prostory pro prezentaci umění , např. mnohé pivovary sloužící jako umělecké galerie a muzea . Podobné záměry jsou s částí " ocelového města " v Ostravě , kde zase technické a technologické celky budou vhodně a pro turismus zajímavě zachovány a zvelebeny .

Pro mne každý starý dům představuje určité historické období , má svoje místo ,ale pak je třeba , aby majitel se o něj postaral . Pokud překáží rozvoji nového , nenechávejme jej zchátrat úplně .

Na tomto místě jsem skoro rád , že mne nenapadla žádná paralela se starým člověkem…

A to je vlastně moje přání do Nového roku 2010 - PF 2010 !





Psáno v prosinci 2009

K setkání v roce 2008 na Hradě a u Hradní stráže

24. prosince 2009 v 7:29 | Wess |  Hradní stráž


Cestou na Hrad , jako před léty - tehdy to bylo pravidelně každého třetího dne kolem 14 00 hodiny .


Velitel Hradní stráže mezi námi a my po létech mezi nimi v kasárnách - pěkné setkání


S Leošem na oslavách 90.let vzniku Hradní stráže - prosinec 2008

PF 2010

23. prosince 2009 v 15:44 | Wess |  Drobné moudrosti
Valaši jsou národ houževnatý , statečný , svérázný , hrdý a taky velmi upřímný . Tuto uznávanou pravdu chci podpořit neotřelým přáním mého dlouholetého přítele a kolegy z oblasti strojírenství a školství , který je rodilým Valachem . A také moudrým a velmi vtipným člověkem s bohatými více než sedmdesátiletými životními zkušenostmi .

On mně letos popřál k Novému roku 2010 vskutku neotřelým způsobem :


" Měj sa dobře , ale né zas moc ! To bys mňa nas.ál ! "

A člověka , který má upřímnost rád , takové přání nemůže zarmoutit !


Rád si poslechnu i následující ... " ze stejného kraja " ...



A jak umí koledovat o Vánocích ...





Psáno dne 23. prosince 2009

Kdysi to řešila „ dohoda o hmotné odpovědnosti … „

22. prosince 2009 v 10:05 | Wess - HN - PRÁVO |  Aktuality
Kvůli chybě v zákoně o pojistném uvažují ČSSD a ODS o zvýšení daně

22. prosince 2009 7:36
PRAHA - Politici dvou nejsilnějších stran se shodují, že pokud by stát kvůli údajně chybné úpravě výběru pojistného na sociální zabezpečení přišel o desítky miliard korun, musel by zvýšit sociální pojištění. Informují o tom dnešní Hospodářské noviny (HN). Sněmovna by zvýšení sociálního pojištění zřejmě schválila.
Stát prý může přijít o 130 miliard korun, protože v zákoníku nebyla od ledna do června roku 2007 věta o vyměřovacím základu, ze kterého se pojištění vypočítává, takže řada firem se chystá peníze na státu vysoudit.

"Pokud by stát opravdu přišel o desítky miliard korun, musel by na půl roku nebo na rok zvýšit sociální pojištění. Vláda si nemůže dovolit nevyplácet důchody nebo nemocenskou," řekl HN místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach.
( HN )


České hory čeká nájezd politiků
Celý rok někde poletují, rodina si je moc neužije, a tak alespoň vánoční svátky a přelom roku chtějí trávit čeští vrcholní politici se svými nejbližšími. A jedno kde, zda doma, nebo na horách. Hlavně aby nechyběly pohádky, sníh, půlnoční mše či jiné tradiční zvyky.

( PRÁVO )


P.S.


Kdysi , a doufám , že i teď obyčejná účetní , skladníci a atd. museli podepsat " dohodu o hmotné odpovědnosti " o nahrazení škody zaměstnavateli , která mu vznikne jejich nedbalou prací .
Naši navrhovatelé a schvalovatelé zákonů při jejich sestavování a projednávání mohou " vyrábět " zásadní nedodělky zákonů a vyhlášek beztrestně , kryti imunitou a svými stranami . A to všechno bez ohledu na to , že vznikají miliardové škody zaměstnavateli . A bohužel tím zaměstnavatelem jsou všichni občané této země .

A tak my , obyčejní občané očekáváme , že v českých horách by letos některé z českých politiků měla zavalit uměle vyvolaná sněhová lavina , která by definitivně zamezila jejich návratu " ke korytu " .
Pozn. Viník za úmyslné spuštění umělé smrtící laviny by nebyl pochopitelně nikdy vypátrán , jak je častým zvykem v " české kotlině " .



Psáno 22.prosince 2009

Tradiční téma ...

21. prosince 2009 v 17:18 | neznámý známý |  Drobné moudrosti

" ŽENA NESMÍ MÍT MINULOST , ZATO MUŽ MUSÍ MÍT BUDOUCNOST "

Konec tisícileté říše Mayů

21. prosince 2009 v 9:54 | Wess |  Aktuality
Dnes jsem zaslechl v rádiu , že snad dnem 21.prosince 2012 končí kalendář starých Mayů . A naše moderní společnost , spíše někteří jedinci z toho usuzují , že tohoto měl - nebo mohl nastat " konec světa " . Pochopitelně naši moderátoři se spojili s s jistým PHDr - filozofem a ten naši civilizaci uklidňujícími slovy ubezpečil , že konec světa nehrozí .
Já bych očekával spíše názor astronomů , kteří sledují pohyb a předpokládané dráhy naší Zemi nebezpečných vesmírných těles . Z této strany ovšem zatím nic !?

Tento stav evokuje ve mně připomenout si pozici Mayů v historii naší civilizace ….

Stejně jako veškeré informace o říši starých Inků či Aztéků mne velmi zajímala historie starých Mayů . Knihy českého spisovatele Součka , či Němce Ericha von Dänikena a jiných autorů vždy tyto staré národy Střední a Jižní Ameriky uváděly v souvislosti s prastarou historií života na Zemi .
Využil jsem vždy všechny příležitosti shlédnout dokumentární filmy o těchto velmi starých kulturách lidského žití na naší planetě . Předčasem mne zaujal dokument německé televize zaměřený speciálně na říši Mayů , která trvala dva tisíce let.

Současné vědce , kteří navazují na poznatky předchozích generací , zejména zajímají otázky typu - Proč tak vyspělý národ opustil svoje města , která prý mívala i 40 tisíc obyvatel ? - Jak byla organizována společnost tohoto národa ? - Byli staří Mayové skutečně filosofy, " strážci času ",vynálezci,matematiky,písmáky atd. ?

