Říjen 2009

Vzpomínka na Františka Veselého: Semifinále ME Nizozemsko vs. Československo 1:3 v prodloužení

30. října 2009 v 17:04 | Z internetu sestavil Wess |  AC Sparta a fotbal vůbec


EURO 1976 ( Klikni !! )



František Veselý ( nar. 1944 ) odehrál nejvíce zápasů v slávistickém dresu v celé historii klubu. Nastoupil do 920 utkání, z nichž 404 bylo ligových, ve Slavii působil v letech 1965 - 1980. Po odchodu ze Slavie nastupoval v dresu Rapidu Vídeň.

Jako první fotbalista se dotkl míče na novém stadionu v Edenu, když 7. května 2007 provedl v historické replice slávistického dresu slavnostní výkop prvního utkání proti Oxfordu.

"Celý svůj život prožíval s červenobílými barvami každý okamžik jejich fotbalových utkání, v hledišti nikdy nechyběl, jezdil i na utkání, která Slavia hrála venku," uvádí se na stránkách forbalové Slavie.

Za sešívané hrával v padesátých letech jeho otec, jeho syn, také František, hrál ve Slavii v první polovině devadesátých let. Do Slavie ho přivedl trenér Emil Seifert, se kterým později v Dukle Praha získal mistrovský titul.

Za reprezentaci nastoupil poprvé v roce 1965, nosil reprezentační dres dvanáct let až do roku 1977. V reprezentaci odehrál 34 utkání a vstřelil 3 branky. Účastnil se MS 1970 a vítězného ME 1976.

Mezi jeho nejvydařenější zápasy patřilo utkání o postup na MS 1970 proti Maďarsku, kdy získal penaltu a sám vstřelil druhou branku. V roce 1976 získal v Bělehradě titul mistra Evropy, v semifinále proti Nizozemí odehrál parádní zápas, nahrál na jednu branku Nehodovi a druhou vstřelil sám.



Byť sám přesvědčený Sparťan budu na Františka vzpomínat jen s obdivem . Co ten se " naotravoval " svým výborným výkonem naše miláčky .
Co ten udělal radosti všem divákům v Čechách , na Moravě a na Slovensku !

Děkuji Františku !

Psáno 30.října 2009

O ČEM JE KLAUSOVA VÝJIMKA

30. října 2009 v 16:24 | Wess |  Aktuality

" Konečně je jasné, co přesně vadí prezidentu Václavu Klausovi na Listině základních práv EU. Jde o to, jak by se Evropský soudní dvůr v Lucemburku vyrovnal s požadavkem na zrušení podmínky českého občanství, bez nějž nelze požádat o vrácení majetku.
"Kterýkoli občan Evropské unie by se díky Listině práv mohl obrátit na soud kdekoli v Unii s tím, že ho Česko svými zákony diskriminuje," vysvětlil Klausův právník Aleš Pejchal.
K Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku by se případ dostal tak, že by ho o výklad požádal například německý či rakouský soud, na nějž by se obrátil tamní občan, který přišel v bývalém Československu o majetek. "Bohužel nemáme žádnou jistotu, že by soud v Lucemburku neoznačil podmínku českého občanství za diskriminační. Nejde tedy o žádnou retroaktivitu Benešových dekretů, ale o to, aby se tu opět nerozjely spory o majetek, které byly přibrzděné právě podmínkou českého občanství," tvrdí Pejchal.
Zatím se mluvilo spíš o tom, že Klaus se obává prolomení dekretů exprezidenta Edvarda Beneše, jimiž přišli o majetek lidé vysídlení po druhé světové válce z Československa. A většina právníků proti tomu argumentovala, že zpochybnit dekrety nelze. " ( konec citace )

Po přečtení této informace z páteční i Dnes jsem nabyl pocit , že jsem záměr prezidenta pochopil.
Ovšem , až jsem si vyslechl tiskovou konferenci ČSSD , měl jsem pocit , " že jsem tam , kde předtím - totiž nikde .
Samozřejmě mohl jsem se těšit , že ani čtyři mušketýři ( z nichž ovšem mluvil jen jeden ) nesdělili novinářům , tedy ani národu také nic.
Netěšil jsem se , poněvadž jsem si uvědomil , že ani v tak zásadních věcech se předem nedokáží naši koryfejové domluvit na stanovisku jednoznačně prospěšném pro tento národ .
Naopak přihřívají si svoje osobní polívčičky na tiskových konferencích různé úrovně - " a ty národe , podívej , jaký jsem kabrňák… "

Najdou se někteří , kteří již teď vědí :

a) situace pro použití čerstvě schválené vyjímky pro ČR nenastane ( proboha ať )
b) jiní mladší , leč také bez ohledu na nízký věk již pouze exministři , touží , aby vyjímku v Chartě EU mladá česká generace co nejdříve zrušila apod.

Jedině poslední " politický expremiér " známý svými velikými myšlenkami a také veliký svoji postavou to vidí jednoznačně .
( citace z internetového tisku i Dnes ) -

Dopady, které by mohly podle Klause ze smlouvy a z Listiny základních práv EU pro Česko vyplynout, nehrozí, soudí Topolánek. "V tomto smyslu ten požadavek Václava Klause trochu připomíná (bývalého premiéra a šéfa ČSSD) Stanislava Grosse a jeho zálibu nosit opasek i kšandy. Vláda vyjednala opasek, Václav Klaus chce i kšandy," uvedl nedávno v Rádiu Impuls.

Expremiérův " osvícený humor " jistě udělá dobře některým lidem , kteří " prezidenta nemusí " , ovšem žádné politické body mu nemůže u normálních občanů přinést .

A nově restaurovaný pojem " potížista " , tak ten je ostatně znám již z dob socialismu . Tak byl vždy označován ten , který místo řečí , " že to nejde " hledal řešení , či východisko . Ten , který nechtěl být " mlčící většinou " a tím byl vždy mnohým , ne - li veškeré většině na obtíž .

Mám rád moc kreslené vtipy , tak jeden z aktuálního tisku přidávám !


P.S. Od jednoho známého jsem slyšel jeho důvěrné postesknutí : " Říkají o mně , že jsem blbec . Ale já se ptám , kdo je větší ? "

A až teď mám jasno ve svých odpoledních pohnutkách . Teprve teď jsem si jistý tím , že tuto aktualitu jsem psal , abych i svoje známé seznámil s nevšedním ostrovtipem bodrého Valacha - totiž , že jistota je jistota a kšandy v kombinaci s opaskem mohou zaručeně vyloučit " chození s holou zadnicí " .

Psáno 30.října 2009

Karel Krautgartner – vzpomínka na jeho saxofon …

28. října 2009 v 8:41 | Z internetu sestavil Wess |  Muzica


VEČER S KARLEM KRAUTGARTNEREM

Před léty v září 2002 připoměl Český rozhlas 3 - stanice Vltava významné výročí Karla Krautgartnera, jedné z předních osobností českého jazzu, který by 20. července oslavil osmdesáté narozeniny. V tom roce , a to 20. září , uplynulo právě dvacet let od doby, kdy činnost tohoto vynikajícího klarinetisty, saxofonisty, skladatele, aranžéra, dirigenta a pedagoga přerušila předčasná smrt.

Karel Krautgartner se narodil v Mikulově (20.7.1922) v rodině poštovního úředníka, který velmi dbal na jeho vzdělání. Otec ho přihlásil do místní hudební školy, kde Karel exceloval ve hře na klavír.
Po ukončení základní docházky dojížděl vlakem na gymnázium do nedaleké Břeclavi, kde jeho pozornost upoutaly vlaky (jako Antonína Dvořáka). Stal se vášnivým modelářem, což ho drželo mnoho let - vynikajícím způsobem lepil malé parní mašinky.
Po přestěhování do Brna pokračoval na slavném gymnáziu v Králově poli, a teprve tam ho chytla muzika, když mu otec koupil klarinet. Hrál v různých kapelách včetně orchestru Gustava Broma a v roce 1945 přijal angažmá u Karla Vlacha a přestěhoval se do Prahy.

Od roku 1955 řídil vlastní kvintet, soubor Studio, působil na Státní konzervatoři v Praze. V rozhlase působil jako externista, dirigoval soubor, z něhož později vznikl Taneční orchestr Čs. rozhlasu (TOČR); v jeho čele setrval do roku 1968.

Pořad se zabýval z největší části obdobím po roce 1968, kdy Krautgartner odešel s rodinou do Rakouska - ve Vídni pracoval dva roky jako dirigent bigbandu ORF, a poté působil v Kolíně nad Rýnem jako pedagog na tamní konzervatoři; do Vídně ještě dojížděl (až do své náhlé smrti v roce 1982). Během večera promluvilo i několik hostů, z nichž tím nejvzácnějším byla jistě paní Elen, manželka Karla Krautgartnera. Nahrávky, které v pořadu zazněly, vznikaly v průběhu sedmdesátých let a začátkem let osmdesátých za hranicemi naší vlasti především v rakouském rozhlase (ORF). Tvoří průřez Krautgartnerovou činností těchto let.


