Duben 2009

RAPALLA od sv. Petra.

30. dubna 2009 v 18:51 | Jozef Gregorík |  Hradní stráž
RAPALLA od sv. Petra.

Šťastie i keď je nehmotné považujem za hodnotu. Podľa mňa, aby človek mohol hodnotiť svoj život
ako šťastný, mal by vziať do úvahy štyri veličiny, ktoré šťastný život vyžaduje:
1, nájsť si povolanie, ktoré ho napĺňa a v ktorom dokázal vyniknúť.
2, nájsť si životného partnera, s ktorým bez väčších životných búrok prežije život v láske a
porozumení
3, vychovať svoje deti tak, aby boli pripravené na život a nemusel sa za ne hanbiť, prípadne aby
mohol byť na ne pyšný
4, stretnúť a mať v živote verných a oddaných priateľov.
Prvé tri veličiny nebudem rozoberať, ale pri štvrtej by som rád spomenul doby, ktoré som prežil
so svojimi priateľmi.
V roku 2000, roku očakávaných zázrakov a svetodejinných udalostí sme boli už po viac ako 20 krát zahájiť pstruhovú sezónu na Vodnej Nádrži Dedinky v Slovenskom raji. I tento výlet bol naplnený krásnymi rybárskymi zážitkami. Jedna príhoda bola nevšedná, a to som ešte netušil, že bude mať aj pokračovanie. V tej dobe ešte platný zákon neprikazoval mať počas lovu pri sebe aj
podberák. Ja som lovil pod chatkou SRZ, na ktorej sme boli ubytovaní. Štefan mal lovné miesto asi
100 metrov vpravo. Keď asi po hodine po ulovení niekoľkých menších pstruhov, naraz začal volať:
"Jozef prines podberák !" Keď som k nemu pribehol, uvidel som vo vode krásnu trofejnú rybu,
ktorá urputne bojovala o svoj život. Štefan, starý skúsený rybár ju však bez náhlenia opatrne naviedol do podberáka a ja som ju vylovil. Aké bolo naše prekvapenie, keď v ľavom kútiku papuľky visela pstruhovi nástraha RAPALLA, ktorá v tej dobe mala hodnotu 160Sk. Pstruh dúhový
meral 62cm a i cez handicap RAPALLI v ústach, neodolal našej osvedčenej plandavke BUBU, ktorá mu pevne držala v druhom kútiku papule. Krásnu, pre Štefana rekordnú trofej, vyšperkovanú
hodnotnou RAPALLKOU, som vtedy okomentoval ako darček od sv.Petra, patróna rybárov.
Zrejme osud chcel, aby pstruh, ktorého zbabral nejaký menej zdatný neskúsený rybár , dopravil darček Štefanovi. Po piatich fantastických dňoch naplnených rybárskym loveckým vzrušením,
prežitých v prekrásnej prírode Slovenského raja, som na záver poďakoval vodičke za dary a okomentoval náš pobyt slovami: "Načo boli Onassisovi miliardy, ked tu snami nebol !" S odstupom času, teraz v roku 2009, som zažil potvrdenie tejto mojej filozofie, keď Brnenský profesor sociológie Ivo Možný v rozhovore pre časopis Readers Digest výber cz. v dubnovom čísle o šťastí
a luxuse uvádza, citujem: "Opravdu nový luxus dnes predstavují především takové věci, které se

nedají vyrobit. Například fyzický prostor. Ne každý si totiž může koupit svůj vlastný ostrov, nebo

aspoň stoakrový pozemek s rybníkem, kde by žil a hospodařil sám a posvém. Luxus je také být pánem svého času. Co je vám platná miliarda na účtu, když musíte pořád kmitat."


Pretože chata SRZ na VN Dedinky je v rekonštrukcii, zahajovala moja partia pstruhovú
sezónu v domácich podmienkach, na VN Bolešov. Aby som umožnil podeliť sa o naše nevšedné
zážitky i dalším svojim priateľom, prizval som k pobytu na chate i mojich priateľov ešte z čias,
ked sme slúžili základnú vojenskú službu: Stáňu, Leoša, Jula a priateľa z deckých a mládeneckých liet Michala, ktorý zo štvorice jediný je rybár. Stretnutie začalo popoludní 15.4. a nieslo sa v slávnostnej a povznesenej nálade. Ráno 16.4. plní očakávania už o 5.50 sme nastúpili na brehy VN Bolešov. Úderom 6.hod začala nevídaná rybačka, ktorá bola zážitkom i pre mojich priateľov nery-bárov. Úlovky pstruhov cez 50cm neboli žiadnou vzácnosťou. Loviaci si po prvom ponechanom úlovku začali vyberať, a tak bolo stále načo pozerať. Na druhý deň intenzita lovu poklesla a bolo treba použiť i určitú taktiku, prípadne zmenu spôsobu lovu, pretože na VN Bolešov je lov povolený iba na umelé nastrahy. Ja som prešiel z blyskáčov na umelú mušku a úspech sa dostavil. Štefanovi pri vyhľadávaní vhodnej nástrahy prišla do ruky RAPALLA, ktorú pred 9.rokmi dostal ako dar od sv.Petra. Zavesil ju na udicu a úspech sa okamžite dostavil. Asi po desiatich nahodeniach mal povolené štyri kusy ulovené a susedia sa chodili dívať, na čo to vlastne berie. Iba naša partia však vedela, že je to tým darom od sv.Petra. I tretí deň fungovala moja umelá muška a Štefanova RAPALLA. Príroda a voda nám opäť poskytla krásne zážitky a potvrdila naše heslo o Onassisovi.
V sobotu 18.4. popoludní pri rozlúčke plní dojmov sme poniektorí mali v očiach i slzy dojatia.