Nálezy nástěnných kreseb ve starých stavbách , které byly v posledních létech nalezeny a restaurovány , poněkud šokovaly archeology . Ti pak ještě dlouho tajili před světem skutečnosti,že národ Mayů podle výjevů z kreseb byl velmi bojovný a nebývale krutý ke svým protivníkům a zejména zajatcům.

Nálezy také odpovídají na otázku řízení národa - tehdejší mocní vůdcové obětovali svým Bohům vlastní krev z jazyka a genitálií .Těmto rituálům,odehrávajícím se na věžích impozantních mayských chrámů a věží přihlíželi obyčejní poddaní .Ti , díky kněžím a velekněžím , chápali počínání jejich vůdců jako " sebeobětování " Bohům a to pak zajistí pro všechny bohatou úrodu , slunce , déšť.

Poddaní brali tuto oběť vůdců jako velkou službu Bohům a také velmi uznávali moc mocných , neboť " oni mají krev posvěcenou Bohy " a mají tedy právo vládnout . A mocní si velmi samozřejmě toto postavení po staletí těmito rituály předávali.

Jak bylo řečeno říše Mayů musela bránit svoje města a naopak dělat vojenské výpady do okolí k získání území.

Jako mnohem později i jiné národy , také Mayové se uzavírali jako společnost před okolním světem ve své " moderní kamenné džungli " deštných pralesů . A také jako tyto uzavřené komunity museli i Mayové narazit na modernější výzbroj a lepší taktiku svých nepřátel a začali také prohrávat.

Definitivně prohráli tehdy , kdy sami obyčejní Mayové ztratili víru ve svoji " tisíciletou říši " . A v tomto okamžiku také ztratili svoji " božskou " moc i jejich vůdcové a veleknězi .
Národ , který ztratil svoji víru , odešel z měst do džungle a nikdy se již nevrátil…

A tak džungli byly vráceny ony obdivuhodné kamenné stavby - džungle je nenávratně obklopila vegetací a lidé je opatřili pověstmi , v nichž mayskou kulturu velmi zidealizovali.
Možná právě proto , že lidem pevná víra,která by pomohla vytvořit novou civilizaci,v historii často chyběla.
Dnešního člověka po zhlédnutí tohoto televizního dokumentu musí napadnout hned několik paralel - např.:

1. Byl by dnešní politik ochoten podstoupit fyzicky bolestný rituál , mám pocit , že současné množství lidí , kteří se živí politikou , by bylo podstatně menší.

2. Tak , jako tehdejší mayští vůdcové ujišťovali , že slouží všeobecně uznávaným Bohům a vyslovují jejich vůli ,tak i později šlechtici a církev a nakonec dnešní politikové tvrdí , že nezištně slouží národu a jeho lidu .Současný politik slouží lidu a také Bohu - ovšem , aby vyhověl i nevěřícím , považuje za něj všeobecně uznávanou Demokracii ( a tu si představuje každý jedinec jinak , ze stejného důvodu asi existuje tolik výkladů slova Božího , resp. Allaha ) .

3. Byli - li staří Mayové dokonalými staviteli , matematiky atd. ,není pak škoda , že jejich říše tak neslavně skončila ? Byli nebo nebyli ti , kteří poráželi Maye hrubou silou vlastně barbary , kteří způsobili rozpad říše trvající dva tisíce let ?( buďme moderní - možná byli vítězové " něžnými barbary " ) .

Člověka také napadá , zda platí " myšlenka o nepřetržité vývojové spirále " lidské společnosti , když kromě Mayů je informován o starém Římu a Egyptu , antickém Řecku , Číně .

Kolik bylo v historii lidstva učiněno chybných a zhoubných kroků a všechny pod heslem těch " nejskvělejších a osvícených " současníků .

Souvisí víra s mocí ? Nejen podle starých Mayů platí , že ten , kdo se chce stát mocným , musí přesvědčit ty ostatní kolem o " čistotě svých myšlenek " . Z historie víme , že prostředky k přesvědčení byly často různé . Mesiášové a misionáři ve středověku rekrutovali spíše z řad církve , v naší moderní době mají " misionáři " spíše " maskáče " a skvěle ovládají bojová umění .....

Řeklo by se , " všechno je to o víře " . Říkám ano , člověk má mít víru , musí věřit alespoň sám sobě .
A tak věřím , že přesně za tři roky " konec světa " nenastane - aspoň ne kvůli starým Mayům .....

Národ , který ztratil svoji víru , odešel z měst do džungle a nikdy se již nevrátil…
( to platí obecně nejenom pro Maye ... )


Moje přemýšlení z 5.1.2003 , do blogu zapsáno 21. prosince 2009

Swing zase po čase ... v času vánočním

20. prosince 2009 v 11:35 | wess |  Muzica
V dnešní době , kdy znějí spíše písně vyhodnocené v anketě , kde jsou udělováni Andělé ( rozuměj - čeští hudební Oskaři ) , je swingová hudba vzácností....
Užívám si ji mj. i na svém blogu ( zde si mohu dělat , co chci , že ?! ) Samozřejmě , přitom děkuji serveru YOU TUBE , bez něhož by to vše bylo mnohem těžší !




Holt Ondřej Havelka svým nenapodobitelným zpěvem , stepem a vůbec , dále Pražský synkopický orchestr a také skvělý band Melody Makers , umějí vytvořit atmosféru Vánoc .
A také server YOU TUBE !!!

Přejme všem jmenovaným krásné Vánoce a šťastný Nový rok 2010


Psáno 20.prosince 2009




































Staří muži vzpomínají …

19. prosince 2009 v 16:17 | Wess |  Nostalgie
Staří muži vzpomínají …

Před několika lety , při mém týdenním pobytu v nemocnici , jsem poznal dva zajímavé muže. Jeden z nich - řekněme Tomáš - byl narozen v roce 1911 a měl tedy 91 let . Druhý z nich - František - se narodil v roce 1919 - tedy byl stár 83 roků.

Oba kmeti víceméně - spíše více , než méně - nedoslýchali . Starší z nich Tomáš měl moderní naslouchátko , které však často opomenul používat a František , ten nebyl vybaven žádnou technikou a zvětšoval plochu svého pravého ušního boltce pouhým přiložením pravé ruky. Když se tito letití , ovšem velmi " záživní " muži spolu bavili , tak jsem jim zpočátku nechtě musel dělat " tlumočníka - zesilovače ". Již druhý den jsem nelitoval , poněvadž jejich vyprávění a životní vzpomínky mne velmi zaujaly a proto jsem i všetečnými , ale upřímně míněnými otázkami " loudil " další podrobnosti.

