Listopad 2009

Dubňanský kovář ...

30. listopadu 2009 v 19:28 | Wess |  Nostalgie
Jaroslav Hoch - starý mistr kovářský ( S.M.K. ) , narozený v roce 1927 , žije , pracuje a muzicíruje v Dubňanech

Tohoto , v pravém slova smyslu , chlapa jsem měl čest poznat jako mistra odborné výchovy , výborného řemeslníka a čestného a zásadového člověka před mnoha léty a jsem rád , že mu mohu osobně a každoročně vždy v únoru popřát k narozeninám .
Jaroslav je již dávno v důchodu , ale pořád je možno vidět ho u kovadliny , nebo s ozembouchem a v poslední době také u elektrických varhan .





Při setkání s ním si vždy vzpomenu na film Postřižiny , to jeho kovářství , jeho rozšafnost . Ta stará řemesla a řemeslníci v tom filmovém pivovaru jdou velmi dohromady . A nakonec i ta atmosféra staré doby , kdy " řemeslo mělo zlaté dno " , kdy existovala odpovědná práce , a po ní také nevázaná a družná zábava .

Vzpomínám si , jak při mé otázce , zda má jít jeden náš učeň na průmyslovku , mistr odpověděl : " Víš on nepracuje s fortelem , ať jde študovat , z něho by stejně nic nebylo " .

Jaroslav je přirozeně moudrý a potvrzuje staré zvyklosti a pravdu , že " kovář byl po starostovi a faráři nejváženějším v obci ... "

Tak na Jaroslava vzpomínají také všichni jeho spolupracovníci a učni , které seznamoval se základy zámečnické a kovářské práce .

Za sebe a za všechny Tvoje další kamarády a spolupracovníky , Jaroslave , bych Ti chtěl věnovat svých pár rýmovaných myšlenek :

To je více než 80 let ...

To je let , co psali jsme Ti , že Ti bylo padesát ,
na učňáku mezi námi , kde Tě každý vídal rád .

V sedmdesátce též jsem přišel popřát Ti Tvůj skvělý věk ,
pro ten model kováře , co vysochal snad Myslbek .

Dnes jsem tady , Jaro , po deseti letech ,
co bych říkal , když Tě vidím , že si žiješ v květech .

V květech z mosazi a měděného plechu tvoříš krásu z kovadliny -
- kovářského cechu .

V práci kováře je vidět smysl života a díla ,
byť po létech do železa též se vráska vryla .

Pochopil a poznal jsem ji nejen pouze po tváři .
proto zůstávám dál vděčný ..............

Starý Mistře Kováři !



Psáno 30 . listopadu 2009

Ideály jsou potřeba pouze do chvíle, kdy dosáhnete vítězství. Pak jsou překážkou jeho udržení.

23. listopadu 2009 v 16:36 | Dle Š.Kotrby sestavil Wess |  Co napsali jiní ...

Touto nevšední myšlenkou končí článek " Koryta nového věku a hořké poučení o nepolitické politice " . Autorem je Štěpán Kotrba , který tak reaguje na text Michaela Hausera " Etika a subverze - Odkaz Charty 77 dnešní radikální politice "

( zveřejněno 21.11.209 v Britských listech )

( Úryvky z článku Koryta nového věku …atd. - jako neuspořádaná citace , která ovšem nezkresluje původní záměr autora )

" Teprve teorie her odhalila , proč komunismus nikdy nemohl být nastolen a nebo i když někdy krátkodobě byl, tak nemohl být trvale udržitelný a životaschopný. Kalkulovat se musí s Pavlovem a Freudem poznanými pudy a ne platónským světem idejí. Kalkulovat se musí se špatnými vlastnostmi člověka, a ne s dobrými. Ale pak nedospějeme k ideálu Platónově... "

" Komunismus , jak je znám z definice Marxovy a Engelsovy (společnost, kde každý člen přispívá podle svých možností a využívá společné zdroje podle svých potřeb), nikdy na území Československa neexistoval. "

" Odpovědí na otázku MÍT není slovo BÝT, to je pouze nepochopení zadání. Mít úspěch, mít peníze (Ferrari, blondýnu, vilu s bazénem) lze ve společnosti převažujících her s nulovým součtem (aby jeden zbohatl, musí druhý zchudnout) pouze na úkor někoho (neschopného pochopit pravidla hry, neschopného obstát). Hry s nenulovým součtem, kde preferenčním slovem je BÝT (vzdělanější, moudřejší, společnosti prospěšnější) se budou hrát až v daleké budoucnosti. Dnešní doba je dobou závodů v konzumu. Chápu, že to nekonformní intelektuály bezmezně sere, neboť jejich vliv na společnost je téměř nulový - stejně, jako byl vliv Hejdánka či Patočky na společnost vexlující bony a marky před Tuzexem. "

" Charta byla dobrou kolektivní strategií přežití za cizí peníze a dobrým výtahem k moci. Byla dobrým selektorem mezi "odpůrci režimu" - těch nesouhlasících s Husákovým režimem bylo daleko více, než těch k chartistickému korýtku připuštěným. Charta mohla být účinná jako fiktivní "moc bezmocných". V okamžiku dosažení moci se stala nemocí "bezmocných mocných". "

" Svobodný vývoj jednotlivce se dnes realizuje prostřednictvím zotročení jiných. Stejně svobodný vývoj všech by zmenšil úsilí jednotlivcovo, vedené touhou po maximalizaci individuálního užitku, či požitku. A proto se chartisté hned po převratu přestali starat o blaho všech a začali se okamžitě na základě vítězství své "revoluce" starat o své vlastní majetky, požitky a upevnění svých mocenských pozic. "

( Konec citace )

P.S. Platón by byl z toho , jak se zachází s jeho ideály , přinejmenším rozpačitý ... a nejspíše velmi smutný " z perel zbytečně hozených sviním ... "

A hledání odpovědi na nehamletovskou otázku zda BÝT či MÍT , na to průměrný občan nemá čas, neboť " za chvíli budou Vánoce a já nemám nic napečeno ".