Písané v Dubnici p. Váhom

Jozef Gregorík

Dubnica – Bolešov – zahájení pstruhové sezóny

23. dubna 2009 v 9:32 | Wess |  Hradní stráž
Na pozvání Jožo Gregoríka jsem se spolu s Leošem Vintrem a Julom Benkem zúčastnil ve dnech 15 . - 18. 4. 2009 zahájení " pstruhové " rybářské sezóny .
Nikdy jsem u takové události nebyl a očekával jsem zajímavé okamžiky mezi rybáři při lovu této ušlechtilé ryby . Nebyl jsem zklamán .
Začalo to velmi nenápadně . S Leošem jsme se potkali u Uh.Brodu , když on přijel od Uh.Hradiště a já od Uh.Ostrohu a pokračovali na hraniční přechod Brumov - Bylnice a přes Horní Srnie jsme přijeli do Bolešova , ležicího nedaleko Dubnice . Za Bolešovem směrem " do hor " jsme přijeli k hotelu Giliánka . Vedle něho stojící soukromá typová chata Alpina byla naším konečným cílem .
S Jožom jsme byli jsme domluvení , že po příjezdu k chatě počkáme a on že přiveze dalšího spolubojovníka Julu Benka , který přijel vlakem do Trenčanské Teplé . Čekání na ty dva chlapy trvalo sice déle , ale my s Leošem jsme alespoň měli čas seznámit se s nejbližším okolím chaty a popíjejíc pivo Corgoň , které nám prozíravě Jožo nechal u vstupních dveří chaty , jsme se kochali pohledem na přehradu . Na ní se měly ve čtvrtek 16. 4. 2009 otevřít pstruhové vody .
A pak očekávaní - Jožo a s ním Julo Benko - přijeli . V jednom autě s nimi přijel také Miško Cabadaj , Jožův největší kamarád z dětství a mládí . Sám v dalším autě přijel Štefan Tramita . A byli jsme komplet .
Chlapi otevřeli chatu , okenice a ubytovali jsme se po dvou do pokojů , kde předem vzorně povlečeny čekaly postele .
Pojedl se v tom odpoledni skvělý Jožův guláš a večer ještě čekala večeře z patnácti vajec a Leošovy klobásy a uzeného masa , kterou tentýž uklohnil. Samozřejmě se vyprávělo , popíjelo , připravovalo se rybářské náčiní . A řeknu vám , Jožo a jeho kamarádi tu přípravu brali velmi vážně a odpovědně . V to počítám i kontrolu rybářských dokladů a povolenek k chytání v revíru . Po 21 . hodině unavení a na zítřek se těšící rybáři vyhlásili večerku . Bylo domluveno , že v 5.10 h. ve čtvrtek je budíček a po lehké snídani se půjde k přehradě tak , abychom začali chytat v 6. 00 h .
Ve čvrtek všechno klaplo podle harmonogramu . Byli jsme u vody včas a kromě Joži , který " ještě musel " a Miško s Števom začali velmi úspěšně . Mezi prvními ze zhruba 50 rybáři měli první záběry a úlovky . Já jsem dosud nikdy neviděl , aby ryby tak braly . Ten den rybáři svými udicemi skutečně pstruhy plenili . Neuvěřitelná jatka s množstvím chycených , ale také zpět do vody puštěných ryb .



Jožo začal chytat dobře s patnáctiminutovým zpožděním . Ovšem jako vždy tento uznávaný a oblíbený předseda rybářů v dubnickém revíru i v tomto dopoledni se slavně zapsal . Chytil překrásného duhového pstruha - 54 cm a vytvořil si osobní rekord " v duháčích " .Nu a pak chytl ještě další dva velmi slušné kousky a čtvrtého si nechal na odpoledne . Podle propozic totiž rybáři mohou denně od 6 . 00 do 19 . hodiny si ponechat pouze čtyři ryby .
Odpoledne tu čtvrtou rybu Jožo chytil až po velkém úsilí . Prostě dopoledne puštěné ryby , jsa dopichány z ranního masakru , prostě nebraly.