K.K. s Juditou Čeřovskou



Balet ČST
v r. 1983 tančí na hudbu K.K. k písničce Čert ví proč



Vlasta Průchová s orch. K.K.



Olmerová a Hulán s jazz . orch. K.K.





Wessova poznámka :

Karel Krautgartner a jeho muzika stále patří nejen vyspělým znalcům jazzové hudby , ale také tehdejší mládeži a jejich taneční hudbě TOČR , vedeného tímto skvělým dirigentem a klarinetistou .
Před časem jsem navštívil muzeum v Mikulově - vkusnou vzpomínku na umělce .
Pro mne to byl jeden z mnohých krásných zážitků ze slunné Pálavy ...


Konec 50. let v módě mladých z maloměsta ...

27. října 2009 v 9:00 | Wess |  Nostalgie
Ta nová generace je značně horší
než my
- jaká škoda,že do ní nemohu patřit...
G.Feydeau


Móda v padesátých a na počátku šedesátých let

Přesto,že po válce bylo teprve 10 - 15 let , mládež tento odstup vnímala jako mnohem delší a tak se mohla mj. věnovat i módě.Samozřejmě,že necítila v podstatě žádné omezení,ikdyž z pohledu dneška by se to mohlo tak jevit.

Já si uvědomuji,že sám na sebe a na to,co na sobě nosí moji spolužáci a vrstevníci,jsem se začal dívat kolem 12.roku věku - tj.rok 1956 a výš.

· Vlasy - účes

Účes,poněvadž tehdy jsem měl mnohem hustší vlasy,pro mne byla velká vlna vlasů,natažená nejdříve doleva a pak zpátky a pěšinka vlevo - vlasy musely být při česání namočené ( asi to mělo nahradit pomádu).Někteří starší kluci - asi pod vlivem Billyho Halleye - si máčeli vlasy tak,že v zimě byla hlava jako ve skleněné přilbě.Letěly účesy " Eman", "Havel".Vlasy byly poměrně dlouhé,ale podstřihnutí podle vzoru Jarky Metelky z Rychlých šípů bylo nenávratně pryč.Dokonce ani účesy běžné v u námořní pěchoty US Army,byť krátce po válce, nebyly vůbec v módě ( snad proto,že současně připomínaly také vystříhané vojáky jiných armád již mírových dobách ),abych zde nekřivdil,možná že krátce účes "na ježka" byl určitým ekvivalentem těchto vzorů. Přesto vlasy měly tendenci neustále se zkracovat až v : "kanadský trávník " hokejistů z téže země,takže vlas měl délku tloušťky prstu takřka po celé hlavě a kolem uší a na krku nesměl být použit holící strojek.Tato móda vydržela v podstatě až do doby ,kdy se objevili Beatles,resp.Rolling Stones.Veřejnost jim tehdy říkala Máničky ( Ač jsem měl hodně vlasů a Beatles byli mým hudebním idolem ,nikdy jsem na tento účes nepřistoupil a pokud vím,ani žádný z mých přátel a kamarádů).

Samozřejmě i dívky,naše vrstevnice měly svoji módu.Vzpomenu -li na svoje pocity,pak mně se nejvíce líbily : "koňské ohony" ,případně přikryté půvabnými pletenými půlměsíčky dívek,které víceméně ladně bruslily na veřejném bruslení na novém zimním stadionu v roce 1958.Také účesy dívek byly však postupně zkracovány do délek a účesů tzv."na kluka",takže vznikly nové a lá Pavlíny Filipovské,Pilarové a Brejchové.Nu a později zase Milušky Voborníkové,Urbánkové.Vlasy - to by bylo na dllouhé povídání,proto pojďme na další kritérium.

· Oblečení

Zpočátku - tedy kolem 12.roku jsem míval košile ,třeba s drobnou kostkou a rozepnuté u krku a pod nimi tričko,které muselo být vidět,jako např. ta pruhovaná námořnická trička pod uniformou.Pruhovaná trička povinně modrobílá byla zvláštní módou kolem roku 1961.Samozřejmě zvláštní etapou byly " švédské košile " se dvěma knoflíky a osobitým zapínáním.

Kalhoty od mého dětství tvořily důležitou kapitolu,ať byly stejné se sakem nebo barvy odlišné.Krátké kalhoty musely v určité době již mít také záložky a doplňkem byl řemen s junáckým nebo pionýrským znakem na kovové přezce.V jedné chvíli kalhoty musely být zejména manšestrové a to buď hnědé nebo světle žluté - okrové nejlépe doplněné modrou teplákovou bundou ke krku se žlutým pruhem ( podobné "duklácké" soupravě - ta byla rudá ),později v kombinaci s černou ( příp.koženou )bundou s kimonově vsazenými rukávy a jednobarevnými náplety ( červenými,zelenými).Kalhoty dostávaly neuvěřitelné rozměry - nohavice méně než 17 cm šířky ( kdo měl plandavé gatě " jak Chruščov " byl považován za nesvéprávného křupana ) a záložky nejprve vysoké i více než 10 cm s knoflíky , později zase úzké až po jejich úplné zmizení.Délky kalhot měly rovněž velké výkyvy ,v padesátých létech musely být tak krátké,že kotníky skryté pod příčně proužkovanými a barevně výraznými ponožkami byly v přítmí lepší než odrazová sklíčky dopravních prostředků - tj.kol.Kalhoty jsem si později zásadně nechal ušít na míru se sníženým a vypasovaným pasem a všitými vodorovnými kapsami.Podobně to bylo s obleky - vždy jsem míval šité na míru ,jeden tmavý z vlny a druhý světlý z tesilu( v neděli ,na kulturu a sport ,resp na korzo po Stalingradské - od nádraží po tehdy Gottwaldovo náměstí - se chodilo zásadně v obleku).

Uvědomuji si,že se málo zmiňuji o dívčí módě,ta samozřejmě byla také v naší optice,ale v jistém věku nás zajímaly spíše detaily,ukryté pod tehdejšími módními vystřelky.Nesmím ovšem zapomenout na dívčí sukně se spodničkou a širokým pásem,novými pastelovými barvami,bezešvými punčochami ,příp.podprsenkami s kosticemi a košíčky.No a plavky ,ty zejména u dívek prodělaly bouřlivý vývoj.Jestliže dřív jsme obdivovali nejprve jednodílné plavky ( a dívky v nich )barevné - ladící s plovacím kolem či vestou, pak o něco později nás okouzlovaly stále ještě jednodílné plavky lesklé černé barvy ( byly téměř uniformou),později pak plavky dvoudílné s rozměry již se blížícími tzv.bikinám v pestrých barvách.

Boty - zvláštní to kapitola - nejprvé šedé či hnědé mrazovky s háčky,jako zimní boty,později traktoráky s hrubým dezénem ( nebylo tolik psů a exkrementů - a nebo bylo ?).Dokonce údajně ve větších městech polobotky s hrubou plaformou a míst šňůrek malé visací zámky( v té době bylo možné ve filmových týdenících vidět i slečny z vyspělých demokracií,jak mají ve skleněných podpatcích svých botků akvária s živými rybičkamí - že prý ?!).Velkou módou byly mokasiny - já jsem měl také jedny,které díky mému vysokému nartu se spíše podobaly dívčím botům ( kdo ví ,jestli to tak nakonec nebylo?).Po několikerých mokasínách jsem musel mít polobotky s useknutou špicí a jeden z mých kamarádů zase boty superšpičaté ( znak to erotický ,jak jsme se dočetli mnohem později).Jenom doplňuji,že dívky začaly nosit podpatky ( čím to je ,že jsem si také všiml ?) a to s kovovými nástavci (originál hliníkové,které byly hned pryč a tak ke cti došlo řemeslo soustružnické - kdo uměl zhotovit nástavce z mosazi ,byl kingem!),kozačkami byly definitivně nahrazeny nejrůznější typy mrazovek,a byly to tzv.tuleňky a později shrnovací kozačky s mohutnými podpatky,denně hrozícími výronem ...kotníku).Dámský botník byl vždy bohatý. Obecným poznatkem té doby - co se obuvi týče, - přechází se z klasických krémů na boty ( páchnoucí,leč vodovzdorné) na hmoty a pasty modernější - mládež však přesto boty čistí méně a méně.Najdou se i někteří,kteří v létě přestávají do polobotek obouvat ponožky - snad předzvěst zlaté mládeže ze Saint Tropéz.