Převážně opsáno a nenásilně sestaveno
dne 23.listopadu 2009

Sněženky a machři i po více létech ... z historického pohledu ne však mnoha ...

22. listopadu 2009 v 17:10 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije
Úmyslně jsem dal tento svůj článek do rubriky " Trocha poezie nikoho nezabije " . K jeho napsání mne vedla včerejší premiéra filmu na TV Nova .
Po pravdě jsem byl překvapen vážností toho filmu a proto jsem si nejprve v mysli chtěl porovnat původní film z roku 1982 , v němž všichni protagonisté byli o 25 let mladší , jak praví název včerejšího filmu .
A musím říci , že mne ani tento druhý film nezklamal .

Ale než se vyjádřím k danému tématu šířeji , nechávám prostor jednomu z hodnotitelů - zdroj - web :

No, upřímně můj pohled...Co byste chtěli? Všichni se změnili, někteří však vypadají ještě lépe a jiní si zas třeba sebeironicky utahují ze své váhy.. Zpátky se vracet nedá a když tak jen ve vzpomínkách, čas bohužel vrátit nelze. Socialismus střídá kapitalismus a s ním tedy přichází i nová doba, mentalita, myšlení, zvyky atd..Staré lyžařské kombinézy vyměnili za nové luxusní, značkové, podobně jako lyže Artis a výbavu Botas za Rosignol ap, cigarety Lípy a Startky za Marlbora a telefonní budku za mobil...Chlastu stále dost, ale mléko nebylo tentokrát žádné:-)

Profesorka Hanka (Veronika Freimanová), na které stárnutí vůbec není znát, vypadá stále stejně skvěle, ostatní herečky ve filmu by jí mohli závidět a také závidějí..

Krom nějakých náctiletých puberťaček, které probíraly co ten Viky, jak skončil, a co Karel Mácha a ten jeho syn a Cabadajova dcera. Nic nového pod sluncem. Po všech těch nemocnicích a různých pokračováních jsme už trochu zvyklí a možná se časem dočkáme i Sněženek po 40 či 50 letech, ale to už je nebude mít kdo hrát......Já se tedy ptám, kde se stala chyba, co vůbec na film říkají dnešní mladí a v čem film alespoň trochu dokáže zaujmout?
( Konec citace )

Děj filmu je založen na " setkání po létech " . Shodou okolností i já jsem právě v roce 1982 zahořel touhou vidět svoje spolužáky ze střední školy . A poněvadž jsem měl blízko k protokolům o studiu a jeho zakončení a také jsem byl ve spojení s několika tehdejšími spolužáky , setkání po 20 létech se velmi vydařilo . Samozřejmě byl vinný sklípek , byla tehdy reprodukovaná hudba " DJ " Ládi K . a tanec a vůbec dobrá a kamarádská nálada . Přítomni skvělí učitelé , no a na konci setkání nechyběli ani žárliví manželé , kteří , představte si , přijeli pro naše spolužačky - svoje manželky již kolem 22. hodiny . Nic tehdy de facto nehrozilo , ba i celostátní rozvodovost v tom roce nebyla vysoká , a přesto .

Bylo to tehdy v jiném " času i prostoru " , všichni jsme byli " otci a matky v úplném manželství ". Všichni jsme žili na území tehdejší ČSSR a nemuseli jsme řešit " staré a bohaté manžely " , nemuseli jsme si příliš závidět " osobní bohatství či úspěšnost v zaměstnání " atd .





Další setkání , jehož organizátorem jsem měl příležitost být , se uskutečnilo v roce 2007 a to po 41 létech . Bylo to moje setkání s kamarády z vojenské základní služby . Tady se jednalo
o setkání po mnoha létech , kdy jsme se někteří mezi sebou " velmi nepoznali " . O to upřímnější a veselejší setkání bylo .
Mnohý z nás má již mnohé za sebou , kromě dětí máme i vnuky a setkali jsme se v roce 2008 3 x a letos 2x . Pořád je o čem povídat , o práci , o vzdělání o obyčejné životní filozofii , zazpívat si s kytarou u táboráku . Prostě setkáváme se rádi .





V úvodu zmíněném hodnocení filmu není příliš zřejmé , jak stár je hodnotitel . Podle textu soudím - současný pětatřicátník až čtyřicátník . Proč tak soudím ? Domnívám se totiž , že současní čtyřicátníci jsou vlastně poprvé v životě postaveni před nutnost prvního životního bilancování . A to je někdy sakra obtížné , nehledě na fakt , že " do důchodu je proklatě daleko " ! Nastavit zrcadlo sám sobě , svému dosavadnímu životu , šancím promarněným , současným , případně představit si osobní perspektivu v životě , v rodině atd . je náročné a obtížné . Ne každý je toho schopen , ne každý to unese .

