Červen 2009

Motorismus - zájem každého kluka

12. června 2009 v 10:26 | Wess |  Nostalgie
Vyber si z toho,co chceš
a s tím ostatním si zapal fajfku ...
Francouzské přísloví


Kdy začne vážněji brát a všímat si průměrný kluk jezdících vehiklů s motorem ? U mne to začalo někdy ve třetí či čtvrté třídě,kdy jsem se kamarádil mj,se spolužákem Pavlem . Kolik hodin jsme jen prostáli v živé diskuzi na rohu Měšťanské a ul.Pravoslava Veselého u starého ocelového sloupu vedoucího el.proud.Naproti byla tzv."Šlezingrova nebo také " posraná " ulička a ob jeden dům ve dvoře již tehdy měli pracovníci Lunaparků Brno - nebo také "komedianti - ve dvoře maringotky a také stařičký traktor HANOMAG - diessel.Nás s Pavlem na něm fascinoval zejména volant,který se dal sejmout a nasadit na motor jako roztáčecí klika.Další stroj,který se mi velmi líbil,stál pod návratím domu,kde bydlel Pavel.Jeho tatínek tam měl pod zelenou plachtou schován přímo skvost - motocykl s lodičkou ( přívěsným vozíkem).Možná,že to byl "bavorák" nebo jiná značka (po létech již jako MUDr. Pavel upřesnil,že se jednalo o AIS),vzorně udržovaný a my ,když byl dům prázdný,jsme plachtu odkryli,nasedli a cestovali skoro jako prstem po mapě.
V Hodoníně někde ve staré ulici Polní žil majitel dalšího skvostu - Indiána také s lodičkou -, motocyklu , který měl neuvěřitelné rozpětí řídítek a na nádrži překrásnou hlavu Indiána.Pohled na jeho důstojnou jízdu Hodonínem nás vždy fascinoval.
Další krásou pro nás kluky byl osobní automobil populárního a oblíbeného koňského řezníka .Toto vozidlo jezdilo na dřevoplyn a proto mělo vzadu kotel s topeništěm ,kde bylo spalováno fosilní palivo - prostě dřevo .Syn jmenovaného Jindřich , mi moji vzpomínku na tento stroj pomohl oživit ( ne snad pohledem na skutečný stroj,ale spíše prostřednictvím svých osobních zážitků jako jednoho z hráčů vynikajícího hodonínského basketbalového mužstva,kteří tímto vozidlem jezdili po republice a někdy museli zastavit u lesa nebo rozebrat dřevěné sněhové zábrany,které tehdy stávaly podél silnic - a pro ně to bylo dobře !)
V Lidické ulici pro nás kluky motorismus představovala rodina Juřenova - ikdyž otce Juřenu si pamatuji jako traktoristu,který se svojí vlečkou parkoval v Nerudově ulici u "Foroty",jak se říkalo ohradě , za kterou byl sklad řeziva.Zato jeho syn Laďa měl krásnou sytě zelenou sportovní Aerovku 30 v krásném stavu. Nu a pak v sousedství bydleli starousedlíci a jejich syn měl krásného barevného Jeep - a .Nevím to jistě,ale mám za to ,že to bylo samorostlé svépomocně z více dílů složené originální vozidlo.Na něm zejména o Velikonocích jezdila parta kluků věkem před vojnou,zatímco já jsem v té době mohl chodit do 2.třídy obecné školy.
Zvláštním vozidlem byl pro mne parní válec,ve kterém jezdil jistý p.Miklík - otec mého pozdějšího kamaráda - a válcoval makadam vznikající silnicie od rohu ulice Marxovy jako pokračování ulice Brandlovy směrem k nemocnici.Zmíněný milý pán nás na svém parním válci mnohokrát svezl a ukazoval nám,jak musí pod kotlem topit a pravidelně přikládat a také zvuk píšťaly se nám ohromně líbil - k velké nelibosti babek z ulice Lidická ( tehdy Mendelova ).
Velkým zážitkem pro nás kluky byly pravidelné motocyklové závody se startem u městské fary a pokračující nahoru Stalingradskou ulicí ( nyní Národní třídou)pak pravou zatáčkou do Brandlovy ( později Leninovy a dnes opět Brandlovy) a po zhruba 2OO metrech opět pravou zatáčkou do ulice Havlíčkovy.Touto ulicí šílenou rychlostí se závodníci hnali až k levé zatáčce do Měšťanské ulice a touto pak jakoby směrem na Rohatec,když " U kovárny " museli prudce brzdit do protisměrné pravé zatáčky a ulicí Gorkého kolem provozovny Slokova,dále kolem Hudební školy se vrátila trať na náměstí Masarykovo ( tehdy K.Gottwalda ),když kolem Svazarmu ( později Městské knihovny a v současné době jedné z několika budou Městského úřadu ).Závodníci po keramické dlažbě - v dešti velmi nebezpečné - v pravotočivé zatáčce mezi kostelem a radnicí dorazili k cíli opět k faře města Hodonína.Celá trať to byla velmi technicky náročná , závodilo se totiž " jako v Monte Carlu " přímo v ulicích města , kde bezpečnost všech rohů domů ,sloupů apod.byla povětšinou zajištěna pouze balíky slámy. Dále si představte ,že náměstí mělo zmíněnou keramickou dlažbu,tehdejší Stalingradská tzv."kočičí hlavy" velké žulové kostky ( když jsem po nich jel jenom na kole , tak se mi zastavily hodinky a hrozilo překousnutí jazyku)a to si ještě představte,když začalo pršet ,to byla klouzaná a těch pádů.Nás kluky