Tomáš se narodil na Vysočině manželům , zabývajícím se drobným zemědělcům a měl sestru a bratra . Jeho životní sudy jej přes Bratislavu, Piešťany a Zlín zavedly nakonec do Uherského Hradiště, kde se svojí o dvacet roků mladší druhou manželkou žije . Má dva syny z prvního manželství .Ti byli příčinou po poměrně brzké smrti jejich matky , že Tomáš vyřešil jejich výchovu i rodinné poměry zmíněným druhým sňatkem se Slovenkou. ( říká , že ona je s ním již dlouhá léta po všech stránkách spokojená ).

Tomáš po základním vzdělání nastoupil na obchodní akademii , kterou absolvoval jako primus třídy . O studiu na vysoké škole nemohl uvažovat , neboť jeho rodiči z finančních důvodů nemohli také jemu - nejmladšímu ( měl tři starší sourozence ) poskytnout stejné vzdělání , jako jeho dvěma starším bratrům. ( Je patrné,že on sám měl štěstí na osvícené rodiče, kteří , ač sami z prostého rodu dbali na vzdělání svých dětí ) . Ostatně , jak vzpomíná Tomáš , jeho otec byl písmákem v obci a podporoval u Tomáše četbu klasických knih , např.Jiráska a to přes důrazná nedoporučení místního faráře , s nímž se otec často stýkal . Tomášovi byli rodiče přesvědčenými katolíky . Tomáš sám navštěvoval hodiny náboženství, v pozdějším životě však jako katolík nepraktikoval.

František se narodil na Moravském Slovácku a žije tam po celý svůj život . Měl dvě sestry a bratra , nikdo z nich již nežije . Má dva syny a dceru , 12 vnuků a počet pravnuků ani číselně nevyjadřuje . Vychodil obecnou školu a měšťanku a celý život pracoval v zemědělství . Ze začátku na nevelkých polnostech svých rodičů a později v JZD a státním statku jako krmič v živočišné výrobě.On sám , jeho rodiče a celá jeho současná rodina jsou věřícími římskokatolické církve.

1. Vzpomínky na školu

Tomáš mi důvěrně sdělil , že nebyl vždycky prvním ve třídě. Ještě na obecné škole , kam ze své rodné vísky na Vysočině docházel pěšky 9 km , se prý dopustil i záškoláctví . Bylo to v zimě , sněhu po kolena , kdy se svým spolužákem , jako každý den , šli do školy , majíc ještě jeden úkol nakoupit v městečku nezbytné potraviny pro domácnost . Do školy se jim moc nechtělo a tak pouze nakoupili v obchodě a šli zpět , poněvadž by však domů přišli brzy , tak si v polích udělali sněhové obydlí podobné eskymáckému iglú . Moc se jim tam líbilo a druhý den , kdy od rodičů neměli nákupní povinnosti , zamířili zcela samozřejmě ke svého sněhovému příbytku . Podle Tomáše to tak trvalo celých čtrnáct dnů , kdy do školy nechodili a do městečka jenom v případě , že opět museli nakupovat . Na jejich neúčast ve vyučování rodiče přišli až tím , že pan řídící poslal po žákovi ze sousední obce " Školní zpravodajství " a Tomášovým rodičům bylo divné , že je nepřinesl on sám . Obešlo prý se toto , jak říkal Tomáš , velké lajdáctví , pouze výpraskem od tatínka , nikoliv " dvojkou či trojkou z chování. ( Učitelé zřejmě svým žákům tehdy více věřili . Není se co divit , když v současné době je denní celostátní průměr absence na základních školách více než 10 % . Přičemž žáci svoji absenci za vydatné spolupráce se svými rodiči zdůvodňují nebo omlouvají neuvěřitelně drzým způsobem , který bez zvláštní odvahy je možno nazvat lží ) .

Jinou Tomášovou příhodou ze školních lavic , za kterou se tentokrát zjevně styděl , kdy zklamal důvěru učitele matematiky , které požíval při studiu na obchodní akademii . Tomáš prý v matematice učitelem nikdy nebyl zkoušen , neboť při probírání nové látky svými znalostmi učitele přesvědčil , že výkladu dobře rozumí a nové učivo zvládnul . Jednou , při nějakém " zapeklitém matematickém problému " třída nereagovala na učitelovy výzvy k řešení - prostě mlčela , protože nevěděla . A tak učitel , se s nadějí obrátil na Tomáše ...... a ten odpověděl špatně . Učitel zjevně zklamán a otřesen předčasně ukončil vyučovací hodinu a odešel z učebny.Tomáše to tehdy velmi zamrzelo a už prý nikdy takto tohoto dobrého učitele nezklamal.

Tomáše při studiu na obchodní akademii ani tak nezaujalo účetnictví , byť po celý život , jak říkal , k němu choval největší úctu . Zajímaly ho především okolnosti kolem vedení obchodů , skladů - možná , že dnes bychom řekli , marketing a management - a systémový přístup , tedy pochopení a jisté zobecnění dění . ( Samozřejmě , když jsem se Tomáše ptal , měl někdy potíže rychle a stručně to takto vyjádřit . Slovní zásoba mu nechyběla , ale paměť v jeho letéch již tak nesloužila.).

Ovšem jeho největším zájmem při studiu na střední škole i později se staly jazyky - a to franština a němčina a po roce 1945 ještě ruština . Kromě toho byl již jako student členem klubu esperantistů ( zelená hvězda ve znaku ) a v pozdějších padesátých létech zúčastnil evropského kongresu esperantistů v Bukurešti . Znalosti dvou světových jazyků také předurčily jeho životní dráhu .

Druhý z mých spolupacientů , František neměl pochopitelně nějaké exkluzívní příběhy ze školy . Z jeho vyvážené řeči - volby a skladby slov a velmi dobré hovorové češtiny , v níž slováckého dialektu použil jenom při vzpomínce např. " na řeči chlapú ve vinném sklepě " však bylo zcela jasně patrné , že je přirozeně moudrý a vyrovnaný , životem poučený ,člověk . Jako hluboce věřící člověk si vzpomněl , jak co by dítě školou povinné , nesl "zabíjačku " nejen panu učiteli , ale také desátek panu faráři a to se svým bratrem . Poněvadž musel po cestě odskočit do křoví " na velkou " , dorazil prý jeho bratr k panu faráři se slovy - " Rodiče Vám posílajú ovárek , jelítka a kus špeku . A až se Francek vys.re , dostanete aj jitrnice " . ( František i při této vzpomínce mi nepřipadal nijak vulgární a bylo vidět , že tehdy i pan farář ocenil spíše překotnou upřímnost jeho bratra ).