Dlouhé kabáty podzimní a zimni - to zpočátku byly zejména typu " Hubertus", všichni byli jako lesníci a později " montgomeráky" s povinnými výložkami a páskem s provlékací přezkou.Pak začaly prskané zimní kabáty dole 3 x proštepované,příp.s rozparkem - to byly uzance doby - paralelně frčela také prskaná saka opět v závazné kombinaci s hnědými tesilkami.Největším hitem desetiletí se však staly tzv."šusťáky".Ti šťastnější je měli pravé italské a to různých barev - nejvíce letěla zelená barva.Já jsem měl ovšem tento šusťák tuzemské výroby - také zelený ,ale tak nějak jinak než pravý italský.Když bylo horko či dusno před deštěm,měl jsem pocit skleníkového mužíčka,bylo - li větrno a chladno,byl jsem slyšet na několik desítek metrů - šustění neprodyšné látky s klesající teplotou sílilo a latka až hrozila popraskáním z rubu neboť tam byla silně pogumována ( pravda je ,že v tomto kabátě bych odsloužil i bouři na moři v chladu a dešti ,ovšem , kdybych se nemusel ohýbat.

Pokrývky hlavy - to zpočátku pro nás byly zejména kulichy příčně pruhované a populární " zmijovky".Jsa úplně malý,měl jsem beranici persiánovou a zevnitř berančí bílou kožešinu - byl jsem jak kluk z Hroznové Lhoty a tak jsem ji příliš nevyužil.( mimochodem doma ,zřejmě z nějaké operetky jsme měli kozáckou beranici s červeným dýnkem a něm bílý kříž,ale tu jsem chápal pouze jako proprietu,nevhodnou pro oči veřejnosti a uvádím jako možnou alternativu pro vánoční besídky v MŠ).Velmi populární byly rádiovky ( i s anténou na nejvyšším bodu).Některým "extravagandům" nastačil její pravidelný geometrický tvar a tak v rámci industrializace celé země si tuto pokrývku upravili v tzv.kladivo ( pečlivé oboustranné boční protlačení pravou a levou palcovou části dlaně),jiní zase vnějším ohrnutím okraje rádiovku opticky snížili ( tato forma známa z filmu Vesničko má středisková - závozník ).Já jsem spolu s ostatní mládeží vnímal typy klobouků,které nosili tehdy dospělí ( a také s jakou nonšalantností je smekali při pozdravu na ulici - to mimochodem postupně úplně zmizelo a v českých zemích se dosud znovu neobjevilo).

Doma jsem mohl vidět ve starých šatnících žaket - frak,buřinku - také sokolskou čepici i s pérem po strýci ,ale spíše jsem si všímal mladé módy klobouků - tyroláky z klasických i syntetických materiálů - sám jsem jedno provedení měl - pro případ deště -.Je neuvěřitelné , jak jsme tehdy chtěli vypadat dospěle.Později upoutaly kárované placaté čepice a snad ještě předtím francouzské barety - vzor ani ne vojenský ,spíše piccassovský či funésovský.Ty byly nošeny všemi muži a chlapci každodenně do zaměstnání,do školy i do houslí.

Ušankami v té době byly vybavovány spíše armáda či pracovní čety vystavené mrazu a nepohodě.Já se o nich zmiňuji proto,že jsem mnohem později viděl takové klasické a mohutné ušanky z pravých kožešin v Leningradě ( dnes Sankt Petěrburg ) a velmi se mi líbily - sám jsem ovšem měl a dosud někde mám pouze českou beranici barvy světle hnědé,kterou jsem již léta ani neoprášil.

Ze subjektivního pohledu příslušníka tehdejší mládeže na módu v poválečných létech a v létech tzv. studené války je zcela určitě zřejmé,že mládež , pro ni naštěstí , měla i jiné starosti a hlavně radosti , než jenom poslech propagandy dvou znepřátelených stran.


( Pozn.autora ) Zveřejněno jako malý příspěvek k letošním oslavám vzniku státu






Jako by toho nebylo málo s turbostudiem …

26. října 2009 v 11:57 | Wess |  Co napsali jiní ...
I Dnes dnes - 26.října 2009 - píše :


Obtěžování NA ŠKOLÁCH

Nějakou formu obtěžování od pedagogů zažilo 81 % studentů VŠ. Tři procenta se setkala přímo s vyžadováním sexu. Jde o 11 tisíc současných studentů. Vyplývá to z výzkumu, který zpracovala Univerzita Karlova. Výzkumníci se dotazovali 832 studentů na 11 českých vysokých školách a univerzitách.
Falešná obvinění, kdy si obtěžování studenti vymyslí, přitom nedosahují ani 1 % případů.


Pár faktů přímo z akademické půdy :

Umíte, ale jste hezká, takže si zkoušku zopakujete :

"Jste tak okouzlující a pěkná, že vás musím vidět znovu. To musíte uznat," oznámil šokované studentce pražské vysoké školy pedagog a od zkoušky ji vyhodil. Bez ohledu na to, že látku perfektně uměla.

Vysokoškolský pedagog Bystřický odmítá i svou nedávnou sexistickou poznámku na adresu studentky: "Moderátorku ve studiu dělat nemůžeš, protože bys měla ta svá prsa položená až na stole."

Některé zajímavé reakce studentek v diskuzi :


Nechala bych ČVUT, VUT, medicínské fakulty, matfyz, fakultu jaderného inženýrství a dost. Živit líné gaunery, kteří z důvodu že nechápou trojčlenku, lezou na na humanitní obory a práva a následně parazitují na společnosti z titulu advokátů, zaměstnanců ústavu na zkoumání totalitních režimů a podobně je trestuhodné vyhazování peněz daňových poplatníků.

A zcela jiný názor jiné studentky :

Bavila mě matematika, takže má volba padla na ekonomickou fakultu, ale věděla jsem, jak malé procento uchazečů bývá přijato. Proto jsem zařadila do svého výběru také soukromou Vysokou školu Karla Engliše v Brně. Roční školné tam činí čtyřicet tisíc korun. Rodiče mi takovou sumu nemohli zaplatit, měla jsem ale v plánu si případně vydělat na studia během prázdnin. Mé obavy se bohužel potvrdily: na státní univerzitu jsem se nedostala, ale na tu soukromou mě přijali.

Vydělat si za léto čtyřicet tisíc není snadné, proto jsem si prošla na internetu nabídky práce v erotice. Jako nejsnadnější a ,nejnormálnější' způsob vydělávání se jevil erotický videochat. Internet kupodivu ukázal nejvíc nabídek této práce právě v Brně. ."


A ještě krátce k " turbostudiu " :


Škola, kde rychle studují politici, platí směšný nájem. Přijde na ni kontrola

Pražská Vysoká škola finanční a správní, kde podezřele rychle získalo titul mnoho vlivných politiků, platí v Praze 5 směšný nájem. Za metr čtvereční je to necelých třicet korun za měsíc. Soukromou instituci navíc nechá kvůli délce studia prověřit ministryně školství Miroslava Kopicová.




Wessova poznámka :

Důvodem , proč jsem zveřejnil pár souvislostí, týkajících se podmínek studia na vysokých školách , také ve svém blogu , není nic menšího , než můj smutný obdiv k zemi neomezených možností a kterou se nebojím nazvat zemí , kde zítra již znamená včera ( totiž tak rychle přibývají další a další podivné zprávy z prostředí akademické půdy ) .
Jakoby si známý brouk valil dál svoji kuličku .... a nabaloval a nabaloval .....



Psáno 26.října 2009

Státní maturita neděsí jen studenty, ale i učitele

23. října 2009 v 20:02 | Wess |  Společnost


Čeští učitelé už studenty nestraší maturitou. Bojí se jí teď spolu s nimi. Kromě klasické zkoušky z dospělosti čekají už za rok nynější třeťáky jednotné státní testy. Jak budou zkušební otázky vypadat, jim často nedokážou říct ani pedagogové.
( i Dnes.cz duben 2009 )

Wessova poznámka - Bojí se snad někteří , na osobní sebevzdělávání líni ,
učitelé a málo schopné vedení některých škol celostátního srovnání se školami s inovativním přístupem jejich pedagogů ke každodenní pedagogické práci.

Pamětníci školských reforem mají v živé paměti , jak probíhaly spory např. " o nutnosti vymezení základního učiva v učebních dokumetech ".Po převratu zase následovalo " rozvolnění rozpisů učiva " .
No a v současné době v zájmu dostatku žáků při přijímacím řízení a nástupu do právě naší školy jsou slibovány " snadné maturity " doprovázené servilním chováním učitelů " ve vyučování apod.

Možná , že je to tak vhodnější pro obě strany výchovně - vzdělávacího procesu , ale ta kvalita … !
Státní maturity " asi musí děsit " všechny zainteresované oprávněně .



Informace o aktuálním stavu příprav nové maturitní zkoušky / 16.10.2009 UN
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo") připravilo v souladu se školským zákonem k realizaci ve školním roce 2009/2010 nový model maturitní zkoušky. Příprava nové maturitní zkoušky byla tedy v takové fázi, kdy bylo možno konstatovat, že nic nebrání tomu, aby byla spuštěna v roce 2010. Bohužel se však o této skutečnosti nepodařilo přesvědčit většinu členů Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, což zapříčinilo, že 9. září 2009 sněmovna schválila návrh změny školského zákona, v němž byla realizace nové maturitní zkoušky odložena na školní rok 2010/2011.