A konečně - některým současným středoškolským studentům ten film , po mnohých komerčních , akčních a emočně velmi povrchních filmech , mnoho neřekne . Ti mají svůj virtuální svět IT a často svoje kamarády z chatu nemusí v podstatě nikdy reálně potkat . ( Všem , kterých se to netýká , se hluboce omlouvám ) .




Tak chutě do díla , je před vámi ještě mnohé - SETKÁVEJTE SE ! A mějte pochopení i pro nostalgii starších . Těch čtyřicátníků , kteří jedou , hokejovým žargonem " druhou třetinu " svého života .

Ti se setkávají rádi , optimisticky a určitě s hlubokým pochopením záměru tvůrců filmu Sněženky a machři po 25 létech " .

A co teprve my , ti co ve " třetí třetině " nejen vzpomínáme na studentské a prázdninové lásky , na chlapský a kamarádský život na vojně ! My se chceme setkávat , poněvadž si stále máme co říci .

P. S. A svoje , nikoliv virtuální , ale skutečná setkání domlouváme rovněž prostřednictvím internetu . Bez něho bych ty lidičky v ČR , resp. SR ani nenašel !

Pokrok holt nezastavíš , jenom lidské chování , emoce a vztahy v současné době za tímto pokrokem " silně pokulhávají .... "


Myšlenky vyslovené 17.listopadu 2009

18. listopadu 2009 v 20:20 | Wess |  Aktuality

Videa z doby před 20 léty jsou známá včetně vystoupení celé řady protagonistů .

Já jsem se proto spíše , v omezené době , zaměřil na současné myšlenky vysokoškolských profesorů , čestných hostí a státníků , které byly prezentovány v jejich přednáškách a vystoupeních . Některé z nich mne zaujaly , jiné rovněž . Následující myšlenky byly uvedeny na ČT dne 17. listopadu 2009 spíše v dopoledních hodinách .

Citáty a výňatky
nejsou někdy doslovné , ale " vystihují básníkův úmysl " , Nezávazné ( ne nevázané ) poznámky uvedené za nimi jsou názory autora Wessblogu :

" Rozšíření mojí svobody je současně rozšířením mojí moci " .

Pozn. Myslel jsem si vždy , že boj za svobodu je veden humánnější myšlenkou ?!

" Svoboda je možnost pro každého , darebáci však jsou vždy pohotovější , viz projevy radikálních kritiků při klíčových událostech v naší zemi , tunelování a pod … "

Pozn. Morálka je tedy jakousi hendikepující brzdou rychlého jednání slušného člověka ?

" …. omezit moc parlamentu , i když on je naráz bezmocný , když je např. třeba zvolit vládu . V Německu například nemůže být rozpuštěna vláda , aniž je předtím parlamentem zvolen nový premiér … "

Pozn. Omezovat omezené , tam rozhodně nehrozí kontraproduktivnost .

" Je třeba omezit politické moci strany na veřejných postech , v médiích . Ty se nemohou stát kořistí vítězné strany po volbách " .

Pozn. Právě dnes politický komentátor vyslovil obavu , aby současná " úřednická vláda nevládla příliš dlouho , aby si svět nemyslel , že je tady politická krize "

…. " třetí cesta jako slovo , které nebylo slyšeno rádo …. "

Pozn. Ano , poražení o svojí cestě nemohou uvažovat a vítězové , ti naopak neznají jinou , než svoji cestu . A potom , že politika je úsilí o dosažení možného , včetně kompromisu .

" Kde není masového soukromého vlastnictví , není svoboda " .

Pozn. Je to pravda , jenom bohatý člověk je svobodný . Ten chudý se utěšuje , že nemá - li majetek , nemá starosti a svobodný je také . Nebo to pravda není ?

" Každý systém si přizpůsobuje skutečnost k obrazu svému , je třeba usilovat o otevřenou společnost " .

Pozn. Nevím , kde hledat otevřenou společnost . Snad " všechny zavřené "
amnestovat .!?

" …. Ve svém chování a rozhodování se , prosím ,vždy řiďte střelkou osobního svědomí …. "

Pozn. Vzácná myšlenka , hodná charakterní osobnosti


" Jestliže strom plodí špatné ovoce , pak je v něm něco špatného … "

Pozn. Vzácně logická a pravdivá myšlenka . Kupodivu i tato má stejného autora , jako předchozí .


" …. Náš stát či národ je rozhodně zvláštní ….Třeba naše hymna , tam , kde jiné státy ve svých hymnách mají vykřičník , my otazník , kterým se ptáme po domově , dále např . Den obnovy samostatného českého státu slavíme hned po silvestrovské kocovině vždy 1. ledna , v říjnu
slavíme vznik státu , který de facto vlastně neexistuje … , budeme potřebovat zřejmě asi ještě dalších 20 let … " .

Pozn. Hluboce a nečekaně vtipné , neboť autor výroku se určitě takto alespoň mně nejeví .

" Svoboda je stejná jako kyslík ve vydýchané místnosti , neustále se o ni musí bojovat … "

Pozn. Pojem " vydýchaná místnost " je přijatelnější , než častěji užívaný " zap-děná společnost " , jinak velmi pravdivý pro naše končiny .