tehdy fascinovala rychlost ,rachot a vůně motocyklů.Také značky strojů byly velmi pestré - názvy JAWA , Čezeta , Ogar , Walter , DKW ( zkratka údajně prý " do kopce vytlač" - tehdy asi proto,že byly německé ),závodilo se podle objemu válců ve 125( možná také 150 a 175),250 a 350 - zpočátku možná i v "pětistovkách ", než je v Hodoníně zakázali.Jména Bertoli Edo ( ten bohužel později zahynul v závodě ECCE HOMO),ale zejména hodonínských závodníků - mezi mládeží velmi populárního Bedi Valucha - a jeho otce,dále Oty Krmíčka,který jezdil také Velkou cenu v Brně a Sachsering v tehdejší NDR, nikdy nezapomenu.Samozřejmě, pak jsme chodili také na motocyklové soutěže v terénu - ty byly populární ,neboť ČSR v té době byla absolutně nejúspěšnějším státem mj. v mezinárodní "Šestidenní"( dnes "enduro" soutěže) a naši jezdci např.Čížek a Válek byli v té době mistry Evropy v motokrosu a to všechno na čs.motocyklech ČZ a Franta Šťastný byl velmi úspěšný na evropských silnicích na naší JAWĚ.
Nás kluky a náš zájem o motorismus velmi ovlivnily tehdejší skvělé motocykly JAWA a později ČZ s poloautomatickou převodovkou,s kyvnou vidlicí,panelovým krytem řídítek i neobvyklými tvary tachometru apod.Zajímavé pro nás byly i skútry Čezeta a Manet,ale zejména malé motocykly - jednosedadlový a dvousedadlový Pionýr,mopedy Jaweta,Stadion ve více provedeních.
A tak se stalo,že v roce 1962 na konci učení jsem si koupil s pomocí rodičů jednosedadlového Pionýra za 225O.- Kčs a sám- ústní fixírkou - jsem si nastříkal SPZ HD 2321.
Samozřejmě,než jsem vyjel a ještě před koupí Pionýra jsem musel absolvovat kurz na Oprávnění k řízení malých motocyklů a zde jsem se poprvé setkal v budově Svazarmu ( jak dříve uvedeno ještě na náměstí K.G.) s nezapomenutelným p.Václavovičem - učitelem teorie , tzn.Vyhlášky č.111 Sb. o pravidlech silničního provozu.Díky tomuto pánovi dodnes nezapomenu u Domu umělce ukázat doprava, jedu - li směrem na Brno a nespletu si přednost na křižovatkách i kdyby tam jela tramvaj " odbočující doprava " .
No Pionýr byl pro mne velký zážitek,zejména s kamarády Zdeňkem a Karlem , kteří měli tyto stroje dřív než já, jsme již při první společné jízdě ve třech zažili jednání s příslušníky Dopravního inspektorátu.Stalo se to tak,že když jsme projížděli ulicí Havlíčkova zdálo se zřejmě zrovna tudy jdoucímu občanovi , že jedeme nepřiměřenou rychlostí a příliš hlučně a tak nás nahlásil na SNB .Podle udaných SPZ pochopitelně předvolal DI SNB dva moje kamarády a tam dostali ústní pokárání.Samozřejmě ohlášeni byli tři jezdci , já jsem však měl dosud bílou a čísly nepopsanou tabulku SPZ - a kamarádi mne neprozradili.
Jiný kamarád Kája,ač nerad, mne však kolemjdoucími příslušníkovi prozradit musel.To bylo jindy na rohu ulic Sušilova a Havlíčkova,kdy na ode mne půjčeném Pionýru byl oním příslušníkem zastaven , neb neměl předepsané ochranné brýle , což bylo zřejmé . Avšak dodatečně SNB ( tehdy jsme jim říkali " sonyboy " )zjistil , že tento účastník silničního provozu také nevlastní Oprávnění k řízení ... Nu a tak přišel Kája za mnou ,že prý mám s ním neprodleně jít na roh zmíněných ulic,když již čekal u mého Pionýra orgán SNB.Byla to pokuta 3O.- Kčs a důrazné napomenutí mojí osoby.
Na mém Pionýrovi se pak učil jezdit např.můj nynější švagr Zdeněk ukázněně dodržujíc okruh po ulicích Sušilova a Scota Viatora ,ale také jeho manželka a moje švagrová Maruška , tehdy ještě svobodná,ale zato velmi neukázněná účastnice silničního provozu.Ona , jedouce po Havlíčkové nahoru , náhle zatočila doleva , mimoděk také přidala plyn a tudíž jela přímo a kolmo na dům jejich rodičů , tam však naštěstí bravurně ztočila stroj opět doleva a pak již šťastná " valila " po chodníku Havlíčkovou dolů.
Kluci Jožka - ten měl JAWU 25O po otci -, Kája , Zdeněk , Jenda však brzy poté zakoupili velké motocykly JAWA resp."pérák" 250 a ČZ 175.Těm již jsem nestačil a tak jsem se stal jejich spolujezdcem po okolí.
A to již klepala na dvéře základní vojenská služba a tak jsem dle pokynů sejmul smutně z válce mého Pionýra svíčku a dle pokynů odb.příručky jsem zalil hlavou válce píst motorovým olejem a takto důkladně zakonzervovaný stroj čekal na moji dovolenou ( obě jsem však měl vždy v zimě a opušťák v květnu 1965) . Myslím si , že další jízda se konala až po příchodu z vojny . Pak jsem Pionýra prodal ( dodnes lituji tohoto činu a nejen proto,že se nerad loučím s dobře sloužícími věcmi ) a koupil od Jendy ojetého "péráka" JAWA 250,ale to je již další další " hrnek čaje "
a etapa mého nejen motoristického života.