Wessova poznámka - Bez povšimnutí není možno nechat postoj MŠMT a jeho přesvědčení , že pouze většina poslanců " nepochopila dobu " .Ovšem i nepříliš zasvěcený pozorovatel si musí povšimnout nejen vystupování některých poslanců - pedagogů , ale také jevu , kdy i řadoví učitelé této inovaci většinou nepřejí a vůbec nejsou vnitřně přesvědčení o stanovení určité srovnatelné úrovně maturity.
Maně jsem si vzpomněl na kurzy v rámci vzdělávání učitelů na téma Syndrom pedagogického vyhoření , a odporu nejen starších učitelů k inovacím např. v IT .

Doufám , že to je z mé strany jenom " šíření poplašné zprávy " .


Liška: Za stav na plzeňských právech může vedení celé univerzity / 14.10.2009
Za stav na Právnické fakultě Západočeské univerzity (ZČU) může podle exministra školství Ondřeje Lišky (SZ) vedení celé univerzity. ČTK řekl, že podle něho by bylo na místě, aby odpovědnost z aféry kolem právnické fakulty vyvodil i rektor ZČU Josef Průša. Ministerstvo školství podle něj v uplynulých letech několikrát proti poměrům na fakultě zasáhlo. Problémy způsobilo i to, že vysoké školství neprošlo hlubokou reformou, která by například zavedla jednodušší parametry hodnocení škol.


"Podepisoval jsem několik rozhodnutí o neudělení akreditací k doktorskému studiu, protože na fakultě figurovali mrtví pedagogové, jeden upoutaný na lůžko a docent, který vůbec neexistuje," řekl exministr školství Ondřej Liška (SZ).

Wessova poznámka - Bez povšimnutí to nelze nechat již jenom z titulu , že místem děje je akademická půda právnické fakulty , kde je dále formována osobnost mladého člověka - budoucího právníka .

Já prostě jenom nemám slov pro tento stav možné korupce i celebrit v naší společnosti .
Kam se hrabou někdejší socialističtí vedoucí skladů automobilových náhradních dílů , kteří se nechali uplácet a neohroženě kšeftovali se státním majetkem .


Od roku 2012 začne ubývat studentů, klesne i počet VŠ / 23.9.2009
Od roku 2012 začne ubývat studentů, a klesne proto i počet vysokých škol, kterých je už teď zbytečně moc. Úbytek nejdříve postihne soukromé VŠ.

Wessova poznámka - Český profesor , vážený pedagog , myslím z Cambridgské univerzity , který v současné době je poradcem ministryně MŠMT ČR , porovnal nedávno v ČT počty vysokých škol v Anglii k počtu Angličanů . Ve vztahu k počtům českých vysokých škol skutečně potvrdil jejich nadbytek.

My v ČR ovšem " máme kliku " . Za nás snížení počtu VŠ " vyřeší trh " , totiž tím zmiňovaným úbytkem studentů od roku 2012 .

Úbytek studentů podle předešlého " nejdříve postihne soukromé školy " . Doufám , že to nebude považováno za a ) znárodňování ( vyvlastňování ) , b ) podceňování soukromých škol " od těch státních molochů "


Jak učit o komunismu ? ( viz zpravodajství ceskenoviny.cz )
Praha - Fenomény doby komunismu, jako například spartakiáda nebo tesilová móda, mohou školákům přiblížit nedávné dějiny. Shodli se na tom historici a učitelé dějepisu na dnešním semináři Jak učit o komunismu, který v Praze pořádal Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). V dějepise už se prý nemusí probrat nezbytně vše, důležité je rozvrhnout výuku tak, aby bylo víc času na témata, která žáky zaujmou.

Wessova poznámka - Mnohým učitelům se lépe učí třeba feudalismus , ten si nikdo nepamatuje a tak takový pedagog alespoň neupadne v podezření z " osobního zkreslování dějin " .

No , ale spartakiádu prezentovat jako negativní společenský jev ?. Takovou " odvahu " mnozí pedagogové přeci jenom nemají nebo , že by " už nechtěli lhát ? "

K dějinám komunismu je podle historika a učitele Kamila Činátla možné přistupovat třeba přiblížením tehdejší každodenní reality, například pouštět studentům hudební klipy nebo reklamy z dané doby. Studenty prý vždy udiví, že dříve reklama trvala minutu a déle a propagovala třeba hovězí zadní z obchodních domů Pramen. Na této upoutávce je prý možné rozvinout se studenty debatu o tom, jak byl maskován faktický nedostatek zboží v obchodech nebo jak dříve fungoval komerční trh.

Wessova poznámka - Nevím , jestli právě hudební klipy zaručí požadovaný efekt .Na druhé straně ovšem , s pečlivostí metodika vyučování , je ve výše uvedeném odstavci velmi správně učitel veden k tomu , jak rozvinout se studenty debatu o maskování …

"Školská reforma je velká příležitost, jak provést redukci látky dějepisu," uvedl Činátl. Ve školních vzdělávacích programech, které jsou součástí reformy, si totiž může učitel definovat, na co se ve výuce zaměří a jak ji pojme. To znamená, že se například v antice nebude dopodrobna zabývat řecko-perskými válkami, ale spíše s dětmi probere, co dali staří Řekové lidstvu.


Wessova poznámka - Ano , tady bych také uvažoval spíše spíše Řeky ( Peršané měli jenom koberce ) . A v novodobé historii válek nezabývat se příčinami světových válek , ale spíše probrat a zdůraznit , že současné války jsou soubojem dobra a zla . ( a že my chceme stát na straně dobra …)


P.S. Přátelé , berme život zvesela ! Vždyť známý citát Wooddy Allen zní : " Bohatství je lepší než chudoba a to z finančních důvodů "

Psáno 23. října 2009

Báseň oslavující dobu

19. října 2009 v 17:25 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije
Před mnoha léty jsem použil jako základ text písně K.Plíhala na tehdejší dobu . Snad jsem se tehdy nedopustil něčeho .... ?!

Předtím nebylo nic …
hudba: traditional -A Místy Moisty Morning )

Přišla na svět jednou k ránu,
říkali jí " KUPÓNOVÁ"
měla řešit všechno znova -
STÁT NEJHORŠÍ HOSPODÁŘ …

Fondy měnily svá sídla,
Stejně jmění základní,
Občane,ty seskoč z bidla,
DIKU dej to na oltář…
Centralismus celostátní
oprávněně zamítnutý
řeší orátoři zdatní
neotřelým způsobem.

Šiml úřední je bujný,
i trh s byty uspokojí,
lid tak spokojený - kujný
nebytovým prostorem.
Pusť nám Dallas nebo jiný
návod k žití stejně skvělý,
ať nám nedojde,že vlastně
kozel hlídá naše zelí…

Když už sedíš u koryta,
aspoň tolik nemlaskej,
pofoukej nám na bolístku,
ať nám do rána je hej.
Zdraví národa zas pevné
za pomoci dvou tří sklenek
lámou dluhy nemocnic,
znám ovšem je jedinečný všelék…

Do Evropy směřování,
trh to všechno vyřeší,
jde nám o to - dámy,páni -
jen ať národ nehřeší.
Elektrárny atomové
během pěti,šesti roků
jsou již zase bezpečnější,
není třeba dalších kroků …

Lide - neotravuj vládu,
ta má jiné starosti,
ryba je dnes na pořadu
a tak bacha na kosti.

Chybovati, to je lidské,
úpravičky kosmetické
učiteli a té jeho škole jenom prospějí…
Nejspíš bude chvilku proti,
dokud sám se neoplotí,
k tomu všichni dřív či pozdějš
ještě rádi dospějí…

Chléb a hry,jak v starém Římě,
víceméně garantován,
občan stejně jako dítě
aspoň chvíli nezlobí…
Tunel v bankách,smutný erár
zrakům veřejným je schován,
morálka a práva lidská
naši jsoucnost ozdobí…

Zřejmě stále ještě platí
- národ vlastně chce být klamán -,
mezitím se vrchovatí
kapsy prý těch schopnějších…
Toť prý úvod marginální
budoucnosti Mladočechů,
kteří v ráji dobývati
budou chléb svůj vezdejší …

Básník denně brečí k ránu
za pomoci dvou ,tří sklenek,
nepíše už,jak měl v plánu,
další známé eseje.
A čas - běžec dlouhých tratí
uběhl pár koleček…
Básníkovi dobře platí,
postavil si domeček …

( Epilog s lidem slováckým J

Dobrééé je,dobrééé je,
že už néni pána ….