2. Vzpomínky na začátky v zaměstnání a jeho průběh


Tomáš měl nejsilnější vzpomínku na dělnickou praxi v Baťových závodech ve Zlíně.Tam se setkal také se svým vrstevníkem Tomíkem Baťou - který pracoval rovněž na dílně v podniku , jehož zakladatelem byl jeho otec Tomáš Baťa . Poněvadž tito mladí praktikanti měli poznat všechno z obuvnické praxe , tak i Tomíkovi vyčistil boty . Tomáš z dílny přešel na funkci obchodního zástupce fy po malých obcích tehdejší ČSR . Velmi dobře si vedl a podle toho byl také i placen .

Nicméně o několik let později se také osvědčil v konkurzu na obchodního zástupce fy Baťa , neboť kromě jiného si examinátoři povšimnuli jeho velmi dobrých jazykových znalostí franštiny a němčiny . A tak mu v nové pracovní smlouvě bylo nabídnuto místo v tehdejší Indočíně , " omývané jihovýchodními moři " , jak při vyprávění Tomáš romanticky a květnatě dodal . On se však takové dálky tehdy zaleknul a zcela prozaicky dal tehdy Janu Baťovi výpověď . ( V té době byl již Tomáš Baťa mrtev - letecké neštěstí a vedení závodů převzal jeho bratr Jan ).

Tomáš pak vlastně celý svůj život až do roku 1972 ,kdy odešel do starobního důchodu , se zabýval tlumočením ať pro státní podniky zahraničního obchodu , podniky Moravan Otrokovice a Let Kunovice , které byly významnými exportéry. Na Slovensku tlumočil v chemickém průmyslu a lázeňství .

3. Vzpomínky na 2.světovou válku

František si vzpomíná na situace , kdy svoji nenávist k Hitlerovi vyjadřovali občané i na zdech veřejných záchodků a tak Němci nechali odstranit dveře u jednotlivých kójí . Přesto i potom se na zdech nápisy typu - Hitler již nám nevěří a tak se.em bez dveří. ( František si na to vzpomněl , když mu Tomáš aktuálně připomínal , aby ještě před vstupem do EU rychle rozšířil svoje vinice , neboť bude třeba respektovat normy EU . No a s těmi normami jsme si všichni společně vzpomněli na jiné nápisy - S. r honem , podle norem , ruské ho.no je ti vzorem - a shodli jsme se na tom , že v českých zemích v každé historické době platily normy víceméně nečeské ).
Chtěl jsem , aby si František ,který pochází z okresu ,vzpomněl na nálet na na okresní město v roce 1944 .

On si však vzpomněl na jinou příhodu z konce války v jejich obci . Němečtí vojáci kolem 20.dubna 1945 tehdy již velmi zmateně ustupovali před Rudou armádou hustými lesy táhnoucími se ke Slavkovu . A v této situaci prý jejich spoluobčan zastřelil dva německé vojáky . Tato jeho diskutabilní odvaha způsobila , několik vojáků se vrátilo , na místě zastřelili ženu a děti tohoto muže a navíc nechali nastoupit občany obce a podle náhodného výběru z pomsty zastřelili další nevinné lidi . Samotného " hrdinu " velmi mučili tak , že jej mlátili pažbami postupně po celém těle , až na konec mu rovněž pažbami úplně rozbili lebku .
Když prý po válce chtěli někteří občané tomuto svému spoluobčanu chtěli postavit pomník , většina obce se proti tomu záměru postavila a pomník postaven nebyl .

Tomáš vzpomínal na bombardování Zlína jednak angloamerickým letectvem , ale také nálety sovětských malých letounů zvaných " Rata " na parní lokomotivy ( jejich kotle ) a německé vlakové soupravy s cisternami . Raty údajně pilotovaly také ženy , které z kabiny házely také granáty na střechy domů , kde se ukrývaly kulomety německých střelců.

Při tomto vzpomínání Tomáš také tehdy zmínil , že zlínští zastupitelé usilují očistit jméno Jana Bati , o kterém se traduje , že při okupaci spolupracoval s Němci tím , že se zaměřil na válečnou výrobu pro Wehrmacht a tím si zajistil obrovské zisky . K tomu vyslovil tento starý muž vyslovil názor , že asi Jan Baťa neměl jinou volbu , než kolaborovat , jinak by byl Němci vyvlastněn .

Zde se současně nabízí , proč " kolaborace " s režimem po roce 1948 nebyla pro žádného z Baťovy rodiny možná !?! ) .

Mnohem více mne však zaujalo , jakým způsobem a s jakou chutí oba moji tehdejší spolupacienti vyprávěli o svém životě , mládí , školních létech i osobních zásadách , pracovní kariéře atd.
A poněvadž to bylo v době před největšími jarními svátky - Velikonocemi - , na které se oba muži těšili , " že si pro ně jejich mladí přijedou alespoň o svátcích " … Já jsem tehdy Velikonoce oslavil již doma mezi svými , ale v jejich případě jsem si nebyl jistý .

A právě teď , před Vánocemi , jsem si vzpomněl na ty dva stařečky s velkým vypravěčským talentem , s mladými srdci a s velkou touhou " být o svátcích doma " .


Psáno 19.prosince 2009

ANZIO !

17. prosince 2009 v 13:57 | Wess |  Nostalgie
Anzio

Anzio je skutečné městečko v Itálii někde mezi Římem a Neapolí . Stalo se centrem děje italsko - amerického filmu Anzio ! z roku 1968 .

Americký novinový zpravodaj píše o výsadku v Anziu, kde na americké a britské vojáky čekaly v roce 1944 zakopané , připravené a dobře opevněné německé jednotky. Bitva, která zde vzplanula, byla plná scén úžasného hrdinství i hrozného krveprolití a nakonec se údajně stala i jednou z nejvýznamnějších vojenských akcí celé druhé světové války .



Jak to v obdobných filmech bývá , zbudou na konci filmu dva kladní hrdinové vojáci , kteří odsoudí vlastní armádní velení za zbytečné oběti a ztráty a pak si vzájemně chlapsky stisknou ruce a odcházejí , každý na jinou stranu filmového plátna .

Film popisoval válečné útrapy a zabíjení velmi emocionálně , leč většinovou dnešní mládež , akčními filmy přivyklou na litry tekoucí krve , by možná příliš neuspokojil .

