Březen 2009

Pepa a SunShine Dixieland

30. března 2009 v 10:27 | Wess |  Muzica
Tak na této kapele je vidět , jak ráda hraje , jaká jsou to obrovská parta , která baví své posluchače i sebe navzájem .
Já jsem SunShine Dixie živě dosud neslyšel , ale tak , jak znám Pepu , jeho smysl pro muziku , ale také pro recesi a srandu , ten by určitě do kapely " těmito parametry neoplývající " prostě nešel .
V červenci 2008 jsem na jejich " hudební čtvrteční večer " byl pozván , avšak pro jiné okamžité povinnosti v Praze jsem nemohl Pepovo vzácné pozvání přijmout .
Věřím , že určitě " nějaké příště bude "




Tak co říkáte , je to bašta a originální !


Dixieland seniorů je stále brilantní ...

29. března 2009 v 19:11 | Wess |  Muzica
V dnešní době snad úplně vymizel swing , o dixielandu vůbec nemluvě . Vzpomínám , jak pracně jsem kdysi hledal skladbu Tam dole u řeky - Down By The Riverside a teprve díky internetu jsem ji našel . A pak celou řadu kultovních dixiků .
No a také díky Pepovi Plandorovi , který mi věnoval ze svého osobního archivu část své muzikantské kariéry na CD nebo DVD .
Je nejen zdatný muzikant , ale také na PC je doma , jak je zřejmé z jeho zvukových záznamů i videozáznamů a obalů jím vytvořených .

A tak pomocí těchto záznamů " mohu dokladovat " , jak krásnou muziku hraje Pepa a jeho přátelé a kolegové ....
A současně doufám , že zveřejněním této krásné muziky ji pomohu šířit !


Paráda , že !

To je Pepa ...

28. března 2009 v 18:50 | Wess |  Muzica
Když jsem v létech 1964 - 66 byl povolán vykonat vojenskou základní službu ( příp . dále jen VZS ) velmi mi moji celou situaci " ulehčila " hudbymilovnost vojáků naší roty .
V prvním roce vojny jsem si bigbeatové skupině moc " nevrznul " , poněvadž v tu dobu tam byl voják 2.ročníku , s mnohem lepší dovedností ve hře na kytaru a " s jemnocitem na bažanty " .
Můj čas přišel až ve 2. ročníku . Ač jsem kytarový samouk , měl jsem štěstí na spoluhráče nově se utvořivšího malého comba , které hrálo ve složení : 1 - 2 altsaxofony ,pozoun , a klasická rytmika - kytara , basskytara , bicí . A tak jsem měl možnost hrát na plukovním plese ve Slovanském domě v Praze , na plese s módní přehlídkou a dvěma orchestry v Kostelci n. Čer.lesy , dále na celé řadě oslav např. MDŽ pro manželky důstojníků a učitelky MŠ v hl.městě Praze . Také důchodcům ve Smíchovském pivovaře , kde jsem místo řádného zesilovačena a pouze s výkonným rádiem na moji el.kytaru zn. Jolana ( viz Starci na chmelu ) doprovázel svoje skvělé spoluhráče a o přestávce na jídlo pro hudbu jsem do reprobeden " pustil " stanici VKV .
Byla to celá řada krásných hudebních produkcí , maně vzpomínám znovu naši hru pro důchodce v Riegrových sadech ( tam ve Vinohradech bylo napětí v síti pouze 120 V , takže naše kabely k basskytaře musely být opraveny díky obyvatelce činžovního domu v blízkosti kulturního domu - místa naší produkce , která vlastnila potřebné trafo 120/220 V ) .Tehdy s námi vystoupili také operetní zpěváci - Polská krev a pod. a možná i kouzelník .
Nechci dál popisovat moji vojenskou amatérskou hudební činnost . Poněvadž se bohužel nějaký zvukový záznam z té doby nedochoval , využiji tedy nahrávek našeho skvělého trombonisty Ing. Josefa Plandora se svými několika orchestry , s nimiž později v různých časových obdobích hrával a dosud hraje ! To , že jsem s ním a dalšími skvělými hráči , měl tu čest v naší vojenské kapele hrát , tím se vlastně chlubím .



Jak jistě poznáváte , fotografie tvoří časovou řadu . Jsou tam zpočátku mladí vojáci - muzikanti , posléze muzikanti vyzrálí , hrající např. v REDUTĚ , na německé lodi nebo prozaicky a o to s větším nadšením ve stylové hospůdce , kam se zejména hodí jejich klasický dixieland , samozřejmě k velké radosti návštěvníků.
Díky Pepovi mám několik hudebních CD a DVD z jejich hudebních produkcí a všechny jsou skvělé !
No a poslední fotografie ukazují setkání přátel v kasárnách Hradní stráže v červenci 2008 ...



























Hodonín je taky světový ...

25. března 2009 v 9:33 | wess |  Aktuality
V Hodoníně se hraje hokej dlouho a dobře . Pro několik generací mládeže zimní stadión byl střediskem zábavy a to v zimě i v létě a v tom nejlepším slova smyslu .
Přestávku měl bohužel tento sport na několik let po převratu v roce 89 , kdy zimní stadion , s úplně vydrancovaným vnitřním zařízením , sloužil jako " asijská tržnice " .
Ale teď je hokej v Hodoníně opět doma díky obětavým činovníkům SHK a samozřejmě slušným výkonům prvního mužstva pod vedením bývalého hodonínského hokejisty Svati Číhala a v tomto roce i díky juniorům Hodonína , kteří postoupili do 1. ligy !!
Bohužel aktuální je také incident po utkání Hodonín - Vsetín , jehož sportovní výsledek hodonínské neuspokojil a ukončil sezónu jejich mužstva .
Byla však v poslední době sehrána mnohem pěknější utkání
těchto dávných rivalů z dob 60.let .




Tak tedy hodně úspěchů v sezóně 2009 - 2010 !A spíše videa z vítězných utkání !!!

Národ sobě ...

16. března 2009 v 10:04 | Wess |  Fejetony
Už je to tady - Národ sobě !