( na závěr hrej perspektivní akord G 6 !!! )

Psáno v lednu 1993




Půlnoční báj

19. října 2009 v 16:49 | Wess |  Kytara a texty písní ( s akordy )
Ač byli Beatles pro nás ve dvaašedesátem nedostižný idol , ač bychom je rádi hráli nekomolíc anglický text , ač .... e. t. c. , e. t. c. ....
Takže moje pokusy otextovat ty tehdejší " bítlsácké songy "a doufám , že i dnes stále kouzelné , jsou snad pochopitelné a přidat k nim " akordy bez záruky " dopadly např. takto .... ( když se blíží zase ty Vánoce ... )


Půlnoční báj

As dim
Jako kdos´ by tiše dých ´,
Gdim
kolem leží jenom sníh ,
Fisdim
něčí pláč a něčí smích
D7
já sním ....

G Ami Hmi C
O noci stříbrné teď sním
D7 G Ami Hmi
a věřím pověrám a snům ,
C D7 F
že dnes tě štěstí zahrne
C Cmi
a ty budeš královnou , já král ,
G
tvé se každé přání dál
Ami
vyplní ........


D7 G Ami Hmi
Půlnoční tvá báj
C D7 G Ami Hmi
a noc , co přeje pohádkám a snům ,
C D7 F
co tak třpytí se - ty spíš - , ale já
C Cmi
přiblížím se k tobě blíž a slyš
G Ami
odletíme v modrých tmách nocí tou

vánoční .......


P. S. Bohužel neznám anglický název - doufám však , že i podle akordů je možno ji poznat ... ?!

Moje malá a nesmělá úvaha o občanu - podnikateli a jeho prací vytvořeném objemu , resp . kvalitě přidané hodnoty…

16. října 2009 v 9:02 | wess |  Společnost
V žádném aktuálním seriozním dokumentu jsem nenalezl pojem umělá zaměstnanost . Patrně pod dojmem , že současný trh její existenci prostě nedovolí , a nebo brzy odhalí a utlumí .

Hledal jsem hodně a dlouho . A pak jsem přece našel velmi aktuální diskuzní příspěvek na téma " umělá zaměstnanost " a to ze září 2009 !!

Umělá zaměstnanost

V této zemi je tak vysoká umělá zaměstnanost ve státní správě , že ani za komunistů nebyla tak vysoká. Ba co víc možná ani třetinová a to jsme kapit. země. Důsledkem toho se zde vytváří neuvěřitelné dluhy , které prožerou státní úředníci ve svých platech a předražených zakázkách. Tak jako skončil komunismus skončí jednoho dne ten další ve státní správě. Jeden rozdíl tady ale bude. Bude to hodně bolet , protože už není co prodat jako po revoluci.

A tady je další smutný diskuzní příspěvek týkající se dokonce i přidané hodnoty , vytvořené na pracovištích hl.m. Prahy !!

Autor: Bob

Re: Na ministerstvech se kvůli rozpočtu bude propouštět

Haha , v Praze drtivá většina zaměstnanců je ve státních úřadech kde jak známo nejenom že nic nevymyslí ale nic nevyprodukují. Tato místa se počítají ve statisících. Blíží se doba , kdy jedinými zaměstnanci budou státní úředníci a to bude DPH a ty hodnoty JITRNICE JAKÉ SVĚT NEVIDĚL , pro méně chápavé viz pohádka Obušku s pytle ven. Haha


Vida , nejsem sám , který považuji umělou zaměstnanost a přidanou hodnotu za vzájemně " přímo úměrné " pojmy . ( vedlejšími produkty pak jistě jsou zahálka a příživnictví , to ale někdy jindy a jinde )

Poněvadž si nejsem jistý , zda bych v současnosti za praktickou ukázku umělé zaměstnanosti mohl považovat ten neuvěřitelný a dlouhý řetězec podnikatelů od výrobce po konečného spotřebitele , chtěl jsem začít svoje bádání definicí " přidané hodnoty " a podílu jednotlivých podnikatelů na její tvorbě .

Zaměřil jsem se na ty podnikatele , kteří mají v živnostenském rejstříku uveden jako předmět podnikání " Nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje " .

Přiznávám , že poněvadž již předem poněkud pochybuji o skutečném vytváření přidané hodnoty podnikatelskou činností těchto překupníků , nesnažil jsem použít klasickou ekonomickou definici pojmu " přidaná hodnota " , ale spíše jsem hledal definici neotřelou , třeba i zavánějící recesí .

A povedlo se ! Využil jsem privátní blog - díky . Hle !



Poněvadž jsem ekonomických zákonů a prognóz vývoje naší společnosti plný , a závěry našich ekonomů mi jdou na NERV - y , chci dále pátrat po přidané hodnotě .
Tentokrát hurá do oblasti služeb , tam , kde se pečuje o duševno a přidaná hodnota podnikatelského snažení není tak materialisticky zřetelná .
A opět , jak jinak , totiž na privátním blogu jsem nalezl originální sofistikovaný pokus o vysvětlení tvůrčích souvislosti mezi " absolutně dokonalým servisem a klientem "
Zde je !

( Začátek citace )

Princip ADS

Obecné problémy Lipovan

Petr Rybář, ústřední postava několika knih, spadl do průšvihu, na jehož konci zůstal dokonale oholen, nepočítaje v to byt na okraji Prahy a pár drobných. Po velmi krátké epizodě s vlastnictvím jednoho podjizerského místního plátku přišel čas, aby se poohlédl po novém zdroji obživy. Při prohlížení firemních Zlatých Stránek snadno seznal, že ve většině oborů panuje drsná konkurence a cesta k úspěchu tudy nevede. Proto založil firmu ADS - Absolutně Dokonalý Servis: služby všeho druhu - zavolejte, zařídíme. Princip spočíval v tom, že si pan Rybář pořídil vlastní databázi nejrůznějších řemeslníků a dalších služeb, kterým za 20% provizi dohazoval zakázky. Spoléhal na movité občany, kteří rozhodně nemají čas pro vyhledávání konkrétní firmy a tuto část práce nechají na něm. Režie byla minimální, poněvadž Rybář de facto seděl doma u telefonu a občas inzeroval v řádu stokorun, se spádovým FÚ své aktivity nekonzultoval. Občas, aby se příliš nenudil a pro větší finanční efekt, některé služby zařídil sám; odvezl do Davle psa k nakrytí, zašel s bohatou restituentkou - druhdy (a stále) primitivní drbnou z žižkovské pavlači - na večeři coby placený společník. Pavel Frýbort svému hrdinovi přisoudil celkový měsíční výdělek kolem 45 000 Kč. Jakožto bytostný skeptik tvrdím, že by to nefungovalo a to ze tří důvodů; průměrný Pražák se snadno dovtípí, jak se věci mají a už z principu raději stráví půl dne hledáním řemeslné (a jiné) firmy. Ti movití, na které Rybář spoléhal, jsou zpravidla držgrešle Par Excellence. Za třetí jsou pražští řemeslníci prací zavaleni a zakázky spíše odmítají, než aby někomu cpali dvacetiprocentní provizi. Ale pokračujme.

Kromě Svíce exhibuji na několika dalších webech, především ČSFD. Tu a tam dostávám nabídky, zda bych občas neutrousil trochu psaného slova pro někoho, kdo právě zakládá nový filmový i jiný web. Tyto dotazy bývají doplněny upozorněním, že minimálně zpočátku nebude možné finanční plnění, později uvidíme. Na veškeré pokusy tohoto druhu reaguji pomyslným pousmáním a slůvkem nein. Většina čtenářů zajisté při internetovém vyhledávání zažila situaci, kdy se mezi odkazy vyskytne velké množství dalších databází a vyhledávačů. Chcete koupit knihu, ale odkaz vám nenabízí místo, cenu a další podmínky, nýbrž vlastní vyhledávač, prostřednictvím kterého můžete pátrat dále. Podobných případů je neúrekom a spíše přibývají.

Pokud se někdo stále ještě nedobral merita, předložím mu ho na stříbrném podnose: většina občanů projevuje pramalou ochotu k primárnímu vykonání konkrétního díla; všichni raději organizují, zastřešují, vlastní. V mnoha ohledech je podobný přístup normální a o výsledku by měl rozhodovat trh - pokud je tento schopen uživit deset firem typu ADS v poměru na jednoho kvalifikovaného pracovníka, budiž "Rybářům" přáno. Mnoho občané také nepochybně provozuje více aktivit, zahrnující provedení jedné činnosti a zprostředkování jiné. Někdy mám ale dojem, že se tuzemská společnost příliš neliší od světoznámého obrázku s pracovní skupinou a českému pořekadlu Dejte mi lidi a já to udělám rozhodně nehrozí smrt na úbytě.

( konec citace )

A zde ohlasy čtenářů na tuto velmi milou a moudrou recesní úvahu !



To množství zajímavých , krásných , upřímných i naivních názorů spoluobčanů - to mně přivedlo k tomu , abych s poděkováním přispěl k propagaci stránek www.svice.cz .