Mne však tento film , vysílaný na ČT 1 před několika lety , zaujal závěrečným rozhovorem oněch dvou kladných hrdinů , kteří přežili - na otázku jednoho z nich , proč vlastně lidé válčí , odpověděl ten druhý asi takto: " Válčí proto , že je to baví a uspokojuje. "


V této souvislosti mne napadá , kdo má vlastně zájem předkládat lidstvu válku jako hru , kterou je možno sledovat i na TV " live " ? Kdo a zda ne cílevědomě , učí lidi snášet pohled na cáry těla rozervané výbuchem , kdo produkuje hrané filmy plné vražd a násilí . Lidem je nabízen jednak " chutný válečný chléb " ( většinou jako obhajoba lidských práv a hodnot , kterou zajistí profesionální dobře placení žoldnéři ) na straně jedné a " válečné hry " na straně druhé pro ty asi zamindrákované lidi , kteří se vždy rádi přidají k silnější vítězné straně.

Ovšem tento " válečný chléb a hry " má svoji konkrétní podobu a to velmi fyzicky i materiálně strádající obyvatele většinou zcela rozbitého území . Paradoxně , ti co území rozbili , zničili lidské životy , posléze formou " bezplatné " hospodářské pomoci území znovu vybudují .
Jsou to titíž , kteří již jednou zbohatli na právě skončeném válečném konfliktu a kteří svoje následné obchodní aktivity promění v celkový synergický efekt - zisk svých firem .
Těmto lidem se vyplatí udržovat v prostých lidech " vůli válčit " , nestačí - li peníze jako lákadlo pro budoucí vojáky , nastoupí intenzívní " masáž " o euroatlantických hodnotách a nutnosti bránit je , e.t.c. a e.t.c.

Ve filmu , který mne této k této úvaze inspiroval , byl natočen 23 let po válce a je na něm ještě vidět tehdejší rozhodné zaměření autorů filmu proti další válce .To rozhodně chybí drtivé většině filmů dnešní doby.

A mně se bez ohledu na výše zmíněný názor hlavních hrdinů prostě vůbec nechce věřit tomu , že by lidi válka uspokojovala jako zábava a že by ji snad dočasně kompenzovali tzv.adrenalinovými sporty , případně hraním si i v dospělosti na vojáky v maskáčích , kteří po sobě střílejí barevnými kuličkami v placeném areálu s umělými stromy a umělými přírodními úkryty a překážkami … ?!

P.S.

A proč takové spíše smutné téma v krásném předvánočním zasněženém času ? Snad proto , že i při dvou největších válkách v historii lidstva bylo alespoň po dobu Vánoc na frontách příměří .

A v dnešní " sofistikované době " by to příměří mělo být trvalé na celé naší planetě a pro všechny lidi …




Psáno dne 17. prosince 2009

Jak se žilo dříve bez televize…?

12. prosince 2009 v 10:05 | Wess |  Nostalgie

Pod úhlem dnešního pohledu je asi očekávána odpověď " To si neumím představit, to muselo být strašné …." atd.

Ve svých vzpomínkách uvádím , že první televizní a to hokejový zážitek mám z roku 1954 , kdy na obrazovku s úhlopříčkou cca 15 cm televizoru TESLA s úžasem civělo zhruba deset lidí - hrálo se tehdy MS v ledním hokeji a utkání ČSR - USA .

Další můj televizní zážitek byl legendární seriál Tři chlapi v chalupě , který jsem nepravidelně shlédl u svého kamaráda na televizoru čs.provenience zn . Athos zhruba v roce 1960 . Nu a pak ještě televizor v rodině budoucího tchána , ke kterým jsem začal chodit za jejich starší ze dvou dcer.TV byl častým doplňkem naší večerní zábavy v útulném obývacím pokoji.Vždy jsme si s budoucí manželkou přáli,aby TV uspokojila její rodiče v co nevyšší míře a pokud možno rychle přivolala jejich neodbytnou potřebu spánku . V tomto nás tento přístroj nikdy nezklamal.

Moji rodiče zakoupili TV zn.LOTOS až v době , kdy já jsem byl na vojně - tj.v roce 1964.Tak relativně pozdě ne proto , že bychom snad neměli dostatek peněz . Domnívám se ,že pravou příčinou byl taťkův velmi konzervativní vztah k technickým novinkám ( tehdy např.nedovolil vybudovat domovní plynovou přípojku a vařili jsme na dražším el. sporáku ) . A protože ani mamka TV nijak nepostrádala , neboť ráda každý večer četla knihy " , tedy se u nás žilo bez " kouzelné bedny " . A tak se TV k nám dostala zřejmě až na přání mojí mladší sestry .

Jak tedy vypadal můj život bez TV???
Velmi dobře !!! Já jsem přímo zbožňoval rozhlasové hry pro mládež vysílané vždy v sobotu od 14 00 hod. a v neděli pak nedělní pohádku v podání národní umělkyně Růženy Naskové.Nikdy nezapomenu na hry , jako byl " Poklad na ostrově " dále Verneovky " Dva roky prázdnin,Tajemný hrad v Karpatech aj.
Také četby na pokračování od 20,30 hod., jako např. román " Neviditelný " nebo "Byl na Sázavě přívoz" či "Tři mušketýři " apod.

Silným zážitkem pro mne byly také taťkovy politické komentáře při poslechu večerních zpráv Čs.rozhlasu nebo jeho paralelní zpěv s operetními hvězdami ,když ony pěly árie z " Rosemary, , "Země úsměvů","Čardášové princezny " či " Polské krve ",případně songy O.Nového " Já miluji jen Vás…" , " Cikánku ".

Při zpěvu sopránistky ND pěvkyně Tauberové při obzvlášť vysokých místech árie taťka neskrýval značnou nelibost a vždy připomněl " podle něho mnohem lepší " Drahomíru Tikalovou . Ovšem při poslechu tenkrát začínajícího Karla Gotta taťka pokaždé prohlásil , že" mečí , jak koza a v italských Benátkách zpívá lépe každý průměrný gondoliér " .jak on sám zažil při návštěvě Itálie v roce 1938 ( to taťka nevěděl , K.Gott bude národním umělcem a Zlatým slavíkem i v roce 2008 a vezme státní vyznamenání také v novém režimu k 20 . výročí další z revolucí . A pokud se týká lyrických tenorů benátských gondoliérů , tak ty je dnes možno obdivovat jen pomocí reprodukované italské hudby na gondolách pro japonské turisty - jak jsem osobně zažil v roce 1991 ) .

Nejvíce jsme ovšem milovali poslech rádia v době MS v hokeji . To jsme si s taťkou lehli do mojí postele , abychom otevřenými dveřmi do kuchyně nejen slyšeli,ale také viděli zelené magické oko našeho rozhlasového přístroje zn . TESLA a slyšeli vzrušené hlasy českých a zejména slovenských reportérů . Hokeje se vysílaly zpravidla ve 20 hodin a později , tak jsem většinou 3.třetinu neslyšel a taťka mi výsledek poznamenal na noční stolek , kde jsem vzkaz přečetl až ráno .Taťka už byl v práci a tak jeho komentář a vývoji utkání a jeho výsledky jsem si zájmem a napětím vyslechl až večer. Poprvé jsme takto sledovali hokeje ze zimní olympiády v roce 1956 v italské Cortině d'Ampezzo . Mimochodem tam jsme dopadli velmi bídně - na 5. místě , za námi bylo jen Německo .