Ministr financí Kalousek: Domácnosti by státu mohly půjčit až 140 miliard korun


Nakonec - možná - , že bychom , " stmeleni společnou investicí " si jeden pak druhého více vážili ...
Jenom mne napadá - bude tato " celonárodní sbírka " projevem solidarity , charity , individualismu , kolektivismu , vlastenectví , pragmatismu ... ?
A taky mne napadá ono známé : " Když jseš u koryta , aspoň tolik nemlaskej .... "
No , kdesi jsem četl článek mladého ekonoma ze skupiny NERV pod názvem " O jeden biftek méně ... " a při něm jsem si vybavil dávný a známý socialistický vtip " o celostátně v průměru snězených kuřatech v přepočtu na jednoho obyvatele ... " . Tehdy se tak vysvětlovala možná rostoucí životní úroveň nebo vliv dietní stravy na zdraví a nebezpečí obezity ... ? "

Počkám na výplatu důchodu a po emisi státních dluhopisů na to půjdu " prsama " ! Cítím to jako výzvu , poněvadž co by důchodce bych po ujištění vlády , že recese se v žádném případě nedotkne mj. starobních důchodců , měl výčitky svědomí , že žiji na úkor současnosti a možná i budoucnosti našich potomků .

„ Společné hodnoty „

15. března 2009 v 12:02 | Wess |  Fejetony



Nedávno jsem v českém rozhlasovém vysílání slyšel zmínku o vyjádření jistého vysokého amerického politika , který údajně prohlásil : " V politice neexistují společné hodnoty , nýbrž pouze společné zájmy ."

Často slýchávám od našich současných politiků o společných " evropských " nebo " euroatlantických " hodnotách , které naše země má sdílet spolu s vyspělým světem ( nebo jen se zeměmi EU - ? )

Chtěl bych mít jakous takous jistotu , na kterou je zvyklý člověk s technickým , ekonomickým a také pedagogickým vzděláním . Tak jsem vyhledal na internetu dva názory ( snad veřejnost promine , že se jedná o tak malý vzorek " respondentů " , když se to promíjí např. institucím , zjišťujícím veřejné mínění např. o volbách , o radaru ,životní úrovni atd. ) .

Jsou to názory staršího zkušeného politika a člověka na straně jedné a člověka nepochybně mladého, studenta , který pravděpodobně své místo stále ještě hledá , nemá zátěž minulosti a tudíž " svůj zdravý selský rozum " je jeho devízou . A také humor , který je pro mládí typický a sympatický …


( Dále doslovné přepisy a citace autorů zveřejněných na internetu - poněkud delší , ale velmi zajímavé ! )



EVROPSKÉ HODNOTY? Pojem, který nemám rád.

Karel SCHWARZENBERG, 29.03.2007



Téma evropských hodnot je, po pravdě řečeno, pro mne zajímavé, neboť já je popírám. Čas od času se v politice objevují hesla, slogany, výrazy, které jistou dobu ovládají politickou diskusi, a když se takový fenomén objeví, je dobré se zamyslet, co vlastně znamená.
Tvrdím, že výraz "evropské hodnoty", který se objevil poměrně pozdě (až v posledních dvaceti letech), je náhražkou. Je to takové kompromisní řešení, něco, s čím by mohl každý souhlasit, nikdo by proti tomu nemohl nic říci, právě proto, že je to termín poněkud bezobsažný. Evropa na čtyřech kopcích
Chceme-li se podívat na hodnoty, na kterých byla Evropa budována a z nichž z valné části dosud žije, musíme se vrátit daleko do minulosti.
Použiji-li slavnou formuli, označil bych kořeny Evropy za tzv. "čtyři kopečky", "kopce", na kterých je Evropa duchovně vystavena.

Je to zaprvé hora Sinaj (která samozřejmě ani není v Evropě - je součástí Egypta), kde, jak je známo, bylo Mojžíšovi předáno Desatero. Od toho se odvíjí celá židovská tradice.
Pak je to kopec Golgota v Jeruzalémě, kde obětí Ježíše Krista začíná křesťanství, které ovšem do jisté míry vyplývá právě z židovského náboženství, z židovského pojetí jednoho Boha. Nicméně Nový zákon je v několika věcech zlomový.
A pak jsou tu další dva - spíše "světské" - kopce.

Jsou to jednak Athény, kde se vyvinula základní myšlenka demokracie. Když přijedete do Athén a vidíte trosky krásného chrámu na Akropoli, uvědomíte si, že bez Athén, bez myšlení jónských filosofů, bez toho, co se v dialektickém vztahu mezi Athénami a Spartou vyvinulo v politické myšlení v Řecku, bychom celou politickou filosofii neměli.

Čtvrtý "kopeček" pak je Kapitol v Římě, neboť římská říše vlastně již za doby republiky vyvinula myšlenku práva jakožto základu státu, což před tím nebylo tak úplně jasně a přesně formulované. Za evropskou právní soustavu tedy vděčíme římským filosofům a státníkům a pozdně římským právníkům.
Toto jsou tedy ony čtyři "kopce", na kterých je celé naše myšlení postaveno.

Pak nastala hluboká krize v době stěhování národů a později, ve středověku, se hlavním základem evropského myšlení stalo křesťanství. Nicméně poměrně brzy, už v renesanci, ale i před ní, začíná objevování celé myšlenkové soustavy antiky, a to je klíčový zlom v evropském vývoji. Nesmíme také zapomenout, že mnohé z antické filosofie se v našem myšlení udrželo díky arabské kultuře - k prvnímu přenosu řecké filosofie po zániku římské říše v raném středověku došlo prostřednictvím arabských filosofů, arabských spisovatelů ve Španělsku i jinde, kteří nám toto dědictví uchovali a předali.