No vidíte , i tak nějak se tvoří to obrovské dědictví lidstva - ta historická přidaná hodnota .
Téměř nic jsem totiž v těchto řádcích osobně nevytvořil a přece vznikla úvaha , která se může líbit ..... doufám .

A poslední poznámka :

Ovšem v reálném světě přidaná hodnota není jenom ekonomický pojem a předmět jedné z nepřímých daní . Musí mít také svoji kvalitu a smysl ...


Psáno 16.října 2009

Trestný čin příživnictví

15. října 2009 v 9:08 | Wess |  Společnost

Trestný čin příživnictví

jako zajímavý fenomén ( nejen ) socialistického trestního práva

I. text učebnice z roku 1987:

,,I v současných podmínkách se vyskytují jednotlivci, kteří se buď vůbec nezapojují do poctivé práce, anebo hrubým způsobem narušují pracovní povinnosti. Tito lidé mnohdy žijí z bezpracných zisků, z majetkových trestných činů, ze spekulace, žebroty, prostituce apod. , při čemž se však plnou měrou podílejí na rozdělování fondu společenské spotřeby."

Trestání příživnictví však nebylo nějakou novinkou komunismu. Ustanovení § 1 zákona č. 89/1885 ř. z., o robotárnách a polepšovnách, trestalo tuláctví:
Kdo bez zaměstnání a práce se potuluje nemoha prokázati, že má prostředky ku své výživě nebo že jich poctivě nabýti hledí, budiž potrestán jako tulák. Trestem jest tuhé vězení od jednoho až do tří měsíců; také nalezeno býti může na jedno nebo více zostření, jež v § 253 trestního zákona ze dne 27. května 1852 pod lit. a) až e) jsou uvedena.

II. Od roku 1965 platí :
§ 203
Příživnictví
(1) Kdo pokračuje v soustavném vynechávání pracovních směn bez závažného důvodu nebo v předstírání pracovní neschopnosti, ač byl již pro takový čin postižen místním lidovým soudem nebo národním výborem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.
(2) Kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a dává se někým vydržovat nebo si prostředky k obživě opatřuje jiným nekalým způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

III . G.B. Shaw Spisovatel , který mj. proslul citáty , např.:

( Boháči jsou velmi dobročinní. Chápou, že musejí platit výkupné za své bohatství. )
( Člověk je zdravý, když jej bolí pokaždé někde jinde )

A také napsal mnoho knih . Jedna z nich ,nazvaná "Průvodce inteligentní ženy po socialismu a kapitalismu" byla dokončena v roce 1927 a její náklad byl rychle rozebrán. O dva roky poté vyšla jako paperback téměř současně s českým vydáním. ( G.B.Shaw je takříkajíc " nad věcí " , proto jej s úctou budu citovat vícekrát - pozn. )

Sám autor o ní v dodatku říká: "...tato kniha není kompilací; je celá z mé hlavy. Podnětem k ní byla žádost jisté dámy, abych jí dopisem vyložil, co je socialismus. Napadlo mne nejprve, abych ji odkázal na sta knih, které byly o socialismu napsány. Ale nesnáz byla v tom, že skoro všechny jsou psány učenou hantýrkou... A proto jsem musil vše napsati od začátku svým a Vaším způsobem. Ačkoli tu byly stohy knih o socialismu a ohromná kniha o kapitalismu od Karla Marxe, ani jedna z nich nedávala odpovědi na jednoduchou otázku: Co je socialismus? Druhá jednoduchá otázka: Co je kapitalismus? - byla zavalena pod spoustou beznadějně nesprávných odpovědí."
  1. Bez práce nejsou koláče.
    ( Autentický název jedné z kapitol knihy GBS , nezaměňovat se známým heslem ! - pozn.)
    • Poněvadž národ žije z ruky do úst, musí být nepřetržitě konána produktivní práce, jinak nebude potravin, jež by se mohly rozděliti. Avšak ačkoli každý musí jísti, nemusí každý pracovati, neboť za moderních poměrů může každý z nás vyrobiti daleko více, než je třeba k živobytí jednoho člověka. Kdyby pracoval každý, měl by každý hodně volné chvíle. Je to však možno zaříditi tak, že někteří lidé vykonají veškeru práci a nemají vůbec volné chvíle, aby jiní mohli míti veškeru volnou chvíli a nemusili nic dělati. Těmito dvěma krajnostmi je dokonalý socialismus a dokonalé otroctví. Nevolnictví, feudalismus a kapitalismus jsou přechodné stupně. Klíčem k dějinám revolucí je neustálý zápas lidí i tříd o změnu v přidělení pracovního úkolu, v rozdělení bohatství a volné chvíle v jejich prospěch. Moderními objevy a vynálezy nesmírně vzrostla cena, o kterou se hraje v této hře.

IV . Další pomocná fakta :

Povinnost pracovat není v naší zemi ustanovena .
Přesto současná ministryně chce uložit pracovní povinnost alespoň trestancům ( to jim chce asi zostřit trest ?! ) . ( vida , aby to nakonec nenapadl ústavní soud )
Bývalý ministr práce a soc.věcí chce zase uložit povinnost pracovat občanům jsoucím na sociální podpoře . ( ještě jednou vida , vskutku výchovné zvláště , když to bude spolupráce se spoluobčany s tresty " na svobodě " při veřejných pracích )

Právo na práci naopak je základním sociálním lidským právem deklarovaným Všeobecnou deklarací lidských práv a zakotveným v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Zaručuje možnost zvolit si svobodně zaměstnání za uspokojivých pracovních podmínek a za přiměřenou odměnu a právo na náležitou přípravu na povolání.

" Kdo nepracuje , ať nejí " - velmi známé heslo z 50 . let , údajně platí pouze omezeně !


Moje resumé :

  1. Srovnáme - li fakta , pak dojdeme k závěru , že skutečně " za císaře pána " i za komunistů bylo příživnictví pojmenováno a také trestáno . V současném kapitalistickém - tržním hospodářství příživnictví zřejmě dostalo pojmenování jiné a zůstává mnohdy nepotrestáno .
  2. Tam , kde není stanovena povinnost pracovat , a současně je zdůrazňováno právo na práci , tam mi nezbývá než si pomoci uvedenou knihou G.B.Shawa - který napsal : " Avšak ačkoli každý musí jísti, nemusí každý pracovati " . ( Sám bych se tuto myšlenku obával vyslovit - totiž doma , v Česku , není nikdo prorokem - pozn. )
  3. Marně jest tedy v Čechách a nejenom domáhati se platnosti zmíněného hesla " Kdo nepracuje , ať nejí … "
  4. Asi je to zdůvodněno zásluhami původci " moderních poměrů " ,jak uvádí G.B.S , kdy " může každý z nás vyrobiti daleko více, než je třeba k živobytí jednoho člověka " . ( Že by ona Marxova nahodnota ? )
5 . A proto tedy není nutno trestat příživnictví , poněvadž vlastně neexistuje ? Anebo ano ?
Ale to jsme to teď nějak dopletli , či co ?!?!



No vidíte , začalo to tak nenápadně - údajně Příživnictví jako zajímavý fenomén socialistického trestního práva .

A kdo se opravdu upřímně nechce přiživovat na společenských výdobytcích dnešní doby
, ten si holt musí co nejdříve najít práci i za cenu , že se stane třeba - volitelem .

Skončeme raději opět G.B.Shavem : Je - li ti něco směšné , hledej v tom skrytou pravdu .


Psáno 15. října 2009

Je to jenom zajímavý citát známého spisovatele ?

14. října 2009 v 14:35 | Wess |  Politika

" Komunismus zmizel a místo něj tu máme příčiny, z nichž vznikl . "

Ludvík Vaculík

Jsem dalek diskutovat o tom , zda komunismus zmizel , či ne . Podle neklidu antikomunistů soudím , že ne ...

Václav Bělohradský je mj. známý svým letošním obsáhlým a zajímavým článkem " Proč nejsem antikomunistou " .
( Nepodezřívám jej z osobního přirovnávání se ke Karlu Čapkovi - pozn.aut. )

Ondřej Neff - po mnoho let známý publicista se ovšem zaskvěl stejným tématem : " Také nejsem antikomunistou "! ( Je vidět , že antikomunismus jako pojem je i pro něho stále živý ) . ( pozn.aut.)

Z myšlenek O.N.
v jeho článku cituji :

" Slova dovedou čarovat, dovedou vykouzlit cokoli. Bělohradského umná konstrukce zastírá podstatu. Naše společnost nejenže není polarizovaná a není antikomunistická. Je bezradná a neví, co chce. Nedokázala si ani dát do štítu pořádný název státu. Chce patřit k Západu, ale nechce pro to nic udělat. Vstoupila do NATO, ale nechce bojovat, je v EU, ale nejraději by z ní vystoupila, svobodný trh se jí líbí, ale nejraději by byla, kdyby v něm byl zaveden přídělový systém. Nevlídnost vůči sílícím ambicím komunistů je jeden z posledních záchvěvů pudu sebezáchovy. A hle, přichází Bělohradský s morálním bičem, připomene nacisty vraždící Židy a Američany masakrující indiány a varuje před polarizací " . ( konec citátu )

A dokonce jedním internetovým glosátorem byl v souvislosti Neffovým příspěvkem s předponou " anti " náš slovník obohacen následovně :

Proč nejsem antineffistou...:
Autor: Fred Datum: 30.07.2009 23:13
... protože mi je ho za jeho věčné veletoče a odpudivé přemety líto.