" Sociální demokracie je porodní bábou komunistů … "

Pozn. Je obdivuhodné , kde všude se může uplatnit porodník . Kdoví , jak a proč se narodila ona porodní bába ?

" … aby byl samet pěkný , není třeba jej hladit , ale čas od času vzít ocelovým kartáčem proti srsti … "

Pozn. To je bezesporu názor westernového drsňáka a to " svátek- nesvátek " .

" EU představuje centralismus , který chce V. Klaus brzdit … "

Pozn. V den oslav 20 let pádu centrální státní moci má tato myšlenka obzvláštní pikantnost


" … dnešní realitu je nutné srovnávat pouze s realitou před 20 . léty a ne s nějakou ideální realitou …. "

Pozn . Autor výroku si zde z pochopitelných důvodů neklade příliš vysoké cíle . Ví , co činí …





Psáno 18 . listopadu 2009

Zvítězí ekonomická racionalita nebo lidská sounáležitost

14. listopadu 2009 v 10:23 | Wess |  Aktuality

" Základní princip kapitalismu - maximalizace osobního prospěchu - je v rozporu s lidskou přirozeností. Kapitalismus, jako systém na tomto principu založený, odcizuje člověku podstatnou část jeho osobnosti, jeho společenskost a takto je příčinou většiny morálně negativních jevů, které kolem sebe v narůstající míře pozorujeme, především nárůstu sobectví a agresivity.

Velmi často , při obhajobě kapitalismu , je uváděno ovšem mylné tvrzení o neefektivitě státního vlastnictví . Státní vlastnictví není totiž kolektivní, ale zvláštní případ vlastnictví soukromého, tj. náležejícího mocenské elitě ovládající stát . V podmínkách, které dnes panují prakticky všude, tj. odcizení státní moci od občanů, vnímají občané toto vlastnictví jako patřící někomu cizímu, resp.
jim nepřátelskému a podle toho se k němu chovají. "

( Předcházející text je velmi částečnou citací z Britských listů - Kapitalistická racionalita … )

Paradoxně těsně před politickým převratem v roce 1989 silně zaznívalo , že jedním ze základních principů komunismu je neefektivní kolektivismus " kdy všechno je všech " . Ten kolektivismus , který údajně potlačuje jakoukoliv individualitu a je v rozporu s lidskou přirozeností , do které patří soutěživost a touha osobně vyniknout , prosadit se v konkurenci . Ten kolektivismus , který " nutí " člověka , aby uznával společné vlastnictví a chránil je jako svoje soukromé . Prostě údajně neodpovídá daným lidským vlastnostem .
Obě , vůči sobě nesmiřitelná tvrzení o neslučitelnosti toho , či onoho základního principu s lidskou přirozeností , asi přestanou mít smysl , jakmile přestane " být udržitelným vývoj života na planetě Zemi " .

Pak možná bude lidstvem zvažována pouze ta druhá strana téže mince - láska nebo nenávist - , poněvadž věčné dilema pravdy a lži a jejich hledání nebude již smysluplné ….

Přátele , poněvadž ještě nenastal ( a doufám , že ani nenastane ) okamžik neudržitelnosti života na Modré planetě , zkusme si tak nějak " závazněji " odpovědět na otázku :

- Pracuji proto , abych žil , nebo žiji proto , abych pracoval ?

A svoji odpověď na otázku proveďte , prosím , po pečlivé analýze stavu své osoby , rodiny a naší společnosti ? A chcete - li , " projeďte i globální souvislosti " .

Zvítězí známý ekonomický vztah efektivnosti našeho konání

e = U / N ,

kde e - efektivnost , U - účinek , užitek , zisk , N = vynaložené náklady naše konání

nebo prosté lidské hodnoty - solidarita , sounáležitost , mravnost …….. ? ( Zde , prosím , nezaměňovat s tolik proklamovanými " společnými hodnotami euroatlantické zóny " ) .

P. S. Vždy jsem se obracel ke klasikům , učiním tak i tentokrát - Jan Werich :



Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.

Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání.

Jak je zřejmé , ani tak moudrý člověk , jako je J.W. , to v životě neměl lehké ...



Psáno 14. listopadu ( při příležitosti 20 .výročí " něžné revoluce " )

Odměňování za práci s uplatněním teorie stejných žaludků

9. listopadu 2009 v 16:44 | Wess |  Společnost

Jak je to neskutečně dávno , když kdysi za socialismu jsme se přeli , zda tolerovat rovnostářství v odměňování , kdy osobní ohodnocení výborného pracovníka se od průměrného lišilo " o pár korun " , a nebo podstatně platově zvýraznit trvale kvalitně pracujícího zaměstnance .

To bylo v době tzv. racionalizace mzdových soustav ( dále příp.jen RMS ) , kdy populárním vysvětlením podstaty tohoto úsilí bylo následující : " Máš hořčičák plný korálků a také druhý - prázdný . A v podstatě jenom přesypeš všechny korálky do té prázdné sklenice . " V tom pozorný posluchač řekne :
" To se ale nic nezmění !? " a vysvětlující v tu chvíli vítězoslavně zahlaholí : " Nezmění , to máš , pravdu , ale ten rachot kolem toho !! "

Byla to pravda , poněvadž často se v absolutním objemu peníze na mzdy nezvýšily , ale i tak bylo zaveleno - " na koně " .