Reformace a osvícenství


Poměrně brzy, přibližně dvě století od začátku renesance v Itálii, přišel další zlomový bod - reformace. Církev ve středověku podlehla hluboce světským vlivům, touze po moci a penězích, její dekadence byla opravdu pozoruhodná. Začíná tedy reformace, jejíž předzvěstí bylo i naše husitství, na které se odvolává i Martin Luther. A díky Lutherovi v Německu a Kalvínovi ve Švýcarsku nabírá křesťanství nový dech. V reakci na to je tridentským koncilem ustanoven jezuitský řád a nastupuje jakási katolická renesance, která se někdy trochu nesprávně nazývá protireformací. Bylo to nové probuzení ducha v katolické církvi, a právě ono soupeření těchto dvou myšlenek (reformace a katolické reakce na ni) určovalo život v Evropě po dalších zhruba tři sta let.

A konečně, dalším významným bodem v evropském vývoji je osvícenská doba ve druhé polovině 18. století, kde se - hlavně ve Francii - začíná objevovat kritický postoj ke všemu, co zde existovalo, především ke křesťanské víře. Objevují se částečně antické myšlenky, mluví se o lidských právech a vše vyústí ve Francouzskou revoluci, kterou pak následují mnohé další revoluce po celé Evropě, v Rusku apod.

Musíme si tedy uvědomit, že jak renesance, tak reformace nejsou představitelné samy o sobě; musíme je vidět v kontextu dialogu, v kontextu střetnutí s křesťansko-židovským dědictvím, které zde bylo zakořeněno. Po pravdě řečeno, i ony revoluční myšlenky vycházejí hluboce z křesťanství. Myšlenky Karla Marxe a ostatních myslitelů francouzských a anglických nemůžeme pochopit, pokud nevíme, že tito lidé patřili ke generaci, která chodila každou neděli do kostela (ať už to byl kostel luterský, reformovaný nebo jiný). V takovém prostředí tito lidé žili, takovéto prostředí ony střety a reformní hnutí vyvolalo, takovéto prostředí dalo vzniknout tomu, co dnes představuje západní a střední Evropa.

Východ a Rusko


Nesmíme však zapomenout na další důležitý jev: od 12. století existuje rozdělení církve mezi Cařihradem a Římem, což původně nebylo a dodnes není věcí věrouky (víme, že pravoslavná a katolická věrouka jsou z 95 % totožné); byl to spor o to, kde má být centrum církve - zda to bude starý Řím, kde sídlil papež, nebo "Řím" nový, kde sídlil patriarcha cařihradský. Skutečnost, že v jeho důsledku došlo k rozdělení církve, určovala osud celé východní Evropy a všech jejích zemí - dnešního Ruska, Ukrajiny, kavkazských zemí, Bulharska, Rumunska, Řecka a dalších, v nichž působila pravoslavná církev.

Navíc došlo k další události. Rusko bylo podrobeno mongolskými vojsky a Čingischán a jeho synové a vnuci, kteří měli neobyčejné vojenské nadání a výbornou organizaci, ovládli svět od Pekingu až po polské hranice. Tím začíná oddělený vývoj. Zatímco ruská knížectví byla před vpádem Tatarů naprosto srovnatelná s ostatními evropskými státními útvary (ať to byl přemyslovský stát u nás, piastovský v Polsku, uherský nebo skotský) a zatímco kyjevská knížata si běžně brala za ženy dcery vládců ze západní Evropy a dcery kyjevských knížat se naopak provdávaly třeba až do vzdáleného Skotska, najednou je toto vše přerušeno a v ruském prostoru nastává na dlouhou dobu zcela jiný vývoj.

Pod tatarským vlivem se také vyvinul specificky ruský způsob vládnutí, který byl převzat z Asie. Na rozdíl od západní Evropy končí tatarským vpádem v ruských zemích feudální zřízení - tedy stav, kdy moc a majetek jsou propůjčeny jako léno (feudum), což je jakýsi vzájemný závazek mezi pánem a vyšší mocí (ať to byl král, císař nebo papež, či dokonce Pán Bůh). Po konci tatarské nadvlády je vše majetkem vladaře. Pod tatarskou nadvládou se velkokníže moskevský zmocnil teritorií všech ostatních ruských knížat a od té chvíle je neomezeným pánem v míře, která neměla v tehdejší Evropě obdoby.

Rusko se poprvé na evropském jevišti objevilo v 16. století a první vyslanci, kteří přicházejí do Moskvy, o něm s úžasem referují. Zachoval se slavný dopis Ivana Hrozného královně Alžbětě, první anglické královně, která byla silnou vládkyní - porazila Španěly a vládla velice úspěšně. Úspěšné byly i vztahy mezi ní a carem, ale v jednu chvíli jí car píše: až doposud jsem se s tebou stýkal jak rovný s rovným, ale nyní jsem zjistil, že mi nejsi rovná, protože se musíš před každým svým politickým rozhodnutím poradit se svými sedláky (tak označoval anglický parlament), kdežto já jsem samoděržavný, jsem samovládce a ve své zemi vládnu neomezeně.


A zde začíná onen veliký rozdíl v myšlení mezi Západem a Východem - i když na Západě v 17. století má panovník velmi silnou moc, stále ještě je vázán přísahou a zákony. Jak známo, velký Ludvík XIV. byl téměř absolutním monarchou, nicméně práv provincií, representovaných burgundským či provensálským sněmem a stavy, se dotknout nemohl; v Rusku byl však opačný přístup samozřejmostí. Nastává tedy jistý rozpor, umocněný navíc ještě tím, že ani reformace, ani renesance, ani osvícenství do východní Evropy nedorazily - osvícenství pouze v jisté míře až na přelomu 18. a 19. století díky tomu, že někteří Rusové přišli studovat do západní Evropy, a protože se na Balkáně a v Rusku objevili francouzští emigranti. Reformace pak neměla vliv vůbec žádný, ta se zastavila na polské hranici.

Jistý rozdíl pak existuje mezi Chorvatskem a Srbskem - přestože tyto národy měli společný jazyk, jedni se dostali pod tureckou nadvládu (Srbové), druzí (Chorvati) zůstali pod ochranou Rakouska. Tím se v těchto zemích zachoval naprosto odlišný právní systém a vyvinul se i zcela jiný styl myšlení.