Moje resume :
Z uvedených osobností , hovořících o předponě " anti " , má pravděpodobně jednoznačnou pravdu pouze antineffista Fred , poněvadž si povšimnul " oněch věčných veletočů a odpudivých přemetů " .

Jsem si vědom , že " politika je uměním možného " ale doufám , že tímto není obhajována skutečnost a lidská společnost , " v níž je možné všechno " ….


A přátelé , abych nezapomněl , ten citát J. V. v záhlaví je myšlenkou , s níž s malou výhradou souhlasím .

Psáno 14. října 2009






Podzimní sjezd Svazu drobných umělců ( SDU )

13. října 2009 v 9:58 | Wess |  Hradní stráž
Po více než 40 létech a jako každý rok v podzimním času byl svolán řádný sjezd SDU s pracovním názvem Vinobraní 2009.

Svaz drobných umělců byl založen z popudu bývalých vojáků 1.čestné roty Hradní stráže a to na své ustavující schůzi již v roce 1967 .

Na výše uvedené fotografii je zachycen vzácný okamžik zahájení letošního sjezdu - zleva do prava tři nejvyšší představitelé - uprostřed sedící prezident této aktivní recesní společnosti . Povšimněte si stejnokrojů oranžové barvy - není vidět kultovní znak - větší počet králíků černé barvy v oranžovém poli .

Činnost SDU je mnohaletá a nepřekvapilo nikoho , že na letošním sjezdu bylo přítomno 53 členů , bývalých Hraďáků , jejich rodinných příslušníků - jejich manželek , dlouholetých přátel, a jejich dalších dvou generací potomků a vnuků .

Sjezd proběhl v pracovním a dělném ovzduší , připomenuta byla elementární směrnice " Na peníze seru , hlavně že se nadřu " .
V diskuzi bylo znovu připomenuto dávné téma " vratné vajgly " , kterým by byl snížen počet kuřáků a zvýšena čistota veřejných prostor . Hledala se také vhodná oblast pro uplatnění " šrotovného " . Někteří jej viděli v oblasti pomoci spoluobčanům , závislým na alkoholu .
Ženy se v diskuzi zaměřily na možnou volbu nového předsedy Svazu žen při SDU za nepřítomného , avšak řádně omluveného p. Kabrhela . Předsednictvo SDU přes odpor některých bojovných Amazonek ( např. Taňa ) odmítlo zařadit volbu nového předsedy do programu sjezdu . Poněvadž silný odpor žen trval , prezident SDU zpěvem písně " V Hodoníně za vojáčka " připomněl přítomným mužům , aby odešli na Malou stranu . Tímto korporativním odchodem mužů ze sálu byl odpor žen alespoň na čas zlomen .
V programu sjezdu nebyli opomenuti jubilanti , někteří z nich byli povýšeni v hierarchii SDU a všichni pak hojně obdarováni .
Sjezd skončil zdárně a pak již fungovala je nezřízená zábava s hrou kapely z vlastních zdrojů ( SDU ) a krásným zpěvem všech přítomných do pozdních nočních hodin . Noc se nám všem zdála holt stále mladá . Ostatně tak jako členové SDU , jejich blízcí a přítelé .





Pro lepší pochopení činnosti SDU a také vysvětlení , proč může trvat více než 40 let pravidelné setkávání těchto vzácných lidí přikládám stručný výňatek stanov :


Stručný výňatek ze stanov SDU
c) Cíl činnosti:
Výchova drobných umělců ve velké, organizování zábavných srazů a dovolených svých členů na území ČR i v cizině, nejméně dvakrát v kalendářním roce.
d) Orgány svazu:
Nejvyšším orgánem je prezidium SDU, ustanovená na sjezdu SDU. Prezidium je pětičlenné. V čele je prezident a dva viceprezidenti. Prezidium doplňuje kancléř a člen prezidia. Výkonem potřebných funkcí jsou pověřováni členové SDU.
e) Org. jednotky:
Jsou stanoveny větve SDU Severomoravská, Jihomoravská, Brněnská a Pražská. V čele stojí členové prezidia
f) Hospodaření
Svaz drobných umělců je výběrovou organizací, která slouží k výchově drobných umělců ve velké. Byl založen v r. 1967 zakládajícími členy uměleckých skupin Hradní stráže v Praze. Dlouholetá činnost sestávající se z organizování přátelských sjezdů, vyznačujících se velkou společenskou úrovní ve všech směrech a akceschopnost, vede k zákonné legalizaci, to je k registraci ve smyslu zákona č. 83 ze dne 27.3.1990 o sdružování občanů. SDU je organizací apolitickou, která aktivně zasahuje do politiky.
Čl. 1 Členství
a) Členem SDU může být každý občan, který není žádný lempl a splňuje podmínky výběru k členství v SDU.
d) Základním označením zakládajících členů je oranžový baret s černou bambulkou uprostřed baretu z venkovní strany. Prezident má bambulku velkou. Starší zasloužilí členové mají na baretu tři černé stužky směřující od středu k okraji, starší členové dvě a mladší jednu černou stužku. Čekatelé mají baret bez stužky.
Povinnosti členů
Musí drobně ovládat jakoukoliv uměleckou činnost (hudbu, zpěv, malířství, sochařství, básnictví apod.) a přispívat vší silou k zábavě na jednotlivých akcích.
Čl. 7 Symboly SDU.
a) Svazové barvy jsou oranžová a černá. Členové jsou povinni přizpůsobit těmto barvám svůj oděv, v době konání sjezdu, v co největší míře.
b) Vlajka SDU - 300 černých králíků v těsném zákrytu, na oranžovém poli.
c) Znak SDU - 300 černých králíků v těsném zákrytu, na oranžovém poli.
d) Hymna slavnostní - píseň "Já do lesa nepojedu"; pochodová - píseň "Jak mi dupou králíci".
e) Vlajka, znak a hymny se používají při sjezdech. Standartou SDU může být označeno vozidlo Prezidenta SDU.

ZVLÁŠTNÍ ČÁST

Čl. 11 Změny
Pokud jsou ve stanovách uváděny názvy dřívější, jako ČSFR apod. mění se na názvy současné (ČR). Pokud dojde k dalším změnám, budou měněny názvy automaticky dle přání politické garnitury, která právě vládne. Označení Prezidium, Prezident a větve SDU se nemění. Možno používat i označení "haluze". Šlechtické tituly SDU uznává jen výjimečně a jen ty, které udělil důvodně Prezident SDU (viz Hraběnka von HANAK z důvodu, že pochází z obce Hrabenov).

Poznámka autora zprávy :
Členové Svazu drobných umělců ( SDU ) jsou rozhodně velkými umělci - oni totiž umějí žít .
Foto není jen z letošního sjezdu .






Pepa Plandor a traktor Zetor 25

11. října 2009 v 19:09 | převzato z YOU TUBE |  Muzica
Senior Dixieland Praha má kladný vztah ke strojům i zemědělství !!

A k tomu navíc ten jejich neopakovatelný muzikantský elán .... !

A pak již Zetor 25 předl spolu s trombonem Pepy Plandora.


Opět na chvostu ... ?

9. října 2009 v 19:35 | kuba.blog.iDNES.cz |  Trocha poezie nikoho nezabije

Dílo je dokonáno?
Irsko řeklo své silné ano
Na Hradním nádvoří
prezident s demonstranty hovoří
Prožívá jejich slova
Lisabon směřuje do Mnichova!
Kdo to tvrdí pravdu odhalí?
Staneme se evropskými vazaly
Mnichovská pravda nikdy neokorá
Zplodila říšského protektora!
Národ který svým věznitelům sloužil
si nic lepšího nezasloužil
Ten národ vstoupil do Evropy
Nezanechá tam světlé stopy
Kvete tu korupce a úplatkářství
vzájemná závist a tmářství
Krade se dům či pole Tituly na vysoké škole
Odposlechy a špehování
Úcta k druhému? Ani zdání
Politici si pod sebe hrabou
rychlostí nevídanou
Ta země si nezaslouží komisaře
ale Evropou dodaného shora
rázného protektora!
Až se své úlohy zhostí
naučí nás poctivosti?
V této významné kauze
nepotřebujeme už Klause!




P. S. Pokud se ovšem neobáváme např . o platnost Benešových dekretů

Lisabon prý ne ? No to jsem zvědav !

9. října 2009 v 19:10 | převzato z YOU TUBE |  Co napsali jiní ...
Bez komentáře ! Navzdory všem ... !