Při poslechu fotbalových zápasů jsem se doslova těšil na derby Sparta - Slávia , které jsem s taťkou sledoval velmi často . On , jako starý Sparťan měl sice často nekritický přístup a fandil jednoznačně.Tehdy jsem se divil jeho určité zaujaté neobjektivitě vůči mužstvu Slávie, příp.pražské Dukly,poněvadž jsem bezpečně věděl,že fotbalu rozumí. Dnes vím , že tak s největší pravděpodobností činil přede mnou snad jenom proto, abych také fandil Spartě a to důsledně v jakémkoliv sportovním odvětví. To se mu vskutku podařilo .

Podobně se choval také při utkáních našich hokejistů se SSSR . Fandil jednoznačně Rusům , snad proto , že mne chtěl provokovat k diskuzi . Agresívní byl zejména tehdy, kdy vývoj utkání byl jednoznačný ze strany Rusů. Musím však přiznat , že během utkání jsem byl schopen obdivovat techniku SSSR , ale taťkovi bych to v těchto okamžicích nikdy nepřiznal . Myslím si však , že na druhé straně on by to rozhodně nepožadoval.
Bez televize jsem byl schopen velmi lehce přežít , protože mojí velkou zálibou byla odjakživa četba knih a v době , kdy jsem začal chodit za kamarády do sousední ulice , jsem televizi nepotřeboval vůbec.Ostatně v té době měli TV pouze již zmínění rodiče jednoho z mých kamarádů .

Tedy bez TV mládež v drtivé většině žila v lepší představivosti , mnohem družněji , setkávala ve veřejném kulturním prostředí , více četla a samozřejmě chodila do kina.
Kino bylo také mojí velkou zálibou.V neděli to bylo dětské a odpolední představení většinou buď v kině Svět nebo v kině Oko ( v našem městě byla v jednu dobu kina čtyři ).

Další velkou zálibou bylo muzicírování na kytary aj. a pak další hit - poslech a nahrávání na magnetofon Sonet Duo a poslech kufříkového gramofonu Tesla . Vždyť v té době začali Beatles a také Semafor - Gott,Matuška,Pilarová aj.

Prostě bez TV to šlo naprosto hladce - byli jsme hodně mladí a plní vlastní invence bavit se společně,neformálně a podle svého.


Dovětek :

V leteckém výzkumném ústav říká jeden inženýr druhému : " Silové poměry na krovce chrousta s ohledem na jeho hmotnost teoreticky nejsou pro jeho létání použitelné " a dokázal mu to i graficky . Nicméně , chroust o tomto svém handicapu neví a tak létá vesele dál .

A já jsem si vlastně připomenul ten starý vtip tím , že těsně před Vánocemi jsme zakoupili LCD LG televizor - s vysokým rozlišením a USB , kterým se spojím se svým externím HDD a na který hodlám pravidelně natáčet internetové vysílání ČRo Brno " Notes Maxe Dittmanna " , v němž je pravidelně mnoho překrásně interpretovaných swingových 50 letých hitů .

A tak v závěru této vánoční úvahy , zda mít či nemít TV , jsem chvíli zapochyboval o bonmotu " Vzdělání nečiní člověka šťastnějším ." Myslím , že díky IT činí ...


Psáno 11. prosince 2009

Tenkrát o vánocích …

11. prosince 2009 v 18:27 | Wess |  Nostalgie
Já sním o vánocích bílých,
vánocích, jaké z dětství znám …

Tenkrát o vánocích …


Vánoce byly , stále jsou a určitě vždy budou pro mne něčím krásným , tajemným a plným očekávání.

Samozřejmě v dětství jsem Vánoce prožíval jinak . Poprvé snad ,když jsme bydleli ve vlastním domku
- tedy od roku 1951 .Tehdy jsme v obývacím pokoji nazdobili vánoční stromek - vždy hezký smrček až ke stropu - a pod něj dali kolem kříže bílou vatovou výplň z vánočních kolekcí .Působilo to pěkně - jako sníh - a také Betlém s kometou a poletujícím andělem . A pro mne tehdy tajemným latinským nápisem , oslavujícím narození Ježíška .V tom roce jsem dostal pod stromeček elektrický vláček .

Byl překrásný , neboť když jsem s mamkou a taťkou po zazvonění zvonečkem vstoupil do obývacího pokoje , objížděl po oválné tříkolejné trati vánoční stromek . Lokomotiva měla krásné barvy - klasický zelený parní kotel , hnědý podvozek , černé " uši " se znakem ČKD , vpředu a vzadu nápravy s natáčecími malými kolečky a tři páry kol velkých . Byly opatřeny ojnicemi jako opravdovská lokomotiva , na kterou jsem se chodil dívat s dědou na nádraží nebo k železničnímu " černému mostu " .
Za lokomotivou byl zapřažen tendr s uhlím a za ním byly dva dlouhé rychlíkové železniční vozy - každý měl délku cca 250 mm a výšku zhruba 80 mm . .Měly světlezelené střechy , stěny okrové barvy a tmavěhnědé natáčecí podvozky s osmi nápravami . K vláčku jsem dostal také dřevěný semafor , závory a tunel z lisovaného papíru , který byl vyveden v barvách typických pro skalnatý kraj např. Slovenského ráje .Velmi tajemným pro mne byl transformátor el.proudu - z 220 V na 8,12 nebo 16 V ( tehdy jel vlak nejrychleji - alespoň se mi to tehdy jevilo ) . Na transformátoru byl reostat , jehož posuvný " jezdec " reguloval rychlost vlaku . Byl však tvarem ostrohranný a šel posouvat pro mne dosti ztuha . Prostě po delším ovládání jízdy vlaku mne palec a ukazováček pravé ruky velmi bolel a téměř odrazoval od další jízdy.