Nový svět


V Evropě se mezitím, hlavně v Anglii a v Nizozemí, reformace rozdělila na dva velké směry, což už bylo naznačeno i v reformaci naší, a sice v rozdílu mezi husitským způsobem myšlení a mezi myšlením českých bratří (kteří pak také měli velký vliv přes Ochranov a německé misionáře až daleko na západ Evropy). To se projevilo v rozdílu mezi tzv. "high church" (oficiální státní anglikánská církev) a "low church" (což bylo v Anglii spíše pejorativní označení pro další reformované církve existující mimo státní anglikánskou církev).

Do Ameriky, která byla původně jen anglickou kolonií, se v 17. a 18. století uchylovali především tzv. "pilgrims", tedy ani ne tak zástupci veliké oficiální anglikánské církve, velkých a mocných rodů, jako spíše chudí lidé, kteří se právě onou oficiální anglikánskou církví cítili utlačováni a kteří byli pod vlivem reformátorských myšlenek - oněch "low church", tedy různých hnutí, jež měly nejblíže naši českým bratřím.

Z tohoto prostředí zase vyrůstá základní myšlení anglické společnosti, tedy myšlenky, které stály u zrodu Spojených států, povstání proti anglickému králi, odmítnutí anglické nadvlády bez zastoupení lidu a mnohé další. Právě myšlenky anglických puritánů, kteří hlavně do Ameriky proudili, jejich kritický postoj vůči státu, králi a královské administrativě daly základ pro vznik Spojených států. Vidíme to dobře, čteme-li si myšlenky otců zakladatelů.

Na tomto základu jsou tedy Spojené státy americké zbudovány a jistý omezený rozdíl mezi USA a jejich základním myšlením a myšlením evropským spočívá právě v tom, že americké myšlení bylo v mnohem větší míře ovlivněno myšlením evropských církevních disidentů (disidentů vůči oficiální anglické církvi), myšlením lidí, kteří přišli i z Nizozemí a z velké části i z Německa. Nesmíme totiž zapomenout, že velký počet imigrantů do USA pocházel z Německa - je známo, že když byly USA založeny, probíhala velká diskuse, zda bude úředním jazykem angličtina nebo němčina. Vliv této německé imigrace byl tedy mnohem větší, než si později USA, které mezitím jako oficiální jazyk přijaly angličtinu, byly ochotny připustit. To vše ovlivnilo americké myšlení s dopadem do dnešních dnů.

Když se zamyslíme nad tím, jaký vliv má na dnešní americkou administrativu právě myšlení na jihu Spojených států žijících potomků všech oněch disidentských církví z Evropy, zjistíme, že toto dědictví ovlivňuje dodnes například politiku USA vůči Izraeli: je to třeba představa, že Izrael je zaslíbenou zemí Židů a že je úkolem USA převést ji ve skutečnost. Výrazem tohoto způsobu myšlení je i stav, kdy demokratické zřízení do jisté míry přejímá úkol téměř náboženský: podobně jako si v 19. století misionáři mysleli, že musí domorodce na celém světě přesvědčit o výhodách křesťanství, je nyní třeba přesvědčit i ostatní země o výhodách demokratického zřízení. Odtud pochází ono vidění spravedlivého světa a všechny tyto myšlenky tedy mají svůj původ v Evropě.

Evropské hodnoty? Nesmysl


Hovořit tudíž o evropských hodnotách, je hluboký omyl. Měli bychom si otevřeně přiznat, že to, co je pro nás základní, pochází z křesťansko-židovské a antické tradice a že tyto hodnoty, byť různě formulované, jsou společné jak Evropě, tak Spojeným státům. Nemůžeme tedy dnes hovořit o "evropských" či "amerických" hodnotách, protože to jsou hodnoty společné oběma kontinentům.

Tento mylný pojem (evropské hodnoty) totiž pak vede k základnímu politickému omylu - že naše hodnoty dáváme do velkého protikladu vůči hodnotám Spojených států (a proto je také onen výraz "evropské hodnoty" ražen). Do konce 80. let by nikoho v Evropě nenapadlo, že Spojené státy a Evropa mají různé hodnoty. Až poté, co společné nebezpečí komunismu pominulo, se najednou jako kontrapunkt vůči americké hegemonii objevil pojem "evropské hodnoty".

Levice ovšem namítá, že evropské státy vyvinuly od 2. světové války sociálnější systémy, než jaký existuje ve Spojených státech. Avšak to je otázka jen a pouze systému - nejprve neexistoval žádný evropský sociální systém, ale systém švédský, anglický (prvních labouristických vlád), německý (počínající sociálními zákony, které prosadil Bismarck). Zkrátka v každém evropském státě se o vyřešení sociální otázky uvažovalo, lišily se ovšem metody, jejichž pomocí to provést.

Naproti tomu Američané s jejich zkušenostmi při budování Spojených států (které vybudovali - řekněme - z divočiny) vždy podporovali spíše individuální postoj, tedy že se člověk o sebe musí postarat sám. Sociální systém v Evropě je pak do jisté míry nešťastným dědictvím silných monarchických evropských států. Typickým příkladem je Švédsko, které má perfektní a dnes bohudíky velice reformovaný sociální systém. Švédové se poučili z hospodářské krize 80. a 90. let a svůj sociální systém zreformovali. Nicméně, když sledujeme tento pro celou evropskou levici zářný příklad, zjistíme, že až do počátku 20. století bylo Švédsko formováno velmi silným postavením panovníka, švédského krále a jeho byrokracie, a ta byla silně propojena s luterskou švédskou státní církví. Až díky sekularizaci, která prošla celou Evropou, se toto změnilo. Samozřejmě byrokracie je ve Švédsku i nadále tím nejsilnějším elementem, ale už není závislá na králi, ale na obyčejné sociálně demokratické vládě. Můžeme tedy říci, že myšlenka státní církve byla nahrazena ideologií sociální demokracie, a to vše velmi plynule, skoro nenápadně. Ne nepodobný vývoj pak nastal i po 2. světové válce v Anglii a jinde.