Motorismus po vojenské základní službě ovlivnila moje náruživá motoristka Boženka . Abych ji mohl vozit,koupil jsem za cca 1000.- Kčs JAWU 250 - "pérák " od Janíka . Přesto , že tento stroj měl letitý rok výroby , sloužil mně věrně zhruba do roku 1971 nebo 72.Zažili jsme s ním několik krásných vyjížděk ,např.na Strání,Březovou a Lopeník,kde Boženka měla tety,strýce ( zvláště strýc Štěpán byl svéráz a jeho žena Josefa ( čti Ozefa ) . To jsme za Slavkovem zařadili nejdříve 3.rychlostní stupeň ,a pustili jsme se do strmého a táhlého kopce v blízkosti velké Javoriny,mašina bublala,ale nakonec požádala o dvojku.
Svoje vrchařské dovednosti jsem předváděl také Kosťovi , mému spolupracovníkovi i spolubydlícímu ve vinohradech v o jeho rodné obci Hovorany.Jmenovaný tam jel pro broskve a pozval také mně - vybavuji si ,že při trhání a sbírání broskví jsem měl pocit,že Kosťa - alias Franta není pevně přesvědčen,že je na jejich vinohradu.Zde jsem tedy " odvařil "spojku". S menšími obtížemi jsme dojeli domů.
Jindy jsem s tímto člověkem byl na hruškách kolem silnice v Nesytu.Jezdili jsme od stromu ke stromu a těšili se ,jak z toho naděláme plno hruškovice . Vymáknul nás však agronom státního statku Nesyt - mj.snad i proto , že Kosťa měl oblečeno zdaleka viditelné a jako maják zářící tričko s bílými a červenými pruhy a jistě dohnal touto svojí drzostí funkcionáře statku k zuřivosti.Nezbylo nám,než následovat tohoto " dobře rozhněvaného muže na statek,kde nám hrušky byly zváženy a my jsme je dodatečně zaplatili ( nutno říci , že se nejednalo o fatální obnos peněz) .
Péráček prostě sloužil dobře,byť jednou ještě zklamal u zadní strážnické brány směrem na Veselí n.Mor. , avšak byl opraven Jendou , který , jako předchozí majitel skvělého stroje , rychle objevil poruchu kondenzátoru , jsa předtím zpraven Boženkou o naši poruše . Obětavě přijel až z Hodonína na svojí nové motorce.Nakonec jsem péráka - tuto legendární pomaluběžnou strojovnu - jsem prodal dvěma učňům JMA za pouhé 400.- Kčs.
Nu a rok 1972 byl ve znamení milého Trabanta , nového za 35 tis.Kčs . V té době již naši synové - 5 roků a 3 roky - se těšili na první společnou dovolenou formou putování a stanování .
Nejdříve jsme toto autíčko museli přivézt z Mototechny Uh.Hradiště . Při převzetí auta od servismana moje první činnost s ním bylo couvání . Boženka hlídala , zda nejede jiné auto . Já jsem na její pokyn zařadil nezapomenutelnou řadící pákou , připomínajícím pohrabáč , zpátečku a přidal plyn - a nic !? Motor zhasnul a tak to bylo několikrát,až moje pozorná manželka povídá:
" Taťko,ono to chce jet ,ale nějak nemůže " !? . Vtom se mi rozjasnilo a povolil jsem zataženou ruční brzdu . Během cesty jsem nechal i po zahřátí motoru na provozní teplotu úplně vytažený sytič . U dvoutaktu je v těch chvílích obvyklé,že karburátor se " přechlastá " a motor při ubrání plynu zhasíná . Nebudu dál líčit své umění seřizovače a opraváře po cestě z prodejny i jeden den doma - nové auto bylo zaparkováno u kostela a bylo plné pozorností vrkajících holubů.Až můj pracovní kolega Otoš mi Trabanta odtáhnul domů se slovy : " Teď si kup moje , touto akcí zašpiněné lano , neboť s tímto autem je budeš potřebovat" ! A já jsem
mu tehdy opáčil,že " Škodovku snáším před sebou jenom když mne vleče".
Aniž jsem tehdy tušil , řekl jsem tehdy hlubokou pravdu,neboť Trabant kromě poruchy blinkru