Velmi se mi v předvánočním času líbilo , když k nám přišly teta a bábina a pomáhaly mamce péct vánoční cukroví . Mívali jsme ho neuvěřitelné množství a celým domem se linuly úžasné vůně . Cukroví bylo uschováno v krabicích v obývacím pokoji , kde bylo chladno , poněvadž v něm se v podstatě zatopilo jen párkrát v roce a to zejména o Štědrém dnu , případně při příležitostech rodinných oslav . ( Maně vzpomenu prosincové narozeniny taťky , lednové narozeniny mamky a moje ) . Pamatuji , že nejenom já jsem byl mlsný a tajně chodil na hotové vánoční cukroví .Také taťka " chodil " a většinou jej prozradily sladké stopy mletého cukru na koberci . Mamka nadávala jen naoko, neboť k předvánoční náladě to u nás prostě patřilo. A vůbec pečení cukroví bylo u nás obřadem - pro nás , děti ,to bylo ochutnávání , pomoc při mletí ořechových jader , míchání polev ( čokoládová nebo citronová doplněné marmeládovou byly nejlepší ) . Přitom dospělí vzpomínali na dřívější dobu - ,teta vyprávěla pohádky - B.Němcovou uměla nejlépe a naše rádio TESLA hrálo večerní melodie ( televizi naši měli poprvé v r. 1964, až jsem byl na vojně ).

V té době jsem pravidelně o Vánocích dostával dárky spíše potřebné - ošacení , obutí . Hračky méně , zato však několikrát brusle , nejprve na klíček a neuvěřitelně zachovalé " kolumbusky " s oslnivým chromem a " ladně velkým obloukem " špičky brusle . Pak jsem dostal již " šeksny " s našroubovanými boty , zvanými " komisňáky " . Nu a pak konečně " kanady " .( To jsem si konečně na Lúkách nebo na Lavóře - oblíbených přírodních ledových pláccích připadal jako opravdový hokejista ) . Vzpomínám také na lyže , které jsem dostal možná někdy v době , kdy jsem chodil do páté třídy . Bohužel , než se podařilo namontovat vázání zn . Massag , uplynuly nejméně čtyři další roky .( Zřejmě proto jsem se dodnes nenaučil lyžovat a zmíněné lyže byly užity až v době , kdy jsem byl ženatý , a to pro Janu - dceru mého kamaráda - ,který je pak měl také několik let " na půdě ".

Vzpomínám také na knihy,které jsem pravidelně dostával a také rýsovací soupravu , kreslící prkno a dokonce svěrák " York " - šíře upínacích čelistí 100 mm.Ten na moje výslovné přání , poněvadž jsem byl v 1.ročníku učení " na strojního zámečníka " . Sám jsem si tento svěrák připevnil na pracovní stůl - vlastně nízkou skříňku původně užívanou na uskladnění doma vyrobené marmelády.

Vzpomínám také , jak jsem velmi rád hledal dárky ještě před Vánocemi , po skříních a různě . Naši na tuto moji " zvrhlost " brzo přišli . A poněvadž jsem jejich skrýše vždy odhalil - např.kamna " klubky " v obývacím pokoji , nebo kočárek pro panenky , který měla dostat moje sestra
a v němž jsem objevil již zmíněnou rýsovací soupravu - a tak jednoduše dárky pro mne a pro sestru začaly bývat až do Štědrého večera uschovány u dědy . My se sestrou jsme samozřejmě mamce a taťkovi drobné dárky také dávali . Když jsem pak byl učněm a měl vlastní kapesné a později výplatu , dovolil jsem si koupit mamce domácí župan,tatˇkovi vázanku , kapesníky a pod.

Přestože jsme v rodině uznávali Vánoce především jako svátky rodinné , tak já jsem v době , kdy jsme měli tu krásnou možnost mít vlastní " klubovnu " v rodinném domku mého kamaráda Káji ,jsem se také těšil na Vánoce se svými kamarády ze sousední ulice . Měli jsme vlastní vánoční stromek - ozdobený vším , co jsme přinesli " z domu " . Byly to ořechy ve staniolu , jablka , pravé voskové svíčky . Obzvláště si vzpomínám na barevné sněhové věnečky , na které jsme se penězi složili .

V partě jsem poprvé poznal vánoční " františky ", které začali prodávat v Drogérii a jejichž vůni jsem znal z kadidla kostelníka . Zejména zlomovým se jevilo poznání vánoční purpury - jak podivuhodně časově souvisela se semaforovskou písničkou " Purpura " . Také zdobení vánočních stromků doznalo značné " inovace " . Začali jsme totiž skleněné ozdoby navěšovat na tenké drátky nestejné délky .Tak bylo umožněno , aby ozdoby více zaplňovaly prostor mezi " poschodími větví stromků " .Mezi kamarády jsme si sice dárky nedávali , ale myslím si , že každý z nás se tehdy velmi těšil , až po Štědrém večeru a prvním svátku vánočním , který byl určen k návštěvám rodiny navzájem , bude platit " na Štěpána není pána " a kdy jsme se zase všichni sejdeme v naší skvělé klubovně …

Úplně jiné Vánoce pak v mé paměti jsou roky , kdy naši synové byli malí kluci .Vidím jako dnes , jak se v jejich pěkně rozzářených očích odrážela světýlka vánočních svíček a prskavek . S manželkou jsme všechny dobré zvyky - zdobení stromku , purpura na plotně plynového sporáku , františek na keramickém popelníku apod. velmi dodržovali . Je pravda , že naši kluci dárky předem nehledali a nechali se překvapit.

Velmi jsem vychutnával jejich netrpělivost při štědrovečerní večeři a přiznám se , že i já jsem byl velmi zvědavý, " co letos dostanu " .Totiž já hrozně rád dostávám dárky , mám rád překvapení a naopak nemám vůbec rád , když někdo buď chce konkrétní věc a nebo dokonce jenom peníze na její zakoupení . Samozřejmě , umím to pochopit u velkých věcí nebo akcí , že je vhodné předem se domluvit.

K Vánocům patřily také pravidelné návštěvy dědy a bábiny - manželčiných rodičů při štědrovečerní večeři - děda si vlastně toto menu odpracoval neotřelými metodami zabíjení vánočního kapra . Stahoval vždy tohoto šťastlivce kombinovanými kleštěmi a o jedněch Vánocích si takto poradil i se statným sumcem , přivezeným ze sádek na Písečném , kde jsem měl dobrého známého rybáře . Byl jsem dědovi za tuto práci velmi vděčný , sám bych to totiž nedokázal . Stejně vděčný po několik roků byl dědovi taky náš známý ze sousedního činžáku , který radostně a pravidelně si přicházel pro kapří hlavu do polévky , aby po popřání radostných svátků a několika pohárcích naší slivovice ještě radostněji odcházel o poledni domů.

No a úplně jinak to je teď , kdy jsme jsme čas od času zvání ke štědrovečernímu stolu našich mladých , kde jsou naši skvělí vnuci Ondrášek a Míšenka a jejich mladší sourozenci Adámek a jediná dívenka Verunka .