Proto jsem se tehdy radil se svým nadřízeným a jako mladý vedoucí jsem rezolutně prohlásil , že pokud mi nezvýší objem finančních prostředků na řádné provedení RMS na mém hospodářském středisku , rozdělím svým pracovníkům dosavadní osobní ohodnocení nově i za cenu , že někomu peníze vezmu a tomu výbornému přidám . Můj nadřízený se při mých slovech pobaveně usmál a řekl: " Udělej to a pak mi řekni , co oni na to" ! ( Ovšem , pohodlnější pro mnohé vedoucí bylo nedělat v odměňování zaměstnanců velké rozdíly , neboť " chtěli mít svůj klídek ") .

Vzpomínám si z té doby , jak na postgraduálním studiu v jedné svých přednášek profesor v souvislosti s odměňováním za práci vyslovil v té době ještě méně známou myšlenku , že je třeba " konečně přestat s uplatňováním teorie stejných žaludků , a rozhodně oceňovat lidi podle produktu jejich mozků , nikoliv podle produktu žaludků " . K pobavení , nás , posluchačů dodal , že jistě máme jasno o produktech jmenovaných tělesných orgánů .

Byl jsem tehdy , v roce 1988 , nadšen , že nadchází čas nového ekonomického myšlení i v odměňování ….

Po přečtení mých řádků mnohý obdivovatel současna jistě zajásá , že i starší generace již konečně pochopila " stimuly doby a jejiho ducha " , které zaručeně požaduje a také produkuje svobodný trh bez zásahu státu .

Samozřejmě , já však teď chci spíše připomenout , že i po převratu v roce 1989 jsem zažil " nevšední přístupy " ne nepodobné již zmíněné socialistické RMS .

Tak například v roce 1998 , kdy jsem nastoupil na střední školu jako učitel výpočetní techniky , jsem měl nástupní osobní ohodnocení 2000 .- Kč . Po několikerých následujících úpravách platů učitelů , kdy sice rostly tarify , jsem postupně přišel o celé osobní ohodnocení a zůstal mi jen příplatek za třídnictví . Samozřejmě ne z důvodů , že by vedení školy s mým výkonem bylo nespokojeno .V té době ovšem MŠMT tvrdilo , že objemy mezd učitelů , předané jednotlivým školám , rostou .

V dnešní době je možno zcela snížit mzdu zaměstnanci i na minimální úroveň pod heslem " v době krize se všichni musíme uskrovnit " .Nesmí se to však týkat např. našich zastupitelů v parlamentu .
Na druhé straně v nebývalé míře stále bují i v podnicích s účastí státu finanční " zlaté padáky " , snad za to , že vypoklonkovaný " příliš mnoho věděl " .
Jako by platilo dnes více , než kdy předtím , že " z poctivé práce ještě nikdo nezbohatnul " !

" Tedy šéfe , vy ale máte hlavu …" , říká servilně podřízený ve známé filmové komedii .

A tak nějak podobně servilně i my , občané , stále chceme věřit našim politikům a manažerům , že v této společnosti se odměňuje za " produkty mozků " . ( A možná to je spíše občanská pohodlnost , která nechává vyniknout pojmy jako např. lobbing , spekulace , turbostudium a j. )

Holt , musela to být hlava , která to vše vymyslela a současně nazvala " blahobytem pro všechny " .

P. S. Preferování teorie stejných žaludků v odměňování skutečně nehrozí , i když z celostátní statitiky i nadále a již po mnoho let vyplývá , " že za 1 rok sní každý náš občan v průměru 75 kuřat " nebo , že průměrná mzda v ČR je XX 000 .- Kč .
Populární je stále uvádět vývojové trendy v počtu vypitých piv na hlavu , přičemž se statistický úřad naprosto neobává , že vláda by právě kvůli tomu měla padnout .

Psáno dne 9.listopadu 2009

Škola – základ života

5. listopadu 2009 v 18:35 | Wess |  Společnost


Jsem velký fanda IT a také aktivní uživatel PC , internetu . Přiznám se , že jsem mohl na začátku 90. let mohl být u tvorby prvních Tématických rozpisů učiva , poněvadž MŠMT mělo tehdy ještě na obsah a rozsah učebních osnov výuky žáků středních škol na PC velmi obecný názor . Ve výuce tehdy byl pro učitele velký pedagogický prostor a současně také velká osobní odpovědnost .
To totiž byla doba , kdy ze ZŠ přicházeli žáci , kteří , kromě několika zájemců s vlastními PC , téměř nic na počítačích neuměli . Samozřejmě proto , že na školách počítače byly zatím velmi sporadicky a také učitelé byli , takříkajíc , " dvě lekce před svými žáky " .

Od té doby se situace v " počítačové dovednosti " zásadně změnila . Já , jako učitel , jsem snil o tom , že vyučující s sebou do běžné učebny přinese vlastní notebook a tam pomocí digitální projekce bude podle svých příprav a prezentací doplňovat svůj klasický výklad a názorně demonstrovat učební látku . Ta doba je tady a to je dobře !

Nedávno jsem však poslouchal besedu nebo spíše prognózu , jak má v nejbližších létech vyučování vypadat . Definitivně prý bude odložen " papír a tužka " , kterými si žák dělal poznámky z vyučované látky . Vše i teď nasvědčuje tomu , že ruční psaní perem , stejně jako tzv. psací písmena , skutečně zmizí . Sám jsem , jako aktivní učitel , byl svědkem toho , že žáci často píší výhradně hůlkovým a navíc velkým písmem .