( bimetal ) neměl žádných závad , vždy nás věrně a to i s prasklým litinovým výfukovým potrubím od válců ( po hlubokém rigolu ve Valašském Meziříčí ) dovezl domů a teprve pak před domem " padnul " .
A kromě toho se na oplátku tento skvělý vůz pokusil zachránit na dovolené v Bítově "tisícovku " kamaráda Jendy , kterému v kopci u Vranovské přehrady v zátoce Bítov odešla spojka. Tehdy náš " Trabošek " dotáhnul tuto škodovku do nejbližší vesnice .
Schválně ,kde jsme vlastně všude byli na každoroční dovolené ve stanu s tímto autem ?
První v roce 1972 měla být na Šumavě,pro studené počasí jsme pak objeli Krušné Hory a stanovali za obrovské bouřky u domu babičky ve Špindlerově mlýnu .V dalších létech vzpomeňme Máchovo jezero a jeho vysokou klouzačku ( film Vinetou jsem pak prokýchal , zatímco děti z NDR se při vítězných kouscích hrdinů knih Karla Maye chovali jako na fotbale).České Švýcarsko se svojí Pravčickou bránou a stylovými chalupami,stanování na Mezní louce a odtud jednodení výlet do Drážďan - Zwinger,romantické pohraniční městečko Bad Schandau se třemi i více soukromými hodináři ( jak nám to tehdy připadalo divné) .
Pak zase nezapomenutelné Podbáňské ve Vysokých Tatrách, kde v kempu nebylo místo a tak jsme se svolením správce za mnohem nižší poplatek stanovali a mrzli mimo hranici kempu ( kluci spali spokojeně,ale my jsme se hřáli v paprscích vycházejícího slunce).Při dovolených jsme si kladli dálkové dílčí cíle naší cesty,nebylo tedy překvapením,že jsme se nakonec ocitli na Domašské přehradě,na Mořském oku , na Dukle , ve Svidníku Banské Bystrici . Benzin v té době nebyl drahý a tak jsme v jiném roce mohli projet Vrátnou dolinu ( Zazrivá - kraj Jánošíka a vretenic !) a dále pak uvidět Slovenský ráj , Dobšinské ladové jaskyně, pojíst v Kolibě u cesty peprný guláš ( kluci byli velmi ucestovaní a hladoví a tak jej také bez výhrad snědli ) . A třeba neplánovaně vidět třeba státní hranice - Vyšné Nemecké . Po druhé tedy
ještě jednou,když po Boženčině navigování při jednom z nedělních výletů jsme sice nezahlédli egyptské pyramidy , ale za poslední vesnicí Mikulovska končila cesta a začínalo hraniční pásmo s výstražnými tabulkami .
S trabantem jsme podnikali také sobotní nebo nedělní výlety a někdy jsme na ně vzali také dědu a byla - li hodná , i bábinu .Ty výlety byly svojí kilometráží různě dlouhé - i 3OO km nebylo výjimkou . Cílem byl např.zámek Bojnice včetně návštěvy ZOO,ale projeli jsme také kolem slovenské atomové elektrárny.Jindy jsme jeli na Buchlov a Buchlovice ( s Jendou závod do vrchu),podzimní výlety i na taková místa jako jsou Vranovská přehrada ( zaparkované turistické přehradní lodě )nebo přehrada Bystřička na Vsetínsku.
Trabant nakonec i sám navozil stavební materiál na stavbu garáže,kterou dosud užíváme . Asi chtěl mít vlastní střechu nad hlavou ( po neblahých zkušenostech zejména s pronajatou garáží ) .
Toto skvělé vozítko , v němž bylo i radio Blaupunkt s automatickou předvolbou a západním laděním,včetně vlastnoručně zhotoveného perfektního odrušení provedeného uzemněním kovového opředení kabelů ke svíčkám a indukční cívce (vyčteno ve speciálním trabanťáckém Zpravodaji) , s dlouhou laminátovou anténou a vnějšími ozdobnými pruhy) jsme prodali za 24 tis.Kčs po 4 létech a 42 tisících najetých km - spolubydlícímu v činžáku .
V roce 1977 jsme si koupili Ladu 1200 za cca 56 tis.Kčs a to společně se svými kamarády , kterým jsme pomohli tento nedostatkový vůz protekčně a ve stejný den koupit v Senici . Naše auto , stejně jako Jendovo , bylo láhvově zelené a naše auta měla po sobě jdoucí SPZ . Často se pak později tato auto chovala jako dvojčata - ale o tom bude zmínka na jiném místě vzpomínání..