Nutno dodat , že naši mladí pokračují ve vánočních zvycích , jak je pochytili ve svým původních rodinách . A tak je tradice Vánoc zachována …

I letos , v roce 2009 , se v naší velké rodině znovu těšíme na nejhezčí svátky v roce .

Prostě " tenkrát o Vánocích " to bylo a doufám , že ještě dlouho bude překrásné , byť " stokrát jinak "…






Psáno dne 11.prosince 2009

Máme svoje názory

8. prosince 2009 v 18:06 | Wess |  Fejetony


" Takže jsem těm studentům - oni chtěli nějaký názor - řekl, ať si uvědomí, v čem je rozdíl mezi nedemokratickými a demokratickými systémy. Že nedemokratický systém je takový, kde občané mají strach z mocných. Demokratický systém je takový, kde vláda a mocní mají obavu a strach z občanů. My dnes žijeme v systému, kde vláda má z občanů jenom velkou srandu. Ti studenti se potom už neozvali... "

( Prof. Dr. Jan Keller DrSc .vzpomíná na jednu ze svých přednášek studentům )


Maně si také vzpomínám , jak před mnoha léty se na ulicích Moskvy zeptal redaktor do zahraničí distribuovaného sovětského časopisu , majícího liberální charakter " v mezích zákona " , kolemjdoucích mladých mužů , zda by dokázali bránit svoji vlast tak , jako jejich otcové . Odpověděli , že spíše ano …. ?!

Na rozdíl od na začátku zmíněných studentů alespoň upřímný , byť nijak oslnivý názor . Ten časopis ovšem již neexistuje a nejen on !

Přeji hezké prosincové večery !

Psáno dne 8. prosince 2009




Člověk , to zní hrdě …. i jako pracovní zdroj

8. prosince 2009 v 16:07 | Wess |  Politika


Představa, že život je boj a že v tomto boji jsou lidé nuceni spolu zápasit, pronikla hluboko do morálního povědomí lidí. Protekce, úplatky a vydírání jsou přece také bojové prostředky.

Velkou zásluhu na tomto stavu mají nepochybně televizní seriály a tzv. akční příp. survivalové filmy . Já osobně nemám potřebu takové filmy vidět . Normální však prý je , že se většinový člověk " rád bojí ?! " Je - li tím myšlena opravdu většina lidí , pak není divu, že bezcitnost a brutalita se stávají součástí mezilidských vztahů stále častěji. Je vůbec možné na základě egoismu a bezohlednosti vybudovat zdravý život lidského společenství?

" V dnešním hospodářském systému je každý z nás - aniž si to uvědomuje - nucen účastnit se konkurenčního boje všech proti všem. Považujeme za přirozené, že v hospodářském životě každý člověk uplatňuje svůj egoismus a že tlumit tento egoismus z ohledu na druhé by bylo nerozumnou sentimentalitou " .

( Pozn. Přibližný citát mnoha příznivců stavu " co nejmenší stát - ať se stará každý sám o sebe . " To vše však obvykle platí v případě zisku jedince , má - li tento jedinec ztrátu , nechť ji pokud možno , zaplatí stát , resp.daňový poplatník . )

" Od XVI. století prodává dělník svou pracovní sílu. Dělník se proto stal svobodným, není na nikom závislý a může tedy svou sílu prodávat . Ve středověku byl nevolný, proto svou práci prodat nemohl. Novodobý dělník vyplňuje však ještě druhou podmínku, jež ho činí dělníkem - nemůže totiž té své pracovní síly užít sám. Nemá výrobní stroje a materiál a , zejména nemá žádné půdy, to jest: je proletářem. Kapitalista dělníkovu sílu kupuje, užívá jí i zneužívá. "

( Pozn. Citací od Marxe však nehodlám zmiňovat a rozvíjet tvorbu nadhodnoty práce …)

Slýchal jsem ve svém mládí , totiž v předchozím výrobním způsobu , spíše slova , že
" svoji práci jako zboží prodává pouze prostitutka , té je její tělo vlastním výrobním prostředkem . "
Obecně byla rovnice " pracovní síla = zboží " v souvislosti s běžnými profesemi přinejmenším neobvyklá .

V dnešní době jsem sice neslyšel nijak výrazně , že " prostituce je řemeslo , jako každé jiné " , ovšem myslím si , že stát není daleko od ambice vybrat i od této " všemi zavrhované " kněžky lásky daně .

Tak , jako jsem si musel zvyknout , že v prostředí tržního hospodářství a managerů jsou lidé považováni za " lidské zdroje " , tak jsem musel uznat alespoň matematické a ekonomické vztahy mezi poptávkou a nabídkou pracovní síly a její ceny - vyjádřené mzdou za vykonanou práci . To ovšem bylo pro mne vcelku snadné a přirozené .




( Pozn. Kdysi dávno našim občanům nehrozila měna , jindy růst cen spotřebního zboží a konečně nedávno " díky stabilitě našich bank " ani světová krize .
Nicméně nevěřme ani pozitivním pohodářům , ani panikářům - respektujme a učme se o survivalu a křivkách nabídky a poptávky )



P. S.
" Když slyším slova "obnovitelné zdroje", vždycky se mi vybaví úsměvná situace z le­gendárního filmu Pelíšky,když se syn paní učitelky ptá potenciálního tatínka, jestli hoří hovno. My všichni již od školních let víme, že hoří a že mongolští pastevci suší trus a následně jím topí, protože v oblastech, kde žijí, jiný zdroj vytápění není. U nás naštěstí tato situace nehrozí, ale víme, že přírodní zdroje nejsou nevyčerpatelné a musíme s nimi náležitě šetřit. " ( Citovaná replika z internetu )

( Pozn. Vida , nabízí se další téma " Obnovitelné zdroje " a já doufám , že to nebude pouze o hovně , jako např. v Kjóto …)


Psáno 8. prosince 2009

Photofiltre - uživatelsky přívětivý a free

8. prosince 2009 v 10:53 | Wess |  Obrázky - Fotografie
Nedávno jsem náhodou stáhnul SW free PHOTOFILTRE , poněvadž jsem se chtěl pokusit o digitální koláže a fotomontáže .
Byl jsem překvapen možnostmi tohoto prográmku . Posuďte , jak z několika různobarevných obrázků náhodně stažených z internetu může vzniknout zajímavá kompozice , chcete - li , koláž !

Velmi doporučuji všem milovníkům digitálních foťáků a této techniky vůbec !













" Vážení příznivci IT , veškeré digitalizace , ale také klasické člověčí kultury , spojte se ! "

Krásné prožití Vánoc a uvítání Nového roku 2010 !