Naopak tam, kde centrální moc tradičně nebyla silná, jako je například Švýcarsko, sociální systém nikdy nebyl ústředně řízený, nikdy nebyl vnímán jako základní hodnota státu.

To vše jsou tedy jen systémové otázky, ne otázky hodnotové. Ani v Americe, alespoň od konce občanské války v 60. letech 19. století, kdy byl zrušen systém otrokářství, nikdo již neprosazuje myšlenku, že právo bohatých je potlačovat slabé a chudé. Američané vycházejí z toho, že jsou zabezpečeni lépe, když se včas naučí postarat se sami o sebe, zatímco evropské státy vycházejí z myšlenky, že je lépe, když se o lidi stará všemocný stát.

Avšak od San Francisca až po polskou hranici máme společné hodnoty. O tom není pochyb. A všichni dobře víme, z jakých kořenů tyto hodnoty vycházejí (to jsme si řekli výše). A možná právě jedním z důvodů zavedení pojmu "evropské hodnoty" s jeho údajným protikladem vůči Americe (která jde dodnes mnoha lidem, obzvláště evropským intelektuálům, na nervy) je neochota přiznat si, že 80 % z hodnot, které uznáváme, pochází z židovství a křesťanství, alespoň co se těch morálních týká.

V tom je tedy onen problém. Proto pojem "evropské hodnoty" nemám rád, protože zamlžuje to, co je pravda. Nejsou to totiž jen naše evropské hodnoty, ale hodnoty, které máme s Amerikou společné.

Autor je ministrem zahraničních věcí České republiky a senátorem Parlamentu České republiky.

Publikovaný text je záznamem přednášky, s níž autor vystoupil na konferenci "Budoucnost Evropské unie po pádu ústavní smlouvy", kterou ve dnech 20.-23. dubna 2006 uspořádal Občanský institut na zámku Neuwaldegg ve Vídni.




Existují společné evropské hodnoty?

Vydáno dne 06. 11. 2008 (475 přečtení) na webu Mladí křesťanští demokrati


František Steinhauser ( autor je vítězem studentské soutěže středních škol na toto téma )


Zda existují nějaké společné evropské hodnoty, nevím, asi jsem v této věci vyloženě natvrdlý. Neznám hodnoty v celé tak poměrně velké a hlavně nápadně nesourodé oblasti, jakou dnes nazýváme Evropa podle zeměpisného vymezení. A mimoto nechápu společné hodnoty s obrovským množstvím různých imigrantů v této Evropě. Nevím tedy o co společnější hodnoty jakožto Evropan mám s Albánci než s Australany. A taky netuším o co více fandí evropským hodnotám zakuklená muslimská Turkyně v Německu než třeba kalifornský guvernér. Při svojí prostoduchosti nedokážu pochopit, že mám společnější hodnoty se svými rómskými či vietnamskými spoluobčany než třeba se svými příbuznými v Kanadě. Taky nemám pocit, že trhovec v evropském Istanbulu má se mnou o mnoho společnější hodnoty než jeho kolega v Chile. A dokonce mě napadají tak pošetilé myšlenky, že nejvíce společných evropských hodnot najdeme mimo Evropu.

Vzhledem k takové mojí nepřekonatelné nechápavosti pak je mi tedy jasné, že se mě na integraci Evropy už ani nikdo neptá a že to za mě vyřeší mnohem kvalifikovanější politici, kteří naštěstí narozdíl ode mne spolehlivě přesně ví, že evropanství je naprosto jasně vymezená totožnost, na které je nutné budovat superstát, stejně jako například asiatství.

Už se těším až si taky asijští politici - Asiati těžko, protože nepředpokládám, že budou o tolik chápavější než já - uvědomí společné asijské hodnoty a založí rychle Asijskou unii. Předpokládám, že se poučí a omezí referenda na minimum nebo raději úplně vypustí. /Určitě nedělat referendum na Filipínách!/ Bude se oslavovat asiatství, budou společné zákony v Singapuru, Číně, Sýrii a Severní Koreji a například během předsednictví Íránu bude kladen mimořádný důraz na razantní prosazování tolerance a multikulturalismu podobně jako předsednictví Uzbekistánu bude charakterizováno bojem za celoasijský zákaz lovu tuleňů. Za společnou měnu asio si koupíte v Bagdádu český samopal stejně jako v Pakistánu hašiš /ochraná známka "Pakistan made"/, ve Vietnamu tygří mast ze psa a v Severní Koreji Kim-Ir-Senovy spisy. Kuvajt bude přizpůsobovat svoje tempo ekonomiky Afganistanu a asiatskounijní úředníci zakážkou koupání v řece Ganga /nehygienické/ a karate v Japonsku /agresivní/, velbloudi na poušti Gobi budou muset mít dvě zpětná zrcátka a mlhovky, v Íránu bude nařízen mimimální podíl žen mezi derviši na 65%, džunky v Jihočínském moři budou povinně vybavené splachovacími záchody a umyvadly s nerez pákovými bateriemi. Asijská unie nařídí spravedlivě rovnoměrné rozložení chovu domácího zvířectva po celém kontinetntu, tak aby například chov sobů na Srí - Lance nezaostával za ruskou Sibiří a naopak díky mimořádně velkorysé dotační politice AU bude nekompromisně zaváděno velkoplošné pěstování kokosových ořechů na Čukotce.

V rámci moudré politiky komplexního rozvoje se na Filipínách zakročí proti přílišné produkci rýže, přičemž dotace od AU bude vyplacena až po rozstřílení terasovitých políček těžkým dělostřelectvem. Asijatsky uvědomělí rolníci budou kanonýry povzbuzovat spontánními výkřiky: Hurá! To byla pecka! Atd. Na místě bude umístěn třítunový šutrák s nápisem: "Rekultivace provedena za přispění Asijské unie". Pro šutrák se vžije jméno Kába a stane se spolu s ostatními podobnými symboly poutním místem multikulturních asijských mystiků. Šutrák bude totiž vyzařovat takovou sílu kladné energie, že až sibiřští občané AU ssebou přivezou na pouť vycpaného Lenina, tak mu u Kaaby narostou vlasy. Prostě otevřou se nepředstavitelné možnosti rozvoje a to jedině díky správnému pochopení společných asiatskýchských hodnot a jejich důsledného prosazování ze sídla Asijské unie ve Lhase.