Celá řada žáků , zejména pak studentů , si přináší na přednášky NB a dělají poznámky a mnozí již dokonce nahrávají audio , či video z přednášky.
V nejbližší budoucnosti jistě nebude technickým problémem pomocí 3 D virtuální skutečnosti přenést se v hodinách např. zeměpisu do Afriky , o které je ve vyučování zrovna řeč .

Možná , že nebude ani třeba přímé fyzické účasti žáka v učebně , když bude schopen užívat komunikační prostředky typu SKYPE , samozřejmě s dokonalejšími přenosovými možnostmi .
Mne však , přes všechno moje " IT fandovství " , přemáhá nostalgie . Obávám se totiž , zda nezmizí ta pravá lidská komunikace , nejprve ve škole a pak vůbec .

Já si vzpomínám , že před více léty , kdy bylo užíváno pouze ICQ , tedy SW aplikace pro chatování , měli moji žáci přes tuto formu komunikace řadu přátel . S nimi chatovali , vytvořili si třeba i " důvěrný svět " , ale vůbec jim nechyběl osobní kontakt . Na moji otázku , proč se nechce osobně setkat , odpověděl tehdy jeden můj žák , že " by byl třeba zklamaný a to že nechce " . Tehdy jsem toho mládence vůbec nechápal .

No a dnes , jak jsem si z besedy pedagogů odnesl , to má být bráno jako standard pro vzdělávání , kde pravděpodobně fyzický učitel nebude ani potřeba . Žáci " si vše naleznou na internetu " . ( pozn.autora - já jej rovněž obdivuji , ale klasickou četbu knih mám stále rád ).
( Vysoké školy výstavbou menších poslucháren údajně již předem počítají s tím , že ne všichni studenti budou chodit na přednášky a semináře ) .

S láskou a rád vzpomínám na svoje učitele ( a pamatuji si je téměř všechny ) , jak ze základní , tak ze střední i vysoké školy . A to jsem , vážení , do svojí 1. třídy nastoupil 1.září 1951 , tehdy k pí učitelce Kristkové .
Myslím si , že osobní a pěkný vztah mezi žákem a učitelem je i v dnešní době nezastupitelný . Má - li jej pod " vlajkou modernosti doby " nahradit technický moloch , pak lidskou společnost mnoho dobrého nečeká .

Již teď si lidé musí hledat cesty , aby neztratili kdysi běžné životní potřeby a fyzickou kondici . Proto jsou např. dnes plná fitcentra " se šlapacími koly apod. " . Ta nechybí ani v mnohé domácnosti , a lidé " racionálně využívající čas " šlapou , přitom civí na TV a možná ještě kontrolují dětem domácí úkol . Tak si nahrazují nedostatek fyzického pohybu a dohánějí neustále svůj čas ..

Kdoví , jak budou v budoucnu řešit " nedostatek citu " . Již dnes často nemají čas na sebe , jindy na svoje děti , s jejich výchovou spoléhají na školu …… a ta zase na IT ( čti informační technologie ) .

A to vše v době , kdy prý všichni slušní lidé naší planety usilují o trvale udržitelný rozvoj lidské společnosti ….. a globalizaci

" Inu , to jsou paradoxy , Vaňku ! Co ? " , řekla by známá postava z divadelní hry .

P. S . Tak trochu mi tento stav připomíná prastarý vtip : Proč , prý , je tuha v dřevěné tužce tak dlouhá , když se stejně píše pouze její špičkou ? Tak se začaly vyrábět kratší tuhy a samozřejmě se našel další iniciativní bl.ec , který se otázal , proč je na tužce kus dřeva bez tuhy ? A výsledkem pak byla tato skutečnost - neprodleně se začalo s výrobou kratších tužek .....





Psáno dne 5.listopadu 2009

SEMAFOR slaví 50. let !!!!

3. listopadu 2009 v 10:19 | Wess |  Nostalgie
Mezi ikony 60. let patří divadlo SEMAFOR . Znamenalo mnoho zejména pro tehdejší mládež zpočátku písničkami , které se okamžitě staly hity . Jména zpěváků - Eva Pilarová a Waldemar Matuška , Karel Gott , Pavlína Filipovská a další , které neuvádím , ale mám stejně rád . Autoři her a hlavní protagonisté - autoři , herci a muzikanti Jiří Suchý a Jiří Šlitr , bez nichž si není možné začátky divadla vůbec představit . A skvělá kapela - orchestr Ferdinanda Havlíka , který , kromě svého kapelníka a excelentního klarinetisty , měl další osobnosti - trumpetistu a zpěváka Jiřího Jelínka a saxofonistu Evžena Jegorova , který proslul jako herec nejen v Semaforu , ale i v řadě českých filmů - evergreenů .

Na webových stránkách divadla Semafor , mimochodem překrásných , jsem nalezl mj. zajímavý rozhovor právě s Ferdinandem Havlíkem . Ten rozhovor je velmi nevšední a proto jeho část cituji , sice bez souhlasného dovolení autorů , ale s dobrým úmyslem " šířit moudro a estetično " po vzoru divadla Semaforu , které tak činí již neuvěřitelných 50 let ...