Po celé tři dny jsme všichni rybařili od 6 hodin a po 8. hodině jsme šli na chatu posnídat .
Před polednem přijely manželky - Jožova mile hovorná Filka
a Štefova také ráda se bavící a zpívající žena , původem z Bolešova. Přivezly nám oběd - skvělá nadívaná kuřata - s rýží a zeleninovým salátem .
A tak skvěle bylo o nás postaráno po celý pobyt .
Čeho však nebylo možno si nevšimnout , byla bezprostřední , kamarádská a přátelská pohoda . Ať v debatách o všeličems , včetně politiky a způsobu a stylu života na Slovensku i u nás .Velmi pěkně se vzpomínalo na dětství a mládí a všichni tak učinili s velkou radostí i nostalgií . Krásně nám např. Filka popsala , jak se seznámila " s tým nosatým Gregoríkom , ktorého chceli všetky spolužačky … " . Doplnil to krásně Jožův kamarád z dětství Miško a Števo - neúprosný příslušník " rybárskej stráže " s odznakem a osobním číslem jako veřejný činitel .





Jožo je od roku 1998 předsedou rybárského svazu Dubnica . Je velmi známý , uznávaný a oblíbený a proto také požívající velkou autoritu u členů - rybářů . Já jsem to spatřil ten první den , kdy kráčel po hrázi nad lovícími rybáři . V těchto okamžicích mi připadal jako státník nebo velitel , který se s každým zdraví , znají se vzájemně křestním jménem a rádi se vidí .On sám mi říkal , že jeho matka vždy pravila , že " Jožo sa narodil ve šťasnej riti …. " . Mohu to potvrdit z vojny , ovšem současně mohu potvrdit , že svému štěstí šel Jožo vždy naproti svojí usilovností a vůlí " být neustále první " .
Jeho rybářská dovednost se projevila zejména ve třetím dnu , " kdy ryby nebraly na třpytku , dokonce ani na proslulou BU - BU , podomácky vyrobenou z měděného plechu . A tak se Jožo rozhodl použít " bublinu s muškou " a skutečně během krátké doby chytil svoje čtyři povinné a spěchal odvézt Julu na vlak domů .
Samozřejmě okolní rybáři velmi pozorovali počínání svého předsedy a hbitě přešli na " bublinu " také . Já jsem hrdě v podběráku nesl Jožův čtyřnásobný úlovek , před rybáři připraven říci : Jožo , už si ty ryby vezmi , bolí mně z toho rameno . "
Stačili jsme si na hrázi spolu s dalším Hraďákem - rybářem zazpívat přes celou přehradu naši starou vojenskou " V jednom polském městě žilo hezké děvče … " Byla to dojemná a krásná tečka za naším pobytem u vody .
Miško a Števo mají k Jožovi téměř oddaný vztah a vím , že přes všecky legrácky i jeho žena jej obdivuje . Poznal jsem také jednoho jeho vnuka - Maťka , který přijel udělat sobě a dědovi radost a zarybařit si . V jedné epizodě se ukázal Jožo jednak jako velký rybář , když Maťkovi doporučil , aby ten den svého prvního pstruha pustil .
On to udělal s lítostí , ale pak po delší době chytil pstruha ještě většího , k velké radosti dědy Joža i babičky Filky .
Ještě jeden moment mi velmi utkvěl . Po dlouhé době jsem se velmi dobře cítil při hovorech , v nichž byla používána hovorová slovenčina . Velkou legraci jsme s Julom prožívali u jadrného slova se slovním základem - " jebať
" . Marně jsme se snažili zachytit " všechny ohebnosti i slovní obraty a významy našich výřečných slovenských kamarádů . Odhaduji , že číslo 60 by možná vyjádřilo počet těch sloves , podstatných a přídavných jmen s uvedeným slovním " kořenem " .Věřím , že při větším úsilí by možná byla prokázána i existence číslovky s tímto slovním základem .




Překrásný pobyt u přehrady v Bolešově skončil velkým a zcela upřímným a bezprostředním objetím při loučení .
Padly i slzy a také jsem pocítil , že se můžeme zase vidět , budeme - li zdraví a budeme - li chtít .
Je to skvělý pocit .



Psáno v Hodoníně 20. dubna 2009

Co je to " biomasa "

10. dubna 2009 v 8:06 | wess |  Politika
Kraus - Uvolněte se prosím :



Velmi chválím server YOU TUBE , je v něm totéž , " co v televizi " a mnohdy mnohem mnohem více !
A také jsem vděčný serveru Blog.cz , že si takové živé programy mohu uchovat .

Wess


Poněvadž však problématika životního prostředí vždy byla a v této době je obzvláště vážná , připojuji se přečíst si níže přiložený odborný článek o vytápění budov a souvisejícím .