Snad nejvýznamnější společnou asiatskou hodnotu, která stmeluje Asiaty od Sinaje až po Čukotku přitom představuje vášnivá péče o životní prostředí, zvláště pak asijsky tvrdý boj proti globálnímu oteplování, instalovanému bezohlednými Evropany. Jak bylo například zjištěno při posledním výzkumu, 96,78 % obyvatel Bangladéše považuje globální oteplování za osobně největší životní tragédii a stejně tomu je i v ostaních asijských zemích. Živelné omezování pálení sušeného velbloudího trusu v Jemenu je typickou ukázkou toho, jak naléhavá je koordinace celoasijské všelidové ofenzívy proti všeničícímu, všespalujícímu a vševraždícímu globálnímu oteplování nově vzniklou Asijskou unií.

Také veškerá další uvědomělá něžná starostlivost o co nejdokonalejší životní prostředí typická například pro Čínu se díky sdílení hodnot uvnitř unie rozšíří do celé Asie, takže Kmerové v džungli budou používat výhradně bilogicky dokonale odbouratelnou zubní pastu a obyvatelé Papuy nebudou již sandále vyrábět z neekologických petláhví, nýbrž z plně recyklovatelných celulozových pytlíků od pečiva.

Péče o zdraví bude prosazována i s použitím nejtvrdších prostředků bez ohledu na majetek a zdraví občanů. Bude třeba zakázat muslimským ženám burky, protože se pod nimi příliš potí a dělají se jim po obličeji odporné ekzémy a také bude například třeba zakázat jakoukoliv konzumaci vepřového, protože obsahuje zdraví velmi nebezpečný cholesterol. I na prasatech v cirkusu bude vytetováno: ZDRAVOTNÍ KOMISARIÁT ASIJSKÉ UNIE UPOZORŇUJE: POŽITÍ VEPŘOVÉHO MŮŽE ZPŮSOBIT OBEZITU!

A konečně se dostáváme k další prioritě osvíceného asiatství, kterou budou nesporně práva zvířat. Asijatskounijní zákonodárství tak naváže na vzory nejvyspělejší civilizace, se kterou se již nyní můžeme setkat například v Indii, kde pasivní i aktivní práva krávy se již takřka blíží právům člověka. Tento vznešený směr bude jednak jistě třeba vypracovat k dokonalosti, jednak bude třeba práva zvířat rozšířit na skutečně pokud možno všechny druhy, aby se tak definitivně zničila sobecky perverzní přežitá diskriminace zvířat lidmi.

Potírání diskriminace bude posléze rozšířeno i na menšiny mazi asijatskounijními občany. Bude například asijatskounijněústavně zakotveno, že menšina kanibalů musí mít zaručna práva kanibalismu jak pasivního / nechat se od spoluobčanů AU sežrat/, tak aktivního / požít spoluobčany - na rozdíl od zakázaného vepřového/. V rámci podpory multikulturality budou pevně stanoveny také kvóty, kolik procent kanibalů musí kde pracovat. Zavedení těchto kót například ve zdravotnictví / 40% kanibalů/ pak přispěje ke zjednodušení provozu márnic.


A na závěr je třeba připomenout, že Asijská unie zavede společnou asijskou zahraniční politiku a zjednoduší se sportovní soutěže, které tak budou mnohem levnější, protože místo obludného množství státu a státečků ubíjených zločinným nacionalismem se budou utkávat Evropská unie a Asijská unie. Ušetřené peníze se pak použijí vedle almužen pro sedřené asijatskounijní úřednictvo na intenzivní prohlubování asijatství a evropanství v médiích, ve školství a jinde.
Například já takové prohlubování evropanského uvědomění potřebuju jako

prase drbání.

( Konec citace zveřejněných článků )


Po pozorném přečtení názorů obou autorů,které od sebe oddělují dvě generace - a možná i více -na existenci " společných hodnot sdílených " jsem zjistil , že se v zásadě vůbec neliší .

A také já se naprosto shodují s úvodní myšlenkou onoho amerického politika i obou citovaných pánů

Budu ode dneška klidněji spát a také naslouchat politikům , zabrousí - li v zápalu svého projevu na téma " sdílení společných hodnot " ….



Psáno 15. března 2009



Tibet , Dalajláma a tibetské vlajky v krajích ČR

10. března 2009 v 9:35 | Wess |  Aktuality




Také letos ČT vzpoměla výročí boje Tibetu o nezávislost vůči Číně . Při té příležitosti pozvaný odborník na tuto oblast mj. řekl , že v útlém mládí Dalajláma chtěl vstoupit do KS Číny . Později , po potlačení bojů ve Lhase , utekl do Indie , kde žil 50 let . Od té doby značně zmodernizoval svůj život , také začal hovořit anglicky a zintenzívnil kontakt se zeměmi a politiky moderního světa.