Evropa čeká na jediného muže: Václava Klause

8. října 2009 v 10:29 | E15.cz a zahraniční tisk |  Co napsali jiní ...

redakce | Publikováno 8.10.2009 9:11
Jestli je snem prezidenta Václava Klause světová publicita, pak lze říci, že dosáhl vrcholu svojí kariéry. Ještě nikdy na něm neviselo tolik evropských očí, ještě nikdy nedržel svou nemilovanou Evropskou unii pod krkem tak jako nyní. Jeho lavírování kolem podpisu Lisabonské smlouvy mu v posledních dnech vyneslo místo na titulních i komentářových stranách evropského tisku. Není pravděpodobné, že by si prezident nechal zkazit náladu tím, že většina komentátorů mu zrovna nelichotí.

Le Figaro

Evropa znovu na startu

Brzo se ukáže, že Lisabonská smlouva - tak jako jakýkoli jiný právní instrument - nevyřeší vše. Ale je jí zapotřebí, aby 27 členů EU našlo smysl Evropy a posílilo ji na mapě světa. Více než kdy jindy v tom má svou roli francouzsko-německá spolupráce. Silné irské ano logicky smete poslední bariéry, které smlouvě brání, aby vešla v platnost. Odpor jednoho člověka se nemůže stát překážkou pro cíl, který dobrovolně podpořilo 500 milionů Evropanů. Proti vůli své vlády a svého lidu by však český prezident Václav Klaus chtěl zdržovat smlouvu až do doby, kdy se v Británii dostanou k moci konzervativci. Takové manévrování je nečestné. Jen podpoří frustraci a není v zájmu České republiky. Lepší by bylo ještě více izolovat prezidenta Klause, aby se podřídil veřejnému mínění. Příliš času už bylo ztraceno. Přišla chvíle, aby už začala Lisabonská smlouva platit bez odkladů.



Libération

Lisabon: a teď do Varšavy a Prahy

Poslední zemí, která text ratifikuje, bude Česká republika. Už to bude satisfakcí pro Václava Klause, který se považuje za "disidenta Evropy". Už však nemá mnoho prostoru k politickému manévrování. Jak připomněl José Barroso, Klausova legitimita pochází z parlamentu, který Lisabon ratifikoval. Klaus, který si byl tak jistý druhým irským ne, stále nenaznačil, co podnikne, když český Ústavní soud podání, jež doručili senátoři z eurofobní ODS, odmítne. Za několik týdnů tak bude Klaus čelit své odpovědnosti: buď za svou zemi podepsat, anebo vsadit na případné referendum ve Velké Británii. To však není vůbec jisté. Londýn už několikrát ukázal, že jeho sliby jsou jen k poslouchání.

Finantial Times

Pichlavý prezident

Být českým politikem obvykle není receptem, jak získat světový věhlas. Ovšem Václav Klaus dlouhodobě používá svůj spíše symbolický post jako místo, odkud šíří a řídí své kontroverze, a dnes je opět v centru evropské pozornosti. Právě se rozhoduje, zda podepíše Lisabonskou smlouvu. Nejdříve odmítl podepsat, dokud nebude znát výsledek druhého irského referenda, a nyní trvá na tom, že nebude konat, dokud český Ústavní soud smlouvu neposoudí. Od roku 2003, kdy se ujal úřadu, oslovil Klaus velkou část české veřejnosti, která pozitivně reaguje na jeho směs romantického nacionalismu 19. století a tvrdohlavého ekonomického neoliberalismu. Zejména znovuzvolení prezidentem v roce 2008, zdá se, ještě vyostřilo jeho postoje a pomohlo mu získat publicitu, po které touží. Jeho pichlavý, někdo by možná řekl složitý charakter byl jeho zvláštností už dlouho předtím, než Klaus po sametové revoluci vstoupil do politiky. V osmdesátých letech, když pracoval pro československou centrální banku a banka pořádala výlety, jeho spolupracovníci se vyškrtávali ze seznamu účastníků, aby se vyhnuli jeho kázáním. Na prezidentském postu si vysloužil věhlas svými tvrdými výpady jak proti EU, tak proti bojovníkům s globálním oteplováním. Ovšem jak EU začíná tlačit na pilu a hrozit Česku ztrátou eurokomisaře, pokud Lisabon nepodepíší, většina pozorovatelů se shoduje na tom, že Klaus nakonec povolí a podepíše.

Die Welt

Klaus se vyřazuje sám

Evropská unie není tabu. Je na ní mnoho věcí, které lze kritizovat. Počínaje absurdní regulací zemědělství, z níž ze všech nejméně profitují zemědělci, a konče mrháním penězi daňových poplatníků za bezpočet dobře míněných kampaní, které občany nabádají ke správnému stravování, vyhození tradičních žárovek a kdovíčemu ještě. Dá se také pochopit, že menší státy se cítí přehlížené a opomíjené ze strany německo-francouzského bloku. Ani opakované referendum v Irsku není zrovna výkladní skříní evropského smyslu pro demokracii. To všechno bývá právem často zmiňováno, především ve štrasburském parlamentu. Politováníhodné ovšem je, že je o tom tak málo slyšet. Centrum pozornosti se totiž neupírá na kritiky, ale na fanatiky, z nichž v čele stojí český prezident. Nebyl do této role dotlačen. Naopak. Pro argumenty, s nimiž přichází a s nimiž se stylizuje do role tribuna lidu, nemá většinovou podporu. Klaus nemá většinové zastání ani v české veřejnosti, ani v parlamentu, a tak se snaží využít ještě Ústavní soud, který už k jeho vzteku jednou rozhodl, že Lisabon v rozporu s českou Ústavou není. Jsou to zvláštní úskoky od někoho, kdo má neustále na rtech slova o vůli českých občanů. EU dělala a dělá všechno, aby teď Klause neprovokovala. On se totiž do politického ofsajdu vystavil zcela sám prostě proto, že mu v povaze chybí esenciální prvek demokratické kultury: uměřenost.


Odpor jednoho člověka se nemůže stát překážkou pro cíl, který dobrovolně podpořilo 500 milionů Evropanů. Proti vůli své vlády a svého lidu by však český prezident Václav Klaus chtěl zdržovat smlouvu až do doby, kdy se v Británii dostanou k moci konzervativci.

Dokud nás smrt nerozdělí …

6. října 2009 v 9:40 | Wess |  Společnost

Aniž jsem to v tu chvíli čekal , naskytla se mi příležitost setkat se s člověkem , který se pohybuje v uměleckém světě , konkrétně mezi malíři , sochaři , galeristy a vůbec .

Naopak já se považuji za obdivovatele - laika , který se ovšem nechce dívat na obraz - originál jenom z hlediska převažující barvy kompozice , či rozměru s ohledem na dům resp. barvu nábytku ve svém obýváku . Nebo , případně s ohledem na osobní prestiž , na cenu obrazu .

Využil jsem tuto možnost otázkami týkajícími se např. naivního malířství , hranice oddělující umění od kýče ,vývoje malíře od realismu k impresionismu , vlivu komerce na tvorbu malíře e.t.c.
Zmíněný znalec byl ochoten při šálku čaje na mé otázky trpělivě odpovídat způsobem , který rozhodně obohatil moje povědomí o umění malířů , sochařů , ale také rytců poštovních známek aj.

Já však za klíčové v naši diskuzi považuji znalcovo vysvětlení vázající se k celkem běžnému jevu , " že umělci se dostane skutečného a všeobecného ocenění až po jeho smrti " . Považoval jsem to za poněkud nespravedlivé k nesporně velkým a dosud žijícím umělcům .

Jeho vysvětlení bylo vcelku prosté , pro mne ovšem velmi překvapivé . Údajně teprve " po smrti umělce přestanou působit vlivy na hodnotitele jeho umění " . Umělec prý za svého života mohl ovlivnit hodnocení svojí tvorby např . svým materiálním bohatstvím nebo jinak .

Mám - li být upřímný , zde jsem " s nějakým lobbingem " nepočítal - jak naivní ! ( uvažoval jsem snad jen " všudypřítomnou " společenskou objednávku doby ) .Dozvěděl jsem se také , že i hodnotitelé - kunhistorici mohou být vynikající , ale také průměrní a slabší ( v této souvislosti nebyla úplatnost nijak zmiňována ) .

Diskuze se znalcem skončila velmi srdečně a mým poděkováním za dílčí zasvěcení do uměleckého světa .

Teprve za nějakou chvíli a o samotě jsem si uvědomil , že vlastně i o pravdě , jako filozofické kategorii , se říká , že " zvítězí teprve tehdy , až zemře její poslední odpůrce " .

Ano , " chce to čas " .
Ten prý prověří hodnotu uměleckého a v principu určitě jakéhokoliv díla .

Tady zřejmě nebude platit ono rovněž známé :
" O mrtvých jenom dobré …



Psáno 6. října 2009