Lada nebo také Žiguli sloužilo až do roku 1998 a pak ještě do roku 2001 mému synovi Michaelovi a jeho rodině,když mělo najeto cca 130 tis.km a druhou karoserii.Ale to poněkud předbíháme.
Lada 1200 byla na čs.poměry mezi těmi škodovkami , wartburgy , oltcity apod.nadstandardní automobil,v zimě výborně vytápěný , takříkajíc ideální bezporuchové auto,které pouze po ujetí 10 tis.km vyžadovalo dotáhnout rozvodový řetěz a seřídit ventily.V jízdních vlastnostech však mělo jednu jedinou slabinu , poněvadž hnací soupravou byla ta zadní a zadní část vozu byla lehká při prázdném kufru , takže automobil bez zatížení byl vcelku nepříjemně přetáčivý a bylo nutné s touto skutečností při jízdě počítat.
Samozřejmě i s tímto vozem jsme jako rodina pokračovali v dovolených po republice a to opět českých i slovenských hvozdech a kopcích - znovu Máchovo jezero,na Slovensku jeskyně Domica na čs. - maďarském pomezí ( zajímavá tím že i touto jeskyní se dalo přejít do Maďarska a prostory jeskyně a její akustika zejména na maďarské strabě využívala ke svým nahrávkám Budapešťská filharmonie. No a tak došlo i k cestě do vysněné Jugoslávie do soukromého apartmánu u p.Čoviče v obci Tučepi ležící na Makarské magistrále.Na zpáteční cestě jsme pak přespali jednu noc také na Balatonu,v místech,kde jsme byli rok předtím na podnikové rekreaci autobusem.
Naše skvělá Lada nám dovozem veškerého materiálu velmi pomohla také při stavbě chaty na Radějově.
A jednou se právě při takové formance,kdy já jsem jel s přívěsem a také Jenda Pavlínek se svojí Ladou a přívěsem, stala se nečekaná porucha.Za kioskem náhle přestala moje Lada jet.Smál se mi ,že asi došel benzín.Toto však nebylo příčinou a tak jsem požádal Jendu , aby , až zaveze svůj náklad ,se vrátil pro můj přívěs.Když tak učinil a vrátil se dolů, přestala jet i jeho Lada.Nakonec jsme zjistili naprosto identickou závadu na obou autech - uvolněné mosazné sedlo AC pumpy.K uvolnění došlo proto,že výrobce použil větší výstružník ,tím se ztratil přesah nalisovaného sedla a to se z díry uvolnilo.Jak jsem již dříve uvedl,naše auta - dvojčata byla zřejmě vyrobená v jednom časovém období,po které byl ve výrobě používán onen špatný výstružník.
"To jsou paradoxy ,pane Vaněk !" , nezapomenu vždy a zdůrazňuji , po každé dodat , když si příležitostně vzpomenu na , jinak nesporné , výhody hromadné výroby automobilů .
O naše auto jsem v rámci možností pečoval, např. pro uchycení auto rádia jsem zhotovil " na míru " věž s odkládací plochou a upevnil jsem ji na tunel kardanu ( samozřejmě zdaleka ne do rozměrů dnešního " vytuningování " ) .
Na naši Ladu , byť již ke konci svojí technické životnosti nemohla konkurovat moderním vozům nejenom ve spotřebě paliva ,prostě všichni rádi vzpomínáme .
V listopadu 1998 jsme s Boženkou koupili Opel Corsa Family - 1OOO kubíků - 3 válce - ekologický motor - nízká spotřeba - a metalíza samozřejmě zelená - paráda .
A tento náš Oplík měl tu čest zavézt nás - tedy druhopečenou babičku Boženku , našeho syna a současně šťastného otce Míšu a mne do břeclavské nemocnice,kde se mamince Kateřině narodil malý Míša .
Má tedy toto nevelké auto docela optimistický začátek ve své službě naší rodině .
Ať nás vozí stejně spolehlivě a radostně jako všechny naše předchozí vehikly , o nichž jsem docela rád napsal tuto vzpomínku.