Dále host TV také řekl , že Dalajláma vždy zastával a zastává názor , že " Tibet historicky k Číně patří a měl zůstat součástí Číny . "
Tento , odborníkem vyslovený , údajný názor Dalajlámy mne osobně velmi překvapil . Nebyl jsem však v tu chvíli sám. Také moderátorka zjevně v tu chvíli byla překvapena a podotknula , že Dalajláma se jinak chová na návštěvách v západních zemích a jinak ve svém domácím prostředí . Dvojakost Dalajlámova chování možná souvisí s přáním některých politiků " neulehčovat Číně její hegemonizaci " na úkor svého vlivu . A na druhé straně nepochybný pokrok v Tibetu tam , kde byl život tamějších lidí , kteří nechtějí žít ve středověku , modernizován možná taky v duchu jejich přání žít a pracovat , jak je zvykem ve vyspělé zemi . A třeba někteří chtějí " zůstat jako skanzen " pro turisty , kteří vcelku levně poznají prastarou podstatu a život v tomto koutě Asie ? Jaká bude skutečná budoucnost Tibetu ?V tom by měl být i ideový vůdce tibetského lidu jednoznačnější - zdá se však , že ani on nevěří v " ideově omezený černobílý svět " . To je dobře .
V našich městech již po 14 let jsou vyvěšovány tibetské vlajky jako výraz solidarity s bojem Tibetu za samostatnost .I letos byli v rozhlasu posluchači informováni , ve kterých městech Jihočeského kraje byly vlajky vyvěšeny a naopak , kde např. ve Zlínském kraji vyvěšeny nebyly " jako loni " , neboť koalice města byla přehlasována a nebylo odsouhlaseno vyvěšení tibetské vlajky .
Připadá mi to , jako kdy před více než 20 léty , se řešilo , kdo vyvěsil nebo zapoměl vyvěsit na veřejnou budovu státní event.sovětskou či rudou vlajku .
A takový " pozorovatel " pak často hlásil toto na příslušných místech .
Dnes jsou redaktoři a novináři tak aktivní , že to ochotně veřejně vyhlásí sami …



Psáno 10. 3. 2009

Co pro mne znamenalo Divadlo Semafor 60 . let

9. března 2009 v 9:33 | Wess |  Trocha poezie nikoho nezabije
Nedávno - totiž v roce 2007 jsme s Boženkou navštívili vícedenně Prahu . Mezi naše cíle v Praze vždy patří divadlo Semafor . Našli jsme je tentokrát v Dejvicích a pan Suchý s paní Molavcovou jako vždy excelovali tentokrát ve hře Sukně smutnou jehlou spíchnutá ...
A tak se mi chce zavzpomínat na Semafor , když působil v pasáži Alfa ....

Tak nějak to bylo ...
To je název knihy Jiřího Suchého , v níž nejen v mých očích již klasik vzpomíná na slavné období Semaforu 1959 - 1969 .
Mám však kromě této knihy ještě Suchého poezii " Motýl " a knihu " Šlitr " z roku 1970 jako vzpomínku na vynikajícího muzikanta - skladatele , herce Jiřího Šlitra .
Tak , jako to tedy bylo ?
V roce 1967 časopis Květy v čísle 16 ve stálé rubrice " Váš rozhovor " položil novinář Jiřímu Šlitrovi otázku " Kdy a s jakou písní jste prvně vystoupil před veřejností ? "
: Bylo to někdy v roce 1957 na Silvestra v televizi , kde jsem se Suchým u piána zazpíval " Potkal potkan potkana " a " Pršelo jen se lilo " . Náš výkon vyvolal řadu rozhořčených telefonických dotazů , co je to za dva chuligány a kdo se má na ně koukat .Myslím , že Suchý byl tehdá zabírán kamerou ve větším detailu
. "

Tak k tomu chci dodat , že toto vystoupení dvojice S + Š jsem neviděl , neboť ještě několik let jsme stále neměli televizi .
Začínám komponistou Jiřím Šlitrem úmyslně , byť byl z té dvojice ten " jakoby " méně slavný " .
Premiéra hry " Člověk z půdy " byla totiž zakončena ovacemi právě Jiřímu Šlitrovi za hudbu - Jiří Suchý , co by autor hry měl samozřejmě ovace nemenší .Kromě toho však Jiří Šlitr měl zvláštní suchý humor . Např na otázku Jakým způsobem skládáte hudbu ? odpověděl JŠ : " Zcela jiným ,než se skládá třeba uhlí .Složení uhlí lze časově odhadnout . Složení hudby ne . Může se také stát , že se hudba nesloží vůbec ."


Nebo jiná otázka : Zařadil Louis Armstrong do svého repertoáru některou z vašich skladeb , jak se o tom psalo za jeho návštěvy v Praze ? JŠ na to odpověděl : " Jak jsem jeho repertoár nedávno poslouchal , poznal jsem řadu svých skladeb ."


Na otázku : Čeho byste se nechtěl dožít , odpověděl : " Nízkého věku . ". Nebo : Myslíte si , že by někdy mohlo dojít k tomu , že byste přestal spolupracovat s Jiřím Suchým ? Šlitr tehdy řekl : " Až jeden z nás se bude vracet od krematoria sám domů , tak je to tady , a pak si budu musit najít jiného textaře . " .Jak smutně veselé a paradoxní byly tyto odpovědi po pár měsících …




Včera neděle byla ta píseň , která upozornila mládež , chtivou hrát na kytary a zpívat , že je tu Semafor . Odborníci se na tomto místě urazí , poněvadž třeba vidí v historii divadla jiné umělecky zásadnější punkty . Mládež to však brala bezprostředně a upřímně - o tom svědčily ty dlouhé fronty před představením a vstupem do divadla .
Pak to byly další písně - Sluníčko , Dudy a basa , Marnivá sestřenice , Malé kotě a mnoho dalších překrásných a " hratelných " písní .
Pramínek vlasů - jeho podmanivé akordové kolečko v D dur dodnes " ježí porost na těle " posluchačů.