( Citace )
ROZHOVOR Z KNIHY SEMAFOR JAKÝ BYL A JE (2004)
( výňatek z rozhovoru)

Marie a Tomáš Salabovi, rozhovor s F. Havlíkem z 16. prosince 2004 (vyšlo 2006)


Ferdinand Havlík je veselá kopa. Hraje úžasně na klarinet a skládá skvělou hudbu. Patří mezí lidi, u kterých máte pocit, že se časem vůbec nemění. V Semaforu působil od samého počátku jako kapelník
a je dalším důkazem toho, kolik talentovaných lidí se při vzniku tohoto divadla sešlo.
Jeho smysl pro jazzovou rytmiku skvěle vyhovovat písním autorské dvojice S+Š a po smrti Jiřího Šlitra se ujal nelehké role skladatele hudby k textům Jiřího Suchého. O tom, že se mu podařilo obstát, svědčí mnoho úspěšných představení s jeho písněmi, například legendární Kytice. Ferdinand Havlík ovšem vynikl i jako herec na divadle a ve filmu. Například si nezapomenutelným způsobem zahrál akademického malíře v Menzlově filmu Slavnosti sněženek. Zajímavé byly také pokusy komunistických mocipánů rozdělit dvojici Suchý-Havlík, a vyvolat tak rozklad nepohodlného divadla třeba tím, že Ferdinanda
Havlíka na začátku sedmdesátých let jmenovali uměleckým šéfem. Když ale zjistili, že jako ředitel dělá často pravý opak toho, co oni potřebují, zbavili ho vedení. Ferdinand Havlík tedy obstál nejen jako hudebník, skladatel a herec, ale i jako přítel Jiřího Suchého.


Co jste dělal, než jste přišel do Semaforu?
Svoji malou kapelku jsem měl už jako sedmnáctiletý kluk, ale jinak jsem hrál na housle v symfonickém orchestru. Potom jsem začal s klarinetem a na saxofon a hrával jsem s různými kapelami. V padesátém osmém roce jsem založil svoji vlastní kapelu a účinkovali jsme v Jaltě.

Jak začala spolupráce s Jiřím Suchým?
My jsme s Jirkou začali pracovat v Redutě a kavárně Vltava, kde on dělal Pondělky s tetou, tak se to myslím jmenovalo. Jemu se líbilo, že má profesionální doprovod. Začali jsme hrát jeho hudební prvotiny, jako například Černého nebožtíka nebo Pověrčivého uzenáře. Mně se to strašně líbilo. Zejména ty texty, protože byly úplně jiné, vymykaly se tehdejší textařské práci.

Jaký byl samotný začátek Semaforu?
Jirka byl angažovaný jako herec v divadle Na zábradlí a spoluautor skládanky písniček Kdyby tisíc klarinetů. Z divadla Na zábradlí ale po dohodě odešel, protože on skutečný herec nebyl. Jeho učili chodit na jevišti, byla to zkrátka jiná krevní skupina. Přišel pak na nápad, že si založí své vlastní divadlo Semafor, tedy SEdm MAlých FORem. Začal se ohlížet po spolupracovnících. Po hudební stránce si vyhlédl Šlitra, se kterým ho seznámil Horníček, a mě si vybral jako kapelníka, protože mou práci znal už z Reduty. Zavolal mi a řekl: "Zakládáme divadlo... chceš?" Já jsem řekl: "Jistě, ano." Sešli jsme se v Obecním domě, kde nás bylo asi pět. Pepík Ondráček jako ekonom. Milan Šulc jako dramaturg, no a další. Tam jsme si plácli. Dokonce jsme dojednali finanční stránku a dohodli se, že budeme hrát ve Smečkách. Divadlo jsme si sami natřeli, vymalovali, uklidili a nazkoušeli hru. Takže divadlo jsme založili během jara v roce 1959 a v říjnu byla premiéra první hry Člověk z půdy. No a takhle vznikl Semafor. Protože to bylo divadlo sedmi forem, kde je i hudba, dělali jsme jazzové koncerty a začalo se to valit vlastní silou dopředu.

Měli jste od začátku "narváno"? Nebo jste někdy hráli třeba jen pro tři lidi?

V životě ne! Co je Semafor Semaforem. Možná, že se někdy omylem vytisklo jiné datum, ale to si nepamatuju a nemůžu říct, že bychom někdy hráli pro prázdný sál. Nevzpomínám si ani, že by bylo jediné sedadlo volné. Když se začalo ve Smečkách, bylo vyprodáno na několik dní dopředu a fronty stály až na Václavské náměstí.



Měl Jiří Suchý "tvrdou ruku"?

Suchý neměl nikdy tvrdou ruku, protože nemá tvrdou povahu Je velice tolerantní. Lidi mu spíš domlouvali, ať je přísnější, že takhle to nejde. Občas přitvrdil na Waldu, protože Walda zlobil tím, že pil a nechodil včas. Na nás se mu zase nelíbilo, že hrajeme na plesech. Přišel a řekl: "To byste neměli dělat. To je pod úroveň." Já na to: "Ježek hrál taky na plesech, na tom není nic špatného." Horší je, když se hraje na bále pidižvíků. Tam se chlastá pivo a končí to rvačkou. My ale hráli novinářům a filmařům. Takže potom to uznal. Nakonec hrál sám po letech v jednom nočním baru s nějakými barovými tanečnicemi. Tatran bar se to jmenovalo. Já mu říkal: "Vidíš to? Nám jsi vyčítal, že hrajeme na plese, a teď sám hraješ v pajzlu!" A on namítal: "Musím si to taky zkusit." No, skončilo to fiaskem, protože do toho baru nikdo nechodil. Jen Miloš Kopecký. Tomu se tam strašně líbilo.