Psáno v roce 1998


Dovětek z června 2009 :

V současné době , zůstávajíce věrný značce Opel , zakoupil jsem na sklonku loňského roku nečekaně a výměnným způsobem rovněž Corsu . Ta má ovšem sportovní ražení , projevující se ve výkonu motoru a skvělou moderní výbavou … , " 14 " kola a krásně černá - no prostě opět paráda !

Motorismus mne stále ještě baví …

Stav míru ve světě ke 4.6.2009

4. června 2009 v 10:33 | wess |  Aktuality
Dnes jsem měl velké štěstí ! Podařilo se mi , díky serveru Aktuálně.cz , zachytit stav globálního míru ve světě k dnešnímu dni .

V takové chvíli si člověk uvědomí , co všechno dokáže zachytit současná odideologizovaná statistika a žurnalistika .

To někdejší občasník pod názvem " Otázky míru a socialismu " , ten ideologický nástroj " vládnoucí třídy " , který podobné mapky zveřejňoval ve velkém , je proti tomuto serióznímu výzkumu hotový diletant a břídil .

Díky , statistická vědo , za to , že nepodléháš náladám doby !

( Poznámka pod čarou : " Politika je především bojem proti blbosti , a to především vlastní " , jak v jedné své knize uvádí někdejší politik a prognostik Ing. Miloš Zeman )




A měl bych jedno přání , aby ten současný vědecký výzkum pomocí svojí skvělé informační sítě a neméně skvělých statistických metod a vyjasněných společenských hodnot , které určitě před 20 léty u nás nebyly , zveřejnil také okamžitý počet právě souložících lidských jedinců a největší výskyt v barevném územním rozlišení podle denních časových uzlů a územního hlediska a v návaznosti na úroveň stupně aktuální demokracie v té které zemi - teritoriu .