Ze vzpomínek jediného dosavadního a v plné formě dosud hrajícího a tvořícího ředitele divadla SEMAFOR Jiřího Suchého by bylo nejlepší uvést celou knihu Tak nějak to bylo . Poněvadž to není možné vyjímám ty úryvky , z mého hlediska nejzajímavější .
Vzpomíná zpěvačky - celou plejádu slavných v naší pop muzic a jazzu případně v muzikálu -Eva Pilarová , Hana Blehárová ,Vlasta Kahovcová , Naďa Urbánková , Miluška Voborníková , Hana Hegerová , Pavlína Filipovská . Není možné jmenovat všechny . Jednu však musím - Věru Křesadlovou - krásně sexy , tu přivedl režisér tehdejších slavných " černobílých filmů " Miloš Forman - na celých 25 let v Semaforu ! Nu a dosud současně kouzelně zpívající a hrající na altsaxofon - Jitka Molavcová .Vzpomínat zpěváky , pak tedy především Waldemar Matuška , Jiří Štědrý , Karel Gott , Helekal , Jiří Štědroň a samozřejmě S + Š .
Kromě Formana pak nutno jmenovat Miroslava Horníčka , Jána Roháče , Alfréda Radoka , dr.Zdeňka Mahlera .
Když otevřu sbírku básní - textů " semaforáckých " písní Jiřího Suchého , jedná se o koncentrát vtipu , životní moudrosti a neuvěřitelných rýmů a nápadů v textu . Jak v lyrice , tak v epice např .v těchto verších :

" Vítr nevane sám i já vanu .Vanu v koupelně mám smaltovanou ( - ú ) " .Tímto rýmem jsem velmi zaskočil kolegu češtináře u maturity , když na jeho podezření , " že v tomto případě jde o jakési dekadentní verše " , jsem naopak tvrdil ( a domnívám se , že po právu ) ,že jde o klasika české poezie .
Když v roce 1965 vystoupil v Praze Louis Armstrong , tak Jiří Suchý napsal při této příležitosti krásné verše : " Jak rád zřel bych svoji tvář , ve zlatém plechu , Jeho svatý trumpety … " Tyto verše zpíval trumpetista Jiří Jelínek ve filmu - muzikálu " Kdyby tisíc klarinetů " - klasické to původní hře divadla Semafor.
Jiří Suchý vzpomíná také další dvojici Šimek - Grossmann a skvělou kapelu Jiřího Brabce - Country beat , tam zářil pan Vodička ( ten s velmi hlubokých bassem ) a Naďa Urbánková .
Jiří Suchý při výčtu umělců , kteří se vystřídali v jeho divadle , vzpomíná také Františka Rigo Čecha , který hrál ve skupině Grossmanna a Šimka a který " mne z duše nenáviděl ,ale sympaticky se s tím otevřeně netajil a vysmíval se naší tvorbě se Šlitrem " .

Ovšem pak přišla Láska nebeská .... C to udělalo s fanoušky a hlavně fanynkami Waldy a Evy ...
A po nich " Plavu si , ani nevím jak ...











A Zuzana ... !!




V epilogu svojí knihy se Jiří Suchý vrací k otázce , " zda jsme našemu publiku předkládali už jenom podřadnější zboží , než v prvním desetiletí " .
( Dále citace ) " Rozhodnout to musí veřejnost , já mohu jen předložit k úvaze svůj názor . A ten je - jak se dalo čekat - že v dalších létech jsme nebyli o nic horší , ale myslím si , že hra , jako byl Dr. Faust … , Smutek bláznivých pannen nebo Nižní Novgorod , byly daleko zralejší než Člověk z půdy nebo Taková ztráta krve .


Myslím si , že jsem herecky na sobě od té doby udělal kus práce , že v létech osmdesátých a devadesátých jsem napsal své nejdokonalejší písňové texty , ke kterým se roztomilůstky jako Včera neděle byla , Ach ta láska nebeská nemohou přirovnávat .

To je můj názor . Váš názor naopak může být , že jsem samolibý blbec . Nejméně jeden z těchto názorů bude nejspíš špatný . Který , to ukáže čas. " ( Konec citace JS )

To byl a je současný ředitel Semaforu a jeho názor na vlastní tvorbu .
Já a moji vrstevníci - pamětníci Semaforu v Pasáži Alfa - by určitě chtěli skvělé dvojici Jiřích Suchého a Šlitra poděkovat za krásné roky , písničky a hry vytvořené a hrané v prvním desetiletí jejich existence .
Bohužel v této chvíli je možno dlouze poděkovat pouze jednomu z nich ….

Proč jsem se rozhodl mít vlastní blog ?

5. března 2009 v 19:09 | Wess |  Prolog - úvod
Zajímám se již hodně dlouho o společnost , příčiny a důsledky společenských jevů , politiku , filozofii , hudbu a literaturu , sport ... Porovnávám realný svět v těchto oblastech s mými , někdy trochu idealistickými představami o světě , ve kterém žijeme .
Přestože prý není možno dělit svět a lidi v něm jenom " na levici a pravici " nebo jinak ( a přece v podstatě stejně ) na výhradně " svět kolektivního ( a solidárního ) či individualistického ( egocentrického či egoistického ) pojetí , přístupu a odpovědnosti ve společnosti " . Mám však pocit , že právě takto je svět rozdělen , ať chceme nebo nechceme , zvláště když úmyslně pomineme klasická rozlišení podle pohlaví , rasy , náboženství , bohatství aj.
V hudbě samozřejmě preferuji 50 . 60. a 70 . léta s neobyčejnou tvůrčí invencí a pestrostí obsazení orchestrů a big beatových skupin . A v kultuře tolik divadel " malých forem " ( Semafor , Rokoko , Na zábradlí ) a černobílých Formanových filmů a hudebních filmů - Jazzová revue apod. ) bylo v těch kouzelných 60. létech mnoho. Pídím se na internetových stránkách po těchto tématech a díky bohu těch inspirativních nacházím stále dost .
Jako samostatnou kapitolu mých zájmů chci uvést také oblast ekonomie , managementu , techniky včetně informační technologie , pedagogiku jako vědu , ale také pedagogickou praxi ( poznamenanou minulostí i současností ) .

Svoje poznatky , vzpomínky a názory si chci poznamenávat do wessblogu a po létech se " kochat tím , jak jsem se před léty nemýlil a nebo si říkat - to je dobře , že jsem tehdy neměl pravdu " ).

Snad se mně alespoň trochu podařilo vysvětlit moji " blogovou " pošetilost . A zároveň případným čtenářům mých fejetonů , aktualit a nostalgiií atd. chci takto popřát mnoho osobního štěstí , zdraví a také pochopení pro moje počínání !

Wess


ID:948523