Povězte nám něco o Jiřím Šlitrovi. Jaký byl?

Šlitr byl uzavřený člověk. Evžen Jegorov mu dal přezdívku "Rvbín". On toho moc nenamluvil. Byl svérázný. Po hudební stránce si s ním ale Jiří Suchý rozuměl. Jednou spolu dokonce tři roky vůbec nepromluvili, jen na jevišti. Oba byli introverti. Šlitr se ale dokázal ve společnosti lidí, kteří mu vyhovovali, rozparádit. To Suchý se zavřel doma a byl spokojený.

A Waldemar Matuška?

Walda? No s Waldou byla sranda veliká.

Opravdu?

No jistě. Naučil mě pít pivo. Ono totiž v tom divadle bylo nedýchatelno. Dohráli jsme a byli promočení úplně skrz na skrz. To bylo hrozný, hrozný. Byli jsme dehydrovaní a Walda byl dirigent. Tak všechny sezval na pivo. Pak se vrátil do divadla, přikryl se oponou, usnul a vůbec mu to nevadilo. To byl boží člověk.


A Eva Pilarová?

Eva je Brňačka jako já, tak si na ni můžu dovolit. Při konkurzu spustila tím brněnským nářečím Night and Day. Horníček tam seděl a říká: "Paní Pilarová, víte o tom, že Brňáci se v Praze střílejí?"

A Karel Gott?

Karel Gott byl star od začátku. Ne že by byl nepřístupný, to ne. On byl přátelský, ale měl prostě svůj plán práce, ze kterého neustoupil. Ten jel, neoženil se, nic. Stále na sobě pracoval. A je stejný dodnes.

Jaké bylo natáčení filmu Kdyby tisíc klarinetů?

Bylo to krásné filmování s tím, že jsme byla tři divadla pohromadě. Bylo tam Rokoko, Semafor, Zábradlí. Bydleli jsme na hotelu ve Františkových a Mariánských Lázních, chodili jsme společně na snídaně, obědy i večeře a po večerech bylo veselo.

Byla nějaká rivalita mezi těmi konkurenčními divadly?

Ne, všichni jsme byli kamarádi. To není jako ve fotbale nebo v hokeji, že teď kopu za Spartu, tak musím toho Slávistu nakopnout.

Jak to bylo po smrti Jiřího Šlitra?

To bylo tak. Já jsem se s Jirkou Šlitrem v šedesátém sedmém roce pohádal, protože on chtěl, aby kapela hrála big beat. Já chtěl hrát to svoje a vysvětloval jsem mu, že on v podstatě starší než já, patřící do té swingující generace, nemůže hrát big beat, který patří osmnáctiletým. Tak jsme se rozešli. Za čas jsme se setkali a on vyprávěl, že je v divadle každou chvíli jiný bubeník, jiný pianista, a tak se naštval a řekl mi, ať se vrátím zpátky. Souhlasil jsem. Sešli jsme se u něj na Malvazinkách v jeho nové vile a všechno si vyříkali. Strávili jsme spolu celý den. On mi tehdy řekl, že má velký úspěch v cizině a že chce odejít z divadla a založit skupinu. Suchý měl totiž v cizině velký handicap. On to zkoušel v Německu, ale tu poetiku textů prostě v jiném jazyce nejde vykreslit. Suchému se tedy z Čech nechtělo, ale Jirka Šlitr mířil ven a chtěl po mně sestavit kapelu, že mi přinese nějaké materiály. Pravdou je, že už nepřinesl, protože toho 26. prosince 1969 se stalo ta neštěstí a on zemřel.
Byl to pro Semafor velký šok. Místo toho volal za čtrnáct dní po pohřbu Jirka Suchý a nabídl mi spolupráci. Stal jsem se semaforskýn hudebním autorem po Jirkovi Šlitrovi. Začali jsme pracovat a vznikla první premiéra Básníci a sedláci - Revizor v šantánu. Takové dvě aktovky v jednom. Mělo to docela úspěch. Pak se udělali Čarodějky, potom Kytice, no, her jsme napsali poměrně dost. Dokonce co do počtu písniček víc než Suchý se Šlitrem, protože oni spolu pracovali deset let a my třicet. Přišel jsem k té práci tedy vinou Šlitrovy smrti.
Pravdou ale je, že kdyby Šlitr žil, tak by v tom divadle stejně nezůstal ...

( konec citace )




A poněvadž se blíží zase Vánoce , tak bude vhodné uvést ještě písně Koupil jsem si knot a velmi slavný vánoční evergreen Purpura ...






Tak vidíte , " takový je to divadlo Semafor . " Sám Jiří Suchý si přinesl k jubileu Tulipán a ještě popřál všem , nejen příznivcům a obdivovatelům jeho divadla , šťastné vánoce ....

Děkujeme za vše , náš milý SEMAFORE !!! ( divadlo sedmi malých forem původně )


Psáno 3.listopadu 2009